Hru jsem si zakoupil již v době, kdy jsem k jejímu plnohodnotnému rozjetí vlastně ani nedisponoval potřebným hardwarem. Bral jsem to jako výhodnou investici do budoucna, protože hra byla na Steamu v akci. Tento tah se nakonec ukázal být dosti dvojsečným.

Přestože jsem původní hru nehrál, cejch její kultovnosti se ke mně samozřejmě dostal. Alespoň mám ale možnost Human Revolution chápat jako samostatný celek a vyhnout se tak srovnávání s díly předchozími.

No a teď ke hře samotné. Už samotný námět se mi zpočátku zamlouval a musím říct, že jej tvůrci dokázali zpracovat do opravdu výborné formy. Příběh hry výborně plyne a hráče vtáhne. Tomu dopomáhají výborné dialogy a jejich dabing, zápletka jako taková, absence logických děr v příběhu či chování NPC a nesmím opomenout opravdu skvělý soundtrack. Ten na kyberpunkový dystopický svět budoucnosti pasuje opravdu výborně a dopomáhá silné a hutné atmosféře. Navíc oceňuju, že je hudební doprovod svým způsobem docela decentní a ne přehnaně epický, jak se často stává :-)

Ve spojitostí s imerzí hráče musím určitě zmínit samotné úvodní intro, které mě vyloženě strhlo. Opravdu famózní nástup.

No a samotný gameplay... Systém 3rd person krytí mi přišel super a bavil mě. Sice působí až příliš trendy, ale ve hře svůj smysl měl, protože opravdu fungoval. Instantní takedowny měly svůj smysl také, ovšem jejich animace příliš ne. Beru to ale jako opravdu malou daň za snahu o efektnost a otevření se širšímu publiku. Podobně zbytečných "efektních mechanik" a scén je totiž ve hře opravdu minimum.

RPG systém je podle mě slušně vybalancovaný, ale své díry má. Vedlejším questům jsem se věnoval odhadem tak z poloviny, takže praxis bodů přebytek určitě nebyl. Hře dost přidává jistá míra uvěřitelnosti a s trochou nadsázky i autentičnosti. Samotná modifikace člověka na "nano" a "bio" úrovni je pro nás sice stále sci-fi, ale alespoň má RPG systém a Adamova vylepšení a schopnosti své zdůvodnění.

Konfrontace s nepřáteli je zábavná. Mám rád, když je ve hře střelba svým způsobem událost, a zde se mi tohoto pocitu dostávalo náležitě. Druhou stranou mince jsou pak souboje s bossy, které jsou sice provedeny značně oldschoolově, ale popravdě řečeno mě při postupu hrou začaly spíše obtěžovat. Na druhou stranu ten pocit z vydřeného vítězství nad záporákem není vůbec zlý :) Finální fight je ve svém provedení trošku zvláštní, na druhou stranu to vyvažuje gradací příběhu.
Samotné vedlejší questy na mě nepůsobily jako vata a docela rád se kvůli nim ke hře ještě vrátím.

Zvýšená obtížnost a navedení hráče na tichý způsob hry pomocí nedostatku nábojů považuju za dobrý tah, ale docela tím utrpěla ekonomika hry. Ta mi obecně nepřišla zrovna šťastně vyřešená, protože za kredity se toho moc koupit nedalo, obchodníků i zboží bylo nedostatek. Když nad tím tak přemýšlím, tak ani svou preferovanou 10mm pistoli jsem si za celou hru nestihl vylepšit na maximum. Ikdyž to může být i kvůli mé nedůslednosti :-)

Kolegové tu už hanili některé mechaniky jako nutnost jíst energy tyčinky kvůli dobíjení energie či skoro nulový potenciál některých augmentací (tichý běh). S tím určitě souhlasím.

Ve významové rovině je třetí Deus Ex výbornou socio-politickou reakcí na možný vývoj a vnímání technologií a jejich využití či zneužití člověkem. Krásně nastiňuje možné scénáře vyhroceného konfliktu různých protichůdných stran a zájmů. Působí přitom poměrně neutrálně, nezaujatě a podává problematiku stravitelnou formou, ač někdy malinko zmatenou. Především však Deus Ex nepřistupuje k věci černobíle, což oceňuju nejvíc.

Hru jsem si opravdu užil a rád se k ní zase vrátím. Jako fanoušek sci-fi a kyberpunku jsem si spokojeně pomlaskával :) A abych nezapomněl - proč byla koupě hry dvojsečná? Protože jsem měl pořídit rovnou Augmented edition :-))

Podle Steamu odehráno 26 hodin.

Mirror's Edge je z dlouhého seznamu her, který jsem měl připravený na doby po pořízení pořádnějšího hardwaru, aby byl zážitek plnohodnotnější. Tomu se tak konečně stalo, a tak napíšu něco málo z mých pocitů ze hry.

First person skákačka tohoto typu se opravdu jen tak nevidí. Zpočátku mi to přišlo trochu zvláštní ale zvykl jsem si opravdu rychle a o to víc mě pak hra dokázala vnořit do děje. Proč by měly být veškeré skákačky third person? Za mě tedy rozhodně palec nahoru.

Grafické provedení také zaslouží poklonu. Kontrastní saturované barvy a přepálené světlo zní sice spíše odpudivě ale v podání Mirror's Edge se jedná o osobitou vizitku v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Hra tak vypadá ohromně neokoukaně a originálně. Grafika zároveň napomáhá orientaci v prostoru a v neposlední řadě spolu s hudbou vytváří výbornou atmosféru chladného města, policejního státu a totality. Nemůžu si pomoct, tahle stylizace na mě působí prostě ohromně cool :-)

Příběh hry bohužel není příliš bohatý, přesto mou zvědavost napnout dokázal a dystopii jednoho státu příblížil slušně.

Poměrně minimalistická náplň hry (skákání, běhání, odzbrojení nepřítele a znovu skákání a běhání) může působit sice neuvěřitelně stereotypně ale musím říct, že u mě to i tak fungovalo a hra mě až do konce bavila. Dovedu si však představit, že kdyby byla hra delší, nestačilo by mi to.

Trošku však hře ublížila její přílišná linearita. Z nalajnovaných cestiček prostě nejde uhnout a pokud neustále využíváte nápovědu v podobě ukazatele cesty, pak ani při probíhání hrou nemusíte vyvinout příliš fantazie, což je dost škoda a považoval bych to za největší mínus hry.
Ve spojení s linearitou však musím zároveň složit výrobcům pochvalu za to, že si odpustili předskriptované hollywoodské momenty, kterých jsou dnešní hry plné, a které by zrovna u Mirror's Edge asi svádělo používat. Alespoň díky tomu má hráč pocit, že má věci stále ve svých rukách a akce tak není vyumělkovaná.

Po delší době zase konečně něco, co ve mně zanechalo dojem a k čemu se nejspíš ještě rád vrátím, ač by tomu největší zápory hry nemusely nasvědčovat.

Výborná odreagovačka, která mi v danou chvíli opravdu sedla do noty. Prostě zapnu hru, čapnu gamepad, hraju a na nic se neptám.
Stejně jako mám jednou za čas rád ty bezduché revenge filmy a jejich sledování si užívám, ani v ranku videoher se tohle "téma" neztratí, obzvlášť je-li takhle pěkně ztvárněno a hratelnost dotažena.
Někomu by hra mohla připadat krátká, podle mě je však herní doba naprosto adekvátní své náplni. Být Shank dvakrát delší, rozhodně bych se jeho obsahem začal přejídat a věřím, že by ke konci i nudil. Všeho je tu tak akorát :-)

Po dlouhém, nenasytném pokukování Xbox screenshotů jsem se konečně dočkal a mohl se sám ponořit do hry, která mě zaujala doslova na první pohled.

Už při spuštění "Limbo" na mě dýchla zvláštní tíživá atmosféra, která dala jasně vědět, že mám po dlouhé době zase čest s něčím neobyčejným. Grafika je kapitola sama pro sebe. Kombinace černobílé a filmového šumu je spolu s věrnými ambientními efekty a muzikou pilířem atmosféry celé hry. Respektive její větší částí. Tou druhou je pro mě děj hry jako takový. Ve skutečnosti si vlastně děj hry musíte chtě nechtě domyslet. Limbo vás totiž do svého světa zasadí velice svérázným způsobem. Jednoduše vám neřekne nic. "Běž dál. Běž prostě dál a přežij." To je to jediné, co vám hra sdělí a zbytek je na vaší fantazii. A tento krutý boj o život vás jednoduše bude bavit.

Absence vyprávění "příběhu" a minimalistická stylizace grafiky dává hráči prostor pro své vlastní myšlenky. Nechává prostor pro symboliku, kde každá překážka ve hře může znamenat něco víc, než jen hromadu skriptů a počítačového kódu. Alespoň já to tak cítil. U každé takové překážky jsem měl pocit, že se mi tím hra snaží něco říct.
Slovo "limbo" má více významů. Ale čím nás však hra Limbo provází? Je to očistec - ono předpeklí? Je to pouze noční můra, či stav mysli? Tvrdá a nemilosrdná cesta životem, cesta za štěstím? Na to ať si odpoví každý sám. Indicií poskytne hra spoustu.

Ve zkratce - hra na mě působí jako nálada a myšlenka post-rockových skladeb. Bezcitná. Svou tvrdou realitou krutá, přesto však neodolatelně krásná a přitažlivá.

Jarni (2010) betatesting na Xboxu me hodne navnadil a tak jsem s koupi nevahal, protoze jsem mel prakticky jistotu, ze tohle bude opravdu kvalitni pocin. Tomu tak nakonec skutecne je. Je zde vsak rozdil mezi hranim na konzoli a na PC a ten nakonec u me srazi hru nejvic. Je tim nevyvazena obtiznost, kterou se tvurci snazili hru priblizit co nejsirsi mase hracu.

Pote, co jsem byl skoro zdesen snadnosti demicka (na PC) jsem nevahal u zvoleni obtiznosti "hard" u plne hry a i presto pro me hra byla jen malou vyzvou. Policie me behem honicek v aute ani jednou (!) nedokazala dostat do uzkych a muj uprk byl vzdy uspesny. Naopak prestrelky diky tomu nabyvaji skveleho spadu a dynamicnosti a je opravdu radost je hrat. Je tedy docela sporne, zdali je nizka obtiznost vyraznym minusem, ci ne, protoze casta umrti z predchoziho dilu vedla spolu s dementne rozlozenymi savepointy k nefalsovane frustraci.

Pribeh neni ani zdaleka tak silny, jak jsem ocekaval a vidina penez, ktere v praxi stejne nemuzu po meste skoro nijak vyuzit, me opravdu nemotivovala. Misto tvorby cool artworku, ktere se postupne odemykaji v menu, se meli chlapci v 2K zamerit spise na obsah hry samotne... ac, musim uznat, Playboye jsou napad skvely ;)

Pres vsechna negativa ale musim rict, ze hra slape skvele. Hratelnost je primo vynikajici a ac neni pribeh zrovna AAA, tak dokaze navnadit a hrace udrzet - uz jen svym smyslem pro humor. A diky dokonale atmosfere mesta a doby (audiovizualni zpracovani + hudba) jsem byl opravdu hrou pohlcen. V tomhle smeru prokazali tvurci opravdu puntickarsky smysl pro detail, coz rozhodne dokazu ocenit.
Skvelou dynamicnost prestrelek jsem jiz zminoval a stejne tak je radost jenom tak si jezdit po meste. Hrac hned po prvnich ujetych metrech zjisti, ze i tentokrat neridi pouhy x-polygonovy model auta ale masinu, ktera skutecne neco vazi a ktera mu toho behem jizdy mnohe nepromine. I tak jsem se ale dokazal s jizdnim modelem prakticky ihned szit a pokazde si tak jizdu uzit.

Kdyby nebyla hra tak kratka a dala hraci vice moznosti k vyblbnuti a k prozkoumavani, muj dojem by byl o hodne lepsi. Absence "Free ride" je neodpustitelna. Politika DLC smutna.

Pro mě jasný vítěz této trilogie. Sands of Time byl na mě svou grafikou a podáním až moc pohádkový - souboje navíc stereotypní - a Dva trůny mi už přišly docela přeplácané.

U tohoto dílu je u mě nosná atmosféra, kterou perfektně vytváří skvěle podaný příběh spolu s hudbou, která jde podle mě ruku v ruce s tajemným noir-interfacem. Řízné kytary ale asi každému sednout nemusí, u mě je to ale pravý opak, k bojům se dle mě skvěle hodí, riffy jsou navíc nápadité :-))
Bojový systém byl skvěle rozvinut a nepůsobí tak fádně (oproti prvnímu dílu) ale stejně tak staré dobré PoP adventure prvky - nejednou jsem se musel ve hře vracet (občas i v čase:) a hledat správnou cestu. Abych ale jenom nechválil, musím říct, že právě tato herní vlastnost mě frustrovala; království (ostrov) je totiž opravdu rozlehlé a v některých místech jsem musel zapojit mozkové závity opravdu naplno.
Kamera také není nejsilnější stránkou. Řekl bych ale, že je to jenom otázka zvyku, i na klávesnici se pro mě stala hra brzy snadno ovladatelnou (resp. princ).

Když k tomu všemu přičtu perfektní bossy, tradiční princovskou akrobacii a konečně charismatického prince, kterému se ve výrazu objevil zlinčovaný veteránský výraz, pro který mám hrdiny tak rád, nemůžu jinak než 95%.

Pro me tatktez nejlepsi dil serie a asi obecne nejlepsi stealth akce.
U jednicky me hned zezacatku odradila nemoznost savu, coz hru (resp. hrace) dost omezuje. Tady jsem se naopak mohl dosytosti vyzit :)
Mimo pochybne inteligence NPC nemam hre snad co vytknout. Jiste - drobne bugy se vzdy najdou ale nic co by melo hrace frustrovat nebo degradovat celkovou hratelnost.
Co ale musim doslova pochvalit tak skvele navrzene mise, ktere jsou diky pribehu pekne ruznorode...Sicilie, Arabie, Rusko...:-) Jesperova hudba pak jenom dokonale podtrhne atmosferu techto mist.
Davam tedy za 100%, puntickari at si odectou tech 5% za muj srdcovy vztah:-)