Pro mě jasný vítěz této trilogie. Sands of Time byl na mě svou grafikou a podáním až moc pohádkový - souboje navíc stereotypní - a Dva trůny mi už přišly docela přeplácané.

U tohoto dílu je u mě nosná atmosféra, kterou perfektně vytváří skvěle podaný příběh spolu s hudbou, která jde podle mě ruku v ruce s tajemným noir-interfacem. Řízné kytary ale asi každému sednout nemusí, u mě je to ale pravý opak, k bojům se dle mě skvěle hodí, riffy jsou navíc nápadité :-))
Bojový systém byl skvěle rozvinut a nepůsobí tak fádně (oproti prvnímu dílu) ale stejně tak staré dobré PoP adventure prvky - nejednou jsem se musel ve hře vracet (občas i v čase:) a hledat správnou cestu. Abych ale jenom nechválil, musím říct, že právě tato herní vlastnost mě frustrovala; království (ostrov) je totiž opravdu rozlehlé a v některých místech jsem musel zapojit mozkové závity opravdu naplno.
Kamera také není nejsilnější stránkou. Řekl bych ale, že je to jenom otázka zvyku, i na klávesnici se pro mě stala hra brzy snadno ovladatelnou (resp. princ).

Když k tomu všemu přičtu perfektní bossy, tradiční princovskou akrobacii a konečně charismatického prince, kterému se ve výrazu objevil zlinčovaný veteránský výraz, pro který mám hrdiny tak rád, nemůžu jinak než 95%.