NixJedna z her u které jsem rozmlátil myš i klávesnici... ano nejsem na to pyšný, ale hele ty závody prostě. Co to jako bylo? v tý době? pamatuji si přesně, že týden jsem chodil a přemýšlel jak to vymyslet, hold prostě jsem musel trénovat a hrozně se těšil co bude dál. A další mise byly také oříšek. Ale celkově tohle je zlatý klenot. Hru jsem už delší dobu nehrál, takže nedokážu říct, zda je hratelná i dnes. Možná pro nostalgiky určitě, pro naprosté nováčky? nejsem si tak jistý, ale i tak hra měla parádní ovládání na tu dobu. Akorát grafika dneska nemusí obstát, ale tehdá to bylo něco i na tu grafiku má parádní detaily, jak měst, tak vozidel a všech různých detailů. No a nesmím zapomenout, dabing. Jenže je to i zároveň smutný neslyšet už ve hrách český dabing. Přeci jen tady se sešli profíci a dali si záležet a třeba jen na filmečky se stojí za to podívat. Jinak ta hra předběhla svou dobu a stala se z ní stálice a ikona českých vývojářů a díky ní o české republice slyšeli i ostatní, kteří nás nemohou najít ani na mapě. Mohu být jen rád, že jsem mohl být součástí té doby a zažil ji když poprvé vyšla. Dokonce i mapu jsem měl vylepenou v pokoji. No zamáčknu slzu a víc už asi nemám co dodat, vše již bylo vyřčeno, tak tu hru nechám odpočívat právem v síni slávy.
Komentáře
TaryhoFigurkaRecenze dabingů české a anglické verze
150 recenzí za Mafii. To je na Databázi zdaleka nejvíc a nikdo se nepokusil načít druhou stopadesátku. Přemýšlel jsem, jak napsat něco, co ještě nebylo napsáno a zkusím zhodnotit kvalitu českého dabingu a anglického voice actingu.
Mafia se v Česku právem stala hitem i kvůli českému dabingu. Je plný vulgarismů, zapamatovatelných hlášek, humoru, ale i smutku, agrese nebo lidskosti. A nic z toho anglická verze nemá. Možná se to zdá neuvěřitelné, ale v EN nejsou žádné vulgarismy. maximálně nějaké slabší pro PG 13. Jenže i v zahraničí má Mafia Rkový rating. Je to ostudné a zbytečné. Ale co čekat od Ameriky. Druhá věc v mém seznamu jsou zapamatovatelné hlášky. Zatímco české verze má barvitý jazyk, ta anglická je psaná obyčejným až tupým způsobem. Například hláška: „Co koukáš, jako by ti spadly hračky do kanálu“, je tam něco jako: „Co čumíš tak blbě“. Frankova dcerka namísto „Ahoj strejdo“ zahlásí jen: „Bye mister“.
Humor a smutek samozřejmě nechybí ale herci v anglické verzi oboje nedokáží správně podat. Spíše to zní, jako by svoje repliky jen četli bez emocí. Spíš než dabéři tak působí jako vypravěči a není to vůbec dobré. U mnoha vypjatých částí se tím ztrácí napětí. A přitom nejde o žádné amatéry. Jsou to převážně herci z mafiánských filmů a seriálů. Agresivní scény někdy postrádají tu surovost, jakou by měly mít.
Celkově vzato je anglická verze opravdu špatná a byla by, i kdyby neexistovala česká. Hodně věcí dělá špatně a v porovnání s CZ selhává ve všech ohledech. Pochybuju, že by měl lepší voice acting nějaký vliv třeba na prodeje a úspěch v zahraničí. A možná se mýlím a špatný přišel i anglofonním hráčům. To už se nikdy nedozvíme. Mimochodem Definitivní Edice je v tomto ohledu mnohem lepší.
150 recenzí za Mafii. To je na Databázi zdaleka nejvíc a nikdo se nepokusil načít druhou stopadesátku. Přemýšlel jsem, jak napsat něco, co ještě nebylo napsáno a zkusím zhodnotit kvalitu českého dabingu a anglického voice actingu.
Mafia se v Česku právem stala hitem i kvůli českému dabingu. Je plný vulgarismů, zapamatovatelných hlášek, humoru, ale i smutku, agrese nebo lidskosti. A nic z toho anglická verze nemá. Možná se to zdá neuvěřitelné, ale v EN nejsou žádné vulgarismy. maximálně nějaké slabší pro PG 13. Jenže i v zahraničí má Mafia Rkový rating. Je to ostudné a zbytečné. Ale co čekat od Ameriky. Druhá věc v mém seznamu jsou zapamatovatelné hlášky. Zatímco české verze má barvitý jazyk, ta anglická je psaná obyčejným až tupým způsobem. Například hláška: „Co koukáš, jako by ti spadly hračky do kanálu“, je tam něco jako: „Co čumíš tak blbě“. Frankova dcerka namísto „Ahoj strejdo“ zahlásí jen: „Bye mister“.
Humor a smutek samozřejmě nechybí ale herci v anglické verzi oboje nedokáží správně podat. Spíše to zní, jako by svoje repliky jen četli bez emocí. Spíš než dabéři tak působí jako vypravěči a není to vůbec dobré. U mnoha vypjatých částí se tím ztrácí napětí. A přitom nejde o žádné amatéry. Jsou to převážně herci z mafiánských filmů a seriálů. Agresivní scény někdy postrádají tu surovost, jakou by měly mít.
Celkově vzato je anglická verze opravdu špatná a byla by, i kdyby neexistovala česká. Hodně věcí dělá špatně a v porovnání s CZ selhává ve všech ohledech. Pochybuju, že by měl lepší voice acting nějaký vliv třeba na prodeje a úspěch v zahraničí. A možná se mýlím a špatný přišel i anglofonním hráčům. To už se nikdy nedozvíme. Mimochodem Definitivní Edice je v tomto ohledu mnohem lepší.
Pro: Hvězdné obsazení, kvalita zvuku
Proti: Bídná intonace a tón, zbytečná slušnost, žádný cit pro jazyk
Romeo
194 Dodnes mi hraje v hlavě: rytyt-tytyt-tuduu. Tohle je přímo kultovní záležitost. Tato hra tomuto žánru položila základní kameny a ukázala světu trochu více Corleonovského světa Maria Puza. Brilantní příběhová linie, která vtáhne do hry, s fascinujícími zvraty a opepřená všemi potřebnými emocemi, od lásky, přes ambice až po pomstu. Všechno je tak realistické a nevyhrocené, překvapující a svým způsobem nadčasový kousek z kraje milénia.
Líbí se mi i to ponaučení, jak to vypadá, když někoho vtáhne svět psychopatů ležící za hranicemi zákonů, přežvýká a doslov vyplivne na chodník. Tahle hra je jízda, v které se nestaví a jede na plný plyn. A ta provázanost s koncem Mafia I na kdesi v průběhu hry Mafia II je tak famózní, že jsem v ten moment v Mafia II o mnoho let později cítil tak hořkou rozpolcenost sebe sama (skoro jak při souboji dvou slečen v Last of us II), že až tehdy mi došlo, že jsem tu Mafia I jen nedohrál, ale fakt prožil.
Líbí se mi i to ponaučení, jak to vypadá, když někoho vtáhne svět psychopatů ležící za hranicemi zákonů, přežvýká a doslov vyplivne na chodník. Tahle hra je jízda, v které se nestaví a jede na plný plyn. A ta provázanost s koncem Mafia I na kdesi v průběhu hry Mafia II je tak famózní, že jsem v ten moment v Mafia II o mnoho let později cítil tak hořkou rozpolcenost sebe sama (skoro jak při souboji dvou slečen v Last of us II), že až tehdy mi došlo, že jsem tu Mafia I jen nedohrál, ale fakt prožil.
Pro: Design města, brilantní příběh, jednotlivé charaktery, ty auta!
DEU
3701 Když vyšla tato legendární česká hra, která slavila nejeden úspěch i za hranicemi naší malé zemičky, bylo mi osmnáct let. Šlo o jeden z důvodů, proč jsem strávil několik měsíců brigádničením a šetřením na svůj první PC koupený za své. První Mafia není jen ledajaká hra. Tehdejší tvůrci stvořili defakto na koleně skvost, kterému se v mých očích co do kvality zpracování příběhu vyrovnaly snad jen první Vietcong a Red Dead Redemption 2. Mafia totiž působí nejen jako hra, ale často připomíná spíš film, kterého jste vy díky možnost hrát sami účastníkem. Autoři hru dělali výhradně srdcem a výsledek je vidět na každém kroku.
Co dalšího dělá tuto hru i dnes legendou je celkové zpracování. Dobová grafika samozřejmě zaostává za dnešními hrami, ale zpracování města, které žije po všech stránkách, dobové ozvučení, hudba, kvanta vozidel, které můžete ovládat, krást, vybourat, nastoupit do tramvaje nebo nadzemky a nechat se svézt a dále. Všude ve městě číhá policie, jak ve formě pochůzkářů, tak i hlídek v autech. A v případě jakéhokoliv přestupku hned půjde po vás. Stačí projet červenou, s někým se poprat, nabourat, překročit rychlost, nebo napadnout policistu. Dle vážnosti dostanete buď pokutu, zatknou vás, nebo se bude rovnou střílet a pak už bude jen na vás, jestli dokážete policii setřást. Co do vysoké kvality hry nesmím zapomenout na fantastický český dabing v podání Marka Vašuta, Petra Rychlého, Luďka Čtvrtlíka, Antonína Molčíka (budiž mu země lehká), ale i méně známých dabérů Zdeňka Hrušky a dalších, bez kterých by nikdy tento skvost nebyl skvostem.
Teď k příběhu samotnému. Bylo by zbytečné se rozepisovat jak se Tommy dostal do Salieriho rodiny. Přejdu tedy rovnou k misím. Drtivou většinu hry strávíte ježděním po městě, což mě osobně vůbec nevadilo. Hru jsem dohrál snad pětkrát a pokaždé s omezovačem rychlosti s výjimkou misí, kdy musíte ujíždět policii nebo nepřátelskému gangu. Atmosféra třicátých let na mě ve hře dýchla okamžitě a omezovač jsem zapnul tak nějak automaticky. Užíval jsem si tu nádhernou pohodovou a klidnou jízdu. Během prvního hraní jsem snad dokonce stavěl i na červených. Mise jsou zpočátku spíš takové fušky ve stylu támhle nás dovez, společně někomu nakopeme prdel, nebo vybereme výpalné. Postupem času se ale mise stávají drsnějšími, kdy například musíte vyhodit do vzduchu hotel, zastřelit radního, či dokonce zlikvidovat člena mafiánské rodiny, který porušil zákon mlčení. Ke konci už jde o nefalšovanou válku gangů. Zbraně jsou rovněž dobové. Používáte různé kolty, pistole, brokovnici, nejoblíbenější typický Thompson s kulatými zásobníky, ale třímat v rukou můžete i boxer, nůž nebo basebalovou pálku. V krajní nouzi můžete použít i pěsti. K vysokému realismu a autentičnosti hry přispívá i fakt, že u sebe můžete mít vždy jednu primární zbraň a druhou sekundární. Nemůžete tedy nosit například brokovnici, Thompson nebo odstrelovací pušku najednou, ale jen jednu z těchto plus pistoli/kolt. S granáty nebo molotovými koktejly se ve hře setkáte spíš výjimečně.
Něco málo k negativům hry. Vždy mě vadilo, že seskokem do vody jste automaticky zemřeli. Chyběla mi ve hře větší role peněz, autobusy a větší interakce s policií. V tomto mě naopak uspokojila dvojka, kde jste mohli policii uplatit buď osobně nebo po telefonu. Extrémní jízda je vyloženě opruz a Jízda vás po čase přestane bavit, protože není kam stoupat vzhledem ke stavu konta. Toto vše jsou ale naprosté triviálnosti, které jakožto dobrovolné módy hru nikterak nekazí. Protože oproti tomu zde máme detaily jako například možnost střílet z auta za jízdy, možnost prostřelit pneumatiky, nádrž s následkem výbuchu vozu, nastavitelnou manuální převodovku nebo nutnost tankovat. Auta jsou samozřejmě dobově těžkopádná, můžete řídit náklaďáky a podobně. Nemluvě o vedlejších příběhových misích a rozmanitosti těch hlavních. Hra je těžká a nedá vám nic zadarmo. Nikam vás nepovede za ručičku, naopak bude na vás, jestli cestu najdete nebo ne. Mise jsou těžké a v některých vás protivníci pořádně potrápí. Hra nelze ukládat manuálně, ale čas od času se vám hra sama uloží po dosažení určité oblasti. Mafia je i dnes stále stejně dobrá a v mých očích se na ní příliš nepodepsal ani grafický zub času. Jakobych si pustil film Dvanáct rozhněvaných mužů. Dan Vávra se svým týmem tehdy trefili do černého.
Co dalšího dělá tuto hru i dnes legendou je celkové zpracování. Dobová grafika samozřejmě zaostává za dnešními hrami, ale zpracování města, které žije po všech stránkách, dobové ozvučení, hudba, kvanta vozidel, které můžete ovládat, krást, vybourat, nastoupit do tramvaje nebo nadzemky a nechat se svézt a dále. Všude ve městě číhá policie, jak ve formě pochůzkářů, tak i hlídek v autech. A v případě jakéhokoliv přestupku hned půjde po vás. Stačí projet červenou, s někým se poprat, nabourat, překročit rychlost, nebo napadnout policistu. Dle vážnosti dostanete buď pokutu, zatknou vás, nebo se bude rovnou střílet a pak už bude jen na vás, jestli dokážete policii setřást. Co do vysoké kvality hry nesmím zapomenout na fantastický český dabing v podání Marka Vašuta, Petra Rychlého, Luďka Čtvrtlíka, Antonína Molčíka (budiž mu země lehká), ale i méně známých dabérů Zdeňka Hrušky a dalších, bez kterých by nikdy tento skvost nebyl skvostem.
Teď k příběhu samotnému. Bylo by zbytečné se rozepisovat jak se Tommy dostal do Salieriho rodiny. Přejdu tedy rovnou k misím. Drtivou většinu hry strávíte ježděním po městě, což mě osobně vůbec nevadilo. Hru jsem dohrál snad pětkrát a pokaždé s omezovačem rychlosti s výjimkou misí, kdy musíte ujíždět policii nebo nepřátelskému gangu. Atmosféra třicátých let na mě ve hře dýchla okamžitě a omezovač jsem zapnul tak nějak automaticky. Užíval jsem si tu nádhernou pohodovou a klidnou jízdu. Během prvního hraní jsem snad dokonce stavěl i na červených. Mise jsou zpočátku spíš takové fušky ve stylu támhle nás dovez, společně někomu nakopeme prdel, nebo vybereme výpalné. Postupem času se ale mise stávají drsnějšími, kdy například musíte vyhodit do vzduchu hotel, zastřelit radního, či dokonce zlikvidovat člena mafiánské rodiny, který porušil zákon mlčení. Ke konci už jde o nefalšovanou válku gangů. Zbraně jsou rovněž dobové. Používáte různé kolty, pistole, brokovnici, nejoblíbenější typický Thompson s kulatými zásobníky, ale třímat v rukou můžete i boxer, nůž nebo basebalovou pálku. V krajní nouzi můžete použít i pěsti. K vysokému realismu a autentičnosti hry přispívá i fakt, že u sebe můžete mít vždy jednu primární zbraň a druhou sekundární. Nemůžete tedy nosit například brokovnici, Thompson nebo odstrelovací pušku najednou, ale jen jednu z těchto plus pistoli/kolt. S granáty nebo molotovými koktejly se ve hře setkáte spíš výjimečně.
Něco málo k negativům hry. Vždy mě vadilo, že seskokem do vody jste automaticky zemřeli. Chyběla mi ve hře větší role peněz, autobusy a větší interakce s policií. V tomto mě naopak uspokojila dvojka, kde jste mohli policii uplatit buď osobně nebo po telefonu. Extrémní jízda je vyloženě opruz a Jízda vás po čase přestane bavit, protože není kam stoupat vzhledem ke stavu konta. Toto vše jsou ale naprosté triviálnosti, které jakožto dobrovolné módy hru nikterak nekazí. Protože oproti tomu zde máme detaily jako například možnost střílet z auta za jízdy, možnost prostřelit pneumatiky, nádrž s následkem výbuchu vozu, nastavitelnou manuální převodovku nebo nutnost tankovat. Auta jsou samozřejmě dobově těžkopádná, můžete řídit náklaďáky a podobně. Nemluvě o vedlejších příběhových misích a rozmanitosti těch hlavních. Hra je těžká a nedá vám nic zadarmo. Nikam vás nepovede za ručičku, naopak bude na vás, jestli cestu najdete nebo ne. Mise jsou těžké a v některých vás protivníci pořádně potrápí. Hra nelze ukládat manuálně, ale čas od času se vám hra sama uloží po dosažení určité oblasti. Mafia je i dnes stále stejně dobrá a v mých očích se na ní příliš nepodepsal ani grafický zub času. Jakobych si pustil film Dvanáct rozhněvaných mužů. Dan Vávra se svým týmem tehdy trefili do černého.
Pro: příběh, dabing, rozmanitost misí, auta, zbraně, atmosféra, interakce s postavami, přestřelky, obtížnost, toto není hra, ale film, který utváříte
Proti: smrt skokem do vody, neomezeně peněz v příběhu, Extrémní jízda a Jízda
Han22Po dohrání GTA série jsem se rozhodl po letech oprášit Mafii, hru u které jsem si byl naprosto jistý že to bude 100% a oslavná óda. Pamatuji jak jsem si hru sehnal v roce 2005 a byl jsem naprosto uchvácen. Ta atmosféra, příběh, otevřené město. Natolik, že jsem o ni mluvil v práci a kámoš mi prozradil, jak to dopadne... když sem ho posílal do "censored", omlouval se, že prý netušil že to hraji poprvé :D
Při znovu dohrávání po 16 letech se stoprocentní nadšení už nedostavilo. Budu nutně srovnávat s GTA, ač je Mafia trošku jiný žánr. Ale základ - simulace gangstera, otevřené město a plnění úkolů je podobný. Co mě dostalo znovu úplně stejně je příběh a to vše kolem.
Je rok 1938 a Tommy Angelo, jeden z nejvýznamnějších členů Salieriho rodiny vypráví v retrospektivě svůj příběh detektivu Normanovi. Vracíme se o 8 let zpátky - Tommy Angelo je obyčejný taxikář, který jednou pomůže mafiánům a podruhé zase oni pomůžou jemu. Než se naděje je členem Salieriho rodiny, spolu s kamarády Pauliem a Samem plní nejrůznější zakázky a protože je úspěšný stoupá. Přichází peníze, moc, Tommy se stává rozhodujícím faktorem při boji s konkurenční Morellovou mafií. Don Salieri je takový kmotr své čtvrti, lidi mu platí za ochranu, ale on jim opravdu pomáhá, chrání je, řeší problémy. Tommy tak má pocit, že kromě peněz a moci i někam patří. Ale přichází i pochyby - vraždy blízkých, krev na rukou, pocit že se nemůže podívat vlastní ženě do očí a nakonec i zrady, zklamání, hořkost a bezvýchodný konec.
Tohle opravdu funguje na 100%. Scénář, dialogy, herecké či spíše dabingové výkony špičky našich dabérů a herců, zasazení do 30. let, atmosféra, hloubka příběhu i jednotlivých postav. Tady se nedá jinak, než smeknout klobouk, na herní příběh je to fantastické a řekl bych, že kdyby tohle tvůrci natočili jako film, vznikne nejlepší český film roku 2002, který by měl úspěch po celém světě.
Co taky funguje na 100% je veškerá technická stránka. Otevřené město bez jakýchkoliv loadingů, bugů, živoucí provoz, stovky krásných retro aut, chodci, nádherně vymodelované čtvrti a baráčky, modely lidí ve srovnání s GTA jsou prostě modely lidí a ne zombie jak ženské postavy tam. Funguje i atmosféra, člověk má opravdu pocit, že je v 30. letech někde v New Yorku. Jediná drobná výtka je k provozu, protože jsem viděl dost filmů z 30. let (sleduji klasický Hollywood), abych věděl, že tolik aut v té době určitě nejezdilo.
Mise jsou vymyšlené výborně. Nechybí v nich zvraty, komplikované úkoly, projedete si celé město i jeho okolí a čas od času je potřeba něco vystřílet. Občas přijde i bitka na ruce, nože, basebalky. Mise jsou obrovské, stejně jako v GTA se v nich nedá ukládat, naštěstí před určitým předělem přijde checkpoint. I tak jsem si některé mise zopakoval několikrát. Dá se říct, že mě jejich náplň bavila.
Na rozdíl od GTA je tu jen jedna linie subquestů, která je mimořádně otravná. Po dlouhé a náročné misi chcete domů, ale musíte zajet do autodílny, kde vám mechanik dá nějakou občas dost složitou práci, většinou na druhém konci města. Pak musíte dojet nahlásit splnění a automechanik Vás pošle opět někam do řiti pro speciální bourák, který navíc občas není tak snadné ukrást. Je to zbytečné, protože většinou na další misi dostanete něco lepšího a pak mnohem lepší by bylo plnit tyhle úkoly někde bokem. Druhá linie subquestů - extrémní jízda se odemkne až po konci hry a přiznávám, že jsem se na to vykašlal. Neměl jsem žádnou motivaci odemykat nová auta - k čemu? Když příběh byl dohraný.
Moje výtky nesměřují k náplni misí, technické či příběhové stránce. Směřují k hratelnosti, což je zásadní.
Samotná jízda je totiž dost otravná. Z GTA (hlavně San Andreas) jsem si přinesl zlozvyky, kterých jsem se musel urychleně zbavit. Tam totiž všichni jezdí jak magoři, tady je to opačný extrém. Všichni jezdí povolenou rychlostí, dodržují červenou a zelenou a nad vším bdí policajti. Pokud cokoliv provedete (červená, rychlá jízda, nehoda, přejetí chodce, nedejbože krádež či vražda) je zle. Nalepí se na Vás, setřást je není vůbec snadné, pokud se Vám to povede jste dlouho v pátrání. Protože z 90% není kam spěchat, nakonec jsem rezignoval, zapnul omezovač rychlosti, na červenou jezdil jen když kolem nebyli fízlové a ploužil se městem jak šnek. Je to reálné, ale na zábavnosti to nepřidá. Navíc samotná auta se většinou liší víceméně jen vzhledem, něco opravdu rozdílového byste hledali marně - ale beru, jsou to 30. léta, nějaký ultrarychlý sporťák byl v té době asi utopií.
Jestli jízda je občas nudná a otravná, přestřelky jsou naprosto šílené. Většina pistolí je slabých jak čajíček, nikam nedostřelí, jsou nepřesné a pokud se trefíte, průměrný grázl vydýchá i 7 zásahů. Mířit na hlavu je skoro nemožné a většinou i zbytečné, protože i tohle není pro nepřátele problém. Brokovnice jsou kvůli rozptylu na dálku prakticky nepoužitelné a na blízko si nepřátele pustit rozhodně nechcete. A Tommy Gun? Široký zaměřovač, brutální rozptyl a navíc zaměřovač ujíždí nahoru.
Zkrátka trefit s čímkoliv je skoro zázrak, pokud se trefíte, pěkně to trvá než enemák padne. Nepřátel je ve střílecích kolech hodně, vynořují se z nepravděpodobných míst a navíc jsou brutálně přesní a smrtící. Jedna skupinka se postará o všechny životy ani nemrknete. Některé střílecí mise (zejména garáže a přístav) se tak staly doslova peklem. Nevím jestli tohle navyšování obtížnosti byl záměr, ale pokud ano, tak navýšit ji slabými a nepřesnými zbraněmi je pěkně nefér. Ke konci jsem to střílení jakžtakž zvládl a finální boj v muzeu dal světe div se napotřetí.
Celkově? Mafia má pořád úžasnou atmosféru, příběh a na českou scénu roku 2002 je to neskutečná hra. Do té doby jsme měli pár laciných adventur, dungeonů a válečných simulací, které moc mainstremové nebyly a najednou tu byl horký kandidát na hru roku. Jen ta neférová obtížnost mě občas srala a ježdění jak šnek po městě mě dvakrát nebavilo. Proto jen 90%.
Při znovu dohrávání po 16 letech se stoprocentní nadšení už nedostavilo. Budu nutně srovnávat s GTA, ač je Mafia trošku jiný žánr. Ale základ - simulace gangstera, otevřené město a plnění úkolů je podobný. Co mě dostalo znovu úplně stejně je příběh a to vše kolem.
Je rok 1938 a Tommy Angelo, jeden z nejvýznamnějších členů Salieriho rodiny vypráví v retrospektivě svůj příběh detektivu Normanovi. Vracíme se o 8 let zpátky - Tommy Angelo je obyčejný taxikář, který jednou pomůže mafiánům a podruhé zase oni pomůžou jemu. Než se naděje je členem Salieriho rodiny, spolu s kamarády Pauliem a Samem plní nejrůznější zakázky a protože je úspěšný stoupá. Přichází peníze, moc, Tommy se stává rozhodujícím faktorem při boji s konkurenční Morellovou mafií. Don Salieri je takový kmotr své čtvrti, lidi mu platí za ochranu, ale on jim opravdu pomáhá, chrání je, řeší problémy. Tommy tak má pocit, že kromě peněz a moci i někam patří. Ale přichází i pochyby - vraždy blízkých, krev na rukou, pocit že se nemůže podívat vlastní ženě do očí a nakonec i zrady, zklamání, hořkost a bezvýchodný konec.
Tohle opravdu funguje na 100%. Scénář, dialogy, herecké či spíše dabingové výkony špičky našich dabérů a herců, zasazení do 30. let, atmosféra, hloubka příběhu i jednotlivých postav. Tady se nedá jinak, než smeknout klobouk, na herní příběh je to fantastické a řekl bych, že kdyby tohle tvůrci natočili jako film, vznikne nejlepší český film roku 2002, který by měl úspěch po celém světě.
Co taky funguje na 100% je veškerá technická stránka. Otevřené město bez jakýchkoliv loadingů, bugů, živoucí provoz, stovky krásných retro aut, chodci, nádherně vymodelované čtvrti a baráčky, modely lidí ve srovnání s GTA jsou prostě modely lidí a ne zombie jak ženské postavy tam. Funguje i atmosféra, člověk má opravdu pocit, že je v 30. letech někde v New Yorku. Jediná drobná výtka je k provozu, protože jsem viděl dost filmů z 30. let (sleduji klasický Hollywood), abych věděl, že tolik aut v té době určitě nejezdilo.
Mise jsou vymyšlené výborně. Nechybí v nich zvraty, komplikované úkoly, projedete si celé město i jeho okolí a čas od času je potřeba něco vystřílet. Občas přijde i bitka na ruce, nože, basebalky. Mise jsou obrovské, stejně jako v GTA se v nich nedá ukládat, naštěstí před určitým předělem přijde checkpoint. I tak jsem si některé mise zopakoval několikrát. Dá se říct, že mě jejich náplň bavila.
Na rozdíl od GTA je tu jen jedna linie subquestů, která je mimořádně otravná. Po dlouhé a náročné misi chcete domů, ale musíte zajet do autodílny, kde vám mechanik dá nějakou občas dost složitou práci, většinou na druhém konci města. Pak musíte dojet nahlásit splnění a automechanik Vás pošle opět někam do řiti pro speciální bourák, který navíc občas není tak snadné ukrást. Je to zbytečné, protože většinou na další misi dostanete něco lepšího a pak mnohem lepší by bylo plnit tyhle úkoly někde bokem. Druhá linie subquestů - extrémní jízda se odemkne až po konci hry a přiznávám, že jsem se na to vykašlal. Neměl jsem žádnou motivaci odemykat nová auta - k čemu? Když příběh byl dohraný.
Moje výtky nesměřují k náplni misí, technické či příběhové stránce. Směřují k hratelnosti, což je zásadní.
Samotná jízda je totiž dost otravná. Z GTA (hlavně San Andreas) jsem si přinesl zlozvyky, kterých jsem se musel urychleně zbavit. Tam totiž všichni jezdí jak magoři, tady je to opačný extrém. Všichni jezdí povolenou rychlostí, dodržují červenou a zelenou a nad vším bdí policajti. Pokud cokoliv provedete (červená, rychlá jízda, nehoda, přejetí chodce, nedejbože krádež či vražda) je zle. Nalepí se na Vás, setřást je není vůbec snadné, pokud se Vám to povede jste dlouho v pátrání. Protože z 90% není kam spěchat, nakonec jsem rezignoval, zapnul omezovač rychlosti, na červenou jezdil jen když kolem nebyli fízlové a ploužil se městem jak šnek. Je to reálné, ale na zábavnosti to nepřidá. Navíc samotná auta se většinou liší víceméně jen vzhledem, něco opravdu rozdílového byste hledali marně - ale beru, jsou to 30. léta, nějaký ultrarychlý sporťák byl v té době asi utopií.
Jestli jízda je občas nudná a otravná, přestřelky jsou naprosto šílené. Většina pistolí je slabých jak čajíček, nikam nedostřelí, jsou nepřesné a pokud se trefíte, průměrný grázl vydýchá i 7 zásahů. Mířit na hlavu je skoro nemožné a většinou i zbytečné, protože i tohle není pro nepřátele problém. Brokovnice jsou kvůli rozptylu na dálku prakticky nepoužitelné a na blízko si nepřátele pustit rozhodně nechcete. A Tommy Gun? Široký zaměřovač, brutální rozptyl a navíc zaměřovač ujíždí nahoru.
Zkrátka trefit s čímkoliv je skoro zázrak, pokud se trefíte, pěkně to trvá než enemák padne. Nepřátel je ve střílecích kolech hodně, vynořují se z nepravděpodobných míst a navíc jsou brutálně přesní a smrtící. Jedna skupinka se postará o všechny životy ani nemrknete. Některé střílecí mise (zejména garáže a přístav) se tak staly doslova peklem. Nevím jestli tohle navyšování obtížnosti byl záměr, ale pokud ano, tak navýšit ji slabými a nepřesnými zbraněmi je pěkně nefér. Ke konci jsem to střílení jakžtakž zvládl a finální boj v muzeu dal světe div se napotřetí.
Celkově? Mafia má pořád úžasnou atmosféru, příběh a na českou scénu roku 2002 je to neskutečná hra. Do té doby jsme měli pár laciných adventur, dungeonů a válečných simulací, které moc mainstremové nebyly a najednou tu byl horký kandidát na hru roku. Jen ta neférová obtížnost mě občas srala a ježdění jak šnek po městě mě dvakrát nebavilo. Proto jen 90%.
HergiMafia je téměř perfektní hra na svou dobu.
To uslyšíte od každého, kdo ji v době vydání hrál. Proto bych svůj komentář ke hře chtěl pojmout trochu jinak. Po vydání remaku této legendární hry jsem totiž zjistil, že vlastně existuje poměrně velké množství lidí, kteří hru nehráli. Je to přeci jen skoro 19 let od jejího vydání a za tu dobu se nám narodila úplně nová generace hráčů. Chtěl bych tedy součástí komentáře porovnat to, zda vám Mafii mohu doporučit, i když jste zvyklí na mechaniky moderních her, případně vám poradit, na co máte být připraveni, abyste si ji i vy mohli užít.
To hlavní, co jsem si já osobně na Mafii oblíbil, je příběh a celková atmosféra hry doplněná skvělým soundtrackem. To jsou prvky, které nezestárnuli a budou se vám líbit i po těch mnoha letech. Mafianská tématika je zde opravdu cítit a hra je pro mě společně s filmem Kmotr to nejlepší z tohoto žánru. Tomu napomáhají i skvěle napsané a nadabované postavy, které si opravdu oblíbíte (nebo naopak) a jejich rozhodnutí budete vždy robře chápat. Konec hry je navíc opravdu dokonalost sama, kvůli kterému, i kdyby vás hra do té doby nebavila, se to vyplatí dohrát.
V té době hra vynikala i skvělou grafikou, která v porovnání třeba s Grand Theft Auto: Vice City byla opravdu něco nevídaného. V dnešní době ovšem už trochu zestárla, i když pořád nevypadá vůbec špatně. Pokud vám ale je ale grafika starých her zkrátka proti srsti, mohu vám doporučit například tento mód, který ji udělají o něco hezčí. Kde ale hra ani po letech nezaostává, je cit pro detail. I když textury nejsou ve vysokém rozlišení, jsou velmi detailní. To platí i pro město samotné. V kolika hrách můžete při zatáčení zapnout blinkr? Pokud se na chvíli zastavíte a rozhlédnete, najdete toho hodně. Design města je velmi chytrý. Není tu žádná navigace, město je ale vymšleno tak, že si jednotlivé lokace opravdu zapatujete a časem už budete vědět kudy jet, když se na nějaké místo vracíte. Je to vlastně podobné reálnému životu, kde si nebudete zapínat navigaci, když jedete třeba natankovat. Což mě mimochodem dovádí k dalšímu detailu. Věděli jste, že vašemu autu v Mafii může dojít benzín? Další z mnoha detailů se pak týká policie, která vás pokutuje za překročení rychlosti nebo za projetí křižovatky na červenou. To může být možná pro někoho otravné, celé hře to ale přidává na realističnosti, o kterou se snaží. Myslím si, že v tomhle ohledu budete zkátka dost překvapeni.
Pomalu se ale dostáváme asi k nejpalčivější otázce, tj. jak se hra po těch letech hraje? Pokusím se tady většinu z vás neodradit. Zálěží totiž na tom, na co jste z dnešních her zvyklí. Mafia je střílečka z pohledu třetí osoby. V dnešní době u tohoto žánru (vlastně i u dalších dílů série) funguje v drtivé většině her systém krytí, kde se pak vaše postava automaticky vykloní, pokdu zamíříte. To tady opravdu nečekejte. Můžete se krčit, můžete se schovávat za objekty. Pokud jste ale schování za bednou, musíte se postavit nebo se posunout do strany, pokud chcete střílet. S tím je pojeno i to, že musíte být opatrní, protože vás takto někdo jednoduše může zasáhnout. Zdraví se vám navíc dá obnocit pouze pomocí lékárniček, které nemůžete sbírat, ale musíte se vyléčit přímo u nich. K tomu ještě připojím poměrně realistickou obtížnost, kdy se vás hra nebude bát prostě zabít a nechat vás projít určitou část znovu. Vše se to ale hraje hezky a je to vlastně fér. Nepřátelé můžou umřít úplně stejně jednoduše. A to platí i pro vaše společníky. Ve výsledku to není zase tak přehnaně těžké, jak to může znít. Navíc pocit z toho, že to nakonec zvládnete, vám to opravdu všechno vynahradí. Čím déle budete hrát, tím více si navíc zvyknete, takže někde v polovině hry vám už žadný systém krytí nebude chybět.
Ještě na závěr bych se rád vrátil ke společníkům V několika misích máte parťáky, kteří vám mohou pomoct. Zároveň ale na svou hloupost často mohou umřít a vy kvůli tomu musíte jít odznovu. Neberte to špatně, mně nevadí, když musím část hry opakovat kvůli své hlouposti. Ale opakovat ji kvůli umělé inteligenci, která mi zkrátka podrazí nohy, mě docela vytočit dokáže. To je ale asi jediná věc, kterou hře mohu vytknout.
Když to tak shrnu, Mafia v porovnání s jinými hrami díky tehdejší péči vývojářů překvapivě nezestárnula tolik. Pokud jste ji nikdy dřív nehráli, chvilku si budete zvykat, takže tomu dejte čas. Veškeré kvality včetně příběhu vám vaší trpělivost nakonec vynahradí.
To uslyšíte od každého, kdo ji v době vydání hrál. Proto bych svůj komentář ke hře chtěl pojmout trochu jinak. Po vydání remaku této legendární hry jsem totiž zjistil, že vlastně existuje poměrně velké množství lidí, kteří hru nehráli. Je to přeci jen skoro 19 let od jejího vydání a za tu dobu se nám narodila úplně nová generace hráčů. Chtěl bych tedy součástí komentáře porovnat to, zda vám Mafii mohu doporučit, i když jste zvyklí na mechaniky moderních her, případně vám poradit, na co máte být připraveni, abyste si ji i vy mohli užít.
To hlavní, co jsem si já osobně na Mafii oblíbil, je příběh a celková atmosféra hry doplněná skvělým soundtrackem. To jsou prvky, které nezestárnuli a budou se vám líbit i po těch mnoha letech. Mafianská tématika je zde opravdu cítit a hra je pro mě společně s filmem Kmotr to nejlepší z tohoto žánru. Tomu napomáhají i skvěle napsané a nadabované postavy, které si opravdu oblíbíte (nebo naopak) a jejich rozhodnutí budete vždy robře chápat. Konec hry je navíc opravdu dokonalost sama, kvůli kterému, i kdyby vás hra do té doby nebavila, se to vyplatí dohrát.
V té době hra vynikala i skvělou grafikou, která v porovnání třeba s Grand Theft Auto: Vice City byla opravdu něco nevídaného. V dnešní době ovšem už trochu zestárla, i když pořád nevypadá vůbec špatně. Pokud vám ale je ale grafika starých her zkrátka proti srsti, mohu vám doporučit například tento mód, který ji udělají o něco hezčí. Kde ale hra ani po letech nezaostává, je cit pro detail. I když textury nejsou ve vysokém rozlišení, jsou velmi detailní. To platí i pro město samotné. V kolika hrách můžete při zatáčení zapnout blinkr? Pokud se na chvíli zastavíte a rozhlédnete, najdete toho hodně. Design města je velmi chytrý. Není tu žádná navigace, město je ale vymšleno tak, že si jednotlivé lokace opravdu zapatujete a časem už budete vědět kudy jet, když se na nějaké místo vracíte. Je to vlastně podobné reálnému životu, kde si nebudete zapínat navigaci, když jedete třeba natankovat. Což mě mimochodem dovádí k dalšímu detailu. Věděli jste, že vašemu autu v Mafii může dojít benzín? Další z mnoha detailů se pak týká policie, která vás pokutuje za překročení rychlosti nebo za projetí křižovatky na červenou. To může být možná pro někoho otravné, celé hře to ale přidává na realističnosti, o kterou se snaží. Myslím si, že v tomhle ohledu budete zkátka dost překvapeni.
Pomalu se ale dostáváme asi k nejpalčivější otázce, tj. jak se hra po těch letech hraje? Pokusím se tady většinu z vás neodradit. Zálěží totiž na tom, na co jste z dnešních her zvyklí. Mafia je střílečka z pohledu třetí osoby. V dnešní době u tohoto žánru (vlastně i u dalších dílů série) funguje v drtivé většině her systém krytí, kde se pak vaše postava automaticky vykloní, pokdu zamíříte. To tady opravdu nečekejte. Můžete se krčit, můžete se schovávat za objekty. Pokud jste ale schování za bednou, musíte se postavit nebo se posunout do strany, pokud chcete střílet. S tím je pojeno i to, že musíte být opatrní, protože vás takto někdo jednoduše může zasáhnout. Zdraví se vám navíc dá obnocit pouze pomocí lékárniček, které nemůžete sbírat, ale musíte se vyléčit přímo u nich. K tomu ještě připojím poměrně realistickou obtížnost, kdy se vás hra nebude bát prostě zabít a nechat vás projít určitou část znovu. Vše se to ale hraje hezky a je to vlastně fér. Nepřátelé můžou umřít úplně stejně jednoduše. A to platí i pro vaše společníky. Ve výsledku to není zase tak přehnaně těžké, jak to může znít. Navíc pocit z toho, že to nakonec zvládnete, vám to opravdu všechno vynahradí. Čím déle budete hrát, tím více si navíc zvyknete, takže někde v polovině hry vám už žadný systém krytí nebude chybět.
Ještě na závěr bych se rád vrátil ke společníkům V několika misích máte parťáky, kteří vám mohou pomoct. Zároveň ale na svou hloupost často mohou umřít a vy kvůli tomu musíte jít odznovu. Neberte to špatně, mně nevadí, když musím část hry opakovat kvůli své hlouposti. Ale opakovat ji kvůli umělé inteligenci, která mi zkrátka podrazí nohy, mě docela vytočit dokáže. To je ale asi jediná věc, kterou hře mohu vytknout.
Když to tak shrnu, Mafia v porovnání s jinými hrami díky tehdejší péči vývojářů překvapivě nezestárnula tolik. Pokud jste ji nikdy dřív nehráli, chvilku si budete zvykat, takže tomu dejte čas. Veškeré kvality včetně příběhu vám vaší trpělivost nakonec vynahradí.
Pro: příběh, atmosféra, hudba, postavy, dabing, grafika, cit pro detail, pokus o realističnost
Proti: umírající parťáci
MioVrchol českého herního průmyslu, který se dle mého již nepodaří nikdy překonat. Proč? Mafia překonala ve své době svoji konkurenci ve všech ohledech a navíc udala nový směr pro další hry. Ale to se musíme vrátit do roku, kdy tato hra vznikla. Tehdy konkurencí bylo GTA III:
- malé město ve 3D
- barvy jak z vodovek
- arkádové ovládání vozidel
- příběh, který proti Mafii neuměl tolik vtáhnout
- hudba = jen mp3 z daného období, možná někde náznak rádia
Oproti tomu Mafia nabízela:
- na tu dobu obrovské a rozmanité město
- graficky vypadal naprosto neuvěřitelně
- velmi dobrý fyzikální model
- strhující příběh se do té doby neviděným vyprávěním, které se v budoucnu stalo základem mnoha dalších her
- hudba, co se naší generaci vryla pod kůži
A právě proto si dnes už neumím představit, že bychom zde v Čechách dokázali vytvořit hru takto zajímavou, která by byla po všech stránkách dobrá a navíc udala směr několika dalším hrám.
Jak ukázal remaster, i takový "detail" jako je správně udělaná fyzika vozidla, je pro mne osobně rozdíl v tom, zda mě jezdit po městě vytvořeném před 20 lety baví, nebo v krásně vypadající grafice z loňského roku nebaví.
- malé město ve 3D
- barvy jak z vodovek
- arkádové ovládání vozidel
- příběh, který proti Mafii neuměl tolik vtáhnout
- hudba = jen mp3 z daného období, možná někde náznak rádia
Oproti tomu Mafia nabízela:
- na tu dobu obrovské a rozmanité město
- graficky vypadal naprosto neuvěřitelně
- velmi dobrý fyzikální model
- strhující příběh se do té doby neviděným vyprávěním, které se v budoucnu stalo základem mnoha dalších her
- hudba, co se naší generaci vryla pod kůži
A právě proto si dnes už neumím představit, že bychom zde v Čechách dokázali vytvořit hru takto zajímavou, která by byla po všech stránkách dobrá a navíc udala směr několika dalším hrám.
Jak ukázal remaster, i takový "detail" jako je správně udělaná fyzika vozidla, je pro mne osobně rozdíl v tom, zda mě jezdit po městě vytvořeném před 20 lety baví, nebo v krásně vypadající grafice z loňského roku nebaví.
Pro: příběh, fyzikální model, grafika v té době, hudba
JokerTahle hra je prostě srdcovka. Hru jsem poprvé dohrál na svém prvním počítači v roce 2003 a tehdy jsem z téhle hry byl doslova paf. Zároveň se k této hře rád vracím, jako jiní se vrací k svému oblíbenému filmu. Zároveň letos vyšel remake a když by se to nemělo, tak jsem se před vydáním pustil znovu do této nesmrtelné klasiky.
Tato hra se odehrává v 30. letech minulého století ve smyšleném americkém městě Lost Haven za období prohibice. Děj sleduje život Thomase "Tommyho" Angela a jeho začátek a působení v mafii. Tato hra má jeden z nejlepších příběhů, které jsem kdy ve hře mohl vidět. Hra není ani nijak dlouhá, což nevadí ba naopak, děj svižně ubíhá, takže se ani nedostaví pocit repetetivnosti a s tím i souvisí rozmanitost jednotlivých misí.
Co se týče technické stránky tak na svou dobu byla hra, dovolím si říct, až nadčasová. Grafika byla parádní a jelikož nechyběl ani český dabing, tak si hru užil každý. Co se týče hudby, tak stěžejní hudba se vryje do paměti a člověk ani nemusí koukat a už ví kde se přesně ve městě nachází, jelikož každá čtvrť má svojí hudbu/ melodii. Jediná věc, která se dá této hře vyčíst je umělá inteligence a to nejen protivníků, ale i parťáků. Hlavně, když vám parťák vběhne do palby, kdy následně umírá a tím i game over, protože parťák nesmí zemřít a to je občas frustrující, ale není to zas tak zásadní, aby se této hře nedal šance.
Suma sumárum hra je to skvělá, jak na svojí dobu, tak i dnes, ač někoho může odrazovat starší grafika, ale na vůj věk si i tato hra zaslouží pár ústupků.
Tato hra se odehrává v 30. letech minulého století ve smyšleném americkém městě Lost Haven za období prohibice. Děj sleduje život Thomase "Tommyho" Angela a jeho začátek a působení v mafii. Tato hra má jeden z nejlepších příběhů, které jsem kdy ve hře mohl vidět. Hra není ani nijak dlouhá, což nevadí ba naopak, děj svižně ubíhá, takže se ani nedostaví pocit repetetivnosti a s tím i souvisí rozmanitost jednotlivých misí.
Co se týče technické stránky tak na svou dobu byla hra, dovolím si říct, až nadčasová. Grafika byla parádní a jelikož nechyběl ani český dabing, tak si hru užil každý. Co se týče hudby, tak stěžejní hudba se vryje do paměti a člověk ani nemusí koukat a už ví kde se přesně ve městě nachází, jelikož každá čtvrť má svojí hudbu/ melodii. Jediná věc, která se dá této hře vyčíst je umělá inteligence a to nejen protivníků, ale i parťáků. Hlavně, když vám parťák vběhne do palby, kdy následně umírá a tím i game over, protože parťák nesmí zemřít a to je občas frustrující, ale není to zas tak zásadní, aby se této hře nedal šance.
Suma sumárum hra je to skvělá, jak na svojí dobu, tak i dnes, ač někoho může odrazovat starší grafika, ale na vůj věk si i tato hra zaslouží pár ústupků.
Pro: Příběh, věčná klasika, znovuhratelnost (prostě kdo jednou vyzkouší rád se ke hře vrátí)
Proti: Slabší UI
adam.kulhanekCo říct o legendární první Mafii? Je to bez debat nejlepší česká hra. 100 %. Tečka. No dobře, zkusím to přeci jen trošku rozvést.
+ Příběh. Na hru z našich luhů a hájů je příběh hodně dobře propracovaný, zábavný, obsahuje rozumné a uvěřitelné zvraty, atd. Ano, obsahuje občas nějakou nelogičnost, ale jak říká Tommy: "I mistr tesař se někdy utne".
+ Samotné mise jsou různorodé, jejich obtížnost značně kolísá, což není na škodu. Po nějaké fakt těžké misi je fajn si odpočinout u lehčího průběhu.
+ Atmosféra. Město je logicky rozčleněno.
+ Hudba. Tady hodně zamrzí, že na Steamu již není dostupná licencovaná hudba, to bohužel ubírá značnou porci atmosféry při jízdě městem.
+ Dabing se opravdu hodně vydařil.
+ Grafika v době vydání vypadala fantasticky.
+ Závody. Spousta lidí na ně nadává. Vzpomínám si, že když jsem hrál Mafii poprvé, tak mi také trvalo slušnou dávku času, než jsem je dokončil. Přitom ale stačí jen netlačit tolik na plyn a obvykle není problém zvítězit i na nejtěžší obtížnosti.
- Trochu mi chyběla možnost se lépe krýt za překážkami.
- Ježdění po městě mi přišlo po čase nudné. Nejvíce jsem to pociťoval u nepovinných misí pro Lucase Bertoneho. Ty obvykle spočívají v tom, že se musíme dostat z centra mapy na jednu stranu, pak zpátky, pak na druhou stranu a pak přes celou mapu zase do Salieriho baru.
- Štvala mě policie. V prvé řadě mám podezření, že mají až moc rychlá auta, kterým se nedá moc jednoduše ujet (včetně rozjezdů do kopce). V druhé řadě mají problémy jen s Tommym, to že se kolem nich prožene auto jiných gangstrů, kteří střílí na všechny strany jim nevadí, dokonce ani Paulie s vytaženým thompsonem není problém. Naopak až moc hloupý je můj klasický únik před nimi. Stačí vystoupit, schovat se za roh, počkat na konec pátraní, nastoupit zpátky do auta (u kterého policisté stále stojí) a odjet.
- Líbí se mi, že autu může dojít benzín a je tedy nutné natankovat. Bohužel se mi to v hlavním příběhu ani jednou nestalo. Pouze je na to speciální úkol v extrémní jízdě.
- S některými i výkonnějšími auty nejde vyjet prudký kopec na Oak Hill, ale přitom jiní lidé ho bez problému vyjedou s horšími auty.
V době vydání to byla obrovská bomba. Uvedené zápory jsou psány z dnešního pohledu a jsou to vesměs drobnosti, které by mě v dané době nejspíš ani nenapadly.
+ Příběh. Na hru z našich luhů a hájů je příběh hodně dobře propracovaný, zábavný, obsahuje rozumné a uvěřitelné zvraty, atd. Ano, obsahuje občas nějakou nelogičnost, ale jak říká Tommy: "I mistr tesař se někdy utne".
+ Samotné mise jsou různorodé, jejich obtížnost značně kolísá, což není na škodu. Po nějaké fakt těžké misi je fajn si odpočinout u lehčího průběhu.
+ Atmosféra. Město je logicky rozčleněno.
+ Hudba. Tady hodně zamrzí, že na Steamu již není dostupná licencovaná hudba, to bohužel ubírá značnou porci atmosféry při jízdě městem.
+ Dabing se opravdu hodně vydařil.
+ Grafika v době vydání vypadala fantasticky.
+ Závody. Spousta lidí na ně nadává. Vzpomínám si, že když jsem hrál Mafii poprvé, tak mi také trvalo slušnou dávku času, než jsem je dokončil. Přitom ale stačí jen netlačit tolik na plyn a obvykle není problém zvítězit i na nejtěžší obtížnosti.
- Trochu mi chyběla možnost se lépe krýt za překážkami.
- Ježdění po městě mi přišlo po čase nudné. Nejvíce jsem to pociťoval u nepovinných misí pro Lucase Bertoneho. Ty obvykle spočívají v tom, že se musíme dostat z centra mapy na jednu stranu, pak zpátky, pak na druhou stranu a pak přes celou mapu zase do Salieriho baru.
- Štvala mě policie. V prvé řadě mám podezření, že mají až moc rychlá auta, kterým se nedá moc jednoduše ujet (včetně rozjezdů do kopce). V druhé řadě mají problémy jen s Tommym, to že se kolem nich prožene auto jiných gangstrů, kteří střílí na všechny strany jim nevadí, dokonce ani Paulie s vytaženým thompsonem není problém. Naopak až moc hloupý je můj klasický únik před nimi. Stačí vystoupit, schovat se za roh, počkat na konec pátraní, nastoupit zpátky do auta (u kterého policisté stále stojí) a odjet.
- Líbí se mi, že autu může dojít benzín a je tedy nutné natankovat. Bohužel se mi to v hlavním příběhu ani jednou nestalo. Pouze je na to speciální úkol v extrémní jízdě.
- S některými i výkonnějšími auty nejde vyjet prudký kopec na Oak Hill, ale přitom jiní lidé ho bez problému vyjedou s horšími auty.
V době vydání to byla obrovská bomba. Uvedené zápory jsou psány z dnešního pohledu a jsou to vesměs drobnosti, které by mě v dané době nejspíš ani nenapadly.
Pro: Příběh, atmosféra, design, hudba, dabing
PavelUMafii jsem nikdy neměl v nejoblíbenějších hrách. Nevěděl ani, natož pak řešil, jaký na ni mám přesně názor a jak ji hodnotit. Toto hledisko, i že je to u nás specificky vnímaná hra, vzniklo až s komunitou DH. Jde o krásně koncipovanou hru, která proslavila Dana Vávru a Vochozkovo Illusion Softworks. Některé úseky není takový problém zvládnout, naučím se tak řídit, jezdit městem, poradím si s časovým limitem. Můžu se spolehnout na mé kolegy, byť mi můžou překážet a schytat rány. Potíže představuje až střílení, někoho zmlátit je rozhodně snazší. Ve hře je slušná várka dobových zbraní, z nichž má velkou palebnou sílu brokovnice. Nechybí přebíjení zásobníků a nemožnost těch několik málo vteřin střílet. To s sebou nese nutnost krytí se za nějakou překážkou. Např. kostel je obtížný, v důsledku kamery z třetího pohledu se hůře sleduje dění, na jednoho jich jde čtveřice a více. Musí si hráč hlídat stav zdraví, opatrně vykukovat a pálit. I když situaci zvládne, znenadání se ze dveří objeví další skupina nepřátel a jsem pod neustávající palbou. Z výše popisovaného plyne časté opakování daných úseků, dokud to neomrzí do té míry, že hru prostě znechuceně vypnu a vrátím se k ní jindy.
To je úděl víceméně každé klasické mise, v níž se to typicky podělá, že není nic tak, jak bylo dohodnuto. Což je akorát designérská berlička, díky níž se může ve výsledku rozehrát onen komplikovaný aspekt hratelnosti. Mise Omerta a V lepší společnosti nepředstavovaly větší zádrhel. Dalo se protivníky obejít, různě likvidovat postupně, jak přicházeli. Ve Skvělém obchodě to je už těžší, protože následují dvě cutscény, aniž by proběhlo uložení. A první fáze přestřelky jde absolvovat relativně snáze, ale za cenu úbytku zdraví, příjezdu dalších mafiánů, jejich příchodu přes schodiště i jednotlivá patra garáže. Tím jsem byl stále pod nepřátelskou palbou. Proces uložení pozice navíc probíhá, když je už takzvaně hotovo, je spuštěn loadingem či skriptem, sekvencí. Myš mám perfektní, podložku též. Hra má základní citlivost větší, proto trošku v nastavení ubrána, včetně navolení na myši stiskem spínače. Uplatňovaným stylem ukládání autoři docílí celistvější atmosféry a mají lepší kontrolu nad situací. Klasický Quick Save by nejspíše rozbil přehrávání cutscén i spouštění skriptů. Nesedl celkovému konceptu.
Naproti tomu ježdění exceluje, když všem příznivcům klasických, automobilových simulátorů rozprostírá luxus na čtyřech kolech. Skrze realisticky pojaté chování dobových vozidel. Projíždět se členitým prostředím velkého města, kde je několik mostů, může mě zatknout policie za překročení rychlosti, pronásledovat mě, jdou tu přejíždět civilisté. Dá se prostřelit pneumatiky u kol vozidla. Mě bavilo opravdu královsky. Omezení povolené rychlosti iritovalo, při jejím nerespektování to teprve byly regulérní zážitky z jízdy, jak se sluší a patří. Absolvování závodu umožňuje až pět stupňů obtížnosti, z nichž si určitě každý vybere. Má dobře koncipovanou podstatu toho, že se ten závodní speciál přetáčí, jestliže hráč nevyrovná jeho stabilitu v důsledku projetí nějaké zatáčky. To se dá neustálým stiskem obou směrů, doprava či doleva. A samozřejmě, aby se dal závod ustát na Těžký stupeň, je důležité neudělat vůbec žádnou chybu. V prvním kole soupeřům ujet a pak už jen hlídat dosavadní stav. Nevybourat se, soustředit se a mělo by to být v kapse. A při tom všem i auto moc nepoškodit.
Policie může zpozornět za překročení rychlosti, držení zbraně, jízdu na červenou a tak, čímž se zobrazí buď blok, pouta nebo proužek s pátráním. Dokud je Policie hráči v patách, nemůže provádět interakci v rámci misí, sekvence a tak. To samé při návratu do Salieriho baru. Libovolná auta lze převrátit na bok, kde zůstanou vyset a není šance, jak se dostat zpátky na čtyři kola. Je-li v nich hráč nebo přátelská postava, Paulie z něj už nemusí vylézt. A při návratu k baru tudíž je možné jet v autě sám, ale tehdy Paulovi začne ubývat zdraví a musím být v baru dříve, než on zemře. Stejně tak hra přehrává hlášky ostatních postav, i když se mnou v autě zrovna vůbec nesedí. Správný průběh misí je pevně svázán se všemi sekvencemi, čímž je stačí jen spustit. Co hodně vyčnívá, to je provedení všech ingame filmečků, v nichž je celý příběh hry odvyprávěn. Modely postav jsou detailní, reflektují dobře jejich věk, mladost, vrásky. Na dobu vydání pastva pro oči. Přestože jde jen o už zastaralý DirectX 8. Upozorňuji ale, že je můj dojem zkreslený monitorem Aorus AD27QD, na němž jsem si hru speciálně v OSD nastavil. Neboť ta v základu měla velmi světlé barvy. Tímto způsobem v podstatě docíleno i lepšího pohledu na veškeré textury ve hře, celkové podmanivosti závěrečného outra.
Volnost jako taková je navozena ježděním po městě, má smysl při situacích s policisty, postranními úkoly, ale moc tu v hlavní kampani provádět nejde. To částečně kompenzuje sbírání vozidel na dvorku za barem, byť jen do počtu maximálně sedmnácti aut. Střílecí část misí se odehrává vždy v dané části města, které se prý i výrazně či méně liší, od obvykle dostupné větší části města, v níž normálně jezdím. Asi by bylo lepší tomu dát plnou velikost města a vzájemně synchronizovat veškerý děj s jeho finálním vzhledem. Technicky ale byla taková věc v době vydání asi nemožná. To souvisí i s garáží, po vzoru GTA III lze auta mít vedle sebe, že postava vystoupí dveřmi pro spolujezdce, ale v další misi je vše při starém a větší počet aut s jejich specifickým zaparkováním není hrou tolerován. Ohledně místa pro ně, subjektivně by se jich tam vešlo asi dvacet pět. Měl bych tak pečlivě vybudovaný autosalon. Hra mi do konce hry dává za odměnu nová žihadla, která už není kam dát. Musím tak nějaká odstranit. K tomu slouží i mechanik Ralph. Pěkné vedlejší úkoly má Lucas, auta od něho mi zůstanou. Zpočátku jeho mise ignorovány, oplývají obtížnými dovednostmi umění řidiče. Vozidlo shodím do vody odstrčením, s využitím jiného. Policejní auta se můžou i vymrštit do výšky, dělat přemety a letět. To jsem fakt zíral, jak se mi najednou zjevili před očima a krutě dopadli.
V akční hře se nachází i klidnější pasáže, spíše poukazující na plížení, popř i krádež nákladu a popíjení. V misi Jen tak pro radost je problém, že je její správný průběh podmíněn převážně skriptováním. Jde tak o součinnost více postav zároveň, o odpovídající načasování a to, jestli sám hráč přijde na to, jak splnění mise docílit. Já s tím zprvu bojoval, narážel na mnohé chyby, proklamované nezdary. V jejím závěru mě potkal nepravděpodobný neduh, kdy za pronásledování a zátarasů prahl Tom po precizním projetí vytyčenými trasami. Ač už byl téměř v cíli, zničeho nic, náhle převrátil náklaďák na bok. Paulie i on museli vystoupit. Za dozoru fízlů, ti se nějak šprajcli a přečkali to ve svém služebním autě. Pro mě nastaly krušné chvilky, abych popostrčením s jiným vozidlem vrátil ten svůj zpátky na čtyři kola. To se poštěstilo, v opačném případě bych byl asi v opravdu nezáviděníhodném maléru. Tyto peripetie auto příliš nepoškodily. A v Melouchu supersport od německých konstruktérů asi dvakrát vjel do dráhy ostatním řidičům, zastavil a nehnul se. Až mnou naučený trik z předešlé fušky mu umožnil opět se rozjet a absolvovat zbytek cesty pod mým dozorem. Jak vidno, má to svá úskalí, leckdy i ta kladná. Ale je to krapet nesnadná záležitost, zabývat se kariérou protřelého mafiána.
To je úděl víceméně každé klasické mise, v níž se to typicky podělá, že není nic tak, jak bylo dohodnuto. Což je akorát designérská berlička, díky níž se může ve výsledku rozehrát onen komplikovaný aspekt hratelnosti. Mise Omerta a V lepší společnosti nepředstavovaly větší zádrhel. Dalo se protivníky obejít, různě likvidovat postupně, jak přicházeli. Ve Skvělém obchodě to je už těžší, protože následují dvě cutscény, aniž by proběhlo uložení. A první fáze přestřelky jde absolvovat relativně snáze, ale za cenu úbytku zdraví, příjezdu dalších mafiánů, jejich příchodu přes schodiště i jednotlivá patra garáže. Tím jsem byl stále pod nepřátelskou palbou. Proces uložení pozice navíc probíhá, když je už takzvaně hotovo, je spuštěn loadingem či skriptem, sekvencí. Myš mám perfektní, podložku též. Hra má základní citlivost větší, proto trošku v nastavení ubrána, včetně navolení na myši stiskem spínače. Uplatňovaným stylem ukládání autoři docílí celistvější atmosféry a mají lepší kontrolu nad situací. Klasický Quick Save by nejspíše rozbil přehrávání cutscén i spouštění skriptů. Nesedl celkovému konceptu.
Naproti tomu ježdění exceluje, když všem příznivcům klasických, automobilových simulátorů rozprostírá luxus na čtyřech kolech. Skrze realisticky pojaté chování dobových vozidel. Projíždět se členitým prostředím velkého města, kde je několik mostů, může mě zatknout policie za překročení rychlosti, pronásledovat mě, jdou tu přejíždět civilisté. Dá se prostřelit pneumatiky u kol vozidla. Mě bavilo opravdu královsky. Omezení povolené rychlosti iritovalo, při jejím nerespektování to teprve byly regulérní zážitky z jízdy, jak se sluší a patří. Absolvování závodu umožňuje až pět stupňů obtížnosti, z nichž si určitě každý vybere. Má dobře koncipovanou podstatu toho, že se ten závodní speciál přetáčí, jestliže hráč nevyrovná jeho stabilitu v důsledku projetí nějaké zatáčky. To se dá neustálým stiskem obou směrů, doprava či doleva. A samozřejmě, aby se dal závod ustát na Těžký stupeň, je důležité neudělat vůbec žádnou chybu. V prvním kole soupeřům ujet a pak už jen hlídat dosavadní stav. Nevybourat se, soustředit se a mělo by to být v kapse. A při tom všem i auto moc nepoškodit.
Policie může zpozornět za překročení rychlosti, držení zbraně, jízdu na červenou a tak, čímž se zobrazí buď blok, pouta nebo proužek s pátráním. Dokud je Policie hráči v patách, nemůže provádět interakci v rámci misí, sekvence a tak. To samé při návratu do Salieriho baru. Libovolná auta lze převrátit na bok, kde zůstanou vyset a není šance, jak se dostat zpátky na čtyři kola. Je-li v nich hráč nebo přátelská postava, Paulie z něj už nemusí vylézt. A při návratu k baru tudíž je možné jet v autě sám, ale tehdy Paulovi začne ubývat zdraví a musím být v baru dříve, než on zemře. Stejně tak hra přehrává hlášky ostatních postav, i když se mnou v autě zrovna vůbec nesedí. Správný průběh misí je pevně svázán se všemi sekvencemi, čímž je stačí jen spustit. Co hodně vyčnívá, to je provedení všech ingame filmečků, v nichž je celý příběh hry odvyprávěn. Modely postav jsou detailní, reflektují dobře jejich věk, mladost, vrásky. Na dobu vydání pastva pro oči. Přestože jde jen o už zastaralý DirectX 8. Upozorňuji ale, že je můj dojem zkreslený monitorem Aorus AD27QD, na němž jsem si hru speciálně v OSD nastavil. Neboť ta v základu měla velmi světlé barvy. Tímto způsobem v podstatě docíleno i lepšího pohledu na veškeré textury ve hře, celkové podmanivosti závěrečného outra.
Volnost jako taková je navozena ježděním po městě, má smysl při situacích s policisty, postranními úkoly, ale moc tu v hlavní kampani provádět nejde. To částečně kompenzuje sbírání vozidel na dvorku za barem, byť jen do počtu maximálně sedmnácti aut. Střílecí část misí se odehrává vždy v dané části města, které se prý i výrazně či méně liší, od obvykle dostupné větší části města, v níž normálně jezdím. Asi by bylo lepší tomu dát plnou velikost města a vzájemně synchronizovat veškerý děj s jeho finálním vzhledem. Technicky ale byla taková věc v době vydání asi nemožná. To souvisí i s garáží, po vzoru GTA III lze auta mít vedle sebe, že postava vystoupí dveřmi pro spolujezdce, ale v další misi je vše při starém a větší počet aut s jejich specifickým zaparkováním není hrou tolerován. Ohledně místa pro ně, subjektivně by se jich tam vešlo asi dvacet pět. Měl bych tak pečlivě vybudovaný autosalon. Hra mi do konce hry dává za odměnu nová žihadla, která už není kam dát. Musím tak nějaká odstranit. K tomu slouží i mechanik Ralph. Pěkné vedlejší úkoly má Lucas, auta od něho mi zůstanou. Zpočátku jeho mise ignorovány, oplývají obtížnými dovednostmi umění řidiče. Vozidlo shodím do vody odstrčením, s využitím jiného. Policejní auta se můžou i vymrštit do výšky, dělat přemety a letět. To jsem fakt zíral, jak se mi najednou zjevili před očima a krutě dopadli.
V akční hře se nachází i klidnější pasáže, spíše poukazující na plížení, popř i krádež nákladu a popíjení. V misi Jen tak pro radost je problém, že je její správný průběh podmíněn převážně skriptováním. Jde tak o součinnost více postav zároveň, o odpovídající načasování a to, jestli sám hráč přijde na to, jak splnění mise docílit. Já s tím zprvu bojoval, narážel na mnohé chyby, proklamované nezdary. V jejím závěru mě potkal nepravděpodobný neduh, kdy za pronásledování a zátarasů prahl Tom po precizním projetí vytyčenými trasami. Ač už byl téměř v cíli, zničeho nic, náhle převrátil náklaďák na bok. Paulie i on museli vystoupit. Za dozoru fízlů, ti se nějak šprajcli a přečkali to ve svém služebním autě. Pro mě nastaly krušné chvilky, abych popostrčením s jiným vozidlem vrátil ten svůj zpátky na čtyři kola. To se poštěstilo, v opačném případě bych byl asi v opravdu nezáviděníhodném maléru. Tyto peripetie auto příliš nepoškodily. A v Melouchu supersport od německých konstruktérů asi dvakrát vjel do dráhy ostatním řidičům, zastavil a nehnul se. Až mnou naučený trik z předešlé fušky mu umožnil opět se rozjet a absolvovat zbytek cesty pod mým dozorem. Jak vidno, má to svá úskalí, leckdy i ta kladná. Ale je to krapet nesnadná záležitost, zabývat se kariérou protřelého mafiána.
danny21Opravdu výjimečný počin, který vlastence potěší díky tomu, že se jedná o stvoření z českých ručiček.
Výborný příběh, jak z pera božského Martyho Scorseseho ( malá pocta ve formě mise s doutníky ), kterému by ledajaký hollywoodský flák mohl závidět, nádherná grafika včetně hromady malých detailů, které pohladí a potěší fajnšmekry a nekompromisní dabing všech aktérů udělal z Mafii legendu a nezapomenutelnou záležitost, která i po letech baví.
Mise jsou bez hluchých míst pestře poskládány v neuvěřitelně velkém herním světě, některé lehčí, jiné zase vyžadují nekolik pokusů, a já se nemohl dočkat toho, co mě čeká v další misi - prostě bomba.
Výborný příběh, jak z pera božského Martyho Scorseseho ( malá pocta ve formě mise s doutníky ), kterému by ledajaký hollywoodský flák mohl závidět, nádherná grafika včetně hromady malých detailů, které pohladí a potěší fajnšmekry a nekompromisní dabing všech aktérů udělal z Mafii legendu a nezapomenutelnou záležitost, která i po letech baví.
Mise jsou bez hluchých míst pestře poskládány v neuvěřitelně velkém herním světě, některé lehčí, jiné zase vyžadují nekolik pokusů, a já se nemohl dočkat toho, co mě čeká v další misi - prostě bomba.
Pro: Grafika, dabing, příběh, detaily
Proti: Nic zásadního
CrisBentonCo bych to byl za člověka, kdybych se nedostal i k takovéto legendě, jako je Mafia: The City of Lost Heaven. Opět jsem se s touto hrou poprvé setkal jako malý, ještě když jsem byl malé dítě a opět sledoval staršího bratra, jak tuto hru hraje, hrozně jsem se u toho klepal napětím.
Tato hra se hraje i na dnešní dobu stále perfektně a stále dokola by se dala hrát. Důvodem je perfektní příběh, nezapomenutelný a velmi zajímavý. Hudba, český dabing, střelba zbraní, prostředí, auta. No prostě všechno.
Hrozně se mi líbily vedlejší mise u Lucase. Bavily mě, i když byly některé, až moc přehnaně těžké, jako třeba Bastard se štěstím - Odvést raněného z China Townu do Oakwoodu a ještě ve 4-dveřovém autě.
Někteří lidé by mohli brát jako mínus neustálé opakování dojíždění na místa určení ze Salieriho baru. Ale proč ne, mně to rozhodně nevadí a aspoň ty mise nebyly tak rychlé, jak by mohly být.
Strašně jsem vždy rád střílel z brokovnice a ještě zblízka, pač mě strašně rozesmává, jak ty lidi vždy odletí, když je trefíte z brokovnice zblízka. Jasně, jsem morbidní, chápu, ale dělám si samozřejmě srandu. V reálu bych to v životě neudělal.
Takže, co snad k této legendě říci na závěr?? No prostě bomba a nemohu dát jinak, než plné hodnocení.
Tato hra se hraje i na dnešní dobu stále perfektně a stále dokola by se dala hrát. Důvodem je perfektní příběh, nezapomenutelný a velmi zajímavý. Hudba, český dabing, střelba zbraní, prostředí, auta. No prostě všechno.
Hrozně se mi líbily vedlejší mise u Lucase. Bavily mě, i když byly některé, až moc přehnaně těžké, jako třeba Bastard se štěstím - Odvést raněného z China Townu do Oakwoodu a ještě ve 4-dveřovém autě.
Někteří lidé by mohli brát jako mínus neustálé opakování dojíždění na místa určení ze Salieriho baru. Ale proč ne, mně to rozhodně nevadí a aspoň ty mise nebyly tak rychlé, jak by mohly být.
Strašně jsem vždy rád střílel z brokovnice a ještě zblízka, pač mě strašně rozesmává, jak ty lidi vždy odletí, když je trefíte z brokovnice zblízka. Jasně, jsem morbidní, chápu, ale dělám si samozřejmě srandu. V reálu bych to v životě neudělal.
Takže, co snad k této legendě říci na závěr?? No prostě bomba a nemohu dát jinak, než plné hodnocení.
Pro: Příběh, dabing, design, hudba
Proti: Nic, co by vadilo
Kashikoi“Co koukáš jako by ti spadly hračky do kanálu?”
Vzhledem k tomu, že v době kdy je psán tenhle komentář se tady na databázi nachází 144 dalších komentářů, tak připojím jen pár svých postřehů:
Hra podle mne zestárla celkem dobře, jediné co mně trochu štvalo byly jízdní modely, ale na ty si člověk po chvíli zvykne. Lost Heaven je i po sedmnácti letech stále
nádherné a živé, humor taky nezestárnul a to samé platí i pro příběh.
Celkově Mafie je herní skvost na který bychom měli být všichni pyšní.
Vzhledem k tomu, že v době kdy je psán tenhle komentář se tady na databázi nachází 144 dalších komentářů, tak připojím jen pár svých postřehů:
Hra podle mne zestárla celkem dobře, jediné co mně trochu štvalo byly jízdní modely, ale na ty si člověk po chvíli zvykne. Lost Heaven je i po sedmnácti letech stále
nádherné a živé, humor taky nezestárnul a to samé platí i pro příběh.
Celkově Mafie je herní skvost na který bychom měli být všichni pyšní.
Pro: Příběh, Humor, Město, Postavy
Proti: Jízdní model, jinak mě fakt nic nenapadá
Kuba1911Tohle bude trochu netradiční komentář. Mohl bych ho klidně začít tím že Mafia byla nejlepší hra mého života, že je nej v tomhle a onom a bla bla bla. Že je to nejlepší česká hra historie, příběh se na ostatní tituly dívá z oblak a hlavní hrdina Tommy Angelo je frajer se kterým bych nejradši zašel na pivo. Jenže to už dávno (skoro) všichni víme. Rozebírat technickou stránku taky nemá moc smysl protože grafika pochopitelně zastarala ale pro fanoušky bude i tak pořád krásnější než u nejnovějších her. Zbývají tedy jen osobní vzpomínky. Vzpomínky na období života které, ať už se v něm stalo cokoliv jiného si budu navždy pamatovat jako čas kdy jsem poprvé hrál Mafii. Nevím jak první díl dnes již trilogie vnímají mladší hráči ale řekl bych že pro nás ostřílenější přesně tohle Mafia je. Neobyčejně silná vzpomínka. Něco jako 11. září. Kdykoliv na toto téma přijde řeč každý si hned vybaví kde v době prvního dohrání pracoval nebo studoval, bydlel, na čem hrál apod.
Mě osobně legendární gangsterka poprvé zastihla na učilišti, kde jsem se první rok učil kuchařem a konečně na rodičích vysomroval lepší železo. Hru jsem tenkrát měl půjčenou od mého dodnes nejlepšího kamaráda který ji pořídil tuším v knihkupectví v rámci kolekce klasiky. Rozehranou ji měl o pár dní dřív a když jsme se potkali třeba v autobusu pořád mi chtěl vyprávět kam už se dostal a já ho musel zastavovat aby moc nespoiloval. Btw tenkrát jsem o slovu spoiler ani nevěděl že existuje :) Nicméně netrvalo to dlouho a byl jsem do hry tak zabranej že jsem na praxi málem rozvařil knedlíky, jak jsem přemýšlel kudy vedou v Lost Heaven nejlepší zkratky :) Mafia mi tak postupně plnila konec roku 2006 a na silvestra kdy spolužáci ze školy, spoluhráči z florbalu i všichni ostatní kamarádi pařily v ulicích, chatách či hospodách, seděli jsme s už zmíněným kámošem u jeho počítače a já napjatě sledoval jestli toho šťastnýho bastarda dostane. Dostal. A ještě jsme stihly půlnoční ohňostroj. A jelikož jsem se díky Salieriho bandě vyhnul solidní kocovině prvního ledna dopoledne už jsem po něm šel tvrdě taky a i když to tenkrát pro mě byla opravdu výzva, nakonec jsem byl stejně úspěšný. Když jsem později byl těsně před poslední misí bavil jsem se o Mafii s největším pařanem ve třídě a ten když zjistil kde už jsem jen uznale pokýval hlavou a řekl: "Nebudu nic prozrazovat ale máš se na co těšit". A měl pravdu. Finále totiž byla vážně smrt ovšem ne umění ale málem mých nervů než jsem se k tomu šmejdovi nakonec probojoval a nadvakrát ho poslal do pekla, kam za to co provedl našemu společnému příteli nepochybně patří.
Mafii jsem v dalších letech dohrál ještě několikrát a vedl o ní s řadou dalších hráčů sofistikované debaty i různě vtipkoval. Dodnes také vzpomínám na to jak jsem byl překvapený z obtížnosti závodů nebo jak jsem se skutečně bál při prvním průchodu mise ve staré věznici. Jen místo s Tommym bych dnes na pivo zašel raději s Danem Vávrou, géniem který nám tenhle téměř osmý státní symbol nadělil. Jinak je ale Mafia pořád jednoduše nesmazatelnou součástí mého života a myslím že rozhodně nejsem sám. Koneckonců neustále se rozšiřující pole modifikací nebo fanouškovské skupiny na sociálních sítích dokazují že moje generace asi není poslední která jednou bude psát podobné sentimentální výlevy na DH ;)
Pro: Na tehdejší dobu výborná grafika a celkově poctivé zpracování, dobře napsané a silně charismatické postavy v čele s hlavním hrdinou, dlouhý příběh se zajímavými zvraty inspirovaný skutečnými událostmi z dob mafie v USA, zábavná a díky kombinaci přestřelek a automobilových honiček i vyvážená hratelnost, opravdu velké a třeba i díky hromadné dopravě neskutečně živé město Lost Heaven, mimořádně povedený český dabing který do hry místy přináší nevšední humor, neopakovatelná atmosféra
Proti: No i tady se něco najde :) Zpočátku jízdní model a s ním spojená obtížnost závodů, občas zdlouhavé dojíždění za úkoly
Mě osobně legendární gangsterka poprvé zastihla na učilišti, kde jsem se první rok učil kuchařem a konečně na rodičích vysomroval lepší železo. Hru jsem tenkrát měl půjčenou od mého dodnes nejlepšího kamaráda který ji pořídil tuším v knihkupectví v rámci kolekce klasiky. Rozehranou ji měl o pár dní dřív a když jsme se potkali třeba v autobusu pořád mi chtěl vyprávět kam už se dostal a já ho musel zastavovat aby moc nespoiloval. Btw tenkrát jsem o slovu spoiler ani nevěděl že existuje :) Nicméně netrvalo to dlouho a byl jsem do hry tak zabranej že jsem na praxi málem rozvařil knedlíky, jak jsem přemýšlel kudy vedou v Lost Heaven nejlepší zkratky :) Mafia mi tak postupně plnila konec roku 2006 a na silvestra kdy spolužáci ze školy, spoluhráči z florbalu i všichni ostatní kamarádi pařily v ulicích, chatách či hospodách, seděli jsme s už zmíněným kámošem u jeho počítače a já napjatě sledoval jestli toho šťastnýho bastarda dostane. Dostal. A ještě jsme stihly půlnoční ohňostroj. A jelikož jsem se díky Salieriho bandě vyhnul solidní kocovině prvního ledna dopoledne už jsem po něm šel tvrdě taky a i když to tenkrát pro mě byla opravdu výzva, nakonec jsem byl stejně úspěšný. Když jsem později byl těsně před poslední misí bavil jsem se o Mafii s největším pařanem ve třídě a ten když zjistil kde už jsem jen uznale pokýval hlavou a řekl: "Nebudu nic prozrazovat ale máš se na co těšit". A měl pravdu. Finále totiž byla vážně smrt ovšem ne umění ale málem mých nervů než jsem se k tomu šmejdovi nakonec probojoval a nadvakrát ho poslal do pekla, kam za to co provedl našemu společnému příteli nepochybně patří.
Mafii jsem v dalších letech dohrál ještě několikrát a vedl o ní s řadou dalších hráčů sofistikované debaty i různě vtipkoval. Dodnes také vzpomínám na to jak jsem byl překvapený z obtížnosti závodů nebo jak jsem se skutečně bál při prvním průchodu mise ve staré věznici. Jen místo s Tommym bych dnes na pivo zašel raději s Danem Vávrou, géniem který nám tenhle téměř osmý státní symbol nadělil. Jinak je ale Mafia pořád jednoduše nesmazatelnou součástí mého života a myslím že rozhodně nejsem sám. Koneckonců neustále se rozšiřující pole modifikací nebo fanouškovské skupiny na sociálních sítích dokazují že moje generace asi není poslední která jednou bude psát podobné sentimentální výlevy na DH ;)
Pro: Na tehdejší dobu výborná grafika a celkově poctivé zpracování, dobře napsané a silně charismatické postavy v čele s hlavním hrdinou, dlouhý příběh se zajímavými zvraty inspirovaný skutečnými událostmi z dob mafie v USA, zábavná a díky kombinaci přestřelek a automobilových honiček i vyvážená hratelnost, opravdu velké a třeba i díky hromadné dopravě neskutečně živé město Lost Heaven, mimořádně povedený český dabing který do hry místy přináší nevšední humor, neopakovatelná atmosféra
Proti: No i tady se něco najde :) Zpočátku jízdní model a s ním spojená obtížnost závodů, občas zdlouhavé dojíždění za úkoly
ripper
Tak jsem konečně dohrál českou herní klasiku, pouhých 17 let poté. Konečně vím, o čem všichni mluví :-) Takto zpětně se hry těžko hodnotí, protože za tu dobu se hry hodně posunuly, a to nejen technologicky. Ale Mafia je jednoznačně výborná hra, a stále má hráčům co nabídnout, zejména dobře napsaný příběh ve filmovém stylu. A musím říct, že já osobně jsem si u Mafie celkem odpočinul - na rozdíl od soudobých her nemusíte řešit otevřený svět, RPG prvky, investovat desítky hodin. Je to prostě přímočará akční hra v zajímavých kulisách.
Filmový styl vyprávění mi hodně sedl, a mohlo by takto být děláno her více. Množství času strávených u filmečků mi nevadil, právě naopak. Nebyla to vata, měly náboj, a pomáhaly hru udržovat v napětí. Pomalejší styl některých pasáží hry se mi taktéž líbil, včetně přejezdů městem, ačkoliv v pár případech už to bylo fakt přehnané (desetiminutová jízda nadzemkou s Pauliem). Jedinou malou výtku mám k zakončení, motivace hlavního hrdiny vyloupit banku, a o něco poté dostat celou mafiánskou rodinu za mříže, místo jistějšího zastřelení Salieriho, mi přišla ne zcela vysvětlená. Možná tam původně mělo být víc misí a muselo se něco proškrtat.
Jízdní model, hmm. Nejsem schopen posoudit, zda se auta z toho období vážně tak špatně ovládala, ale klidně tomu věřím. Začínat však hned první misi automobilovou honičkou byl ale vážně úlet. Zejména vozy v začátku hry se vážně špatně ovládají, v druhé půlce hry s lepšími vozy už je to pak výrazně lepší (anebo jsem se to možná naučil, pravděpodobně oboje). Dost mi chyběl jakákoliv rada hráči, jak správně s vozy jezdit, zvlášť když je jejich ovládání tak netypické. Když už nic jiného, tak to mohlo být aspoň v manuálu, ale ideálně vám mohl nějaké tipy dát rovnou jeden ze dvou herních automechaniků, a bylo by to skvěle začleněné do hry. Také kvůli tomu, že různé vozy mají různé chování (např. při zpomalování v zatáčce), a automechanik mohl prohodit pár vět, jak nejlépe jezdit v tom konkrétním vozu. Škoda.
Automobilový závod je druhý úlet, a opět podle mně hůře zvládnutý. Samotný závod je dobrý nápad, ale je příliš dlouhý a jede se na příliš mnoho kol. Vaše pořadí se stejně rozhodne během prvních 2 kol, a pak už se jen snažíte neudělat chybu. Když ji uděláte, tak jste právě ztratili 10 minut, a můžete začínat znovu. Závod měl být na max 3 kola (možná volitelně i jen 1) a bylo by to mnohem snesitelnější. Dlouhý závod mohl být samostatný herní režim mimo hlavní příběh.
U ovládání je cítit stará hra. UI je trochu zvláštní, např. indikátor akce vlevo dole, takže na větších monitorech nikdy nepostřehnete, že s předmětem lze něco provést. Ovládání kamery zejm. v interiérech je neohrabané, pobíhání v malých domečcích po schodech kde na vás číhají nepřátelé s brokovnicemi je dost nepříjemné.
Design úrovní je výborný, až na malé výtky. Město samotné je krásně navržené, se zapamatovatelnými orientačními body a reálnou architekturou (nájezdy na mosty o blok vedle, to až trochu bolelo). Moc se mi líbila různorodost misí a jejich prostředí. Prostředí dávala smysl, člověk se opravdu cítil jako v reálném místě a ne jen v aréně. Některé konkrétní prvky byly ale natolik těžce odhalitelné (a alternativní řešení neexistovalo), že smekám před těmi, kdo celou hru prošli bez návodu (např. klíč od ředitele v hotelu, převlek námořníka u parníku, zarážka cisterny u přístavu).
U střelby mám trochu problém s náhodou. Hra je koncipovaná tak, že opravdu počítá rozptyly zbraní a přesnost střelce (předpokládám), a kulky lítají různě kolem vás. Takže občas v té samé situaci vás nic ani neškrábne, a občas dostanete plnou dávku. Zároveň můžete být zraněni lehce, nebo vám skočí život na polovinu. Což je jak v reálu a dává to smysl. Problém je, že potom je spousta misí extrémně závislá na náhodě. Stačí mít smůlu na pár kulek a jste na zemi. A jelikož si nemůžete volně ukládat, tak to znamená celá mise znovu. Toto mi fakt vadilo, protože to je něco, co hráč nemůže ovlivnit. I když se budete ukázkově krýt, tak občas vystrčit hlavu nebo vyběhnout musíte, a pak buď máte štěstí, nebo ne. V průměru to funguje obstojně, ale občas vás ten "headshot" fakt naštve, a restart.
Viděl jsem s Vávrou hodně rozhovorů a je tak trochu posedlý realismem. To se ukazuje už zde, s jízdním modelem, pokutováním jízdy na červenou, omezením množství zbraní u sebe, atp. Za mě je to většinou dobrý, ale nesmí se to hrát do extrému, pořád to má být hra. Když jsem viděl, jak u mě příliš blízko u dveří zastavili policajti, a moje postava vystoupila dveřmi spolujezdce, tak jsem musel uznale hvízdnout. Dobrý detail. Stejně tak možnost střílení z okénka za jízdy autem, moc pěkné. V nerealističnosti tam trochu do očí bili policajti, kterým vůbec nepřišlo divné pokutovat za jízdu na červenou skrz naskrz prostřílené auto, nebo kteří zcela ignorovali mafiány střílející po vás, ale běda pokud jste vytáhli zbraň vy. Co mně však překvapilo nejvíc bylo jak nerealistické množství protivníků na vás v misích nabíhá. Čekal jsem jednotky mafiánů, s tím, že se zbytkem si člověk bude muset poradit nějak jinak (plížením, odlákáním, výbuchem, atd). Ve spoustě misí jich ale zabijete desítky. Tady byla hra oproti mým očekáváním výrazně jiná.
Technologicky hra samozřejmě zastarala. Dohled se dá jednoduše vylepšit (cheat "cumdal", vtipné, copak v tom asi přečtou angličani), na rozmazané textury se špatně dívá ale zas tak nevadí, nad občasně levitující postavou člověk mávne rukou. Nepříjemných bylo pár pádů hry (zvlášť v kombinaci s ukládacím systémem), kolizní systém (např. auto zakousnuté do stožáru a nedá se odjet), a pro mě zejména framerate. Engine je dělaný na koleně a jeho maximum je někde kolem 50-55 FPS. Což by bylo luxusní, ale když se podíváte na graf snímků, tak každý druhý snímek je extrémně pomalý (špatný engine) a následující zase extrémně rychlý (rychlý hardware). Efektivně tak hrajete v cca 25 FPS (paradoxně na rychlých PC se to tomuto číslu pravděpodobně blíží více, na pomalých PC se to v čase lépe rozloží) a celá hra se kontinuálně pocukává. Jsem na nízký framerate a stuttering dost citlivý, takže tohle mě trápilo nejvíc.
Dabing byl perfektní a hodně hře přidal. Bohužel ačkoliv ve filmečcích bylo vše v pořádku, ve hře byly postavy dost často extrémně potichu. Možná nějaký problém, co se projevuje v moderních systémech. Hudba mi přišla taková průměrná, pamatuji si několik pěkných městských songů z konkrétních čtvrtí, ale obecně mě nijak moc neoslovila.
Ačkoliv jsem tady Mafii hodně zkritizoval, celkově mě opravdu bavila. A nejen já, celou hru mi manželka koukala přes rameno a chtěla vědět, jak to dopadne. A to je známka dobré hry. Mimochodem je to právě ona, která mě přemlouvá, ať již nainstaluji Mafia II :-) Smekám klobouk před autory, protože jako poměrně nezkušení mladíci dokázali vytvořit vážně kvalitní hru, která se v žádném případě nemusela stydět před svojí světovou konkurencí. A teď abych si zahrál jejich novější kousky...
Celkové hodnocení: Výborná
Filmový styl vyprávění mi hodně sedl, a mohlo by takto být děláno her více. Množství času strávených u filmečků mi nevadil, právě naopak. Nebyla to vata, měly náboj, a pomáhaly hru udržovat v napětí. Pomalejší styl některých pasáží hry se mi taktéž líbil, včetně přejezdů městem, ačkoliv v pár případech už to bylo fakt přehnané (desetiminutová jízda nadzemkou s Pauliem). Jedinou malou výtku mám k zakončení, motivace hlavního hrdiny vyloupit banku, a o něco poté dostat celou mafiánskou rodinu za mříže, místo jistějšího zastřelení Salieriho, mi přišla ne zcela vysvětlená. Možná tam původně mělo být víc misí a muselo se něco proškrtat.
Jízdní model, hmm. Nejsem schopen posoudit, zda se auta z toho období vážně tak špatně ovládala, ale klidně tomu věřím. Začínat však hned první misi automobilovou honičkou byl ale vážně úlet. Zejména vozy v začátku hry se vážně špatně ovládají, v druhé půlce hry s lepšími vozy už je to pak výrazně lepší (anebo jsem se to možná naučil, pravděpodobně oboje). Dost mi chyběl jakákoliv rada hráči, jak správně s vozy jezdit, zvlášť když je jejich ovládání tak netypické. Když už nic jiného, tak to mohlo být aspoň v manuálu, ale ideálně vám mohl nějaké tipy dát rovnou jeden ze dvou herních automechaniků, a bylo by to skvěle začleněné do hry. Také kvůli tomu, že různé vozy mají různé chování (např. při zpomalování v zatáčce), a automechanik mohl prohodit pár vět, jak nejlépe jezdit v tom konkrétním vozu. Škoda.
Automobilový závod je druhý úlet, a opět podle mně hůře zvládnutý. Samotný závod je dobrý nápad, ale je příliš dlouhý a jede se na příliš mnoho kol. Vaše pořadí se stejně rozhodne během prvních 2 kol, a pak už se jen snažíte neudělat chybu. Když ji uděláte, tak jste právě ztratili 10 minut, a můžete začínat znovu. Závod měl být na max 3 kola (možná volitelně i jen 1) a bylo by to mnohem snesitelnější. Dlouhý závod mohl být samostatný herní režim mimo hlavní příběh.
U ovládání je cítit stará hra. UI je trochu zvláštní, např. indikátor akce vlevo dole, takže na větších monitorech nikdy nepostřehnete, že s předmětem lze něco provést. Ovládání kamery zejm. v interiérech je neohrabané, pobíhání v malých domečcích po schodech kde na vás číhají nepřátelé s brokovnicemi je dost nepříjemné.
Design úrovní je výborný, až na malé výtky. Město samotné je krásně navržené, se zapamatovatelnými orientačními body a reálnou architekturou (nájezdy na mosty o blok vedle, to až trochu bolelo). Moc se mi líbila různorodost misí a jejich prostředí. Prostředí dávala smysl, člověk se opravdu cítil jako v reálném místě a ne jen v aréně. Některé konkrétní prvky byly ale natolik těžce odhalitelné (a alternativní řešení neexistovalo), že smekám před těmi, kdo celou hru prošli bez návodu (např. klíč od ředitele v hotelu, převlek námořníka u parníku, zarážka cisterny u přístavu).
U střelby mám trochu problém s náhodou. Hra je koncipovaná tak, že opravdu počítá rozptyly zbraní a přesnost střelce (předpokládám), a kulky lítají různě kolem vás. Takže občas v té samé situaci vás nic ani neškrábne, a občas dostanete plnou dávku. Zároveň můžete být zraněni lehce, nebo vám skočí život na polovinu. Což je jak v reálu a dává to smysl. Problém je, že potom je spousta misí extrémně závislá na náhodě. Stačí mít smůlu na pár kulek a jste na zemi. A jelikož si nemůžete volně ukládat, tak to znamená celá mise znovu. Toto mi fakt vadilo, protože to je něco, co hráč nemůže ovlivnit. I když se budete ukázkově krýt, tak občas vystrčit hlavu nebo vyběhnout musíte, a pak buď máte štěstí, nebo ne. V průměru to funguje obstojně, ale občas vás ten "headshot" fakt naštve, a restart.
Viděl jsem s Vávrou hodně rozhovorů a je tak trochu posedlý realismem. To se ukazuje už zde, s jízdním modelem, pokutováním jízdy na červenou, omezením množství zbraní u sebe, atp. Za mě je to většinou dobrý, ale nesmí se to hrát do extrému, pořád to má být hra. Když jsem viděl, jak u mě příliš blízko u dveří zastavili policajti, a moje postava vystoupila dveřmi spolujezdce, tak jsem musel uznale hvízdnout. Dobrý detail. Stejně tak možnost střílení z okénka za jízdy autem, moc pěkné. V nerealističnosti tam trochu do očí bili policajti, kterým vůbec nepřišlo divné pokutovat za jízdu na červenou skrz naskrz prostřílené auto, nebo kteří zcela ignorovali mafiány střílející po vás, ale běda pokud jste vytáhli zbraň vy. Co mně však překvapilo nejvíc bylo jak nerealistické množství protivníků na vás v misích nabíhá. Čekal jsem jednotky mafiánů, s tím, že se zbytkem si člověk bude muset poradit nějak jinak (plížením, odlákáním, výbuchem, atd). Ve spoustě misí jich ale zabijete desítky. Tady byla hra oproti mým očekáváním výrazně jiná.
Technologicky hra samozřejmě zastarala. Dohled se dá jednoduše vylepšit (cheat "cumdal", vtipné, copak v tom asi přečtou angličani), na rozmazané textury se špatně dívá ale zas tak nevadí, nad občasně levitující postavou člověk mávne rukou. Nepříjemných bylo pár pádů hry (zvlášť v kombinaci s ukládacím systémem), kolizní systém (např. auto zakousnuté do stožáru a nedá se odjet), a pro mě zejména framerate. Engine je dělaný na koleně a jeho maximum je někde kolem 50-55 FPS. Což by bylo luxusní, ale když se podíváte na graf snímků, tak každý druhý snímek je extrémně pomalý (špatný engine) a následující zase extrémně rychlý (rychlý hardware). Efektivně tak hrajete v cca 25 FPS (paradoxně na rychlých PC se to tomuto číslu pravděpodobně blíží více, na pomalých PC se to v čase lépe rozloží) a celá hra se kontinuálně pocukává. Jsem na nízký framerate a stuttering dost citlivý, takže tohle mě trápilo nejvíc.
Dabing byl perfektní a hodně hře přidal. Bohužel ačkoliv ve filmečcích bylo vše v pořádku, ve hře byly postavy dost často extrémně potichu. Možná nějaký problém, co se projevuje v moderních systémech. Hudba mi přišla taková průměrná, pamatuji si několik pěkných městských songů z konkrétních čtvrtí, ale obecně mě nijak moc neoslovila.
Ačkoliv jsem tady Mafii hodně zkritizoval, celkově mě opravdu bavila. A nejen já, celou hru mi manželka koukala přes rameno a chtěla vědět, jak to dopadne. A to je známka dobré hry. Mimochodem je to právě ona, která mě přemlouvá, ať již nainstaluji Mafia II :-) Smekám klobouk před autory, protože jako poměrně nezkušení mladíci dokázali vytvořit vážně kvalitní hru, která se v žádném případě nemusela stydět před svojí světovou konkurencí. A teď abych si zahrál jejich novější kousky...
Celkové hodnocení: Výborná
Komiksumec"Vezměte to po Guiliano Bridge..."
Kdybych měl tento Videoherní počin popsat jedním slovem, byl by to bezesporu kult. Na svou dobu fantastický vizuál (dodnes perfektní), výtečný dabing a setsakra kvalitní příběh. Jednoduše řečeno lepší hra v našich končinách nevznikne, ale věřím tomu že Dan Vávra se s Warhorse o to bude pokoušet což je jedině dobře.
Vyčítat tomu můžete leccos od umělé inteligence která se občas chovala blbě až po ten slavný závod (který ve skutečnosti není tak těžký když to nahrajete jako Need for speed).
Když se člověk podívá jak tehdy vypadalo GTA III a jak Mafia, rozdíl byl opravdu znatelný ve prospěch našinců. Jen je škoda jak to s Illusion dopadlo. Každopádně tohle je legendární záležitost, v málokteré hře si pamatuji mapu či lokace ale tady se mi vše zarylo do hlavy jako cheaty do GTA San Andreas. Dabing je perfektní.. zkrátka tohle je výjimečná hra ve všech směrech a snad každý krajánek by jí měl absolvovat.
Kdybych měl tento Videoherní počin popsat jedním slovem, byl by to bezesporu kult. Na svou dobu fantastický vizuál (dodnes perfektní), výtečný dabing a setsakra kvalitní příběh. Jednoduše řečeno lepší hra v našich končinách nevznikne, ale věřím tomu že Dan Vávra se s Warhorse o to bude pokoušet což je jedině dobře.
Vyčítat tomu můžete leccos od umělé inteligence která se občas chovala blbě až po ten slavný závod (který ve skutečnosti není tak těžký když to nahrajete jako Need for speed).
Když se člověk podívá jak tehdy vypadalo GTA III a jak Mafia, rozdíl byl opravdu znatelný ve prospěch našinců. Jen je škoda jak to s Illusion dopadlo. Každopádně tohle je legendární záležitost, v málokteré hře si pamatuji mapu či lokace ale tady se mi vše zarylo do hlavy jako cheaty do GTA San Andreas. Dabing je perfektní.. zkrátka tohle je výjimečná hra ve všech směrech a snad každý krajánek by jí měl absolvovat.
Pro: Boží příběh, krásný vizuál, dabing, mise a tak dále
Proti: Občas hloupější umělá inteligence
S4TWTohle je prostě taková klasika, že nejdete už říct nic, co by nebylo aspoň stokrát řečeno. Pro českého hráče je to taková herní Bible. Hra, kterou musel hrát snad každý český hráč, narozený před rokem 2000. Jediná škoda je, že se Mafia ve světě proslavila až díky druhému dílu...
Tady funguje všechno, jak má. Hra vás nesmírně rychle vtáhne do děje a vy se tak přímo vžijete do role ústřední postavy a stane se z vás Mafián. Díky filmovému vyprávění to celé působí nesmírně koukatelně. Příběh šlape jako ty nejlepší švýcarské hodinky. Všechny charaktery fungují přesně tak, jak mají. Není zde snad slabého charakteru a to je něco, co dokážu nesmírně ocenit.
I samotná hratelnost je velmi slušná. Přestřelky jsou zábavné, v pozdějších levelech dokonce i slušná výzva, ač teda obtížnost nikdy nejde za nějakou výraznější hranu (já teda neměl zase takový problém ani se závody).
Nechci tvrdit, že grafika byla na svou dobu neuvěřitelná, ale rozhodně se jí povedlo, že jste měli pocit, že celé město kolem vás žije. Ono i samotné projíždění se taxíkem po městě mohla být zábava na několik hodin.
A jak se povedl konec hry? To je prostě opět nesmírný majstrštyk a herní orgasmus. Nemá cenu tu vychvalovat dále, tahle hra je totiž absolutní špička a jedna z malá her, kterou si rád opět zahraji a myslím si, že tomu tak bude až do mého skonání...
Jooo a nesmíme zapomenout na soundtrack. Ach ten soundtrack! To je opět něco nezapomenutelného a občas se přistihnu, že i po letech si pobroukávám tdtdtd tt tdm... :-)
Tady funguje všechno, jak má. Hra vás nesmírně rychle vtáhne do děje a vy se tak přímo vžijete do role ústřední postavy a stane se z vás Mafián. Díky filmovému vyprávění to celé působí nesmírně koukatelně. Příběh šlape jako ty nejlepší švýcarské hodinky. Všechny charaktery fungují přesně tak, jak mají. Není zde snad slabého charakteru a to je něco, co dokážu nesmírně ocenit.
I samotná hratelnost je velmi slušná. Přestřelky jsou zábavné, v pozdějších levelech dokonce i slušná výzva, ač teda obtížnost nikdy nejde za nějakou výraznější hranu (já teda neměl zase takový problém ani se závody).
Nechci tvrdit, že grafika byla na svou dobu neuvěřitelná, ale rozhodně se jí povedlo, že jste měli pocit, že celé město kolem vás žije. Ono i samotné projíždění se taxíkem po městě mohla být zábava na několik hodin.
A jak se povedl konec hry? To je prostě opět nesmírný majstrštyk a herní orgasmus. Nemá cenu tu vychvalovat dále, tahle hra je totiž absolutní špička a jedna z malá her, kterou si rád opět zahraji a myslím si, že tomu tak bude až do mého skonání...
Jooo a nesmíme zapomenout na soundtrack. Ach ten soundtrack! To je opět něco nezapomenutelného a občas se přistihnu, že i po letech si pobroukávám tdtdtd tt tdm... :-)
WillieBirkinTěžko psát o tomto skvělém počinu Illusion Softworks něco, co by už dříve nebylo řečeno. Česká herní legenda, která se jen tak neomrzí.
Mě první díl Mafie uhranul už od prvních momentů, kdy jsem jej hrál poprvé. Je to tedy už nějaký ten pátek, to je nutno říct, a přehraný jej mám taky už mnohokrát. A baví mě stále stejně.
Příběh taxikáře Tommyho Angela, který se ke kariéře mafiána dostane jako slepý k houslím je dodnes jednou z mých srdečních záležitostí. Mise za misí, které si prožíváte v přítomnosti skvělých charakterů, navíc výtečně nadabovaných Markem Vašutem, Petrem Rychlým, Antonínem Molčíkem a dalšími.
Ze základny, kterou je bar dona Salieriho, se vydáváte plnit rozličné úkoly, od vybírání výpalného, převozu alkoholu až po umravňování nepřizpůsobivých lidí a vraždění nepřátel. A to celé zasazené do období 30. let 20 století. Po neobyčejně skvěle navrženém městě se tím pádem projedete dobovými auty, které se však musíte prve naučit ukrást, jak jinak?
A abych u těch superlativ ještě zůstal, tak každá čtvrť má svůj hudební podkres, který sem prostě sedne jak prdel na hrnec. Nejednou jsem se přistihl, že si do rytmu vytrubuju klaksonem auta.
Co se města týče, to je opravdu velké a skvěle navržené. Člověka jednoduše baví po něm jezdit, dovede se v něm rychle vyznat a není monotónní. Snad jen vyzývalo k tomu, aby byl příběh delší, případně vyšší množství postranních úkolů. Zajímavých míst se zde totiž najde opravdu hodně. Na druhou stranu však příběh alespoň rozhodně nezačně nudit.
A abych nezačal zbytečně nudit ani já omíláním toho, jak je Mafia skvělá, raději to tady utnu. Ostatně věřím, že spousta z vás to ví i sama. A ti, kdo ne, tak byste to měli vyzkoušet.
Mě první díl Mafie uhranul už od prvních momentů, kdy jsem jej hrál poprvé. Je to tedy už nějaký ten pátek, to je nutno říct, a přehraný jej mám taky už mnohokrát. A baví mě stále stejně.
Příběh taxikáře Tommyho Angela, který se ke kariéře mafiána dostane jako slepý k houslím je dodnes jednou z mých srdečních záležitostí. Mise za misí, které si prožíváte v přítomnosti skvělých charakterů, navíc výtečně nadabovaných Markem Vašutem, Petrem Rychlým, Antonínem Molčíkem a dalšími.
Ze základny, kterou je bar dona Salieriho, se vydáváte plnit rozličné úkoly, od vybírání výpalného, převozu alkoholu až po umravňování nepřizpůsobivých lidí a vraždění nepřátel. A to celé zasazené do období 30. let 20 století. Po neobyčejně skvěle navrženém městě se tím pádem projedete dobovými auty, které se však musíte prve naučit ukrást, jak jinak?
A abych u těch superlativ ještě zůstal, tak každá čtvrť má svůj hudební podkres, který sem prostě sedne jak prdel na hrnec. Nejednou jsem se přistihl, že si do rytmu vytrubuju klaksonem auta.
Co se města týče, to je opravdu velké a skvěle navržené. Člověka jednoduše baví po něm jezdit, dovede se v něm rychle vyznat a není monotónní. Snad jen vyzývalo k tomu, aby byl příběh delší, případně vyšší množství postranních úkolů. Zajímavých míst se zde totiž najde opravdu hodně. Na druhou stranu však příběh alespoň rozhodně nezačně nudit.
A abych nezačal zbytečně nudit ani já omíláním toho, jak je Mafia skvělá, raději to tady utnu. Ostatně věřím, že spousta z vás to ví i sama. A ti, kdo ne, tak byste to měli vyzkoušet.
Pro: příběh, postavy, dabing, město, auta, hudba, atd. atd.
Proti: nic důležitého
MaughKolem roku 2007 hrál Mafii snad každý. Průměrný počítač už dosahoval minimálních herních požadavků a celkově se rozšířily vypalovačky, takže ten nádherně realistický zvuk automobilového motoru se rozléhal snad všude.
Mafia je legendou, se kterou jsme se všichni sžili. Sám jsem ji hrál tak dvacetkrát, někdy jen tak v sobotu pro radost. Poznal jsem všechny uličky, naučil se perfektně střílet, získal vysoká skore v "Jízdě".
A jednotlivé mise mně naplňovaly. Ještě tak před pěti lety bych bojoval vším, čím bych mohl abych bránil 100% hodnocení této hry, s odstupem ale vidím některé kaňky, kazící úhledné bílé stránky.
Příběhové mise jsou značně nevyvážené, některé mise jsou krátké, jen proto aby posunuly příběh. Pak jsou tu takové, které neřeší zápletky a jsou vyplněny akcí, což z počátku působí zásekově. Mise jako je "Coura" začíná velice atraktivně, než si ale člověk osvojí taktiku, stráví pár desítek minut nádáváním. Na druhou stranu nebudu zpochyňovat, že to byla výzva, po jejiž splnění jsem opravdu jásal.
Příběh je skvělý, sem tam klišé, zajímavý zvrat a hlavně sympatický dabing. Trochu ale zamrzí, že některé postavy nedostávají prostor. Třeba takový Frank, či Sam jsou cizinci. Co teprve Luigi a Sára, ti by měli více zasahovat do Tommyho příběhu.
Chápu, že sehnat peníze na hru tohoto ražení, zvláště počátkem tisíciletí, nebylo nic lehkého. Mafia by si ale nějaký datadisk, nebo mission pack zasloužila. Nějakou netradiční misi (nejlépe v noci), nelineární postup a hlavně hlubší zapojení dalších postav.
Mafia je legendou, se kterou jsme se všichni sžili. Sám jsem ji hrál tak dvacetkrát, někdy jen tak v sobotu pro radost. Poznal jsem všechny uličky, naučil se perfektně střílet, získal vysoká skore v "Jízdě".
A jednotlivé mise mně naplňovaly. Ještě tak před pěti lety bych bojoval vším, čím bych mohl abych bránil 100% hodnocení této hry, s odstupem ale vidím některé kaňky, kazící úhledné bílé stránky.
Příběhové mise jsou značně nevyvážené, některé mise jsou krátké, jen proto aby posunuly příběh. Pak jsou tu takové, které neřeší zápletky a jsou vyplněny akcí, což z počátku působí zásekově. Mise jako je "Coura" začíná velice atraktivně, než si ale člověk osvojí taktiku, stráví pár desítek minut nádáváním. Na druhou stranu nebudu zpochyňovat, že to byla výzva, po jejiž splnění jsem opravdu jásal.
Příběh je skvělý, sem tam klišé, zajímavý zvrat a hlavně sympatický dabing. Trochu ale zamrzí, že některé postavy nedostávají prostor. Třeba takový Frank, či Sam jsou cizinci. Co teprve Luigi a Sára, ti by měli více zasahovat do Tommyho příběhu.
Chápu, že sehnat peníze na hru tohoto ražení, zvláště počátkem tisíciletí, nebylo nic lehkého. Mafia by si ale nějaký datadisk, nebo mission pack zasloužila. Nějakou netradiční misi (nejlépe v noci), nelineární postup a hlavně hlubší zapojení dalších postav.
Pro: Legenda, nadčasovost, návykovost.
Proti: Žádný další vývoj, nevyužitý potenciál
bukrrCZMafii jsem hrál už někdy v roce 2006-2007, ale úplně poprvé jsem jí dohrál před 3-4 lety. V době kdy každý znal a hrál tuhle, dnes už legendární záležitost, já hrál tak Commandera Keena a Prehistorika. Když jsem dostal jedno z prvních pc, které by Mafii zvládlo rozjet, neváhal jsem a musel jsi jí zahrát, protože název "Mafia" rezonuje dodnes.
Nebyl jsem si jistý, jestli a vůbec jsou všechny mechanismy a obsah hry na správném místě. Při jízdě, kterou doprovázely neustále pokuty od policie, mě štval samotný jízdní model. Recoil zbraní dělal Tommy Guna neovladatelnou zbraň. Oproti GTA či Saints Row nebylo co ve městě dělat, jen se jezdilo z bodu A do bodu B. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, co hype dokáže vytvořit za přemrštěné představy. Její kvalitu jsem ocenil až když si realistické mechanismy sedly se skvělým, filmově vyprávěným příběhem.
Proč to vypisuji? K prvnímu dílu necítím žádný sentiment a pořád mě dokázala zabavit. A pokud to nedokazuje samotné kvality hry, která byla v té době stará cca 12 let, tak už nevím. Možná jsem jen správný čecháček.
Nebyl jsem si jistý, jestli a vůbec jsou všechny mechanismy a obsah hry na správném místě. Při jízdě, kterou doprovázely neustále pokuty od policie, mě štval samotný jízdní model. Recoil zbraní dělal Tommy Guna neovladatelnou zbraň. Oproti GTA či Saints Row nebylo co ve městě dělat, jen se jezdilo z bodu A do bodu B. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, co hype dokáže vytvořit za přemrštěné představy. Její kvalitu jsem ocenil až když si realistické mechanismy sedly se skvělým, filmově vyprávěným příběhem.
Proč to vypisuji? K prvnímu dílu necítím žádný sentiment a pořád mě dokázala zabavit. A pokud to nedokazuje samotné kvality hry, která byla v té době stará cca 12 let, tak už nevím. Možná jsem jen správný čecháček.
ArmacCZPro mě osobně je Mafia 1 nejlepší hrou všech dob <3
Ani jedna mise není nějak nudná (snad jen taxikářská část v misi Uprchlík :D)
Jak se z prostého a nudného života normálního taxikáře stane gangsterska plná zvratů, překvapení, lásky a napínavých situací...
Pokud je snad někdo, kdo hru ještě nehrál a nezná ji, určitě by to měl co nejdříve napravit!
Český skvost! <3
Ani jedna mise není nějak nudná (snad jen taxikářská část v misi Uprchlík :D)
Jak se z prostého a nudného života normálního taxikáře stane gangsterska plná zvratů, překvapení, lásky a napínavých situací...
Pokud je snad někdo, kdo hru ještě nehrál a nezná ji, určitě by to měl co nejdříve napravit!
Český skvost! <3
Pro: Příběh, Ovladatelnost, Hlášky, Hudba, Automobily...
Proti: Otravná policie :D
MrZergunnJe to už skoro 15 let co se mi první díl Mafie zaryl tak silně pod kůži, že bych dnes s klidem mohl odvyprávět drtivou většinu příběhu a zážitků s ním spojených. Psát tady o čem hra je nebo není mi přijde zbytečné, všichni jí znáte. Kdyby se přece jen našli jedinci co se za poslední půl druhé dekády nacházeli mimo naší sluneční soustavu, věřte, že lepší hru si jen těžko zahrajete. A ikdyž je to možná trochu škoda, tak jsem svým způsobem rád, že tohle už nikdo nikdy v herním průmyslu netrumfne.
Pro: Všechno
Proti: Nic
romandoMafiu poznáme každý. Každý Čech či Slovák ju dohral aspoň 5-krát, každého jedinca komu sa na nej čo i len niečo malého nepáči, ukrižujeme (rozumej: nazveme ho *doplň čo najoriginálnejšiu urážku* v internetovej diskusii) a každoročne sa ako kult stretávame pri budove bývalého Illusion Softworks, kde tomuto daru z nebies skladáme prísahy vernosti a chválospevy. Nie, nechám to už tak. Snáď som dal dosť najavo, čo si myslím o fanatizme, ktorý sa okolo tejto hry vznáša v CZ/SK hernej komunite. To všetko bokom, stále sa jedná o skvelú hru. A nutno uznať, že na naše "československé" pomery, sa jedná o hru legendárnu.
Lepšie byť chudobný a živý, ako bohatý a mŕtvy
Podzim 1930
"Původne sem byl taxikář. I když to zrovna moc neneslo a dělal jsem to od nevidim do nevidim, byl sem rád, že mám aspoň nějakou práci." - A tak to všetko začalo. Tommy Angelo je obyčajný taxikár v americkom meste Lost Heaven. Vlastne, bol, do doby keď sa stal očitým svedkom prestrelky dvoch mafiánskych rodín. Bol tak postavený pred voľbu. Pridať sa ku zločineckej organizácii istého Dona Salieriho, alebo žiť v strachu či neskončí s guľkou v lebke ako sa to v prípade nechcených svedkov často stáva.
Lepšie byť bohatý a žiť si, ako chudobný a prežívať
Po dni strávenom rozvážaním zákazníkov v taxíku, sa tak náš protagonista stáva vodičom pre Salieriho rodinu. Pripravte sa teda, že sa pri hraní Mafie nezaobídete bez šoférovania. A že je toho šoférovia dosť! Každá akcia začína rozkazom Dona, ktorý určí čo sa má v ten deň vybaviť. Následuje rutina "zájsť si pre zbrane k Vincenzovi a popýtať sa na nejaké vozidlo u ko-ko-ko-koktavého Ralpha". Ku zbraniam sa ešte dostaneme, začneme ale autami. Práve tu, totiž tkvie kúzlo Mafie. Nasadnete do nádherne vymodelovaného, uveriteľného dobového vozidla a otvorí sa pred vami žijúce, citlivo vytvorené mesto, cez ktoré sa môžete premávať ako sa vám zachce. Ani vo väčšine misiách nie je jasne stanovená cesta, ktorou musíte ísť. Stanovený je len cieľ a občas časomiera, do ktorej uplynutia sa na dané miesto musíte dostať. Kade a ako je už na hráčovi.
Nejedeme náhodou pořád dokola?
Nie Paulie, nejazdíme stále dokola, ok?! Len sa kochám pohľadom na mesto. Mafia zvládla traverse mestom s veľkou bravúrou. Je vidno, že sa programátori naozaj snažili ovládanie áut v Mafii priblížiť čo najviac realite. A z veľkej časti sa im to podarilo. Každé auto sa chová a ovláda inak, má iné parametre (ktoré si môžete prezrieť v prehľadnej autoencyklopédii v menu hry) a iné využitie. Neodporúča sa vziať Bolt Ace ako únikové auto po akcii či naopak Trautenberg Model J alebo iné luxusné auto na nenápadný presun mestom. Bez srandy si myslím, že má Mafia do dnešnej doby jeden z najlepších jazdných modelov, aký som kedy v hre videl.
Stoj, lebo strelím!
Čo už tak dobré nemá, sú zbrane. Presnejšie streľba z nich. Proti zbraniam samotným nemám nič. Nájdeme tu klasické Tommy guny, nejaké základné sniperky, Colty, upilované brokovnice dovezené zo Sicílie, basebalky, molotovy, granáty a nože. Vcelku pestrý výber. Strieľať sa v Mafii bude, o to sa nebojte, ale stále mám pocit, že jazda v aute prevažuje akciu. Možno to bol zámer, pretože ako som už spomenul, strieľanie je dosť problematické. Hra využíva kameru z tretej osoby, zasadenú tesne za hlavu postavy, čo spôsobuje (aspoň mne) problém pri mierení.
Skrátka to nie je zrovna najpresnejšie. Občas mám namierené rovno na hlavu nepriateľa, no pri výstrele zistím, že som trafil zábradlie stojace asi meter odo mňa. A to sa bavíme o strele letiacej z Coltu. Nechcite aby som začal spomínať "zážitky" s Thompsonom... Tá zbraň má taký spätný ráz, že pri zabíjaní mravcov zostrelíte Boeing letiaci okolo.
Musím však hre uznať, že ak už niekoho trafím, tak to stojí za to. LS3D engine ponúka veľmi uspokojujúci feedback streľby a postava do ktorej vystrieľate plný zásobník samopalu sa len tak nezloží na zem v kaluži krvi. Naopak, ešte predtým ako posledný krát vydýchne, vám odprezentuje na monitore pekný tanček, pri ktorom sa bude krútiť podľa toho, do akých častí tela momentálne pálite. Je samozrejmé, že v modernejších hrách určite nájdeme lepšie spracovanie animácii smrti, ale tu musíme prvý krát spomenúť rok vydania. 2002, dámy a páni!
Štvrťstoročie na pultoch obchodov
Je to tak. Mafia nedávno oslávila svoje 15. narodeniny. Pritom sa na ňu dá stále pekne pozerať. Jej grafika už síce nie je to najlepšie čo na našich monitoroch môžeme vidieť, ale ešte nezostarla natoľko, aby hre škodila v hrateľnosti. Vo svojej dobe konkurovala tretiemu pokračovaniu malej série od istých Rockstar Games - Grand Theft Auto... Nechám vás hádať, ktorá z týchto hier dosiahla vyššiu predajnosť.
Mafia si však napriek tomu neviedla zle. Ako som už v úvode spomínal, v našich československých luhoch a hájoch sa okamžite stala hitom a zahraniční hráči tiež nezostali voči nej ľahostajní. Bezprostredne po vydaní sa na internete začali objavovať rôzne fanúšikovské stránky o Mafii. Či už domáce, alebo zahraničné. O finančnom neúspechu tak nemožno hovoriť.
Bežná rutina
Už sme si teda ustanovili korene Tommyho príbehu. Zo začiatku vodič taxíka, neskôr vodič mafiánov, až napokon samotný mafián. Život mafiána ale nie je jednoduchý a Tommy sa musí každodenne potýkať s "bežnou rutinou". Zabíjať členov konkurenčnej mafiánskej rodiny Morellovcov v mene Dona Salieriho, pričom nemôže mať nikdy istotu, že sa ho niekto (hoci aj z blízkych) nepokúsi zavraždiť. Scenár s týmto pocitom v retrospektívnom rozhovore Tommyho s policajným riaditeľom pracuje po celú dobu trvania hry, ktorá sa môže kľudne vyšplhať na 15+ hodín. V podstate ani vy sami netušíte, čo sa nakoniec stane a ako to všetko skončí.
Celý príbeh sa dozvedáte až z úst protagonistu. Kľudne ste mohli celú tú dobu "hrať" za spomínaného policajta, pretože všetky udalosti vidíte (teda hráte) len prostredníctvom rozprávania Tommyho. Ono to vlastne všetko mohlo byť inak. Kde je tá istota, že si Tommy nevymýšľa? Práve pocity a predpoklady, ktoré sa vám v hlave počas hrania Mafie vynárajú, sú neopakovateľné a len ťažko by som hľadal hru, v ktorej som zažil niečo podobné. Ťažko je aj hľadať hru, ktorá by sa aspoň vyrovnala svojou obtiažnosťou Mafii. Niektoré pasáže sú tak neľútostne náročné, že často hraničia s neférovosťou. Mnohokrát sa vám stane, že vám neustále umierajú parťáci. Zväčša Paulie. Ich umelá inteligencia občas robí psie kusy. Podobne frustrujúce dokážu byť aj misie orientované na jazdenie. Alebo mám snáď povedať závodenie? Áno, mám na mysli bájny závod v šiestej kapitole (Fairplay). Osobne som s ním ani na vyšších obtiažnostiach nemal príliš problém (zväčša mi zaberie 2-3 pokusy), no chápem frustráciu ostatných hráčov.
Ešte je tu jedna vec, ktorú som okrem Mafie ešte nikde nezažil (a ako tak pozerám na dnešné hry, tak už ani nezažijem). Sú to detaily, ako tankovanie benzínu či využívanie mestskej hromadnej dopravy. Mafia vám ponúkne obe. Môže sa stať, že benzín nebudete musieť natankovať ani raz počas celej hry, ale ak nejaké zo svojich áut využívate častejšie, skôr či neskôr vám palivo dôjde. A stať sa to môže kľudne aj po akcii, keď sa vraciate do Salieriho baru a na sebe máte štyri podozrivé autá. Pridáva to hre skvelý náboj a dynamiku. Tak isto pekne funguje aj MHD. Nastúpiť môžete do električky či nadzemky a cestovanie nimi je vítaná zmena tempa presunu cez mapu.
Sila príbehu, detaily podobné tým spomínaným vyššie a kvalita samotných misii dokáže Tommyho bežnú rutinu premeniť na hráčovu bežnú rutinu. Stačí niekoľko minút s Mafiou a budete sa cítiť dokonale vžití do hlavnej postavy. To Vy ste Salieriho hitman. To na Vás závisia životy Sama a Paulieho (Tommyho kolegov a kamarátov), keď unikáte Morellovým gangsterom. Koľko takých hier vychádza dnes? Veľa nie a možno aj práve preto je Mafia stále tak populárna a znovuhrateľná.
Cliché budiž odpustené
Aj keď sa môže zdať, že príbeh Mafie len chválim, nie je tomu úplne tak. Nájdeme tu veľa filmových mafiánskych klišé, ktoré môžu niekomu prísť skôr ako čisté vykrádačky než inšpirácia. Nájdete tu všetko od Krstného otca až po Goodfellas, no osobne to Mafii odpúšťam. Vymyslieť niečo čisto originálneho z prostredia mafiánov bola neľahká úloha. Filmy to v podstate všetko vyčerpali.
Vlastne, aby som pravdu povedal, niekedy je to klišé príjemné. Keď sa v hre stane niečo, čo vám pripomenie scénu z Krstného otca, je to vždy len dobre. Krstný otec je totiž kinematografická legenda a môj jasne najobľúbenejší film. No a tak ako je Krstný otec legenda filmová, je aj Mafia legenda herná. Môj dosť odmeraný štart do recenzie vás mohol trochu zmiasť, no význam mal. Stále si stojím za tým, že to "u nás" tak trochu preháňame s chválou Mafie a občas mi to príde, akoby ju niektorí jedinci chválili len pretože je to český produkt. Vlasteneckí hlupáci? Alebo ich Mafia naozaj až tak chytila za srdce? Ťažko povedať. Záleží od človeka.
A čo na to ja?
Mafiu som posledných 9000 znakov prevažne vychvaľoval. Staval som ju na piedestál, aj nad moderné hry. Znamená to, že je mojou top hrou? Nie tak celkom. Je to ale vysoko nadpriemerná (niekto by povedal takmer dokonalá) hra s asi najlepším soundtrackom v histórii videohier, zapamätateľným dabingom a vysokou znovuhrateľnosťou, ku ktorej jej dopomáhajú aj bonusové módy Voľná jazda a Extrémna jazda. Zatiaľ čo vo Freeride môžete zarábať taxikárením a žiť život v Lost Heaven sandboxovo, vo svojom tempe, Extrémna jazda na vás hodí niekoľko šialených misii rozsypaných po celom meste. Za ich úspešné dokončenie získate špeciálne vozy pre vašu garáž. V prospech Mafie toho hrá skrátka veľa a záverečným hodnotením tak asi nikoho neprekvapím.
Technické informácie na záver:
Mafia si s novými operačnými systémami príliš nerozumie. Po nejakom boji ju vždy akosi rozbehnete, no nie je to bez práce a bez kompromisov. Na Windowse 10 sa mi ju podarilo rozbehnúť na cca 45-60 fps s widescreen fixom a pozoroval som časté blikanie textúr. Najmä tieňov.
Lepšie byť chudobný a živý, ako bohatý a mŕtvy
Podzim 1930
"Původne sem byl taxikář. I když to zrovna moc neneslo a dělal jsem to od nevidim do nevidim, byl sem rád, že mám aspoň nějakou práci." - A tak to všetko začalo. Tommy Angelo je obyčajný taxikár v americkom meste Lost Heaven. Vlastne, bol, do doby keď sa stal očitým svedkom prestrelky dvoch mafiánskych rodín. Bol tak postavený pred voľbu. Pridať sa ku zločineckej organizácii istého Dona Salieriho, alebo žiť v strachu či neskončí s guľkou v lebke ako sa to v prípade nechcených svedkov často stáva.
Lepšie byť bohatý a žiť si, ako chudobný a prežívať
Po dni strávenom rozvážaním zákazníkov v taxíku, sa tak náš protagonista stáva vodičom pre Salieriho rodinu. Pripravte sa teda, že sa pri hraní Mafie nezaobídete bez šoférovania. A že je toho šoférovia dosť! Každá akcia začína rozkazom Dona, ktorý určí čo sa má v ten deň vybaviť. Následuje rutina "zájsť si pre zbrane k Vincenzovi a popýtať sa na nejaké vozidlo u ko-ko-ko-koktavého Ralpha". Ku zbraniam sa ešte dostaneme, začneme ale autami. Práve tu, totiž tkvie kúzlo Mafie. Nasadnete do nádherne vymodelovaného, uveriteľného dobového vozidla a otvorí sa pred vami žijúce, citlivo vytvorené mesto, cez ktoré sa môžete premávať ako sa vám zachce. Ani vo väčšine misiách nie je jasne stanovená cesta, ktorou musíte ísť. Stanovený je len cieľ a občas časomiera, do ktorej uplynutia sa na dané miesto musíte dostať. Kade a ako je už na hráčovi.
Nejedeme náhodou pořád dokola?
Nie Paulie, nejazdíme stále dokola, ok?! Len sa kochám pohľadom na mesto. Mafia zvládla traverse mestom s veľkou bravúrou. Je vidno, že sa programátori naozaj snažili ovládanie áut v Mafii priblížiť čo najviac realite. A z veľkej časti sa im to podarilo. Každé auto sa chová a ovláda inak, má iné parametre (ktoré si môžete prezrieť v prehľadnej autoencyklopédii v menu hry) a iné využitie. Neodporúča sa vziať Bolt Ace ako únikové auto po akcii či naopak Trautenberg Model J alebo iné luxusné auto na nenápadný presun mestom. Bez srandy si myslím, že má Mafia do dnešnej doby jeden z najlepších jazdných modelov, aký som kedy v hre videl.
Stoj, lebo strelím!
Čo už tak dobré nemá, sú zbrane. Presnejšie streľba z nich. Proti zbraniam samotným nemám nič. Nájdeme tu klasické Tommy guny, nejaké základné sniperky, Colty, upilované brokovnice dovezené zo Sicílie, basebalky, molotovy, granáty a nože. Vcelku pestrý výber. Strieľať sa v Mafii bude, o to sa nebojte, ale stále mám pocit, že jazda v aute prevažuje akciu. Možno to bol zámer, pretože ako som už spomenul, strieľanie je dosť problematické. Hra využíva kameru z tretej osoby, zasadenú tesne za hlavu postavy, čo spôsobuje (aspoň mne) problém pri mierení.
Skrátka to nie je zrovna najpresnejšie. Občas mám namierené rovno na hlavu nepriateľa, no pri výstrele zistím, že som trafil zábradlie stojace asi meter odo mňa. A to sa bavíme o strele letiacej z Coltu. Nechcite aby som začal spomínať "zážitky" s Thompsonom... Tá zbraň má taký spätný ráz, že pri zabíjaní mravcov zostrelíte Boeing letiaci okolo.
Musím však hre uznať, že ak už niekoho trafím, tak to stojí za to. LS3D engine ponúka veľmi uspokojujúci feedback streľby a postava do ktorej vystrieľate plný zásobník samopalu sa len tak nezloží na zem v kaluži krvi. Naopak, ešte predtým ako posledný krát vydýchne, vám odprezentuje na monitore pekný tanček, pri ktorom sa bude krútiť podľa toho, do akých častí tela momentálne pálite. Je samozrejmé, že v modernejších hrách určite nájdeme lepšie spracovanie animácii smrti, ale tu musíme prvý krát spomenúť rok vydania. 2002, dámy a páni!
Štvrťstoročie na pultoch obchodov
Je to tak. Mafia nedávno oslávila svoje 15. narodeniny. Pritom sa na ňu dá stále pekne pozerať. Jej grafika už síce nie je to najlepšie čo na našich monitoroch môžeme vidieť, ale ešte nezostarla natoľko, aby hre škodila v hrateľnosti. Vo svojej dobe konkurovala tretiemu pokračovaniu malej série od istých Rockstar Games - Grand Theft Auto... Nechám vás hádať, ktorá z týchto hier dosiahla vyššiu predajnosť.
Mafia si však napriek tomu neviedla zle. Ako som už v úvode spomínal, v našich československých luhoch a hájoch sa okamžite stala hitom a zahraniční hráči tiež nezostali voči nej ľahostajní. Bezprostredne po vydaní sa na internete začali objavovať rôzne fanúšikovské stránky o Mafii. Či už domáce, alebo zahraničné. O finančnom neúspechu tak nemožno hovoriť.
Bežná rutina
Už sme si teda ustanovili korene Tommyho príbehu. Zo začiatku vodič taxíka, neskôr vodič mafiánov, až napokon samotný mafián. Život mafiána ale nie je jednoduchý a Tommy sa musí každodenne potýkať s "bežnou rutinou". Zabíjať členov konkurenčnej mafiánskej rodiny Morellovcov v mene Dona Salieriho, pričom nemôže mať nikdy istotu, že sa ho niekto (hoci aj z blízkych) nepokúsi zavraždiť. Scenár s týmto pocitom v retrospektívnom rozhovore Tommyho s policajným riaditeľom pracuje po celú dobu trvania hry, ktorá sa môže kľudne vyšplhať na 15+ hodín. V podstate ani vy sami netušíte, čo sa nakoniec stane a ako to všetko skončí.
Celý príbeh sa dozvedáte až z úst protagonistu. Kľudne ste mohli celú tú dobu "hrať" za spomínaného policajta, pretože všetky udalosti vidíte (teda hráte) len prostredníctvom rozprávania Tommyho. Ono to vlastne všetko mohlo byť inak. Kde je tá istota, že si Tommy nevymýšľa? Práve pocity a predpoklady, ktoré sa vám v hlave počas hrania Mafie vynárajú, sú neopakovateľné a len ťažko by som hľadal hru, v ktorej som zažil niečo podobné. Ťažko je aj hľadať hru, ktorá by sa aspoň vyrovnala svojou obtiažnosťou Mafii. Niektoré pasáže sú tak neľútostne náročné, že často hraničia s neférovosťou. Mnohokrát sa vám stane, že vám neustále umierajú parťáci. Zväčša Paulie. Ich umelá inteligencia občas robí psie kusy. Podobne frustrujúce dokážu byť aj misie orientované na jazdenie. Alebo mám snáď povedať závodenie? Áno, mám na mysli bájny závod v šiestej kapitole (Fairplay). Osobne som s ním ani na vyšších obtiažnostiach nemal príliš problém (zväčša mi zaberie 2-3 pokusy), no chápem frustráciu ostatných hráčov.
Ešte je tu jedna vec, ktorú som okrem Mafie ešte nikde nezažil (a ako tak pozerám na dnešné hry, tak už ani nezažijem). Sú to detaily, ako tankovanie benzínu či využívanie mestskej hromadnej dopravy. Mafia vám ponúkne obe. Môže sa stať, že benzín nebudete musieť natankovať ani raz počas celej hry, ale ak nejaké zo svojich áut využívate častejšie, skôr či neskôr vám palivo dôjde. A stať sa to môže kľudne aj po akcii, keď sa vraciate do Salieriho baru a na sebe máte štyri podozrivé autá. Pridáva to hre skvelý náboj a dynamiku. Tak isto pekne funguje aj MHD. Nastúpiť môžete do električky či nadzemky a cestovanie nimi je vítaná zmena tempa presunu cez mapu.
Sila príbehu, detaily podobné tým spomínaným vyššie a kvalita samotných misii dokáže Tommyho bežnú rutinu premeniť na hráčovu bežnú rutinu. Stačí niekoľko minút s Mafiou a budete sa cítiť dokonale vžití do hlavnej postavy. To Vy ste Salieriho hitman. To na Vás závisia životy Sama a Paulieho (Tommyho kolegov a kamarátov), keď unikáte Morellovým gangsterom. Koľko takých hier vychádza dnes? Veľa nie a možno aj práve preto je Mafia stále tak populárna a znovuhrateľná.
Cliché budiž odpustené
Aj keď sa môže zdať, že príbeh Mafie len chválim, nie je tomu úplne tak. Nájdeme tu veľa filmových mafiánskych klišé, ktoré môžu niekomu prísť skôr ako čisté vykrádačky než inšpirácia. Nájdete tu všetko od Krstného otca až po Goodfellas, no osobne to Mafii odpúšťam. Vymyslieť niečo čisto originálneho z prostredia mafiánov bola neľahká úloha. Filmy to v podstate všetko vyčerpali.
Vlastne, aby som pravdu povedal, niekedy je to klišé príjemné. Keď sa v hre stane niečo, čo vám pripomenie scénu z Krstného otca, je to vždy len dobre. Krstný otec je totiž kinematografická legenda a môj jasne najobľúbenejší film. No a tak ako je Krstný otec legenda filmová, je aj Mafia legenda herná. Môj dosť odmeraný štart do recenzie vás mohol trochu zmiasť, no význam mal. Stále si stojím za tým, že to "u nás" tak trochu preháňame s chválou Mafie a občas mi to príde, akoby ju niektorí jedinci chválili len pretože je to český produkt. Vlasteneckí hlupáci? Alebo ich Mafia naozaj až tak chytila za srdce? Ťažko povedať. Záleží od človeka.
A čo na to ja?
Mafiu som posledných 9000 znakov prevažne vychvaľoval. Staval som ju na piedestál, aj nad moderné hry. Znamená to, že je mojou top hrou? Nie tak celkom. Je to ale vysoko nadpriemerná (niekto by povedal takmer dokonalá) hra s asi najlepším soundtrackom v histórii videohier, zapamätateľným dabingom a vysokou znovuhrateľnosťou, ku ktorej jej dopomáhajú aj bonusové módy Voľná jazda a Extrémna jazda. Zatiaľ čo vo Freeride môžete zarábať taxikárením a žiť život v Lost Heaven sandboxovo, vo svojom tempe, Extrémna jazda na vás hodí niekoľko šialených misii rozsypaných po celom meste. Za ich úspešné dokončenie získate špeciálne vozy pre vašu garáž. V prospech Mafie toho hrá skrátka veľa a záverečným hodnotením tak asi nikoho neprekvapím.
Technické informácie na záver:
Mafia si s novými operačnými systémami príliš nerozumie. Po nejakom boji ju vždy akosi rozbehnete, no nie je to bez práce a bez kompromisov. Na Windowse 10 sa mi ju podarilo rozbehnúť na cca 45-60 fps s widescreen fixom a pozoroval som časté blikanie textúr. Najmä tieňov.
Pro: Super príbeh s uspokojivým koncom, excelentný jazdný model, soundtrack z pera samotného Boha, dabing hodný legendárnych českých filmov a znovuhrateľnosť aká sa v dnešnej dobe len tak ľahko nevidí.
Proti: Občasné problémy so streľbou, niektoré kruto náročné časti hry a menšie problémy na novších zostavách.
jones1240Nikdo se na to neptal a nikdo to po mě ani nechtěl ale rozhodl jsem se vám napsat proč jsem Mafii dal 35%, jak jsem si vůbec mohl dovolit kultu všech kultů dát takovéto mrzké číslo ! Než ale začnu svůj hejt fest tak mi dovolte abych řekl pár vlídných slov na úvod.
Zaprvé mám rád staré hry, takže to že tady vytknu nějaké věci co jsou spjaté s tou dobou neznamená že jsem zmlsaný novou tvorbou jen hodnotím jak se mi to hraje, totiž hromada her co hraji jsou i staré archaické adventury.
Takže je čas začít tento hejtfest !
1) Stereotypní a opravdu zaměnitelný příběh, neberu výmluvy že v té době nebylo nic s tak podobně výrazným příběhem, koukněte na hry jako Gabriel Knight 2 apod. co dokázali vytvořit mnohem originálnější a spletitější příběhové linky. Příběh Mafie je jen na oko je to plytké, postavy jsou veliké stereotypy které se najdou v každém druhém filmu a jejich hlášky ani nejsou vtipné, tedy pokud nejste člověk co si libuje v laciných vulgárnostech.
2) Náplň hry je frustrující, přestřelky neskutečně nefungují, jsou nudné otravné a nezvládnuté ani radost hrát to není. Celé to funguje pouze v misích jako vloupání do panství, hotel či loď kde jde spíš o trochu adventurní řešení, tam hra funguje na jedničku. Jinak je to naprosto klasická a nezvládnutá střílečka s místy opravdu frustrující náplní.
3) Ta hra dostává chvály které si nezaslouží ale chápu že to bylo dobou kdy většina neuměla ani pořádně Anglicky či se o hry ve větším spektru ani nezajímala, Mafia je neskutečně přeceňovaná záležitost která si tu chválu nezaslouží bohužel.
Abych nebyl za hejtra tak chválím soundtrack a pár misí které jsem popsal výše, jinak se jedná o vskutku stereotypní hru s příběhem který je plytký, nevýrazný a cílí na efekt.
Bohužel nuda a proto 35% jo a ne tu hru jsem nehrál teď :D Někdy je ale lepší nemít růžové brýle !
Zaprvé mám rád staré hry, takže to že tady vytknu nějaké věci co jsou spjaté s tou dobou neznamená že jsem zmlsaný novou tvorbou jen hodnotím jak se mi to hraje, totiž hromada her co hraji jsou i staré archaické adventury.
Takže je čas začít tento hejtfest !
1) Stereotypní a opravdu zaměnitelný příběh, neberu výmluvy že v té době nebylo nic s tak podobně výrazným příběhem, koukněte na hry jako Gabriel Knight 2 apod. co dokázali vytvořit mnohem originálnější a spletitější příběhové linky. Příběh Mafie je jen na oko je to plytké, postavy jsou veliké stereotypy které se najdou v každém druhém filmu a jejich hlášky ani nejsou vtipné, tedy pokud nejste člověk co si libuje v laciných vulgárnostech.
2) Náplň hry je frustrující, přestřelky neskutečně nefungují, jsou nudné otravné a nezvládnuté ani radost hrát to není. Celé to funguje pouze v misích jako vloupání do panství, hotel či loď kde jde spíš o trochu adventurní řešení, tam hra funguje na jedničku. Jinak je to naprosto klasická a nezvládnutá střílečka s místy opravdu frustrující náplní.
3) Ta hra dostává chvály které si nezaslouží ale chápu že to bylo dobou kdy většina neuměla ani pořádně Anglicky či se o hry ve větším spektru ani nezajímala, Mafia je neskutečně přeceňovaná záležitost která si tu chválu nezaslouží bohužel.
Abych nebyl za hejtra tak chválím soundtrack a pár misí které jsem popsal výše, jinak se jedná o vskutku stereotypní hru s příběhem který je plytký, nevýrazný a cílí na efekt.
Bohužel nuda a proto 35% jo a ne tu hru jsem nehrál teď :D Někdy je ale lepší nemít růžové brýle !
Pro: Soundtrack, pár misí a i vizuální stránka na dobu vzniku ujde
Proti: Příběh, postavy, klasické střílecí mise, honičky v autech, závody a hromada dalších věcí,
ajneMafia, co k této hře dodat? Myslím, že ve všech recenzích zde i jinde muselo být řečeno vše. První Mafia se stala absolutní legendou a klasikou nejen mezi českými hráči. Já osobně jsem se dostal k Mafii až po GTA3. A byl to docela šok. Zatímco GTA3 (a tím nesnižuji jeho kvality, protože oboje jsou skvělé hry) mělo takovou zvláštní „mazanou“ grafiku, aby chodilo plynule, tak Mafia na mém tehdejším starším stroji chodila na rozumné detaily úplně plynule a působila realističtěji. Zároveň příběh a dabing, zatímco v díle Rockstaru hlavní postava vůbec nemluvila a příběh byl takový makový (spíš epizodní úkoly než linie příběhu), Mafia je kompletně dabována, dokonce česky (plná hvězdných jmen) a tady je na vrcholu právě příběh. Je to jako sledovat film.
Grafika a ozvučení jsou na svoji dobu absolutně skvělé, dneska je bohužel už grafika poněkud zastaralá, je to přeci jen už 15 let od vydání, a to prostě musí být znát. Musím ale říct, že kdyby byla vydána ve stejném pojetí, jen v novém grafickém kabátku, s chutí bych si ji hned opět zahrál. Dneska už bohužel není prakticky možné si zahrát originál, původní CDčka někam odvál čas, a koupit ani elektronicky bohužel nejde, co já vím, nikde v nabídce není. A ani nevím, jestli by to šlo na dnešním HW bezproblémově rozchodit.
Příběh a herní principy jsou tím, čím se stala legendární. Skvělý filmový příběh, vyprávěný retrospektivou, kdy zásadní životní epizody hlavního hrdiny absolvuje právě hráč. Dobře navržené a zpracované chování zbraní a vozidel dodává hře šmrnc. A nezapomenu na prvotní šok, kdy jsem po vzoru GTA absolvoval jízdu městem, a hned na třetí křižovatce jsem nafás pokutu za projetou červenou :-). Moc pěkné, člověk má pocit, že herní svět opravdu funguje blíže k realitě. Tohle mi ve dvojce chybí, tam jenom případně vezený společník pronese něco o alergii na červenou a policajtům je to šumák. Aspoň že rychlost pořád řeší. Podobně i nošení zbraní, v GTA je každému šumák, jestli se po ulici promenádujete s bazukou či samopalem, dokud nezačnete střílet. To v Mafii ne, jak u vás zmerčí bouchačku, máte policajta za zadkem. Pěkný detail je i ten, že když v rámci přebíjení zahodíte nevystřílený zásobník, tak náboje zbylé v zásobníku jsou logicky ztracené, těžko je bude hrdina v rámci přestřelky vytahovat a nabíjet do jiného.
A v rámci svých vzpomínek na Mafii nemůžu zapomenout na jednu věc, na kterou jsem dodneška pyšný :-) Asi proto, že už odjakživa mám rád simulátory aut, tak už jako dítě mnohými proklínaný a nedokončitelný závod jsem dal napoprvé. A to jsem měl starší verzi hry, ne tu, kde byl později závod ulehčen. Ale přiznám se, že to byl nervydrásající závod, protože soupeři se na člověka pořád lepili, tak nebyl prostor pro chybu. Navíc byl docela dlouhý. Při dalším hraní jsem většinou závod podvodem přeskakoval (vzít to zkratkou a resetnout auto).
Každopádně pokud to shrnu, je úplně jasné, proč se Mafie stala legendou. Skvělý filmový příběh (byť lineární, ale to tady vůbec nevadí), výborné a zábavné herní principy, dobově pěkná grafika a vynikající dabing. Škoda, že série pak šla do kopru, protože dvojka sice měla pár mušek, ale jinak skvělý herní zážitek, no a trojku, po tom všem co jsem si přečetl a viděl, tak jsem ani nekoupil, škoda peněz. Totálně to jméno zazdili.
Edit: Tak jen co jsem napsal tento komentář, tak se na GOGu objevila Mafie ke stažení :D Tj. má stížnost na nemožnost koupit padá.
Grafika a ozvučení jsou na svoji dobu absolutně skvělé, dneska je bohužel už grafika poněkud zastaralá, je to přeci jen už 15 let od vydání, a to prostě musí být znát. Musím ale říct, že kdyby byla vydána ve stejném pojetí, jen v novém grafickém kabátku, s chutí bych si ji hned opět zahrál. Dneska už bohužel není prakticky možné si zahrát originál, původní CDčka někam odvál čas, a koupit ani elektronicky bohužel nejde, co já vím, nikde v nabídce není. A ani nevím, jestli by to šlo na dnešním HW bezproblémově rozchodit.
Příběh a herní principy jsou tím, čím se stala legendární. Skvělý filmový příběh, vyprávěný retrospektivou, kdy zásadní životní epizody hlavního hrdiny absolvuje právě hráč. Dobře navržené a zpracované chování zbraní a vozidel dodává hře šmrnc. A nezapomenu na prvotní šok, kdy jsem po vzoru GTA absolvoval jízdu městem, a hned na třetí křižovatce jsem nafás pokutu za projetou červenou :-). Moc pěkné, člověk má pocit, že herní svět opravdu funguje blíže k realitě. Tohle mi ve dvojce chybí, tam jenom případně vezený společník pronese něco o alergii na červenou a policajtům je to šumák. Aspoň že rychlost pořád řeší. Podobně i nošení zbraní, v GTA je každému šumák, jestli se po ulici promenádujete s bazukou či samopalem, dokud nezačnete střílet. To v Mafii ne, jak u vás zmerčí bouchačku, máte policajta za zadkem. Pěkný detail je i ten, že když v rámci přebíjení zahodíte nevystřílený zásobník, tak náboje zbylé v zásobníku jsou logicky ztracené, těžko je bude hrdina v rámci přestřelky vytahovat a nabíjet do jiného.
A v rámci svých vzpomínek na Mafii nemůžu zapomenout na jednu věc, na kterou jsem dodneška pyšný :-) Asi proto, že už odjakživa mám rád simulátory aut, tak už jako dítě mnohými proklínaný a nedokončitelný závod jsem dal napoprvé. A to jsem měl starší verzi hry, ne tu, kde byl později závod ulehčen. Ale přiznám se, že to byl nervydrásající závod, protože soupeři se na člověka pořád lepili, tak nebyl prostor pro chybu. Navíc byl docela dlouhý. Při dalším hraní jsem většinou závod podvodem přeskakoval (vzít to zkratkou a resetnout auto).
Každopádně pokud to shrnu, je úplně jasné, proč se Mafie stala legendou. Skvělý filmový příběh (byť lineární, ale to tady vůbec nevadí), výborné a zábavné herní principy, dobově pěkná grafika a vynikající dabing. Škoda, že série pak šla do kopru, protože dvojka sice měla pár mušek, ale jinak skvělý herní zážitek, no a trojku, po tom všem co jsem si přečetl a viděl, tak jsem ani nekoupil, škoda peněz. Totálně to jméno zazdili.
Edit: Tak jen co jsem napsal tento komentář, tak se na GOGu objevila Mafie ke stažení :D Tj. má stížnost na nemožnost koupit padá.
Pro: Grafika, dabing, příběh, zbraně, vozidla, pokuty
gamathaLegenda.
Příběh
Ukázková práce s příběhem. Postavy jsou výborně napsané, hlavní hrdina výrazný charakter (tvořený dobrem i zlem, nevyhnutelností života). Vše prokládano retrospektivou, která táhne děj vpřed.
Hraní
Hra má na svou dobu skvělé hratelné možnosti. Neomrzí nikdy.
Příběh
Ukázková práce s příběhem. Postavy jsou výborně napsané, hlavní hrdina výrazný charakter (tvořený dobrem i zlem, nevyhnutelností života). Vše prokládano retrospektivou, která táhne děj vpřed.
Hraní
Hra má na svou dobu skvělé hratelné možnosti. Neomrzí nikdy.
Pro: příbeh, hratelnost, grafika, soundtrack,...
Proti: -
DonSnakeHerní výzva 2017
3. "Only the best!"
Mafia, klasika českých her. Srdcová hra. Jak strašně se stydím, že jsem ji hrál až tento rok. Nu což, chyba byla napravena a já se mohu podělit o své zážitky.
Přestože je Mafia střílečkou, není to jen o bezhlavém střílení samopalem do lidí. Zde jsou mafiáni obchodníci. Nezabíjejí zbytečně, spokojí se s přelámáním páru kostí. A jindy samozřejmě udělají hotový bordel v...no, v bordelu (že ano, Tome?!)
Grafika se sice nemůže měřit s herními tituly současnosti, ale nenechává se zahanbit.
Co jsem si stačil povšimnout, je to, že Mafia: The City of Lost Heaven, je mnohdy spíše film, než hra, díky mnoha cutscénám, což mi nevadí. Hlavně díky tomu, že za každou cutscénou je autosave-jinak se hra uložit nedá, což mě neskutečně štvalo, ale dalo se to s obtížemi přežít.
Musím říct, že Toma jsem si oblíbil, především pro jeho lidskost a smysl pro čest. Vlastně, Tom ani mafián není. Je to chlap, co se do toho všeho dostal vlastně nechtěně.
Mafii jsem se neskutečně užil a budu na ni mít krásné vzpomínky.
Mafia: The City of Lost Heaven. Není co dodat.
3. "Only the best!"
Mafia, klasika českých her. Srdcová hra. Jak strašně se stydím, že jsem ji hrál až tento rok. Nu což, chyba byla napravena a já se mohu podělit o své zážitky.
Přestože je Mafia střílečkou, není to jen o bezhlavém střílení samopalem do lidí. Zde jsou mafiáni obchodníci. Nezabíjejí zbytečně, spokojí se s přelámáním páru kostí. A jindy samozřejmě udělají hotový bordel v...no, v bordelu (že ano, Tome?!)
Grafika se sice nemůže měřit s herními tituly současnosti, ale nenechává se zahanbit.
Co jsem si stačil povšimnout, je to, že Mafia: The City of Lost Heaven, je mnohdy spíše film, než hra, díky mnoha cutscénám, což mi nevadí. Hlavně díky tomu, že za každou cutscénou je autosave-jinak se hra uložit nedá, což mě neskutečně štvalo, ale dalo se to s obtížemi přežít.
Musím říct, že Toma jsem si oblíbil, především pro jeho lidskost a smysl pro čest. Vlastně, Tom ani mafián není. Je to chlap, co se do toho všeho dostal vlastně nechtěně.
Mafii jsem se neskutečně užil a budu na ni mít krásné vzpomínky.
Mafia: The City of Lost Heaven. Není co dodat.
Pro: příběh, hlavní hrdina, nutnost přemýšlet a taktizovat, postavy, dialogy, zábavné mise
Proti: jediným možným způsobem uložení je autosave
MendozaMafia je počítačová hra žánru tps tedy third person shooter. To znamená, že v jedné ruce držíte myš a druhou mačkáte klávesnici a ovládáte postavu na monitoru promítanou z počítače a koukáte ji na záda.
V této počítačové hře hrajete za mužskou postavu gangstera, který plní různé úkoly, třeba jezdí autem nebo střílí po lidech, kteří po vás třeba taky střílí různými pistolemi nebo samopaly. Vy můžete mít také různé pistole nebo samopaly.
Tato počítačová hra se vyznačuje tím, že jsou v ní auta, která jezdí po silnici a vy s nimi musíte jezdit odněkud někam. Tato počítačová hra je zábavná, ale je už dost stará a nepodporuje nejmodernější počítačové ovladače, třeba počítačový ovladač xbox360.
Tato počítačová hra má příběh, který se odehrává před asi sto lety v americe ve městě. Vy jste gangster a plníte různé úkoly pro ostatní gangstery, ale pak je zradíte a nakonec vás zastřelej na trávníku.
Hra se mi moc líbila a doporučuju ji všem, aby si ji zahráli. Ale zase je hrozně stará a nevim jestli se bude líbit mladším počítačovým hráčům.
V této počítačové hře hrajete za mužskou postavu gangstera, který plní různé úkoly, třeba jezdí autem nebo střílí po lidech, kteří po vás třeba taky střílí různými pistolemi nebo samopaly. Vy můžete mít také různé pistole nebo samopaly.
Tato počítačová hra se vyznačuje tím, že jsou v ní auta, která jezdí po silnici a vy s nimi musíte jezdit odněkud někam. Tato počítačová hra je zábavná, ale je už dost stará a nepodporuje nejmodernější počítačové ovladače, třeba počítačový ovladač xbox360.
Tato počítačová hra má příběh, který se odehrává před asi sto lety v americe ve městě. Vy jste gangster a plníte různé úkoly pro ostatní gangstery, ale pak je zradíte a nakonec vás zastřelej na trávníku.
Hra se mi moc líbila a doporučuju ji všem, aby si ji zahráli. Ale zase je hrozně stará a nevim jestli se bude líbit mladším počítačovým hráčům.
Pro: můžete jezdit autem, můžete střílet z pistole
Proti: nepodporuje počítačový ovladač xbox360
StradyNejspíš se chystá příchod Krista, jelikož v mých Kristový letech jsem poprvé zahrál a dohrál Mafii: The City of Lost Heaven. Po přečtení první věty si říkáte: Ježiši kriste! Co je to za neznaboha!?!
V komentáři nechci popisovat, jak je skvělý děj, parádní hudba, úžasný dabing, krásný pocit z jízdy a dvojnásobný ze střílení, určitě v jiných komentářích to tady několikrát zaznělo, bylo by to nošení dříví do lesa . Spíš se budu snažit popsat, jak 33letý mládenec si užívá tuto výjimečnou hru a co se mu při tom honí hlavou.
Prošel jsem si tutoriál a osahal si ovládání, při odchodu z tutoriálu jsem měl odejít dveřmi označenými na mapě. Hned první maličkost dveře nebyly vyznačený, šíleným blikáním nebo červenou výraznou barvou, jak jsem zvyklý z ostatních her. Takže jsem se snažil odejít jinými dveřmi.
Když už jsem opustil tutoriál a pustil do hry, tak asi ve třetí misi jsem měl utéct před párem týpků, který si mě chtěli podat. Čekal jsem, že budu mít vyznačenou trasu od vývojářů kudy mám běžet a ono ejhle, mohu běžet kam chci. Než jsem doběhl na dané místo párkrát jsem musel umřít a už jsem pochopil, že Mafie není hra, která vás bude vodit za ručičku, jak je dnešním zvykem!! Díky bohu!! Přiznám se, už jsem si zvykl na trend nechat se vodit za ručičku a nepoužívat svojí hlavu. Jenže Mafie vám rozhodně nic neodpustí, stačí podcenit posledního mafiána v misi a jste mrtvý, tradá celou misi znova. Nebo si myslet, že policajtům ujedu, když už jsem přejel celé město. Prostě ne, v Mafii je potřeba svoje hlava a herní klasika pokus omyl.
Těch maličkosti co mi ve hře udělali radost je fakt moc. Například při nástupu do auta výběr kam se posadím nebo při snaze se od koktavého Ralpha dozvědět, jak otevřít nové auto. Jsem nerad zmáčkl pěst, ten koktavý trouba se začal hned prát, tak jsem mu dal pár dobře mířených pěstích a šel k zemi. Jenže barman Luigi proto neměl moc pochopení, vyběhl z baru a též mi dal jednu dobře mířenou ale brokovnicí. Vím, že pro někoho jsou to blbosti ale pro mě to dokresluje kompletnost hry. Mohl bych toho vypisovat mnohem, mnohem a ještě jednou mnohem víc.
Poslední odstavec jsem si nechal na poslední misi. Bylo mi doporučenu abych si zajel pro zbraně ke Žlutému Pítovi, nojo ale to bych si musel pamatovat, kde byl z předešlé mise. Opět žádná pomocná ručička aby se člověk koukl do mapy na označené místo Pítovi zbrojírny. Asi kdybych se hodně snažil, tak ho najdu ale já byl celý natěšený, jak to všechno dopadne, takže rovnou k cíli. Musím říct, že jsem si docela naběhl.. Dlouho se mi nestalo abych se, tak moc musel soustředil na přestřelku. Celou dobu jsem chodil skrčený až připosraný a za celou misi jsem našel jen dvě ubohé lékárničky. Po několika opakování mise, se povedlo dojít k finálovému bossovi, zbylo mi 7 zdraví. Tady začalo velké kolečko opakování, už totálně bezradný, jsem se rozhodl utéct až na úplný začátek mise abych někde našel vytouženou lékárničku. Samozřejmě jsem nic nenašel, jenom mrtvá těla mafiánu, byly stále na svých místech po prvním průchodu. V hlavě mi blikla myšlenka: Ha ono to jde i bez mizení těl, to je mi ale novinka.
Konec dobrý všechno dobré, už ani nevím na jaký pokus jsem bosse dal ale vím že jsem měl 1 zdraví a obrovskou radost a cítil zadostiučinění. Mohl jsem si v klidu vychutnat konec...
Verdikt: Jsem rád, že jsem se k Mafii dostal až teď. Jelikož když člověk porovná nové hry s Mafii, tak si musí klepat na hlavu, kam herní průmysl spěje. Hry se šíleně zjednodušují, z hráčů dělají vyloženě trouby, teď zmáčkni X pak zmáčkni Y aby jsi udělal to co jsi ve hře už dělal nesčetněkrát, k tomu autoheal a je vymalováno. Na druhou stranu, je to jedině dobře pro Mafii: The City of Lost Heaven, protože se na ní nezapomene! Je jako víno se stářím je ještě lepší!! Jaká hra tohle může osobě říct?
Dlouho jsem se rozhodoval kolik dát. Když vidím, jak například dopadla nová Mafia III, tak vím, že já se příchodu Krista nedožiji a nové hry u které bych váhal mezi 90 a 100 asi také ne. Proto dávám 100%!!! Ooo bože!
V komentáři nechci popisovat, jak je skvělý děj, parádní hudba, úžasný dabing, krásný pocit z jízdy a dvojnásobný ze střílení, určitě v jiných komentářích to tady několikrát zaznělo, bylo by to nošení dříví do lesa . Spíš se budu snažit popsat, jak 33letý mládenec si užívá tuto výjimečnou hru a co se mu při tom honí hlavou.
Prošel jsem si tutoriál a osahal si ovládání, při odchodu z tutoriálu jsem měl odejít dveřmi označenými na mapě. Hned první maličkost dveře nebyly vyznačený, šíleným blikáním nebo červenou výraznou barvou, jak jsem zvyklý z ostatních her. Takže jsem se snažil odejít jinými dveřmi.
Když už jsem opustil tutoriál a pustil do hry, tak asi ve třetí misi jsem měl utéct před párem týpků, který si mě chtěli podat. Čekal jsem, že budu mít vyznačenou trasu od vývojářů kudy mám běžet a ono ejhle, mohu běžet kam chci. Než jsem doběhl na dané místo párkrát jsem musel umřít a už jsem pochopil, že Mafie není hra, která vás bude vodit za ručičku, jak je dnešním zvykem!! Díky bohu!! Přiznám se, už jsem si zvykl na trend nechat se vodit za ručičku a nepoužívat svojí hlavu. Jenže Mafie vám rozhodně nic neodpustí, stačí podcenit posledního mafiána v misi a jste mrtvý, tradá celou misi znova. Nebo si myslet, že policajtům ujedu, když už jsem přejel celé město. Prostě ne, v Mafii je potřeba svoje hlava a herní klasika pokus omyl.
Těch maličkosti co mi ve hře udělali radost je fakt moc. Například při nástupu do auta výběr kam se posadím nebo při snaze se od koktavého Ralpha dozvědět, jak otevřít nové auto. Jsem nerad zmáčkl pěst, ten koktavý trouba se začal hned prát, tak jsem mu dal pár dobře mířených pěstích a šel k zemi. Jenže barman Luigi proto neměl moc pochopení, vyběhl z baru a též mi dal jednu dobře mířenou ale brokovnicí. Vím, že pro někoho jsou to blbosti ale pro mě to dokresluje kompletnost hry. Mohl bych toho vypisovat mnohem, mnohem a ještě jednou mnohem víc.
Poslední odstavec jsem si nechal na poslední misi. Bylo mi doporučenu abych si zajel pro zbraně ke Žlutému Pítovi, nojo ale to bych si musel pamatovat, kde byl z předešlé mise. Opět žádná pomocná ručička aby se člověk koukl do mapy na označené místo Pítovi zbrojírny. Asi kdybych se hodně snažil, tak ho najdu ale já byl celý natěšený, jak to všechno dopadne, takže rovnou k cíli. Musím říct, že jsem si docela naběhl.. Dlouho se mi nestalo abych se, tak moc musel soustředil na přestřelku. Celou dobu jsem chodil skrčený až připosraný a za celou misi jsem našel jen dvě ubohé lékárničky. Po několika opakování mise, se povedlo dojít k finálovému bossovi, zbylo mi 7 zdraví. Tady začalo velké kolečko opakování, už totálně bezradný, jsem se rozhodl utéct až na úplný začátek mise abych někde našel vytouženou lékárničku. Samozřejmě jsem nic nenašel, jenom mrtvá těla mafiánu, byly stále na svých místech po prvním průchodu. V hlavě mi blikla myšlenka: Ha ono to jde i bez mizení těl, to je mi ale novinka.
Konec dobrý všechno dobré, už ani nevím na jaký pokus jsem bosse dal ale vím že jsem měl 1 zdraví a obrovskou radost a cítil zadostiučinění. Mohl jsem si v klidu vychutnat konec...
Verdikt: Jsem rád, že jsem se k Mafii dostal až teď. Jelikož když člověk porovná nové hry s Mafii, tak si musí klepat na hlavu, kam herní průmysl spěje. Hry se šíleně zjednodušují, z hráčů dělají vyloženě trouby, teď zmáčkni X pak zmáčkni Y aby jsi udělal to co jsi ve hře už dělal nesčetněkrát, k tomu autoheal a je vymalováno. Na druhou stranu, je to jedině dobře pro Mafii: The City of Lost Heaven, protože se na ní nezapomene! Je jako víno se stářím je ještě lepší!! Jaká hra tohle může osobě říct?
Dlouho jsem se rozhodoval kolik dát. Když vidím, jak například dopadla nová Mafia III, tak vím, že já se příchodu Krista nedožiji a nové hry u které bych váhal mezi 90 a 100 asi také ne. Proto dávám 100%!!! Ooo bože!
Pro: Za hraj a uvidíš!
Proti: Když něco najdeš, tak jsi hnidopich.
mishutMafia je klenot. Mafia je herní klenot. Mafia je český herní klenot.
Živě si vzpomínám na rok 2003. Konkrétně léto roku 2003. Přesnější řečeno srpen 2003. Byl jsem jak omámený. Zatímco většina mých vrstevníků trávila letní podvečery obdivováním tajemně se dmoucích půvabů volajících po prozkoumání, já seděl doma a tři týdny se po večerech věnoval půvabům Mafie.
Tři týdny každovečerního poctivého hraní. Na dnešní poměry se mi to zdá dlouhá doba, ale opravdu to tak bylo. Jen misi Fair Play jsem hrál tři večery, než se mi ji podařilo dokončit. Vlastnil jsem verzi hry 1.0, u které nebyla možnost nastavení obtížnosti závodu, a cheating jsem nepoužíval, ba o něm ani nevěděl. Neměl jsem do té doby žádné zkušenosti s hraním podobných her, ale protože je Mafia vskutku návyková a úžasně hratelná, brzy jsem se do toho všeho dostal. Užíval jsem si to.
Retrospektivní způsob, který zde byl zvolen, hře velice sluší. Grafika je i na dnešní dobu velice krásně zpracovaná a lahodí oku hráče i po letech, dabing je nezapomenutelný, jednotlivé mise perfektně zpracované.
V srpnu roku 2015 jsem se do hraní Mafie pustil již potřetí a hraní si užíval stejně jako kdysi. Ba možná i více. Nejenže jsem projel základní hru, která čítá dvacet více či méně náročných levelů, ale podařilo se mi dohrát i všechny vedlejší úkoly a nacpat garáž až k prasknutí krásnými vozy rozličných značek a barev. Poté jsem si řadu měsíců dosyta užíval Jízdu a poprvé i Extrémní jízdu. Ta je luxusním bonusem. V minulosti jsem sice pár úkolů zkoušel, ale neměl jsem moc trpělivosti. Tentokrát to bylo jiné. Řekl jsem si, že pokořím všechny úkoly za každou cenu. Sice mi to chvíli trvalo, ale podařilo se. Extrémní jízda nabízí devatenáct převážně lehkých až středně těžkých úkolů. Mezi opravdu náročné úkoly patří jednoznačně Vybuchující Celeste a Nitroglycerinová jízda. Úkoly, které prověří převážně hráčovu trpělivost a řidičské schopnosti a za které hráč dostává bonusové vozy, se kterými se může v Jízdě projíždět dle libosti. I když je Extrémní jízda náročná, vřele ji doporučuji každému, kdo dohraje základní hru. Zrovna tak i Jízdu. Prodloužíte si zážitek z Mafie o další desítky hodit.
Ani po dohrání Extrémní jízdy však Mafia nekončí. Jsou zde tajná místa, která stojí za to prozkoumat. Za zmínku stojí především rampy, které umožňují unikátní skoky. Především s největší rampou v Down Townu jsem si užil mnoho zábavy.
Za mě rozhodně 100 %, Mafia si to opravdu zaslouží. Děkuji pane Vávro.
Živě si vzpomínám na rok 2003. Konkrétně léto roku 2003. Přesnější řečeno srpen 2003. Byl jsem jak omámený. Zatímco většina mých vrstevníků trávila letní podvečery obdivováním tajemně se dmoucích půvabů volajících po prozkoumání, já seděl doma a tři týdny se po večerech věnoval půvabům Mafie.
Tři týdny každovečerního poctivého hraní. Na dnešní poměry se mi to zdá dlouhá doba, ale opravdu to tak bylo. Jen misi Fair Play jsem hrál tři večery, než se mi ji podařilo dokončit. Vlastnil jsem verzi hry 1.0, u které nebyla možnost nastavení obtížnosti závodu, a cheating jsem nepoužíval, ba o něm ani nevěděl. Neměl jsem do té doby žádné zkušenosti s hraním podobných her, ale protože je Mafia vskutku návyková a úžasně hratelná, brzy jsem se do toho všeho dostal. Užíval jsem si to.
Retrospektivní způsob, který zde byl zvolen, hře velice sluší. Grafika je i na dnešní dobu velice krásně zpracovaná a lahodí oku hráče i po letech, dabing je nezapomenutelný, jednotlivé mise perfektně zpracované.
V srpnu roku 2015 jsem se do hraní Mafie pustil již potřetí a hraní si užíval stejně jako kdysi. Ba možná i více. Nejenže jsem projel základní hru, která čítá dvacet více či méně náročných levelů, ale podařilo se mi dohrát i všechny vedlejší úkoly a nacpat garáž až k prasknutí krásnými vozy rozličných značek a barev. Poté jsem si řadu měsíců dosyta užíval Jízdu a poprvé i Extrémní jízdu. Ta je luxusním bonusem. V minulosti jsem sice pár úkolů zkoušel, ale neměl jsem moc trpělivosti. Tentokrát to bylo jiné. Řekl jsem si, že pokořím všechny úkoly za každou cenu. Sice mi to chvíli trvalo, ale podařilo se. Extrémní jízda nabízí devatenáct převážně lehkých až středně těžkých úkolů. Mezi opravdu náročné úkoly patří jednoznačně Vybuchující Celeste a Nitroglycerinová jízda. Úkoly, které prověří převážně hráčovu trpělivost a řidičské schopnosti a za které hráč dostává bonusové vozy, se kterými se může v Jízdě projíždět dle libosti. I když je Extrémní jízda náročná, vřele ji doporučuji každému, kdo dohraje základní hru. Zrovna tak i Jízdu. Prodloužíte si zážitek z Mafie o další desítky hodit.
Ani po dohrání Extrémní jízdy však Mafia nekončí. Jsou zde tajná místa, která stojí za to prozkoumat. Za zmínku stojí především rampy, které umožňují unikátní skoky. Především s největší rampou v Down Townu jsem si užil mnoho zábavy.
Za mě rozhodně 100 %, Mafia si to opravdu zaslouží. Děkuji pane Vávro.
Pro: Příběh, dabing, vlastně všechno
Proti: Nic
David_Cravford
1757 Taxikář, který se podělá strachy, jakmile mu šéf místní mafie nabídne útočiště a stane se jeho novým chlebodárcem. Časem manželka a dítě, které nic netuší o tom co jejich muž dělá, kterému se v samotném finále začne vše hnusit. Co se to z něj jenom stalo?
Metrix, ve kterém se hra odehrává lepší snad být nemohl. Epilog, prolog, každej dialog je důležitý, má zde svojí váhu a plejáda filozofických debat zde nutí k zamyšlení. Tohle je skvost a naprostá nádhera! Jízdní model, klaksony, karoserie, přirozenost hráče doprovází každým ujetým kilometrem a profesionalita hry každou vystřelenou kulkou.
Jde zde málo interiérů, ale každý z nich je nádherný a život kolem ŽIJE!
Mě téměř nic nevadilo. Zbraně, káry, postavy, a i příběh - všecko jsem si užíval. Mapa je tak akorát a pánem zde skutečně je atmosféra.
A o něčem svědčí i to, když povim, že film není potřeba. MAFIA je hratelný film! A tolik emocí ve mě žádná hra nevyvolala...
.. aneb, ten kdo chce od života hodně, dostane málo. A ten, komu stačí málo, nakonec nedostane vůbec nic...
Metrix, ve kterém se hra odehrává lepší snad být nemohl. Epilog, prolog, každej dialog je důležitý, má zde svojí váhu a plejáda filozofických debat zde nutí k zamyšlení. Tohle je skvost a naprostá nádhera! Jízdní model, klaksony, karoserie, přirozenost hráče doprovází každým ujetým kilometrem a profesionalita hry každou vystřelenou kulkou.
Jde zde málo interiérů, ale každý z nich je nádherný a život kolem ŽIJE!
Mě téměř nic nevadilo. Zbraně, káry, postavy, a i příběh - všecko jsem si užíval. Mapa je tak akorát a pánem zde skutečně je atmosféra.
A o něčem svědčí i to, když povim, že film není potřeba. MAFIA je hratelný film! A tolik emocí ve mě žádná hra nevyvolala...
.. aneb, ten kdo chce od života hodně, dostane málo. A ten, komu stačí málo, nakonec nedostane vůbec nic...
Pro: Atmosféra, zbraně, PŘÍBĚH, POSTAVY, SCÉNÁŘ, EMOCE, FILMEČKY, DABING, volná jízda, interiéry, život kolem, ozvučení, grafika, důvěryhodnost, DIALOGY, vyvážená obtížnost, KONEC HRY, AI
Proti: Chybí větší destrukce okolí a tak, málo interiérů a škoda, že po dohrání už na mnoha místa hráč nemá přístup, pár slabších misí, extrémní jízda, mizerná choreografie bitek
ad142Mafia. Vraj herný klenot. Jedna z najvyššie hodnotených hier na DH. O tejto hre som počul len samú chválu, všade som čítal že je to jedna z najlepších hier na svete, atď... Tak som sa rozhodol, že ju teda skúsim, aj keď žáner mestských akcií ala GTA moc neobľubujem, ale aj tak som chcel dať tejto hre šancu. K tejto hre ma priviedla nakoniec herná výzva DH, v ktorej som si Mafiu vybral ako hru z najmenej obľúbeného žánru... A tým je mestská akcia. Radšej som sa rozhodol pre Mafiu hlavne kvôli tomu, že známe GTA sa odohráva v súčasných amerických mestách a tie ma teda úprimne moc nelákajú. Mafia sa aspoň odohráva v zaujímavejších 30. rokoch (teda aspoň podľa mňa), kde v mestách vládli talianske mafiánske rodiny a nie nejaké černošské gangy.
Keď som hru nainštaloval a začal hrať, tak ma ihneď prekvapila prvá misia, ktorá bola celkom ťažká a zvládol som ju minimálne až na 7. pokus... Celkovo je obtiažnosť hry pomerne vysoká od začiatku až do konca, takže hra nebola "prechádzka ružovou záhradou" a pri väčšine misií som sa aj celkom zapotil.
Vysoký klad hry je hlavne rôznorodá náplň misií, čo zahrňuje aj klasické prestrelky v autách, zastrelenie určitého cieľu, jednu stealth misiu, vylúpenie banky, atď... Ale každá s týchto typov misií má nejaké zaujímavé spestrenie, ako napríklad preoblečenie sa za pasažiera lode alebo zastrelenie starostu počas jeho prejavu (tam sa mi hlavne páčil odkaz na film Krstný otec, teda zbraň skrytá na záchode :)
Hudba bola priam skvelá a hlavne v každej štvrti odlišná. Výborne dokresľovala atmosféru tých 30. rokov a k tej dobe sa hodila... Grafika je na rok 2002 veľmi pekná a ani v súčasnosti mi nepripadala zastaraná.
Príbeh bol zaujímavý, aj keď nebol najlepší zo všetkých hier, stále ma však držal pri hre a zaujímal až do skvelého finále... Vlastne začínate ako obyčajný taxikár, ktorý pomôže utekajúcim mafiánom a tak sa zapletie do udalostí, ktoré neskôr zmenia celý jeho život.
Čo som si tu všimol, tak v Mafii je najviac kritizovaný súbojový systém. Mne osobne sa veľmi páčil a prestrelky mi prišli zábavné a celú hru som si ich užíval. Jediné čo mi vadilo, boli prestrelky s autami, ktoré ma moc nebavili a prišli mi trochu krkolomné. Ale zase je pravda, že počas šoférovania auta sa asi moc dobre nestrieľa...:)
No a teraz aby som iba hru nevychvaľoval, tak spomeniem aj nejaké zápory...
Osobne mi prišiel zbytočne veľký počet nepovinných misií, kde som na konci dostal super auto, ktoré mi bolo na nič, pretože v ďalšej vedľajšej misií som dostal zase lepšie auto a to predtým som skoro vôbec nevyužil. A potom v ďalšej zase a tak to išlo až do konca hry. Takže na konci som mal garáž plnú áut a v celej hre som ich toľko vôbec nepotreboval... Ďalším záporom bolo to, že aj keď som dostal super rýchle auto, tak mi to bolo na nič, pretože som musel mať skoro vždy zapnutý obmedzovač rýchlosti kvôli policajtom, ktorý stáli na každom rohu, pripravený ma zatknúť. Ale to je zo záporov asi tak všetko. :)
Na záver iba zhrniem, že Mafia je podľa mňa aj napriek svojím záporom výborná hra, ktorá ma milo prekvapila a celú hru som si užil, od začiatku až dokonca. Z počiatku som od nej moc neočakával a myslel som si, že to bude niečo ako GTA v 30. rokoch, ale nakoniec ma prekvapila a dostal som hru z dobrým príbehom, skvelými prestrelkami a zaujímavou náplňou misií.
Za mňa teda nakoniec skvelá hra a mojich 90% si rozhodne zaslúži.
Keď som hru nainštaloval a začal hrať, tak ma ihneď prekvapila prvá misia, ktorá bola celkom ťažká a zvládol som ju minimálne až na 7. pokus... Celkovo je obtiažnosť hry pomerne vysoká od začiatku až do konca, takže hra nebola "prechádzka ružovou záhradou" a pri väčšine misií som sa aj celkom zapotil.
Vysoký klad hry je hlavne rôznorodá náplň misií, čo zahrňuje aj klasické prestrelky v autách, zastrelenie určitého cieľu, jednu stealth misiu, vylúpenie banky, atď... Ale každá s týchto typov misií má nejaké zaujímavé spestrenie, ako napríklad preoblečenie sa za pasažiera lode alebo zastrelenie starostu počas jeho prejavu (tam sa mi hlavne páčil odkaz na film Krstný otec, teda zbraň skrytá na záchode :)
Hudba bola priam skvelá a hlavne v každej štvrti odlišná. Výborne dokresľovala atmosféru tých 30. rokov a k tej dobe sa hodila... Grafika je na rok 2002 veľmi pekná a ani v súčasnosti mi nepripadala zastaraná.
Príbeh bol zaujímavý, aj keď nebol najlepší zo všetkých hier, stále ma však držal pri hre a zaujímal až do skvelého finále... Vlastne začínate ako obyčajný taxikár, ktorý pomôže utekajúcim mafiánom a tak sa zapletie do udalostí, ktoré neskôr zmenia celý jeho život.
Čo som si tu všimol, tak v Mafii je najviac kritizovaný súbojový systém. Mne osobne sa veľmi páčil a prestrelky mi prišli zábavné a celú hru som si ich užíval. Jediné čo mi vadilo, boli prestrelky s autami, ktoré ma moc nebavili a prišli mi trochu krkolomné. Ale zase je pravda, že počas šoférovania auta sa asi moc dobre nestrieľa...:)
No a teraz aby som iba hru nevychvaľoval, tak spomeniem aj nejaké zápory...
Osobne mi prišiel zbytočne veľký počet nepovinných misií, kde som na konci dostal super auto, ktoré mi bolo na nič, pretože v ďalšej vedľajšej misií som dostal zase lepšie auto a to predtým som skoro vôbec nevyužil. A potom v ďalšej zase a tak to išlo až do konca hry. Takže na konci som mal garáž plnú áut a v celej hre som ich toľko vôbec nepotreboval... Ďalším záporom bolo to, že aj keď som dostal super rýchle auto, tak mi to bolo na nič, pretože som musel mať skoro vždy zapnutý obmedzovač rýchlosti kvôli policajtom, ktorý stáli na každom rohu, pripravený ma zatknúť. Ale to je zo záporov asi tak všetko. :)
Na záver iba zhrniem, že Mafia je podľa mňa aj napriek svojím záporom výborná hra, ktorá ma milo prekvapila a celú hru som si užil, od začiatku až dokonca. Z počiatku som od nej moc neočakával a myslel som si, že to bude niečo ako GTA v 30. rokoch, ale nakoniec ma prekvapila a dostal som hru z dobrým príbehom, skvelými prestrelkami a zaujímavou náplňou misií.
Za mňa teda nakoniec skvelá hra a mojich 90% si rozhodne zaslúži.
Pro: Rôznorodá náplň misií, príbeh, obtiažnosť, hudba, atmosféra, prestrelky, pekná grafika
Proti: Zbytočne veľký počet vedľajších misií a áut na konci každej z nich, policajti postávajúci skoro všade :)
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Michudy
PC
100
5 dní -
Xzyn
PC 8011 dní -
MichalSkoula
PC
90
50 dní -
Dandus125
PC
100
63 dní -
HabStar
PC
90
76 dní
Statistiky
- Id hry:
- 1
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h1
- Přidána:
- 01.05.2008
15 let a 357 dní
- Hodnocení:
- 1759 (0-100 %)
- Komentářů:
- 152
- Oblíbenost:
-
133
52
-
40
1649
- Návštěvnost:
- 314510× (celkem)
- 2405× (poslední měsíc)
- 463× (poslední týden)
- 75× (dnes)
Pro: příběh, dabing, detaily, mise, postavy, krom těch věcí co jsou v záporu tak vše ostatní jsou klady
Proti: závody, kamera, dnes už zastaralá grafika