I po tolika letech po vydání je to stále hra, která vás připoutá do židle a vůbec se vám od ní nechce :) Není to bezhlavé střílení, často vás to nutí se zamyslet jak dál a to se mi na tom vážně libí.
Komentáře
pajmič
Asi bych svých "průměrných" 70% mohl odůvodnit. Normálně to nedělám, ale u hry, jenž se dostává takové pozornosti a chvály musím udělat vyjímku.
O HL2 si nemyslím nic špatného, jen se domnívám, že všechna ta chvála je prostě přehnaná. Velký hype mě donutil abych si HL2 před lety zahrál a hra mě nebavila. Po druhém zahrání, cca před rokem, jsem svůj pohled na hru přeci jen změnil (jelikož jsem již duševně a společensky vyspěl...nepatrně).
-Příběh, jenž je vychvalován až k nebesům, je na FPS velmi slušný. Na rozdíl od jiných kolegů v žánru. má příběh hlavu a patu a jako celek do sebe zapadá. Ovšem dle mého skromného názoru, to není opravdu nic fenomenálního ani výjimečného. Největší záhadou je bez pochyby tajemná postava G-Man. Ale silně se domnívám, že Valve neví, co s onou postavou udělat. Všichni víme, co G-Man s Gordonem udělal. Ovšem nevíte proč. Postava se vždy na začátku a konci hry objeví a "bla bla mister Freeman" na - YouTube celý příběh perfektně vystihuje fanouškovské video. A ona to bohužel je pravda. Kostra story dává smysl ale to je tak vše. Po dohrání Mafie, Kotorů a Mass Effectu si umím představit dobrý příběh, věřte mi.
-Postavy jsou opět v rámci žánru velmi fajn. Alyx je sympatická kráska. A její "Pes" ačkoliv je robot (Valve opravdu umí dělat roboty), má v sobě více osobnosti než kdejaké živé postavy.
-Technologické zpracování je brilantní, to všichni víme. Grafika, fyzikální model, animace, ozvučení. To vše nastavilo novou látku na oné generaci her a do příchodu nových konzolí také hra nebyla technologicky překonána.
-Gordon Freeman, (nemluva) je považován za jednu z největších ikon v FPS žánru. No, tedy, ehm....problémem postavy je, že nemluví. VŮBEC. A to je poněkud stupidní. Proč si myslíte, že byl Duke ve své době tak populár? Kvůli jeho háru? Neeee, ale protože mluvil, to mu dodalo tu osobnost. A pozor, to se psal rok 1996. Ono by to ani nevadilo, kdyby na něj lidé nemluvili a následně si na svou položenou otázku odpověděli sami. Nejhorší je, že jeho vztah s Alyx nelze vůbec brát vážně. Když Alyx šťastně na Gordona skočí (dvojsmysly nevedu) a vášnivě ho obejme se slovy " měla jsem o tebe takový strach". To, čeho se Alyx na oplátku dočká, je jen tupé Freemanovo zírání. V portal 1,2 mi absence dabingu hlavní postavy nevadila, protože ji brilantně zastoupila dvojce GlaDos a Wesley. Zde jsou pasáže, kde se . nic zajímavého neděje a vás nemá co rozptýlit. Je ticho...TICHO jako v posteli manželů po 25 letech.
-Hratelnost je solidní, i když účinnost zbraní je někdy zvláštní, tak díky skvělému ozvučení dávají slušný pocit ze střelby. Řešení fyzikálních hádanek je fajn a působí jako příjemné rozptýlení. Problém nastává v okamžiku, kdy zjistíte jednu nepříjemnou věc. Zbraní je málo, opravdu málo. A co je horší? 90% zbraní jsou recyklované z prvního dílu. Cože? To by se dalo oželet, kdyby ony zbraně nebyly identické kopie z HL1 jen z lepšími texturami. Jediná nová zbraň, krom energetické pušky a feromonů (k těm se ještě dostanu), zde nic nového nenajdete. To se za těch 7 let vývoje valve opravdu nezmohlo na nic lepšího, než jen na ostřejší textury u starých zbranÍ? Wow.
To samé platí pro nepřátele. Až na pár druhů zombie a 3 druhy jednotek kombine. Zde nic originálního nenajdete. On by to nebyl takový problém, kdyby HL2 nebyla střílečka. FPS by měla mít dvě základní věci. Rozsáhlý zbraňový arzenál a rozmanité nepřátele. A ani jedno z toho HL2 nemá.
Prostředí je další problém, což o to, level design není špatný, ale prostředí v HL2 je opravdu velmi jednotvárné. Je tu městská oblast, kanály, venkov a Citadela. To je vše.
Všechny tyto prostředí jsou jednotvárné, s pořád těmi samými nepřáteli. Je hezké, že autoři vám dají pod kontrolu buginu a člun. A prvních 15 min je to i zábava, ale když musíte v jednu chvíli přejíždět silnici, kde se vůbec nic neděje a Gordon mlčí. Nu, eventuálně se zastavíte, zabijete vojáky, zatáhnete za páku, otevře se brána, nasednete zpět do kryplkáry a jedete dál, jen se svými myšlenkami a apatickým výrazem na svém neoholením xichtě. Náhle objeví se vrtulník (jediné rozptýlení při putování člunem) narazíte na další zátaras, vystřílíte vojáky a tento postup opakujete a opakujete. Do toho vám neustále na obrazovku naskakují otravné a ZDLOUHAVÉ loadingy.
Nejhorší ze všeho je ale konec hry. Citadela - tak jednotvárný a jednobarevný level design jsem do příchodu millitary shooters nikdy neviděl. Bylo hezké, že jste museli bojovat jen s Gravity gun, ale co je to platný, když jedete výtahem tou samou chodbou a posléze jdete dopředu stejně vypadající chodbou? Neřekl bych ani popel, kdyby na té hře nedělalo valve TAK DLOUHO.
Ono by se ta jednotvárnost dala oželet, ale ta hra není krátká a to je, překvapivě, problém. Za normálních okolností by to bylo super, kdyby HL2 měnil prostředí a nepřátele. Ke konci už jsem se opravdu nudil a závěrečné titulky byli pro mě osvobozením.
Umělá inteligence je poslední věc, na kterou tu budu ošklivý. Věc se má tak: V HL1 byla AI velmi pokroková... na svou dobu. V HL2 se za ta léta AI v podstatě nikam neposunula. Nepřátelé dobrovodně lezou k výbušným barelům, vaši spojenci, které naberete vašim postupem ve městě, se zasekávají. Bud o překážku nebo o sebe a nebo jim dále postupovat nedovolí skript. Pravda, vojáci občas dokázali překvapit a snažili se mě vpadnout do zad, ale celkově AI působí i na onu dobu dost průměrně a oproti F.E.A.R HL 2 zaostává o několik tříd zpět.
Část, která mě ale opravdu bavila. Ovládání brouků skrze feromony královny. Opravdu to fungovalo dobře a hru to okamžitě nakoplo do úplně jiných výšek. Ale tato část je trestuhodně nevyužitá a krátká.
Teď mě asi nemáte rádi. Ale napsal jsem to tak, jak si to myslím. HL2 je nejpřehypovanější hra všech dob. A proto se k ní musím tak chovat. Trochu přísněji, než ke zbytku. Kdyby se o hře mluvilo "jen" jako o solidním nástupci, nic bych nenamítal a hodnocení by u mě stouplo o 10-15%. HL3, pokud někdy vyjde, ve mě vášně nevyvolá. Za tak dlouhý vývoj bych čekal něco více než nadčasovou technologii a solidní hratelnost. Jak moc dobře víme technologie nedělá hru (zdravím crytek)
O HL2 si nemyslím nic špatného, jen se domnívám, že všechna ta chvála je prostě přehnaná. Velký hype mě donutil abych si HL2 před lety zahrál a hra mě nebavila. Po druhém zahrání, cca před rokem, jsem svůj pohled na hru přeci jen změnil (jelikož jsem již duševně a společensky vyspěl...nepatrně).
-Příběh, jenž je vychvalován až k nebesům, je na FPS velmi slušný. Na rozdíl od jiných kolegů v žánru. má příběh hlavu a patu a jako celek do sebe zapadá. Ovšem dle mého skromného názoru, to není opravdu nic fenomenálního ani výjimečného. Největší záhadou je bez pochyby tajemná postava G-Man. Ale silně se domnívám, že Valve neví, co s onou postavou udělat. Všichni víme, co G-Man s Gordonem udělal. Ovšem nevíte proč. Postava se vždy na začátku a konci hry objeví a "bla bla mister Freeman" na - YouTube celý příběh perfektně vystihuje fanouškovské video. A ona to bohužel je pravda. Kostra story dává smysl ale to je tak vše. Po dohrání Mafie, Kotorů a Mass Effectu si umím představit dobrý příběh, věřte mi.
-Postavy jsou opět v rámci žánru velmi fajn. Alyx je sympatická kráska. A její "Pes" ačkoliv je robot (Valve opravdu umí dělat roboty), má v sobě více osobnosti než kdejaké živé postavy.
-Technologické zpracování je brilantní, to všichni víme. Grafika, fyzikální model, animace, ozvučení. To vše nastavilo novou látku na oné generaci her a do příchodu nových konzolí také hra nebyla technologicky překonána.
-Gordon Freeman, (nemluva) je považován za jednu z největších ikon v FPS žánru. No, tedy, ehm....problémem postavy je, že nemluví. VŮBEC. A to je poněkud stupidní. Proč si myslíte, že byl Duke ve své době tak populár? Kvůli jeho háru? Neeee, ale protože mluvil, to mu dodalo tu osobnost. A pozor, to se psal rok 1996. Ono by to ani nevadilo, kdyby na něj lidé nemluvili a následně si na svou položenou otázku odpověděli sami. Nejhorší je, že jeho vztah s Alyx nelze vůbec brát vážně. Když Alyx šťastně na Gordona skočí (dvojsmysly nevedu) a vášnivě ho obejme se slovy " měla jsem o tebe takový strach". To, čeho se Alyx na oplátku dočká, je jen tupé Freemanovo zírání. V portal 1,2 mi absence dabingu hlavní postavy nevadila, protože ji brilantně zastoupila dvojce GlaDos a Wesley. Zde jsou pasáže, kde se . nic zajímavého neděje a vás nemá co rozptýlit. Je ticho...TICHO jako v posteli manželů po 25 letech.
-Hratelnost je solidní, i když účinnost zbraní je někdy zvláštní, tak díky skvělému ozvučení dávají slušný pocit ze střelby. Řešení fyzikálních hádanek je fajn a působí jako příjemné rozptýlení. Problém nastává v okamžiku, kdy zjistíte jednu nepříjemnou věc. Zbraní je málo, opravdu málo. A co je horší? 90% zbraní jsou recyklované z prvního dílu. Cože? To by se dalo oželet, kdyby ony zbraně nebyly identické kopie z HL1 jen z lepšími texturami. Jediná nová zbraň, krom energetické pušky a feromonů (k těm se ještě dostanu), zde nic nového nenajdete. To se za těch 7 let vývoje valve opravdu nezmohlo na nic lepšího, než jen na ostřejší textury u starých zbranÍ? Wow.
To samé platí pro nepřátele. Až na pár druhů zombie a 3 druhy jednotek kombine. Zde nic originálního nenajdete. On by to nebyl takový problém, kdyby HL2 nebyla střílečka. FPS by měla mít dvě základní věci. Rozsáhlý zbraňový arzenál a rozmanité nepřátele. A ani jedno z toho HL2 nemá.
Prostředí je další problém, což o to, level design není špatný, ale prostředí v HL2 je opravdu velmi jednotvárné. Je tu městská oblast, kanály, venkov a Citadela. To je vše.
Všechny tyto prostředí jsou jednotvárné, s pořád těmi samými nepřáteli. Je hezké, že autoři vám dají pod kontrolu buginu a člun. A prvních 15 min je to i zábava, ale když musíte v jednu chvíli přejíždět silnici, kde se vůbec nic neděje a Gordon mlčí. Nu, eventuálně se zastavíte, zabijete vojáky, zatáhnete za páku, otevře se brána, nasednete zpět do kryplkáry a jedete dál, jen se svými myšlenkami a apatickým výrazem na svém neoholením xichtě. Náhle objeví se vrtulník (jediné rozptýlení při putování člunem) narazíte na další zátaras, vystřílíte vojáky a tento postup opakujete a opakujete. Do toho vám neustále na obrazovku naskakují otravné a ZDLOUHAVÉ loadingy.
Nejhorší ze všeho je ale konec hry. Citadela - tak jednotvárný a jednobarevný level design jsem do příchodu millitary shooters nikdy neviděl. Bylo hezké, že jste museli bojovat jen s Gravity gun, ale co je to platný, když jedete výtahem tou samou chodbou a posléze jdete dopředu stejně vypadající chodbou? Neřekl bych ani popel, kdyby na té hře nedělalo valve TAK DLOUHO.
Ono by se ta jednotvárnost dala oželet, ale ta hra není krátká a to je, překvapivě, problém. Za normálních okolností by to bylo super, kdyby HL2 měnil prostředí a nepřátele. Ke konci už jsem se opravdu nudil a závěrečné titulky byli pro mě osvobozením.
Umělá inteligence je poslední věc, na kterou tu budu ošklivý. Věc se má tak: V HL1 byla AI velmi pokroková... na svou dobu. V HL2 se za ta léta AI v podstatě nikam neposunula. Nepřátelé dobrovodně lezou k výbušným barelům, vaši spojenci, které naberete vašim postupem ve městě, se zasekávají. Bud o překážku nebo o sebe a nebo jim dále postupovat nedovolí skript. Pravda, vojáci občas dokázali překvapit a snažili se mě vpadnout do zad, ale celkově AI působí i na onu dobu dost průměrně a oproti F.E.A.R HL 2 zaostává o několik tříd zpět.
Část, která mě ale opravdu bavila. Ovládání brouků skrze feromony královny. Opravdu to fungovalo dobře a hru to okamžitě nakoplo do úplně jiných výšek. Ale tato část je trestuhodně nevyužitá a krátká.
Teď mě asi nemáte rádi. Ale napsal jsem to tak, jak si to myslím. HL2 je nejpřehypovanější hra všech dob. A proto se k ní musím tak chovat. Trochu přísněji, než ke zbytku. Kdyby se o hře mluvilo "jen" jako o solidním nástupci, nic bych nenamítal a hodnocení by u mě stouplo o 10-15%. HL3, pokud někdy vyjde, ve mě vášně nevyvolá. Za tak dlouhý vývoj bych čekal něco více než nadčasovou technologii a solidní hratelnost. Jak moc dobře víme technologie nedělá hru (zdravím crytek)
LoganRise and shine, Mr. Freeman. Rise and shine.
Na Half-Life 2 vzpomínám rád. Jednička mi bůhví proč k srdci nepřirostla, ale dvojku jsem hrál hodně. Sice se při ní nedá příliš mluvit o linearitě, moc mi to ale nevadilo. Už jenom začátek s G-Manem mě ohromil, samotné město také. Střídání vozidel, skvěle udělané zbraně a Ravenholm, to vše způsobilo, že se hra přidala do mého žebříčku oblíbených. Navíc se tam objevil Gravity gun a ten byl opravdu skvělý, hrozně mě bavilo vymýšlení způsobů, jak zabít zombíky. Nejvíc mne ale bavily feromony královny, ač jsem ze začátku neměl rád otravné hmyzáky, kteří lezli z každého kousku země, pak jsem si je zamiloval. Co dál říct? Snad je...
So, wake up, Mr. Freeman. Wake up and smell the ashes.
Na Half-Life 2 vzpomínám rád. Jednička mi bůhví proč k srdci nepřirostla, ale dvojku jsem hrál hodně. Sice se při ní nedá příliš mluvit o linearitě, moc mi to ale nevadilo. Už jenom začátek s G-Manem mě ohromil, samotné město také. Střídání vozidel, skvěle udělané zbraně a Ravenholm, to vše způsobilo, že se hra přidala do mého žebříčku oblíbených. Navíc se tam objevil Gravity gun a ten byl opravdu skvělý, hrozně mě bavilo vymýšlení způsobů, jak zabít zombíky. Nejvíc mne ale bavily feromony královny, ač jsem ze začátku neměl rád otravné hmyzáky, kteří lezli z každého kousku země, pak jsem si je zamiloval. Co dál říct? Snad je...
So, wake up, Mr. Freeman. Wake up and smell the ashes.
Pro: Zbraně, prostředí
Proti: možná leda přílišná linearita
HELLERJe tomu sice již řada let, co tato hra vyšla a vzbudila nejen ve mně, ale i po celém světě, velmi pozitivní ohlas a samé chvály. Zkusím se vrátit zpátky do minulosti a napsat dobový komentář k této „dokonalé“ hře.
Začátek:
V mé mysli snad nadobro utkvěla vzpomínka na začátek prvního dílu v podobě originálního intra, v tomto dílu se již několikaminutová projížďka vlakem nekoná (vzhledem k příběhu). Náš miláček, nemluvící Gordon Freeman, sice jede ve vlaku, ale jen krátce. Určitá satisfakce se koná po vystoupení Gordona z vlaku na nádraží ve městě City 17. V klidu, nenásilně si projdete okolí a seznámíte se se situací, která se na Vás připravila do tohoto dílu hry. Během procházky vás oblbují samými pozitivy v podobě bezpečného města, praxe je však poněkud jiná. Z místních lidí vyzařuje strach, na každém rohu se objevují vojáci.
Jakmile se dostavíte k oplocené bezpečnostní kontrole, spustí se alarm a jste doprovázeni do ústraní a úžasné dobrodružství začíná…
Setkání se se svými přáteli, obléknutí HEV suitu, do toho začínající skvělá atmosférická hudba, první zabití nepřátel, prostě už od samotného začátku velmi povedené po všech stránkách, těžko se to popisuje, ale je to sakra povedené.
Hratelnost:
Tato hra nám nenabízí jen tak nějakou hloupou střílečku, v HL2 se budete culit nad citlivě a rozumně vloženým humorem, narazíte i na logické problémy, kdy bude trochu potřeba zapojit mozek a fantazii.
Po celou dobu hraní se udržuje hratelnost na nejvyšší úrovni, každá kapitola ve hře nabízí něco osobitého, ať už se jedná o vzhled okolí, hádanky, pod kontrolu dostanete i vodní vznášedlo nebo bugynu,…
Co ovšem dělá takový typ hry tou pravou hrou, je akční složka, přestřelky. Ty jsou zpracovány jak jinak, než výborně. Boje jsou adrenalinové, uvěřitelné, umělá inteligence nepřátel je na velmi dobré úrovni (skrývají se, spolupracují, výborně umí házet granáty,…).
Zbraně:
Objevuje se zde od klasického ikonického páčidla, přes pistoli, kolt, samopal, brokovnici, kuši až po raketomet, granáty a hlavně Gravity Gun. Vyváženost jednotlivých zbraní je výborná, každá zbraň se hodí na jiný typ nepřátel. S tehdy velkým reklamním tahákem, čili Gravity Gunem, se příjemně hraje :)
Grafika a zvuky:
Na tehdejší dobu byl podle mě HL2 nejhezčí hrou. Vše ve hře bylo tak uvěřitelné, reálné, perfektně nadesignované, mnohokrát během hraní jsem se jen tak pozastavil a díval se po okolí. Modely postav rovněž na mě působily reálně, hlavně tehda výborně a asi průlomově vytažená mimika postav excelovala. Do toho je třeba zmínit výbornou optimalizaci hry.
Po zvukové stránce se nedá taky nic vytknout. Střelba, zvuky okolí, dabing, vše uvěřitelné a propracované. Potěší i původní zvuk bouchnutí páčidla :)
Hudba je jedním slovem dech beroucí, k momentální akci ve hře se náramně hodí.
Sečteno, podtrženo – hra mi naservírovala opravdovou a dech beroucí atmosféru, perfektní hratelnost, zábavu, úžasné technické zpracování a hudbu, pro mě se stala hrou roku a dost možná i celého herního života a nemohl jsem jinak, než udělit plný počet.
Začátek:
V mé mysli snad nadobro utkvěla vzpomínka na začátek prvního dílu v podobě originálního intra, v tomto dílu se již několikaminutová projížďka vlakem nekoná (vzhledem k příběhu). Náš miláček, nemluvící Gordon Freeman, sice jede ve vlaku, ale jen krátce. Určitá satisfakce se koná po vystoupení Gordona z vlaku na nádraží ve městě City 17. V klidu, nenásilně si projdete okolí a seznámíte se se situací, která se na Vás připravila do tohoto dílu hry. Během procházky vás oblbují samými pozitivy v podobě bezpečného města, praxe je však poněkud jiná. Z místních lidí vyzařuje strach, na každém rohu se objevují vojáci.
Jakmile se dostavíte k oplocené bezpečnostní kontrole, spustí se alarm a jste doprovázeni do ústraní a úžasné dobrodružství začíná…
Setkání se se svými přáteli, obléknutí HEV suitu, do toho začínající skvělá atmosférická hudba, první zabití nepřátel, prostě už od samotného začátku velmi povedené po všech stránkách, těžko se to popisuje, ale je to sakra povedené.
Hratelnost:
Tato hra nám nenabízí jen tak nějakou hloupou střílečku, v HL2 se budete culit nad citlivě a rozumně vloženým humorem, narazíte i na logické problémy, kdy bude trochu potřeba zapojit mozek a fantazii.
Po celou dobu hraní se udržuje hratelnost na nejvyšší úrovni, každá kapitola ve hře nabízí něco osobitého, ať už se jedná o vzhled okolí, hádanky, pod kontrolu dostanete i vodní vznášedlo nebo bugynu,…
Co ovšem dělá takový typ hry tou pravou hrou, je akční složka, přestřelky. Ty jsou zpracovány jak jinak, než výborně. Boje jsou adrenalinové, uvěřitelné, umělá inteligence nepřátel je na velmi dobré úrovni (skrývají se, spolupracují, výborně umí házet granáty,…).
Zbraně:
Objevuje se zde od klasického ikonického páčidla, přes pistoli, kolt, samopal, brokovnici, kuši až po raketomet, granáty a hlavně Gravity Gun. Vyváženost jednotlivých zbraní je výborná, každá zbraň se hodí na jiný typ nepřátel. S tehdy velkým reklamním tahákem, čili Gravity Gunem, se příjemně hraje :)
Grafika a zvuky:
Na tehdejší dobu byl podle mě HL2 nejhezčí hrou. Vše ve hře bylo tak uvěřitelné, reálné, perfektně nadesignované, mnohokrát během hraní jsem se jen tak pozastavil a díval se po okolí. Modely postav rovněž na mě působily reálně, hlavně tehda výborně a asi průlomově vytažená mimika postav excelovala. Do toho je třeba zmínit výbornou optimalizaci hry.
Po zvukové stránce se nedá taky nic vytknout. Střelba, zvuky okolí, dabing, vše uvěřitelné a propracované. Potěší i původní zvuk bouchnutí páčidla :)
Hudba je jedním slovem dech beroucí, k momentální akci ve hře se náramně hodí.
Sečteno, podtrženo – hra mi naservírovala opravdovou a dech beroucí atmosféru, perfektní hratelnost, zábavu, úžasné technické zpracování a hudbu, pro mě se stala hrou roku a dost možná i celého herního života a nemohl jsem jinak, než udělit plný počet.
Pro: atmosféra, hratelnost, délka hry, audiovizuálno
Proti: na nic si nevzpomenu
MartinezZNemohu si pomoct, ale HL2 je "milášek" :) A to přesto, že první Half-Life nijak zvlášť nemusím (dostal jsem se k němu poměrně dost pozdě). O HL2 jsem se dozvěděl tehdy ještě z časopisu Score, a podle toho, co jsem se dozvídal, jsem se na hru těšil více a více. Mé nadšení tehdy zmrazily video ukázky toho, co Source Engine v HL2 bude umět. Hra se mi tak dostala do rukou ještě v době, kdy jsem ani zdaleka nesplňoval ani minimální HW nároky. O to více jsem byl překvapen, že běhala, naprosto bez problémů i na grafické kartě, která tehdy horko těžko zvládala DirectX 7. A byl jsem u vytržení. Do té doby nevídaná grafika (alespoň mnou), skvělé hrátky s fyzikou předmětů i postav, neuvěřitelné obličejové grimasy, nádherná měnící se prostředí i skvělí nepřátelé. Uchvátila mě i skvělá post-apo atmosféra utlačované země, resp. města a jejich obyvatel, shromažďujících se v odboji, kteréhož jsem měl já, jakožto Gordon Freeman, být ikonou i hlavním hybatelem, aniž bych o takovou roli stál a aniž bych chápal, kde a proč se tu vlastně beru. To věděl jen tajemný G-Man, který mě donutil vstát a nadechnout se popela.
Nemohl jsem se prostě vynadívat a poprvé jsem hru odehrál snad skoro v kuse (no, pár dní po sobě :) Od té doby mám Half-Life 2 zařazen na zlatém stupni žebříčku TOP her (spolu s Unrealem, samozřejmě :) Tímhle dílkem udělalo Valve skutečnou revoluci, nebo minimálně velký evoluční krok a hra si tak zasloužila svoje místo v historii.
Na druhou stranu, ačkoliv dávám zcela neobjektivních a zaujatých 100%, je mi jasné, že ne všechno bylo na hře bezchybné. Bugy zde byly a jsou i v roce 2013. AI občas vynechává a panďulák tak stojí a čumí, ačkoliv by měl jednat. RagDoll panenky občas ustrnou ve velmi zvláštních pozicích a místech. Jako nemilovníka čehokoliv okolo Zombie (čest výjimce L4D2) sice potěšil vzhled a atmosféra Ravenholmu, ale napříč hrou bych těch zombie uvítal i méně. Stejně tak mi vadilo, že jsem po překonání Nova Prospectu nemohl už nikde využívat možnosti povolat si na pomoc pár Antlionů. Bugískem pak budiž i poněkud zvláštní fungování achievementů: i když jsem nalezl několik tajných umístění beden se zásobami nebo prokazatelně splnil nějaký úkol, ocenění jsem nedostal - např. získání airboat (jak jsem asi mohl hru dohrát, kdybych airboat nezískal?). Nicméně tohle jsou takové drobnosti, že je HL2 bez potíží prominu. Hru si tak mile rád zahraji znovu a znovu a znovu. Pokaždé, když budu mít chuť a uzraje na ni ten správný čas.
"...Time, mr. Freeman?"
Nemohl jsem se prostě vynadívat a poprvé jsem hru odehrál snad skoro v kuse (no, pár dní po sobě :) Od té doby mám Half-Life 2 zařazen na zlatém stupni žebříčku TOP her (spolu s Unrealem, samozřejmě :) Tímhle dílkem udělalo Valve skutečnou revoluci, nebo minimálně velký evoluční krok a hra si tak zasloužila svoje místo v historii.
Na druhou stranu, ačkoliv dávám zcela neobjektivních a zaujatých 100%, je mi jasné, že ne všechno bylo na hře bezchybné. Bugy zde byly a jsou i v roce 2013. AI občas vynechává a panďulák tak stojí a čumí, ačkoliv by měl jednat. RagDoll panenky občas ustrnou ve velmi zvláštních pozicích a místech. Jako nemilovníka čehokoliv okolo Zombie (čest výjimce L4D2) sice potěšil vzhled a atmosféra Ravenholmu, ale napříč hrou bych těch zombie uvítal i méně. Stejně tak mi vadilo, že jsem po překonání Nova Prospectu nemohl už nikde využívat možnosti povolat si na pomoc pár Antlionů. Bugískem pak budiž i poněkud zvláštní fungování achievementů: i když jsem nalezl několik tajných umístění beden se zásobami nebo prokazatelně splnil nějaký úkol, ocenění jsem nedostal - např. získání airboat (jak jsem asi mohl hru dohrát, kdybych airboat nezískal?). Nicméně tohle jsou takové drobnosti, že je HL2 bez potíží prominu. Hru si tak mile rád zahraji znovu a znovu a znovu. Pokaždé, když budu mít chuť a uzraje na ni ten správný čas.
"...Time, mr. Freeman?"
Pro: grafika, fyzika, hw nenáročnost, délka hry, množství různorodých prostředí, přítel i nepřátel, atmosféra a děj, Alyx :), stále vycházející updaty (podpora vývojáře - po více jak osmi letech od vydání!)
Proti: bugy ve scriptování, zvláštní udělování achievementů
pospech11Dle mého nejlepší hra všech dob. Vždy když Valve udělá hru, je z ní kult a u série Half-Life to platí dvojnásob. Gordon Freeman ve svém obleku a se svým páčidlem pobíjí vše možné jen proto, že mu zase někdo pokazil den :D. Neznám nikoho kdo by byť neslyšel o HL.
Když jsem hru poprvé spustil byl jsem unešen. Grafika byla na svou dobu snad nejlepší a Source engine je vlastně ukázkou toho jak udělat engine, který bude fungovat na všem, lehce se se s ním pracuje a i pomalu 10 let po jeho vydání hry na něm stále vypadají skvěle. Co se týče hry samotné, tak ta má snad jen pár chybiček. Jedinou, která mě vadí jsou buggy - není jich moc, ale o to víc zamrzí, když jdete při misi kordonem a najednou se UI zastaví a nepustí vás dál. A další pro mě menší vadou na kráse je to že nevidím Gordnovi moc do obličeje, nevadilo by mi se na něho alespoň párkrát juknout.
Kladů téhle hry je tolik, že jich vypíšu jen pár. První je grafika a prostředí - ty jsou skvěle zpracovány a propracovány. Ozvučení a hudba je taky ve skvělém zpracování. UI se sice občas chová jak smyslů zbavená, ale jinak je též v poho. Dalším plusem je herní doba, Half-life 2 není krátký, ale není ani přehnaně dlouhý na to aby vás hra odradila, protože už vás prostě omrzí. Další věcí co se mi na hře libí jsou logické hádanky, jsou tam skvěle zpracované a nikdy neotravují.
Super arsenál zbraní taky není k zahození a v HL2 jich je tolik, že si každý maniak přijde na své, přes kuš, raketomet, revolver až k mé nejoblíbenější zbrani Gravity gunu - z touhle zbraní jsem pozabíjel tolik sráčů. A v neposlední řadě je tu zbraň, která symbolizuje Gordna a to červené páčidlo, bez kterého se prostě neobejdete a rádi budete kosit nepřátele údery mocného páčidla.
No a dalším, ale super obřím plus je Alyx Vance - já tu holku prostě miluju :D.
Shrnuto a podtrženo Half-life 2 nic nechybí a nemá se mu co vytknout. Já osobně hru znám snad nazpaměť a projel jsem ji tolikrát, že už by mi nestačily prsty na obou rukách i nohách . A stále když ji zapnu mě hra baví (jako jedna z mála) a chci ji znovu projet. Kdo hru nehrál, radím mu, aby si ji alespoň zahrál.
Když jsem hru poprvé spustil byl jsem unešen. Grafika byla na svou dobu snad nejlepší a Source engine je vlastně ukázkou toho jak udělat engine, který bude fungovat na všem, lehce se se s ním pracuje a i pomalu 10 let po jeho vydání hry na něm stále vypadají skvěle. Co se týče hry samotné, tak ta má snad jen pár chybiček. Jedinou, která mě vadí jsou buggy - není jich moc, ale o to víc zamrzí, když jdete při misi kordonem a najednou se UI zastaví a nepustí vás dál. A další pro mě menší vadou na kráse je to že nevidím Gordnovi moc do obličeje, nevadilo by mi se na něho alespoň párkrát juknout.
Kladů téhle hry je tolik, že jich vypíšu jen pár. První je grafika a prostředí - ty jsou skvěle zpracovány a propracovány. Ozvučení a hudba je taky ve skvělém zpracování. UI se sice občas chová jak smyslů zbavená, ale jinak je též v poho. Dalším plusem je herní doba, Half-life 2 není krátký, ale není ani přehnaně dlouhý na to aby vás hra odradila, protože už vás prostě omrzí. Další věcí co se mi na hře libí jsou logické hádanky, jsou tam skvěle zpracované a nikdy neotravují.
Super arsenál zbraní taky není k zahození a v HL2 jich je tolik, že si každý maniak přijde na své, přes kuš, raketomet, revolver až k mé nejoblíbenější zbrani Gravity gunu - z touhle zbraní jsem pozabíjel tolik sráčů. A v neposlední řadě je tu zbraň, která symbolizuje Gordna a to červené páčidlo, bez kterého se prostě neobejdete a rádi budete kosit nepřátele údery mocného páčidla.
No a dalším, ale super obřím plus je Alyx Vance - já tu holku prostě miluju :D.
Shrnuto a podtrženo Half-life 2 nic nechybí a nemá se mu co vytknout. Já osobně hru znám snad nazpaměť a projel jsem ji tolikrát, že už by mi nestačily prsty na obou rukách i nohách . A stále když ji zapnu mě hra baví (jako jedna z mála) a chci ji znovu projet. Kdo hru nehrál, radím mu, aby si ji alespoň zahrál.
Pro: engine, zbraně, logické hádanky, herní doba, zpracování lokací, Alyx Vance
Proti: žádný mínus není
VšivákTo bylo pozdvižení, když vyšel Half-Life 2. Celý hráčský svět byl jak u vytržení. Herní magazíny se nerozpakovaly dávat hodně vysoká hodnocení. Viděl jsem to i kolem sebe, jak to všichni hráči v mém okolí hltali. Taky jsem si to chtěl zahrát, ale měl jsem v té době na to až moc pomalou šunku. Musel jsem pár let počkat.
A přitom Half-Life 2 ani není moc náročná hra. Grafikou ale exceluje, a poráží svého největšího konkurenta (v té době) Doom 3 na plné čáře. A to jak, co se týče náročnosti na hardware, tak i fyzikálním modelem, a celkově líbivější grafikou. Source považuji za jeden z nejnadčasovějších enginů. Konec konců to dneska dokazuje skoro nový Portal 2. Pořád je na co se koukat.
Hratelnost je také skvělá. Half-Life 2 se hraje na mnohem větší rozloze než jeho předchůdce. Skoro se nedá zapadnout do nějakého stereotypy, protože hratelnost se pořád mění. Jednou je to projížďka na vznášedle pak horor, logická hra (díky skvělé fyzice), nebo strhující přestřelky v týmech. Všechno to krásně graduje tak, že se u toho nedá nudit.
Trochu mi vadilo, že tu potkáte málo známých z jedničky. Týká se to hlavně zvířat (i když nové druhy mozkokrabů a zombií jsou fajn). Velké zklamání pro mě je ztráta inteligence vojáku. Jsou prostě jenom na odstřel, ale za to jich je víc. Jako plus považuji úbytek futuristických zbraní a opět, skvělý pocit ze střelby. Hra má i solidní délku. Ozvučení opět perfektní a jenom podtrhuje perfektní atmosféru.
Z Half-Life 2 čiší naprostá profesionalita. Hra je bez chyb, a myslím si, že fanoušky prvního dílu rozhodně nemůže urazit. Spíš naopak. Jenom by Gordon mohl té ženský alespoň někdy odpovědět, když se na něj tak pěkně dívá.
A přitom Half-Life 2 ani není moc náročná hra. Grafikou ale exceluje, a poráží svého největšího konkurenta (v té době) Doom 3 na plné čáře. A to jak, co se týče náročnosti na hardware, tak i fyzikálním modelem, a celkově líbivější grafikou. Source považuji za jeden z nejnadčasovějších enginů. Konec konců to dneska dokazuje skoro nový Portal 2. Pořád je na co se koukat.
Hratelnost je také skvělá. Half-Life 2 se hraje na mnohem větší rozloze než jeho předchůdce. Skoro se nedá zapadnout do nějakého stereotypy, protože hratelnost se pořád mění. Jednou je to projížďka na vznášedle pak horor, logická hra (díky skvělé fyzice), nebo strhující přestřelky v týmech. Všechno to krásně graduje tak, že se u toho nedá nudit.
Trochu mi vadilo, že tu potkáte málo známých z jedničky. Týká se to hlavně zvířat (i když nové druhy mozkokrabů a zombií jsou fajn). Velké zklamání pro mě je ztráta inteligence vojáku. Jsou prostě jenom na odstřel, ale za to jich je víc. Jako plus považuji úbytek futuristických zbraní a opět, skvělý pocit ze střelby. Hra má i solidní délku. Ozvučení opět perfektní a jenom podtrhuje perfektní atmosféru.
Z Half-Life 2 čiší naprostá profesionalita. Hra je bez chyb, a myslím si, že fanoušky prvního dílu rozhodně nemůže urazit. Spíš naopak. Jenom by Gordon mohl té ženský alespoň někdy odpovědět, když se na něj tak pěkně dívá.
Pro: skvělá grafika, různorodá hratelnost, fyzika, atmosféra Half-Lifu
Proti: horší umělá inteligence, málo starých známých nepřátel
FingonThe Orange Box - musím říct, že tenhle tah se Valve povedl. Kromě očekávané Epizody 2 přibalili i Half-life 2 a Epizodu 1, překvapení jménem Portal (a Team Fortress 2 pro mně spíš jen do počtu). To vše jsem si pořídil v roce 2012 za sympatickou cenu 300 KČ (sleva na Amazon.co.uk, normálně se stále prodává za 500). Kromě čtyř dobrých her přidali i kopu achievementů, tedy něco pro mně. Původně jsem chtěl hrát hlavně Epizodu 2 a zkusit si Portal, ale nedalo mi to a znovu jsem rozehrál i původního HL2. Krátce po vydání jsem to i dohrál, ale nikdy jsem se nepokoušel k téhle hře vrátit - přitom jedničku jsem hrál tak často, až to hezké nebylo. Proč?
Často se mi stává, že ačkoli se mi hra líbí a mám ji rád, k jejímu konci jí začínám být unaven. K únavě často přispívá i ubíjející závěrečné pasáže, jak se to bohužel stává prakticky ve všech hrách, i v těch, které mám opravdu rád. Často se jim říká "the Xen level", na počest otřesného závěru hádejte které hry.
Half-life 2 není tak vážný a pamětihodný příklad tohoto fenoménu. První dvě třetiny hry jsou úžasné a skvěle jsem se u nich bavil - přestože fyzika mě nikdy nebavila, aplikovat ji v praxi podobě různých pák a kladek je zábava, pokud se to může přímo dělat a nikoli počítat. Takových míst je v první části hry celá řada, bohužel jich postupem času ubývá, stejně jako skrýší (lambda caches jsem ostatně našel jen něco přes polovinu, většinou v první polovině hry).
Jak se postupuje v ději a zvyšuje se obtížnost, zvyšovala se u mně i míra frustrace, počet loadů a postupně i snižovalo hodnocení. Jestliže bych hře až do kapitoly Sandtraps napálil plný počet (přes zmínku o fyzice teď nejsme ve škole, tak snad je jasné, co tím myslím:), pak už to jde z kopce. Přeskákat pláž plnou rojících se antillonů schovaných pod pískem je sranda - ale i když jsem pláž přešel třikrát dokola a ani jeden hmyzák se neobjevil, achievement jsem nedostal, ale další fáze připomínající spíše Vylodění v Normandii už je docela problém. Hned v zápětí následuje boj se dvěma gunshipy naráz, který je brutální i na nejlehčí obtížnosti. A jen o misi dál začínají dvě nekonečné kapitoly boje v městské zástavbě, ve kterých mi nejvíc zavazeli sidekickové z řad rebelů, kteří kromě střílení nepřátel a občasného vhození medkitu většinou jen blokovali cestu. A to nejhorší pak přišlo při boji se dvěma stridery zároveň.
Citadela samotná je už pak většinou sranda, pokud pominu tísnivé prostředí plné transportérů. Jelikož v jednom byl ukrytý Eli, věřím tomu, že i ty ostatní jsou plné lidí, dost možná plně při vědomí. A co teprve oni "otroci" - stalkeři - hlídaní vojáci Combine, ne nepodobní přeživším z koncentračních táborů. Ravenholm byla sranda, tohle je peklo... Největší sranda je pak na závěr hry, kdy je aplikován otravný časový limit na likvidaci reaktoru. Fuj, to jsem moc nedával.
Ale třeba si to za nějakých sedm let zase zahraju... nebo až vyjde Epizoda 3:) Velká část HL2 mě totiž opravdu baví...
Statistiky ze Steamu: nahráno 22 hodin (bylo by to míň, ale hrál jsem si s achievementy), získáno 31/33 achievementů (chybí mi Keep off the sand! a Lambda locator).
Často se mi stává, že ačkoli se mi hra líbí a mám ji rád, k jejímu konci jí začínám být unaven. K únavě často přispívá i ubíjející závěrečné pasáže, jak se to bohužel stává prakticky ve všech hrách, i v těch, které mám opravdu rád. Často se jim říká "the Xen level", na počest otřesného závěru hádejte které hry.
Half-life 2 není tak vážný a pamětihodný příklad tohoto fenoménu. První dvě třetiny hry jsou úžasné a skvěle jsem se u nich bavil - přestože fyzika mě nikdy nebavila, aplikovat ji v praxi podobě různých pák a kladek je zábava, pokud se to může přímo dělat a nikoli počítat. Takových míst je v první části hry celá řada, bohužel jich postupem času ubývá, stejně jako skrýší (lambda caches jsem ostatně našel jen něco přes polovinu, většinou v první polovině hry).
Jak se postupuje v ději a zvyšuje se obtížnost, zvyšovala se u mně i míra frustrace, počet loadů a postupně i snižovalo hodnocení. Jestliže bych hře až do kapitoly Sandtraps napálil plný počet (přes zmínku o fyzice teď nejsme ve škole, tak snad je jasné, co tím myslím:), pak už to jde z kopce. Přeskákat pláž plnou rojících se antillonů schovaných pod pískem je sranda - ale i když jsem pláž přešel třikrát dokola a ani jeden hmyzák se neobjevil, achievement jsem nedostal, ale další fáze připomínající spíše Vylodění v Normandii už je docela problém. Hned v zápětí následuje boj se dvěma gunshipy naráz, který je brutální i na nejlehčí obtížnosti. A jen o misi dál začínají dvě nekonečné kapitoly boje v městské zástavbě, ve kterých mi nejvíc zavazeli sidekickové z řad rebelů, kteří kromě střílení nepřátel a občasného vhození medkitu většinou jen blokovali cestu. A to nejhorší pak přišlo při boji se dvěma stridery zároveň.
Citadela samotná je už pak většinou sranda, pokud pominu tísnivé prostředí plné transportérů. Jelikož v jednom byl ukrytý Eli, věřím tomu, že i ty ostatní jsou plné lidí, dost možná plně při vědomí. A co teprve oni "otroci" - stalkeři - hlídaní vojáci Combine, ne nepodobní přeživším z koncentračních táborů. Ravenholm byla sranda, tohle je peklo... Největší sranda je pak na závěr hry, kdy je aplikován otravný časový limit na likvidaci reaktoru. Fuj, to jsem moc nedával.
Ale třeba si to za nějakých sedm let zase zahraju... nebo až vyjde Epizoda 3:) Velká část HL2 mě totiž opravdu baví...
Statistiky ze Steamu: nahráno 22 hodin (bylo by to míň, ale hrál jsem si s achievementy), získáno 31/33 achievementů (chybí mi Keep off the sand! a Lambda locator).
Trochu sa to hanbím priznať, ale k Half-Life 2 som sa po prvý krát dostal až teraz. Trochu sa hanbím aj pred sebou a ľutujem, že som tak dlho čakal. Avšak napriek tomu, že ide o 8 rokov starú hru, stále je skvelá a čas jej neubral nič.
Najväčšie prekvapenie asi je, že po technickej stránke je hra stále špičková. Samozrejme, že nejaké efekty alebo textúry pri bližšom pozorovaní nie sú na úrovni súčasnej špičky, čo sa však týka samotného dojmu a najmä štylizácie, tak hre nie je čo vytknúť. Navyše fyzika v hre je ešte stále lepšia, ako v mnohých súčasných hrách.
Kapitolou samou o sebe je zvuková stránka. Ide o to najlepšie, na čo sa dá v hrách natrafiť od zvukov prostredia až po skvelý soundtrack, ktorý na tých správnych miestach dokáže zahustiť atmosféru. Vynikajúci voice acting je na úrovni takmer filmového zážitku. Navyše je spojený so skvelo vymodelovanými postavami, ktoré naozaj vyzerajú a pohybujú sa ako ľudia, čo sa veľa hrám nedarí ešte ani dnes.
Half-Life 2 však nie je dobrý kvôli technickej stránke, aj keď tá tomu samozrejme pridáva svoje bodíky. Half-Life 2 je super, pretože je to skutočne hra. Každý si v nej nájde niečo a jednotlivé časti spolu fungujú. Akčná zložka nepotláča zvyšok hry do pozadia, a rôzne logické hádanky, súboje s bosmi a používanie rôznych hračiek ako Gravity gunu nie sú len doplnkom hry, ale naozaj jej súčasťou a autori vás nenútene navedú k ich využívaniu.
Hra má skvelú obtiažnosť, ktorá je založená najmä na super umelej inteligencií a zaujímavým logickým častiam, ktoré vás síce potrápia, ale frustrácia sa dostaví len zriedka, a po vyriešení okamžite opadne a poviete si, ako ste si to nemohli všimnúť skôr. To sa týka celej hry. Či už zomrite alebo sa zaseknete, ide takmer vždy o vašu nepozornosť alebo neopatrnosť, a nie o nevyvážených nepriateľov alebo bug.
To, čím ma však hra najviac zaujala je ako podáva príbeh. Nielen, že je príbeh zaujímavý, ale je podávaný výlučne počas hry, čiže žiadne cut scény atp. Navyše to funguje, a nič dôležité nezmeškáte, ako sa to v iných hrách keď sa podobné veci snažia implementovať zvyčajne stáva.
Čo dodať na záver? Asi len, že sa chystám na Epizódu 1 a 2, a že v čase keď ich budem končiť, bude už na obzore pokračovanie, čo je však asi len zbožné prianie, nielen moje, ale aj tisícok hráčov po celom svete.
Najväčšie prekvapenie asi je, že po technickej stránke je hra stále špičková. Samozrejme, že nejaké efekty alebo textúry pri bližšom pozorovaní nie sú na úrovni súčasnej špičky, čo sa však týka samotného dojmu a najmä štylizácie, tak hre nie je čo vytknúť. Navyše fyzika v hre je ešte stále lepšia, ako v mnohých súčasných hrách.
Kapitolou samou o sebe je zvuková stránka. Ide o to najlepšie, na čo sa dá v hrách natrafiť od zvukov prostredia až po skvelý soundtrack, ktorý na tých správnych miestach dokáže zahustiť atmosféru. Vynikajúci voice acting je na úrovni takmer filmového zážitku. Navyše je spojený so skvelo vymodelovanými postavami, ktoré naozaj vyzerajú a pohybujú sa ako ľudia, čo sa veľa hrám nedarí ešte ani dnes.
Half-Life 2 však nie je dobrý kvôli technickej stránke, aj keď tá tomu samozrejme pridáva svoje bodíky. Half-Life 2 je super, pretože je to skutočne hra. Každý si v nej nájde niečo a jednotlivé časti spolu fungujú. Akčná zložka nepotláča zvyšok hry do pozadia, a rôzne logické hádanky, súboje s bosmi a používanie rôznych hračiek ako Gravity gunu nie sú len doplnkom hry, ale naozaj jej súčasťou a autori vás nenútene navedú k ich využívaniu.
Hra má skvelú obtiažnosť, ktorá je založená najmä na super umelej inteligencií a zaujímavým logickým častiam, ktoré vás síce potrápia, ale frustrácia sa dostaví len zriedka, a po vyriešení okamžite opadne a poviete si, ako ste si to nemohli všimnúť skôr. To sa týka celej hry. Či už zomrite alebo sa zaseknete, ide takmer vždy o vašu nepozornosť alebo neopatrnosť, a nie o nevyvážených nepriateľov alebo bug.
To, čím ma však hra najviac zaujala je ako podáva príbeh. Nielen, že je príbeh zaujímavý, ale je podávaný výlučne počas hry, čiže žiadne cut scény atp. Navyše to funguje, a nič dôležité nezmeškáte, ako sa to v iných hrách keď sa podobné veci snažia implementovať zvyčajne stáva.
Čo dodať na záver? Asi len, že sa chystám na Epizódu 1 a 2, a že v čase keď ich budem končiť, bude už na obzore pokračovanie, čo je však asi len zbožné prianie, nielen moje, ale aj tisícok hráčov po celom svete.
Pro: technicke spracovanie, hratelnost, podavanie pribehu
Proti: mensie chybycky, obcasne zaseky
EbbValve vie presne čo znamená slovo hra--žiadne cut scény, žiadne zdĺhavé videá. HF2 ma dokázal vtiahnuť do deja a sveta bez zbytočných kecov. Občasný obligátny in-game dialóg, ktorý mi nikdy nezobral kontrolu nad postavou ani kamerou bol v podstate jediný spôsob, ktorým HF2 so mnou dejovo komunikoval; a podľa môjho názoru to sakramensky stačilo.
Nebudeme si klamať, samoúčelnosť čo sa týka dizajnu jednotlivých máp je nepostrehnuteľná. Hra neustále podhadzuje viacmenej presný počet objektov a ciest aby umožnila hráčovi 2-3 možnosti ako pokračovať aj napriek istému pocitu nelogickosti. Pokrytecky sa priznám, táto samoúčelnosť, ktorá by mi možno vadila v iných hrách, mi tu až tak neprekáža. Možno je to aj tým ako je Half-Life 2 presne rozkúskovaný. Dokázal mi neustále udržať pozornosť tým ako na každom kroku na mňa číhala iná atrakcia, ktorá vyžadovala vždy iný prístup. Okrem toho je hra výpravná ako snáď žiadna iná. Lokácie sa rýchlo striedajú a hra ma nenechala príliš dlho tápať v rovnakom prostredí. Zbrane sú zábavné a dobre ovládateľné, tým sa vyznačovala už jednotka. Takto si predstavujem dobrý lineárny shooter.
Nebudeme si klamať, samoúčelnosť čo sa týka dizajnu jednotlivých máp je nepostrehnuteľná. Hra neustále podhadzuje viacmenej presný počet objektov a ciest aby umožnila hráčovi 2-3 možnosti ako pokračovať aj napriek istému pocitu nelogickosti. Pokrytecky sa priznám, táto samoúčelnosť, ktorá by mi možno vadila v iných hrách, mi tu až tak neprekáža. Možno je to aj tým ako je Half-Life 2 presne rozkúskovaný. Dokázal mi neustále udržať pozornosť tým ako na každom kroku na mňa číhala iná atrakcia, ktorá vyžadovala vždy iný prístup. Okrem toho je hra výpravná ako snáď žiadna iná. Lokácie sa rýchlo striedajú a hra ma nenechala príliš dlho tápať v rovnakom prostredí. Zbrane sú zábavné a dobre ovládateľné, tým sa vyznačovala už jednotka. Takto si predstavujem dobrý lineárny shooter.
dagrmov
382 Hraní Half-Life 1 mne bavilo skoro jako v době obývání System Shocku 2, přitom jsem
po této FPS hře nijak nadšeně nešahal. Nakonec jsem přišel na to, že stačí sladěné poutavé hře i o mnoho méně operací než nabídl onen Sys.Shock.
Ten přesně stejný pocit jsem hodlal nalézt i u oceňovaného pokračování HL, ale tady už to zdaleka nefungovalo. Něco scházelo - co by mne odtrhlo z reálného
života. Tam kde jednička byla tísnivá a promyšlená je dvojka přehnaně komplexní a
katastroficky hloupě pompézní. Drásavě překvapivá jednička, morbidně krutý vřískot dvojky. Nekonečná nudná jízda plovoucího vozítka, která
byla setsakra ubíjející, to bych snad snesl víc i kdybych byl v nějaké
x-té kýčovitě nereálné hře alá James Bond. Vše semtam korunováno řekněme jakýms takýms prorážením vrat. Jenže já, potom na co jsem zvyklý z Black Mesa, nechci objíždět čtvrt zeměkoule. Boj s vojáky o poznání horší než dřív, jejich silnější chvilky jsem stačil zaznamenat jen kousek po začátku. Pak měli co dělat, abych si o nich nemyslel, že mi chtějí svým chováním kazit hru (ale to ne ve smyslu jejich tupé AI-myslí jim to obstojně). Hraní mi bylo od vodních chvilek nepříjemné
(až někde uvidim další hru s kanálem nebo řekou dávám ruce pryč
a pouštim si památné zatopené momenty z Von Brauna). Přesto nemůžu upřít
že design mne nutil skončit hraní ne hned, ale až vysloveně
po pěkně dopřáté dávce, konkrétně za objevujících se pocitů stereotypu. Nakonec
kvuli uchopení gravity gunu jsem hru nekupoval a znova ruce natahuji raději po jedničce...
Příklad poměrně zkažené doslovné hry, heroického simulátoru. Grafika pěkná, zvukově menší zklamání.
po této FPS hře nijak nadšeně nešahal. Nakonec jsem přišel na to, že stačí sladěné poutavé hře i o mnoho méně operací než nabídl onen Sys.Shock.
Ten přesně stejný pocit jsem hodlal nalézt i u oceňovaného pokračování HL, ale tady už to zdaleka nefungovalo. Něco scházelo - co by mne odtrhlo z reálného
života. Tam kde jednička byla tísnivá a promyšlená je dvojka přehnaně komplexní a
katastroficky hloupě pompézní. Drásavě překvapivá jednička, morbidně krutý vřískot dvojky. Nekonečná nudná jízda plovoucího vozítka, která
byla setsakra ubíjející, to bych snad snesl víc i kdybych byl v nějaké
x-té kýčovitě nereálné hře alá James Bond. Vše semtam korunováno řekněme jakýms takýms prorážením vrat. Jenže já, potom na co jsem zvyklý z Black Mesa, nechci objíždět čtvrt zeměkoule. Boj s vojáky o poznání horší než dřív, jejich silnější chvilky jsem stačil zaznamenat jen kousek po začátku. Pak měli co dělat, abych si o nich nemyslel, že mi chtějí svým chováním kazit hru (ale to ne ve smyslu jejich tupé AI-myslí jim to obstojně). Hraní mi bylo od vodních chvilek nepříjemné
(až někde uvidim další hru s kanálem nebo řekou dávám ruce pryč
a pouštim si památné zatopené momenty z Von Brauna). Přesto nemůžu upřít
že design mne nutil skončit hraní ne hned, ale až vysloveně
po pěkně dopřáté dávce, konkrétně za objevujících se pocitů stereotypu. Nakonec
kvuli uchopení gravity gunu jsem hru nekupoval a znova ruce natahuji raději po jedničce...
Příklad poměrně zkažené doslovné hry, heroického simulátoru. Grafika pěkná, zvukově menší zklamání.
Blue.SharkHalf-Life 2. Už jen název ve mě vzbuzuje smršť pocitů. Tohle je tak geniálně vytvořená FPS, že už se na ostatní hry stejného žánru snad ani nemohu dívat stejným pohledem, jako předtím.
Už z prvních vteřin hry sálá atmosféra, určitá zhnusenost (v dobrém slova smyslu) z tamního světa a fascinace prostředím. Nevím, jak to Valve udělalo, ale vtažení do hry je maximální. Dokonce je pro mě tak velké, že si nikdy nezapomenu hodit plechovkou po Combine policajtovi, který mě ji nutí sebrat. :))
Jak hráč postupně putuje světem, který je změněn k nepoznání, zjišťuje, že nic není tak, jak má být. Nicméně od chvíle, kdy dostane svou první zbraň, má pocit, že s tím dokáže něco udělat...ať to stojí, co to stojí. A tenhle pocit jsem já měl od začátku až do konce.
Grafické zpracování je excelentní. Half-Life nabídl grafiku, která se nezají ani po sedmi letech! Ztvárnění města, přírody, stok...já si prostě nemohu stěžovat. Je to nádhera. Nelze nezmínit design úrovní. Považuji za mistrovskou práci fakt, že hra mě sice vede za ručičku předvolenými cestami, ale dělá to tak, že mi to není protivné. Například dojdu na konec nějaké ulice a hned mě zaujme díra v zemi, která by tam být neměla...no a hele, je to opravdu cesta, kterou se mám vydat. Nestalo se mi ani jednou, že bych bezcílně bloudil a to ani v Ravenholmu, což považuji za nejchaotičtější část hry
Důležitá je také fyzika, která hře dodává další porci realismu...a musím se přiznat, že mě vždy potěší letící nepřátelské tělo po zásahu raketou.
Zvukový doprovod...potěcha pro uši. Moc si jej sice neužijeme, ale když to přijde, vždy mám pocit jako bych na tu tlupu vojáků čekal sám, srdce až v krku a prst křečovitě se cukající na spoušti.
Nepřátelé jsou různorodí. Na jiné typy narazíte ve městě, na jíné v přírodě a nakonec se to i promíchá. AI mi přijde trochu přitroublá, ale což...přece jen je těch nepřátel hodně. Také si v tom sáhodlouhém vychvalování dovolím vypíchnout design válečných strojů. Ať už jde o vrtulníky, gunshipy, transporty nebo stridery, všechny tyto stroje na zabíjení si mě získaly. Nejvíce asi gunship a strider...ty byly neuvěřitelné. Opravdu jako z jiného světa
Pak jsou tu zbraně. Bez okolků mohu prozradit, že jsem používal úplně všechny včetně páčidla, jež je něco jako poznávací znak Half-Life. Líbí se mi, že hra mně nenutí je všechny používat násilím. Hráč prostě tak nějak plynule přijde na to, že jedna zbraň je lepší na dálku, druhá zbraň na určitý typ protivníka...to je mistrovská práce.
A příběh, ten snad ani nemá cenu komentovat, protože dojmy z něj nelze vyjádřit slovy.
Half-Life 2 je další skvost v oblasti PC her. Half-Life 2 je umění...
Už z prvních vteřin hry sálá atmosféra, určitá zhnusenost (v dobrém slova smyslu) z tamního světa a fascinace prostředím. Nevím, jak to Valve udělalo, ale vtažení do hry je maximální. Dokonce je pro mě tak velké, že si nikdy nezapomenu hodit plechovkou po Combine policajtovi, který mě ji nutí sebrat. :))
Jak hráč postupně putuje světem, který je změněn k nepoznání, zjišťuje, že nic není tak, jak má být. Nicméně od chvíle, kdy dostane svou první zbraň, má pocit, že s tím dokáže něco udělat...ať to stojí, co to stojí. A tenhle pocit jsem já měl od začátku až do konce.
Grafické zpracování je excelentní. Half-Life nabídl grafiku, která se nezají ani po sedmi letech! Ztvárnění města, přírody, stok...já si prostě nemohu stěžovat. Je to nádhera. Nelze nezmínit design úrovní. Považuji za mistrovskou práci fakt, že hra mě sice vede za ručičku předvolenými cestami, ale dělá to tak, že mi to není protivné. Například dojdu na konec nějaké ulice a hned mě zaujme díra v zemi, která by tam být neměla...no a hele, je to opravdu cesta, kterou se mám vydat. Nestalo se mi ani jednou, že bych bezcílně bloudil a to ani v Ravenholmu, což považuji za nejchaotičtější část hry
Důležitá je také fyzika, která hře dodává další porci realismu...a musím se přiznat, že mě vždy potěší letící nepřátelské tělo po zásahu raketou.
Zvukový doprovod...potěcha pro uši. Moc si jej sice neužijeme, ale když to přijde, vždy mám pocit jako bych na tu tlupu vojáků čekal sám, srdce až v krku a prst křečovitě se cukající na spoušti.
Nepřátelé jsou různorodí. Na jiné typy narazíte ve městě, na jíné v přírodě a nakonec se to i promíchá. AI mi přijde trochu přitroublá, ale což...přece jen je těch nepřátel hodně. Také si v tom sáhodlouhém vychvalování dovolím vypíchnout design válečných strojů. Ať už jde o vrtulníky, gunshipy, transporty nebo stridery, všechny tyto stroje na zabíjení si mě získaly. Nejvíce asi gunship a strider...ty byly neuvěřitelné. Opravdu jako z jiného světa
Pak jsou tu zbraně. Bez okolků mohu prozradit, že jsem používal úplně všechny včetně páčidla, jež je něco jako poznávací znak Half-Life. Líbí se mi, že hra mně nenutí je všechny používat násilím. Hráč prostě tak nějak plynule přijde na to, že jedna zbraň je lepší na dálku, druhá zbraň na určitý typ protivníka...to je mistrovská práce.
A příběh, ten snad ani nemá cenu komentovat, protože dojmy z něj nelze vyjádřit slovy.
Half-Life 2 je další skvost v oblasti PC her. Half-Life 2 je umění...
Pro: Nepustivší atmosféra, grafika, fyzika, zpracování prekérní situace v City 17, sympatické postavy, občasné vtípky
Proti: Nic mě nedonutí napsat křivé slovo o HL2 :)))
Začnu tím, že hra je dobře vymyšlená a hráči, kteří si myslí, že musí hrát alespoň jeden HL, si řeknou "WOW". Takhle to opravdu není. Normální lineární střílečka, která brzo omrzí a nikdy si ji nezahrajete podruhé protože skripty jsou v této hře přehnané. AI je na úrovni DOOM - nabíhají vám přímo do střely a nijak nepřemýšlí. Děj je celkem ucházející, ale to vás nezajímá, pokud jste nezahráli jedničku. Fyzika je jediná věc,která vás naláká na tuto hru. Dostanete Gravity Gun do ruky a řeknete si, že to je bomba, ale po chvíli zjistíte, že je vám uplně k ničemu na boj. Nechci tuto hru hanit, ale po půlce hry už neni, co čekat nového.
Pro: možná fyzika která omrzí,grafika
Proti: AI, nudné chvíle, skripty, přecenění hry, normální 1st person střílečka
DrolinBěžně bych se po negativních zkušenostech s dílem prvním do pokračování nepustil, ovšem se zakoupením Orange Boxu přišlo (po výborném Portalu a Team Fortress 2) i na Half-Life 2, konkrétně bylo HL2 pro zvědavost zahráno jako první. Chybějící internetové připojení oddálilo zkušenost s touto již legendární sérií o pět let, po čistě technické ztránce ale jak roku 2009, tak i o dalších pět let později roku 2014, se může druhé Half-Life směle porovnávat s konkurencí, i to zvláště díky osobitému stylu Viktora Antonova.
První momenty jsem velmi dobré; po designerské stránce velmi dobře v několika desítkách minut nastínění poměrů dystopické budoucnosti a směřování děje v čele menší odbojové skupiny. Ovšem s příchodem páčidla a dalších zbrání v různých intervalech přichází na řadu menší, později větší, stereotyp tolik běžný pro lineární akce z vlastního pohledu - a zpestření v podobě rozličných teréních překážek a jejch řešení tomu příliš nepomáhá. Nicméně, oproti prvnímu dílu již nejsou zdaleka tak frustrující (což je způsobeno intuitivnějším ovládáním). Běžně bych považoval hrací dobu okolo osmnácti hodin za výbornou, bohužel jsem nedokázal objevit to kouzlo, které dílo Valve obsahuje a v jistých směrech FPS žánr posunuje. Pozitivní je ale jistě průběžná aktualizace nebo široká fanouškovská základna, soustředící se na všemožná vylepšení a modifikace (skvělé Pirates, Vikings, and Knights II nebo Minerva).
Negativa z mého pohledu, jak asi tušíte, převažují. Pro to, abych mohl s klidem označit titul označit za povedený, vyžaduji jistou atmosféru nebo nějaký prvek, který by mě dokázal na pár dní plně pohltit, sžít se s hlavním protagonistou či jen objevovat zajímavě nadesignované prostředí. Toho se mi nedostalo, nejenže jsem hrál za němého hrdinu (to by ani nevadilo, ale ve hře, která klade důraz na podání příběhu to je napováženou) ale i dialogy byly smrsknuty na minimum, a v pozdějších částech je nemělo ani smysl číst díky jejich nulové zajímavosti. Velkou část hry strávíte i za volantem bugíny a vznášedla, jenže to je zpracováno velice špatně i na poměry daného žánru. Vypíchl bych ještě linearitu, jejíž absence je v tomto žánru pokud autoři namají zajímavé prostředí či příběh více než podstatná, a především pocit sterilního až neosobního prostředí.
Nezní to tak úplně špatně, že? Jenže po celou dobu jsem doufal, kdy vše skončí. A to se mi u počítačové hry takřka nestává. Možná to bylo zapříčeněno prudkým letním sluníčkem nebo čerstvě dokončeným Metal Gear Solidem, ale hraní jsem spíše protrpěl, a kdyby nebyly prázdniny a kupa volného času, jistě bych hru s klidem odinstaloval a více se k ní nevracel.
Jistou část hrálo i vyhypování titulu, které mi mnohdy dokáže zkazit celý zážitek. Na Half-Life 2 jsem se těšil ještě před tím než vyšel, byl jsem učarován možností se projíždět po silnici, vystoupit, poté použít na jakési vesmírné plavidlo raketomet... předvedené technologické demo bylo jednodušše povedené. A poté i recenze v Levelu mě navnadila, jenže instalace dema vyžadovala internetové připojení – takže jsem postupně na tento titul zapomněl a obrátil svoji pozornost k ve stejném čísle recenzovanému Vampire: Bloodlines, shodou okolností také na tom samém enginu od Valve.
Výsledné hodnocení kvalitám jistě neodpovídá, ale u mě jde o jedno z největších zklamání. Čekal jsem podstatně jinou hru dle tehdejších prezentací (to spíše platí pro díl první). Těm kdo si sérii užili to přeji, já už se ale radši vracet nebudu, a návratím se tak radši do bojišt Everonu, tropické džungle nebo do sněhem zavátého New Yorku.
První momenty jsem velmi dobré; po designerské stránce velmi dobře v několika desítkách minut nastínění poměrů dystopické budoucnosti a směřování děje v čele menší odbojové skupiny. Ovšem s příchodem páčidla a dalších zbrání v různých intervalech přichází na řadu menší, později větší, stereotyp tolik běžný pro lineární akce z vlastního pohledu - a zpestření v podobě rozličných teréních překážek a jejch řešení tomu příliš nepomáhá. Nicméně, oproti prvnímu dílu již nejsou zdaleka tak frustrující (což je způsobeno intuitivnějším ovládáním). Běžně bych považoval hrací dobu okolo osmnácti hodin za výbornou, bohužel jsem nedokázal objevit to kouzlo, které dílo Valve obsahuje a v jistých směrech FPS žánr posunuje. Pozitivní je ale jistě průběžná aktualizace nebo široká fanouškovská základna, soustředící se na všemožná vylepšení a modifikace (skvělé Pirates, Vikings, and Knights II nebo Minerva).
Negativa z mého pohledu, jak asi tušíte, převažují. Pro to, abych mohl s klidem označit titul označit za povedený, vyžaduji jistou atmosféru nebo nějaký prvek, který by mě dokázal na pár dní plně pohltit, sžít se s hlavním protagonistou či jen objevovat zajímavě nadesignované prostředí. Toho se mi nedostalo, nejenže jsem hrál za němého hrdinu (to by ani nevadilo, ale ve hře, která klade důraz na podání příběhu to je napováženou) ale i dialogy byly smrsknuty na minimum, a v pozdějších částech je nemělo ani smysl číst díky jejich nulové zajímavosti. Velkou část hry strávíte i za volantem bugíny a vznášedla, jenže to je zpracováno velice špatně i na poměry daného žánru. Vypíchl bych ještě linearitu, jejíž absence je v tomto žánru pokud autoři namají zajímavé prostředí či příběh více než podstatná, a především pocit sterilního až neosobního prostředí.
Nezní to tak úplně špatně, že? Jenže po celou dobu jsem doufal, kdy vše skončí. A to se mi u počítačové hry takřka nestává. Možná to bylo zapříčeněno prudkým letním sluníčkem nebo čerstvě dokončeným Metal Gear Solidem, ale hraní jsem spíše protrpěl, a kdyby nebyly prázdniny a kupa volného času, jistě bych hru s klidem odinstaloval a více se k ní nevracel.
Jistou část hrálo i vyhypování titulu, které mi mnohdy dokáže zkazit celý zážitek. Na Half-Life 2 jsem se těšil ještě před tím než vyšel, byl jsem učarován možností se projíždět po silnici, vystoupit, poté použít na jakési vesmírné plavidlo raketomet... předvedené technologické demo bylo jednodušše povedené. A poté i recenze v Levelu mě navnadila, jenže instalace dema vyžadovala internetové připojení – takže jsem postupně na tento titul zapomněl a obrátil svoji pozornost k ve stejném čísle recenzovanému Vampire: Bloodlines, shodou okolností také na tom samém enginu od Valve.
Výsledné hodnocení kvalitám jistě neodpovídá, ale u mě jde o jedno z největších zklamání. Čekal jsem podstatně jinou hru dle tehdejších prezentací (to spíše platí pro díl první). Těm kdo si sérii užili to přeji, já už se ale radši vracet nebudu, a návratím se tak radši do bojišt Everonu, tropické džungle nebo do sněhem zavátého New Yorku.
Pro: komunita okolo hry, vizuální zpracování i atmosféra, optimalizace
Proti: linearita, hratelnost, Ravenholm
ChuckAsi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že minimálně jeden díl série Half-Life by každý hráč měl alespoň vyzkoušet a poznat, v čem tkví jeho nemalá oblíbenost. I mně zvědavost nedala a chopil jsem se proto dílu druhého, který v celé sérii z hlediska zábavy a celkové kvality zaujímá jednu z čelních pozic.
Při prvním spuštění se moje oči rozzářily nad výtečnou grafickou stránkou s jedním ojedinělým pocitem. Jakým? Málokterá graficky zdařilá hra totiž u mě způsobila fakt, že bych se občas zatoužil toulat po nádherně vymodelovaném a excelentně vykresleném prostředí a nedělat nic jiného. Ale holt tu nejsme na kochání a vrhněme se proto do akce.
Ta totiž ve hře zaujímá další velice výsostné postavení. Scény zde jsou totiž správně peprné, lidští nepřátelé správně zákeřní a často pracující v týmu, takže jsem tu shledal určitou podobu s F.E.A.R., což právě pro mě je zárukou skvělé kvality. Nepřátelé jsou také v podobě nemrtvých a různých typů monster, které já osobně dvakrát nemusím, ale jelikož boj s nimi je optimálně vyvážen s těmi lidskými, nenabírá tím otravného stereotypu a zábavnost hry tak nepřetržitě zůstává na jedinečné úrovni.
Další kapitolou, u které stojí za to se pozastavit, jsou zbraně. Asi jsem nebyl zdaleka jediný, kdo propadl kouzlu zbraně Gravity Gun, který zde nevykonává jen pozici pouhé útočné zbraně, nýbrž i nadmíru užitečného pomocníka. Ne vždy je totiž cesta přímočará a leckdy nestačí jen projít po vyznačené cestě nebo se jen rozeběhnout a skočit do míst, kde pokračuje. Proto je velice fajn, když pomocí této zbraně si ze vhodných nalezených předmětů hráč vytvoří cestu vlastní a jsou tak dány podněty pro jeho inspiraci a časté přemýšlení, jakým způsobem okolní věci využít ve svůj prospěch ke zpřístupnění cesty dále. Pochvalu si zaslouží i příběh, který počínání hlavního hrdiny nedělá bezduchým a vcelku výstižně jej vysvětluje.
Co dodat? Graficky výborná hra se stejně zdařilými akčními pasážemi doplněná zajímavým příběhem, to vše je důvod k tomu, abych ze hry po jejím skončení odcházel s dávkou spokojenosti a pomalu se sunul ke dveřím, za nimiž na mě ťuká Epizode One.
Při prvním spuštění se moje oči rozzářily nad výtečnou grafickou stránkou s jedním ojedinělým pocitem. Jakým? Málokterá graficky zdařilá hra totiž u mě způsobila fakt, že bych se občas zatoužil toulat po nádherně vymodelovaném a excelentně vykresleném prostředí a nedělat nic jiného. Ale holt tu nejsme na kochání a vrhněme se proto do akce.
Ta totiž ve hře zaujímá další velice výsostné postavení. Scény zde jsou totiž správně peprné, lidští nepřátelé správně zákeřní a často pracující v týmu, takže jsem tu shledal určitou podobu s F.E.A.R., což právě pro mě je zárukou skvělé kvality. Nepřátelé jsou také v podobě nemrtvých a různých typů monster, které já osobně dvakrát nemusím, ale jelikož boj s nimi je optimálně vyvážen s těmi lidskými, nenabírá tím otravného stereotypu a zábavnost hry tak nepřetržitě zůstává na jedinečné úrovni.
Další kapitolou, u které stojí za to se pozastavit, jsou zbraně. Asi jsem nebyl zdaleka jediný, kdo propadl kouzlu zbraně Gravity Gun, který zde nevykonává jen pozici pouhé útočné zbraně, nýbrž i nadmíru užitečného pomocníka. Ne vždy je totiž cesta přímočará a leckdy nestačí jen projít po vyznačené cestě nebo se jen rozeběhnout a skočit do míst, kde pokračuje. Proto je velice fajn, když pomocí této zbraně si ze vhodných nalezených předmětů hráč vytvoří cestu vlastní a jsou tak dány podněty pro jeho inspiraci a časté přemýšlení, jakým způsobem okolní věci využít ve svůj prospěch ke zpřístupnění cesty dále. Pochvalu si zaslouží i příběh, který počínání hlavního hrdiny nedělá bezduchým a vcelku výstižně jej vysvětluje.
Co dodat? Graficky výborná hra se stejně zdařilými akčními pasážemi doplněná zajímavým příběhem, to vše je důvod k tomu, abych ze hry po jejím skončení odcházel s dávkou spokojenosti a pomalu se sunul ke dveřím, za nimiž na mě ťuká Epizode One.
Pro: jedinečná grafika, akce, zbraně, příběh
Proti: některé typy nepřátel
malarkeyHalf-Life 2 je revoluční hra. O tom žádná. Svým způsobem se té hře nedá vytknout vůbec nic. Je to vlastně TOP 3D akcí, na které můžete, prakticky i v dnešní době, narazit. Předčil veškerá očekávání a vše, co v jedničce načal, ve dvojce zveličil a ztrojnásobil. Příběh je tak epičtější, grafika fantastičtější (v té době až nad možností tehdejší grafiky v PC hrách), interaktivní příběh přímočařejší ale důraznější a celé to prostě perfektně šlape. Do dnes vzpomínám na pár scén, ze kterých mě mrazilo, z objemného světa, ve kterém jsem se ztrácel, z nepřeberného množství možností, jak hru dokončit. Mimochodem, pamatujete si na to video, jak jeden maník tehdá tuhle hru dokončil do dvou hodin?...To především potvrzuje fakt, že nakolik byla hra komplexní, objemná a obrovská, obsahovala celou řadu bugů, se kterými se celou dobu vezla. Dobře, nebudu jí to mít za zlé. Přiznám se ale, že jedničku jsem si prostě užil více, než dvojku. A to i přesto, že obludy v tomto případě byly daleko horší, strašidelnější a větší, než bych vůbec kdy čekal.
Pro: důstojné pokračování prvního dílu, výborný začátek a vpravení do děje, nezapomenutelné scenérie, revoluční ve všech ohledech
Proti: obrovské možnosti bugů, možná až moc veliký prostor pro hraní, kolikrát nepřehledné
Nexus HubWow !!!, to je jediné co říci i když už to bude za měsíc 6 let, stále je to akčně dobře podaná hra.Zvuky OK, hudební stopáž OK, chvílemi jak ve filmovém prostředí.Grafická stránka: vyhlazování, Antialiasing ukázal své jak to umí a tady jsem byl naprosto spokojený.
Hru jsem měl možnost hrát v grafickém rozlišení 2560 x 1600 x 32bit a byl to parádí obraz !!!
Docela strašidelná atmosféra, která je dobře podaná v prostředí mise, "We don't go to the Raven holm".
Nejvíce byla super mise, na konci ve věznici a konečná Citadel, "hustota sama !!!".
:-)
Hru jsem měl možnost hrát v grafickém rozlišení 2560 x 1600 x 32bit a byl to parádí obraz !!!
Docela strašidelná atmosféra, která je dobře podaná v prostředí mise, "We don't go to the Raven holm".
Nejvíce byla super mise, na konci ve věznici a konečná Citadel, "hustota sama !!!".
:-)
Pro: Vše
Proti: Nic
R0QU3"Nejlepší hra všech dob" tak bych i já charakterizoval tuto hru. Pokračování úspěšné, ocenované hry Half Life od vývojářské společnosti Valve dopadla ještě lépe než jsem očekával. Prvním velkým plusem této hry je vaše společnice Alyx Vance a Gravity gun. Tato hra je nejlepší výtvor v dějinách her, je dost možné že tato hra bude dlouho, dlouho nepřekonána. Společnost Valve má smysl pro vývoj her, tímto dílem to potvrdila. Hra má výbornou atmosféru, hratelnost a příběh. Vše do sebe výborně zapadá a AI nepřátel je vynikající. Této hře nemohu nic vytknout. Half Life 2 je absolutní špičkou!
Pro: Atmosféra, hratelnost, příběh, inteligence nepřátel, zbraně, Alyx Vance, gravity gun, Gordon Freeman, Dog -(robotický mazlíček Alyx), akce, kreatury, výborná grafika
Proti: nic
ThellwinLegenda, jedna z nejlepších her, které kdy vyšly, nejlepší hra všech dob, povinnost pro každého hráče ... tak asi něco takového jsem četl a slýchal, když byla řeč o hře Half Life. Já sám jsem z prvního dílu na vlastní kůži poznal asi tak 10 minut, pak se objevil nějaký problém, mě se ho nechtělo řešit, tak jsem to odložil. Hype kolem příchodu druhého dílu mě tedy nechávalo vcelku klidným, obrázky vypadaly pěkně, takže jsem si i celkem tešil, ale nějaká velká očekávání jsem rozhodně neměl.
Vzhledem k mé sestavě jsem se k zahrání téhle pecky dostal až cca dva roky po vydání, ale zase jsem si mohl vše vychutnat naplno. Už od začátku hraní jsem tušil, že to bude trochu jiný zážitek, než obyčejně, grafická stránky, hrátky s fyzikou, povedený design prostředí, ucházející AI nepřátel, to vše dokázalo vtáhnout do hry a HL2 se dostalo, jako jedné z mála her, které jsem hrál té cti, že jsem to dojel v podstatě na "jeden" zátah. Příběh moc komentovat nebudu, neznám souvislosti s prvním dílem a z toho mála, co jsem vypozoroval a vyčetl si netroufám tak činit, mě osobně přišel celkem zajímavý, v mém případě svůj účel splnil a po celou dobu hry jsem se výborně bavil. Bohužel asi trpím nějakým syndromem či co, ale jako u většiny her, které jsem dohrál mě nebavil konec.
Tu pravou sílu HL2 a jeho nadčasovost jsem si uvědomil až, když jsem u příležitosti dohrání Episode One a posléze i Episode Two zahrál původní hru ještě jednou a zjistil jsem, že neztratila vůbec nic ze svého kouzla. Na můj osobní Top 10 to sice není, ale k tomu nejlepšímu, co jsem mohl hrát bych HL2 určitě zařadil.
Vzhledem k mé sestavě jsem se k zahrání téhle pecky dostal až cca dva roky po vydání, ale zase jsem si mohl vše vychutnat naplno. Už od začátku hraní jsem tušil, že to bude trochu jiný zážitek, než obyčejně, grafická stránky, hrátky s fyzikou, povedený design prostředí, ucházející AI nepřátel, to vše dokázalo vtáhnout do hry a HL2 se dostalo, jako jedné z mála her, které jsem hrál té cti, že jsem to dojel v podstatě na "jeden" zátah. Příběh moc komentovat nebudu, neznám souvislosti s prvním dílem a z toho mála, co jsem vypozoroval a vyčetl si netroufám tak činit, mě osobně přišel celkem zajímavý, v mém případě svůj účel splnil a po celou dobu hry jsem se výborně bavil. Bohužel asi trpím nějakým syndromem či co, ale jako u většiny her, které jsem dohrál mě nebavil konec.
Tu pravou sílu HL2 a jeho nadčasovost jsem si uvědomil až, když jsem u příležitosti dohrání Episode One a posléze i Episode Two zahrál původní hru ještě jednou a zjistil jsem, že neztratila vůbec nic ze svého kouzla. Na můj osobní Top 10 to sice není, ale k tomu nejlepšímu, co jsem mohl hrát bych HL2 určitě zařadil.
Pro: Grafika, příběh, prostředí, fyziky, AI nepřátel
Proti: Zase nepovedenej konec
JohnCZMusím přiznat, že jsem ani jeden Half-Life nikdy nehrál. Na Source enginu jsem akorát paříval CSko a při freeweekend akci na Steamu zkoušel Portal. Do jedničky se mi moc nechtělo, ale jelikož mě známý pujčil Orange Box, tak jsem se pustil do dvojky. A musím říci, že jsem dosti spokojen...
Začátek hry je hodně atmosférický. Gordon Freeman přijíždí vlakem do města s názvem City 17, které je v moci místního krutovládce (a bývalého šéfa Black Mesy) Wallaceho Breena. A jak už to tak bývá, vaším úkolem je město osvobodit. Co mě hned zpočátku zaujalo je skvělá naskriptovanost. Po lokacích pobíhají, zpočátku civilisté, později rebelové a všichni vám mají co říct, případně se k vám přidají a pomohou v boji. Jakmile pořádně nasajete atmosféru, pokecáte s pár lidmi (pravděpodobně staří známí), dostanete do ruky zbraň a od této chvíle je to už „jen“ střílečka.
Zpočátku hry se mi líbilo množství různých hádanek s fyzikou. Příkladem by byla houpačka, na jejíž konec musíte dát několik betonových bloků a poté po ní vyběhnout rychle o kus výše, kam normálně nevyskočíte. Později takových minihádanek dosti ubývá, stejně tak všelijakých pastí na nepřátele a je to docela škoda. Stále ale je tu dost inovací. Nejdříve budete zdrhat kanály, poté se projedete vznášedlem po stokách anebo si zajezdíte s autem. U auta se mi moc nelíbil jízdní model, ale zážitek to nijak zvlášť nekazilo. Poslední třetina hry se mi líbila asi nejvíc, protože se do boje zapojují zdejší rebelové a tak jsem nebyl na všechno sám. Tady bych jenom přidal více scriptů na efekt. Atmosféra boje byla docela dobrá, trochu mi ale chyběl ten pocit velkého boje o město. Defacto jsem bojoval sám + doprovod. Během hry se dostanete do různých zamořených částí, např. Ravenholm, kde jsou nějaké ty zmutované mrchy. To je ok. Spíše mi, ale vadila jejich přítomnost v obydlených oblastech. Copak chovají místní obyvatelé v každém sklepě vobludu? Přišlo mi to krapet nerealistické. Tyto chybky jsou ale spíše jen takové detaily. Každopádně byl závěr luxusní a jsem velmi zvědav, jak na něj naváže Episode One.
Graficky hra vypadá stále skvěle. Fyzika funguje jak má. Trochu mi vadilo zasekávání v texturách různých trosek atp. Kolikrát jsem musel kvůli blbému zašprajcnutí loadovat pozici. Ale zase nic, co by nějak významně kazilo požitek. Source engine je skvěle vyladěný, hra mi ani jednou nespadla, což se mi tak často nestává. Hrál jsem ne střední obtížnost a až na některé místa to bylo docela lehké. Ještě bych měl zmínit humor. Obzvlášť Dog mi přišel roztomile absurdní :)
Half-Life 2 se mi opravdu moc líbil. Pár chybek by se našlo, ale přesto to byl skvělý herní zážitek, který by byl hřích minout. 85%
Du na se vrhnout na Episode One...
Začátek hry je hodně atmosférický. Gordon Freeman přijíždí vlakem do města s názvem City 17, které je v moci místního krutovládce (a bývalého šéfa Black Mesy) Wallaceho Breena. A jak už to tak bývá, vaším úkolem je město osvobodit. Co mě hned zpočátku zaujalo je skvělá naskriptovanost. Po lokacích pobíhají, zpočátku civilisté, později rebelové a všichni vám mají co říct, případně se k vám přidají a pomohou v boji. Jakmile pořádně nasajete atmosféru, pokecáte s pár lidmi (pravděpodobně staří známí), dostanete do ruky zbraň a od této chvíle je to už „jen“ střílečka.
Zpočátku hry se mi líbilo množství různých hádanek s fyzikou. Příkladem by byla houpačka, na jejíž konec musíte dát několik betonových bloků a poté po ní vyběhnout rychle o kus výše, kam normálně nevyskočíte. Později takových minihádanek dosti ubývá, stejně tak všelijakých pastí na nepřátele a je to docela škoda. Stále ale je tu dost inovací. Nejdříve budete zdrhat kanály, poté se projedete vznášedlem po stokách anebo si zajezdíte s autem. U auta se mi moc nelíbil jízdní model, ale zážitek to nijak zvlášť nekazilo. Poslední třetina hry se mi líbila asi nejvíc, protože se do boje zapojují zdejší rebelové a tak jsem nebyl na všechno sám. Tady bych jenom přidal více scriptů na efekt. Atmosféra boje byla docela dobrá, trochu mi ale chyběl ten pocit velkého boje o město. Defacto jsem bojoval sám + doprovod. Během hry se dostanete do různých zamořených částí, např. Ravenholm, kde jsou nějaké ty zmutované mrchy. To je ok. Spíše mi, ale vadila jejich přítomnost v obydlených oblastech. Copak chovají místní obyvatelé v každém sklepě vobludu? Přišlo mi to krapet nerealistické. Tyto chybky jsou ale spíše jen takové detaily. Každopádně byl závěr luxusní a jsem velmi zvědav, jak na něj naváže Episode One.
Graficky hra vypadá stále skvěle. Fyzika funguje jak má. Trochu mi vadilo zasekávání v texturách různých trosek atp. Kolikrát jsem musel kvůli blbému zašprajcnutí loadovat pozici. Ale zase nic, co by nějak významně kazilo požitek. Source engine je skvěle vyladěný, hra mi ani jednou nespadla, což se mi tak často nestává. Hrál jsem ne střední obtížnost a až na některé místa to bylo docela lehké. Ještě bych měl zmínit humor. Obzvlášť Dog mi přišel roztomile absurdní :)
Half-Life 2 se mi opravdu moc líbil. Pár chybek by se našlo, ale přesto to byl skvělý herní zážitek, který by byl hřích minout. 85%
Du na se vrhnout na Episode One...
Pro: atmosféra, hratelnost, fyzika, Ravenholm, závěr a samozřejmě Gravity Gun
Proti: drobné technické chybky tu a tam, fyzika auta by mohla být krapet lepší, Gordon je krapet nemluva
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Vejce
PC
90
6 dní -
Letící Orel
PC
85
98 dní -
Dernier
PC
90
113 dní -
ClassicMan
PC
100
114 dní -
Badass
PC 70141 dní
Statistiky
- Id hry:
- 28
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h28
- Přidána:
- 06.05.2008
15 let a 358 dní
- Hodnocení:
- 1160 (0-100 %)
- Komentářů:
- 80
- Oblíbenost:
-
96
57
-
34
1108
- Návštěvnost:
- 172806× (celkem)
- 1337× (poslední měsíc)
- 437× (poslední týden)
- 65× (dnes)
Pro: Nadčasové grafické zpracování a engine, ozvučení, dobrá hratelnost, logické hádanky, slušná herní doba, Alyx.
Proti: Malá rozmanitost levelů a nepřátel, neoriginální a okopírované zbraně, AI, jednotvárný level design, nemluvně Gordon.