Běžně bych se po negativních zkušenostech s dílem prvním do pokračování nepustil, ovšem se zakoupením Orange Boxu přišlo (po výborném Portalu a Team Fortress 2) i na Half-Life 2, konkrétně bylo HL2 pro zvědavost zahráno jako první. Chybějící internetové připojení oddálilo zkušenost s touto již legendární sérií o pět let, po čistě technické ztránce ale jak roku 2009, tak i o dalších pět let později roku 2014, se může druhé Half-Life směle porovnávat s konkurencí, i to zvláště díky osobitému stylu Viktora Antonova.

První momenty jsem velmi dobré; po designerské stránce velmi dobře v několika desítkách minut nastínění poměrů dystopické budoucnosti a směřování děje v čele menší odbojové skupiny. Ovšem s příchodem páčidla a dalších zbrání v různých intervalech přichází na řadu menší, později větší, stereotyp tolik běžný pro lineární akce z vlastního pohledu - a zpestření v podobě rozličných teréních překážek a jejch řešení tomu příliš nepomáhá. Nicméně, oproti prvnímu dílu již nejsou zdaleka tak frustrující (což je způsobeno intuitivnějším ovládáním). Běžně bych považoval hrací dobu okolo osmnácti hodin za výbornou, bohužel jsem nedokázal objevit to kouzlo, které dílo Valve obsahuje a v jistých směrech FPS žánr posunuje. Pozitivní je ale jistě průběžná aktualizace nebo široká fanouškovská základna, soustředící se na všemožná vylepšení a modifikace (skvělé Pirates, Vikings, and Knights II nebo Minerva).

Negativa z mého pohledu, jak asi tušíte, převažují. Pro to, abych mohl s klidem označit titul označit za povedený, vyžaduji jistou atmosféru nebo nějaký prvek, který by mě dokázal na pár dní plně pohltit, sžít se s hlavním protagonistou či jen objevovat zajímavě nadesignované prostředí. Toho se mi nedostalo, nejenže jsem hrál za němého hrdinu (to by ani nevadilo, ale ve hře, která klade důraz na podání příběhu to je napováženou) ale i dialogy byly smrsknuty na minimum, a v pozdějších částech je nemělo ani smysl číst díky jejich nulové zajímavosti. Velkou část hry strávíte i za volantem bugíny a vznášedla, jenže to je zpracováno velice špatně i na poměry daného žánru. Vypíchl bych ještě linearitu, jejíž absence je v tomto žánru pokud autoři namají zajímavé prostředí či příběh více než podstatná, a především pocit sterilního až neosobního prostředí.

Nezní to tak úplně špatně, že? Jenže po celou dobu jsem doufal, kdy vše skončí. A to se mi u počítačové hry takřka nestává. Možná to bylo zapříčeněno prudkým letním sluníčkem nebo čerstvě dokončeným Metal Gear Solidem, ale hraní jsem spíše protrpěl, a kdyby nebyly prázdniny a kupa volného času, jistě bych hru s klidem odinstaloval a více se k ní nevracel.

Jistou část hrálo i vyhypování titulu, které mi mnohdy dokáže zkazit celý zážitek. Na Half-Life 2 jsem se těšil ještě před tím než vyšel, byl jsem učarován možností se projíždět po silnici, vystoupit, poté použít na jakési vesmírné plavidlo raketomet... předvedené technologické demo bylo jednodušše povedené. A poté i recenze v Levelu mě navnadila, jenže instalace dema vyžadovala internetové připojení – takže jsem postupně na tento titul zapomněl a obrátil svoji pozornost k ve stejném čísle recenzovanému Vampire: Bloodlines, shodou okolností také na tom samém enginu od Valve.

Výsledné hodnocení kvalitám jistě neodpovídá, ale u mě jde o jedno z největších zklamání. Čekal jsem podstatně jinou hru dle tehdejších prezentací (to spíše platí pro díl první). Těm kdo si sérii užili to přeji, já už se ale radši vracet nebudu, a návratím se tak radši do bojišt Everonu, tropické džungle nebo do sněhem zavátého New Yorku.