Half-Life 2. Už jen název ve mě vzbuzuje smršť pocitů. Tohle je tak geniálně vytvořená FPS, že už se na ostatní hry stejného žánru snad ani nemohu dívat stejným pohledem, jako předtím.
Už z prvních vteřin hry sálá atmosféra, určitá zhnusenost (v dobrém slova smyslu) z tamního světa a fascinace prostředím. Nevím, jak to Valve udělalo, ale vtažení do hry je maximální. Dokonce je pro mě tak velké, že si nikdy nezapomenu hodit plechovkou po Combine policajtovi, který mě ji nutí sebrat. :))
Jak hráč postupně putuje světem, který je změněn k nepoznání, zjišťuje, že nic není tak, jak má být. Nicméně od chvíle, kdy dostane svou první zbraň, má pocit, že s tím dokáže něco udělat...ať to stojí, co to stojí. A tenhle pocit jsem já měl od začátku až do konce.
Grafické zpracování je excelentní. Half-Life nabídl grafiku, která se nezají ani po sedmi letech! Ztvárnění města, přírody, stok...já si prostě nemohu stěžovat. Je to nádhera. Nelze nezmínit design úrovní. Považuji za mistrovskou práci fakt, že hra mě sice vede za ručičku předvolenými cestami, ale dělá to tak, že mi to není protivné. Například dojdu na konec nějaké ulice a hned mě zaujme díra v zemi, která by tam být neměla...no a hele, je to opravdu cesta, kterou se mám vydat. Nestalo se mi ani jednou, že bych bezcílně bloudil a to ani v Ravenholmu, což považuji za nejchaotičtější část hry
Důležitá je také fyzika, která hře dodává další porci realismu...a musím se přiznat, že mě vždy potěší letící nepřátelské tělo po zásahu raketou.
Zvukový doprovod...potěcha pro uši. Moc si jej sice neužijeme, ale když to přijde, vždy mám pocit jako bych na tu tlupu vojáků čekal sám, srdce až v krku a prst křečovitě se cukající na spoušti.
Nepřátelé jsou různorodí. Na jiné typy narazíte ve městě, na jíné v přírodě a nakonec se to i promíchá. AI mi přijde trochu přitroublá, ale což...přece jen je těch nepřátel hodně. Také si v tom sáhodlouhém vychvalování dovolím vypíchnout design válečných strojů. Ať už jde o vrtulníky, gunshipy, transporty nebo stridery, všechny tyto stroje na zabíjení si mě získaly. Nejvíce asi gunship a strider...ty byly neuvěřitelné. Opravdu jako z jiného světa
Pak jsou tu zbraně. Bez okolků mohu prozradit, že jsem používal úplně všechny včetně páčidla, jež je něco jako poznávací znak Half-Life. Líbí se mi, že hra mně nenutí je všechny používat násilím. Hráč prostě tak nějak plynule přijde na to, že jedna zbraň je lepší na dálku, druhá zbraň na určitý typ protivníka...to je mistrovská práce.
A příběh, ten snad ani nemá cenu komentovat, protože dojmy z něj nelze vyjádřit slovy.
Half-Life 2 je další skvost v oblasti PC her. Half-Life 2 je umění...
Už z prvních vteřin hry sálá atmosféra, určitá zhnusenost (v dobrém slova smyslu) z tamního světa a fascinace prostředím. Nevím, jak to Valve udělalo, ale vtažení do hry je maximální. Dokonce je pro mě tak velké, že si nikdy nezapomenu hodit plechovkou po Combine policajtovi, který mě ji nutí sebrat. :))
Jak hráč postupně putuje světem, který je změněn k nepoznání, zjišťuje, že nic není tak, jak má být. Nicméně od chvíle, kdy dostane svou první zbraň, má pocit, že s tím dokáže něco udělat...ať to stojí, co to stojí. A tenhle pocit jsem já měl od začátku až do konce.
Grafické zpracování je excelentní. Half-Life nabídl grafiku, která se nezají ani po sedmi letech! Ztvárnění města, přírody, stok...já si prostě nemohu stěžovat. Je to nádhera. Nelze nezmínit design úrovní. Považuji za mistrovskou práci fakt, že hra mě sice vede za ručičku předvolenými cestami, ale dělá to tak, že mi to není protivné. Například dojdu na konec nějaké ulice a hned mě zaujme díra v zemi, která by tam být neměla...no a hele, je to opravdu cesta, kterou se mám vydat. Nestalo se mi ani jednou, že bych bezcílně bloudil a to ani v Ravenholmu, což považuji za nejchaotičtější část hry
Důležitá je také fyzika, která hře dodává další porci realismu...a musím se přiznat, že mě vždy potěší letící nepřátelské tělo po zásahu raketou.
Zvukový doprovod...potěcha pro uši. Moc si jej sice neužijeme, ale když to přijde, vždy mám pocit jako bych na tu tlupu vojáků čekal sám, srdce až v krku a prst křečovitě se cukající na spoušti.
Nepřátelé jsou různorodí. Na jiné typy narazíte ve městě, na jíné v přírodě a nakonec se to i promíchá. AI mi přijde trochu přitroublá, ale což...přece jen je těch nepřátel hodně. Také si v tom sáhodlouhém vychvalování dovolím vypíchnout design válečných strojů. Ať už jde o vrtulníky, gunshipy, transporty nebo stridery, všechny tyto stroje na zabíjení si mě získaly. Nejvíce asi gunship a strider...ty byly neuvěřitelné. Opravdu jako z jiného světa
Pak jsou tu zbraně. Bez okolků mohu prozradit, že jsem používal úplně všechny včetně páčidla, jež je něco jako poznávací znak Half-Life. Líbí se mi, že hra mně nenutí je všechny používat násilím. Hráč prostě tak nějak plynule přijde na to, že jedna zbraň je lepší na dálku, druhá zbraň na určitý typ protivníka...to je mistrovská práce.
A příběh, ten snad ani nemá cenu komentovat, protože dojmy z něj nelze vyjádřit slovy.
Half-Life 2 je další skvost v oblasti PC her. Half-Life 2 je umění...
Yes, Your Grace
Pro: Nepustivší atmosféra, grafika, fyzika, zpracování prekérní situace v City 17, sympatické postavy, občasné vtípky
Proti: Nic mě nedonutí napsat křivé slovo o HL2 :)))