Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom Eternal


Komentáře

< >
  • PC 90
Ještě teď se mi klepou ruce z posledního souboje. Mám pro vás dobrou zprávu, Doom Eternal je bezpochyby skvělá hra. Jenom to nejspíš nebude moct ocenit každý.

Eternal je bohapustá, divoká, testosteronová jízda, která během boje nedaruje hráči ani půl sekundy na vydechnutí. id Software posunul gunplay na nový level. Dobré základy představila už jednička, ale aktuální díl je dynamičtější co do pohybu. Double jump má Slayer už od začátku, ale už v druhé misi dostane double dash. Hra nemilosrdně trestá jakékoliv zpomalení, zaváhání nebo nedejbože kempení. Hráč neustále managuje nedostatek nábojů, přitom je jich neomezené množství. 200 HP a 100 brnění nedává žádný pocit bezpečí, stejně jako 1 HP není důvod pro kapitulaci. Jakákoliv nepříjemná situace je vždy řešitelná hráčovým skillem a bleskovou reakcí. Nikdy jsem neměl pocit, že by hra byla neférová, jakákoliv smrt je hráčovo špatné vyhodnocení situace. Hra působí chaoticky, ale ve skutečnosti je třeba dobře, ale zároveň rychle přemýšlet, koho zabít prvního, jakou zbraní, kterou následně přehodit, kam odskočit, kam si odběhnout pro náboje.. Zároveň po každé těžší bitvě máte pocit zadostiučinění, radost a cítíte se.. drsně?

Každopádně tady té radosti předchází zažití si ovládání. Ve hře je mnohem víc abilit, které proti prvnímu dílu musíte používat a pravda je, že v návalu akce je opravdu těžké myslet na vše, čím můžete pekelníky posílat zpět domů. Pravda ale je, že defaultní bindování kláves není dobré a i dokonce u posledního bosse jsem ještě přehazoval ovládání na jiná tlačítka (a BFG na osmičce je fakt vtip).

Co se týče nepřátel, přibylo velké množství hnusáků, které můžete masakrovat na stovky různých způsobů. Konvenčně střílet, grilovat, zmrazovat, sekat, řezat, mačkat, trhat. Jak jinak vše s psychopatickou radostí za doprovodu metalových riffů. Glory killy jsou někdy na úrovni Mortal Kombat fatalit. Je krásně vidět postupný progress s lepšími zbraněmi i vlastním skillem. Mozkopavouk je v prvním levelu na úrovni raid bosse, v poslední kapitole jenom dvousekundová dobíječka zdraví a brnění. Na konci všeho učení ale už přichází jenom příjemné volby. Rozmetat toho tlustoprda dvouhlavňovkou nebo trojtým rotačákem. Propláchnout arénu Kurevsky Velkou Zbraní nebo Odvytvářečem?

Eternal se znovu snaží i o příběh, které je skrz naskrz průměrný, ale je postavený na opravdu dobře (doslova) prokresleném loru. Hru doprovází hromada doplňkových textů a artworků a tady mega palec nahoru pro designéra. Vše s patřičným černým humorem ("Call three times six and we will gladly assist you."). Lokace jsou různorodé, naprostý opak sterilního Marsu z jedničky. S tím jde ale ruku v ruce i celé barevné ladění, u kterého si doteď nejsem jistý, jestli se mi líbí nebo ne. Moc k Doomu nesedí, na druhou stranu levely krásně prokoukly, i díky pěkné a na id Tech nebývale detailní grafice (minimálně co se modelů postav a prostředí týče).

Největší vadou na kráse tedy zůstává skloubení s plošinovkou. Stojím si za tím, že skákáním po platformách hráč stráví nanejvýš 10 minut v každé misi (které jsou 1,5 až 2 hodinové) a rozhodně to není dealbreaker, ale byla by blbost nad tím zavírat oči. Jsou samoúčelné, otravné, ruší tempo a do hry se vůbec, ale vůbec nehodí. Zvlášť proskakování oranžovými kondomy v předposledním lvlu bylo velký wtf.

Doom Eternal je pro mě milník mezi FPS. Všechny jiné střílečky na mě teď působí moc těžkopadně a pomale a dlouho se budu z jeho šíleného tempa zotavovat. Věřím, že se může některým dělat při všem tom rychlém pohybu a chaosu zle, ale je podle mě velká škoda hru odsoudit za málo nábojů nebo skákání, když zvlášť v pozdější fázi nabízí naprosto bezkonkurenční oldschool a zároveň invenční akci.
+42
  • PC 85
Doom Eternal navazuje na Doom 2016 a v mnohých věcech jej vylepšuje.

Začneme tím pozitivním. Hra samotná je v hratelnosti kombinací klasického Dooma, Maria z Nintenda na steroidech, co hraje uživatelem vytvořenou mapu s 50 miliardami pekelných ohňů s přídavkem sousedovic nabíječe, co si říká Quake. Je to krvavá, brutální hra, která Vás vyždíme na maximum a pak vyplivne, aby jste se vrátili a snažili se jí to oplatit tím, že vystřílíte zástupy unikátních nepřátel na brutálně víceúrovňových arénách, tajných arénách a kdo ví čeho, co tam autoři zabudovali.

Výhodou je neskutečný arzenál zbraní, které Vám pomohou projít peklem, druhým peklem, aby jste nakonec skončili v pekle, protože jste se vyhnuli peklu, co vypadalo jako čajový dýchánek jednorožců. Nevýhody jsou ale dvě. Nutnost neustále někoho rozřezat na miliardu kousků, protože Vám neustále dochází náboje. Nutnost určité modifikace (zejména ze začátku) používat na určitý druh nepřátel, protože Vás do toho nutí vývojář. Ale jinak, takový plasmový "samostříl" je něco, co spolehlivě vyčistí chodbu od početného zástupu nadržených fanoušků.

Když už se šíleně prostřílíte mapou, je dobré své zkušeností body rvát k objevední artefaktů na mapě. Nejenom pro vylepšení zbrojí, ale aby jste otevírali tajemné kóje na své domovské základně, sbírali ikonické hudební podkresy her od ID software a v neposlední řadě roztomilé figurky nepřátel do Vaší virtuální poličky. A že se občas zapotíte, aby jste správně našli cestu k tomu "pitomému" otazníčku, protože prostě ten rozbitelný mechanismus mapy nemůžete najít.

A teď to negativní. První věcí je šílené množství klávec, které budete používat. Občas to bude jako hrát na piano démonickou skladbu. Je jich vážně moc. Granáty, přepínání granátů, plamenomet, útok na blízko a k tomu pohyb, motorovka. A ti otravní nepřátelé všude okolo, z toho se člověk může zbláznit. Co si dále všimnete, že jakmile máte maximální zdraví, padá rychleji než kalhotky nadržené patnáctky, co to zrovna chce. Ale jakmile máte 50 hp, jste v klidu, jde to mnohem pomaleji dolů. Jakoby autoři chtěli, aby jste neustále proklínal všechny bohy, že Vám jedna raketa sebrala polovinu zbroje a druhá zbytek spolu se zdravím. K tomu si připočtěte naprosto tragický "dostatek" munice, který musíte neustále doplňovat pomocí motorovky, dokážete si představit, že některé pasáže Vám budou chvíli trvat. A to nemusí být pro každého. A co se týče Maria a Quake? Mám rád obě, takže mě nebaví zběsilé skákání atd. Ale mnohé to odradí.

A jaký je tedy Doom v celkovém balení? O něco horší než Doom 2016. Může za to kombinace skákacích kampaní Nintenda, které nepochopitelnou měrou uplatilo vývojáře, nutnost mít Bethesda launcher (na jejich obranu mi hra ani jednou nespadla a vše jede v pořádku), celkem mizerného MP, který v současné chvíli nic moc nenabízí, zejména ze začátku nutnost používat určité zbraně a jejich modifikace na určitý druh nepřátel a toho, že občas Vám to přijde jako starý Quake III, kde pobíhají démoni. Co je skvělé je hudební podkres pekelného metalu a naprosto skvělá optimalizace, kdy hra při maximálním nastavení jede na maximální nastavení. A co je nejhorší? Když už toho bosse zabijete, máte radost a vžum, do další arény bum a tak nějak si říkáte, že ustřelovat jednotlivé části nepřátel bylo zbytečné, když Vám všude svítí nula u všech zbraní a na Vás se řítí démon velikosti dopravního kontejneru červené barvy.

Pro: Hratelnost, Systém a skladba levelů, Zbraně a jejich modifikace, Optimalizace, Vymazlený soundtrack

Proti: Skákací sekce křížence Maria a Quake, Nutnost používat určité zbraně na určité nepřátelé, Nutnost řešit neustálý nedostatek munice, Klávesnice je občas jako piano. Miliarda kláves k ovládání, Multiplayer, Rychle ubírající zdraví při 51-200 životů a zbroje

+22
  • PC 95
Další hra které jsem se letos podíval na zoubek nemůže být nic jiného než další díl mojí oblíbené série DOOM. S touto značkou se táhnu od devadesátých let a velmi mě baví. Když vyšel roku 2016 první nový DOOM příliš mi nesedl. Dal jsem mu ale druhou šanci a od roku 2017 ho mám defakto nepřetržitě nainstalovaný a drtím DM. Jinak řečeno jsem tomu titulu propadl. Čekání na Eternal bylo tedy velmi zdlouhavé a po oznámení edice s přilbou ještě delší (stojí na poličce vedle helmy od zbroje T-51B). Když titul konečně vyšel, skočil jsem do něj hned od prvního dne a musím uznale pokývat hlavou, že se čekání vyplatilo. Kdybych měl boj s démony v předešlém díle z roku 2016 přirovnat ke hraní na piano z pozice smrtelníka u Eternalu je z vás rovnou virtuóz. Boj je o několik desítek procent rychlejší a do vínku dostanete k obleku přidělaný granátomet a plamenomet jež hraní o to víc okoření (kromě obyčejné třaskaviny máte i mrznoucí granáty které se velmi hodí a plamen zase umí ždímat z démonů tolik potřebný armor). Samozřejmě se dočkáte i nových zbraní ale také budete o nějaké ochuzeni (například základní pistole). Dvouhlavňovka je ale to oč tu kromě pily běží. Brokna dostala totiž hák, kterým se můžete přitahovat k nepřátelům a dát jim tak ochutnat broky hezky zblízka (pokud krochnu vylepšíte na max, tak hák ještě démona zapálí a až mu oddělíte hlavu od těla ještě z něj vypadne něco málo armoru). Jo a když už jsem u těch zbraní samozřejmě bych měl zmínit to, že munice je fakt málo a je třeba řezat, řezat a řezat (pila zde doznala změnu v tom, že ze tří políček nádrže se vždy jedno doplňuje automaticky což usnadňuje shánění munice pokud se kolem vás potuluje základní enemáč). Mimo zvýšenou rychlost musím zmínit i tuhost. Hra je o dost těžší než její bratříček a je třeba v boji opravdu zapnout makovici abyste vydrželi naživu. Ne že bych se v úrovních kdy ztrácel ale mapa doznala též jistých úprav a sbírání různých sběratelských předmětů je tak větší zábava (kromě gramofonových desek s peckami našeho gejmerského mládí se opět vrací figurky - tentokrát však všech enemáčů, nejen Doomslayera). Výběr misí volíte ze svého HUBu (létající pevnost ve vesmíru kde máte hezký výhled na démony zdecimovanou zemi) - zde máte i svůj pokoj ve kterém na poličce naleznete svoje collectibles a gramodesky jsou pak rozvěšeny ve formě plakátů po celém místě a dají se samozřejmě přehrát. Mimo jiné zde máte svůj počítač kde se po dohrání hry odemkne původní DOOM 1 a po sehnaní hesla i DOOM 2 (plnohodnotné tituly které je možné odehrát). V pevnosti máte možnost i potrénovat a vyzkoušet si tak svoje nové zbraně a skilly. Level design je naprosto geniální a velice mě bavil - sice vám k průchodu hraje poněkud slabší soundtrack než byl k poslechu ve 2016ce ale i tak je úderný a skvěle dokresluje krvavou řež. Optimalizace je opět na vynikající úrovni a kromě pevného frameratu kolem 165 fps mi loadingy úrovní trvaly zhruba tři vteřiny. Další věcí která okoření gameplay jsou extra životy rozeseté po úrovních a jež vás ihned nepošlou k předešlému checkpointu ale dají vám další šanci dorazit démona co vás právě zabil. Je toho prostě hodně, nechci tady vypsat úplně vše ale ve zkratce jen připomenu že kodexy jsou zpět a opět je to skvělé počtení, na hraní dostanete i nové druhy nepřátel a gamesa je o notný kus delší jak DOOM 2016. Jo a taky se zde nově setkáte s pěsťovkou která dokáže například prase usmrtit na jednu ránu (a rychleji než jateční pistole) a s platformingem - budete skákat jak Mário na steroidech a do toho užívat tzv. blink který vás rychle přesune o několik metrů dál vámi zvoleným směrem (nic pro vás už nebude nedosažitelné a mezi démony budete vyloženě tancovat). Co však někoho může zarazit je absence klasického multiplayeru. Jediné co zde dostanete je mód, kde se jeden hráč ujme role Doomslayera a další dva si to dají za démona. Musím uznat že mi klasický DM docela chybí, ale dokud nevypnou servery u předchozího dílu, tak to přejdu mávnutím rukou.

Inu, nechám dlouhých řečí a vrhnu se na hodnocení. Titul doznal vylepšení úplně všeho, je zábavnější, krvavější a větší. Znovuhratelnost je na pořadu dne a celé to působí jako velmi dobře odvedená práce kde je asi milion pomrknutí na fanoušky značky. Bavil jsem se od začátku do konce a zase zpátky. Za mě tedy 95% a nyní mne omluvte, je třeba navýšit úroveň obtížnosti a jít procvičit prsty!

Pro: Perfektní optimalizace, svěží hratelnost, easter eggy, hák,......

Proti: Mírnou vadou na kráse je absence klasického multiplayeru

+18