Komentáře

(Nejen) Pro pamětníky vol. 8 

Původně jsem neměl v úmyslu se k třetímu Doomu ještě vracet. Nicméně poté, co se mi to rozleželo v hlavě, jsem dospěl k závěru, že hra, o které je tento text, je natolik svázána s existencí současné inkarnace této série, že by byla chyba se u ní nezastavit, i když je to částečně slepá vývojová větev. Dnes vás tedy zvu si přečíst moje povídání, které sice asi není už tak úplně pro pamětníky, ale i tak jej zaškatulkuji sem, protože přímo souvisí s původními hrami, které tam určitě patří. Takže jak se to má s onou kontroverzní BFG edicí?

Když se řekne "remaster", většina lidí si představí hlavně hezčí textury, vyšší rozlišení a lepší kompatibilitu s moderním hardwarem. Jenže občas nastane situace, kdy se vývojáři rozhodnou sáhnout trochu hlouběji a upraví samotné fungování hry. A to je přesně tento případ. V době vydání - tedy rok 2012 - se totiž id Software rozhodlo vrátit svůj tehdy osm let starý experiment zpátky mezi hráče, jenže tentokrát v trochu jiné podobě, protože se nejednalo ani tak o modernizaci jako spíš o jakousi reimaginaci. A právě proto je tahle edice dodnes mezi hráči tak trochu kontroverzní. A ne všichni ji tak úplně považují za opravdový remaster.

Je však dobré si na začátek uvědomit, že toho času starý dobrý id Soft vypadal úplně jinak než dřív: John Romero je dávno pryč, John Carmack pomáhá s technickou stránkou, ale má jiné zaměření (VR), Adrian Carmack je mimo hlavní vývoj, stejně tak i Kevin Cloud. Tim Willits nyní zaštiťuje celý vývoj (veterán z id Software, který pracoval na všem od prvního Quaka až po současnost… a šlo by pokračovat.

Tedy jak vidíte, v roce 2012 už studio existuje v úplně jiné podobě a také hlavně funguje pod Bethesdou / ZeniMaxem, což je důležité, jelikož starý id Soft byl menší a víc technicky zaměřený. Ten nový je už víc korporátní a zaměřený na zmíněný mainstream a BFG je toho naprosto perfektní ukázka.

Dobré na tom je, že je to stále Doom 3. Zasazení je totožné s původní hrou, události, průchod hrou… to vše je při starém. Jenže tentokrát, jako by někdo vzal původní koncept a začal mu tak nějak systematicky obrušovat hrany, jemně řečeno. Všechno je totiž takové pohodlnější, přístupnější a takové… civilnější, řekněme. Obecně se dá říct, že se to hraje lépe, ale kvůli tomu se pak nabízí otázka, jestli je to ještě pořád ten samý Doom 3?

Tou nejzásadnější změnou je samozřejmě léta omýlaná baterka. Nyní už nemusíte řešit dilema mezi světlem a střelbou. Protože BFG edice vám dovoluje svítit a zároveň držet zbraň. Což asi z dnešního pohledu působí jako naprosto logická quality of life úprava, ale ve skutečnosti jde o změnu, která dramaticky ovlivňuje atmosféru celé hry. Původní verze třetího Dooma je totiž dost postavena na nejistotě a napínavé atmosféře, kterou tím vytváří. Na tom, že nevíte, co přesně se skrývá ve tmě. Jenže když si můžete pohodlně posvítit brokovnicí přímo do každého rohu, velká část tohoto napětí jednoduše zmizí. Audiovizuálně hra funguje stále velmi dobře. Přesto si ale nelze nevšimnout, že některé změny v nasvícení a kontrastu zase tak trochu oslabují a mění původní hororový nádech. BFG je zkrátka méně temná hra. Doslova i přeneseně.

Nechápejte mě špatně, rozumím důvodům, proč to někomu připadá jako dobrá věc a ty důvody jsou zcela legitimní. BFG se díky tomu totiž hraje o poznání příjemněji. Tempo je svižnější, méně frustrující a hra celkově mnohem lépe odsýpá. Na druhou stranu se ale vytrácí kus identity původní hry. Takový ten nepříjemný pocit izolace, paranoia a nekomfort, který byl pro původní Doom 3 tak typický… určitě si vzpomíáte, o čem mluvím. V tomto případě se už tak nejedná o survival horor, jehož cílem je hráče stresovat, ale o jakési jeho akčnější převyprávění. Tím ale změny nekončí. Hra je obecně štědřejší, jelikož munice a lékárničky se válejí prakticky všude. Existuje tu teď i checkpoint systém, takže smrt vás teď tolik "nebolí". Všechno je takové naleštěnější a někdo by mohl říct i hezčí. Celé to pak působí tak trochu více moderně, což vlastně asi dává v době vydání smysl. Rok 2012 totiž bezpochyby nebyl rok 2004 a hráčské publikum se mezitím razantně změnilo a očekávalo malinko jinačí komfort. Na designu je totiž velmi cítit, že BFG je stavěna na takovéto "gaučové hraní", tedy pro Xbox a PS - obecně prostě pro ten "mainstream", chce-li. Id Soft se tak snažil Doom 3 přiblížit publiku, kterému by původní verze mohla připadat pomalá nebo nepříjemná ke hraní.

Součástí balení je navíc krom datadisku Resurrection of Evil i nová kampaň Lost Mission, která funguje jako takový menší bonus pro fanoušky původní hry. Nečekejte ale žádnou brutální expanzi, jde totiž spíše o několik dodatečných úrovní, které působí jako vystřižený obsah z původní hry. Potěší, neurazí, ale samy o sobě rozhodně neutáhnou celý balík. Samostatnou zmínku si zaslouží fakt, že BFG v podstatě fungovala, jako jakýsi "historický balíček" série. Součástí totiž byly také Doom a Doom II, takže člověk dostal poměrně zajímavý průřez historií celé značky. Je to asi tak trochu i symbolické. Působí to totiž jako takové shrnutí a zároveň přechodová fáze mezi starým Doomem a tím, co přijde později. Dost možná si tím i testovali publikum před tím, co mělo následovat. Jako by si v id Software už tehdy pomalu zjišťovalo, jak moc lze Doom vrátit zpátky k jeho arkádovým kořenům.

BFG je dodnes u části hráčů silně nepřijímaná a také se tomu nelze úplně divit. Původní Doom 3 byl totiž nepohodlný, pomalý a místy frustrující, ale měl silnou identitu a autorskou vizi. Remasterovaná edice se ji snaží uhladit, zpřístupnit a modernizovat. Jenže právě tím občas přichází o kus své osobnosti. Objektivně je to tedy komfortnější hra, která je mnohem víc "Doomovská", ale paradoxně možná i méně zajímavá. Dá se ale říct, že bych se nějak při hraní trápil? Právě, že ne. Naopak to odsýpalo a bylo to celkem fajn. Se znalostí originálu bylo zajímavé sledovat mírné rozdíly, kde tvůrci "ubrali" a kde "přidali".

Jak to tedy nakonec shrnout? Asi sám sobě položím otázku, která leckoho napadá: je to špatný nebo nějak odfláklý remaster? Nebo obecně špatná hra? Není. Naopak. Jako modernější a přístupnější verze Doomu 3 funguje velmi dobře. Technicky je odladěná a plní přesně to, co si tvůrci avizovali. Ale vylepšuje nějak zásadně původní hru? Tady je to složitější. Před spuštěním je zcela nutné počítat s tím, že nejde o úplně stejný zážitek jako v roce 2004. Nejde o vymakanější a vyleštěnější edici původní vize. Jde tu o její reinterpretaci. A na tomto místě pak strašně moc záleží, co od Doomu 3 vlastně chcete. Pokud pohodlnější a svižnější akční horor, budete spokojeni. Pokud ale hledáte původní těžkou a nepříjemnou atmosféru a s ní spojenou paranoiu z temných zákoutí, možná nakonec stejně skončíte zpátky u originálu. V tuhle chvíli je také vhodné se ptát, co vlastně by měl takový remaster staré hry dělat? Zda má skutečně zachovat původní zážitek nebo ho upravit pro moderní publikum? Nebo tam někde je možnost pro kompromis? Určitě stojí za to se podívat, jak k tomu přistupovali jinde. V tomhle případě mám ale to štěstí, že jsem flexibilní. A nebo mám jen možná slabou chvilku a nechce se mi střílet do srdcovky.