Po dlouhých 10 letech od vydání druhého dílu přišlo další pokračování, které jsem si v době vydání zahrál jen krátce. Nyní jsem se chtěl ke hře vrátit a sáhl jsem po této BFG edici, která obsahuje všechny datadisky a umožňuje nastavit vyšší rozlišení. Kromě toho je možné si zahrát i původní dva díly, včetně bonusových kampaní (u dvojky jsou ale cenzurované veškeré odkazy na Wolfensteina v secret levelech).
Vzpomínám si, že v době vydání trojky to bylo hlavně o úchvatné grafice. U ní bych řekl, že zestárla poněkud více než je u her z dané doby obvyklé. U herního zážitku ale stavím grafiku v prioritách na nižší příčky, takže mě to zase tak moc netrápí.
Co se týče příběhu, ten zde nijak nenavazuje na předchozí díly a jde tedy od nuly. Není to nic světoborného, avšak u stříleček se s nějakým důmyslným příběhem až tak nepočítá. Level design je v prvních úrovních povedený, s postupem ve hře mi ale začínal připadat dosti stereotypní (nejhorší to pak bylo v DLC Lost Mission). Ono když je něčeho hodně, tak se to snadno přejí. Příkladem budiž spawn impů "do zad". Poprvé se člověk lekne, podruhé už tolik ne, potřetí si řeknu "Už zase?", po desáté je to už otrava.
Aby to nebyl jen rozbor věcí, co se mi spíše nelíbí, musím vyzdvihnout zbraň Grabber, na které je postavené celé DLC Resurrection of Evil (teď přemýšlím, co bylo dřív: Grabber v Doomovi nebo Gravity Gun v Half Life 2? No, to je asi jedno). Pak byly fajn boss souboje a tak trochu jsem si oblíbil i zamknuté boxy, jejichž kódy je nutno dohledávat z nejrůznějších záznamů (ale i to je na úkor akčnosti, viz dále).
Ale hlavní věc, kterou nemůžu u třetího Dooma překousnout jsem si nechal na konec a tím je změna herního žánru. Já to prostě beru tak, že když se řekne Doom, vybavím si převážně spoustu akce. Prostě je potřeba naběhnout mezi hordu monster a rozstřílet je dvouhlavňovou brokovnicí, motorovkou nebo BFG. Co dostávám zde? Zmíněné zbraně tu sice jsou, ale přijde mi, že jsem hrál spíše hororovou střílečku, kde se pohybuji ve tmě (v bfg edici můžu naštěstí mít světlo na zbrani/vestě, což v první verzi nešlo), jsou tu jump scare momenty, zmíněný spawn impů "do zad", atd. A bohužel právě toto značně ovlivňuje mé hodnocení. Kdyby bylo jasně řečeno, že se jedná o spinoff nebo by se to jmenovalo jinak, tak nemám námitek. Tohle je ale plnohodnotné pokračování Doomu a od něj prostě očekávám něco jiného.
(dohráno v roce 2017)
Vzpomínám si, že v době vydání trojky to bylo hlavně o úchvatné grafice. U ní bych řekl, že zestárla poněkud více než je u her z dané doby obvyklé. U herního zážitku ale stavím grafiku v prioritách na nižší příčky, takže mě to zase tak moc netrápí.
Co se týče příběhu, ten zde nijak nenavazuje na předchozí díly a jde tedy od nuly. Není to nic světoborného, avšak u stříleček se s nějakým důmyslným příběhem až tak nepočítá. Level design je v prvních úrovních povedený, s postupem ve hře mi ale začínal připadat dosti stereotypní (nejhorší to pak bylo v DLC Lost Mission). Ono když je něčeho hodně, tak se to snadno přejí. Příkladem budiž spawn impů "do zad". Poprvé se člověk lekne, podruhé už tolik ne, potřetí si řeknu "Už zase?", po desáté je to už otrava.
Aby to nebyl jen rozbor věcí, co se mi spíše nelíbí, musím vyzdvihnout zbraň Grabber, na které je postavené celé DLC Resurrection of Evil (teď přemýšlím, co bylo dřív: Grabber v Doomovi nebo Gravity Gun v Half Life 2? No, to je asi jedno). Pak byly fajn boss souboje a tak trochu jsem si oblíbil i zamknuté boxy, jejichž kódy je nutno dohledávat z nejrůznějších záznamů (ale i to je na úkor akčnosti, viz dále).
Ale hlavní věc, kterou nemůžu u třetího Dooma překousnout jsem si nechal na konec a tím je změna herního žánru. Já to prostě beru tak, že když se řekne Doom, vybavím si převážně spoustu akce. Prostě je potřeba naběhnout mezi hordu monster a rozstřílet je dvouhlavňovou brokovnicí, motorovkou nebo BFG. Co dostávám zde? Zmíněné zbraně tu sice jsou, ale přijde mi, že jsem hrál spíše hororovou střílečku, kde se pohybuji ve tmě (v bfg edici můžu naštěstí mít světlo na zbrani/vestě, což v první verzi nešlo), jsou tu jump scare momenty, zmíněný spawn impů "do zad", atd. A bohužel právě toto značně ovlivňuje mé hodnocení. Kdyby bylo jasně řečeno, že se jedná o spinoff nebo by se to jmenovalo jinak, tak nemám námitek. Tohle je ale plnohodnotné pokračování Doomu a od něj prostě očekávám něco jiného.
(dohráno v roce 2017)
