Chcete-li zažít nějakou solidní dobovou hru, Doom 3 není to co hledáte. Pro mě mix nostalgie, retra a nových zážitků, který jsem se rozhodl nedohrát. Kolem hry bylo po vydání hodně povyku nejen v kruzích kamarádů a spolužáků, ale také v herních magazínech a v internetových diskuzích. Já se k němu ve své době kvůli slabému PC nedostal.
Doom 3 byl retro už v době vydání. Zábavní hodnotu asi má, ale je generický a bez osobnosti. Grafika ve své době udělala rozruch, ale vůbec nestárla dobře a tak mi tituly ze stejného období s technicky horší grafikou přijdou subjektivně koukatelnější. Kdybych ho hrál po uvedení na trh, byl bych opravdu nadšený, ale v té době mě nadchly i tituly typu Blood 2. Zbraně jsou cool, zápletka akorát zajímavá aby o ní člověk trochu přemýšlel. Interaktivní in-game displeje bych ocenil i v moderních hrách, to je celkem zajímavý prvek.
Hodnotit mohu jen BFG verzi. Slider "texture LOD bias" se musí posunout co nejvíc doleva, nikoli doprava. Hra má jakousi ambientní "hudbu" bez jakékoli melodie či rytmu, která je z nepochopitelného důvodu hlasitější než zvuky a dialogy. Chybí specifické nastavení úrovní hlasitosti, nic s tím nejde dělat. Beru v potaz, že je to stará hra, ale i v porovnání s dobovými tituly mi grafika přijde hodně rozpačitá. Kromě tmavých prostor, ve kterých nepůjde vidět moc detailů, spoléhá hlavně na stísněné prostory. Kdykoli se vejde do osvětleného exteriéru, je to bída.
Hra není těžká. Druhá obtížnost je "směšně lehká", třetí obtížnost, na kterou jsem přepnul pomocí konzole, je "dost lehká". Nejsem FPS guru! Nepřátelé chcípnou po pár kulkách, lékárniček a munice je všude jako kdyby se základna na nadcházející invazi vyloženě chystala (slýchám, že neduh BFG verze), a nepřátelé jsou jedním slovem neefektivní. K navýšení obtížnosti dojde až někdy v druhé polovině hry, kdy už mě osobně celý počin začal opravdu hodně nudit.
Hra má umělou obtížnost. Za zády spawnuje nové nepřátelé, nebo otvírá skryté dveře ve kterých jsou tito nepřátelé schovaní. Toto by mohlo být zajímavé, kdyby se to neopakovalo v každé druhé místnosti. Neskutečně otravné jsou pak opakované spawny. Máte třeba dva otvory ve zdi, a z nich na střídačku vyskakují nepřátelé. Když se tohle opakuje třeba už po šesté a vy tam jen hloupě stojíte na místě a střílíte jednoho po druhém bez jakéhokoli zážitku, říkáte si "prosím, už dost." Pak konečně přestanou vylézat a vy si řeknete "teď určitě něco bude za mnou". Otočíte se, a fakt tam něco je. N. U. D. A.
Hra není strašidelná. Pochopil jsem, že původní verze spoléhala na přepínání lampičky, což mi popravdě přijde ještě horší. Nepřátelé nejsou dost nebezpeční abyste se jich báli a v mnoha místech jsou spíš otravní. Každý souboj probíhá stejně, trvá jen pár vteřin a má nulovou dynamiku. Tohle bylo hodně podprůměrné i na svou dobu.
Hra není nápaditá. Přijdete do nějaké zóny, přečtete si něčí maily, poslechnete si jejich audiolog, otevřete jejich skříňku s výbavou, pomocí jejich PDA si otevřete dveře a jdete do další zóny, až dojdete do nějaké speciální zóny kde stisknete o tlačítko, čímž splníte úkol a jdete dál. BACHA! Minimálně jednou za hrou odnesete nějaký předmět z jednoho místa na druhé. A pak stisknete tlačítko. A takhle to funguje pořád a pořád dál. Jednou za čas taky potkáte nějakého opravdu nezajímavého bosse abyste si to jakože zpestřili, ale jinak nic.
Hra není rozmanitá. Většinu času se pohybujete po stísněných chodbách, lokace jsou převážně ploché, a nepřátelé jsou buďto před vámi, nebo za vámi. Venkovní pasáže zaberou do 2 minut a jako zpestření nefungují. Vše se tématicky opakuje. Že je to ospravedlněno datem vydání? Ani náhodou! Tři roky předtím dobové recenze kritizovaly opakovaný design interierů v původním Halo, přičemž hra obsahovala celou škálu různě rozsáhlých a otevřených i uzavřených levelů, včetně velmi otevřených exteriérů, pohybovali jste se po lidských i mimozemských vesmírných lodích, chodili jste pěšky, jezdili vozidly, létali kluzákem. Doom 3 je zkrátka smutně hluboko pod průměrem své doby.
Nedohrál jsem, nehodnotím, ale asi bych váhal dát plné tři hvězdičky.
Doom 3 byl retro už v době vydání. Zábavní hodnotu asi má, ale je generický a bez osobnosti. Grafika ve své době udělala rozruch, ale vůbec nestárla dobře a tak mi tituly ze stejného období s technicky horší grafikou přijdou subjektivně koukatelnější. Kdybych ho hrál po uvedení na trh, byl bych opravdu nadšený, ale v té době mě nadchly i tituly typu Blood 2. Zbraně jsou cool, zápletka akorát zajímavá aby o ní člověk trochu přemýšlel. Interaktivní in-game displeje bych ocenil i v moderních hrách, to je celkem zajímavý prvek.
Hodnotit mohu jen BFG verzi. Slider "texture LOD bias" se musí posunout co nejvíc doleva, nikoli doprava. Hra má jakousi ambientní "hudbu" bez jakékoli melodie či rytmu, která je z nepochopitelného důvodu hlasitější než zvuky a dialogy. Chybí specifické nastavení úrovní hlasitosti, nic s tím nejde dělat. Beru v potaz, že je to stará hra, ale i v porovnání s dobovými tituly mi grafika přijde hodně rozpačitá. Kromě tmavých prostor, ve kterých nepůjde vidět moc detailů, spoléhá hlavně na stísněné prostory. Kdykoli se vejde do osvětleného exteriéru, je to bída.
Hra není těžká. Druhá obtížnost je "směšně lehká", třetí obtížnost, na kterou jsem přepnul pomocí konzole, je "dost lehká". Nejsem FPS guru! Nepřátelé chcípnou po pár kulkách, lékárniček a munice je všude jako kdyby se základna na nadcházející invazi vyloženě chystala (slýchám, že neduh BFG verze), a nepřátelé jsou jedním slovem neefektivní. K navýšení obtížnosti dojde až někdy v druhé polovině hry, kdy už mě osobně celý počin začal opravdu hodně nudit.
Hra má umělou obtížnost. Za zády spawnuje nové nepřátelé, nebo otvírá skryté dveře ve kterých jsou tito nepřátelé schovaní. Toto by mohlo být zajímavé, kdyby se to neopakovalo v každé druhé místnosti. Neskutečně otravné jsou pak opakované spawny. Máte třeba dva otvory ve zdi, a z nich na střídačku vyskakují nepřátelé. Když se tohle opakuje třeba už po šesté a vy tam jen hloupě stojíte na místě a střílíte jednoho po druhém bez jakéhokoli zážitku, říkáte si "prosím, už dost." Pak konečně přestanou vylézat a vy si řeknete "teď určitě něco bude za mnou". Otočíte se, a fakt tam něco je. N. U. D. A.
Hra není strašidelná. Pochopil jsem, že původní verze spoléhala na přepínání lampičky, což mi popravdě přijde ještě horší. Nepřátelé nejsou dost nebezpeční abyste se jich báli a v mnoha místech jsou spíš otravní. Každý souboj probíhá stejně, trvá jen pár vteřin a má nulovou dynamiku. Tohle bylo hodně podprůměrné i na svou dobu.
Hra není nápaditá. Přijdete do nějaké zóny, přečtete si něčí maily, poslechnete si jejich audiolog, otevřete jejich skříňku s výbavou, pomocí jejich PDA si otevřete dveře a jdete do další zóny, až dojdete do nějaké speciální zóny kde stisknete o tlačítko, čímž splníte úkol a jdete dál. BACHA! Minimálně jednou za hrou odnesete nějaký předmět z jednoho místa na druhé. A pak stisknete tlačítko. A takhle to funguje pořád a pořád dál. Jednou za čas taky potkáte nějakého opravdu nezajímavého bosse abyste si to jakože zpestřili, ale jinak nic.
Hra není rozmanitá. Většinu času se pohybujete po stísněných chodbách, lokace jsou převážně ploché, a nepřátelé jsou buďto před vámi, nebo za vámi. Venkovní pasáže zaberou do 2 minut a jako zpestření nefungují. Vše se tématicky opakuje. Že je to ospravedlněno datem vydání? Ani náhodou! Tři roky předtím dobové recenze kritizovaly opakovaný design interierů v původním Halo, přičemž hra obsahovala celou škálu různě rozsáhlých a otevřených i uzavřených levelů, včetně velmi otevřených exteriérů, pohybovali jste se po lidských i mimozemských vesmírných lodích, chodili jste pěšky, jezdili vozidly, létali kluzákem. Doom 3 je zkrátka smutně hluboko pod průměrem své doby.
Nedohrál jsem, nehodnotím, ale asi bych váhal dát plné tři hvězdičky.
Horizon Forbidden West