Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Disney's DuckTales

Wanpaku Dakku Yume Bōken

Capcom Co. •  Digital Eclipse Software (PC, PS4, XOne)
14.09.1989
listopad 1990
18.04.2017
kompatibilní
76
8 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Disney's DuckTales je akční plošinovka na motivy stejnojmenného dětského seriálu (u nás známého pod názvem My z Kačerova či Kačeří příběhy). Na hře pracovali klíčoví tvůrci série Mega Man a hratelnost tak se slavnou sérií sdílí řadu klíčových prvků.

Hráči se v ní ujímají role miliardáře strýčka Skrblíka na jeho výpravách za bohatstvím a poklady po celém světě. Skrblík tak v průběhu hry navštíví africké doly, amazonský prales, Himálaje, Transylvánii a dokonce i Měsíc, kde na něj čeká řada platformingových výzev, nebezpečných nepřátel, ale i drahocenných pokladů. Tyto úrovně může Skrblík projít v libovolném pořadí, avšak pro postup dál je vybrané úrovně nutno navštívit několikrát. Skrblíkovou hlavní zbraní a nástrojem v jednom je jeho hůl, se kterou může jak mlátit nepřátele po hlavě, tak ji využít jako skákací tyč a odrazit se s ní na vyšší plošinky.

Hra se dočkala jak pokračování DuckTales 2 z roku 1993, tak remaku DuckTales: Remastered z roku 2013.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Druhou dohranou hrou v rámci Disney Afternoon Collection je její nejstarší část DuckTales. Na Kačeří příběhy jsem koukal moc rád a v té době měl na počítači hru Duck Tales pro DOS. Tohle je ale jiná záležitost a i navzdory pěkným vzpomínkám musím uznat, že lepší. Obě hry dobře zachycují atmosféru seriálu, ale zde nejsou žádné nepovedené letecké části. DuckTales je čistá plošinovka s několika jednoduchými pravidly a chytlavou hratelností. Jako strýček Skrblík musíte projít pět lokací, nashromáždit peníze a především poklady. Pět lokací není mnoho a ani nejsou moc dlouhé, ale dostat každou do ruky chvíli trvá. Obtížnost se zdá lehčí než u Chip a Dale, ale možná si už zvykám na nastavené tempo. V úrovních jsou také ukrytá různá tajemství, takže rozhodně stojí za to nikam nespěchat. Hra sice obsahuje časový limit, ale není moc přísný a obvykle je stejně třeba jeden zkušební průchod - kvůli základní orientaci a otestování nepřátel. Hledání má navíc i jiné východy. Sice jsou některé skryté části obtížněji dostupné, ale permanentní zvýšení životů nebo kompletní vyléčení za to stojí. V druhé polovině je díky životům navíc hra ještě o něco přístupnější.

Nechci zase tvrdit, že jde o nějakou pohodičku. Uložení na začátku každé lokace jsem praktikoval stejně a asi u tří čtyř zákeřnějších částí jsem dokonce využil přetočení času. Potěší také drobné propojení jednotlivých oblastí, do Transylvánie se dvakrát vrátíte, a částečně nelineární postup. Každá část je také naprosto specifická, ať už prostředím, překážkami nebo protivníky. Abych jen nechválil, tak ovládání není zrovna příjemné. Jedinou zbraní a zároveň nástrojem je hůlka, ale její použití pro skákání není zrovna intuitivní a celkem často jsem ztratil život právě kvůli chybě v použití. Čekal jsem, že hra bude dobrá, ale stejně dokázala příjemně překvapit. Hraní tak rozhodně doporučuji a díky ní dám šanci i remasteru, který jsem kdysi pouze vyzkoušel.
+19
  • PC 75
"Kačerov jak hurikán, k nám už míří". První polovina devadesátek, neděle, tuším 18 večer před večerníčkem a já natěšeně sedím před televizí a čekám až začne dvojblok od Disney, abych si zase zazpíval oblíbenou znělku. A teď, plus mínus 30 let poté přichází Retro Klub a jedna z her jsou právě Kačeří příběhy. Tomu prostě nemůžu odolat.

Plošinovky se sice neřadí k mým oblíbenějším žánrům, avšak hraní mě celkem bavilo. Ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem, umíral jsem až nezdravě často, než jsem si zvyknul na to, jak správně se strýčkem Skrblíkem skákat. Pak to bylo především o vhodném použití save/load/rewind a ke konci už mi to ukládání stačilo pouze na začátku a někde v půlce úrovně. Celkem dobré zpracované jsou i souboje s bossy, u kterých jsem obvykle jednou či dvakrát umřel, než jsem přišel na tu správnou taktiku. Pouze u finálního Dracula Ducka jsem se zapotil více, protože se mi prostě nedařilo správně načasovat skok na toho netopýra.

Hra pak nabízí ještě dva herní mody a to Boss Rush, kde se hráč snaží co nejrychleji porazit všechny bosse a Time Attack, kdy se musí zase co nejrychleji projít celá hra. To vše bez rewindu. Porážku bossů jsem zvládl celkem bez problémů, časem nejspíš zkusím i ten Time Attack, snad se mi ho podaří pokořit.

Graficky pak hra vypadá i po těch letech příjemně, je v ní celkem 5 epizod, kde každá má trochu jiný vzhled. Asi nejvíc se mi líbilo v Transylvánii. Na pozadí hraje příjemná hudba.

Záporem hry by pro někoho mohla být zmíněná vysoká obtížnost hraní, což naštěstí nebyl můj případ. Ale také příběh, který jsem při hraní vnímal jen minimálně. Vzhledem ke stáří hry to není nic, co by bylo neodpustitelné. Každopádně časem zkusím i remasterovanou verzi hry, kde je příběh lépe vyobrazen i pomocí rozšířených nehratelných scén a rozhovorů.

Celkově jsem s hraním spokojený a těším se na další hry ze sady The Disney Afternoon Collection, které si určitě ještě zkusím zahrát.
+14
  • PC 70
"Kačerov jak hurikán . K nám už míří.
Auta laser aeroplán. Městem víří.
Příběhy píše… z téhle té říše..."

Zřejmě nebudu sám, kdo zná herní Kačeří příběhy ještě z dob modrých DOSovských obrazovek v podobě hry Duck Tales, která mě pravidelně v podzemích strašila a v džunglích stejně tak pravidelně rozčilovala, jako mě u focení jedinečně růžových zvířat doslova bavila. Přiznám se ale, že jsem se nikdy nesetkal s těmito hopsačkami. Nintendo jsem doma totiž nikdy neměl, byť ty kazety jsem vídal všude na tržnicích. To až Retro klub této databáze mě nalákal na to si na hry podobného ražení zavzpomínat a uvědomit si jejich silné, ale i slabé stránky.

Nakoupil jsem celý The Disney Afternoon Collection a první, co jsem spustil byla i první hra z balíčku šesti her. DuckTales z roku 1989, kde na mě okamžitě při spuštění udeřila legendární melodie Kačeřích příběhů...

"Kačer, úú, teď k vám děti z dálky letí
Kačer, úú, přináší sem kouzelnou zem
Kačer!"

No, co Vám budu povídat, kde jsou ty časy, kdy jsem Kačeří příběhy hltal hlava nehlava. Tady se ujímám role strýčka Skrblíka, který v pěti epizodách cestuje kde se dá. Navštíví třeba amazonský prales, ale dostanete se s ním i na Měsíc. Na jednotlivých mapách pak sbírá poklady a cílem každé mise je najít nějaký ultra poklad, ke kterému se postupně dostáváte. Každá z pěti map je originální, to znamená, že tu jsou různé příšery a různé prostředí.

Skákačka je to ale tradiční a je mi jasné, že když bych tu neměl funkci Rewind, Save a Load, tak to určitě nedám. Na podobnou obtížnost jsem totiž už fakt starý. Je tomu pár let co teď už manželka koupila Segu za pár stovek, ve které byl Mario a podobné hry, které jeli přesně v podobném duchu. Dnes už si ale mladáci nedovedou ani představit, když se dostanou na jeden zátah na asi tisícátý pokus konečně ke konci hry, dojde jim život vlivem nějaký strašný hovadiny a zamotání se do prostředí (což je tu naprosto běžný jev) a hra pak ukáže slovutné GAME OVER.

Zde to ale naštěstí není...Bez těch funkcí by si normální dospělý pamatující tyto momenty podobné hry dnes nemohl ani chtít koupit. A to ani ze srandy nebo z nostalgie ne. Výše zmíněné funkce mi totiž pomohly k tomu, abych si hru v poklidu užil a pravda, do dvou hodin ji mohl dohrát. Na příběhu není nic zásadního, prostě skrblíte, ale to se strýčkem Skrblíkem bylo dycky tak. Takže za mě fajn relax a příjemné zavzpomínání na dětská léta u jedné oblíbené kreslené pohádky převedené do zábavné hopsačky.

"Na tváře smích ti právě vpích
pan Kačer."
+14