"Kačerov jak hurikán . K nám už míří.
Auta laser aeroplán. Městem víří.
Příběhy píše… z téhle té říše..."
Zřejmě nebudu sám, kdo zná herní Kačeří příběhy ještě z dob modrých DOSovských obrazovek v podobě hry Duck Tales, která mě pravidelně v podzemích strašila a v džunglích stejně tak pravidelně rozčilovala, jako mě u focení jedinečně růžových zvířat doslova bavila. Přiznám se ale, že jsem se nikdy nesetkal s těmito hopsačkami. Nintendo jsem doma totiž nikdy neměl, byť ty kazety jsem vídal všude na tržnicích. To až Retro klub této databáze mě nalákal na to si na hry podobného ražení zavzpomínat a uvědomit si jejich silné, ale i slabé stránky.
Nakoupil jsem celý The Disney Afternoon Collection a první, co jsem spustil byla i první hra z balíčku šesti her. DuckTales z roku 1989, kde na mě okamžitě při spuštění udeřila legendární melodie Kačeřích příběhů...
"Kačer, úú, teď k vám děti z dálky letí
Kačer, úú, přináší sem kouzelnou zem
Kačer!"
No, co Vám budu povídat, kde jsou ty časy, kdy jsem Kačeří příběhy hltal hlava nehlava. Tady se ujímám role strýčka Skrblíka, který v pěti epizodách cestuje kde se dá. Navštíví třeba amazonský prales, ale dostanete se s ním i na Měsíc. Na jednotlivých mapách pak sbírá poklady a cílem každé mise je najít nějaký ultra poklad, ke kterému se postupně dostáváte. Každá z pěti map je originální, to znamená, že tu jsou různé příšery a různé prostředí.
Skákačka je to ale tradiční a je mi jasné, že když bych tu neměl funkci Rewind, Save a Load, tak to určitě nedám. Na podobnou obtížnost jsem totiž už fakt starý. Je tomu pár let co teď už manželka koupila Segu za pár stovek, ve které byl Mario a podobné hry, které jeli přesně v podobném duchu. Dnes už si ale mladáci nedovedou ani představit, když se dostanou na jeden zátah na asi tisícátý pokus konečně ke konci hry, dojde jim život vlivem nějaký strašný hovadiny a zamotání se do prostředí (což je tu naprosto běžný jev) a hra pak ukáže slovutné GAME OVER.
Zde to ale naštěstí není...Bez těch funkcí by si normální dospělý pamatující tyto momenty podobné hry dnes nemohl ani chtít koupit. A to ani ze srandy nebo z nostalgie ne. Výše zmíněné funkce mi totiž pomohly k tomu, abych si hru v poklidu užil a pravda, do dvou hodin ji mohl dohrát. Na příběhu není nic zásadního, prostě skrblíte, ale to se strýčkem Skrblíkem bylo dycky tak. Takže za mě fajn relax a příjemné zavzpomínání na dětská léta u jedné oblíbené kreslené pohádky převedené do zábavné hopsačky.
"Na tváře smích ti právě vpích
pan Kačer."
Auta laser aeroplán. Městem víří.
Příběhy píše… z téhle té říše..."
Zřejmě nebudu sám, kdo zná herní Kačeří příběhy ještě z dob modrých DOSovských obrazovek v podobě hry Duck Tales, která mě pravidelně v podzemích strašila a v džunglích stejně tak pravidelně rozčilovala, jako mě u focení jedinečně růžových zvířat doslova bavila. Přiznám se ale, že jsem se nikdy nesetkal s těmito hopsačkami. Nintendo jsem doma totiž nikdy neměl, byť ty kazety jsem vídal všude na tržnicích. To až Retro klub této databáze mě nalákal na to si na hry podobného ražení zavzpomínat a uvědomit si jejich silné, ale i slabé stránky.
Nakoupil jsem celý The Disney Afternoon Collection a první, co jsem spustil byla i první hra z balíčku šesti her. DuckTales z roku 1989, kde na mě okamžitě při spuštění udeřila legendární melodie Kačeřích příběhů...
"Kačer, úú, teď k vám děti z dálky letí
Kačer, úú, přináší sem kouzelnou zem
Kačer!"
No, co Vám budu povídat, kde jsou ty časy, kdy jsem Kačeří příběhy hltal hlava nehlava. Tady se ujímám role strýčka Skrblíka, který v pěti epizodách cestuje kde se dá. Navštíví třeba amazonský prales, ale dostanete se s ním i na Měsíc. Na jednotlivých mapách pak sbírá poklady a cílem každé mise je najít nějaký ultra poklad, ke kterému se postupně dostáváte. Každá z pěti map je originální, to znamená, že tu jsou různé příšery a různé prostředí.
Skákačka je to ale tradiční a je mi jasné, že když bych tu neměl funkci Rewind, Save a Load, tak to určitě nedám. Na podobnou obtížnost jsem totiž už fakt starý. Je tomu pár let co teď už manželka koupila Segu za pár stovek, ve které byl Mario a podobné hry, které jeli přesně v podobném duchu. Dnes už si ale mladáci nedovedou ani představit, když se dostanou na jeden zátah na asi tisícátý pokus konečně ke konci hry, dojde jim život vlivem nějaký strašný hovadiny a zamotání se do prostředí (což je tu naprosto běžný jev) a hra pak ukáže slovutné GAME OVER.
Zde to ale naštěstí není...Bez těch funkcí by si normální dospělý pamatující tyto momenty podobné hry dnes nemohl ani chtít koupit. A to ani ze srandy nebo z nostalgie ne. Výše zmíněné funkce mi totiž pomohly k tomu, abych si hru v poklidu užil a pravda, do dvou hodin ji mohl dohrát. Na příběhu není nic zásadního, prostě skrblíte, ale to se strýčkem Skrblíkem bylo dycky tak. Takže za mě fajn relax a příjemné zavzpomínání na dětská léta u jedné oblíbené kreslené pohádky převedené do zábavné hopsačky.
"Na tváře smích ti právě vpích
pan Kačer."
Cave Story+