Tentokrát je příběh rozdělen do 15-ti kapitol, a všechny principy ovládání včetně Zero G, agresivních šmejdů, způsobu boje, arzenálu, levelování a nakupování munice a dalších vyfikundací v kosmickém Tescu jsou víceméně totožné jako v dílu předchozích, což naprosto vyhovuje a jeden se cítí jako když vklouzne do pohodlně vyšplápnutých bot. Issac toulající se v halucinacích v oddělení vesmírného sanatoria Titan Station, je ze svěrací kazajky vysvobozen tajemným zachráncem a může začít plíživá kosmická zábava a nakonec se dostaneme i na starou známou USG Ishimuru. Pár rozdílů se přesto najde, mlčenlivý mechanik se nám rozmluvil, portfolio zbraní a hnusáku se rozšířilo a přišlo mi, že muťáci byli jaksi odolnější a častokrát pár prásknutí nestačilo nemluvě o těch šmejdech v poslední třetině, kteří si dokonce dovolovali ožívat.
Příběh je povedený, samozřejmě díky vedlejším postavám, ale zakončení se tentokrát úplně nepovedlo, atmosféricky mi to pocitoově také přišlo lehce slabší, ale to jsou jen takové drobné nedostatky, rozhodně pořád silný nadprůměr a teď už jen doufat, že trojka neusne na vavřínech, recenze to bohužell krapet naznačují – 85 %
Pro: audiovizuální zpracování, hratelnost, brutalita, bojový systém, postavy
Proti: poslední 1/4 hry