Diskuze

@Paul (16.01.2017 13:00): Podvodní mise nebo obrana náklaďáku je opravdu zbytečná, sniper mise mi přišla jako celkem standard všech možných sniper misí (málokterá hra má bohužel sniper mise udělané nějak rozumně - tj. likvidace jednoho cíle a zmizení po anglicku, většinou je to jako na střelnici). Vlakovou misí myslíš Ravi Vallis?

Dnes už odpadní věci taky nehraju, není čas. Dříve jsem hrál téměř každou FPS, bral jsem žánr řekněme studijním způsobem.

@Paul (16.01.2017 12:24): To je právě to, co se mi na tom nakonec hodně líbilo. Když to člověk hraje podruhé, tak ví, že směřuje ke svému neodvratnému konci, ale díky zabití Castora a následné smrti dojde k záchraně ostatních, kteří tak zůstanou neodhaleni. Rozhodně to není klasický happy end - porazím hlavního záporáka a tím vyhraju království a půl princezny.

Co se týče kritiky pozdního objevení Longwooda ... on je úvod (Longwood, Stone, Chaser a další postavy a jejich motivace) popsaný v manuálu, ale také jsem jej četl až po nevím kolikátém dohrání.

Jinak jsem hrál jsem mrtě horších FPS, 10 % je IMHO přehnané. Kdo nehrál věci typu Operation: Matriarchy, Merchants of Brooklyn, They're Alive nebo v nejhorším případě Nevski Titbit , tak neví, co jsou to skutečně špatné FPS :-) Recenze je ale subjektivní počin autora, já jsem zase dost nemilosrdný ke hrám, u kterých se mě autoři pokoušejí cíleně trollit (např. Fable III, The Devil Inside nebo Unepic).

Když jsem hrál Chasera podruhé (a potřetí, počtvrté a popáté :-) ), tak se mně na něm líbily právě ty věci, které mě štvaly napoprvé (a které zjevně štvali Tebe). Délka a relativní "prázdnost" (tj. až na výjimky nepřeplácanost nepřáteli v porovnání s FPS standardem, to mám rád) spolu s nutností hledání cesty dál. U Chasera mám také velmi rád atmosféru (ponurost, opuštěnost, rozpadající se základny), navíc z toho inspirace P. K. Dickem (můj oblíbený autor) čiší skutečně hodně. S vypadnutím mimo mapu nebo grafickými bugy jsem se setkal v jednotkách případů během pěti dohrání.