Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Blackthorne

Blackhawk

79
74 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
freeware (dříve placená hra)
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
19.12.1994 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://eu.blizzard.com/en-gb/games/legacy/
Príbeh Blackthorne sa odohráva na planéte menom Tuul, planéte ktorá existovala po tisíce rokov mimo ľudské poznanie. Po celý ten čas ľudu Tuulu vládol jediný šaman, ktorý „bol požehnaný všetkými znalosťami“. Mnoho rokov pred začiatkom hry, Thoros, posledný vládca, sa nevedel rozhodnúť komu zo svojich dvoch synov predá žezlo. Veriac, že vyriešil svoj problém, zaviedol oboch synov do púšte a tu sa zabil. Z jeho tela sa stali dva mocné kamene, svetlo a temnota, a dal každý jednému zo svojich synov, aby vládli vo svojich vlastných kráľovstvách. Ľudia Kameňa svetla vytvorili kráľovstvo Androth, a ľud Temného kameňa sformoval kráľovstvo Ka'dra'suul. Avšak zatiaľ čo obyvatelia Androthu rešpektovali svoj kameň, Ka'dra'suul odmietol Temný kameň, a kameň ich zmenil. Zmenil na príšery vzdialené ľudskému zovňajšku. V týchto časoch sa ka'dra menom Sarlac dostáva k moci a plánuje útok na Androth. Vediac, čo čaká jeho ľud, kráľ Androthu Valros, pomocou svojho mága Galadrila, posiela svojho syna Kylea na Zem, aby mu zachránil život. Kameň svetla posiela s ním. Dúfa, že sa Kyle jedného dňa vráti a zachráni svoj ľud. O 20 rokov neskôr, Kyle je uznávaný vojenský kapitán a žoldnier. Po úteku z väzenia však musí čeliť súdu. Začína mať podivné sny, a v zapätí je kontaktovaný Galadrilom. Je čas na návrat na Tuul, zachrániť svoj vlastný ľud. Hra začína v momente, keď sa Kyle chystá zabiť Sarlaca a vziať si späť svoj trón.

Blackthorne (v niektorých krajinách aj ako Blackhawk) je klasická plošinovka, ktorá kráča v šľapajach legendárnych hier ako Prince of Persia, či Flashback.

V roce 2013 uvolnil Blizzard hru zdarma (viz odkazy).


Poslední diskuzní příspěvek

Já se přiznám, že jsem se k Blackhorne dostal později a to v době, když už lidi hráli o dost novější hry (mohl být cca rok 1998-99). Už tehdy…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Blizzard zacinali svou karieru vykradanim jinych uspesnych her a zatimco klon Duny 2 Warcraft a realtime strategie samotne se ukazaly byt sazkou na spravnou kartu, flashbackovka Blackthorne je jedina jejich hra, ze ktere se nestal hit. To ale neznamena, ze by to byla spatna hra - naopak. Blackthorne ma krasnou grafiku, prijemne se hraje a jeho obtiznost je presne vybalancovana tak, aby hru mohl po urcitem treninku dohrat uplne kazdy. Zaporem je rozhodne absence jakekoliv originality a fakt, ze veskere napady autori vystrileli v prvnich 5 levelech, takze hrac ve zbylych 2/3 hry pouze opakuje jedny a ty same cinnosti. Kupodivu to ale nijak zvlast nefrustruje, hra si totiz udrzuje prijemnou hratelnost a kdyz se nakonec nuda uz pomalu vkrada do mysli, tak konecne prichazi na radu finalni boss. Mimochodem - hra obsahuje tu a tam i nejaky rozhovor a naznak pribehu, ktery je pro Blizzard klasicky - souboj cloveka s orky. Autori se opravdu nezaprou.

Pro: grafika, zabavne prestrelky, atmosfera

Proti: misty nudne a repetivni, nizka originalita

+22+22 / 0
  • PC 85
Blackhawk! Nenechte se zmást názvem, hra se totiž takto na našem trhu prodávala a zcela pochopitelně šlo pouze o marketingový tah, protože původní název u nás v Evropě neslo už pivo. Jako to pivo ovšem hry dostupné nebyly, vzpomínám si, že jediný způsob, jak se k nečemu šlo pořádně dostat, bylo mít známého s disketami. Já měl to štěstí, že jsem se dostal i k Blackhawku.

Po zajímavém prologu se dostáváme do poměrně temného prostředí a přesvědčivou metodou řešíme veškeré trable. S brokovnicí. Ta se nám postupem vylepšuje, ale není jediným předmětem, se kterým se potýkáme. Napříč hrou sbíráme různé předměty, ať už jde o předměty k rozmanitější likvidaci nepřátel nebo prostého postupu na druhou stranu obrazovky. Nepřátelé se liší, vyžadují jiný přístup. Někdy jsou velmi předvídatelní, jejich počet výstřelů lze tušit, jindy tolik ne. Mimo střelby a odpalování bombiček je třeba hodně skákat a šplhat. Prostředí působí dobře, levely disponují i vodopády, které lze projít do tajné místnosti a získat třeba lahvičku na uzdravení. Inspirace hry je poměrně zřetelná, ale vyplatilo se to. A hlavně se to povedlo.

Dlouhou dobu jsem tehdy nedokázal dokončit první akt, protože v jeho druhé polovině bylo poprvé třeba provést skok s rozeběhem. Já nevěděl, že je to možné. Také jsem se pokoušel o překlady, protože postavy, na které narážíte, mají svůj text. Text mělo i to povedené intro. Většinou jsou to jenom takové blekoty, ale občas i něco užitečného. Angličtina v té době byla rozšířená jako internet, co víc, já jako dítě jsem jazykem nedisponoval, ale snažil jsem se. Pamatuji si, že jsem se snažil přijít na to, co znamená UNNGG. Ideu o tom, co mi to ten otrok chce sdělit, jsem neměl, ale nevzdával jsem to. Jednou po náhodně stisknutých klávesách se mi podařilo díru přeskočit.. od té chvíle radosti mi už nic nebránilo s Kylem proskákat do konce. Mnohdy se skočit nepodaří, ale není moc obtížné si mechanismus osvojit a následně si vychutnat vše, co hra nabízí.

Nedlouho poté jsem v obchodě spatřil krabici za 99 korun a od té doby je to jedna z krabic, za které jsem rád..

Pro: atmosféra, akce, konec, na originálu žádné bugy

+18+18 / 0
  • PC 95
Sedím na trůnu, královskou korunu na hlavě, pěknou roštěnku po svojí pravici a dívám se na vypreparovanou lebku toho šmejda Sarlaca na zdi. A znovu si v hlavě přehrávám, jak jsem se sem vlastně dostal.

No, začalo to před dvaceti rokama, když ten všivák zaútočil na náš hrad. Můj tatík tušil, že je všechno v háji a tak mě poslal pryč, abych se jednou vrátil, pomstil se tomu kriplovi a vzal si zpátky, co mi právem náleží. Trvalo to pěkně dlouho, ale když čas uzrál, vzal jsem svůj meč a vypravil se za pomstou. Moment, jakej meč? Co to plácám? To je zbraň pro bábovky. Já si vzal pěkně brokovnici a šel na věc.

Když jsem dorazil domů, všude samej orkskej parchant a vůbec ze mně neměli radost. Jen mě uviděli, hned po mně začali pálit. Ale já nejsem blbej. Počkal jsem si pěkně ve stínu, až ty matláci budou přebíjet a dal jsem jim ochutnat olova. A těm, kterejm byli zásahy z mý brokárny ukradený, jsem hodil do ksichtu bombu a byl klid. Ale co mě fakt dostalo, že všude byli zotročený lidi, buď s nějakou sbíječkou v prackách, nebo rovnou přikovaný ke zdi. Neměl jsem čas je osvobozovat, ale na druhou stranu jsem se nemohl dívat, jak trpí. A jelikož jsem citlivá povaha a z pohledu na lidskou krev je mi šoufl, vždycky jsem kolem nich prošel a pak frajerskou ránou za sebe jsem je brokovnicí vysvobodil z jejich utrpení. Občas jsem objevil i různý klíče k mostům a ke dveřím a kde to klíčem nešlo, pomohl jsem si opět bombou.

Jak jsem se dostával blíž k hradu, narazil jsem i na pár maníků, který mi chtěli pomoct. Tu mi dali lepší brokárnu, jindy mi zas vylepšili zdraví. A musím uznat, že mi to celkem helflo, páč i protivníci pěkně přitvrdili. Orky doplnili pěkně otravný androidi, se kterejma už nebyli přestřelky taková prča a občas se dokonce hromada šutráků změnila v nějakýho golema. Ale stejně dostali všichni na budku a já se konečně mohl podívat Sarlacovi do ksichtu. Musím tedy uznat, že jsem čekal, že to bude větší frajer. Ani jsem se moc nezapotil a bylo hotovo.

A teď budu vládnout spravedlivě až do smrti. Aspoň to tak psali. A když mě někdo vytočí, nemějte obavy, moje brokovnice bude připravená.
+17+17 / 0
  • PC 80
S touto plošinovkou jsem se poprvé setkal cca v roce 1996, kdy mi ji kamarád ukázal na svém PC - 486 s 8 MB RAM. Já jsem v té době měl 386 se 4 MB RAM, takže mi tahle hra nešla spustit a pěkně mě to štvalo.

Přesouváme se cca o 18 let do budoucnosti, kdy Blizzard vydal Blackthorne Arcade Classic na svém Battlenetu zdarma ke stažení. Skočil jsem po tom a zkusil si to. Bylo to ono, pořád stejně sexy jako před lety. Dohrál jsem první level a to mi zatím stačilo. O další rok později jsem se ale rozhodl, že tuto hru pokořím.

Blackthorne je plošinovka s poměrně jednoduchými principy, ale jejich zvládnutí není tak snadné. Těžiště hratelnosti leží ve skákání (hlavně s rozběhem) a ve střeleckých soubojích. Možnost pomstít se rozchechtanému orkovi poté, co vás zasáhne, je velmi příjemná. Hře se daří plynule zvyšovat obtížnost nejprve posilováním nepřátel, poté jejich různorodostí (kutálející se skalní obři, lidožravé rostliny) a později i jejich přidáváním, takže je nutné synchronizovaně bojovat proti více najednou a to už je solidní výzva. Otravné je, když se dá za orkem vylézt jen jedním způsobem a on u toho převisu stojí. Jakmile vylezete, ork do vás šťouchne a spadnete dolů. Je nutné (někdy i několik minut) počkat, než ork popojde kousek od kraje a až pak je možné se pustit do souboje.

Vždy po čtyřech levelech se změní prostředí, což s sebou nese změnu grafiky a hudby, ale principy jsou pořád stejné. Zhruba od poloviny hry je to tedy už v podstatě "na jedno brdo" a levely jsou zajímavé převážně tím, že jsou zamotanější a důležité předměty jsou dál od sebe.

Grafika je jednoduchá, ale mě se velmi líbí. Hlavně animace pohybu hlavní postavy je povedená (připomíná mi Prince of Persia). Zvuky jsou jednoduché, ale správně děsivé. Hudba byla dobrá jen v prvním aktu, po zbytek hry je to takové neforemné "cosi", takže jsem pak hudbu vypínal.

Zamrzí také bugy při používání předmětů a propadávání zdí (když vás někdo střelí při lezení po žebříku nebo uprostřed animace pohybu), které mi způsobily několikrát nutnost opakovat level. A občas se mi pohyb postavy zdál trochu těžkopádný - to když jsem potřeboval udělat nějakou akci opravdu rychle.

Celkově jsem si hru hodně užil. Má svůj osobitý styl a je to výzva. To mám rád :)

Pro: Atmosféra, střelecké souboje, design levelů

Proti: Hudba, bugy

+16+16 / 0
  • PC --
Nostalgická vzpomínka na časy, kdy malé Garreťátko koukalo na monitor s vypleštěnýma očima na tu grafickou nádheru, střílelo ubohé otroky a připadalo si u toho hrozně nadřazeně a drsně. Především pak střelba za zády bývala asi nejoblíbenější kratochvíle. Dohrání nepřipadalo v úvahu, a tak si jen tak chodilo a střílelo a pořád znova a od začátku. Jednou přišla bouřka a s ní blesk a s ním výpadek proudu a s ním poškození hry při zhasnutí PC. Od té doby na něj nespočinulo okem, až pár let zpátky... to už dospělý a plně vyvinutý Garret využil emulátoru a pokoušel se do hry znovu dostat a dorazit ji once & for all. Bohužel, bug někde v 1/3 hry tomu chtěl a Garret opět nebyl schopen hru dokončit.

Až pak jednou jakýsi leebigh plácnul něco o free verzi na Battlenetu a... zanadával si řádně, některé levely bylo potřeba se naučit kousek po kousku a často bojoval i s bugy (hra použila nesprávný klíč nebo jiný předmět), ale nakonec, téměř po 20ti letech, se mu to podařilo. Blackthorne je pokořen.

Hrát jej na dvaceti-sedmi palcích není nic příjemného, na řadu tak muselo přijít hraní v okně, což působilo neskutečně roztomile, až rozkošně sladce...
+14+14 / 0