90210
Blizzard zacinali svou karieru vykradanim jinych uspesnych her a zatimco klon Duny 2 Warcraft a realtime strategie samotne se ukazaly byt sazkou na spravnou kartu, flashbackovka Blackthorne je jedina jejich hra, ze ktere se nestal hit. To ale neznamena, ze by to byla spatna hra - naopak. Blackthorne ma krasnou grafiku, prijemne se hraje a jeho obtiznost je presne vybalancovana tak, aby hru mohl po urcitem treninku dohrat uplne kazdy. Zaporem je rozhodne absence jakekoliv originality a fakt, ze veskere napady autori vystrileli v prvnich 5 levelech, takze hrac ve zbylych 2/3 hry pouze opakuje jedny a ty same cinnosti. Kupodivu to ale nijak zvlast nefrustruje, hra si totiz udrzuje prijemnou hratelnost a kdyz se nakonec nuda uz pomalu vkrada do mysli, tak konecne prichazi na radu finalni boss. Mimochodem - hra obsahuje tu a tam i nejaky rozhovor a naznak pribehu, ktery je pro Blizzard klasicky - souboj cloveka s orky. Autori se opravdu nezaprou.
Komentáře
adam.kulhanekPamatuji si, jako by to bylo včera. Dojdu do školy, po chvíli přijde kámoš s tím, že má super novou hru, kterou okomentoval slovy: "Je to princ s brokovnicí!". Moje reakce na toto oznámení byla nečekaně: "To musím mít". Vzpomínám si, že jsem se tenkrát nedostal ani do druhé oblasti, ale o pár let později se mi hru už podařilo dohrát. Nedávno jsem si tuto hru z nostalgie zahrál znova a musím říct, že stále baví.
Příběh je opravdu velmi jednoduchý, ale o ten tu moc nejde. Primární je zde hratelnost a ta stojí za to. Líbí se mi přestřelky a jejich systém krytí s následnou střelbou ve správný okamžik. V pozdějších fázích hry je trochu obtížnější ten správný okamžik vychytat, ale dá se na to zvyknout. Jednotlivé úrovně vypadají na první pohled rozmanitě a složitě, ale neměl jsem problém se v nich po chvíli dobře orientovat. Atmosféru hry dobře podkresluje stylová hudba.
Co mi ale trochu na hře vadilo, bylo ovládání. Nechápu proč je na šipku nahoru namapováno šplhání nahoru, krytí a interakce současně. Díky tomu se mi nejednou stalo, že jsem se dostal k nepříteli a chtěl se hned krýt, ale místo toho jsem začal šplhat na vyšší plošinu a nepřítel mě sestřelil. Nebo si jiný vězeň stoupl zrovna na místo, odkud jsem potřeboval jít nahoru a tím pádem jsem s ním vždy jen mluvil místo očekávaného šplhání nahoru. Ačkoliv jsem se zabíjení vězňů vyhýbal, tak v tomto případě se zavazející vězeň intimně seznámil s mou brokovnicí.
Druhou, ale jen malou slabinou je to, že se všechny mechanismy a nepřátelé představí již v třetí epizodě a následně už se jede na stále těch samých principech až k finálnímu bossovi. Chybělo mi tam nějaké další překvápko, kterému bych se musel postavit.
Jak už jsem psal v úvodu, hraní mě bavilo i dnes. Tak trochu je škoda, že nikdy nevzniklo nějaké pokračování nebo jiná hra z tohoto světa.
Příběh je opravdu velmi jednoduchý, ale o ten tu moc nejde. Primární je zde hratelnost a ta stojí za to. Líbí se mi přestřelky a jejich systém krytí s následnou střelbou ve správný okamžik. V pozdějších fázích hry je trochu obtížnější ten správný okamžik vychytat, ale dá se na to zvyknout. Jednotlivé úrovně vypadají na první pohled rozmanitě a složitě, ale neměl jsem problém se v nich po chvíli dobře orientovat. Atmosféru hry dobře podkresluje stylová hudba.
Co mi ale trochu na hře vadilo, bylo ovládání. Nechápu proč je na šipku nahoru namapováno šplhání nahoru, krytí a interakce současně. Díky tomu se mi nejednou stalo, že jsem se dostal k nepříteli a chtěl se hned krýt, ale místo toho jsem začal šplhat na vyšší plošinu a nepřítel mě sestřelil. Nebo si jiný vězeň stoupl zrovna na místo, odkud jsem potřeboval jít nahoru a tím pádem jsem s ním vždy jen mluvil místo očekávaného šplhání nahoru. Ačkoliv jsem se zabíjení vězňů vyhýbal, tak v tomto případě se zavazející vězeň intimně seznámil s mou brokovnicí.
Druhou, ale jen malou slabinou je to, že se všechny mechanismy a nepřátelé představí již v třetí epizodě a následně už se jede na stále těch samých principech až k finálnímu bossovi. Chybělo mi tam nějaké další překvápko, kterému bych se musel postavit.
Jak už jsem psal v úvodu, hraní mě bavilo i dnes. Tak trochu je škoda, že nikdy nevzniklo nějaké pokračování nebo jiná hra z tohoto světa.
Pro: Souboje, atmosféra, hudba
Proti: Ovládání
aDOStSedím na trůnu, královskou korunu na hlavě, pěknou roštěnku po svojí pravici a dívám se na vypreparovanou lebku toho šmejda Sarlaca na zdi. A znovu si v hlavě přehrávám, jak jsem se sem vlastně dostal.
No, začalo to před dvaceti rokama, když ten všivák zaútočil na náš hrad. Můj tatík tušil, že je všechno v háji a tak mě poslal pryč, abych se jednou vrátil, pomstil se tomu kriplovi a vzal si zpátky, co mi právem náleží. Trvalo to pěkně dlouho, ale když čas uzrál, vzal jsem svůj meč a vypravil se za pomstou. Moment, jakej meč? Co to plácám? To je zbraň pro bábovky. Já si vzal pěkně brokovnici a šel na věc.
Když jsem dorazil domů, všude samej orkskej parchant a vůbec ze mě neměli radost. Jen mě uviděli, hned po mně začali pálit. Ale já nejsem blbej. Počkal jsem si pěkně ve stínu, až ty matláci budou přebíjet a dal jsem jim ochutnat olova. A těm, kterejm byly zásahy z mý brokárny ukradený, jsem hodil do ksichtu bombu a byl klid. Ale co mě fakt dostalo, že všude byli zotročený lidi, buď s nějakou sbíječkou v prackách, nebo rovnou přikovaný ke zdi. Neměl jsem čas je osvobozovat, ale na druhou stranu jsem se nemohl dívat, jak trpí. A jelikož jsem citlivá povaha a z pohledu na lidskou krev je mi šoufl, vždycky jsem kolem nich prošel a pak frajerskou ránou za sebe jsem je brokovnicí vysvobodil z jejich utrpení. Občas jsem objevil i různý klíče k mostům a ke dveřím a kde to klíčem nešlo, pomohl jsem si opět bombou.
Jak jsem se dostával blíž k hradu, narazil jsem i na pár maníků, který mi chtěli pomoct. Tu mi dali lepší brokárnu, jindy mi zas vylepšili zdraví. A musím uznat, že mi to celkem helflo, páč i protivníci pěkně přitvrdili. Orky doplnili pěkně otravný androidi, se kterejma už nebyli přestřelky taková prča a občas se dokonce hromada šutráků změnila v nějakýho golema. Ale stejně dostali všichni na budku a já se konečně mohl podívat Sarlacovi do ksichtu. Musím tedy uznat, že jsem čekal, že to bude větší frajer. Ani jsem se moc nezapotil a bylo hotovo.
A teď budu vládnout spravedlivě až do smrti. Aspoň to tak psali. A když mě někdo vytočí, nemějte obavy, moje brokovnice bude připravená.
No, začalo to před dvaceti rokama, když ten všivák zaútočil na náš hrad. Můj tatík tušil, že je všechno v háji a tak mě poslal pryč, abych se jednou vrátil, pomstil se tomu kriplovi a vzal si zpátky, co mi právem náleží. Trvalo to pěkně dlouho, ale když čas uzrál, vzal jsem svůj meč a vypravil se za pomstou. Moment, jakej meč? Co to plácám? To je zbraň pro bábovky. Já si vzal pěkně brokovnici a šel na věc.
Když jsem dorazil domů, všude samej orkskej parchant a vůbec ze mě neměli radost. Jen mě uviděli, hned po mně začali pálit. Ale já nejsem blbej. Počkal jsem si pěkně ve stínu, až ty matláci budou přebíjet a dal jsem jim ochutnat olova. A těm, kterejm byly zásahy z mý brokárny ukradený, jsem hodil do ksichtu bombu a byl klid. Ale co mě fakt dostalo, že všude byli zotročený lidi, buď s nějakou sbíječkou v prackách, nebo rovnou přikovaný ke zdi. Neměl jsem čas je osvobozovat, ale na druhou stranu jsem se nemohl dívat, jak trpí. A jelikož jsem citlivá povaha a z pohledu na lidskou krev je mi šoufl, vždycky jsem kolem nich prošel a pak frajerskou ránou za sebe jsem je brokovnicí vysvobodil z jejich utrpení. Občas jsem objevil i různý klíče k mostům a ke dveřím a kde to klíčem nešlo, pomohl jsem si opět bombou.
Jak jsem se dostával blíž k hradu, narazil jsem i na pár maníků, který mi chtěli pomoct. Tu mi dali lepší brokárnu, jindy mi zas vylepšili zdraví. A musím uznat, že mi to celkem helflo, páč i protivníci pěkně přitvrdili. Orky doplnili pěkně otravný androidi, se kterejma už nebyli přestřelky taková prča a občas se dokonce hromada šutráků změnila v nějakýho golema. Ale stejně dostali všichni na budku a já se konečně mohl podívat Sarlacovi do ksichtu. Musím tedy uznat, že jsem čekal, že to bude větší frajer. Ani jsem se moc nezapotil a bylo hotovo.
A teď budu vládnout spravedlivě až do smrti. Aspoň to tak psali. A když mě někdo vytočí, nemějte obavy, moje brokovnice bude připravená.
GuldyBlackhawk! Nenechte se zmást názvem, hra se totiž takto na našem trhu prodávala a zcela pochopitelně šlo pouze o marketingový tah, protože původní název u nás v Evropě neslo už pivo. Jako to pivo ovšem hry dostupné nebyly, vzpomínám si, že jediný způsob, jak se k nečemu šlo pořádně dostat, bylo mít známého s disketami. Já měl to štěstí, že jsem se dostal i k Blackhawku.
Po zajímavém prologu se dostáváme do poměrně temného prostředí a přesvědčivou metodou řešíme veškeré trable. S brokovnicí. Ta se nám postupem vylepšuje, ale není jediným předmětem, se kterým se potýkáme. Napříč hrou sbíráme různé předměty, ať už jde o předměty k rozmanitější likvidaci nepřátel nebo prostého postupu na druhou stranu obrazovky. Nepřátelé se liší, vyžadují jiný přístup. Někdy jsou velmi předvídatelní, jejich počet výstřelů lze tušit, jindy tolik ne. Mimo střelby a odpalování bombiček je třeba hodně skákat a šplhat. Prostředí působí dobře, levely disponují i vodopády, které lze projít do tajné místnosti a získat třeba lahvičku na uzdravení. Inspirace hry je poměrně zřetelná, ale vyplatilo se to. A hlavně se to povedlo.
Dlouhou dobu jsem tehdy nedokázal dokončit první akt, protože v jeho druhé polovině bylo poprvé třeba provést skok s rozeběhem. Já nevěděl, že je to možné. Také jsem se pokoušel o překlady, protože postavy, na které narážíte, mají svůj text. Text mělo i to povedené intro. Většinou jsou to jenom takové blekoty, ale občas i něco užitečného. Angličtina v té době byla rozšířená jako internet, co víc, já jako dítě jsem jazykem nedisponoval, ale snažil jsem se. Pamatuji si, že jsem se snažil přijít na to, co znamená UNNGG. Ideu o tom, co mi to ten otrok chce sdělit, jsem neměl, ale nevzdával jsem to. Jednou po náhodně stisknutých klávesách se mi podařilo díru přeskočit.. od té chvíle radosti mi už nic nebránilo s Kylem proskákat do konce. Mnohdy se skočit nepodaří, ale není moc obtížné si mechanismus osvojit a následně si vychutnat vše, co hra nabízí.
Nedlouho poté jsem v obchodě spatřil krabici za 99 korun a od té doby je to jedna z krabic, za které jsem rád..
Po zajímavém prologu se dostáváme do poměrně temného prostředí a přesvědčivou metodou řešíme veškeré trable. S brokovnicí. Ta se nám postupem vylepšuje, ale není jediným předmětem, se kterým se potýkáme. Napříč hrou sbíráme různé předměty, ať už jde o předměty k rozmanitější likvidaci nepřátel nebo prostého postupu na druhou stranu obrazovky. Nepřátelé se liší, vyžadují jiný přístup. Někdy jsou velmi předvídatelní, jejich počet výstřelů lze tušit, jindy tolik ne. Mimo střelby a odpalování bombiček je třeba hodně skákat a šplhat. Prostředí působí dobře, levely disponují i vodopády, které lze projít do tajné místnosti a získat třeba lahvičku na uzdravení. Inspirace hry je poměrně zřetelná, ale vyplatilo se to. A hlavně se to povedlo.
Dlouhou dobu jsem tehdy nedokázal dokončit první akt, protože v jeho druhé polovině bylo poprvé třeba provést skok s rozeběhem. Já nevěděl, že je to možné. Také jsem se pokoušel o překlady, protože postavy, na které narážíte, mají svůj text. Text mělo i to povedené intro. Většinou jsou to jenom takové blekoty, ale občas i něco užitečného. Angličtina v té době byla rozšířená jako internet, co víc, já jako dítě jsem jazykem nedisponoval, ale snažil jsem se. Pamatuji si, že jsem se snažil přijít na to, co znamená UNNGG. Ideu o tom, co mi to ten otrok chce sdělit, jsem neměl, ale nevzdával jsem to. Jednou po náhodně stisknutých klávesách se mi podařilo díru přeskočit.. od té chvíle radosti mi už nic nebránilo s Kylem proskákat do konce. Mnohdy se skočit nepodaří, ale není moc obtížné si mechanismus osvojit a následně si vychutnat vše, co hra nabízí.
Nedlouho poté jsem v obchodě spatřil krabici za 99 korun a od té doby je to jedna z krabic, za které jsem rád..
Pro: atmosféra, akce, konec, na originálu žádné bugy
Han22Tak jsem si zas pro změnu zahrál něco, kde člověk nemusí přemýšlet, ale spíše se spoléhat na reflexy. O Blackthorne jsem nedávno někde četl a rozhodl se ho po letech znovu zkusit.
Zatímco dnes je nejrůznějších retro arkáda na PC nepočítaně, na začátku 90. let to byla především doména konzolí a ty legendární by se dali spočítat na prstech obou ruk. Mezi ty největší legendy patřil Prince of Persia a Blackthorne jde v jeho stopách. Titulní hrdina tak umí to co princ - skákat do dálky, běhat, chytat se a přitahovat, slézat plošinky. Umí toho ale mnohem více. Kotouly, krytí a střelba vpřed i vzad. Ano, přestože se jedná o fantasy plné orků, hrdina i nepřátelé mají bouchačky.
Systém soubojů je jednoduše parádní - protože obě strany se kryjí a hrdina musí vyčíhat přesný moment, kdy soupeř dostřílí a vylézt z krytu a začít pálit. A nebo soupeře v krytu oběhnout, či se mu dostat za záda kotoulem a střelit ho do zad. Není to tak snadné, tvůrci s oblibou umisťují záporáky na nepřístupná místa, navíc kromě orků a zrádců tu máme vybuchující pavouky, naváděné výbušné vosy, kulometné věže, nenažranou trávu a tak dále.
Co nabízí hra dále? Překvapivě dost. Domorodce, kteří Vám něco dají (a pak je můžete odprásknout bez postihů), vylepšování zbraní i zdraví, 4 různé světy po 4 kolech, stále silnější monstra, v jednom světě mají domorodci zbraně a brání se. Navíc je tu malý inventář, kde můžete mít dvě druhy bomb, léčení, klíče k mostům, levitační plošinky, klíče k silovým polím či výbušniny na deaktivaci jiných silových polí.
Leveldesign je parádní - máte více možností kam jít, ale nakonec musíte projít vše, abyste získali vše potřebné k vytoužené cestě výtahem dál.
Nechybí ani příběh, který je sice klišovitý - ďábelský záporák Sarlac dobil hrad klaďáka a ten stihl teleportovat synka na Zemi. Ten se po 20 letech vrací, aby Sarlacovi nakopal. Nicméně podání i přestože že se jedná víceméně o statické obrázky je parádní.
Kdybych tak měl něco vytknout, tak to že si autoři párkrát schovali nejtěžší skok na konec a po pádu musíte hrát celé kolo znovu. Ale to už tak nějak k žánru a době patří.
Zkrátka Blackthorne je arkádová klasika, která mě ani po mnoha letech od posledního dohrání nezklamala. O fous před Aladidnem arkáda roku 1994.
Zatímco dnes je nejrůznějších retro arkáda na PC nepočítaně, na začátku 90. let to byla především doména konzolí a ty legendární by se dali spočítat na prstech obou ruk. Mezi ty největší legendy patřil Prince of Persia a Blackthorne jde v jeho stopách. Titulní hrdina tak umí to co princ - skákat do dálky, běhat, chytat se a přitahovat, slézat plošinky. Umí toho ale mnohem více. Kotouly, krytí a střelba vpřed i vzad. Ano, přestože se jedná o fantasy plné orků, hrdina i nepřátelé mají bouchačky.
Systém soubojů je jednoduše parádní - protože obě strany se kryjí a hrdina musí vyčíhat přesný moment, kdy soupeř dostřílí a vylézt z krytu a začít pálit. A nebo soupeře v krytu oběhnout, či se mu dostat za záda kotoulem a střelit ho do zad. Není to tak snadné, tvůrci s oblibou umisťují záporáky na nepřístupná místa, navíc kromě orků a zrádců tu máme vybuchující pavouky, naváděné výbušné vosy, kulometné věže, nenažranou trávu a tak dále.
Co nabízí hra dále? Překvapivě dost. Domorodce, kteří Vám něco dají (a pak je můžete odprásknout bez postihů), vylepšování zbraní i zdraví, 4 různé světy po 4 kolech, stále silnější monstra, v jednom světě mají domorodci zbraně a brání se. Navíc je tu malý inventář, kde můžete mít dvě druhy bomb, léčení, klíče k mostům, levitační plošinky, klíče k silovým polím či výbušniny na deaktivaci jiných silových polí.
Leveldesign je parádní - máte více možností kam jít, ale nakonec musíte projít vše, abyste získali vše potřebné k vytoužené cestě výtahem dál.
Nechybí ani příběh, který je sice klišovitý - ďábelský záporák Sarlac dobil hrad klaďáka a ten stihl teleportovat synka na Zemi. Ten se po 20 letech vrací, aby Sarlacovi nakopal. Nicméně podání i přestože že se jedná víceméně o statické obrázky je parádní.
Kdybych tak měl něco vytknout, tak to že si autoři párkrát schovali nejtěžší skok na konec a po pádu musíte hrát celé kolo znovu. Ale to už tak nějak k žánru a době patří.
Zkrátka Blackthorne je arkádová klasika, která mě ani po mnoha letech od posledního dohrání nezklamala. O fous před Aladidnem arkáda roku 1994.
Pro: Parádní taktické přestřelky kombinované se skákačkou ala Prince of Persia, doplněné pěknou grafikou, občasnými logickými úkoly a tradičním příběhem.
Proti: Občas frustrace z opakování kola
GarretNostalgická vzpomínka na časy, kdy malé Garreťátko koukalo na monitor s vypleštěnýma očima na tu grafickou nádheru, střílelo ubohé otroky a připadalo si u toho hrozně nadřazeně a drsně. Především pak střelba za zády bývala asi nejoblíbenější kratochvíle. Dohrání nepřipadalo v úvahu, a tak si jen tak chodilo a střílelo a pořád znova a od začátku. Jednou přišla bouřka a s ní blesk a s ním výpadek proudu a s ním poškození hry při zhasnutí PC. Od té doby na něj nespočinulo okem, až pár let zpátky... to už dospělý a plně vyvinutý Garret využil emulátoru a pokoušel se do hry znovu dostat a dorazit ji once & for all. Bohužel, bug někde v 1/3 hry tomu chtěl a Garret opět nebyl schopen hru dokončit.
Až pak jednou jakýsi leebigh plácnul něco o free verzi na Battlenetu a... zanadával si řádně, některé levely bylo potřeba se naučit kousek po kousku a často bojoval i s bugy (hra použila nesprávný klíč nebo jiný předmět), ale nakonec, téměř po 20ti letech, se mu to podařilo. Blackthorne je pokořen.
Hrát jej na dvaceti-sedmi palcích není nic příjemného, na řadu tak muselo přijít hraní v okně, což působilo neskutečně roztomile, až rozkošně sladce...
Až pak jednou jakýsi leebigh plácnul něco o free verzi na Battlenetu a... zanadával si řádně, některé levely bylo potřeba se naučit kousek po kousku a často bojoval i s bugy (hra použila nesprávný klíč nebo jiný předmět), ale nakonec, téměř po 20ti letech, se mu to podařilo. Blackthorne je pokořen.
Hrát jej na dvaceti-sedmi palcích není nic příjemného, na řadu tak muselo přijít hraní v okně, což působilo neskutečně roztomile, až rozkošně sladce...
Karasman
Podle mě vynikající plošinovka, kterou sráží několik faktů. Za prvé byla hra až nehorázně podobná Flashbacku či Princovi, za druhé se později dostavil slabší design levelů a objevil se také stereotyp. I tak se ale jednalo o super zábavu, kterou navíc podporovala skvělá a hlavně ponurá hudba. Mezi legendární prvky této hry patří bezesporu střelba dozadu bez ohlédnutí. Střílet tímto způsobem uvázané otroky si zkusil jistě každý :-).
Pro: Skvělá hudba a zvuky, střelba dozadu, atmosféra.
Proti: Chvílemi slabší level design, později stereotyp.
ZephyrCZ
Black Thorne mi ve své době přišel jako totální kopie Flashbacku. Podstatně méně podařená kopie. Pokud jsem se ale oprostil od tohoto, byla to hra, která mě zabavila a donutila střílet chechtající se orky do obličeje v momentě, jak se do mě sami trefili. Monotóní prostředí se sice občas změnilo, ale nijak markantně. Ať tak nebo tak, Blizzardi teprve čekali na svůj fenomenální úspěch.
Pro: Elegantní střílení poslepu dozadu, chechtající se orkové, brokovnice, zajatci.
Proti: Velmi chudé prostředí, monotóní hratelnost.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
Spaceman
Snix
Luksa
Crono
maTTTTeo
Statistiky
- Id hry:
- 485
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h485
- Přidána:
- 19.06.2008
15 let a 315 dní
- Hodnocení:
- 89 (50-100 %)
- Komentářů:
- 8
- Oblíbenost:
-
13
6
-
3
51
- Návštěvnost:
- 25363× (celkem)
- 218× (poslední měsíc)
- 66× (poslední týden)
- 10× (dnes)
Pro: grafika, zabavne prestrelky, atmosfera
Proti: misty nudne a repetivni, nizka originalita