Jimmyho vendeta byla nejspíš původně zamýšlena jako nástupce Extrémní jízdy. A právě s vědomím tohoto faktu je nutné k tomuto počinu přistupovat.

Jimmyho vendeta ale není tak extrémní a v průběhu hraní nenarazíte více méně na nic nadpřirozeného (pominu-li fakt, že množství nepřátel atp. je značně šílené).


Náplň úkolů je velmi podobná. Asi 50% mini misí, které Jimmy plní, je zaměřeno na kradení aut. Dojet na místo, sebrat auto a odvézt ho do garáže. Téměř nic originální, téměř žádná obměna. Takže po čase docela nuda.

Dalších 50% úkolů je ryze akčního střeleckého rázu. Zabíjení různých bossů, jejich pomocníků, dalších nepohodlných osob anebo třeba ochrana svědků před davy nepřátel. Tyhle mise už jsou lehce různorodější, ale žádnou skutečnou Mafii od toho nečekejte.

Některé delší úkoly mě občas štvaly jakoukoliv absencí checkpointů, takže smrt těsně před závěrem celého úkolu je značně iritující a je nutné dělat celou misi znova.

Škoda je také to, že všechny úkoly se odehrávají v exteriérech. Zvrat, který mě na celém přídavku potěšil snad nejvíce, je poslední velkolepá mise – ta se odehrává ve zcela unikátní a dosud neviděné, krásně zpracované, luxusní vile.

Jimmyho vendeta tedy nabízí šílenou akci - řezanice s mnoha desítkami nepřátel. Kvůli tomu je především v pokročilejší fázi hry nutné neustále navštěvovat obchody se zbraněmi, protože nábojů je potřeba nehorázně moc. Taky se díky tomu podíváte po městě, navštívíte dosud nepoznaná zákoutí, dokonce jsem se už konečně začal orientovat trochu na mapě, takže už začínám tušit, kudy kam. Taky je tu pokročilejší vylepšování aut. Zkrátka zde konečně přijde vhod město se svými možnostmi.

Ve výsledku to tedy jako takovou nenáročnou šílenou oddechovku beru. Věřím ale, že plno lidí bude mít problémy to dohrát, ať už kvůli stereotypu, absenci příběhu nebo tomu, že to nemá nic moc společného s Mafií. Sám jsem se prokousával těmito 30 úkoly déle a s většími přestávkami, než příběhem Mafie 2.

PS: Po přečtení komentářů mě ještě napadla jedna věc. Nemyslím si, že Jimmyho vendeta je poslepovaný vykuchaný obsah samotné Mafie II. Vedlejší mise, které se měly v příběhu objevit dle mého názoru takhle vypadat nemohly a podle toho, co jsem viděl, ani nevypadaly. Jsem rád, že jsem s Jimmym nepotkal onu jednu vedlejší misi se zničením aut v garáži, která byla 2K Czech velmi prezentována. Doufám totiž, že tyto značně propracovanější mise se teprve objeví v něčem smysluplnějším - třeba v Joevých dobrodružstvích.

The Movies nemůžu upřít zajímavý nápad - natáčení vlastních filmů. K tomu ještě přidejte jednoduché budování filmových studií a starání se o vaše herce i neherce.

Nejpve je nutné se naučit hru ovládat. Mě osobně přišlo ovládání lehce netradiční, ale zvyknout se na něj dá. Začněte stavět studia: administrativní budovy, budovy pro casting, pro scénáristy, údržbáře a mnoho dalších. K tomu přistavte samotná natáčecí studia a další lokace. Najměte správné lidi a můžete začít točit filmy.

Škoda je, že ty filmy vypadají tak nějak... no... podivně. Rozhodně nehledejte v automaticky vygenerovaných filmech nějakou logiku - to i Lynchův Mulholland Drive je snad pochopitelnější. Máte sice možnost, vytvořit si film dle vlastního gusta, tato operace je ovšem poměrně složitá a krajně nepohodlná. Navíc jsem osobně nedokázal poskládat film, který by měl ten záměr, který jsem od něj zamýšlel - jestli to neumím já, nebo systém hry mi není doposud jasné, každopádně žádné velké scénáristické kreace nečekejte.

A tak ve výsledku je to poměrně originální - trocha toho stavění, do toho starání se o lidičky a natáčení filmů. Po čase mě to celé však omrzelo, namyšlené herecké hvězdy mě začaly vytáčet, studia se začala rozpadat a údržbáři nestačili opravovat, režiséři se ze stresu začali ožírat a já je musel dávat na odvykací kůru,… a nějak jsem prostě ztratil touhu natočit ten nejlepší film ohodnocený kritikou maximálním počtem hvězdiček.

Pokračování jednoduché vánoční hry. Pokud se zrovna blíží Vánoce a pokud si rádi tento čas zpříjemníte nějakou jednoduchou hrou, která vánoční a zimní atmosféru ještě vyzdvihuje, tak je Santa Ride! (2) jasná volba.

Jednoduchá, dnes už ne příliš okouzlivá hra, která mě každé Vánoce na chvíli zabaví. Rád si totiž vánoční čas zpříjemním něčím, z čeho dýchá zima a Vánoce. A v této malé, jednoduché, freeware hře je i zima, i vánoční tématika, takže v prosinci je to jasná volba.

Pokračování kruté sousedské hry je tady. Soused vyráží na dovolenou kolem světa a náš oblíbený chytrolín Woody je mu neustále v patách, aby na něj mohl přichystat ty nejvypečenější pastičky. Dostanete se tak na různá místa po světě, jako třeba k čínské velké zdi nebo do Mexika.

Druhý díl je oproti svému předchůdci delší. Je tu více levelů a ty jsou stále zapeklitější a zapeklitější.

Celkově se mi zdá, že hra náročností přitvrdila - dobře, přiznávám se, na mě to někdy bylo až moc zapeklité :-) Hlavně pozdější levely jsou hodně rozsáhlé. A když k tomu přidáte ještě drsnou sousedku, která vás taky nesmí načapat, je to fakt o rychlost, nervy a hodně rozumu. Hra mě ale celkově už tak nenadchla.

Americas Army 3 je přímý nástupce předchozí druhé verze. Nový engine, vylepšená grafika i vylepšená hratelnost.

AA3 se mi líbí víc, než dvojka. Systém starého známého Honoru ze dvojky je pozměněný a díky tomu zábavnější. Honor se vám teď zvedá díky různým akcím, které při boji provedete a tak máte motivaci dělat různé věci při hře - od léčení vojáků, dodělávání cizích až po kooperaci nebo plnění úkolů.

Také práce mediků se změnila, nyní může každý hráč léčit. Největší změna je v tom, že i postřelený či jinak nehybný voják může být vrácen do boje, pokud někdo z jeho týmu dokáže aplikovat správný lékařský postup na jeho aktuální zranění.
Díky tomu nejste hned vyřazeni ze hry, když vás nepřítel třeba zasáhne do nohy a můžete nehybně ležet zbytek kola a doufat v záchranu svým týmem a přitom hlásit pozice nepřátel.

Celkově na mě působí AA3 tak, že se opět posunulo k větší realističnosti. S tím je ovšem spojeno i to, že hra je do jisté míry ještě složitější a vyžaduje dost tréninku i teoretických znalostí. Hra tedy rozhodně není pro každého!

Třetí verze AA na mě také působí více kooperativně. Spolupráce vojáků je zde častější a mimo to i bodobě hodnocená.

Zábavu ještě doplňují achievementy za nejrůznější vaše akce.

Pro mě je hlavní vadou na kráse fakt, že mě hra po chvíli intenzivního a zažraného hraní přestane bavit. Po čase se k ní třeba vrátím, ale z mého pohledu to není hra pro každý den - musí na to být nálada a dobrá skupina hráčů na daném serveru.

Občas se prostě objeví nějaká nadčasová hra, která se stane nesmrtelnou legendou. A to je případ Age of Empires 2 (potažmo v kombinaci s datadiskem The Conquerors Expansion). Je te prostě geniální. Je to jedna z těch her, které považuju za nevylepšitelné. Ač má "pouze" 2D grafiku, ač je stará mnoho a mnoho let... nechybí jí naprosto nic. Koncept Age of Empires 2 je prostě jasně daný a i kdyby se někdo s nejmodernějšími technologiemi snažil sebevíc, nic lepšího prostě v tomto žánru a s tímto smyslem vymyslet nemůže.

Pokrok od prvního dílu tu skutečně je. Už tu není stále se opakující kostra jednotlivých úkolů. Mise jsou teď mnohem různorodější.

Zmizela nemožnost přeskočit nudné a zdlouhavé kecací pasáže - i když na druhou stranu ve dvojce už tak nudné nejsou, tak by se daly snáze vydržet.

Engine se příliš neposunul, ale není se čemu divit, na něm nebylo téměř co měnit. Možnost vylézt na cokoliv a skákat po střechách je fascinující. Navíc tu přibylo nějaké to plavání a další drobnosti, které potěší.

Města jsou snad ještě hezčí než v původním dílu. Jsou rozdílnější a každé tak působí jinak. Na můj vkus jsou ale některá města až zbytečně velká.
"Vlastní město" hlavního hrdiny mě velice potěšilo, já se prostě vyžíval ve zdokonalování a rekonstrukci svého sídla – na to mě užije :-) Nákup lepších zbraní, oblečení a brnění mě taktéž hodně potěšil.

Také příběh se mi zdál o něco lepší než v jedničce. Hlavně třeba kamarád Da Vinci a jeho vynálezy a do toho špetka opravdové historie (třeba, když Da Vinci představoval Eziovi kafe nebo své vynálezy…)

A nakonec ani sbírání různých věcí, co jsou po městech není vůbec špatné, obzvláště, když jsou doplněné o (někdy až moc obtížné) hlavolamy a za získání nabízejí poměrně lákavé odměny.

Takže Assassin’s Creed 2 přináší mnohem otevřenější, volnější a hlavně rozmanitější zábavu plnou nejrůznějších úkolů rozličného charakteru, zábavu s nakupováním po městech, budování svého sídla...

Hra mi zkrátka přinesla plno hodin pěkné zábavy a tak nebojím se tak označit ji za jednu z nejlepších her, co jsem měl tu čest hrát.

A víte co mi hra ještě dala? Naučil jsem se velmi důležitou italskou větu, která se mi nepochybně při nejbližší návštěvě Itálie bude hodit: „Requescat in pace“

Z Mafie II mám velmi rozporuplný pocit. Nepochybně má své světlé chvilky. Občas jsem si říkal: "JO, tohle je ta stará dobrá Mafie". Mám tím na mysli hlavně úžasný smysl pro detail, živoucí mise s krásnou atmosférou. Dechberoucí zpracování a design interiérů i celého okouzlujícího města (noční Empire Bay pod sněhovou peřinou za zvuku krásné zimní písničky - nádhera)... to vše se mi moc líbilo.

Ale hra má i svá negativa. Je vidět, že se hra posunula více směrem k sandboxové obtížnosti, což je škoda. Nemyslím tím ani tak fakt, že projít hru na nejtěžší možné nastavení je brnkačka. Štve mě spíše práce se zbraněmi, kdy můžu mít pod kabátem celou zbrojnici, kdy přeběhnutím přes bouchačku seberu náboje atp. Systém krytí není špatný, ale přijde mi jako zbytečně velké zjednodušení. Přesto jsou ale přestřelky jednou z nejlepších věcí na Mafii II. Docela mě zklamal jízdní model aut. Nějak moc ta auta smykovala a vůbec mě nebavilo s nima jezdit (a to ježdění samo o sobě bylo v Mafii 1 radost).

A co to hlavní - příběh? Rozhodně brutálnější a drsnější než z jedničky. A to mi taky moc nevyhovuje. Na druhou stranu je ale příběh plný komických dialogů a hlášek, hlavně díky vtipálkovi Joeovi. V podstatě celou herní dobu jsem si ve Vitově kůži připadal stále pronásledovaný. Ani jsem se nestihnul nikde usadit a už po mě zase někdo šel. Neustále ve strachu, bez peněz a bez domova. Příběh navíc prolítnul tak rychle, že jsem se vůbec nestačil zorientovat v postavách.

A za to všechno může peněz chtivý vydavatel. Na celé hře je vidět osekanost. Osekali kde co, aby mohli vytvořit přídavky a vydělat více peněz. To je asi ta největší chyba… Zdá se, že kdyby byla hra v celistvé podobě, ještě před rozebráním, mohla by to být mnohem větší pecka…

Budu to muset celé ještě vydejchat a promyslet, zahrát si znova... a potom se moje hodnocení možná změní. Celkově ale nemůžu popřít, že na mě Mafia 2 udělala dojem, i když jsem doufal v dojem lepší... správné, neovlivněné a nenadržující hodnocení budeme všichni schopni vznést až po měsících či letech...

Upgrade (po zmíněných letech): Po mnoha letech, po několika dohráních Mafie 2 a po poznání nových her a směřování celého herního průmyslu upgraduji svůj komentář. S řadou výše napsaného po letech odeznění už nějak nesouhlasím. Přesto původní komentář ponechám tak jak byl. Mafia 2 je stále i po letech jednoznačně jedna z nejlepších her vůbec. Stále více si to uvědomuji pokaždé, když hraju nějakou novou hru, u které žasnu nad nevyužitm potenciál, nad zabitý příběhem či nad nulovou atmosférou. Mafia je nejen příběhem, dokonalým filmovým pojetím, ale i celkovou výstavbou jednotlivých úkolů takřka dokonalá. Střídání herních prostředí, pokaždé jinde, za jiným účelem a vždy originálně a jinak. Neuvěřitelné detaily, skvělý scénář, zábavná hratelnost, povedená atmosféra. Zkrátka Mafia by měla být vzorem pro ostatní nekreativní a nudné hry. Hry mají obecně k filmům velmi blízko. Tvůrci Mafie jsou jedni z prvních, kteří to pochopili a také jedni z mála, kteří toho příhodně využili.

A tak jediným zásadním problémem Mafie 2 je ona smutná rozsekanost hry. Po dohrání samotné hry, Joeových dobrodružství i po Jimmyho vendetě je zřejmé, jak měla hra vypadat. Pasáže z vězení měly jednoznačně být proloženy Joevými dobrodružstvími. Protože tolik stejných misí ve vězení po sobě by autoři v Mafii prostě za normálních okolností nenechali. Derekovy doky a také vrakoviště měly poskytovat další vedlejší mise, které byly rozsekány a prodány jako DLC. Jako důkaz stačí prozkoumat tyto lokace, v nichž stále najdeme pozůstatky po zamýšlených úkolech. Bylo by krásné, kdybychom si mohli zahrát celou hru v té podobě, v jaké měla vyjít původně. Třeba se k 10. výročí dočkáme nějaké "opravdové edice".

Crysis mě zklamalo po všech stránkách. Nejprve jsem byl docela mile překvapen originálními nápady - především využití obleku, různá interakce s prostředím jako ustřelování stromů, různé nastavování zbraní...
Grafika nebyla špatná, místy pěkné detaily a podobně, ale celkově nic extra - ale to možná bude jen nějakými středními až vysokými detaily, které mi počítač zvládnul.
Problém největší však po čase nastal s hratelností. Stále se opakující mise založené na úkolu dostat se z bodu A do bodu B.
Nakonec jsem hodně misí dělal tak, že jsem sprintem proběhnul mezi stromy a letícími kulkami nepřátel a bylo hotovo.
Po čase do toho přišly jakési příšery a hra dostala jiný rozměr - pro mě ještě horší. Nakonec mě Crysis přestalo bavit natolik, že jsem to zvdal a nic mě nelákalo pokračovat v hraní.

Někdo z tvůrců této hry kdysi řekl, že GTA4 bude největší revolucí v odvětví zábavy roku 2008. Moc jsem mu nevěřil a tak jsem se rozhodl se přesvědčit. K čemu jsem dospěl si zde můžete přečíst.

Něco, co by se dalo nazvat příběh se v GTA4 stále hledá těžko. O nějakém filmovém zpracování, které by upoutalo a vtáhlo do děje ani nemluvě. Opět nám autoři nabízí mraky misí založených většinou na podobné vražedné bázi. Hráč jen tak bezmyšlenkovitě zabíjí, ani příliš neví proč.
Milým překvapení jsou nečekané vložky (plazení se po střeše jedoucího náklaďáku nebo slečna, která při řízení škube vaším volantem atd.). Je příjemé setkat se s takovými oživovacími prvky, které jsou vlastně vytvořené jen pro danou misi. Přesto jsou mise stále podobné, po čase nudné, stereotypní.
Používání mobilního telefonu je docela zajímavé, taktéž internet zapůsobí.
Po dohrání dějové linie má hráč stále co dělat, ač jde povětšinou o nudnější úkoly spojené s ježděním na určitá místa a zabíjení gangů nebo kradení aut.
Zábavní vyžití ve městě bylo pro mě zklamáním. Malý počet obchodů s oblečením a málo druhů oblečení v nich. Nepříliš mnoho restauračních zařízení. Tvůrci nás připravili o mnou tak oblíbené nakupování domů - musel jsem se spokojit jen se třemi domečky, které jsem dostal přidělené. Nemožnost koupit si auto v obchodě (a to jsem bohužel našel jen jeden obchod s auty a ještě jedním typem aut. Proč těch obchodů není víc?) Peníze potom více méně ztrácí účel - není co kupovat. A s takovým množstvím peněz a téměř nulovými výdaji vááážně ocením skvělou a úžasnou slevu na oblečení za pár dolarů, kterou mi poskytne jedna z přítelkyň! :-)
Nemáme už ani možnost prozkoumávat venkov okolo města. Zkrátka plno prvků ze San Andreas, které mohly zůstat i v GTA4 zmizelo.
Grafické zpracování neurazí. Ovšem pokud vám vůbec funguje. Já jsem to štěstí neměl, takže ač jsem nainstaloval několik patchů, stále mi občas vypadávají objekty a textury. Sice se to není nejhorší, ale stejně je to škoda.
Auta vypadají moc pěkně, mají metalízu! :-) Ale jejich ovládání není nic extra.

Jak to shrnout? GTA4 bohužel upustilo od některých zajímavých prvků ze starších dílů. Naopak dostalo větší dávku realističnosti. Město je detailní a i přes plno nedostatků nabízí relativně velké množství možností, které to ale příliš neroztočí. Stále je to jen GTA. Za sebe říkám, že revoluce v odvětví zábavy přijde až s Mafií 2.

Velice zajímavá hra s nádhernou a detailní grafikou. Úžasný pocit z volnosti, ze skákání po střechách. Altair může vylézt na jakýkoli objekt. Všechna tři města jsou trochu jiná a plná života. Tohle všechno a ještě mnohem více jsou pozitiva hry.
Nyní něco k negativům. Všechny mise jsou stejné a nepřichází s ničím novým. Kostra každého úkolu je napro stejná a tak člověka moc věcí netáhne dopředu, aby hru dohrál.
Přímo iritující je nemožnost přeskočit ony povídací scény před každou misí, opravdu nebylo moc zábavné to poslouchat pořád dokola. Celá hra působí po čase trochu nudně a stereotypně.
Ve výsledku je to však hra velice příjemná, hlavně díky dokonalému systému skákání a lezení po budovách.

America's Army je hra zcela zdarma. To je její ohromné plus. V kategorii freeware her exceluje.
Co hra vlastně nabízí? Jde o zcela online hru simulující americkou armádu. Americká armáda tuto hru také vytvořila a proto je zdarma. Simulace je skutečně dosti reálná, takže sebemenší chyba znamená okamžitou smrt. Hráče bez trpělivosti může ze začátku AA odrazovat - přeci jen v online bitvě není problém během prvních 10 vteřin umřít. Když se ale člověk naučí mapy, ovládání, strategie a podobně, může si hru výtečně užít.
S partou kamarádů nabízí hra dlouhé hodiny zábavy.
Plusem je také častá aktualizace hry. Starší mapy jedou v pohodě i na slabších až slabých počítačích. Grafika na freeware rozhodně neurazí.
Aktualizace:
Verze 3 je na světě a s ní zcela nové provedení hry. Princip zůstal zachován, hra dostala nový engine, novou grafiku, trochu pozměněnou hratelnost (dle mého názoru vylepšenou). Verzi 3 hodnotím pozitivně. Problém však mohou dělat bugy a pády hry, které i přes několik vydaných patchů ve hře stále zůstavají.

Sice je fajn, že je ta hra free. Má docela obstojnou grafiku, nekonečně tratí, dá se hrát online...
Stejně ale mě to nebaví. Ať je trať jakákoliv, je to pořád dokola. Honit se za tisícinami vteřiny jen abych dojel na co nejlepším místě mě nanaplňuje. Občas si to zahrát online s kamarádama není úplně od věci, ale po půl hodině mě to stejně přestane bavit. Nějak nechápu členy nejrůznějších klanů, kteří to hrají denně mnoho hodin.

Neighbours from Hell je pro mě velice originální, zábavnou, vtipnou a povedenou hrou. Úžasná cartoon grafika (sice jen 2D, ale o to hezčí). Ale hlavně hratelnost a vtip dělá tuhle hru tak skvělou. Líčit pastičky na souseda je skutečná zábava, vše je doprovázeno napětím, humorem a dokonce se u toho musí i přemýšlet.
Slabinou hry je její délka, skutečně jen pár hodin - škoda že nejde o freeware, to by jinak byla úplná bomba.

El Matador jsem si koupil v časopisu ABC za pár korun. A byl jsem skutečně mile překvapen.
Pravdou je, že tato hra je stále dokola, není moc duchaplná, není moc originální. Přesto přese všechno mě zaujala svou šílenou a zběsilou akcí, povedenou grafikou, různorodostí. Ani soundtrack, který spíše vymývá mozek, není v této brutální akci na škodu.
Navíc je hra českým výtvorem a české hry mi jsou nějak bližší. Takže za těch pár korun to bylo úžasné překvapení a super koupě.

Povedená napínavá hra, na které je vidět, že vznikala u nás.
Grafické zpracování je bezvadné, schovávání se, plížení se a hledání správné cesty a strategie je taky super. Hra nabízí různá prostředí a různé mise. Dokonce není jen jakousi "plížící" tichou záležitostí, ale občas dojde i na brutální a hodně hlasitou akci.
Chameleon je další hrou, která mě skutečně hluboce oslovila a díky napětí a atmosféře ve mě zanechala určité pocity (a ne že jen tak kolem mě proletěla a hned se vypařila).
Asi jako jediné negativum, nebo spíše zvláštní věc (která však je zásadní a bez ní by ta hra nikdy nevypadala tak, jak vypadá) je schovávání ve stínech. Ve hře se schováte do stínu, na ukazateli je znázorněno, že nejste vidět a nemusíte si pak dělat starosti. I když je nepřítel jen kousek od vás, tak vás nespatří.

Zajímavý počin, který na první pohled upoutá. Dokonce by se mohlo zdát, že tahle hra by mohla být konkurencí třeba pro GTA. Pravda je ale trochu jiná.
Co Just Cause nemůžeme upřít je krásná grafika. Proletět se vrtulníkem v zálivu při západu slunce je nádhera. Krásná modrá voda ozářená oranžovým světlem slunce, při březích lákavé pláže a v pozadí kopce zarostlé hustými lesy. Bohužel, to je skoro vše, co se dá pochválit.
Mise jsou nudné, stále podobné. Auta se chovají nepřirozeně. Rozloha hrací plochy je tak velká, že ani sami vývojáři nemůžou vědět, co kde je. Takto velká plocha má akorát za následek nezajímavé a stále stejné prostředí. Když je někde pár ulic (rozuměj "město"), tak je dost ošklivé a neživé.
Navíc je zde absolutní absence jakýchkoliv interiérů.
Hlavní hrdina je vyzbrojen padákem a hákem (což hodnotím jako originální), ale stejně to na zábavnosti moc nepřidá.
Po pár hodinách hraní nemá Just Cause co nabídnout a stává se nudnou záležitostí. Jediný důvod, proč si tu hru zapnout pak už může být jen relaxace při projížďce na lodi v krásném exotickém zálivu nebo vyhlídkový let vrtulníkem - ale i tato činnost po pár minutách omrzí.

Na Tomb Raideru na PlayStationu jsem vyrůstal. Legend je však již poněkud jiný, modernější. Už to není tak složité, jako to bývalo, ani tak dlouhé a ani tak logické. Přesto se mi TR: Legend zalíbil. Ohromující je rozhodně grafické zpracování, které upoutá a zaručuje krásný zážitek.
Lara ve hře navštíví různorodá prostředí po celé Zemi, takže každý si přijde na své. Hra je akční, napínavá i dobrodružná. Občas i láká, abych se k ní vrátil a zahrál si ji znovu.

Úžasná hra, která se zaryla hluboko do mého srdce. Už při zaslechnutí úvodní skladby ve mě vřou ty nejslastnější pocity.
Mafia byla ve své době skutečně revoluční hrou. Svým způsobem přinesla nový herní žánr. Ukázala, že filmové zpracování s naprosto uchvacujícím dějem a českým dabingem je to, co hráče láká.
Osobně považuji Mafii za nejlepší hru, která kdy spatřila světlo světa. Dokazuje to třeba fakt, že jsem jí se zalíbením dohrál aspoň šestkrát. A i v dnešní době je hra stále oblíbená, hratelná a dokonce i hraná a to i přesto, že tehdy moderní grafika a zpracování dnes už tak neohromí.
Mafia je mou srdeční záležitostí, na kterou nedám dopustit a v jistém ohledu nemůže být nikdy žádnou hrou překonána.