Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Batman: Arkham Knight

  • PS4 85
Navazující komentář k @Ria Kon (komentář)

Když jsem začala se sérií Arkham, nechápala sem, co na tom všichni vidí. Solidní zábavné hry, ale jinak? Arkham Knight byl onen díl, který pro mne tuto otázku zodpověděl a rozjel v mém srdci vlak s názvem "Batfamily".

Už při prvním načtení mne do gauče zarazil neuvěřitelný boost grafiky. Nová generace sérii opravdu sedla a vedle dechberoucích detailů sme se konečně dočkali přirozeně vypadajících vedlejších postav. Ne každý totiž musí vypadat, jako nabouchaný pouliční rváč ;)

Hratelnost se rozšířila o batmobil aka "batank". Nevinné zpestření, které svým agresivním a nuceným zakomponováním do hlavní části hry zničilo pro spoustu hráčů celý zážitek. Přitom jsou jednotlivé souboje zábavné, jen je jich prostě tolik, že vám velmi brzy začnou lézt na nervy.
O poznání lepším vylepšením byly jemné úpravy v plachtění, kde se satisfakce z volného pohybu konečně vyrovnala pocitu, který jsem tak dobře znala ze Spider-Mana. Dalším pozitivem je vylepšení vedlejších úkolů, které jsou opravdu zajímavé (jen škoda, že přišly ve formě DLC) a široký roster známých postav, za které si buď přímo zahrajeme, nebo se alespoň objeví (není lepší pocit než plynulé přepínání mezi postavami při duetové rvačce).

Ale to nejdůležitější... Rocksteady konečně pořádně zamakalo na příběhu a dalo mu pro tentokráte prim. Neřešíme tu jen problémy Bruce Wayna, ale celé jeho netopýří rodinky. Prostě rodinné drama jak se patří. Ano, pokud jste fanoušky komiksů, pak je jasné, že máte příběh prokouknutý prakticky od půli hry. Ale to scénáristům jen těžko vyčítat. Musím říct, že ve mne hra často budila těžké pocity a trhala mi srdce. Dokonce sem se setkala s momenty, kdy jsem s otevřenou pusou nevěřícně kroutila hlavou se slovy "Bruci, to snad ne...". Což byl zvláštní a ojedinělý zážitek, jelikož jsem se v danou chvíli odtrhla od ztotožnění s hlavní postavou, a přesto to nebylo na škodu hratelnosti.

Jeden neduh však vývojářům na triku zůstal, a to uzamčení konečné (a sakra důležité) cutscény za 100% dokončením hry. To byla podpásovka, kterou asi čekal jen málo kdo.

Každopádně Batman: Arkham Knight si u mne vysloužil své čestné místo na stejné laťtce jako milovaný Spidey od Insomniac Games.

Pro: průkopník superhrdinských AAA her, combat systém, stealth, gadgety, otevřené město, další hratelné postavy, příběh a vztahy postav, vedlejší úkoly (DLC), extra režimy mimo kampaň, nový avšak věrný grafický kabátek

Proti: konec uzamčen za 100% dokončení hry, přehnané a nucené užívání batmobilu, Riddlerovi trofeje

+16

Batman: Arkham City

  • PS4 75
Navazující komentář k @Ria Kon (komentář).

Batman: Arkham City udělalo spoustu věcí lépe než svůj předchůdce.

Místo pohybu po malém blázinci jsme nyní mohli plachtit mezi věžemi a střechami celé čtvrtě. Což byla ona poslední kapka v hratelnosti, se kterou Arkham Asylum krapet pokulhávalo. Hráči tak dostali obrovskou svobodu a do hry se konečně mohly zakomponovat i vedlejší úkoly. Ne, že by se jednalo o nějaké skvělé mise, ale často hráčům dodávali zajímavé lore z DC univerza.
Přibyly také nové hratelné postavy - Catwoman v základní hře a Robin (Tim Drake) v dodatečném obsahu. Nejen, že šlo o skvělé zpestření, ale se tím prolomilo vakuum prvního titulu, který dnes už v porovnání působí dosti klaustrofobicky se svým úzkým zaměřením pouze na Bruce.
Bohužel přidáním druhé hratelné postavy Rocksteady naprosto nezvládlo dávkování příběhu, který během hraní ztrácí tempo. Několikrát sem se přistihla s otázkami na jazyce; "Počkat, co že se to děje? Co mám udělat? Proč? Kdy se tohle odehrává? Skočili sme teď v čase?". Je to velká škoda, protože po zpětném poslepování střípků jsem vlastně zjistila, že Arkham City má výrazně lepší příběh. Jen to tak prostě nepůsobí.

Opravdu mne mrzelo, že mi tento neduh nedovolil přidat na hodnocení u pokračování, které je jinak po všech dalších stránkách lepší. Spolu s tím se začala lehce vytrácet moje představa o "legendárním předchůdci" PS4 Spider-Mana, ale ještě mě čekal poslední díl série...

Pro: průkopník superhrdinských AAA her, combat systém, stealth, gadgety, otevřené město, další hratelné postavy, extra režimy mimo kampaň

Proti: špatně dávkovaný příběh, Riddlerovi trofeje, slabší modely vedlejších postav

+12

Batman: Arkham Asylum

  • PS4 75
Když sem se po dohrání Spider-Mana prodírala různými fóry, nedalo se přehlédnout neustálé porovnávání a odkazování na Arkham sérii. Rozhodla sem se tedy prozkoumat ony kořeny superhrdinských AAA her v remasterované edici.

Batman: Arkham Asylum nastavilo působivý temný art design a postavilo hru na jedné jediné premise - budete se skutečně cítit jako Batman. O podobný kumšt se již pokoušel nespočet her, ale Rocksteady bylo první studio, které dokázalo svým počinem hráče natolik oslnit. Se svým elegantním a jednoduchým soubojovým systémem, který zároveň nabízel správnou míru výzvy, mne první Batman neskutečně bavil. Každý má v oblibě trochu jinou verzi temného rytíře Gothamu, proto bylo příjemné během postupu volit různé přístupy - ať už jste kosili nepřátele neslyšně z hlubin temnot, nebo je umlčeli neporovnatelnou převahou v bojovém umění. Bohužel sem se po celou dobu nezbavila pocitu, že hraji hru. Což kladu za vinu převážně vcelku mdlému příběhu, který je tak nějak splácaný, aby bylo mezi bitkami nějaké to pojivo.

Přesto šlo o dostatečně příjemný zážitek, abych se s očekáváním vrhla na další díl série...

Pro: průkopník superhrdinských AAA her, combat systém, stealth, gadgety, extra režimy mimo kampaň

Proti: průměrný příběh, Riddlerovi trofeje, slabší modely vedlejších postav

+14

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 90
@Ria Kon (komentář): navazující na komentář k třetímu dílu.

Nová generace konzolí přinesla boost v křemíkové síle a pomohla Uncharted 4 odlišit od předchozích dílů víc, než dokázal kterýkoliv jiný. Grafika hry je naprosto dechberoucí, snímání pohybu je prakticky 1:1 a tentokrát se dostalo i na běžné pohybové animace. Díky tomu už nedochází k rušení imerze v momentě, kdy cutscéna skončí. Naopak vývojáři použili plynulé přechody ze skriptovaných scén do gameplaye a naopak.
Stealth je konečně opravdu zábavný. Doposud platilo - jakmile se prozradíte, je konečná. Nyní máte možnost ztratit se z dohledu nepřátel a pokračovat v tichém postupu.

Bohužel ani Uncharted se nevyhlo moderním trendům herního průmyslu a do hry byly přidány lokace, které fungují jako otevřené minimapy. Prakticky jste vypuštěni do obrovské lokace a buď po ní budete projíždět sem a tam při honbě za pokladem, nebo strávíte hned několik hodin naprosto zbytečným poflakováním (pardon... prozkoumáváním). Naprosto nepotřebné a narušuje to tempo děje.

Hra má vcelku macatý a emotivní příběh. Jestliže v předchozím díle Naughty Dog načalo Drakeovu minulost, tady nám ji servírují jako hlavní chod. Nejde ale jen o to, co se kdysi stalo, ale jak člověku takové události ovlivňují celý život. A tady si myslím, že se hra dotkne každého dospívajícího hráče, který už nějakou tu věc musel obětovat, aby se z něj mohl stát "zodpovědný dospělý". Zoufale si, stejně jako Drake, budete přát ještě jedno další bezstarostné dobrodružství.
A Thief's End je skutečným koncem cesty Nathana Drakea a jsem za to ráda. I když se mi bude po jeho hláškách a sexy úsměvu stýskat, ukončení série (i když třeba jen její části) vždy přidá na kvalitě nejen danému dílu, ale i celku.

Na závěr bych se ještě ráda vyjádřila k finálnímu boss fightu, který je jedním z nejfilmovějších, nejumělečtějších a v daném poměru zároveň nejtěžším, co jsem kdy hrála. Způsob jakým se kamera volně pohybuje v tak uzavřeném prostoru podle činnosti hráče je naprosto mistrovský kousek programování. Po základních instrukcích je hráč zanechán na pospas svému ovladači a každé špatně zmáčknuté tlačítko pekelně pocítí. Princip boje je naprosto primitivní a přesto ve vás bude pumpovat krev o sto šest.

Když sem prvně vkládala disk Uncharted: Drake's Fortune do mé nové PS4, otázka zněla: Dokáže, již víc jak dekádu stará série, kterou tisíce hráčů dodnes vyzdvihává do nebes, u mne obstát? Po dohrání jsem našla odpověď. Rozhodně.

Pro: hollywoodský scénář, humor, hlavní postavy, animace a filmovost cutscén, backstory, level design, stealth, puzzly, boss fight

Proti: otevřené lokace

+19

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS4 85
@Ria Kon (komentář): - navazující na komentář k druhému dílu.

Třetí Uncharted je prakticky podobný jako dvojka. Natolik podobné, že jsem si musela oba díly oživit, abych si utřídila, co kam patří. Grafika je na podobné úrovni a gameplay je prakticky totožný. Přesto je tu pár věcí, ve kterých se liší.

Drake's Deception možná neotevírá hru tak nadupaným úvodem (i když se o to slušně snaží), ale za to si vývojáři dali jasný nový cíl - vývoj charakterů jednotlivých postav. Doposud se Uncharted odehrávalo v daném momentě. Sem tam nějaká ta zmínka z minulosti, ale nikdy nic zásadního. Popřípadě informace odkazovala na předchozí díl v případě Among Thieves. Nyní se však celá hra točí okolo Nathanovi minulosti a naše hlavní trio dostává zcela nový hlubší rozměr. Postavy jsou díky tomu ještě lidštější a hráči zase o kousek víc přirostou k srdci.

Zdá se, že si v Naughty Dog uvědomili svoji chybu v konečném boss fightu v případě dvojky a vrátili se v tomto směru k duchu první hry, kdy finální boj se záporákem je spíše soupeření tělo na tělo dvou vyrovnaných sil, než zběsilé pobíhání před hordou svalů s brokovnicí. Pro mne určitě vítaná změna.

Třetí Uncharted bohužel nebylo pro sérii nijak revoluční, ale zaselo důležitou myšlenku, kterou si série pořádně osvojila až s novou generací konzole.

Pro: hollywoodský scénář, humor, hlavní postavy, animace a filmovost cutscén, backstory, level design, stealth, puzzly

Proti: stále trochu neohrabanější animace mimo cutscény

+11

The Last of Us

  • PS4 90
NIKDY! Nikdy, nikdy, nikdy nekoukám na filmy a seriály o zombících a rozhodně NIKDY nebudu hrát žádnou hru se zombíkama.
Tak takhle nějak zněla moje odpověď, když se mě manžel snažil přesvědčit, abych si zahrála The Last of Us. Jestli existuje něco, co snad nenávidím víc než tuto havěť, tak jsou to horory a postapo. Tato hra je ztělesněním všeho, od čeho se snažím držet na míle daleko. Tak jak se sakra mohlo stát, že sem ji odehrála? Karanténa je svině ;)

Ano, není nic vhodnějšího, než zahnat myšlenky na světovou pandemii hraním hry o světové pandemii... poetické. Hned po naskočení menu, které bylo doprovázeno atypickým soundtrackem mne zašimralo na zátylku. První náznak, že tento počin od Naughty Dog nebude běžná zombie střílečka. Po dohrání úvodního prequelu se mé na kousky roztrhané srdce válelo někde pod gaučem v jezírku vlastní krve. Něco takového přece nelze zvládnout za pár minut gameplaye, ne? Běžně ne, ale v Naughty Dog to nějakým zázrakem dokázali. A právě díky tomu jsem okamžitě věděla, že ať se stane cokoliv, vždycky budu s hlavní postavou soucítit.

The Last of Us je jako indie film hollywoodských rozměrů o stopáži seriálu. Drama na vás dýchá z každé scény, ať už je akční, emotivní, nebo s nádechem hořkého humoru. Středobodem všeho je dynamika mezi hlavními postavami - Joelem, samotářským mužem pozdního středního věku a světem neotřelou čtrnáctiletou Ellie. Vývoj jejich vztahu je to, co hráče motivuje v pokračování a splnění cíle hry, což je opět vcelku netradiční na poli videoher. Cílem není vyčistit každou oblast od nakažených potvor. Prostě jen pokračujete dál, snažíte se přežít a možná tak udělat jeden dobrý skutek v tomto nehostinném světě. Neznám žádnou jinou hru, kde by se gameplay stal téměř neviditelným i přes to, jak je relativně propracovaný se svou škálou různých zbraní na dálku i na blízko.

O The Last of Us je těžké psát či mluvit, jelikož většina podstatného, co vám hra jako hráči dá, spadá do kategorie spoilerů. Co ale můžu říct... během celého hraní jsem měla na hrudi těžký nepříjemný pocit. Mix soucitu, lítosti, znechucení a občas i vzteku. A to i v části, kdy hra zpomalila na úplné minimum a dala hráči možnost se po dlouhých hodinách hraní konečně zhluboka nadechnout. Celá scéna působí v kontrastu se zbytkem hry neuvěřitelně surreálné a je vývojářským mistrovským kouskem. V pozadí hraje tichá, jemná a procítěná melodie. Váš pohyb je místy regulován na poklidnou chůzi, aby nedošlo k rušivému efektu. A před vámi je ztělesněný malý zázrak uprostřed apokalypsy, který symbolizuje nejen dosažení cíle hry, ale zároveň ztrátu, která bude nevyhnutelně následovat. Standardně, kamera po ukončení cutscény vždy od postavy lehce "poodjede". Univerzální jazyk napříč herním průmyslem, který nám dává najevo opětovné převzetí kontroly nad postavou a popíchne hráče k činnosti. Naughty Dog záměrně pro tento jediný okamžik porušili toto pravidlo - kamera zůstane na stejném místě, jako v okamžiku ukončení scény a hráč tak na možnost pokračování ve své cestě přijde až v momentě, kdy už je skutečně připraven dotáhnout celý příběh do konce. Někdo na daném místě stráví vteřiny, jiný minuty. V každém ale zanechá silný dojem. A takové je The Last of Us.

Pro: filmové podání, příběh, hlavní postavy a jejich dynamika, skutečný pocit omezených surovin a zásob, soundtrack

Proti: DLC mělo být součástí základní hry, AI při stealthu

+19

Spider-Man

  • PS4 85
Spider-Man byl mým nejoblíbenějším superhrdinou už od roku 1997, kdy na stanici Fox Kids vysílali stejnojmenný animovaný seriál.
Narozdíl od většiny komiksových nadšenců jsem tedy měla představu o "správném" Spider-Manovi vždy krapet jinou. Ne, Spider-Man pro mne nebyl šestnáctiletý klučina, který si s přehranou zodpovědností hrál každý večer na hrdinu. Byl to mladý muž s geniálním mozkem, velkým srdcem a prořízlou pusou v tom nejlepším slova smyslu.

Možná právě to byl onen důvod, proč mi tato iterace Spider-Mana tak skvěle sedla. Peter v této hře totiž nenavštěvuje ani střední, ani vysokou. Naopak se potýká se začátečnickými problémy dospělého života. Udržet si práci a být schopen zaplatit nájem je určitě daleko těžší zkombinovat se superhrdinstvím, než se včas ukázat na dva testy z fyziky během týdne.
Insomniac Games se ale se svou neotřelostí nezastavili jen u zasazení. Téměř veškerý zdrojový materiál, že kterého pro svoji hru čerpali, vzali a převrátili naruby. Myslíte si, že když jste četli všechny komiksy, máte do puntíku jasno, jak se příběh odehraje? Špatně. I ty největší nerdy příběh místy zaskočí a hráče s všeobecnou znalostí světa Spider-Mana doslova šokuje.
Jeden neškodný příklad za všechny - Mary Jane Watson, Peterova nejznámější velká láska, není v této verzi herečkou, ani módní návrhářkou, ale reportérkou. Žádná načančaná tvářička, ale roztomilá, tvrdohlavá a sebevědomá holka. A bože, jak jen jí ta změna svědčí! Upřímně jsem nikdy postavu MJ neměla ráda. Ba naopak, i v mém milovaném seriálu jsem ji nemohla ani vystát. Insomniac Games z ní však udělali sympatickou dívčinu, která si Peterovo srdce skutečně zaslouží.

Dabing jednotlivých postav je na nejvyšší úrovni. Něco, co by jste u běžné mlátičky ne zrovna očekávali. Ale jak už vám muselo dojít, Spider-Man není běžná mlátička s béčkovým příběhem sloužícím jako doprovod. Tato hra je kvalitním single playerovým zážitkem a až pak mlátičkou s uspokojujícím soubojovým systémem.
Ale že je tento druhý pilíř stejně stabilní jako ten první. Se svojí relativní omezeností 8 gadgetů dokáže hra vykouzlit neuvěřitelně pestré souboje, které vás jen tak neomezí. Co víc, každá dobře načasovaná rána je skutečně cítit a pumpuje do vás pocit spokojenosti. Pocit, že pro vás opravdu banda tuctových gangsterů není sebemenší námahou. Stealth vám zas naopak umožní vychutnat si pavoučí schopnosti, kdy lepíte na lampy a stěny jednoho zakuklence za druhým bez jakéhokoliv povšimnutí.
Tajným svatým grálem této hry je však web-swinging. Vývojáři si byli dobře vědomi, jak zásadní je nepodcenit tento prvek. Výsledek? Dokonalost, kterou ani nelze adekvátně popsat. Samotné svištění skrz Manhattan je natolik příjemné a relaxační, že jsem několikrát zapla hru bez jakéhokoliv jiného účelu či questu na splnění. Dalším důkazem je pramalé procento hráčů, kteří by v této hře pravidelně používali fast travel. Proč, když je běžný pohyb tak super? :)

Aby ale všechno nebylo tak růžové, i Spider-Man od Insomniac Games má své mouchy. Největším neduhem jsou rozhodně vedlejší úkoly ve formě sběratelských předmětů, jednotvárných puzzlů (které jsou jinak konceptově zajímavé) a repetitivních činností. Dohromady mohou tyto činnosti zabrat i přes půlku herní doby a kdyby pohyb po mapě nebyl tak zábavný, hra by měla zaděláno na pořádný průser. Doufejme, že vývojáři tuto chybu v dalším díle napraví.

Pro: nová iterace Spider-Mana, příběh, postavy, velký počet záporáků, web-swinging, combat, široká kolekce obleků s unikátními schopnostmi, foto režim

Proti: repetitivní až nudné vedlejší úkoly, zbytečné přepínání hry do denního/nočního režimu při plnění vedlejších úkolů

+16

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS4 80
@Ria Kon (komentář): - navazující na komentář k prvnímu dílu.

Myslím, že je objektivní říct, že Uncharted 2 je po všech stránkách lepší než svůj předchůdce. Jako by první díl byl spíše konceptem vize, o kterou se Naughty Dog snažilo, a teprve při pracích na Among Thieves vývojáři opravdu pochopili, co značka Uncharted znamená a co je pro ni typické.

Velkého vylepšení se dočkal level design a pohyb postavy po daném prostředí včetně animací běžného pohybu. Už se vám nemůže jen tak snadno stát, že budete frustrovaní minuty pobíhat dokola, protože nevíte kudy dál. Jde o jednoduchou pomůcku, kterou spousta moderních her přijala jako neodmyslitelný standard - barevné zvýraznění cesty. Už žádné zjišťování, který z těch deseti totožných kamenů je naskriptovaný pro úchyt. Naopak, pokud vývojáři zamýšleli v daném místě potrápit hráčovi mozkové buňky, museli vynaložit úsilí, aby správnou cestu schovali. Level design se tak stal soubojem předvídatelnosti a Naughty Dog postupem času ukázalo, že jsou mistry na tomto poli.

Po předchozím, ne vždy šťastně řešeném, boji s repetivností pohybu po jednotlivých levelech, vývojáři naštěstí zjistili, že lze odvést pozornost i jinými nástroji než vodním skútrem. Jízdy v terénních vozidlech tak byly rozšířeny nejen o vagony vlaku, ale také byla použita daleko kreativnější řešení jako využití time skipů pro drastickou výměnu setu (např. cestování do jiné země se zcela odlišnou architekturou a scenérií) či aplikování slealth prvku na známější prostředí.
Stealth je prakticky novinkou, kterou Uncharted 2 přineslo. Ano, v jedničce se sice také našlo pár zárodků, ale hra na tichý průchod rozhodně nebyla stavěná. Nyní je možné velkou část jednotlivých levelů projít bez vzbuzení pozornosti a vyvolání zběsilé přestřelky.

Co ale musím hře vytknout je finální boss fight. Už po celý předchozí level bylo jasné, že se vývojáři snažili o krapet větší výzvu, než kterou představoval konec Drake's Fortune. Bohužel poslední uzavřený koridor, ve kterém se hráč snaží uštípat nepřítele k smrti, nebyl tou nejšťastnější volbou. Oblast je natolik stísněná a nepřehledná, že spousta hráčů musela sáhnout po návodu, jak hru obelstít, aby vůbec byli schopni bosse porazit.

Přes všechno to vylepšování již zaběhlého, dvojka se nebála přihodit do kotle zcela nové postavy, které po velkou část příběhu hrají hlavní housle, narozdíl od našich starých známých z prvního dílu (až na hlavní postavu, samozřejmě :)). Hra díky tomu nepůsobí ohraně.
Příběh Among Tieves je daleko propracovanější s větším množstvím zvratů (byť ne všechny jsou zrovna šokující či nepředvídatelné - stále se pohybujeme na poli běžného hollywoodského blockbusteru). A také daleko pompéznější se svým množstvím "over the top" scén, které se právě s druhým dílem staly neodmyslitelným prvkem série.
Scénáristé se také daleko sebevědoměji obuli do humorné stránky hry, kterou si hráči velmi oblíbili. Očekávejte slušný seznam hlášek, nad kterými se zastavíte uprostřed gameplaye, jen aby vám daná narážka o vteřinu později dotekla do hlavy a mohli jste se upřímně zasmát. Scénář také chytře využívá ustanovené informace z první hry a buduje na nich bohatší svět a historii jednotlivých postav.

Jednoduše řečeno, Naughty Dog si dali záležet, aby si byl hráč po dohrání této hry jistý, že každý další díl této série je "must have" a řekla bych, že se jim to povedlo :)

Pro: hollywoodský scénář, humor, hlavní postavy, animace a filmovost cutscén, level design, stealth, puzzly

Proti: stále trochu neohrabanější animace mimo cutscény, finální boss fight

+20

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS4 75
V momentě, kdy jsem se rozhodla do své rodiny poprvé od PS One opět přivítat konzoli, Uncharted série byla jasnou koupí. Série, kterou tisíce hráčů dodnes vyzdvihává do nebes, sebou nese vysoká očekávání - dokázala je původní, dnes již víc jak dekádu stará, hra splnit?

Hned v úvodní scéně hra zabodovala v prezentaci svých kvalit. Skvělý scénář ala hollywoodské blockbustery, organické a vtipné dialogy, postavy, které doslova hýří charismem a v neposlední řadě přenos vzájemné chemie mezi herci do herního prostředí.
Uncharted je jednou z prvních her, kde jste mohli opravdu cítit kouzlo motion capture. Dnes je toto zřejmé možná ještě víc právě díky kontrastu zastaralé grafiky. Ano, animace "herního" pohybu jsou dosti kostrbaté v porovnání se současným standardem, ale cutscénám není moc co vyčítat.

Grafický boost, který přinesl remaster pro PS4, pomohl hře ubrat hned několik let na svém stáří. Avšak ani remasterovaná verze hru nezbavila trofeje za barevně a vizuálně nejméně zajímavý díl z celé série. Dokonalý reprezentativní příklad je level, ve kterém se snažíte vyšplhat na nejvyšší věž zříceniny - kam se člověk podívá, tři odstíny šedivé a jeden (možná dva) odstíny zelené. Sem tam se objeví nějaké to NPCčko, které konečně barevnou paletu roztrhne.

Byť se nedá upřít upřímnou snahu vývojářů o zajímavý a kreativní level design, Drake's Fortune je spíše náčrtem toho, co by Uncharted mohlo být. Již v první lokaci se drtivá většina hráčů zasekne. A pokud si postup nevyspoilujete zmáčknutím tlačítka pro radu, může se stát, že budete dlouhé minuty běhat kolem dokola, dokud konečně náhodně nevyskočíte na ten správný kámen. Takových případů je ve hře více, ale vydat hru s jedním z nich hned v tutoriálové části je opravdu začátečnická chyba. Chyba, která velmi jednoduše mohla být kritická (především pro začínající sérii), kdyby úvodní scéna na hráče nezapůsobila dostatečně poutavě.
Typické šplhací sekvence se vývojáři snažili roztrhnout nejen bojem/přestřelkami, ale také jízdou na jeepu či vodním skútru. Vzhledem k tomu, že skútr jsme již za celou sérii už neviděli, myslím, že si každý dokáže udělat vlastní představu o tom, jak moc úspěšná jeho implementace byla... ta věc je absolutně neříditelná ;)
Soubojový systém je standardním ztvárněním střílečky z pohledu třetí osoby s krycím systémem. Neurazí, nenadchne. Zábavným aspektem na tomto poli je různorodost zbraní k dispozici a systém achievementů, který vyzývá hráče vyzkoušet si každou z nich.

Všichni ale víme, že Uncharted je série, kterou hráči hrají hlavně kvůli příběhu. Oproti ostatním dílům má Drake's Fortune jednodušší a kratší dějovou linku. Aby jsme ale byli fér, narozdíl od pokračování, původní hra má vždy těžký úkol představit naprosto neznámé postavy a ustanovit svět, ve kterém se příběh odehrává. V ději je hned několik zajímavých scén a "wow" efektů. Mnoho nečekaných zvratů však nečekejte. První Uncharted však podalo dostatečně zajímavou podívanou, aby byl hráč po dohrání spokojen s tím, co dostal a chtěl víc.

Pro: hollywoodský scénář, humor, hlavní postavy, animace a filmovost cutscén, koncept pohybu po levelu, puzzly

Proti: sekvence se skútrem, občasná nejasnost úkolu/progresu, kostrbatější animace mimo cutscény

+17

Detroit: Become Human

  • PS4 90
Když jsem poprvé tuto hru dohrála, lehce mne zamrzelo, že má poměrně krátkou hrací dobu. Jelikož jsem ale nedosáhla "nejlepšího" možného konce, rozhodla jsem se, že se ke hře jednou vrátím. Byl to právě druhý průchod, který mi otevřel oči.

Svět Detroitu je propracovaným dílem, které trefně vsadilo na svůj grafický kabátek. I na standartní PS4 a FHD TV je hra pastvou pro oči - podobně jako je tomu u další exkulzivity Horizon: Zero Dawn (tato generace konzolí je pro mě érou pórů, nemůžu si pomoct :D). Všechny modely obličejů byly naskenovány dle skutečných předloh, což přidává nejen na realistickém zobrazení, ale hlavně na filmovosti celého zážitku.

Hratelnost je typická pro tento žánr - quick-time eventy, kam se podíváte. Co mě od předchozích titulů tohoto studia potěšilo je, že krapet ubrali na zběsilosti kombinací. Vše zvládnete s oběmi dlaněmi na svém místě. Žádné vypomáhání levé ruky na pravé straně a obráceně není potřeba (narozdíl od Heavy Rain či Beyond: Two Souls). Přesto se nemusíte bát, že by byl váš průchod bezchybný. Spoustu věcí přehlédnete, neobjevíte, nestihnete, nebo jednoduše zazmatkujete, když nečekaně vypukne boj.

Celkem v této hře hrajete za tři postavy - dvě unikátní Connora a Markuse a jednu tuctovku, Karu.
Connor je vyslán jako nejmodernější androidí detektiv, aby vystřelil množící se případy, ve kterých byli zapleteni právě androidi.
Markus se naproti tomu stará o starého bohatého muže, který si jej nechal speciálně upravit dle svých představ a požadavků, což ho činní atypickým modelem s mnoha privilegii.
Kara nám naopak ukáže druhou stranu budoucnosti, kdy každý má svého osobního asistenta. Její místo v rodině obnáší všechny každodenní domácí práce, starání se o malou holčičku a být svědkem i terčem domácího násilí, aniž by mohla něco namítnout.
Hráč má tedy komplexní náhled na celou problematiku, který doplňují i lidské vedlejší postavy, které umí také zazářil, když se jim dostane prostor (a to jak pozitivně, tak negativně). Úkolem této hry je nejen odvyprávět dramatický příběh, ale také dovést hráče k filozofickému zamyšlení nad otázkou "Co je to lidskost?". Nejednou si ji totiž při svých rozhodnutích budete pokládat, společně s otázkou "Co bych udalal(a), kdybych byl(a) na druhé straně barikády?".

Když už jsme u hratelnosti a rozhodováním, musím vypíchnout jeden netradiční moment, který mne silně zasáhl, jakožto dlouholetého hráče role-playingových her. Jde o situaci, kdy se dvě z vašich hratelných postav potkají. Namísto toho, aby hra převzala kontolu nad onou druhou postavou, za kterou právě nehrajete, zobrazí se vám výběr dialogu pro obě. Jste tak v plné kontrole buď nad konečným východiskem, kterého chcete docílit, či nad role-plaingem svých postav s nejistým vyvrcholením situace - a to je dle mého ještě zajímavější a více emocionálně vtahující. Rovnou se přiznám, že bylo pár momentů, kdy jsem brečela :)

Byť se to na první pohled nezdá, hra má obrovskou znovuhratelnost. Hra totiž umožňuje hráči nahlédnout do diagramu rozhodnutí a scénářů, kde se šedivá políčka postupně odkrývají dle hráčových aktuálních i historických rozhodnutí. Tím podporuje vaši zvědavost po dosposud neodhaleném obsahu. I po dvou velmi rozdílných projití mám stále víc jak půlku variací neotevřenou a s chutí si dám v budoucnu ještě "evil playthrough" a snad už konečně zjistím, co je to sakra RA9?!

Pro: příběh, skutečná rozhodnutí s alternativním gameplayem, scany tváří, motion capture i doplňkové animace, celková grafika a design, fylozofická myšlenka, uvěřitelné postavy, diagram vývoje příběhu - znavuhratelnost

Proti: kratší herní doba na jeden průchod

+18

Mass Effect: Andromeda

  • PC 80
Mass Effect: Andromeda - nový začátek. Takto vývojáři proklamovali svoji novou hru. A proto jsem s hru přivítala s menším očekáváním (byť sem se na ni velmi těšila). A ve zkratce... byla sem mile překvapena.

Jen se dokončilo 42% stahování nutných ke spuštění, zapla sem hru a naskočilo menu s nádherným soundtrackem. Naskočila mi husí kůže. Pustila sem se s chutí do editoru své Ryderové. Po třech hodinách piplání a zjištění, že obličej je z profilu moc placatý sem se vrátila k defaultu... No a pak to začalo.

Nádherná grafika, jakou jsme u BioWare ještě neviděli. Hned z počátku bylo jasné, že cutscény opět hrají prim. Studio se očividně poučilo z negativního feedbacku na Inquisition a byť Andromeda stojí na stejných pilířích (obrovské lokace, vysílání jednotek, navyšování vlivu, budování oganizace...), výsledný pocit je úplně jiný.

Gameplay je plný možností a nekonečných kombinací. Což napomáhá znovuhratelnosti. Novinka - jetpack vás snad nikdy neomrzí. Vše je plynulé, jakmile si zvyknete na nové ovládání.

Každá planeta je rozsáhlá a unikátní svým podnebím, které vám lecos znepříjemní (skvělý způsob, jak se vyhnout "problému ala Hinterlands"). Prozkoumáváte je proto, že vás zajímají. Ne proto, že vás někdo nutí. A taková Aya, hlavní planeta nové rasy, je dokonalým pokladem, který prolezete odzhora dolů a zpátky hned několikrát a stejně jí nebudete mít dost (tedy pokud zbožňujete kodex). Podobně jsou na tom remnantské rujny. Vzpomínáte, když jsme v ME2 procházeli vnitřkem neaktivního Reapera, při hledání IFF? - přesně takový pocit ve vás nejednou toto prostředí navodí. Popravdě sem si jednou málem kákla do gatí a zanadávala něco o tom, jak nesnáším horory.

A když už sme u Ayi... nové rasy jsou dvě (vlastně tři, ale pššt) a - teď pozor - dává to naprostý smysl! Celou hru se pohybujeme v jedné hvezdokupě a Andromeda nemá žádné mass relé ani nic podobného. Tudíž je zcela normální, že potkáme max 2 inteligentní rasy. Tak, tím sme zavřeli pár nevymáchaných pus, co neustále prskají okolo.
Angarové jsou až doslova "krásnou" rasou. Plní emocí, lásky, míru. Dokonalý kontras oproti Kettům, kteří se zdají oškliví a zlí. Avšak tady ta černobílá končí, zbytek hry je mnohem komplexnější a víc šedivý.

Samozřejmě, nebyl by to Mass Effect, kdybychom neměli plnou loď skvělých parťáků. Každý má své TOP oblíbence, ale s klidem můžu říct, že sem si postupně oblíbila všechny (kéž by to jen Liam občas nepřeháněl... no co, tak si aspoň občas moje postava zakřičí). Můj TOP? Jaal, Peebee, Vetra, Drack, Kallo. Mimozemšťani opět vítězí.
Upřímně (a velmi mile) mě překvapilo, kolik "vstupů" vývojáři věnovali každé z postav a také všem hlavním romancím. Možná se to může zdát ne úplně mnoho v porovnání s obsáhlostí hry, ale porovnejte to s jakýmkoliv dílem z trilogie a je toho opravdu hafec.
Zajímavé postavy ale najdete i mezi více či méně důležitými NPC a není jich úplně poskrovnu. Charaktery jako Kesh, všichni Pathfindeři, Reyes apod. by se dali přirovnat k postavám jako byli Anderson, Aria, Rada atd.

A teď k druhé věci na které Mass Effect stojí - příběh. Držela sem se zpátky, protože sem neměla dohráno, ale ještě jednou uvidím něco ve stylu #jakštakšpříběhujde a dotyčného nakopnu do zádele.
Hlavní linka je emotivní, napínavá, epická a plná zvratů a záhad! Spoustu jich v tomto díle ani nevyřešíme a jsou skvělou přípravou pro další dobrodružství této série. A přesně odtud se bere velké plus oproti Inquisition, které bylo svým koncem spíš pro smích.
Ve vteřině, kdy jsem hru dohrála, sem měla okamžitě potřebu nového DLC/dalšího dílu a to přesto, že jsme dostali uzavřený konec se vším všudy. To je pocit, který ve hrách hledám.

A teď bych mohla hru ohodnotit 95%... ale bohužel, Andromeda není ani zdaleka dokonalá.
Pravdou je, že animace jsou opravdu místy tragické (nemám žádný patch). Hra má občas na Tempestu a v pár cutscénách o obrovské propady FPS. A v pár odlechčenějších momentech je scénář přes čáru (dívám se na tebe Liame!).

MP: Pro mě vždy bonus. Stejně zábavný jako v ME3 (ne-li víc), ve kterém jsem strávila stovky hodin.

Pro: příběh, postavy, nové rasy, grafika, level design, MP, vedlejší questy, jetpack, Nomad

Proti: propady FPS, ošklivé animace, soundtrack ok - ne však ikonický, zbytečně složitý crafting

+21 +23 −2

Mass Effect 3: Citadel

  • PC 95
Citadela je posledním kouskem Shepardova příběhu, kterým se s námi vývojáři po dlouhých šesti letech rozhodli rozloučit s trilogií a posunout se dál s čistým štítem do nové galaxie.
Proto je nutné nebrat toto DLC vždy 100% vážně a popustit uzdu nostalgii, protože přesně takto i bylo vytvářené. Tu najdete kousek bondovky, tu kousek Dannyho parťáků a celé je to opepřeno notnou dávkou humoru.
Tentokrát totiž přiloží ruku k dílu opravdu celá aktivní posádka, kterou jste měli napříč trilogií k dispozici. Tedy až na ty, co jste nechali napospas Kolektorům nabo je nedejbože sami odpráskli. Společně zachráníte Shepovi zadek v cca 3 hodinové akcí nabušené části DLC. Ale to zdaleka není vše...
Mysleli jste, že Citadela skončila? Omyl, jste teprve v půlce obsahu. Čeká vás totiž poslední bezstarostná chvilka s přáteli, než se zase rozletí do různých koutů vesmíru bojovat s krutou realitou - Reapery.
A teď si představte tu jízdu, když se sejde Wrex, Joker, Javik, na mol opilí Grunt s Tali a další... Věřte, budete si přát, aby to nikdy neskončilo. Naštěstí přesně na tohle přání BioWare myslelo, a tak se dočkáte další porce zábavy s jednotlivými přáteli a členy posádky. Včetně vašeho miláčka. Některé z těchto scén jsou to nejzábavnější, nejromantičtější nebo nejnezapomenutelnější z celé trilogie.
Suma sumárum to máme kolem 6-7 hodin herního času, kterého nebudete litovat ani s obzvláště vysokou cenou za DLC.

Pro: nostalgie, postavy, humor, množství a kvalita obsahu

Proti: vyšší cena, pro někoho nadsázka v době války

+13

Dragon Age: Inquisition – The Descent

  • PC 80
Zvolejte halelujah! Po dlouhé době BioWare vydalo DLC, které splňuje svůj původní význam a podává nám velmi zajímavý, byť pro základní hru absolutně nepodstatný, příběh.
Tužby hráčů volajících po návratu do Hlubokých cest, které Inquisition prakticky vynechalo, byly vyslyšeny. Descent nás zavede do hlubiných dolů lyria, kde se to jen hemží záhadami a zplozenci. Cestou nás budou provázet dva typičtí trpaslíci se zajímavými charaktery (ti v Inquisition taktéž značně chyběli).
To ovšem není jediná výtka, kterou se tu BioWare snaží napravit. Pokud vám v Inquisition scházely pořádné cutscény namísto suchého postávání kolem užvaněné postavy ala Skyrim, tak nad Descent zaplakáte radostí. Nejde jen o rozhovory, ale i průchod lokacemi je prostříhán filmečky, které navrací sérii původní ráz a vytváří tak lepší dojem z příběhu, který se tu odehrává. Dokonce došlo i k zlepšení implementace soundtracku, takže hra už nepůsobí tak pustě.
Rozluštit již zmiňované záhady je už na vás. Pokud jste zarytými fanoušky Dragon Age, tak to co zjistíte vás nenechá jen tak spát. Vývojáři nám tu dost možná schovali klíč k dalšímu pokračování série. Už teď mám ale pocit, že narozdíl od Trespasser, Witch Hunt a Arrival DLC nebude Descent nijak zvlášť znevýhodňovat hráče, kteří jej nehráli.
Na závěr doporučuji zajít do Hlubokých cest až s pořádným vybavením. Jinak by se mohlo stát, že dostanete pořádně na zadek. Obtížnost tu je opravdu výzva.

Pro: příběh, cutscény, postavy, hudba

Proti: pro někoho obtížnost, boss fight

+8

Dragon Age: Origins - The Darkspawn Chronicles

  • PC 60
Tak to tu ještě nebylo. Naštval vás nějaký společník během hry? Doporučuji pořídit Kroniky Zplozenců a jít z něj vymlátit svoji frustraci.
Říkáte si, co to melu? Inu přesně o tom tohle DLC vlastně je - postaví vás na opačnou stranu barikády a vy, jako zplozenec, se snažíte obsadit Denerim a ku Arcidémonově radosti vše živé povraždit. To vám znepříjemní všichni naši známí hrdinové, kterým budete muset patřičně zakroutit krkem. Skvělé je, že můžete hrát, za jakýkoliv druh zplozence (včetně zlobra!) a styl hraní je tak velmi odlišný.
Pokud jste si ovšem zamilovali všechny postavy a nedokážete si představit, že by se jim snad mělo něco špatného stát - raději Kroniky Zplozenců vynechte.

Pro: rozmanitost stylu boje za jednotlivé druhy zplozenců, nadsázka DLC

Proti: neslučuje se s původní hrou, pro někoho drastické

+16

Dragon Age: Origins - Return to Ostagar

  • PC 65
To byly doby, kdy DLC obsahovaly opravdu jen věci nad rámec základní hry a ne části oné hry. Nutno dodat, že díky tomu byly taky méně záživné, jelikož nemohli obsahovat příliš zajímavý/zásadní příběh. Tak co my hráči vlastně chcem, že? Vše má hold své pro a proti.
Návrat do Ostagaru je příjemný nostalgický výlet (až na ty darkspawny). Bohužel celé je to omílání již odvyprávěného příběhu. Jedinou novinkou je osud krále Cailana a i tak to není žádné velké terno. Celkově je toto DLC zajímavé spíš po herní stránce - kdo by nechtěl dalšího zlobra na porážku a naprosto úžasné legendární vybavení, které nám tu Cailan a Duncan na poli zanechali.
Původně bylo DLC vůči obsahu předražené, ale v rámci Ultimate Edition už nemá význam se o ceně bavit.

Pro: nové vybavení (zbroj, sada zbraní), nostalgické komentáře postav

Proti: stejná lokace, opakování událostí, žádný nový příběh

+9

Deus Ex: Mankind Divided

  • PC 80
Mankind Divided bohužel nepřekonalo svého předchůdce, ale popravdě jsem to ani neočekávala. Celou dobu od oznámení dalšího dílu, jsem si přála Human Revolution s novým příběhem (a snad jen lepší mimikou). No a toho jsem se taky dočkala.
Opět tu máme skvělou hratelnost, dokonalý soundtrack, zajímavé postavy (i když je jich asi méně, či jsme s nimi měli méně času). Grafický styl je stále deusovský, ale ubylo uměleckého pojetí (jak mě shází ona zlatočerná paleta barev). Byť má příběh zajímavou zápletku, není tak zajímavě podán jako v předchozím díle, což je určitě škoda. Ovšem mezititulková konečná scéna ve mně nakopla ten správný pocit, takže jsem rozhodně nelitovala odehraných 33 hodin. Škoda jen, že jsme se nepodívali na vícero míst. Na druhou stranu velký palec nahoru za velmi zajímavé vedlejší úkoly - to se dnes jen tak nevidí.

Pro: postavy, hudba, gameplay, vedlejší úkoly, rozhodování, znovuhratelnost

Proti: loudavý děj, pojetí završení, málo lokací, mimika (byť už o 100% lepší), animace

+19

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 90
Nikdy sem střílečky z pohledu první osoby (a tak nějak celkově i většinu ostatních) nehrála, a to z jednoho prostého důvodu - sem na to levá. Pak ale vyšel trailer s polonahým Jensenem promlouvajícím ultimátně sexy hlasem. Nedalo mi to spát. Tak sem sebrala odvahu, opřela se o fakt, že má hra aspoň krycí systém, a nainstalovala Human Revolution na svůj počítač.
Čekalo na mě mnohem víc, než sem od DX kdy očekávala. Uvěřitelný a propracovaný svět, který by mohl být hned za rohem. Složité charaktery postav a jejich vzájemné vztahy. Dokonalý smysl pro navození správného tónu a dilemat plných šedi. Je až neuvěřitelné, jak sem se ztotožnila s natolik předdefinovaným hrdinou jako je Adam. To celé pojaté v až uměleckém grafickém podání a podtrhnuto jedním z nejlepších soundtracků vůbec.
Přesto všechno, vděčím právě skvělé hratelnosti, kterou si každý může přizpůsobit svému stylu (i takový antitalent na střílení jako jsem já). Protože bez té bych hru nikdy nedohrála do konce. A že to za to stálo.

Pro: postavy, hudba, grafická stilizace, rozhodování, příběh, znovuhratelnost, gameplay

Proti: mimika, animace

+20

Dragon Age II

  • PC 85
Poté, co jsem dohrála Origins a doslechla se, že existuje i dvojka, natěšeně sem rozklikla trailer na ono pokračování a... co to sakra je? Tak tohle mi do počítače nevleze!

Ano, to byl můj první dojem. Grafika a její design se úplně změnil - především pak elfí čelonosí (ono vážně existuje, musíte vidět, unikát). O máchání zbraněmi alá Final Fantasy ani nemluvě. Co jen to z mého milovaného Dragon Age udělali? Avšak prázdniny byly dlouhé a her málo, a tak sem se přeci jen rozhodla tomu "odpadu" dát šanci (popravdě, nebýt toho zatraceně sexy elfa Fenrise, asi bych odolávala déle).

Graficky a animačně zm*vené nebo ne, stále to bylo pravé Dragon Age. BioWare v tom málu času, co na hru dostali (2 roky vývoje je skara málo) udrželo to hlavní - poutavý příběh a propracované zajímavé postavy. Vášeň a nadšení ve mě opět zahořely už po prologu. Stejně jako kdysi u Origins. I společníky sem si oblíbila stejnou mírou. Jakmile sem se dostala přes prvotní zahořklou pachuť, DA2 byla docela slušná hra, která opravdu bavila. Ale těch neduhů...

Někdo by mohl namítat, že příběh nebyl tak rozsáhle epický, ale spíš komornějšího rázu. Tohle upřímně jako mínus počítat nebudu, protože je spousta lidí, kterým to naopak sedlo (jako mě). S čím ovšem musím s ostatními souhlasit, jsou neustále dokola opakované lokace. Kolem Kirkwallu očividně existují asi 2 jeskyně, které záhadně přemisťují své vchody, jak se jim to zlíbí a všichni v nich chtějí mít své doupě - žoldáci i obří pavouci. Navíc se hra nehne z onoho jediného města (vyjma krátké pasáže z hlubokých cest). Dále zrušení možnosti taktického nadhledu, které by se leckdy hodilo, kvůli malému zoomu od postavy. No a spawnování vln nepřátel přímo před vaším zrakem mluví samu za sebe, fuj. Ani dávat relativně s příběhem spjatou postavu do DLC není moc hezký tah BioWare (možná spíš EA).

Přes to všechno jsem se u Dragon Age II velmi bavila, hrála ho opakovaně a přirostlo mi k srdci stejně jako Origins (jako takový ošklivý bratříček, co je pořádný nešika, ale stejně ho máte rádi).

Pro: příběh, postavy, rozhodování, znovuhratelnost, dabovaná hlavní postava, hudba

Proti: grafika, anime-style souboje, opakování lokací, spawn nepřátel, DLC postava

+11 +12 −1

Need for Speed: Carbon

  • PC 85
Z nějakého mě záhadného důvodu má většina lidí Carbon za jeden z nejhorších dílů série. Přitom je to právě tento kousek, který přivedl do NFS série něco velmi zajímavého a zábavného - příběh.
Už jste nebyli jen machýrci, co s kamarády závodili o nejlepší čas a předháněli se, kdo má nejhezčí káru. Teď jste byli legenda, která vstala z mrtvých a rozhodla se získat své město zpět (k tomu je také zapotřebí řádná image, že?). Vše se tak stalo mnohem víc osobní. Přesto hra nezapomněla, že jde především o pouliční závody aut a tak jsou cutscény spíš zajímavým zpestřením než otravným zdržováním.
Ti kdož si dnes stěžují, že nové díly NFS strádají po stránce tuningu by se v tomto díle vyřádili dosyta. Výběr aut je rozmanitý, grafika (na tu dobu) krásná a barevná škála laku široká. Co si budem povídat. Půlku času strávíte na trati, půlku v garáži pilováním svého mazlíčka. Výsledkem je, že byť základní hra není nijak zvlášť dlouhá, zabere vám spousty hodin.

Pro: výběr aut, tuning, grafika, příběh

Proti: kratší kampaň, pro někoho přílišná arkádovost

+16

Dragon Age: Origins

  • PC 95
Dragon Age: Origins je klenot mezi velkými RPG a zároveň první hrou, která u mě probudila pravou vášeň hráče. Pokud máte rádi RPG, zamilujete se do ní již během prvních pár hodin. Typickým a ojedinělým znakem této hry je 6 různých začátků - 6 různých situacích, kde začínáte podle toho, jakou hlavní postavu jste zvolili. To hře velmi přidává na znovuhratelnosti. Dále se Origins může pyšnit velmi zajímavým a hlavně poutavým příběhem, silnými postavami, které si zamilujete (a to doslova), filmovým podáním, velkým počtem důležitých rozhodnutí a epickým koncem. Zkrátka RPG jak má být. Bohužel, pro někoho se již DAO může zdát příliš zastaralé (ono ani tenkrát to nebylo žádné Crysis) a může ho to odradit od jinak nezapomenutelného zážitku.

Pro: příběh, postavy, rozhodování, znovuhratelnost, hudba

Proti: grafika, němý hlavní hrdina, pomalejší souboje

+16 +17 −1

Prehistorik

  • PC 70
První hra, kterou jsem hrála na PC? Prehistorik!
Někdo hrál celé rané dětství za instalatéra Maria, my měli jeskynního muže, co bušil duše z dinosaurů. Dodnes si živě pamatuji jak barevnou, tak černobílou verzi na DOSu školních počítačů. Byla to jedna hra ze čtyř celkem a ultimátně nejoblíbenější u nás všech. Tehdy nás nezajímalo, že ji nikdo nikdy nedohrál. Opakovali jsme těch pár prvních úrovní dokola a dokola a nikdy nás to neomrzelo. Ovládání jsme si vždy poctivě rozdělili - ty chodíš, já mlátím. Takže se dá mluvit i o kooperativním módu.
Hry, jako je tato se samozřejmě už nedají hodnotit, podle dnešních měřítek. Zůstává jen nostalgie a ta je vždy více, či méně pozitivní.

Pro: zasazení, grafické zpracování, hratelnost

Proti: časový limit

+25 +26 −1

Dragon Age: Inquisition – Trespasser

  • PC 90
A je to tu opět. Konec hry zabalený do DLC. Dobrá, abych byla fér, jedná se spíš o příběhový most mezi Inquisition a budoucím dílem, což je určitě plus. Přesto si nějak nedokážu představit jak takto důležité rozhodnutí (spoiler) mohlo být zakomponováno do obsahu, který nemusí každý hráč vlastnit.
Pokud tento moderní nezmar odsuneme stranou, získáme DLC plné zábavy, okořeněného gameplaye, zjistíme, jak si vede Inkvizice i jednotlivé postavy a hlavně - jedno pořádné vyvrcholení, které vás nenechá v klidu spát až se budete třást natěšeností na nový díl této série. Navíc, jakmile odehrajete, Trespasser se pro vás automaticky stane tím správným koncem Inquisition, který rozhodně nebude nemastný a neslaný, jako se někomu mohlo zdát původní zakončení.

Pro: příběh, postavy, rozhodnutí, zakončení

Proti: příliš zásadní pro DLC

+11

Dragon Age: Inquisition

  • PC 85
Dragon Age: Inquisition... kde jen začít.
Asi doposud nejrozporuplnější díl ze světa DA. Na jedné straně tu máme úžasnou grafiku, silné postavy, rozmanité lokace, provázanost s předchozími díly, zajímavé novinky (wartable, MP...) a na druhé ubíjející MMO vedlejší úkoly a slabé podaní příběhu s ještě chabším zakončením. Dlouho po dohrání (a opakovaném rozehraní) jsem přemýšlela, jaký je vlastně můj výsledný dojem.
Inquisition se pro BioWare stalo experimentem, na kterém se vývojáři naučili pracovat s Frosbite enginem. Když na to pohlédneme takto, BioWare vcelku důstojně obstálo. Bohužel v následku toho Inquisition utrpělo na místech, kde jeho předchůdci automaticky bodovali - filmové podání s hojnými cutscénami, hlubší a možná i četnější úkoly pro společníky a epické zakončení s důležitým rozhodnutím. A to jsou záležitosti s nejvyšší váhou pro fanoušky nejen DA, ale většiny tvorby tohoto studia.
Přesto má Inquisition své kouzlo, které mě donutilo hru opakovaně rozehrát. Nakonec jsem zjistila jednoduchý trik jak DAI hrát, aby měl člověk pocit větší kontinuity příběhu - vynechte vedlejší úkoly, které vám nepřijdou zásadní. Zachraňte vesnici, ale neobtěžujte se s každou cetkou k doručení. Hned se budete cítit víc, jako hlava Inkvizice a méně jak nějaká podžtaška. Obsah se zhuští a výsledný dojem je o 10% lepší (v rámci hodnocení).

Pro: postavy, lokace, grafika, lore, MP

Proti: vedlejší úkoly, zakončení

+10

Dragon Age II: Mark of the Assassin

  • PC 90
Je to smutné, když DLC kvalitativně předčí základní hru. Říkáte si; jaké by to asi mohlo být, kdyby měli vývojáři při tvorbě hry trochu víc času. Na druhou stranu to také znamená, že toto DLC je hodno vysokého hodnocení a úcty, že dokázalo původní hru povýšit.
BioWare si očividně sedlo nad negativními ohlasy na DAII a z toho, co hráčům chybělo, upekli Mardk of the Assassin. A jelikož komunita volala převážně po věcech z DA: Origins, dočkali jsme se nové a poměrně rozsáhlé lokace mimo Kirkwall, plno logických puzzlů, kvalitního bossfightu a dokonce i "stealt" akce, která byla vydařenější než kterákoliv z DAO. Ovšem také se nezapomnělo na hráče, kteří se k DA sérii dostali přes onen druhý díl, který se jim mohl zamlouval lépe. Pro ty tu byla možnost velkou část prvků z Origins obejít a vůbec se jimi nezabývat.
Škoda, že se BioWare nakonec rozhodlo další plánovaná DLC pro DAII zrušit. Třeba bychom se dočkali více takovýchto kvalitních kousků.

Pro: návrat prvků z DAO - puzzly, nová rozsáhlá lokace, "stealt akce", bossfight

Proti: okopírovaný design jeskyň, vlny nepřátel

+21

Disney's 102 Dalmatians: Puppies to the Rescue

  • PC --
Hra mého dětství...
102 Dalmatinů je jedna z mála povedených Disneovských her. Grafika sice nebyla nic moc, ale to už je u dětských her zvykem. Alespoň pěkně zářila barvami. Bříběh je velmi jednoduchý - zachránit vaše bratříčky a sestřičky ze spárů zlé Cruelly De Vil a kromě úvodní, konečné a "mezibossovských" scén na něj nijak zvlášť důraz neklade. Vše je ošetřeno tak, aby malé děti hravě pochopily, co se po nich chce a často to dojde i těm pro něž lokalizace nebyla (byť jim to může trvat o něco déle). Přesto umí být hra v jistých úsecích slušná výzva hodna přemýšlení a lehkého taktizování. Co je na této hře tak chytlavé, je neuvěřitelná rozmanitost jednotlivých levelů, nepřátel, spousta skrytých cestiček, zákoutí a bonusů (dost mi to připomíná základní principy Crashe Bandicoota). Některé levely si doslova zamilujete a budete se během hraní k nim zpětně vracet jen proto, aby jste si užili nejrůznější mini hry, které obsahují. Navrch toho všeho jsou další 2 mini hry mimo základní hru - pexeso, které je dosti zdlouhavé a ne úplně zábavné, a minigolf, do kterého můžete zapojit celou rodinu napříč několika neméně různorodými kurty.

Pro: pestrost, délka, přepínání postavy, jasnost úkolu, výzva, mini hry

Proti: málo lokalizací (pokud vůbec), grafika

+5

Mass Effect 3: Extended Cut

  • PC 90
Budu-li toto DLC hodnotit ve stylu "jak moc se BioWare povedlo napravit,c o zkonili?", pak musím zamířit hodně vysoko. Nepatřím mezi hatery, kteří nenávidí vše kolem ME3 už z principu, právě kvůli konci. Popravdě sem z konce byla jen zmatená a částečně zklamaná. Extended Cut byl proto pro mě jako stvořený - odpověděl na všechny zásadní otázky, ukázal nám, co se v důsledku našich rozhodnutí stane v budoucnu a nechal nás se rozloučit s našemi LI. To vše podáno natolik emotivně s tak dokonalou hudbou, že dodnes u konce vždy bulím jak želva. Vzhledem k tomu, že BioWare uvolnilo EC zcela zdarma pro všechny majitele ME3, jsem schopna jim odpustit - chybovat je lidské.

Pro: odpovědi na zásadní otázky, epilog, emotivnost, hudba

Proti: potřeba vzniku tohoto DLC

+14 +15 −1

Mass Effect 2: Arrival

  • PC 85
Arrival je DLC, které řeší události mezi ME2 a ME3, ve kterém musíte zničit relé nacházející se na území batarianů pomocí naváděného meteoritu (nemůžu si pomoct, ale cítím tu narážku na Bring Down the Sky). Logicky by jte tedy misi měli odehrát až po ukončení základní hry, ale DLC si dobře poradí s okolnostmi i pokud si ho chcete zahrát dříve. Arrival přidá dvě nové lokace, avšak asi nejzajímavějším prvkem je, že velkou část můžete projít ve stylu stealt akce. Zde jste odkázáni sami na sebe. Velkým mínusem pro mě bylo odebrání rozhodování v té nejzásadnější situaci.

Pro: příběhový most mezi ME2 a ME3, stealt akce, nové lokace

Proti: odebrání rozhodování v té nejzásadnější situaci

+12

Mass Effect 2: Lair of the Shadow Broker

  • PC 95
Lair of the Shadow Broker je jedním z nejpovedenějších DLC pro Mass Effect. Máte možnost prožít hutnou akci se starou známou postavou - Liarou, která většině lidí v ME2 chyběla, jako člen posádky. DLC vám nabídne hned 2 bossy a mnoho nových lokací, které jsou místy až dechberoucí. Příběh je (jak je již u BioWare zvykem) velmi dobře napsán a navíc bylo přidáno hned několik vtipných narážek odkazujících na staré dobré časy. Milým doplňkem je i návštěva Liary na Normandy, kdy máte možnost si popovídat jako přátelé (nebo i víc?).

Pro: příběh, Liara, boss fight, nové lokace

Proti: 2. následující postava v týmu je nevyužitá

+7 +8 −1

Mass Effect 2: Overlord

  • PC 85
Overlord, aneb hororové DLC do ME2. Ne teď si nedělám srandu, během hraní tohoto DLC sem měla opravdu nahnáno a srdce mi bušelo o sto šest. Z toho jasně plyne, že největším kladem přídavku je ojedinělá atmosféra, o kteou se zaručily skvěle napsaný příběh a hudba. Dále stojí za zmíńku nádnerné a různorodé lokace. Jediným mínusem pro mě byla nutnost použití vozítka Hammerhead, které je ještě horší než Mako (ano, skutečně něco takového existuje).

Pro: příběh, hudba, atmosféra, nové lokace

Proti: Hammerhead

+12 +13 −1

Mass Effect 2: Kasumi - Stolen Memory

  • PC 80
Kasumi's Stolen Memory je na první pohled stejné DLC jako Zaeed - The Price of Revenge, avšak mnohem lepší. Účelem tohoto DLC je přidat nám do týmu dalšího člena posádky. Kasumi je unikátní postavou, avšak o to víc vás bude mrzet, že s mím není možné vést normální dialog (pouze poslouchat jeho vyprávění bez možnosti odpovědi). Hodnotou částí DLC je Kasuminin loyality quest a její interakce během misí základní hry. Aby jste si získali její oddanost, musíte podstoupit misi ala James Bond v přestrojení. Což je v ME sérii novinkou a jde o velmi příjemné a zábavné spestření plné easter eggů. Pár bodíků navíc si zaslouží i fakt, že se vám tato postava importuje i do ME3, kde pro ni plníte další úkol, popřípadě máte další možnost si s ní promluvit.

Pro: nová postava, originální a zábavný loyality quest, import do ME3

Proti: nedostatečná interakce s postavou

+13

Mass Effect 2: Zaeed - The Price of Revenge

  • PC 70
Účelem tohoto DLC je přidat nám do týmu dalšího člena posádky. Zaeed je unikátní postavou, avšak o to víc vás bude mrzet, že s mím není možné vést normální dialog (pouze poslouchat jeho vyprávění bez možnosti odpovědi). Hodnotou částí DLC je Zaeedův loyality quest a jeho interakce během misí základní hry. Pár bodíků navíc si zaslouží i fakt, že se vám tato postava importuje i do ME3, kde pro ni plníte další úkol, popřípadě máte další možnost si s ní promluvit.

Pro: nová postava, import do ME3

Proti: nedostatečná interakce s postavou

+9 +10 −1

Mass Effect 2: Normandy Crash Site

  • PC 55
Normandy Crash Site je výplňkové DLC, které by ani nemuselo být. Působí krásně, nostalgicky a flashbacky vás nutí zamáčknout slzu, ale to je tak vše, co toto DLC nabízí.

Pro: nostalgie, grafické zpracování, atmosféra, zmíňka o Preslym

Proti: nedostatečný obsah

+10 +11 −1

Mass Effect 2

  • PC 100
První hra, ve které se střílí, kterou sem dohrála. Když sem s ní začínala, byla sem hodně skeptická a ve výsledku mě u ní držel jediný fakt - vytvorilo ji studio BioWare a Dragon Age: Origins, byla doposud mou nejoblíbenější hrou. Ovšem už po dvou hodinkách hraní sem propadla nejen této hře, ale i celému universu. ME2 má doslova strhující příběh - od začátku, až do konce. Ani na vteřinku sem se nenudila, vždy jsem věděla, co mám dělat a obtížnost byla skvěle vyvážená. Oproti ME1 je tu kladen mnohem větší důraz na jednotlivé postavy, což značí i skvěle napsané loyality quests. Příběhu se dostalo mnohem více zásadních zvratů a rozhodování bylo zpestřeno o akční paragon/renegade tlačítka. A aby toho nebylo málo, celá finální mise je unikátní nervydrásající zážitek, který ME2 vyzdvyhuje do těch nejvyšších herních postů. Pro mě nejlepší hra nejlepší herní série.

Pro: příběh, postavy, návrat starých známých, rozhodování, finální mise, nové rasy, hudba, samotné universum

Proti: některé lokace by mohly být větší

+22

Mass Effect: Bring Down the Sky

  • PC 70
Na tak zajímavé téma a uvedení nové rasy se mohlo BioWare víc zaměřit na příběh, než nám dát další kus šutru, kde mohlo mako přistát. Přesto má toto DLC jeden prvek, který vás dostane, a to výhled z meteoritu na blízkou planetu. Pokud vám ve vedlejších úkolech chyběla výzva, tak Bring Down the Sky je splnění vašeho snu. Doporučuji odehrát až s vyšším levelem.

Pro: nová rasa, strhující výhled, navýšení obtížnosti

Proti: málo příběhu, mako

+10 +11 −1

Mass Effect

  • PC 85
První díl této série může být pro mladší generaci, která by hru začala hrát až teď, trochu hůře zpracovatelný. Samotná sem poprvé hrála tento díl spíše z povinnosti po tom, co mě uchvátilo ME2. Nachlup stejné lokace pro vedlejší úkoly, frustrace z dezorientace na některých místech, nebo neovladatelné Mako - to vše jsou zápory, které vás mohou dost otrávit. Naštěstí ME má tolik kladných stránek; příběh, postavy, rozhodování, hudba, dabing, samotné universum, že většinu lidí nakonec hru opět vezme do ruky (byť třeba po delší pauze). Za sebe mohu říct, že čím vícekrát ME hrjete, tím lepší zážitek z ní máte. Druhé hraní pro mne bylo překvapivě zábavné a po třetí už sem si užívala nostalgii začátků univerza Mass Effect.

Pro: příběh, postavy, rozhodování, hudba, dabing, samotné universum

Proti: stejné lokace pro vedlejší úkoly, frustrace z dezorientace na některých místech, nebo neovladatelné Mako

+23 +24 −1