Někteří říkají přeskinované FC3, já říkám vylepšené FC3.
To, kde FC3 vynikalo, se přeneslo do čtvtého dílu, který vyšel brzy pro trojce. To, v čem nevynikalo, buď zmizelo, nebo bylo vylepšeno. To, co mělo potenciál, ale ne plně využitý, čtyrka vylepšila. Pojďme se na to podívat.
Vžijete se zde do kůže Ajaye Ghala, syna slavných Ghaleových, hned zpočátku se Vás ujme nový záporák Pagan Min, kterému ale utečete se Zlatou stezkou. A protože Vám pomohla prchnout, tak se k ní přidáte. Klasické klišé? Docela.
Nicméně se nenechte zmást tímto nepříliš originálním začátkem, a hru neodsuzujte, protože to, co přijde, je něco, o co byste se neměli ošidit.
Příběh FC4 se postupně rozvíjí, a novinkou v něm je, že se musíte často rozhodnout, zda pomoct Amitě nebo Sabalovi. To se pak projeví na dalším vývoji hry a tedy i tom, kdo povede Zlatou stezku.
Hra přináší mnoho zvratů, většinou zajímavých, morální rozhodnutí, jestli pomůžete Amitě zachránit drogová pole, abyste mohli financovat činnost Zlaté stezky, nebo raději na Sabalovu radu pole zničíte a nebudete ničit reputaci ZS? K takovým rozhodnutím dojde během hry několikrát a hru příjemně zpestřují.
K samotným postavám, Amita a Sabal a malá Bhadra jsou velice dobře vykresleny. Pagan Min je na tom o něco hůře, Vass z trojky nasadil laťku zatraceně vysoko a nebýt jej, pravděpodobně by PM byl skvělým záporákem, ale Vaase prostě nepřekonává, i když k němu nemá tak daleko. Podle Zlaté stezky je Pagan šílenec, podle královské armády není. Tak kde je pravda? I Vás samotné občas donutí Pagan zamyslet se nad tím, kde je pravda. Co když všechna rozhodnutí, která přijal, byla proto, aby zajistil zemi prosperitu?
Tento názor je během hry přebitý a je Vám jasně naznačeno, že Min je naprostej šílenec, i když on to vidí jinak.
Vedle Mina ve hře působí ještě jeho tři "společníci", které v příběhu krátce potkáte. Každý z nich ovládá část oblasti za pomocí své pevnosti. A co je na tom dobré? Krom táborů nyní můžete dobývat i tyto pevnosti, které jsou o něco složitější k dobytí.
Dobývání se tedy vrací v plné parádě, antény jsou nahrazeny zvonicemi, které jsou o dost lepší a je menší šance, že z nich spadnete. Po jejich osvobození dostanete zdarma nějaké ty zbraně. Dobývání táborů zde funguje na stejném principu, přijď, užij jeden z postupů, dobyj. Ale pozor! Může se stát, že královská armáda si bude chtít vzít tábor zpět a tedy na něj zaútočí. Pak je řada na Vás, abyste jej ubránili.
Také jednou za čas se na mapě objeví tzv. Paganův hněv, kdy potkáváte nepřátelské konvoje, které můžete ničit, nebo nepřátelské náklaďáky, které můžete za odměnu zničit, nebo odvézt do dobytých stanovišť.
Hru zpestřuje také možnost bojovat v aréně jak s lidmi, tak se zvířaty.
Klasicky ve hře nechybí lov zvěře a následné vylepšování vybavení, vedlejší úkoly (zabít někoho nebo něco, závodit, detonovat bombu atd.) a mnoho vedlejších postav počínajících Longinem, který si pojal Bibli po svém, pokračuje Yogim a Regim, kteří Vás pošlou do "houbičkového" ráje, konče vedlejšími úkoly Zlaté stezky, ať už třeba za účelem vydání se do Himalájí najít něco ztraceného. A to není zdaleka všechno.
Hlavní příběh jsem už zmínil, jen mi přišel poměrně krátký. Mohl být určitě delší. Ale při plnění vedlejších úkolů se herní doba dostane na vysoké číslo.
Možností ve hře je spousta, aktivit taktéž a opět se vrací strom dovedností, kdy si postavu vylepšujete.
Grafika je krásná, prostředí Kyratu je nádherné, logicky uspořádané, plné života. Zvuky jsou na dobré úrovni, dabing perfektní a oficiální české titulky se povedly na jedničku.

SHRNUTÍ:
FC4 je vylepšenou FC3, kdy zlepšuje všechno, co ve trojce potřebovalo vylepšit, a přidává k tomu něco svého. Setkáte se zde s dobře napsanými postavami, a ačkoliv Paganovi ještě něco málo chybí na dosažení Vaase, je dobře napsaným záporákem.
Prostředí Kyratu je krásné, grafika povedená na jedničku, svět je pln života, kde se furt něco děje, a zvuky jsou na dobré úrovni. Dabing je perfektní a totéž platí pro oficiální české titulky.
Jediná výtka patří menšímu množství dopravních prostředků a kratší délce hlavní kampaně (nepočítaje vedlejší úkoly). Jinak zde není moc co vytknout. FC4 patří mezi hry, které chytí a jen tak nepustí.

COD: WWII se po několika letech, jak již název napovídá, vrací do reálií druhé světové války. Jak to dopadlo a dokáže se rovnat starším dílům?
Řekněme si na rovinu, v dnešní době už není moc konkurence, která by se zabývala WW2, a proto to mělo nové COD o dost jednodušší (stejně jako Battlefield 1 s WW1) než před pár lety.
Začněme rovnou grafikou, která je u nového COD pěkná, a zvlášť zásahy po kulkách a navracející se trhané končetiny dodávají hře na atmosféře a surové realističnosti. To vše podtrhuje zpracování okolního prostředí, cutscén a prakticky všeho. Grafika se tedy povedla na jedničku. To samé platí o ozvučení, ale přejdu k tomu, co každého milovníka druhoválečných kampaní zajímá. A to samotným misím a příběhu.
Objevuje se zde opět nová postava, tentokrát je to mladý Daniels se svou partou. Řeknu rovnou, že postavy se většinou povedly a to nejen samotný Daniels (který občas vzhledově připomínal hodně mladého B. J. Blazkowicze), ale i ostatní. Zejména Zussman a postavy Vašich nadřízených - Turnera a Piersona. Mezi nimi dochází během průběhu kampaně ke sporům a je zajímavé sledovat, jak jeden by splnil úkol, i kdyby měl obětovat úplně všechno, a druhý, který se chová lidštěji, a raději, než aby nechal všechny zemřít, úkol by nesplnil, nebo by se v jeho splnění opozdil.
Mise jako takové začínají vyloděním v Normandii na plážích bičovaných kulometnou palbou. Jste tedy vrženi do hry okamžitě a ihned si všimnete, že už nestačí jen tak někde lítat a pak se zašít, ale že se zde navrací po mnoha letech lékárničky. Stejně tak s náboji už to není tak snadné. Nově můžete tyto dvě zmíněné věci získat od spolubojovníků, stejně jako různé výhody (dočasné) - např. označení každého nepřítele v blízkosti.
Mise jsou vydařené a znázornění na mapě, jak velký postup byl v rámci dané mise proveden, motivuje k dalšímu hraní. Jen je ohromná škoda, že hra skončí hrozně brzy a misí s překročením Rýna. Čekal jsem dobytí Berlína nebo něco podobného. Ne ukončení dobytím mostu přes Rýn. No škoda!
To stejné platí pro příběh, který působí useknutě a hrozně krátce. Vývojáři rozehrávají velice dobrý příběh, ale po tom, co skončí, si řeknete, že chcete víc a že takhle to přece ukončit nemůžou... Ale ukončili.
Zbraňový arsenál je dostatečný, jediné, co vytknu, je výdrž nepřátel, kdy i zásah do hlavy nepřítele kolikrát neskolí a musíte ho trefit víckrát.

SHRNUTÍ: COD: WW2 nemá na současném herním poli moc velkou konkurenci a tak vývojáři nebyli tolik hnáni jako před lety, kdy vycházela jedna WW2 FPS hra za druhou. Přesto udělali vynikající hru s poutavým příběhem, perfektní grafikou a zdařilými misemi, v rámci kterých se objevují i takové nepovinné miniúkoly. Jen je škoda, že to celé trvá tak krátce a hra skončí dřív, než se nadějete.

Před počátkem zahrání MW3 jsem si zahrál celou sérii Modern Warfare, abych si tak utvořil možnost ke spravedlivějšímu hodnocení.
Je to totiž právě příběh, který tuhle sérii (MW, ne COD) docela táhne. Nejedná se o nikterak složitý a komplexní příběh, ale je to příběh plný překvapení, zvratů a nečekaného.
Co hned zkraje musím pochválit, je přímá návaznost na druhý díl MW, kdy se konflikt přesunul do celosvětových rozměrů a vy se tak podíváte do mnoha měst po celém světě. Do Prahy dokonce ve třech misích!
Co mě potěšilo ještě více, je fakt, že hlavní i vedlejší postavy, s čímž už přišlo páté COD, ale ne v takové míře, nejsou ani zdaleka nesmrtelné. Nemyslím tím, že by mohli náhodně zemřít během bojů, ale to, že za celou sérii zemře nejen spousta padouchů, ale i těch, kteří proti nim bojují - tedy kolegů. Dočkáte se zrad, pomoci, sjednocení, rozkmotření, prostě všeho, co by takový příběh měl obsahovat.
A to je důvod, proč jsem ze série tak unešen. Úspěch je střídán neúspěchem, pryč jsou doby, kdy jste úspěšně splnili každý úkol a vyhráli každou bitvu, a každý, nebo téměř každý klaďas, přežil. To, co v tomhle ohledu přináší MW, je něco zcela nového, něco, co tahle série postrádala. Vzniká tak napětí - kdo vlastně přežije? Přežije vůbec někdo? Přežijete vůbec vy? Ano, i hlavní postavy zde umírají, ale které, na to už si musíte přijít sami.
Bohužel s konfliktem přeneseným do celosvětových měřítek se nese jeden velký problém - totiž nevyužitý potenciál, kdy procestujete pár měst jen na pár úkolů, ale dá se to pochopit vzhledem k tomu, že jste členem jednotky, ne celou armádou.
Hra střídá rychlé tempo s rychlým tempem. To není překlep, to je fakt. Ani na chvíli vás nenechá vydechnout. Jsou tu jak akční, tak stealth pasáže, většinou s Pricem, ale pořád se něco děje. Někdy je to na škodu, zvláště, zemře-li někdo z Vašich spolubojovníků a vy pokračujete, jako by se nic nestalo. Ale tak dejme tomu, kdyby to takhle proběhlo i ve skutečnosti, nic jiného by nezbylo, nebyl by čas truchlit, nebyl by čas pohřbívat. Buď se odtamtud dostanete alespoň Vy a dalších několik chlapů, nebo nikdo - jednoduché pravidlo.
Někdo si stěžuje na zamotaný příběh, občas mi to taky tak připadalo, v příběhu se dá najít pár nelogičností, ale nejedná se o nic, co by se nedalo v rámci žánru přehlédnout. Ba naopak, buďme rádi, že IW dokázali vytvořit poměrně dobrý a hodně zajímavý příběh plný zvratů, který drží celou sérii pohromadě.
Co se týče hratelnosti, je klasická, jako v předešlých MW dílech, jdete, střílíte, jdete, střílíte, jedete, střílíte, letíte, střílíte, plazíte se, zastavíte, plazíte se, střílíte atd. Jedná se zas o koridor, ale lokace jsou poměrně povedené. V málokteré hře projdete tolika světovými městy, většinou zničenými, ale poznatelnými. Pošlete k zemi Eiffelovu věž, proplavete okolo Karlova mostu, budete svědky masakru českých rebelů, účastníkem útoku na USA atd.
Na zběsilé tempo doplatila krátkost kampaně, která se pohybuje okolo 5-6 hodin na lehčí obtížnost. Misí by mohlo být více, ale takhle to aspoň nepůsobí roztahaně, většinou to do sebe zapadá a vše běží plynule.

SHRNUTÍ: Grafická stránka je ucházející, fyzika mizerná, to platí i o zpětném rázu a celkovém chování zbraní, zvuky dobré, hudba perfektní a dramatická, prostředí perfektní, i když by to chtělo příště ještě více detailů a postavy jsou dobře napsané. Příběh je rozebrán výše, ten se také povedl, má mnoho zajímavých zvratů. A na co se zeptá většina dnešních hráčů? Běží to plynule, nebo je to zase další zabugovaná hra, u které musíme čekat měsíce, než ji dají vývojáři do hratelného stavu? - Jak už je u COD série zvykem, optimalizace je zvládnutá na jedničku.
Doporučením na závěr je zahrát si celou sérii Modern Warfare po sobě, jinak se o mnoho ochudíte, nejen, že MW série je velice vydařená, ale příběh na sebe navazuje, a tudíž byste přišli o některé souvislosti.

Infinite Warfare byl díl, u kterého jsem čekal hodně dlouho, než si jej zahraju. Zasazení do vzdálené budoucnosti mi nesedlo ani u třetích Black Ops, a zprvu ani u Advanced Warfare, jako třeba současnost nebo minulost. Po druhém dohrání Advanced Warfare jsem trochu změnil názor a po nějaké době se vydal na pouť s nekončící válkou.
Hned zkraje musím říct, že mě hra neuvěřitelně příjemně překvapila, zasazení COD do budoucnosti mi sice moc nevonělo, ale s postupující kampaní jsem měnil názor. Příběh, který hráče provede hned několika planetami v naší sluneční soustavě, Zemi nevyjímaje, je hodně zajímavý a v rámci série jeden z nejzdařilelších. Samotného Reyese (hlavní postava) bych označil za nejsympatičtějšího hlavního hrdinu v celé sérii COD, nejen, že už od pohledu vypadá a zní sympaticky, ale on to prostě je sympaťák. Chlápek, který by udělal cokoli, aby válka, která započala, skončila s co nejmenšíma ztrátama. Snad nebudu spoilerovat, že tato vize se hroutí jako domeček z karet a že možná stejně jako já budete ze závěru vyjukaní. Opomenout nesmím ani parádního robotického spolubojovníka Ethana nebo Salter, která je takovou pravou rukou Reyese. Mohl bych tu o příběhu básnit ještě chvíli, ale přejdu k samotným lokacím. Ty jsou většinou vydařené, a zvláště hned první lokace na cizí planetě (zamrzlá) byla famózní. Stejně tak jako scenérie na planetce mířící k Slunci. Bojovat a pohybovat se po nich byla jedna radost. Co se mi už tolik nelíbilo, tak souboje bez gravitace ve Vesmíru, které občas byly dost zmatené a ač nepřátel bylo málo, stalo se několikrát, že místo schování za překážku jsem do ni narazil a odkryl se tak. A stejně tak části misí, nebo vedlejší mise, v kokpitu Jackala se občas stávaly nepřehlednými, hlavně kvůli pásmům letících úlomků. Ale pokud jste se zorientovali, jednalo se o neskutečnou zábavu, nahánět se s vesmírnými loděmi napříč Vesmírem a likvidovat je včetně různých hodnostářů spadajících pod hlavního záporáka (k tomu za chvíli) bylo zábavné.
K zábavnosti napomáhala i možnost vylepšovat či upravovat si zbraně nebo právě Jackala. Zbroj se vylepšovala sama.
Přejdu k záporákovi, jelikož jsem hru příliš kvůli prvotnímu odsouzení nesledoval, nevěděl jsem, kdo jím bude. A nebyl jím nikdo jiný než Jon Snow z Game of Thrones. Je škoda, že nedostal více prostoru, kde by jednal. Místo toho dostal dost prostoru, kde pořád něco oznamoval z obrazovky. A zakončení jeho dějové linie mě svým způsobem pobavilo, protože jsem takové zakončení ani přinejmenším nečekal.
Motiv, se kterým jednal, mohl být propracovanější, ale pro potřeby hry to dostačovalo.
Jak jsem již zmínil, lokace jsou propracované, občas se mi stalo zaseknutí o neviditelnou překážku (např. snaha sejít schůdky k monitorům na Retribution), ale to bylo jen minimálně. V boji ve Vesmíru pak hra poskytla dostatečný prostor, aby se hráč vyřádil, takže tohle je jen taková maličkost.
Grafická stránka je docela pěkná, renderové scény jsou nádherné a realistické, ozvučení se taktéž povedlo, ale nejednalo se vysloveně o něco, co by mi v hlavě znělo ještě za měsíc. UI docela ušla. A samotná hratelnost je parádní a chytlavá. Jen ji narušil bug v již zmíněné misi poblíž Slunce, kdy na nás měli zaútočit roboti a místo toho zůstali zaseknutí. Proto bylo nutné misi restartovat.

SHRNUTÍ: Vyhýbat se tomuto dílu takto dlouho byla chyba, protože se jedná o výborné dílo. Komu vadí zasazení, stačí si odmyslet název COD, a bude se královsky bavit. Graficky je velice pěkně zvládnutý, ozvučení je dobré, UI by potřebovala už klasicky vylepšit, ale takový příběh, ten je jeden z nejlepších v sérii. Jen ten motiv útoků pod vedením sympatického hlavního záporáka mohl být propracovanější. Hlavní postavou je Reyes, neskutečný sympaťák a hlavně uvěřitelná postava, se kterou dokážete soucítit a pocítíte každou ztrátu, kterou prodělá. Vedle Reyese zde vyniká ještě spousta dalších postav, např. Ethan či Salter.
Hratelnostně je na tom hra špičkově, hraje se parádně, herní doba je dostatečně dlouhá i díky doplňkovým vedlejším misím, a hlavně je hra dostatečně variabilní a skvěle napsaná, aby ani na chvíli nenudila. Pokud ještě někdo váhá se zahráním Infinite Warfare, neváhejte, je to skvost.

Do třetice všeho dobrého? V případě třetích Black Ops to tak úplně neplatí. Vývojáři vsadili na vzdálenější budoucnost a s tím souvisejícího nového protivníka, o němž nesmím nic říct, abych nespoileroval.
Hned zpočátku musím ocenit snahu tvůrců vniknout do jiného období ve všech třech dílech a právě pokus o inovaci v oblasti nepřátel v celé sérii Call of Duty. S tím se samozřejmě objevují nové futuristické vychytávky v čele s exoskeletem, který zde ale nehraje takový prim jako v předchozím Advanced Warfare.
Proč ten posun do daleké budoucnosti v rámci Black Ops série? Nejsem si jist, ale asi proto, že v tu dobu téma vzdálenější budoucnosti táhlo (a ještě stále táhne, jen v jiných sériích). A jak už jsem zmínil, BO se nikdy nevyznačovalo tím, že by zůstávalo v jedné časové linii.
Příběh zde není až tak dobrý jako v předchozích Black Ops dílech a má až moc kliček a "nečekaných" zvratů. Nicméně samotný závěr je docela podařený a k tomu všemu napomáhá i mimo cutscény hovořící hrdina, ač by potřeboval minimálně repertoár svých dialogů notně vylepšit. Když už se asi po padesáté zeptá (nebo někdo jeho): "Jsi se mnou?" , začnete si ťukat na čelo a říkat: "Kdybych nebyl/a, poznal bys to!".
Ale jinak je nadabování hlavní postavy v sérii rozhodně příjemná změna.
K tomu se váže nově i možnost vybrat si vzhled Vaší postavy. Výběr je hodně omezený, ale už jen to, že si můžete vybrat z několika modelů a pohlaví, rozhodně potěší.
Délka kampaně je na sérii COD delší než obvykle, ale zasloužila by prodloužení. Ale zároveň i větší míru oživení, stealth se zde vyskytl snad jen jednou, mise ve stíhačce byla notně omezená a o žádných dalších druzích misí zde nemůže být ani řeč.
Grafické zpracování je poměrně dobré, ale horší než ve starším Advanced Warfare. Zvuky a dabing na dostačující úrovni, soundtrack ucházející, hratelnost docela chytlavá, jen by potřebovala oživit jinými prvky než jen střílením a střílením.
A snad poslední pochvala patří exoskeletu, který je možné si vylepšovat. Totéž platí pro zbraně, kdy i v SP kampani postupujete v levelech výše skrze XP body získané během misí a odemykáte si tak nová vylepšení.

SHRNUTÍ: Třetí BO je pro mě osobně nejhorším dílem z této série (BO), ale zároveň přichází s neotřelým záporákem a i příběh je docela zajímavý. Jen by mohl být delší, logičtější a méně zamotané. Je to tak, pak je to vlastně takhle, pak zase jinak, a Vy už vlastně nevíte, jestli to tak vývojáři opravdu zamýšleli, nebo to vymýšleli z fleku. Zato zakončení příběhu je docela povedené.
Potěší možnost úpravy hlavní postavy, dabing (i mimo cutscény), vydařený exoskelet, možnosti vylepšování a i to zasazení do budoucnosti. Co neurazí, tak je grafické zpracování, to samé platí pro ozvučení. Lokace jsou taky většinou vydařené (mezi nimi čeká jedno překvapení v misi Devil Within). Naopak AI se opět vrátila krok nazpět a zejména AI parťáci jsou totálně nespolehliví. A i ta hratelnost už není tak zábavná a na některých místech by potřebovala obohatit.

Black Ops 2 příjemně překvapilo. Zpočátku jsem měl chuť hru vypnout, protože mě nezaujala, ale překousl jsem to a pokračoval.
BO2 se odehrává v blízké budoucnosti, žádné exoskelety zde ještě nejsou, ale roboti-pomocníci zde už figurují. To je jedna ze změn oproti předchozích dílům COD. A je to změna příjemná, protože jsou vítanými společníky.
Hra přichází s novým příběhem navazujícím na Black Ops 1, kde se zhostíte role Masonova syna. S ním mimo bojišť navštívíte i samotného Woodse, zestárlého a na vozíčku. Právě ten vypráví značnou část příběhu. A ten je poutavý.
Nutno podotknout, že oproti MW3 je zde pocit ze střelby zcela odlišný a chvíli potrvá se mu přizpůsobit.
Hlavním záporákem je Menendez. Je tak dobře napsanou postavou, až chvílemi přemýšlíte, zda je opravdu záporákem. I za něj si v jedné misi zahrajete, a že je to mise, na kterou jen tak nezapomenete.
Lokace v BO2 jsou prostě vybrané perfektně, a zpracované taktéž. Nejvíce se mi zalíbila lokace se zatopenými pakistánskými ulicemi, ve kterých chvilku hrajete via terminátor, chvíli zase stealth.
Ze starých známých postav se jich moc nevrací, i díky skoku v čase, ale co rozhodně potěší, jsou dvě časové roviny - jedna v minulosti, druhá v přítomnosti/budoucnosti.
Délka hry je úctyhodná a dostačující. Všemu napomáhá ještě fakt, že během příběhu dostanete několikrát možnost volby. A ne ledajaké.
Na Black Ops se mi vždycky líbilo, že dokázalo znázornit válku o něco surověji než MW. To pokračuje i tady, a hře to prospívá.
Celkově grafika je pohledná a jestli i zde někdo nadává na příšerné textury, ať se podívá na starší díly nebo jinou sérii a porovná. Grafika se od prvního BO dočkala notných vylepšení, a i efekty jsou ohromující. Na čem by bylo potřeba ještě zapracovat, je pohyb a řeč těla, zvláště pak mimika.
Po skončení kampaně následuje vtipný klip, který si rozhodně nenechte ujít. O čem bude a jak vypadá, prozrazovat nebudu, ale po skončení kampaně na Vás bude působit s úplně opačným efektem.
Zbraní ve hře je spousta, ba v lokacích je i možnost naleznout různé další zbraně (u nápisů Access) a pomocníky.
Zvuky jsou na dobré úrovni, dabing je skvělý, a hudba opět podařená.

SHRNUTÍ: BO2 boduje skvěle podaným a gradujícím příběhem, dobře napsaným záporákem, délkou kampaně a náplněmi misí, zvukovou i grafickou stránkou, dvěma časovými rovinami, možnostmi volby během příběhu, lokacemi a množstvím zbraní.
Naopak zde přetrvává problém s haprující UI (ale už je o poznání lepší), některými nelogičnostmi (viz s RPG v jedné ruce na koni), ne zrovna moc sympatickým Masonem jr. a nezáživným, ač neokoukaným rozjezdem.
Ve výsledku tedy překonává první Black Ops a pokud bude třetí Black Ops navazovat, pak má našlápnuto ke kulervoucímu finále.

AW je prvním dílem z ještě dost vzdálené budoucnosti, a zároveň prvním dílem po dlouhé době, kde je značný posun v technologiích.
Začnu hned grafikou, která je zde opravdu nextgenová a velice pěkná, včetně modelů. A o ukázkách snad ani nemluvě, ty jsou zvládnuté tak dokonale, že bych je chvílemi ani nepoznal od filmu.
Stejně tak zvuky zde byly upraveny, aby souhlasily s futuristickými udělátky, mezi nimiž je nejzajímavější dnes již docela známý exoskelet, který Vám propůjčuje nadliské schopnosti (a může tak být vysvětlením, jak je možný, že ve dvou zkosíte armádu 50 vojáků!). Exoskelet je tedy hodně zajímavou novinkou a v každé misi má odlišné vlasnosti. Nejvíce určitě potěší možnost dvojitého skoku a tedy překonání větších vzdáleností a zapnutí neviditelnosti.
Nově si lze také vylepšovat postavu, ač mírně, rozhodně to potěší.
Přejdu k příběhu, který je i díky velice charismatickému záporákovi a i charismatickým klaďasům zdařilý a odsýpá. Tomu všemu napomáhají již zmíněné ukázky, kde dokonce i hlavní postava mluví!
Akorát mě zamrzelo, že Joker odšuměl kamsi do prázdna a konec nasvědčoval tomu, že by mělo být pokračování. Tak snad se ho někdy dočkáme, protože potenciál zde je, a to veliký. A také bych uvítal, kdyby na konci byla možnost volby. Hra k tomu přímo vybízí a po rozmazlení BO2, kde bylo několik možných voleb během hry, je to trochu zklamáním.
Délka kampaně už je tak nějak tradičně dlouhá, max. 10 hodin, ale spíše méně, nicméně znovuhratelnost tu je.
AI je zase o kousek lepší, ale stále je co zlepšovat.
Futuristické provedení hře sedlo a modely jsou většinou docela podařené a v rámci možností uvěřitelné. To platí i pro lokace, které se sice tolik od současnosti neliší, ale jsou podařené, zvlášť Nový Bagdád se mi zalíbil.
Nová udělátka jsou taky většinou podařená, ale hru značně zjednošují, ba někdy jsou otravné (viz samonavádějící se granát. Hodíte jej po nepříteli, ale on někdy odletí na jiného nepřítele).

SHRNUTÍ: AW je konečně tím nextgenovým dílem, kterým měl být už Ghosts. Možná si jen autoři potřebovali osedlat nové technologie, možná za tím stálo něco jiného, ale AW je ve všech ohledech velice povedená a svižná FPS ze světa COD. Pryč jsou doby, kdy se hra odehrávala v minulosti, přítomnosti či blízké budoucnosti. AW sází na vzdálenější budoucnost a tento risk se jí vyplácí. Od nových udělátek přes parádní grafiku (zvláště cutscény), dobrý soundtrack a zvuk. A i AI si polepšila, ač je stále potřeba některé mouchy vychytat. Jediné, co zamrzí, je fakt, že příběh je již tradičně kratší a nechává až příliš otevřený konec.

Je to nástupce Left 4 Dead, nebo není? Popravdě ta volba správné odpovědi není tak těžká, jak by se mohla zprvu zdát.

Když se ponoříte do první mise, např. v New Yorku, chvilku hrajete, určitě vám tam podobnost se zmíněnou sérií neuteče - tucty zombíků, které kosíte jednoho po druhém a pak nějací ti speciální, kteří jsou až podezřele typově podobní těm v L4D. To samozřejmě nemusí být na škodu, přeci jenom je to osvědčená formule, ale má to jeden velký háček. K tomu níže.

Graficky je na tom hraje poměrně dobře, lokace, zejména pak Tokyo jsou zpracované hodně pěkně a rád jsem se po nich ohlížel, byť je škoda, že nenabízejí více volnosti a možností postupu. Zde je první paralela s L4D. Některé lokace jsou si lehce podobné, např. závěrečná Tokijská mise na zádi lodi mi šíleně připomínala koncertní misi v L4D. Asi tím rozvržením. Nicméně to nemění nic na faktu, že lokace jsou zde zajímavě, pěkně zpracované, geniálně vybrané a je až škoda, že jich není více (když nepočítáme dodatkový Marseille).

Zvukově je na tom hra průměrně, melodie ani hudba se mi v hlavě neusadila a zbraně zas tak příliš realistickým dojmem nepůsobí. Dabing je na dobré úrovni, jen by možná neuškodilo, kdyby všichni nemluvili anglicky. Přeci jen to u Rusáků nebo Japonců působí poněkud podivně, ale to je spíše takový detail.

Hratelnost je skoro nachlup stejná L4D, rozdíl je snad jen v tom, že zde musíte poměrně často hájit určitou pozici a jsou tu, řekněme, různorodější úkoly, byť do jisté míry jedou dle stále stejné šablony - zmáčkni, dojdi, ochraň atd. To na WWZ chválím, ono i to obléhání hordami je docela fajn a člověk občas jen valí oči, kolik zombíků se na hráče může v jednu chvíli valit a to navzdory tomu, že jste jich tak minimálně 30 pokosili kulometem. A nutno podotknout, že to vše bez naprostého zasekávání, za což vývojářům tleskám.
Bohužel jde v tomhle ohledu hra až moc ve stínu L4D a bojí se přijít s něčím originálnějším, což jí značně ubíjí, a narozdíl od jejího slavnějšího bratříčka se bere až moc vážně. Neříkám, že bylo L4D vtipné, ale možnost vykosit celou misi jen s mačetou nebo kdovíjakými různými zbraněmi byla přeci jen zábavnější než pořád běhat s jednou a tou samou zbraní, možná dvěma. Tomu nepomáhá ani podivné rozhodnutí vývojářů při každé další misi restartovat zdraví a inventář hráče, takže když konečně najdete dobrý kvér ke konci úrovně, tak se ho nabažte, v další misi ho mít nebudete. Proč? Kdo ví.
Stejně tak na poměry hry působí i samotná města poměrně mrtvě - je to sice účelem, ale kdybychom aspoň občas viděli bojující civilisty o svůj život, které by šlo zachránit, nebo slyšeli křik atd., dost by to na té atmosféře přidalo. A právě z tohoto důvodu často zmiňuji Tokio, zejména poslední misi, protože tam něco podobného bylo, i když jen chvilku.
WWZ přichází v průběhu hry se zajímavými momenty a rozhodně často zajímavými zakončeními jednotlivých kapitol, ale nechci zde spoilerovat.

Příběh je zatěžko hodnotit, protože je pro každou kapitolu jen lehce načrtnutý a těžko si díky němu k někomu uděláte bližší vztah. Možná by to taky úplně neškodilo to zkusit celé propojit nějakým příběhem, v němž by nešlo jen o to z města uprchnout, ale i o hledání léků, záchranu lidí, obsazení důležitých oblastí apod. Ano, jsou zde takové dílčí cíle, ale ty ve výsledku stejně vedou k jednomu - prchnout pryč, a tak to celé vyznívá tak trochu do prázdna. Výjimkou je jen ruská kapitola.

Technický stav hry jsem již zmínil výše, hra běží perfektně, pokulhává hlavně UI vašich spolubojovníků. Proč nejsou schopni si vzít sami od sebe lékárničku a doplnit si tak zdraví, když to dělalo i starší L4D, proč si nemění zbraně, proč se furt někde zasekávají nebo vás prozradí při tichém postupu. A to ani nemluvím o útoku hord, kdy jsou naprosto nesamostatní a většinou veškerá práce zůstane na vás.

Výše jsem zmínil spoustu nedostatků i pozitiv hry, ale za největší negativum považuji nedostatek obsahu. Ta hra je zábavná, je chytlavá, když najdete spoluhráče (těch už taky moc není), stojí za těch pár stovek, ale když zjistíte, že na vás čeká jen nějakých 14 relativně krátkých misí, horde mode a challenge mode, budete možná zklamaní. A o to více, když zjistíte, jaké plány vývojáři s hrou měli. Škoda, být hra více inovativní a nesnažící se jít tolik ve stopách L4D, mohla se stát novým klenotem na poli multiplayerových zombie her.

Nové COD vytvořené týmem, který zbyl z původních Infinity Ward společně ve spolupráci s dalšími studii.
Ghosts má být první COD nové generace a to je jeden z důvodů, proč jsou na něj kladeny vyšší nároky než dříve. Hned zpočátku je nutné zklamat - grafika je vskutku příšerná a snad kromě minima scén zde není nic, co by stálo za pění grafické ódy. Ba co více, grafické zpracování je snad ještě horší než u prvních Black Ops (kde mimochodem byly vidět aspoň stopy po kulkách v těle a jiné potěšující detaily), ne-li ještě více do historie.
Někteří hovoří o vylepšení pohybů a celkových modelů postav. Zde se hra opravdu dočkala jistých vylepšení. Stále to však není nic, co by vypovídalo o tom, že pochází z roku 2013. Viz nelze se vyhnout porovnání s Battlefield 4, které přivádí ke grafickým orgiím.
Nicméně přejděme k dalšímu bodu. Tím je zvuková stránka hry, která je ucházející, ale opět nic v sérii převratného.
Zaměřme se tedy na příběh, který nám dává vědět, že Ghosts neměl být jediný, ale měl započít novou trilogii nebo snad ságu, ale zřejmě k tomu zatím nikdy nedošlo. S tím se nese závěrečný cliffhanger, který by byl dobrý za předpokladu, že by Ghosts mělo pokračování a také za předpokladu, že by Rorke byl alespoň trochu zajímavý záporák, ale není! Dozvíte se, že ho předělala jisté FEDERACE, jenomže se toho o ní moc nedozvíte. Krom toho, že chce (nečekaně) srazit Spojené státy na kolena atd atd. Již známý patriotský příběh o tom, jak se Vy jako nemluvící hrdina vydáváte zachránit Ameriku a při této cestě překonáváte překážky. A co je na tomto příběhu nejvtipnější? Vaše nesmrtelnost. Co na tom, že spadnete ze stromu z takové výšky, že by to bylo alespoň na zlomení nohy, ale Vy to přece rozchodíte. Co na tom, že Vás střelí do břicha, Vy to přece rozchodíte. A takovýchto podobných scénaristických nesmyslů je tady hromada. A i když už někoho z Vaší party přece jen dokáží zabít, je Vám to jedno. Nikdo z nich Vám k srdci nepřiroste, protože nemá žádnou osobnost. Snad jen závěrečné postřelení Vašeho bratra má jistý emocionální náboj, a posléze jeho vytáhnutí z vody a dotáhnutí na břeh. Jenomže to nestačí!
Nováčkem do party je pes Riley, který dokáže velice dobře pomoct a stane se vítaným společníkem.
Umělá inteligence opět stojí za průměrem, leč je ucházející, tak se stále stává, že nepřítel stojí za Vašim parťákem, ten si střílí jinam a nepřítel střílí proti Vám. Ale na to už jsme si tak nějak ve střílečkách podobného ražení zvykli.

Abych jen nekritizoval, pochválím různorodý výběr lokací, které jsou někdy zpracované lépe, někdy hůře. Například u lokace v džungli ale smrděl nevyužitý potenciál. Zato poslední mise na vlaku dokázala do žil nalít adrenalin. Také mise s prostřelením přehrady a následným bojem v zaplavujícím se městě je nesmírně povedená.
Přestřelky jsou taktéž docela fajn, blíží se spíše staršímu MW než BO a je to tak lepší. Nečekejte realismus, nýbrž arkádavost, která je pro sérii typická a sedí ji.

SHRNUTÍ: Na COD: Ghosts je vidět, že bylo plánováno jako součást většího univerza (tedy alespoň nová trilogie), ale vzhledem k tomu, že se žádného dalšího rozšíření nedočkala, působí dost osamoceně. Mělo jít možná o další revoluci, alespoň grafickou, když ne jinou, ale jedná se o přesný opak. Výraznější změny se nedočkal ani zvuk, u hudby si nevzpomínám na jedinou písničku ze soundtracku, natož pak příběh, který je průhledný a kromě psa Rileyho jsou Vám všechny postavy ukradené. A co teprve záporák Rorke, který potenciál měl, ale nevyužil jej. Nemluvě pak o jeho záhadné nesmrtelnosti..
Co naopak lze pochválit, je různorodá nabídka lokací, rolí, plynulost příběhu a ani dabing není špatný. Hodně potěšující je novinka v podobě psa Rileyho, ale ani ten se zde zas tak často nevyskytne.
V čem tedy nové Ghosts vyniká? - Vlastně v ničem, bylo od něj očekáváno daleko více, bylo s ním slibováno více, než to, čeho jsme se dočkali. Dochází zde jen k recyklaci toho, co už bylo viděno, a mnohdy ani ne v dobrém zpracování. A ani alespoň část tvůrců stojících za povedenou trilogií MW nedokázala námětu využít a udělat tak z Ghosts novou legendu v sérii. Bohužel! Přesto však dokáže na těch pár hodin, které v kampani zabere, zabavit.
Nicméně musím podotknout, že se zatím jedná o nejhorší díl v sérii.

COD: WaW - na dlouhou dobu poslední díl z druhé světové války, přicházející po výborném a do moderní doby zasazeném COD 4 to měl o něco těžší. COD4 se uchytila neuvěřitelně rychle a stala se populární jako ve své době COD 2, nastavila tak pátému COD laťku hodně vysoko, ale s tím si vývojáři z Treyarchu velice dobře poradili.
COD WaW nabízí zcela nové konflikty a to rovnou na dvou frontách - jak na frontě za americké vojáky proti Japoncům, tak na frontě ruských vojáků proti Němcům. Vůbec poprvé se zde objevuje pro pozdější Black Ops tolik typický Reznov.
Co se týče misí za Američany, nejsou vůbec špatné, jsou znázorněny poměrně dobře a ukazují, že boj proti Japoncům na jejich vlastním území musel být až sebevražedný. Vypovídá o tom i upozaděný příběh, který vám předvede postavy, jež mohou zemřít, a řeknete si, že jejich smrt působí až bizarně v porovnání s tím, co přežili. Ale není to tak, hře to dodává hutnější atmosféru a ukazuje tak, že ne každý voják padl proti přesile 100 nepřátelských vojáků, když je střílel kulometama v obou rukách a dobyl tak 3/4 všech území.
Bohužel, na straně druhé, u ruského vojska, je to hodně chabé, na počátku jste na ruském území, které dobývají Němci, dostáváte na frak, ukazuje se zde brutalita německých vojáků, jejich nelítostnost, celé to působí uvěřitelně, ale pak se najednou objeví Reznov, který řekne, že nemůže střílet kvůli zraněné ruce, aby po 2 minutách vesele střílel ze samopalu. Oznámí vám, že se jednou boj přesune na území německé a ejhle, další mise už je na německém území, kde postupujete tak rychle, že vám přijde, jako by snad válka byla vyhrána během jednoho měsíce. A je to hrozná škoda, dovedl bych si představit COD, které by se věnovalo pouze této lince, ale věnovalo by se jí důkladně, den po dni, měsíc po měsíci, od začátku až do konce. Ne tenhle hup z Ruska rovnou někam hluboko na německé území. Tenhle potenciál tedy zůstal nevyužitý.
Grafické zpracování je docela obstojné, nově přibyla možnost odstřelovat končetiny, a to, že s kulometem v ruce roztrháte desítky japonských vojáků "na kousky", působí dobře a zas to dodává na uvěřitelnosti tomuto surovému konfliktu.
Ozvučení je také docela dobré, nicméně co se týče hudební stránky, není nic, co by mi vysloveně v hlavě utkvělo. Dabing se docela povedl.
S postavami je to různé, na straně Američanů si k nim dokážete vytvořit nějaký postoj, ale Reznov je příšernej, kor, když na vás furt řve "nepřítel tady, nepřítel támhle", a přitom nepřítel už dávno na zemi. A pak ty jeho chytrý kecy, že vy jste ten nejlepší a ostatní by si vás měli brát za příklad, a že deníky, které píše Chernov, si nikdo číst nebude, aby pak udělal něco, čím si úplně protiřečí. Reznov se prostě moc nepovedl a působí hrozně uměle. A stejně tak chybí víc zvratů v této části.
Zbraní je dostatek a jsou zpracovány pěkně, stejně tak různé podpůrné útoky.
UI je na tom tak nějak už klasicky, někdy se kryje, někdy ne, u nepřátel spíš čekáte, až vystrčí hlavu, aby dostali headshot, a u společníků zas musíte kontrolovat, jestli náhodou nepřešli několik nepřátelských vojáků, kteří by vás pak zezadu zastřelili nebo zapíchli.
Kampaň by mohla být delší, přec jen je možné ji dohrát za nějakých 5-6 hodin.

SHRNUTÍ: COD: WaW je perfektní díl, který se zase navrátil do WW2, ale doplácí na slabší UI, zbytečně zrychlenou kampaň za Rusy a s tím i související slabší příběh, ale na druhé straně je zde docela dobře zpracovaný konflikt za Američany proti Japoncům, slibný začátek a perfektní konec za Rudé, pěkná grafika, nově s možností ustřelovat končetiny, a tedy i větší brutalitou (ta je pro takový konflikt dle mého názoru nezbytná), zpracování zbraní (klasické COD) a misí, možnost kampaně v coopu a hlavně to byla na hodně dlouho poslední hra z COD univerza s jen tak nevyčerpatelnou tematikou druhé světové války, která se nebála znázornit konflikty, které ještě jinde znázorněny nebyly.

The Lost and Damned je první rozšíření pro GTA IV. Pojednává o příběhu motorkářského gangu The Lost, v jehož čele po většinu hry stojí Johny známý již z původní hry.
Příběh DLC staví příběh opět na pomstě a touze po penězích, ale zároveň i na snaze udržet gang pohromadě a s ním i křehká spojenectví. Jestli se to povede, je otázkou, ale asi každému hráči GTA je jasné, že příběhy GTA nemívají tak úplně šťastné konce, natož pak průběh.
Příběh se dočká několika zajímavých vydařených zvratů, ale je poměrně krátký a tak se do postav nestihnete moc vžít.
Nemá cenu zde řešit aspekty stejné s původní hrou, spíše se zaměřím na novinky. První z nich je určitě několik nových hudebních rockových a metalových kousků, které podkreslují atmosféru tvrdého nelítostného života gangu The Lost.
Další novinkou, výraznější, je ježdění v gangu, kdy buď vedete gang Vy, nebo někdo jiný. Při druhé možnosti je možné se zařadit do formace, aby se Vám při tom dobíjelo zdraví a vesta a opravovala se motorka. Zajímavý to prvek, který pak zničehonic zmizí.
Jelikož vedete gang, nesmí chybět možnost přivolat si posily. A vězte, že kolikrát se budou hodit, a že opravdu pomůžou i ze svízelných situací. Stejně tak je možné si přivolat motorku (těch je na výběr mnohem více než v původní hře) či zbraně (těch také pár přibylo).
Hlavní příběhová linka se povedla, ale pak jsou zde i vedlejší úkoly. Vedle miniher typu páka atd. jsou zde ještě motorkářské závody a války gangů. Zbystřili jste při vyslovení slov "války gangů"? Tak to Vás musím zklamat, protože se jedná stále o to samé dokola. Vždy se začíná na stejných pěti místech, odkud jedete se svou bandou postřílet buď gang na nohách, na motorkách, nebo v autech. A odměna za to? Vlastně žádná citelná. Žádné dobyté území, nebo snad větší respekt ostatních gangů. Ale tyto války a celkově mise přinášejí XP body ostatním členům gangu, kteří jsou s Vámi. Kromě postav klíčových pro příběh mohou tyto postavy zemřít, v tom případě jsou nahrazeny jinými postavami.
The Lost and Damned je ve výsledku vydařené DLC, které doplácí na minimální různorodost, krátkost a místy předvídatelný příběh.

GTA IV: TBoGT sebou přináší další novinky, mezi něž patří jak nové aktivity, písničky, auta, zbraně a místa, tak i tabulka hodnocení na konci každé mise, která se stala typickou součástí až pátého GTA. Těžko posoudit, které DLC je lepší. Ale myslím, že po stránce příběhové TLAD, zatímco po stránce postav a jejich uvěřitelnosti a různorodosti určitě TBoGT. TBoGT nabízí i šílenější a zábavnější mise, při kterých se dost nalétáte helikoptérou. A že jsou opravdu šílené dokazuje i mise pro Yusufa, kdy máte ukrást vagón metra, protože se Yusuf chtěl vytáhnout.
Vedlejší mise jsou spíše na okrasu a po chvilce začnou nudit (krom náhodných postav), protože se ve výsledku jedná stále o to samé.
Jelikož se ujmete role Luise Lopeza, který se párkrát mihnul v příběhu GTA 4 i TLAD, dojde k několika prolnutí a dovysvětlení posledních otázek. Že vývojáři mysleli snad na všechno, dokazuje i poslední příběhová sekvence.
V příběhu mi však chybělo víc zvratů, které by jej nakopli přece jenom o úroveň výš, tak jako u TLAD, které by jinak bylo příběhově bylo o dost slabší.
Co se týče hratelnosti a ostatních prvků známých už z původní hry, vše zůstává víceméně při starém, jedná se přeci jen o rozšíření, které zabere okolo 5-6 hodin na dohrání. Přišlo mi, že i bylo obtížností z těchto tří her nejnáročnější. Přesto je to datadisk, který si jednou zahrajete, a možná někdy za čas si ho pustíte ze zvědavosti znovu, ale že by šlo o něco revolučního, se říct nedá.

Čtvrté GTA je mnohými odsuzováno, protože přišlo až po jednom z nejpropracovanějších dílů série - San Andreas - a narozdíl od něj se dočkalo mnoho "osekání" jak v rámci úpravy postav, tak např. možnosti získávání území, kupování nemovitostí nebo řízení letadel atd. Na druhé straně musím říct, že po chvilce hraní mi tohle vůbec nevadilo. GTA IV mě strhlo svým příběhem hned od počátku, postava Nika se mi docela zalíbila a jeho motiv dokázal pohánět hru až do konce. Stejně tak propracování všech ostatních postav, které jsou o dost uvěřitelnější než v předchozích dílech.
Hra celkově vsadila více na realistické zpracování a sluší jí to. Šedé, nelítostné Liberty City přímo vybízí k tomu, aby si s hráčem "nelítostně" pohrálo a předvedlo mu svou temnou tvář v plné parádě. A to se vývojářům daří perfektně, protože neustálý řetězec sundávání jeden druhého, nekončící paranoi a prokousávání se stále výše, abyste konečně našli toho, koho hledáte, a abyste se alespoň trochu mohli přiblížit k onomu americkému snu, jen tak neomrzí.
Vedle realističtěji podaného příběhu a postav se mi taky líbilo, že vraždění se "zmírnilo". A to i díky možnosti postavy pouze postřelit a ne přímo zabít. Přesto Niko zůstává vraždícím strojem, ale to už k sérii neodmyslitelně patří.
Grafické zpracování je na svou dobu poměrně obstojné, pamatuji, když jsem v dešti zastavil a sledoval, jak bubnuje do aut a silnic, jak je doprovázen větrem a šedé pozadí LC tomu dodávalo naprosto dechberoucí atmosféru. Avšak ještě víc mě nadchnula práce světla a stínu, která se povedla perfektně (když nedojde ke glitchům, k tomu níže).
A co mě ještě uchvátilo kromě všeho výše zmíněného, je fyzika aut, postav a vlastně tak nějak všeho, zvláště těch aut, kdy je (ač to zní podivně) jedna radost bourat do ostatních aut a zkoumat způsoby, jakými lze ještě více auta demolovat. Díky tomu přepracované honičky s policií nabírají na ještě větší zábavnosti.
Stejně tak přestřelky, které jsou snad jedny z nejlepších ve hrách, a bitky, které jsou zpracovány hodně jednoduše, ale taky se na nich máklo.
Jediné, co hru kazí, je množství bugů, glitchů atp., Rockstar se jaksi vyprdl na jejich plnou nápravu. A Games for Windows bok po boku se Social Clubem, který mnoho hráčů od hry odradí a mnoha z nich vlastně i znemožní hru hrát.
Snad nejhorší bug, na který jsem narazil, byl v poslední misi při skoku na helikoptéru, kde se prostě nešlo přitáhnout. Vyřešil to až program FRAPS a jeho zapnutí během hry.

SHRNUTÍ:
Shrnuto podtrženo, GTA IV je výborná hra po všech stránkách. Nevadí, že zde toho není tolik jako v San Andreas, že tu nejsou tak nádherné scenérie jako ve Vice City, Liberty City je město, které má působit šedě a ošklivě a to se vývojářům povedlo perfektně, a byť to může znít paradoxně, hře to pomáhá. Příběh je perfektní, dlouhý a strhující, mise vydařené, několikrát s možnostmi rozhodnutí nad dalším osudem postav, postavy uvěřitelné, grafika docela dobrá, ozvučení skvělé, fyzika mnohdy až neuvěřitelně detailní (i když má samozřejmě k realitě ještě pořád daleko), přestřelky jedny z nejzábavnějších ve hrách a celkově je to další výborný díl dokazující, že Rockstar své hry umí.
Jedinou výraznou vadou na kráse je tolik kritizovaný Games for Windows a Social Club, které někoho odradily, někomu hru znemožnily hrát a někomu působily i jiné trable. A konverze na PC si bohužel přinesla několik bugů (obzvláště výborný je ten v poslední misi) a glitchů (hlavně se světlem, občas textury, ale nic hrozného), na jejichž úplné vyřešení se Rockstar vykašlal.

Dlouho jsem zahrání si druhýho Zaklínače odkládal, první díl mě kdysi moc nenadchl a od druhého jsem toho taky nečekal příliš. O to překvapenější jsem byl, když jsem do něj pustil. I tolik let po vydání mě mnohdy druhý Zaklínač fascinoval, a to zejména v oblasti příběhu, který se povedl na jedničku. Stejně tak příjemně prokreslené charaktery postav, různé mise, ať už hlavní nebo vedlejší, a jejich dopad na budoucí vývoj, a samozřejmě samotné příběhové volby, které nejsou jen černé a bílé. A když jsem hru dohrál, tak jsem jen nevěřícně koukal na to, jak to vlastně celé skončilo. Pochválit také musím grafickou i zvukovou stránku hry a ani minihry nejsou špatné.
Vytknul bych snad jen po čase už otravný respawn nepřátel na místě, kterým už jste během deseti minut prošli minimálně dvakrát a vyčistili ho, kratší herní dobu, poměrně hodně jednoduché souboje, neustálé pobíhání sem a tam a haprující technickou stránku. Minimálně dvakrát jsem musel načíst vzdálenější checkpoint, protože nějaká chyba zabránila v postupu v příběhu (např. ochrana Aedirnu, ve kterém vojáci přestali šplhat po žebříku a byl nutný restart, nebo pravidelné zčernání obrazovky po zapnutí úkolů/inventáři/mapy, což vyřešilo také načtení poslední uložené pozice).

Osobně považuji tento díl doposud za nejlepší a nepřekonaný. Nabídka tří výborných a vyvážených kampaní, kdy se ještě neřešilo, že ten je Rus, Američan nebo Brit, ale všichni byli považováni za stejnoměrné hrdiny druhé světové války a Němci pak za typické záporáky.

Graficky je na tom hra doposud velice solidně, natož že už má tolik let, tak mě např. grafika vody, ale i obličejů doposud nepřestává udivovat, což u této série nebylo až do nedávna zvykem.

Ozvučení je na svou dobu velmi solidní, dabing perfektní, postavy zapamatováníhodné, dodnes vzpomínám na člověka, který mě zachránil na pláži po vylodění - pak jsem toho člověka hledal a první týpek s jeho obličejem to schytal - Alavi - který se stal mým chráněncem chtě nechtě. A zapomínat nelze ani na již mnoho dílů působícího kapitána Price, ale i na druhoválečným dílem končícího seržanta Randalla.

Příběh hra nemá, a vlastně ho ani nepotřebovala, stačilo jen víceméně věrohodné zobrazení (na tu dobu věrohodné a propracované) důležitějších i méně důležitých konfliktů, které zabralo krásných 12-14 hodin na dohrání, a to nemluvě o vyšších obtížnostech.

Mise samotné jsou vyladěné do posledního detailu, snad k žádné z nich nemám výtku, obtížnostně vyvážené, propracované do posledního detailu a plné ikonických míst a událostí se vryly do paměti jako v žádném dalším díle. Jen jsem v nich postrádal nějakou misi, kde by zvítězili také Němci a nebylo všem do hlavy vtloukáno jen to, že Němci všude a všechno vždycky prohrávali.

Umělá inteligence na tu dobu taky nebyla vysloveně špatná, dnes už samozřejmě neobstojí, ale je to setsakramentsky dlouho, co tahle pecka vyšla.

Technický stav jako takový byl perfektní, nikdy jsem za těch x průchodů neobjevil žádnou chybu, vyjma jednoho průchodu potrubím v ruské, tuším asi čtvrté, misi.

A jako třešnička na dortu multiplayer, na svou dobu suprový, i když se nedá říct, že by mi učaroval, i v něm jsem strávil řadu hodin. Ale přesto to byl ve výsledku singleplayer, který mě k té hře táhnul hrát ji pořád znova a znova.

Teardown je zajímavá hra, která zaplňuje místo po chybějícím Red Faction, jež se už dlouho nedočkalo nového dílu, kde bychom se jako hráči-ničitelé mohli vyřádit. Přichází s neotřelým nápadem možnosti splnit jednotlivé mise prostřednictvím vytvoření si různých cestiček ať už za pomocí kladiva, bomb, prken, brokovnice nebo třeba bagrů. Hra je jistě zábavná, mise jsou docela fajn, i když na jedno brďo, ale stále je nutno přihlížet k tomu, že se nejedná o plnou verzi, čemuž odpovídá i celkový stav hry.
Grafika mě nejprve praštila nepříjemně do očí, pak už jsem si docela zvykl a uvítal jí, hudební doprovod je fajn, nevýrazný, ale fajn, ničitelnost prostředí je famózní, má to však velké ALE. Fyzika ještě ani zdaleka nepůsobí tak, jak by měla a tak se může stát, že zcela rozbouraný barák stojí, i když nemá na čem.
Co bude asi většině hráčů vadit, je neúprosný časový limit v některých misích, kdy opravdu netuším, jak stihnout všechno včetně vedlejších úkolů, ale hlavně technický stav hry - při větším ohni nebo více explozích klesá hra až k nehratelně nízkým snímkům a tak místo sladké podívané do vybuchující dům, auto nebo třeba loď jen čekáte, až se obraz dotrhá, abyste si alespoň užili to, co po vašem ničitelství zůstalo. Nicméně jedná se stále o Early Access, a tak se dá předpokládat, že tohle všechno bude ještě doladěno.

Když jsem poprvé spatřil Blair Witch, obával jsem se, že to bude podobné Outlastu, který už v porovnání se současnou produkcí nepůsobí tak svěže a zábavně jako kdysi, ale nakonec se ukázalo, že tomu tak ani zdaleka není.

Blair Witch částečně využívá událostí z filmu, ale spíše si vytváří vlastní příběh, který je zasazen do prostředí obrovského lesa, který je zpracován hodně dobře a navozuje atmosféru nekonečnosti a věčné ztracenosti. Počáteční bloumání lesem se pak promění v mnohem snazší orientaci, když začnete nacházet orientační body typu stan nebo pila. Graficky je hra zvládnutá hodně dobře, pro poměry hry naprosto dostačujíc. Lokace (a to nejen les) působí podařeně a promyšleně, včetně té poslední.

Zvukově je na tom hra suprově, s nasazením sluchátek volume max. je atmosféra mnohdy dosti hutná a dokáže vyděsit sebemenší prasknutí, tím spíš, když zjistíte, že po celou hru prakticky s nikým bojovat nemusíte, ale můžete, a že místo boje je možnost zvolit variantu chození poslepu nebo sledování okolí přes kameru.

Hratelnostně hra vyniká, přináší hodně zajímavé nápady v čele s psím přítelem Bulletem, který ač by potřeboval pro své věčné zasekávání se o překážky doladit, je vítaným a skvělým společníkem, se kterým se hned zžijete, a který je hodně užitečným při hledání cesty nebo předmětů. Stejně tak je vítaným doplňkem možnost měnit skutečnost skrze červené kazety, abyste postoupili dále, možnost s nepřáteli nebojovat, ale vyhnout se jim, několik různých konců a hratelnost připomínající spíše Amnesii nežli Outlast nebo jemu podobné hry. A k tomu všemu ve výsledku není potřeba ani ničeho vysloveně kontroverzního, jen pohrávání si s vlastní myslí.

Příběhově se hra líbí, jak už bylo zmíněno, má rozličné konce, které jsou závislé na hráčově chování v průběhu hry, a navíc je možné navázat na konec hry začátkem hry nové, abyste např. zjistili nové informace o osudu chlapce, kterého hledáte, protože jste baterky k rádiu nacházejícím se v nějaké 4-5. kapitole našli až v poslední kapitole atd. Tím hra snadno aspiruje na znovuhratelnost, byť už nebude hráče děsit ničím novým, jen těmito příběhovými doplňky, kterých je více, a jiným příběhovým zakončením.

Technicky je hra skvěle vyladěná, šlape jak hodinky, výtka snad jen k umělé inteligenci Bulleta, který se často o něco zasekává, naprosto minimálnímu vlivu chování k Bulletovi na jeho povahu a snad i k té baterce na kameře, kterou tam mohl hrdina přivázat o něco dříve.

Herní doba je pak dostačující, krom poslední pasáže, jež je zbytečně moc natahovaná.

Není remake jako remake, nedávno dohraná Mafia I Definitive Edition je přesným opakem remaku milované klasiky Resident Evil 3: Nemesis, která se po vzoru výtečně přepracované dvojky dočkala vlastního remaku.

Vezměme to hezky popořadě, RE3 si vypůjčuje spoustu prvků z RE2 a ten zase z RE7, což není vůbec na škodu, jak se může hráč přesvědčit hned v prvních minutách hraní. Grafika je naprosto špičková a vidět Raccoon City a přilehlé lokace v tomto grafickém provedení je prostě pastvou pro oči, na kterou jsem čekal setsakramenstky dlouho. Přepracované lokace jsou ale bohužel hlavním neduhem tohoto remaku, který by mu, společně s několika dalšími neduhy, mohl přízvisko "remake" sebrat. Proč? Inu, protože zde nepoznáte takřka žádnou lokaci, ty jsou tak zásadně přepracované, že vám je připomene maximálně nějaký ten detail (třeba požár v uličce, kresba na chodníku atd.). To samozřejmě nemusí být nutně na škodu, pokud však nedojde k odstranění oblíbených lokací, vizme např. zoo nebo uličku, v níž došlo k setkání s Wormíkem. A to už moc pěkné od autorů není, zvláště když to podpoří tím, že mnoho lokací vskutku nepřibylo. Plusem pak je možnost prozkoumávat i lokace spjaté s druhým dílem, byť jen v hodně omezené míře, neboť je většina dveří uzamčena.

Zvukově je na tom hra na špičkové úrovni, dabing, ozvučení, Nemesis a jeho S.T.A.R.S., hudební doprovod - to vše je naprosto parádní a navozující úžasnou atmosféru.

Příběhově hra rozhodně nepokulhává, stejně jako lokace se i příběh dočkal výrazných změn, který ho zásadně odlišil od původního díla, a je tak dalším důvodem, proč hru nepovažovat za remake, ale spíše za jakési parafrázování původního díla. Ale přiznávám, že příběhové změny jsou vítané, dialogy a cutscény činí postavy uvěřitelnějšími, atmosféru tísnivější a hru celkově realističtější.
Pryč je Jill, která sem tam něco prohodila a pak si dál běhala v sukni, tílku a mikině okolo pasu, zde je Jill ostřílená, nebojící se odrazit dotírajícího Carlose, který také prošel příjemnou změnou visáže a chování. A Nikolai a ostatní? Sakra, skoro jsem se do nich zakoukal, když jsem viděl jejich přepracované verze.
Výtku mám nicméně k monstrům - Nemesis už není tak úplně Nemesis, podoby, jaké zde získává, se výrazně odlišují od předlohy, někdy až moc (viz hodinová věž). A ty podoby nejsou až tak děsivé. Bohužel tomu nepřidává ani fakt, že je narozdíl od Mr. X naskriptovaný, stejně jako takřka celá hra. Popravdě se mi ani nelíbil vzhled Gamm, které jsou takové podivné, naopak chválím zombíky, i když jejich propojení s Las Plagas kulturou mi přijde jako zvláštní rozhodnutí, ale to uvidíme, jak se s tím tvůrci popasují ve čtyřce, ale takové Alphy a Lickeři jsou fešáci k rozdrápání.
Společně s lokacemi a úseky příběhů bohužel zmizelo i spousta nepřátel a nejvíc mě asi mrzí absence červíka, na jehož zpracování jsem se obzvlášť těšil, a jediný bossfight je zde de facto s Nemesis.
Herní doba je chabá, chabší než v původní hře, hru jsem měl dohránu během 6 hodin na nižší obtížnost.

Technické zpracování je špičkové, hra běžela naprosto stabilně, bez jakýchkoliv problémů, s plynulým načítáním a navazováním, nepadala, neobjevovaly se žádné grafické chyby nebo glitche. Za tu si zaslouží autoři obzvlášt pochvalu.

Podtrženo, sečteno není radno ke hře přistupovat jako k remaku, protože remake v pravém slova smyslu nedostanete. Dostanete hodně zábavnou a parádní hru, která má s předlohou pramálo společného a utrpěla ve prospěch podivného rozhodnutí vložit do hry namísto dalšího obsahu Project Resistance. Jaká to škoda, na tento remake jsem se těšil daleko více než na dvojku, ale což, na druhé straně originál zůstane vždycky jen jeden.

Recenze HD verze:

Slabší varianta Assassins Creed 3, kde se ujmete role asssasínky, která ale bohužel neoplývá přílišným charisma ani v podobě assassínky, ani v podobě "otrokyně", natož pak v podobě dámy. Celý příběh tak společně s ostatními veskrze nudnými postavami odpadá na druhou kolej, i když se v něm nacházejí zajímavé momenty s někdy zábavnými misemi, jindy méně zábavnými podtrženými podvádějící umělou inteligencí často vidící i za roh. Lokace jsou veskrze zajímavé, na menší odnož hry příjemně obsazené, ale přesto ne zcela využité. Osobně jsem se rád pohyboval ve městě, ale o močálech, kde se chvilku pohybujet kánoí, chvilku pěšky, chvilku skákáním, jsem se poměrně nudil a přechody z jednoho konce mapy na druhý mi přišly jak za trest.

Délka hry byla dostačující, dle mého názoru mohla být i kratší, neboť jak jsem již zmínil, Eveline mi svým vzezřením ani chováním absolutně nesedla a nenapravily to ani její "dobré skutky" nebo srdceryvné momenty, které by člověk s jiným, lidštějším hrdinou prožíval intenzivněji.

SHRNUTÍ:
Ve výsledku se jedná o další z řad AC her, která je ošizená o mnoho různých prvků, řadu jich zase přidává, ale doplácí na nevýrazný příběh a nudné postavy, mnohdy ne zrovna rozmanité mise a podvádějící umělou inteligenci. Na druhé straně nabízí zajímavé prostředí, které by si zasloužilo honosnější zpracování, provázání s AC3 a mnohdy zajímavé nápady (např. převlékání Eveline a s tím související různé triky).

Dlouho jsem tuto hru odkládal, než jsem se k ní konečně dostal, abych zjistil, že to odkládání bylo zcela zbytečné. Jak to?

Inu, pro milovníka série Resident Evil je tato hra jako dělaná, už při vstupu do ní se neubráníte dojmu, že tohle už jste někde viděli, a další postupující minuty vás v tom je utvrzují. Cold Fear se ovládá podobně jako Resident Evil, vypadá do jisté míry podobně, hraje se podobně, ale přesto za sérií RE zaostává v jednom důležitém prvku - hratelnosti.

Grafická stránka hry je na svou dobu poměrně dobrá, stejně tak animace nejsou špatné, lokace jsou docela fajn, i když jsem sem tam bloudil, ale to tak nějak k těmto druhům her patří.

Zvuková stránka není vůbec špatná, dotváří hororovou atmosféru, až na dabing, který mi přišel docela špatný, nicméně to bylo podtrženo i vyloženě nesympatickými postavami, které ač se snaží působit tvrďácky, vyznívají ve výsledku spíše komicky.

Hratelnostní stránka je zábavná, ale... jako byste dělali pořád to samé dokola - dojdi sem, udělej tamto a pak zase postup dál. Po cestě pozabíjej pár nepřátel a zase pokračuj. To je v pořádku. Do doby, než zjistíte, že na munici víceméně nezáleží! Série Resident Evil mě naučila se vším šetřit - munice, lékárničky, místo v inventáři, ale tady s tím můžete docela plýtvat. Kulka vedle - nevadí! Druhá kulka vedle - zase nevadí! Třetí? Trochu vadí, ale za rohem stejně bude krabice nábojů a lékarnička, která průchod hrou usnadní. Neoznačuji to však vysloveně za negativum, přiznám se, že být hra podobně těžká přirovnávané sérií, asi bych jí nedohrál, protože na to není prostě dostatečně zábavná...

Ten hlavní problém, proč není dostatečně zábavná, je naprosto roztodivnej příběh, ve kterém se pohybujete z místa na místo, sem tam občas něco vyplní dialogy a cutscény, ve kterých se seznámíte hlavně se 3 nesympatickými postavami, které si, hádejte... k sobě docela záhadným způsobem najdou cestu a z celého toho věčného zachraňování vznikne láska na celý život. Co? Romance podle mého názoru nemá v této hře vůbec co dělat a vůbec bych se nezlobil, kdyby titulní dvojice působila jako parťáci než jako někdo, kdo se na povrch nesnáší, ale v nitru duše se tak hluboce miluje. A dialogy? O těch ani nemluvě! Ale pořád je nutné přihlížet k tomu, že je to hra z roku docela dávného, kdy se ještě na nějaké hlubší příběhy v podobných hrách moc nehrálo.

Abych nekončil negativně, rozhodně musím pochválit lokace lodi a ropné plošiny, nápad s možností spadnout do rozbouřeného moře, nepřátelé, umělou inteligenci a stísněnou atmosféru.

Není to tak dlouho, co jsem si říkal, že by Mafia potřebovala pořádný remake, aby si ji bylo možné užít ve zmodernizované podobě, a ono ejhle, remake je tu! Jen se ho ujalo studio Hangar 13 stojící za nevýraznou Mafií 3 a nepodořenou definitivní edicí Mafia II.

Hned zkraje můžu říct, že se remake Mafia I povedl na výbornou. Jádro zůstalo zachováno, mnohdy obohaceno o nějaké ty novinky v příběhu, lokacích, ale i postavách, které nyní dostávají svou přepracovanou verzi a mnohem více prostoru. Více se toho dozvídáme o Luigim, Pauilem, Samovi, Sáře, donovi a dalších skrze upravené dialogy spjaté s vydařeným, ba perfektním českým dabingem. Bohužel s několika hrubkami v titulkách.
Co se týče náplně misí, zůstaly povětšinou dost podobné, ale upravené tak, aby seděly k modernějšímu pojetí. Jediná výtka patří k obrněnému náklaďáku, který mi do hry prostě a jednoduše neseděl, a nevyužitému venkovu.
Charaktery jsou propracované parádně, příběh upraven a velmi příjemně doplněn o zajímavé pasáže a na druhé straně osvobozen od méně zábavných pasáží, konstrukce misí zůstala víceméně zachována a spíše došlo k realističtějšímu uspořádání jednotlivých misí, jejich podání a vyznění.
V čem jsem zpočátku vnímal problém byl také systém střelby, na nějž jsem si ale docela rychle zvykl a společně se systémem krytí mi už pak přišel naprosto v pohodě.

A technický stav? Ten, za nějž jsou Hangar 13 tolik kritizováni? Jako by tu hru dělal někdo úplně jiný! Popravdě jsem za celou hru zaznamenal jen jeden propad snímků, na druhé straně se zejména zpočátku hru objevovaly problémy s animacemi postav, kdy mluvili, ale nemluvili, a často se i obličeje nepřiměřeně protahovaly do všech stran, to však s průchodem hrou vymizelo.

Co si budeme povídat. Kdyby se Hangar 13 s takovou péčí pustilo do remaku Mafia II a doplnilo ji o původně slibované prvky, vůbec bych se nezlobil.