Just Cause 4 se prezentovalo jako díl, který by mohl posunout už tak poměrně vymakané možnosti třetího dílu ještě dál a možná i sérii nakopnout novým směrem. Ale jak moc se mu to vlastně povedlo?

Začněme grafickou stránkou, která je proti očekávání a předkládaným záběrům dost odlišná. Jak? Bohužel směrem zpět někam k počátkům old-gen (PS3/XBOX 360) generace, kdy si AAA hry ještě mohly dovolit spoustu kostiček na modelech postav, zbraní i prostředí.
Grafika je jednoduše něco, co hráče praští do očí. Sympaticky vypadající Rico se tak rázem navrací o generaci zpět. Dobře, dejme tomu, jedná se o obrovský svět, jenomže!
Svět je obrovský, to ano, ale je tak šíleně pustý, že snad ani nemůžete být někde na planetě Zemi. Sem tam potkáte městečko, pevnůstku, vesničku, přístav atd., sem tam potkáte lidičky jak civilní, tak zejména vojáky. A nakonec i zvěř. Ale má to celé jedno další velké ALE! K tomu níže.
Nejen, že je svět ponořen "do kostek", ono dochází i k dokreslování objektů jen kousek před Vámi. Tráva se dá ještě pochopit, ale když se najednou před Vámi zjeví nebo naopak zmizí auto, či se zjeví raketa vystřelená odnikud a to si létáte ve výšce ne zas tak vysoké, aby svět zahalila mlha (v jasném počasí), tak je něco špatně. Spolu s grafikou souvisí i několik grafických bugů/glitchů, ke kterým níže.
Nejhorší na tom jsou snad cutscény, kde je zub na zubu vidět o to více. O animacích snad radši ani nemluvit, i ty nejsou zrovna bůhvíjak skvělé.

Co se týče ozvučení, hudba není nikterak výrazná, ozvučení je ucházející, dabing docela podařený, ale nic, co by nějak vybočovalo z průměru.

Třetím bodem je hratelnost, na které Just Cause stojí, a zároveň padá. Just Cause nikdy nebylo o bůhvíjaké originalitě misí, jako spíše o tom se co nejvíce vyřádit. A to se s každým dílem rozšiřovalo o další možnosti. V díle čtvrtém to mělo být počasí (tornádo, písečná bouře, bouřky), ale záhy zjistíte, o jak velký fail se vlastně jedná. Také jste se těšili, jak budete bortit základny za doprovodu ničivého tornáda? Jak bude vířit wingsuitem, abyste navedli blesk k nějaké věži? Zamítá se! Vývojáři se rozhodli tento prvek tak silně propagovat a pak ho vlastně zasadit jen do vyznačených oblastí (nestalo se mi náhodně (mimo misi) ani jednou, že by mi některý z těchto živlů pomohl s destrukcí základen nebo něčeho takového). Sranda, že? No, vlastně ani ne...
Nicméně je tady přece pořád ta stará dobrá hratelnost. Přijdu do města, tam to rozstřílím na maděru a dobudu ho. No, vlastně taky ne tak docela. Ano, města tu jsou, ale jedinými úkoly v nich je zničení vzducholodi a případné stunt úkoly. A ve výsledku to dopomůže maximálně tak k vylepšení wingsuitu či háku.
K dobývání území se totiž přistupuje jinak. Mapa je rozčleněna na několik částí, jež můžete získat splněním jednoho úkolu v dané oblasti (jedná se o stále stejné typy úkolů: Znič tohle, znič tamto, hackni tohle a braň to, pak odvez někoho někam a zachraň vězně.) Když splníte tento úkol, kliknete na mapě pro přesun Vašich jednotek směrem na nepřátelské území a hotovo!
K přesunu je potřeba získávat jednotky a ty se získávají působením chaosu. Takže destrukce! Nicméně pozor, vývojáři se báli toho, aby snad nedošlo k nedostatku jednotek a tak se rozhodli, že základnu, kterou jste rozbourali (a tím myslím červeně označené objekty), vždycky zase restartují a tradá, můžete jít bourat znovu. A že se těch pár objektů po chvilce omrzí netřeba říkat.
V JC 3 byla motivace v obsazování měst, což se také stalo časem stereotypním, ale ve výsledku pořád zábavnějším a dynamičtějším (neboť jste to mohli udělat podle sebe a nemuseli jste stát na místě a střílet davy nabíhajících vojáků, či čekat, až se pár zajatců pohne zase o něco blíže k hranici vězení).
Destrukce se také záhadným způsobem smrskla a tak už není ani možné rozbít bilboard, natož pak plošinu nad bránou do základen. Zrovna u Just Cause, které na destrukci stojí, je to minimálně na pováženou.
Co se týče samotné dopravy, plachtění s wingsuitem je pořád docela zábava, při použití háku se lze rychle přemisťovat, nicméně po čase asi většina sáhne k něčemu jinému. Např. auta, která mají opět otřesný jízdní model, ale naštěstí v nich strávíte poměrně málo času na to, aby to vysloveně frustrovalo. Lodě se ovládají o něco lépe než auta a nejlépe se ovládají helikoptéry. A nalétnout s helikoptérou na základnu plnou zmateně pobíhajících vojáků se prostě jen tak neomrzí. Zato s letadly je to o něco horší, protože se ovládají poměrně krkolomně a přistát s nimi je občas výzva za cílem "neutrhnout" (čtěte nezačít hořet) křídla letadla.
Od umělé inteligence asi nikdo nečekal mnoho, a taky jsme nedostali nic přelomového, vlastně bych si troufl říci, že žádný posun od Just Cause 3 se v tomto ohledu nekoná. A to, že odbouchnete své parťáky, protože stojí na špatném místě, nebo se o něco zasekli a nebo si z neznámého důvodu museli vybrat dveře na druhý straně auta, ač jsou jim blíže jiné volné, je už jen takovým nechtěným detailem, se kterým se tak nějak počítá. A u nepřátel je to snad ještě horší.

Předposledním bodem je příběh a samotné postavy. Lhal bych, kdybych řekl, že si vzpomenu na nějaké jiné jméno než je Rico nebo Sheldon. Nejen, že mají jména povětšinou přizpůsobené místu, kde se hra odehrává, ony jsou hlavně všechny silně nezáživné a vlastně ve výsledku totálně zbytečné, za což může i příběh, který přichází sice se zajímavým nápadem, ale kašle na nějaké zvraty nebo snad zajímavější vývoj. Takže ne, ani v tomhle se Just Cause nijak nepolepšil.

A posledním bodem je technická stránka, která je jedním slovem příšerná. Grafická stránka někdy vypadající jak z počátků konzolí PS3/XBOX 360 je jen začátkem toho, co bude následovat. Hromada glitchů, bugů, chyb, až si jeden říká, jak to mohlo být vlastně vypuštěno.
To, že hákem zaháknete vojáka o sloup a on se začne točit dokola se přehlédne a hráč se tomu i zasměje, ale to, že během misí hra spadne, nebo že se zprůhlední textury, takže jimi jen procházíte, abyste spadli do matrixu, je hodně hodně k naštvání. A v takovém případě nezbývá než buď zemřít, nebo hru restartovat, a tudíž opakovat v lepším případě jen část mise. Stejně tak kiksy v již tak špatné UI dokáží občas naštvat a někdy donutí opakovat misi. A poslední věcí, leč detailem, je pro mě nepochopitelné nastavení na opakování/ukončení mise na tlačítka myši. Možná také patříte mezi hráče, kteří čekají, že někam najedou myší a kliknou, nebo chtějí odkliknout dlouho trvající scénu a najednou tradá - mise byla ukončena a můžete s radostí (a nechutí opakovat znovu!) Tohle všechno jsou ale naštěstí chybky, které mohou vývojáři vyladit a snad tak i učiní.

SHRNUTÍ:
Na Just Cause 4 jsem se hrozně těšil, trojka byla fajnová, čtyřka měla být ještě lepší, ale má to spoustu ALE! Asi nikdo nečekal lepší příběh, propracovanější postavy, větší různorodost misí nebo snad perfektní UI, ale proč je nám servírována horší grafická podoba, když svět je pustější než ve trojce? Proč byly přepracovány mechanismy, které fungovaly, na zpola funkční či nefunkční, či nelogické (třeba dobývání území!), proč je hra plná glitchů, bugů a kiksů UI, když měli vývojáři tolik časů na vyladění a nejedná se o žádné mini studio? A o vlivu počasí na celkovou hratelnost snad raději ani nemluvě.
Jedinou výhodou je, že i přesto dokáže Just Cause 4 zabavit, ale trojku, a to i přes opravu chyb, které hra obsahuje, ani zdaleka nepřekonává.

Přídavek je velice zajímavý, nové případy k vyšetření příjemně obohacují hratelnost, navíc oproti Unity jsou i o dost zajímavější, propracovanější a celkově více vybízejí ke svému vyšetření. Případy nebývají vysloveně složité, ale některé z nich dokážou příjemně zamotat hlavu. Zvláště pak, když stopy dokážou být úmyslně protichůdné. Navíc inspirace Sherlockem a díly Arthura Conana Doyla je zde příjemně nepopíratelná. Co víc si pak od takového dodatku přát? Jediné, co mě zklamalo, byl možná až moc natvrdo tlačený a podivný závěr, který se snaží všechny případy propojit dohromady.

Po letech čekání jsme se konečně dočkali pokračování tehdy parádního Dead Islandu a rozhodně překvapilo v tom nejlepším slova smyslu.

Hra je už od počátku zábavná a rychle vtáhne do děje, který se odvíjí příjemným tempem a nabízí často tragické, komické či tragikomické situace i postavy. Především pak ve vedlejších úkolech. Samotný příběh mnoho nového nenabídne a postavy pravděpodobně po skončení hry vypustíte z hlavy s tím, že jejich je vám veskrze lhostejný (výjimku jsem cítil snad jen u postav v restauraci nedaleko pláže Santa Monica a u jedné navrátivší se postavy z prvního dílu). Kupodivu i odlehčený tón hře neskutečně sednul, protože to s ním vývojáři zas tak moc nepřehání a dávkují jej v tom správném množství.

Prostředí je úžasně zpracované, detailní, plnohodnotné a rozhodně není problém se v něm s přehledem orientovat, procházet sem a tam, vzpomenout si, kde se jaká část nacházela, a celkově porovnávat s reálným Los Angeles. A vidět jej v jeho apokalyptické verzi je prostě neskutečně fajn.

Po zvukové stránce hra nabízí na dnešní poměry takový lehký nadprůměr, nic, co by vysloveně vybočovalo z hlediska soundtracku, dabingu či obyčejných zvuků.

Hratelnostně je to starý dobrý Dead Island, ale v moderním podání. Pryč je krkolomný pomalý pohyb, kde vám trvalo přeběhnout ze zdravotnické stanice do pár bungalovů X minut... Pohyb je zde plynulejší, rychlejší, lépe zpracovaný a není taková otrava čekat, než někam doběhnete. Kor v porovnání s konkurenčním Dying Light, kde jste v podstatě všude hned díky parkouru. Mise jsou zajímavé, povedené, ať už ty hlavní nebo vedlejší. Různé aktivity také. Je radostí hledat nové zbraně a způsoby, jak vyřídit zase tu další proradnou mrtvolu a nebo jejich nadopované či ukřičené verze. Je radost sledovat koncept nepřátel, který už se dědí minimálně od Left 4 Dead, vylepšuje se v Dead Island 1 a Riptide a doznává dalších vylepšení v tomto pokračování. Zbraní a nepřátel je celá řada a je jen na vaši představivosti, jak s tím naložíte. Navíc je super i interaktivnější prostředí zahrnující hrátky s vodou, ohněm, plynem či elektrikou.

Shrnuto podtrženo konečně jsme se vytouženého pokračování dočkali. Bál jsem se paskvilu po těch všech odkladech a změnách studií, ale místo toho jsem dostal báječnou hru, která dokáže zabavit na x dní a ke které se budu s radostí vracet tak, jako to dělám u jejich předchůdců. Hra obsahuje všechno, co jsem od ní čekal a snad ještě víc. Teď už se jen budu těšit na další rozšíření a doufám, že i třetí díl. Jen ať to není zase až za 10 let...

Zpočátku se hra zdá být jako skvělý a nevšední nápad. Postupem času se ale začne rychle okoukávat a ani různá vylepšování prostor tomu nepomáhají. Karmický systém je velice jednoduchý, pomalý pohyb neskutečně otravný (především v pitevně), získávání nových poznatků nežáživné a příběh snadno zapomenutelný. Ani zvuková stránka hře příliš nenapomáhá a časem se stává spíše otravná. Graficky je na tom hra průměrně.

Jako oddychovka fajn hra, stereotyp docela nabourává možnost vylepšování nástrojů. Nic víc v tom ale nehledejte.

Jedničku jsem nehrál, nemohu tedy porovnat rozdíl mezi oběma díly, ale dvojka je velice fajn simulace vývojáře a vydavatele videoher, na něhož postupně rostou nároky, aby vůbec zvládl nasytit trh a udržet firmu nad vodou. Je to zábavné, hra dokáže poskytnout výzvu, ale i odpočinek, je zároveň uspokující uhodit hlavíček na hlavu, nebo vytvořit pokračování již dlouho očekávaných her (Left 4 Dead 3, Half Life 3 apod.), ale po pár hodinách se hra začíná lehce omrzovat. Z poklidného vývoje se stává už jen náhodné klikání sem a tam, protože vývoj se v určitém roce zastaví a už se není kam technologicky posouvat, nakonec si vystačíte s naklikáním všech funkcí u her a cílenou propagací, nakoupíte studia, necháváte je vydávat hry, vy si vydáváte svoje, nebo živíte MMO či F2P a takhle prakticky do nekonečna. Přesto to celé nabízí jakýsi uspokující pocit, kdy se z jednoho človíčka vypracujete v obrovskou firmu čítající desítky lidí a postupně i desítky dalších studií. Drobnou výtku bych směřoval k "nesamostatnosti" hry, kdy při vlastnění několika firem co minutu vyskočí okénko s vydáním toho a onoho, výsledkem tamtoho, účasti na tomhle atd., což hru zpomaluje a narušuje.

Hodnocení platí pouze pro kampaň, která je značně vylepšenou verzí z předchozího dílu. Ať už v oblasti příběhu, postav, umělé inteligence, otevřenosti jednotlivých úrovní, grafiky a zvuků či destrukce.
Avšak stále je zde problém s občasným přesvícením, zvláště ve tmě, kdy Vám do obličeje svítí lasery nebo na Vás střílí, když jste schovaní za překážkou. Tehdy je docela problém se orientovat a zjistit, kde kdo vlastně stojí. Na druhou stranu si Battlefield nadále vytváří svůj osobitý a nezaměnitelný grafický styl. Konečně má člověk také pocit, že prostředí není tak sterilní (často nezničitelné, pevně dané) jako v předchozím díle, a tudíž je engine využit v mnohem větší míře.
Prostředí je tedy větší než v předchozím díle (čti: ani jednou se mi nepovedlo vykročit mimo hranice mapy, protože byly o něco rozlehlejší). Umělá inteligence se také dočkala vylepšení, ale nebojte, o situace, kdy Vás spolubojovník nepustí do krytu nebo z něj naopak vystrčí, zde taky není nouze. Stejně tak náhodné zasekávání a čekání na skript, když jej náhodou předběhnete. Jen už to není v takovém měřítku. A rozhodně musím pochválit autory za to, že konečně dostal hráč větší volnost (ať už v podobě voleb v příběhu, tak celkově interakce s prostředím - už umíme sami otevírat většinu dveří, hurá!).
Grafika je opět povedená, destrukce lepší než v třetích Betách, ale zase horší než v dílech Bad Company. Zvuky jsou fajn, ústřední melodie luxusní, zbraní je dostatek, vyzkoušíte si i vozidla (mnohdy máte volnou ruku, jak chcete část mise projít), atd. A bonusem ke všemu se Vám naskytne možnost velit svému mužstvu, aby střílet na označené protivníky (k tomu dopomáhá i nový strategický dalekohled pro označování nepřátel, podobně jako ve Far Cry). Nicméně to se vyplatí spíše za asistence tanku či vrtulníku. Samotní spolubojovníci jsou schopni střílet minutu do nepřítele stojící o 2 metry dále, nebo naprosto ignorovat nepřátele, kteří už jednají logičtěji, nejednou Vám vpadnou do zad, nebo Vás jinak překvapí.
Rozhodně také oceňuji možnost projít některé části stealthově. Co mi naopak vadilo, je někdy až zvláštní rozmístění checkpointů, kdy se může stát, že v celé oblasti je poslední týpek (nejlépe s raketometem nebo granátometem), který Vás zabije a pak hurá, opakujte docela slušnou část znova (ale tento problém je jen někde). Loadingy jsou rychlé a hra svižná, neobjevil se byť jen jediný problém s poklesem FPS a vše běželo plynule.
Jediný problém jsem zaznamenal v misi s tajfunem, kde jsem se asi pět minut před koncem mise propadl mimo mapu a nezbývalo než sjet celou misi znova.

Příběh se dočkal několika zajímavých zvratů, zapamatovatelných postav a fajnového konce, až na chybějící řádné vypořádání se záporákem. Záporák často působí jako by ani nebyl. Celou hru se mluví o Changovi, ale ve hře ho skoro vůbec neuvidíte. Problémem je také němá postava, za níž někdo musí neustále odpovídat, nebo si odpověď domýšlejí.
Naopak si ze hry odnesete několik zapamatovatelných momentů, kdy se hra nese (jak už se stává u tohoto žánru zvykem) v hollywoodském stylu. Ale není to zde tolik přeháněné, aby to vadilo. Spíše se jedná o příjemný doplněk, který často prolíná relativně "realistické" pojetí. Jen je škoda, že je to celé poměrně krátké.

Recenze obsahuje hodnocení kampaně.

Nové Black Ops je poměrně obstojnou hrou, zvláště ve své první polovině. Druhá polovina začínala docela ztrácet dech, zvláště po zapojení, pro Black Ops až moc typických, halucinačních nebo vzpomínkových částí, které tempo hry najednou zastaví nebo zbytečně zpomalí. Někteří si stěžují na arkádové prvky, ale vysloveně na škodu zde nebyly. Nikdo hráče nenutí je plnit, je to spíše zpestření. Ale je fakt, že ujel vývojářům vlak v jiných oblastech, ať už u některých misí (evropské mise jsou povětšinou luxusní, ty ve Vietnamu jsou spíše nudné), tak u postav nebo dialogů. Postavy si zapamatujete, to sice ano, ale jsou tak ploché, že jejich charakter poznáte během prvních 2 minut, co je uvidíte něco dělat nebo říct.
Líbí se mi nicméně snaha mise dělat rozmanitější, v jednu chvíli střílíte, pak hledáte, pokračujete stealth modem s různými možnostmi řešení misí, jen jich je ve výsledku vlastně docela málo a některým zase chybí větší hloubka. A ono ani ty často se napříč sérií opakující příběhové zvraty už nepůsobí tak silně jako kdysi.
Příběh je ale docela fajn, rozhodně lepší než v předchozích dvou dílech. Každopádně si stojím za tím, že první Black Ops mělo z celé série pořád ten nejlepší a nejzajímavější příběh, protože přišlo s něčím novým. Tady už se hraje tak nějak pořád na jistotu v rámci BO série a takové ty typické WOW efekty typu jedeme za letadlem a auta vybuchují po zásahu řidiče a lítají všude kolem nás, pak se vybouráme, ale jsme všichni v pohodě a jdeme střílet dál. (Asi jsem předtím neměl hrát o něco syrovější a uvěřitelnější Modern Warfare 2019, kde dávaly tyhle efekty větší smysl). Zato rozvrstvení příběhu je super věc.
Grafika je povětšinou pěkná, zase vyniká spíše v těch evropských částech než ve Vietnamu, ale oko dokáže potěšit. O něco horší už je to s různými glitchy, aneb když mi vrátný s chybějící hlavou otevře bránu do podzemí, přemýšlím, co mě tam vlastně vůbec čeká. I ta umělá inteligence je zase o něco lepší. Svého parťáka jsem zastřelil za celou asi jen třikrát, když mi vletěl před zbraň uprostřed bojiště.
Jako takový ale technický stav funguje docela dobře.
Ozvučení nenadchne, neurazí. Není nic, co by mi vysloveně utknulo v paměti.

Hra je to super, můžete různě renovovat hotel, jeho chodby i pokoje, nebo se přizpůsobovat přáním zákazníků. A za to všechno postupně stoupáte vzhůru s novými hvězdičkami a odemykáním nových prostorů i předmětů. Hra je velmi intuitivní, nápomocná, tak akorát komplexní, graficky krásná a propracovaná. Jednu výtku směřuji k technickému stavu, který mi zabránil vstoupit do některých pokojů. protože se někde ve vzduchoprázdnu navždy ztratily předměty důležité pro vstup do nich. Také cestování výtahem je za trest, když trvá dost dlouho, a snad bych raději ocenil místo druhého nefunkčního výtahu schodiště. A poslední je malá variabilita vedlejších úkolů, které už posléze budete nejspíše ignorovat (vyjma později už otravného výpadku proudu, nepořádku v hale a prasklého potrubí, jinak se sníží hodnocení pokojů.)

Shrnuto podtrženo: Hra vše dávkuje v příkladném tempu, a když už se domníváte, že nebude co dělat, najednou se objeví něco nového až do konce hry. A i když skončí, není vlastně nic lepšího než ty teď už zastarávající pokoje hezky česky postaru a znova předělat a pak zas.

Závěrečná část příběhu příjemně vygraduje a skončí. To dobré i to špatné zůstává z hodnocení předchozích DLC i samotné hry. Příběh je vydařený, hlavní mise a postavy také, zvraty taktéž, ale aktivity a vedlejší mise jsou opět jen nutnou a nudnou výplní světa Spidermana.

Příběh se zde rozjíždí již naplno a začíná nabírat na příjemných obrátkách. Hlavní mise jako takové jsou tak zdařilé, ale opět má výtka směřuje k vedlejším misím a aktivitám, kde se autoři drží zajetého modelu a přidávají tak nanejvýš nový typ misí při pronásledování zločinců ve čtvrtích, který se ale také docela rychle zají. Na druhou stranu je DLC tak akorát dlouhé, aby hlavní příběh nenudil, a zároveň do plnění vedlejších aktivit naštěstí nenutí.

The Heist ponechává stejné neduhy i klady jako původní hra, byť ji obohacuje o nové zajímavé hlavní mise a také pár nových vedlejších misí, které opět jsou i nejsou zajímavé. Celkově je ale příběh a jeho vývoj více než zajímavý a je trochu škoda, že byl rozdělen do tří částí namísto jednoho velkého DLC. Každopádně hře Black Cat příjemně prospívá, se Spideym tvoří příjemně fungující dvojku se zajímavou chemií, na druhé straně se zde opět setkáváme s nudným plněním aktivit ve stylu dobyj pevnosti a ještě k tomu v každé čtvrti zlikviduj nové zločince.

Na Spidermana jsem se hodně těšil, už jen z důvodu, že na to "létaly" příznivé recenze ze všech stran, dobře to vypadalo, do jisté míry si to bralo inspiraci ze série s Batmanem a byl to prostě Spiderman. Mé dojmy jsou ale nakonec poměrně rozporuplné.

Začněme grafickou stránkou hry, kterou nelze srovnávat se staršími díly, je zde zřejmé, že rozpočet byl mnohem vyšší, tým na hru připravenější, času bylo více a ambice narostly také někam dál než jen k tomu rychle vydat hru, která doprovodí film, jako tomu bylo v případě posledních Amazing Spider-manů. Po grafické stránce tak nelze hře zas tak moc vytknout, a upřímně nějaké pohoršování nad realistickými odrazy kaluží atd. mi přijde poměrně zcestné. Naopak mě v tomhle hledisku spíše zamrzela celková prázdnota města a jeho nevýraznost. Jako jediná výraznější místa si pamatuji laboratoř, Central Park a Times Square. Ovšem nemohu porovnat, jak moc realisticky se povedlo zachytit celou část New Yorku. Druhá výtka patří k živosti města, kde tam sice nějací ti lidé a nějaká ta auta jsou, ale jaksi bez života, směřujíce odněkud nikam a pořád se motajíce v kruhu jak zbloudilé myši. Alespoň že na Spideyho obvykle reagují, ať už potleskem, focením nebo alespoň uhýbáním.

Zvuková stránka je poměrně dobrá, byť z hudební stránky mi v hlavě nic neuvízlo, tak dabing je velice zdařilý, hlášky Petera jsou vtipné a dialogy obvykle podařené.

Po stránce hratelnosti a příběhu pro mě přichází ta největší rozporuplnost. Otevře se před Vámi zdánlivě velké město (respektive část New Yorku), které se postupně začne zaplňovat aktivitami a úkoly, ať už hlavními či vedlejšími. K tomu zde jsou postupně dávkováni různí zajímaví záporáci, s nimiž se můžete utkávat a posílat je zpět za mříže. Jednou si také uděláte výlet mimo město do nedaleké věznice, ale...
Hratelnost příběhových misí je docela fajn, někam se dostanete, většinou tichým postupem zlikvidujete protivníky nebo je obejdete a při nejhorším se s nimi poperete, abyste něco zjistili, zničili, ukradli nebo něčemu zabránili. V tomto napomáhá i střídání misí Spideyho, Petera, Milese a Mary, které tomu dodávají na různorodosti.
O vedlejších misích už se toho tak moc dobrého říct nedá, a jsou spíše jen, často vtipnou, jindy poměrně uvěřitelnou výplní světa. Tak například chytání holubů napříč New Yorkem je při prvních dvou misích i docela zábavné a člověk se pobaví, ale když už to děláte posedmé, tak se dostavuje otázka: "A proč to dělat tolikrát a pořád stejně dokola?" Některé z misí jsou pak zábavnější než jiné.
Samotné aktivity jdou tak trochu v Ubisoft stylu, aneb zaplníme mapku několika pevnostmi, sklady a nevím, čím vším ještě, kam musíte proniknout a utkat se šesti vlnami nepřátel. Kdyby to alespoň šlo udělat potichu, ale místo toho jste nuceni se nejpozději ve druhé vlně vrhnout do boje. A takhle je to zase minimálně desekrát, stále to samé dokola. A když Vás náhodou porazí, tak hezky od první vlny.
A nejhorší na tom asi je i to, že se jejich dobytím vlastně nic nezmění. Možná získáte kostým, možná budete mít dobrý pocit, ale město, krom občasného komentáře Jamese či Vaši policejní kolegyně, na to nijak nereaguje. Stejně tak na pronásledování kriminálníků v ulicích New Yorku. Ano, pak tam přestanou být zločiny tak četné, ale vážně? V každé čtvrti udělat takových situací 5? Kor když se dokola opakuje model nějakých tří-čtyř možností (porazit protivníky v ulici, zastavit zloděje, pronásledovat auto, zachránit rukojmí).
A takhle vlastně funguje celá hra. Jedinou změnu do toho celého přináší vývoj Spideyho schopností, který činí souboj o něco zábavnější, byť pořád po čase stereotypní. Navíc v porovnání s Batmanem, kde jste bojovali např. s deseti zločinci najednou a pak jste se posunuli dál, se Vám může stát, že jich budete muset porazit třeba troj- až čtyřnásobek. A to na té zábavě nepřidá. A když už porazíte nějakého toho lumpa, ani nemáte možnost se na něj jako na jakousi trofej jít podívat do vězení, jako tomu bylo v posledním Arkham. Jsou to možná detaily, ale dodaly by hře na jisté uvěřitelnosti a motivaci ten kriminalitou prolezlý Spidermanovský New York vyčistit.

Po technické stránce hra funguje skoro na jedničku, loadingy jsou většinou rychlé, hra sice asi dvakrát spadla, ale naštěstí existují checkpointy, které umožnily pokračovat bez nutnosti opakovat delší pasáže. S bugy, glitchy jsem se nesetkal, před pohybem Spidermana napříč městem smekám klobouk a dokonce i ovládání zvládli autoři velice dobře.

Shrnutí:
Nedokážu se ubránit porovnání s Arkham sérií, byť je mi jasné, že je to teprve první díl a bude snad docházet ke zlepšování. Musím pochválit velmi pěknou vizuální stránku, dabing, postavy, záporáky, ba i souboje s nimi a samotný soubojový systém, stejně jako pohyb napříč poměrně velkou mapou. Naopak jsem se nemohl zbavit jisté nechuti nad opakováním neustále stejných aktivit, které byly dávkovány až nadměrným množstvím, a také až přílišným důrazem na bojování s větším množstvím nepřátel než je hratelnostně zdravé. A doufám, že do příště se povede autorům zapracovat také na živosti města a celkové dynamičnosti hratelnosti jako takové.

Dying Light 2 je poměrně těžké hodnotit hlavně z důvodu, že není typickým pokračováním, ale spíše snahou o trošku jiné pojetí této značky, a tak se v něm setkáváme s řadou nových prvků, ale naštěstí zůstávají i některé staré známé prvky z předchozího dílu či DLC.

První, čeho si obvykle všimnete, bude rozhodně grafika a ozvučení. Grafika jako taková je pěkná, především na bližší vzdálenost nebo u postav, naopak už značně začíná kolísat při pohledu do dáli a při shlížení z vysokých mrakodrapů či komínů už je vzdálenější část města vyloženě ošklivá. To naopak nemohu říct o zpracování města jako takového, jeho postav, ale především monster a nemrtvých, které budete potkávat na každém kroku. Ozvučení je poměrně nevýrazné a z hry mi žádná melodie, vyjma té použité z prvního dílu, neutkvěla. Dialogy jsou naopak na zvukově výborné úrovni, jejich kvalita kolísá, ale oproti prvnímu dílu je v jejich uvěřitelnosti značný posun.

Zásadním bodem pro rozhodování je samotná hratelnost. Ta se stále drží konceptu parkour v zombie světě, ale zombie a jiné nestvůry už zde nejsou tím hlavním tahounem hry jako v jedničce, ale spíše takovým pozadím vyplňujícím postapo svět. To je nejvíce zřetelné u Volativů, které už ani zdaleka nepředstavují takové riziko po setmění, pokud jim vysloveně nevlezete do hnízda. Výhodou ovšem zůstává fakt, že by se měly nestvůry měnit, co se týče jejich mutací, podle toho, jak se v příběhu rozhodujete. Středobodem hry se stávají samotní lidé, kteří 20 let po událostech první hry přežívají jen v několika vybraných oblastech a dělí se do dvou frakcí a jedné skupiny. Jedná se o tzv. Strážce míru a Přeživší. Tou skupinou jsou Odpadlíci. Tyto frakce mají mezi sebou údajně soupeřit, ale povšimnete si, že s postupem příběhu není všechno tak, jak se to zdá, a jak to bylo slíbeno. Bylo už to napsáno níže, s postupující hrou ten konflikt mezi prvními frakcemi značně slábne a nemá na dění ve hře zas tak zásadní vliv, jak by se zpočátku zdálo. Příklad: Obsadíte elektrostanici nebo vodárenskou věž a máte na výběr, zda ji dát Přeživším či Strážcům. Vyberete jednu z frakcí a ta přinese určité výhody (buď snazší pohyb po městě nebo pasti), ale tím to víceméně končí. Ve hře se na to upozorní třeba větou: "Škoda, žes to dal jim, ale co už, to nevadí." a jede se dál. Potenciál válek frakcí se tak opravdu omezuje jen na dění podložené příběhem, který se oproti předchozímu dílu může větvit. Zde nemohu posoudit různorodost příběhu, neboť jsem jej dohrál jen jednou a podporoval jsem Přeživší především z důvodu snažšího přesunu ve městě, neboť jsem pasti kvůli snížené hrozbě nepřátel vysloveně nepotřeboval. Ale pohybovat se rychle a bezpečně po městě bylo zapotřebí daleko víc. Tak či onak, zjistíte také, že je to vlastně jedno, jakou frakci podporujete, protože i když budete kopat proti těm či oněm, stejně pro ně dříve či později nějaké ty mise splníte a nikdo vás za vaše dřívější chování trestat nebude. V tom vidím takový nevyužitý potenciál. Povedený je naopak přechod mezi dnem a nocí, kdy je rozhodně bezpečnější se po ulicích pohybovat ve dnech a naopak v budovách uprostřed nocí. Stejně tak je fajn obsazování vybraných budov, především mlýnů, elektrostanic a vodárenských věží, horší je to s neustále se nudně opakujícím obsazováním skrýší a stanovišť, kde se jeden pohlavár zatoulá a vy ho můžete nahánět třeba celou věčnost, abyste základnu mohli obsadit.
Povedené jsou souboje, které vývojáři hodně avizovali, ale vysloveně něco přelomového v tom nehledejte, spíše je to takové příjemné zpestření hry, zvláště když střelné zbraně zde vyjma luku nejsou.
Postavy jsou ve hře napsány i docela dobře, rozhodně mnohem lépe než ve všech zombie počinech Techlandu, které již vydal, a jsou uvěřitelnější. Stejně tak příběh, ač už se nemotá jen kolem té snahy přežít, je velmi dobrý a má povedené tahouny i zvraty. Hlavní postava je sympatická, uvěřitelnější a i se po městě reálněji pohybuje. A podařené jsou nejen hlavní úkoly, ale i ty vedlejší, kterých je celá řada, a ač se jedná o typově se opakující úkoly, autoři to krásně zaobalují minipříběhy nebo zajímavými, někdy tragickými, někdy komickými postavami.
Samotný pohyb a parkour doznal vylepšení, je uvěřitelnější, ale trvalo mi si na něj zvyknout, a to především na mechaniku omezené výdrže, kdy jsem nikam nevylezl, a omezení ve tmě. Později, když si postavu vylepšíte, už je to fajn mechanika a přináší i příjemnou výzvu narozdíl od prvotní frustrace. Tomu napomáhá i postupné získávání vychytávek - "padáku" a háku s lanem. Stejně tak se pak i souboje, pohyb po městě, nebo plnění aktivit typu najít inhibitory (vylepšováky zdraví či výdrže) stávají mnohem zábavnější a docházíte k tomu, že ta hra se možná pomaleji rozjíždí, ale když se rozjede, tak už nezastaví.

Technický stav hry je veskrze dobrý, vývojáři stále něco opravují, sem tam občas se objeví menší i větší chybky, ale naštěstí nic, co by znemožnilo hru dohrát. Navíc hra běží plynule po celou dobu hraní.

SHRNUTÍ:
Dying Light 2 je příjemnou evolucí prvního dílu a jeho dodatku, jen chvíli trvá si na ty změny zvyknout. V mnohém se liší, v mnohém se inspiruje sám sebou, nebo dokonce sérií Dead Island (v tom nejlepším slova smyslu), ale daří se mu to velmi dobře a vývojáři si za to zaslouží pochválit. Graficky bude hra občas lahodit oku, v pohledu do dálky spíš trnem v oku, zvukově je na tom průměrně, ale hratelnostně opět exceluje. Ať už se jedná o mise hlavní i vedlejší, různé aktivity, tak i samotný pohyb po městě, souboje a v rámci Techlandu snad nejlepší příběh doplněný zajímavými postavami s větvením hlavní, ale někdy i té vedlejší, dějové linie. Zpočátku možná pocítíte frustraci a budete kroutit očima nad některými rozhodnutími vývojářů (např. omezení výdrže při šplhu či v noci), ale když budete hrou postupovat a ponoříte se do ní, jen tak vás nepustí. Už teď se těším na další rozšiřování univerza skrze DLC nebo novou hru.

Od třetí Mafie jsem nečekal mnoho, a už vůbec jsem nečekal, že by se jednalo o právoplatného nástupce první české a druhé poločeské Mafie. Proto jsem k ní přistupoval spíše jako k nové značce, která sice vlastní jméno Mafia a odkazuje i k druhému dílu nejen skrze Vita, ale jinak je kompletně odlišná.
Ze všeho nejdřív zmíním, že spíš než Mafii mi tento díl připomněl The Godfather, jenž se dočkal pouhých dvou dílů a tak by sedla i ta číslice.
První, co si vezmu na paškál, je grafika. Ta nestojí za moc a oproti mnohem větší konkurenci v podobě GTA je hodně slabá. Ne, že by byla vysloveně ošklivá, ale působí to, jako by práce na ní skončily někde na půli cesty. Tomu dopomáhá i hodně špatné osvětlení, místy různé vtipné i nevtipné bugy, nevysvětlitelné propady FPS a ve hrách poměrně neobvyklá postava - Lincolnova bunda. Musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl oblečení žijící si svým vlastním životem.
Další kolonkou jsou zvuky, ty jsou víceméně podařené a totéž platí i pro hudbu. Jen by jí mohlo být více, stejně tak rádiostanic, které jsou pouze tři a už v půli hry zjistíte, že Vám hraje víceméně to samé stále dokola.
Dabing je podařený, jen mě v soudobých hrách hrozně vadí, když nabouráte při dialogu a postava začne celou větu opakovat dokola. Proč? To samé platí pro stále se opakující hlášky při bourání, ale i třeba při vzdálení se jen na pár metrů.
Když už jsem zmínil tu jízdu, je na výběr několik typů ovládání, které nakonec není tak hrozné, jak to vypadalo z gameplay videí, vozidel je dostatek, ale hádám, že každý si vybere svoje nejoblíbenější, kterým bude jezdit nejčastěji. K tomu se vážou nově přidané služby - vyzvednutí peněz (jinak o část z nich během smrti přijdete) a úplatků, příjezd pojízdného obchodu ve formě dodávky a právě již zmíněná služba dovezení vybraného vozidla. To vše je zdarma a kdykoli k dispozici. A to rozhodně potěší!
Vedle těchto služeb jsou zde ještě vedlejší "protislužby" (nejsou zdarma, ale za službičky) jako zavolání si pomoci nebo krytí ostřelovačkou apod.
Zbraňový arsenál je bohatý a je z čeho vybírat. Pistole, samopaly, brokovnice, speciální zbraně, granáty, molotovy apod. Jen ruční zbraně (např. baseballka) zde chybí a tak si musíte vystačit pouze s pěstmi. Souboje jsou vydařené a to samé platí o přestřelkách, které jsem si hodně užíval.
Přejdu k misím, hlavní mise jsou fajn do doby, než zjistíte, že je to vlastně furt to samé dokola. Máte tři parťáky, mezi které je třeba rozdělovat získané čtvrtě, abyste získali různé výhody. Pro získání čtvrtí je vždy třeba splnit několik úkolů (zabij, znič, vystraš, vyslechni, ukradni), které se opakují, abyste vylakáli majitele vždy dvou podniků v dané čtvrti. Po jejich likvidaci či rekrutování vylákáte "bosse" čtvrti a tedy člena klanu Marcanových, proti kterým bojujete a jímž se chce Lincoln pomstít. Co je na těchto misích dobré, tak je to, že si lze většinou vybrat, zda na ně půjdete stealth či rambo stylem.
Právě možnost výběru, zda jedince zlikvidovat či najmout (lze pouze v případě využití štěnic), je zajímavá, ale vzhledem k tomu, že Vám jejich přežití vždy přidá do kšeftu peníze, které byste jinak museli získávat extrémně nudnými misemi (dovez zásilku něčeho odněkud - a to se ta místa ještě opakují, jen místo dovozu je jiné). Ale ani těm se nevyhnete, pokud stojíte o plné výdělky. Z těch jde samozřejmě něco do kapsy i Vám a pramení z nich množství získaných výhod.
Příběh třetí Mafie je jednoznačně nejslabší, slibný rozjezd (ač je Lincolnovo přežití dost nelogické) je vystřídán příběhem, ve kterém se na poslední chvíli objevují postavy, které zabijete. A to ve Vás nic nezanechá. Sem tam dojde ke zvratu, ať už čekanému či nečekanému, ale nic, co by ve Vás vysloveně zůstalo delší dobu. Snad jen kromě Lincolnových metod "trestání" všech, kdo se podíleli na likvidaci Lincolnovy "rodiny". Naopak musím ocenit způsob vyprávění příběhu, který se moc často neobjevuje, jen je škoda, že je Vám často vyspoilerováno to, co se teprve stane.
Právě nevyužitý potenciál postav sráží příběh o několik stupňů dolů a ještě k tomu je Vám závěr příběhu jasný už od začátku. Ale pozor! Na konci se objevuje možnost výběru z několika možností.
Město je docela dobře navržené, zpracované poměrně slušně, ale taky nic, co by vysloveně oslnilo. Podívejte se na GTA: San Andreas, kde člověk znal pomalu každý kout mapy, protože Vás to "nutilo" prozkoumávat. Tady sice jsou sběratelské předměty, ale tím prozkoumávání města končí.
Nakonec ještě ocením zpracování rasistické tematiky, která by mohla být propracovaná sice ještě více, ale je zpracovaná natolik dostatečně, aby vedla člověka k zamyšlení. Celkově zasazení do této doby se ukázalo být dobrým nápadem.

SHRNUTÍ: Třetí Mafia, kterou bych raději nazval třetím Godfatherem, není špatná hra, jen má s naší českou Mafií pramálo společného. Grafika je průměrná, osvětlení hrozné, objevují se bugy, propadající FPS, ale třeba taková Lincolnova samožijící bunda je hodně vtipná.
Po zvukové stránce je vše v naprostém pořádku, jen by mohlo být více písniček v rádiích.
Příběhová stránka je nadprůměrná, ale sráží ji nedostatečně propracované a zničehonic se objevující postavy, které vmžiku odkráglujete, nebo taky ne.
Hra je zbytečně natahována skrze stále repetentní mise, kde musíte vylákat majitele dvou podniků, o ty se postarat a pak teprve jít po krku někomu z klanu Marcanových, aby se děj posunul. O vedlejších misích raději ani nemluvě, krom těch od samotné trojice parťáků stojí většina z nich za starou bačkoru.
Zbraní je dostatek, jen chybí ty ruční, souboje jsou zábavné a hlavně přestřelky jsou povedené. UI by potřebovala ještě trochu vylepšit, ale není to nic hrozného.
Ve výsledku je třetí Mafia hrou nadprůměrnou, jen k ní nesmíte přistupovat jako k dalšímu dílu Mafie, nesmíte ji porovnávat s mnohem nákladnějším a propracovanějším GTÁčkem a hlavně od ní nesmíte očekávat kdovíjakou hitparádu.

O něco lepší než Betrayal of Jimmy, ale bohužel si to s sebou nese ať už všechny klady, tak také téměř všechny neduhy předchozího DLC.
Jimmy zde má našlápnuto k mnohem zajímavějšímu příběhu díky konci minulého DLC, a tak se ocitá ve vězení, z kterého během prvních pár minut utíká. Je rozzuřený a připravený pomstít se těm, kteří na něj léčku připravilI. A zde začíná příběh druhého DLC k druhé Mafii. 
Mise se nesou v podobném duchu jako v prvním DLC s tím rozdílem, že zde jste zadavateli pouze Vy sami (respektive Jimmy) a muž, pro kterého dovážíte auta. Další zásadní rozdíl je v tom, že autoři se rozhodli trochu více s náplněmi experimentovat a pár se jich tak vymkne z kruhu stále dokola se opakujících misí a hratelnost tak oživí. I obtížnost a otravnost policie se zlepšila, teď už se nemusíte při každé misi obávat toho, že Vás začne policie nahánět, stačí jen postupovat opatrně a když se policie přiblíží, schovat zbraň a nechat si od nich pomoct s pár gangstery (pokud nejdou i po Vás, to jste pak primárním cílem hlavně Vy!).
Ačkoliv příběh je opět minimální, Jimmyho mise nyní dostávají větší smysl, protože jdete po krku někomu, koho už aspoň z dřívějška znáte. V prvém DLC jste zabíjeli "bezejmenné" herní postavy. Zde už je to o něco jinačí. A máte tak i lepší pocit, když jejich rodiny postupně rozkládáte nejprve malými kšefty, např. ničením cisteren, a pak likvidací některých důležitých členů rodin, až nakonec zabitím samotným bossů těchto rodin/gangů. Na konci hry tak ve Vás zůstane daleko víc než v prvním DLC. A nutno podotknout, že DLC je ukončeno dobře.
Ale stále platí, že Jimmy je postava bez nějakého většího charakteru, cutscény jsou pouze na začátku a pak až na konci, a tak Vás s jeho postavou příliš neobeznámí.
Herní doba je dostatečně dlouhá na takové DLC a hratelnost o něco chytlavější než u BoJ. Ale k dokonalosti tomu chybí pořád mnoho, i když náčrt je velice zajímavý (to platí pro obě DLC).
Sběratelství se nevrací, grafická a zvuková stránka zůstává při starém, objevily se nové zbraně (ale to už v předchozím DLC), Jimmy má povedený dabing, jen tedy hodně málo hlášek, úkoly jsou zadávány skrze okna s popisem úkolu mise a nikoho ze známých postav z původní hry zde nepotkáte. Vše je pojato v arkádovém stylu a mise jsou měřeny časovým limitem (většinou je času víc než dost) a neobsahují checkpointy.

SHRNUTÍ: Jimmyho vendeta je o něco podařenější než Zrada Jimmyho, a to zejména díky tomu, že teď jdete po krku někomu, kdo už "má jméno", někomu, kdo Vás v prvním díle zradil a pod jehož jménem si dokážete někoho představit.
Vrací se stejné klady jako v předchozím DLC, některé neduhy byly zmírněny nebo odstraněny, viz méně otravná policie, větší (ač stále nedostatečná) pestrost úkolů, a hlavně pocit, že to, co děláte, má nějaký smysl!
Vše je znovu pojato v arkádovém stylu, který je typický pro všechna 3 DLC, příběh je hodně okrajový a postavy v něm jsou ploché.
Hratelnost je zábavnější, a i rychleji odsýpá. Jen zamrzí fakt, že často musíte pro další úkol jet přes celé město. Oplátkou Vám však bude otevření nových, většinou podařených, lokací, které navštívíte, a vydařený závěr.
JV je tedy o něco lepší než Zrada Jimmyho, ale k dokonalosti, nebo alespoň dosažení kvalit původní hry je pořád ještě daleko.

DLC Betrayal of Jimmy je zradou nejen samotného Jimmyho, ale i hráče.
Po koupi dostanete balíček mnoha misí, které plníte pro 3 odlišné postavy. Nečekejte zde žádné seznámení s nimi, nebo snad hlubší objasnění toho, co budete dělat, protože cutscény se objeví jen na začátku hry, aby Vás mírně uvedly do děje, a pak až na konci, aby ukázaly, jak název napovídá, kdo, jak a proč Jimmyho zradil.
Misí je dostatek, ale už tak v půlce Vás přestanou bavit, protože se jedná stále o to samé.
1) Proveď něco čínské mafii
2) Proveď něco Bomberům
3) Ukradni a dovez auto

Brzy se tak stanou další úkoly předvídatelné a když něco náhodou mírně vybočí ze zavedených typů úkolů, jste překvapeni.
Příběh by zde mohl být zajímavý, bohužel však zůstal někde na papíře, protože cutscény se objeví opravdu jen dvě za celé DLC a seznámení s postavami, ať už těmi, pro které pracujete, nebo ty, které máte zlikvidovat, se nekoná. A je to velká škoda, protože když už po dvacáté jdete zlikvidovat Číňana/Bombera, jenom s jiným jménem, řeknete, že je něco hodně špatně a jaký to má vlastně smysl. Co na tom, že má jiné postavení, když ani nevidíte, jaký dopad jeho smrt měla na rodinu těch a těch.
Jediné opravdu zábavné mise byly poslední tři, a pár prvních.
Obtížnost je zpočátku nastavena hodně nízko, postupně eskaluje a ke konci se stává docela obtížnou. Tomu všemu ještě napomáhá maximálně otravná policie, která Vás je v jednu chvíli schopná honit i za to, že si na druhým konci města někdo prdl a Vy jste prostě byli na ráně. Na druhé straně jim kolikrát nevadí, když ukradnete auto přímo před jejich očima nebo do nich mírně nabouráte.
Policii lze využít i ve svůj prospěch v boji s protivníky, ale s tím, že budete stát stranou a jen koukat, jinak by se okamžitě obrátila proti Vám. A rovnou mohu upozornit, že snažit se po každé misi ztratit jejich pozornost je zbytečné. Protože v 80% misích jejich pozornost získáte (většinou, že Vás chtějí zastřelit), ať už chcete nebo nechcete. A to dokáže hru znepříjemnit. A to ne v tom dobrým slova smyslu.
Návrat do Empire Bay potěšil, protože je to hezké město a nové lokace se docela povedly, grafická stránka a i ta zvuková zůstává při starém, ale neřekl bych, že je třeba něco měnit. Přibyly nové zbraně, opět se objevuje časový limit u každé z misí, nejsou zde žádné checkpointy během misí a aktivit po městě je zoufale málo. Vše je navíc opět pojato v arkádovém stylu získej co nejvíc bodů. Pokud tedy nejste okouzleni krásou Empire Bay natolik, že byste se tam museli za každou cenu vrátit, tak snad hru ani nehrajte. Pokud jste okouzleni, přistupujte k DLC s odstupem, protože to, co nabízí, je hodně odfláklé a je až ostudné chtít za to peníze.
Jediné, co DLC zachraňuje z podprůměru, je jistá zábava, povedený dabing, při troše fantazie i jakýsi náčrt příběhu a nové lokace v Empire Bay. To je ale asi tak všechno!

Slabší než M2, čekal jsem, že bude obsahovat více příběhových misí, ale těch je tam ve skutečnosti hodně málo a ani byste skoro neřekli, že s příběhem nějak víc souvisí. Jde hlavně o očištění Joeova jména, a na větší propletení s původním příběhem nebo snad vysvětlení, jak to s Joem vlastně dopadlo, zapomeňte. (I když závěr DLC je více než uspokojivý.)
Kdo se tak těšil, že zažije Joeovo dobrodružství během celé doby, co byl Vito v lochu, bude zklamán. Joe po, myslím, jedné misi odjíždí na několik let pryč a pak se vrací ve stejném roce, co se má vrátit Vito z vězení. Plní několik různých fušek, ale většina z nich je typu: dojeď, dovez, zabij, zmlať, zbav se atd. A třešničkou na dortu pak je, že tyto "vedlejší" mise, narozdíl od příběhových, neobsahují checkpointy a jsou, z naprosto nepochopitelného důvodu, časově limitované. I když času je dost, tak to stejně nedává smysl. Také lze získávat body za různé kousky a umisťovat se tak v žebříčku.
Ze známých postav se vrací jenom část a to pouze u těch příběhových misí. U nepříběhových (pro mě vedlejších) misí Vám zadá úkol tabulka s popiskem s tím, že to je třeba od Martyho, a třeba od někoho jiného.
Mise jsou většinou zábavné, jen by mohly více zapadat do příběhu, mohlo by přibýt cutscén, více známých postav a více hlášek pro Joea, protože když už Vám popáté za minutu během jízdy řekne, že to je jak na destrukčním derby, máte chuť zvuk vypnout.
Grafické i zvukové prvky zůstávají při starém, v tomto ohledu se změna nekoná. Ke sběratelství přibylo dalších 20 kousků, objevily se nové zbraně a nový parťák. Herní doba je krátká.

SHRNUTÍ: Joeovo dobrodružství nemapuje, co Joe dělal během doby, kdy byl Vito v lochu, ale mapuje pouze jeden rok (výjimkou je první mise), v rámci něhož jde o očištění Vašeho jména. A to plněním různých misí, těch příběhových a pak takových, řekněme, vedlejších, které nemají checkpointy a mají časový limit.
Přibylo zde hodnocení různých kousků a umisťování se v žebříčku, nové postavy a lokace. Vše ostatní zůstává při starém. Jen chybí nějaké hlubší seznámení s postavami a při většině misí i cutscény.
Ve výsledku tedy DLC působí jako něco, co už mělo být v původní hře za Vita, nebo jako příjemný bonus, v němž byste hráli za Joa. Stačilo by jen něco málo vypilovat a bylo by to fajn. Takhle nelze hodnotit lépe už jen z důvodu, že to vývojáři označili za placené DLC a nezabudovali to rovnou do samotné hry.

Těsně po vydání by bylo mé hodnocení kritičtější než teď. Jedná se zejména o osekanost a nevyužití plného potenciálu hry.

Dnes hru hodnotím o něco mírněji, pár let už od vydání uteklo a přistupoval jsem k ní tedy jako ke hře, která je nástupcem první Mafie, ale dal jsem stranou některé ze slibů, které vývojáři nedodrželi.
Hra jako taková je velice dobrá, grafika je i na dnešní poměry neobvykle hezká, zvláště pak prostředí a modely aut, ale i různé potěšující detaily jako možnost zhasínat/rozsvěcet, pouštět rádio, otvírat okna, pouštět vodu atd. Zejména pak v zimním období vypadá hra naprosto famózně.
A pak skok do letního období, dobře vymyšlený, je hodně znatelný. Posunete se v čase pár let a venku jako by se změnila doba. Nová auta, některá poupravená místa, nová hudba, noví lidé, a samozřejmě jiné roční období. Grafické zpracování hry je ukázkové a i dnes opravdu pěkné.
Zvukové zpracování taktéž velice dobré, ať už hudba v rádiu nebo misích je atmosférická, zvuky okolí jsou přirozené.
Hratelnost je chytlavá, a to i díky bravurně zvládnutým přestřelkám, poměrně dobrému jízdnímu modelu, pěstním soubojům a náplním misí.
Hra je lineární, během misí je možnost jezdit po městě a zde se objevuje první problém - totiž nevyužití města. Velkou část postav, které během příběhu poznáte, potkáte tak maximálně jednou, dvakrát za příběh. Při tom hra naznačuje, že s nimi byly daleko větší plány. Totéž platí i o samotných rodinách, které svůj potenciál ztratily naplno. Jen pár misí pro každou rodinu je nedostačující a kromě Eddieho a Henryho si snad k žádnému jinému členovi rodiny kladný vztah neuděláte.
Příběh je velice dobře napsaný, mohlo by v něm být daleko více rozvinutého, nevyužitý potenciál zde smrdí na míle daleko. A to je špatně! Postavy jsou totiž dobře napsané, zahrané a každá má svou osobnost. Jedná se o jedny z nejlépe zpracovaných charakterů posledních dob, a právě proto je škoda toho, že některé nedostaly více prostoru.
Kampaň se skládá z 15 kapitol, které zaberou pod 10 hodin času, jednotlivé kapitoly se skládají z různorodých úkolů a právě díky vynikajícím přestřelkám a pěstním soubojům, tak i díky velice dobré AI a vtipně hláškujícím kolegům kapitoly odsýpají a něco ve Vás obvykle zanechají. A zvraty jsou také zajímavé, až na ten odfláknutý konec.
Co chybí, tak jsou vedlejší úkoly, nic takového zde nenajdete a je to ohromná škoda. Open World hra by něco takového měla mít...
Atmosféra města, prostředí a celkově té doby je zvládnuta perfektně, policie je nyní mírnější, honičky jsou v pohodě. Při rozbití auta pak určitě oceníte možnost jeho ruční opravy. Také je zde malý tuning auta, možnost vykrádání obchodů, podplácení policie, dovážení aut a to je vlastně asi všechno.

SHRNUTÍ: Mafia 2 byla po svém vydání mnohými kritizována a to zejména proto, že byla značně osekaná a je to na ní znát. Hra, ač je velice dobrá, smrdí nevyužitým potenciálem, mnohými chybějícími základními prvky a podivným koncem. A to je škoda, protože kdyby vývojáři splnili to, co slibovali, mohla se Mafia 2 stát jednou z nejlepších her ve svém žánru. Takhle se od fanoušků dlouho očekávajících tento díl dočkala průměrné odezvy. Je to škoda, protože M2 k pomyslné vítězné hranici neměla daleko, a měla k ní našlápnuto správným směrem, jen kdyby...


Hodnocení Definitive edition: 
Hra má lepší grafiku na mnoha místech, zvláště pak při odlescích a detailech postav, na druhou stranu se potýká také s řadou grafických glitchů typu podivná pára z kanalizace, blikající odpadky na zemi, roztodivné oči Lea - jednou byly bílé, poté zase Leo koukal pouze do strany, i když byl Vito před ním, atd. Ke konci hry se objevil i zvukový glitch, kdy docházelo k tomu, že Vito a Joe neustále opakovali každou větu dvakrát. Naštěstí to nejsou glitche, které by narušovaly hru a hra tak funguje velmi dobře. Jediné problémy s frameratem nastupují při plném využití PhysX ve spojitosti s velkým množstvím nepřátel na scéně.

Na pokračování slavné série od Ubisoftu jsme čekali o něco déle než bylo zvykem. Vývojáři nám slíbili odlišný zážitek oproti předchozím dílům založený na ikonickém záporákovi a seriózní zápletce spjaté s jeho synem, revolucí a také na živoucím světě. Co z toho se povedlo naplnit?

Přiznám se hned zkraje, že FC6 jsem musel rozjížďět nadvakrát. Poprvé v rámci trial verze jsem vyzkoušel kousek hry, ale když jsem si vyzkoušel už zajetá paradigmata Ubisoftu v kombinaci s naprostou absurditou a absolutně nesympatickou Clarou, raději jsem hru vypnul a smazal. Podruhé už jsem byl o něco víc zvědavější a ve snaze se hecnout jsem přeci jen danou pasáž překonal, abych zjistil, že ta hra vlastně tak špatná není.

Tak zprvu neočekávejte žádnou revoluci v hratelnosti ani zajetých mechanismů, očekávejte ji pouze v příběhovém pozadí a vlastně celé hře. Začínáte poměrně standardně seznámením s hlavním záporákem, představením té "zlé" strany a najednou se ocitáte na straně těch "dobrých" usilujících o státní převrat. Samo sebou tam nejste hnedka těmi nejlepšími, k tomu se musíte propracovat plněním misí.
Následuje tedy seznámení s několika novými, převážně nesympatickými postavami, což láme až přítomnost Juana a jeho společníka - aligátora, který se později stane také vaším společníkem. Vydáte se tedy k nebližšímu stanoviště hlídky, které vystřílíte, ukradnete zásoby a vrátíte se, abyste najednou zjistili, že vlastně nejste tak ničemní. A odtud už se odpíchnete k dalšímu vývoji příběhu, který ale není nikterak přelomový a zvraty jsou s výjimkou snad jediného v závěru hry očekávané. Můžete si vybrat ze 3 oblastí, kam chcete vycestovat, abyste tam na svou stranu získali jednotlivé příslušníky, kteří vám pomůžou s vašim revolučním snažením. Osobně mi nejvíce sedla oblast napravo s El Tigrem a Jonrón, neboť byli nejsympatičtějšími postavami z celého dílu a příběh zde velmi příjemně graduje a dává největší smysl, včetně mladšího partyzánského hnutí La Moral. Zato prostřední oblast s věčně rozhádanou dvojicí a levá oblast s nevýraznými postavami a i slabším příběhovým pozadím mě tolik nezaujaly.

Hratelnostně je na tom hra obdobně s předchozím dílem, akorát má povětšinou mnohem zábavnější mise, a to jak ty hlavní, tak i vedlejší, kde se autoři nebojí občas zpomalit a pak zase přidat, aby hra byla dynamická. V tomto ohledu se člověk ani moc nenudí, u některých se dokonce příjemně pobaví. Problém nastává ve chvíli, kdy můžete (respektive musíte, pokud nechcete pořád jezdit či běhat z jednoho konce mapy na druhý) dobývat různé základny, kde je většinou pár vojáků, alarmů a jejich vyvražděním vše končí. Druhou možností jsou checkpointy se 3-4 vojáky a zničením jednoho billboardu a ničení protiletadlové ochrany. Všechny tyto úkoly můžete plnit se svými zvířecími společníky, z nichž jsem osobně nejvíce vsadil na psa Boom Booma, jehož jméno mě pobavilo. Ostatní společníky jsem využíval jen sporadicky, protože v nich veskrze žádný zásadní rozdíl není. Za nejméně nudnou aktivitu jsem považoval nutnost dojet na nějaké místo, kde začal úkol, abych se k zásobám dostal dříve než armáda, a také neustálá potřeba osvobozovat náhodné "kolemjdoucí", aby vám poskytli informace o základnách a jiných stanovištích, případně vedlejších misích. Jinak by se mohlo stát, že jich spoustu minete.
S hratelností se zde výrazně pojí střelba, která je zvládnutá velmi dobře, a zbraní je dost. Vsadil jsem zde na pušku s průraznými náboji, která mi vystačila více než 3/4 hry, a ostřelovací pušku či granátomet, a také ten batoh na zádech s raketami. Ježdění s auty bylo většinou fajn, vyjma bugin, které nějak neumějí zatáčet, ale řízení letadel a naklánění se s vrtulníky nahoru dolů bylo hotové peklo. Proto jsem tyto prostředky používal spíše pro rychlý přesun a pak z nich vyskočil.
V tomto ohledu tedy neočekávejte nějaký výrazný posun, spíše lehkou evoluci pětky, kterou se zde autoři snažili říznout se sérií Just Cause.

Graficky hra vypadá dobře, problém nastává v doskakování textur na větší vzdálenost, rozmazávání vzdálenějších předmětů a především prázdnotě světa! Hlavní město Esperanza je obývána jen vojáky, v městečkách se pohybuje tak 20 obyvatel a na silnicích sem tam občas někoho potkáte. Jasně, panuje zde diktatura, jsou zde omezené oblasti, ale to jako všechno obyvatelstvo emigrovalo? Bohužel ani hra neobsahuje nějakou výraznější oblast, kterou by si člověk pamatoval i po týdnech dohrání. Obdobný problém spatřuji i v postavách, které by mohly být na vyšší grafické úrovni a celkově propracovanější.

Zvukově naopak hra má velice dobrý základ, jen mě mrzí absence většího množství rádií a cpaní rapu snad úplně všude... Zvuk zbraní, aut a prostředí je dostačující.

Příběhově je hra silně nevyužitá - konečně tu mohl být nový typ záporáka, kterého budete poznávat skrze jeho vztah k synovi Diegovi, ale čím víc postupujete hrou, tím víc si uvědomujete, že je to jen další prázdný magor čekající na kulku, stejně jako jeho přívrženci. A to je škoda! Jedinou sympatickou postavou z řad těch "špatných" tak zůstává Diego, ale i ten je trestuhodně nevyužitý. Znova škoda!
A to trapné černobílé rozdělení, že oni jsou ti zlí a vždy konají jen zlo, a my ti dobří, kteří nikdy neuděláme chybu a nic špatného, už začíná být lehce ohrané. Proč tomu nedodat trochu hlubší rozměr, když na to ten Ubisoft prachy má a čas měl taky? A o zvratu u Castilla - že je nemocný - ani nemluvě. Nevím, proč to tam autoři zakomponovali tak nějak bez hlubšího důvodu.

Technicky hra jede, problém vidím v hardwarové náročnosti. Proč třeba takové žijící Red Dead Redemption 2 jede na plné detaily bez chyb, lagů, bugů a zasekávání, ale prázdné a chudší FC6 a také poslední Assassín s tím mají takové problémy? A o umělé inteligenci se radši rozepisovat nebudu, ta hodně pokulhává.

SHRNUTÍ:
Hra jako taková rozhodně revolucí není, spíše jemnou evolucí pětky. Neočekávejte od ní příliš a budete se bavit, budete-li očekávat příliš, zklame vás. Příběh je nevyužitý, postavy převážně nesympatické, záporák opět typicky bez duše, ale přesto dokáže hra bavit. Jen je lepší ji brát jako odreagovačku než nad ní víc přemýšlet. A to vnímám jako obrovskou škodu, protože ta hra potenciál má, stejně tak ji vytváří obrovská společnost, která by to dokázala naplnit, ale prostě jej nevyužívá. Otázkou už tak jen zůstává: Proč?

Zakončení první série zavede hráče až k setkání s dávnými staviteli. Tentokráte ve stylu Hunger Games křížený se Spartakem. Jako námět to zní hodně fajn, bohužel je epizoda víc ukecaná, než by bylo zdrávo, a většina slibů je planých. Pokud se těšíte na několik super "gladiátorských" her, asi budete zklamaní, stejně tak finálem, které ani zdaleka není tak grandiózní, jak se nabízí. Je to škoda, zvláště když došlo ke spojení všech postav, které v předchozích dvou epizodách chyběly. Epizoda tak zůstává nevyužitá, opět krátká a bez řádného zakončení a u voleb pocítíte ještě výrazněji, že nemají žádný vliv. No, i tak jsem zvědavý na druhou sérii.

Umělá inteligence posedla svět navštívený Kamenným řádem. Zpočátku to zní jako hrozné klišé a ve výsledku to je hrozné klišé. Oproti předchozí epizodě o poznání slabší příběh, postavy prakticky o ničem, vyústění ucházející, ale navnazující na poslední epizodu, a otravný dabing PAMY. Nicméně i tak musím pochválit některé nápady, setkání s pradávným stavitelem, využití lektvarů a "souboje". Ve výsledku se ale jedná o jednu z těch slabších epizod, u nichž nemusíte příliš přemýšlet, a slouží spíše pro odreagování.

Minecraft epizoda ve stylu Agathy Christie? Zajímavé, ale proč ne?

Tato epizoda je silně inspirována jednou z knih slavné spisovatelky, a překvapivě to funguje. Příběh dává smysl, je poutavý a má několik zajímavých zvratů. To celé přetavené do Minecraft podoby. Jediná škoda epizody tkví v její délce, kdy se sice nezačnete nudit, ale zároveň je zde na poměry detektivky poměrně málo úmrtí postav a hlavně hlubší vžití do nich, takže nějaké výraznější emoce nečekejte. To mi docela činilo i problém při vyšetřování, kdy jsem vlastně neměl tucha, koho přesně obviňuji, protože jsem si ta jména nebyl schopen skoro až do konce epizody zapamatovat, a když už se je tak nějak naučil, tak epizoda skončila. Na druhé straně musím pochválit její zakončení, které bylo docela fajn, byť už jsem tak nějak v půlce epizody tušil, kdo vrahem nakonec bude, tak to zajímavě celé vygradovalo.

Tak tohle bolelo. Říkal jsem si, o čem asi "poslední" epizoda bude, a ono to je o záhadném křesadle s ještě záhadnějším portálem do silně záhadného města v oblacích - Oblakova - jemuž vládne nezáhadně nesympatická napodobenina kung-fu Kleopatry, která je ?diktátorkou?, a proti ní brojí její vlastní lidé zakládající si tajné kluby stavitelů, protože jsou materiály omezeny tzv. Všehozdrojem.
Neříkám tím, že je epizoda vysloveně příšerná, jen už jaksi nezapadá do předcházejícího příběhu, starý Kamenný řád je pryč, objevuje se nový Kamenný řád, který musí podniknout dobrodružství, jímž se zase proslaví. Začátek vypadá hodně nadějně, je atmosférický, má spád, pak přichází na řadu Aiden a připadáte si jak z nějakého postapo filmu, a následují zvraty s příběhem v antiutopickém městečku, které se opravdu stane jak vystřižené z postapa. Ale celé to na druhou stranu odsýpá, je to do jisté míry humorné, do jisté míry hloupoučké, ale nějakým způsobem to jakž takž funguje. Až na to vyústění se Všehozdrojem - slepice? Vážně?  A to ani nemluvě o volbě mezi Lucasem a Velitelkou, kdy na ní stejně nesejde, protože přežijí oba. Jen je smutné, že na celé epizodě je ve výsledku tou nejlepší částí začátek a konec - multivesmíry.

Osobně považuji čtvrtou epizodu za tu nejlepší, což není pro Telltale úplně typické. Většinou bývají spojovacím mostem mezi vrcholem děje a jeho ukončením, ale tady prakticky k ukončení děje dochází. Koná se finální bitva proti Witherovi, umírá se, přežívá se, ožívá se, cítíte dopad svých předchozích voleb (to je trochu nadnesené, protože zas tak výrazný ten dopad není, jako třeba u Life is Strange), a nadále rozvíjíte vztahy s ostatními postavami a poznáváte jejich charaktery do větší hloubky. Jen škoda, že některé postavy otočí své chování o 180 stupňů úplně bez důvodu. Klady i zápory zůstávají pro všechny epizody, a prakticky Telltale hry - délka je krátká, volby nemají zas tak zásadní dopad a interakce je opět minimální, ale příběhově to drží a to velmi příjemně.

Poměrně příjemný úvod do děje přinášející spoustu věcí, co dělá Minecraft Minecraftem, ale zároveň obohacující o něco svého. Příběhově to vypadá na zajímavý rozjezd děje. Jinak hratelnostně typicky Telltalovské. Škoda jen kratší délky, kdy epizodu lze dohrát za 1 a půl hodiny, a prakticky minimální interakce, natož pak vlivu voleb, ale to už jsme si u Telltale tak nějak v posledních letech zvykli.

Druhý díl Spideyho je o něco lepší než ten první. Ano, stále se jedná o snahu svést se na popularitě filmu, nicméně je zde zároveň vidět snaha o pokrok.

Graficky se hra příjemně zlepšila, město už je trochu méně šedé, ale přesto by mu více barevnosti neuškodilo, grafika se posunula příjemně dál, zvláště pak u modelů postav, např. samotného Spideyho, nebo jednotlivých záporáků, nicméně škoda řadových nepřátel, kteří se opakují stále dokola.

Z ozvučení si nepamatuji snad žádnou melodii, natož pak zvuky, které jsem tak nějak vnímal kdesi na pozadí.

Příběh je hodně okleštěný, narozdíl od filmu nabízí mnohem více záporáků, k nimž se dostáváte postupně chytáním jednotlivých postav v příběhu. Začíná to zajímavě, přeci jen hledání vraha s jménem CK a posléze nástup Kravena a jiných skvělých záporáků má potenciál, ale bohužel zcela nevyužitý. Všichni se objeví spíše na okamžik bez nějakého hlubšího úvodu, všem rozmlátíte všechny polygony a nakonec je už většinou neuvidíte. Jaká to škoda. Přeci jen Fisk, Carnage, Kraven, Osborne a mnozí další nabízejí víc než jen terč pro vyřádění.

Relativní pochvalu si už zaslouží zábavnější hratelnost, a to i díky soubojům inspirovaným sérií Batman: Arkham, byť jsou zde stále velké mouchy, naopak ovládání při lezení a často i při houpání bylo dosti zlomyslné a vedlo nejednou k prozrazení v jinak poměrně zábavných stealthových pasážích. Aktivit ve městě je celá řada a utvářejí vaši karmu, ale když zjistíte, že prakticky po všech z nich naskočí animace vychvalující Spider-mana, poté hláška o heroickém činu a nemožnost se ještě nějakou dobu hýbat, tak je radši vzdáte. A to ani nemluvě o nepřehlednosti některých z nich, např. při zachraňování lidí z hořících domů, kdy jsem měl problém přes oheň najít obrys červeně svítící postavy...
Naopak příběhové úkoly jsou docela fajn, je radost je plnit.

Délka hraní byla krátká, hra dohrána (zejména hlavní příběh) za jeden den, aniž bych měl chuť plnit i veškeré vedlejší úkoly nebo sbírání komiksů a jiných věcí, protože to krom XP, jež vedly k vylepšování, jehož nakonec zas tak moc zapotřebí nebylo, nic nepřinášelo.

Shrnuto podtrženo není Spidey 2 špatnou hrou, je spíše odreagovačkou, u které můžete vypnout hlavu, věnovat se během cutscén jiným činnostem a přesto o moc nepřijdete. Na druhou stranu má solidní souboje i stealth, pár vytříbených, byť nevyužitých záporáků, a snahu o příběh doplněnou zajímavými, ale podivně zpracovanými vedlejšími aktivitami podtrženými problémy s ovládáními. Koneckonců se ale jedná o lehkou evoluci prvního dílu a v porovnání s tituly podobného rázu (dle filmu) mohu mluvit o lehkém nadprůměru.

Hráči už si zvykli, že hry podle filmů nedopádávají dobře a většinou se jen jedná o rychlokvašky vytvořené k podpoře filmů a samozřejmě za účelem výdělků. A když se toho ještě ujme Activision, no, však asi všichni víme, kolik her s filmovou licencí už zprasili.
ASP mírně staví na příběhu, který pohání i filmové zpracování, ale jde si hlavně svou vlastní cestou. Vypráví příběh, který je tak předvídatelný a bezzvratový, až byste si raději něco dovymysleli sami. Přesto hru dokáže pohánět a to hlavně díky tomu, že odsýpá a není zbytečně natahovaný (až na konec, ten mohl být o něco stručnější).
Již při pohledu na screeny a videa se jistě kdekdo zděsí, co je to za grafiku, možná tak rok 2007 a níže, ale ne 2012. Ta se nevydařila a město je šedé, ošklivé a mrtvé. Nicméně stále dokáže navodit jakousi atmosféru díky několika typům vedlejších úkolů, které trochu město oživují, své postupné proměně a díky možnostem pohybovat se v jeho ulicích (a osobně mi nějak nevadilo, že se Spidey zachytával kdesi v oblacích).
Zvuková stránka je nevýrazná a ani neruší, ale ani nenadchne.
Typy úkolů jsou stále to samé, totéž platí i o soubojích. Ty jsou ale s přibývajícími XP body obohacovány a to brání naprosté stereotypnosti. Nicméně souboje s bossy jsou otrava, pořád to samé dokola, jen s jiným skinem.
Dabing je průměrný, Spidey hláškuje a jeho vtípky jsou vtipné do doby, než je slyšíte už po Xté.
Vychytávek zde moc není a jediný, s čím si musíte vystačit, jsou Spideyho komba rukama nohama a střílení pavučin na všechny strany.
Ovládání by taky chtělo ještě trochu doladit, ale dá se na něj zvyknout.
Postavy jsou předvídatelné, ploché a neznat je z filmu/komixů, moc by nezaujaly.
Přes tohle všechno se jedná v tomhle žánru her podle filmů o nadprůměrnou hru, která ač má několik chyb, které postihují hry podle filmů, tak přece jen dokáže zabavit a objeví se v ní i dobré nápady. Jen je pro příště dotáhnout a bude to zase o něco lepší.

Na ztvárnění poslední tří/čtyř dílů HP jsem byl hodně zvědavý. První čtyři byly zpracované poměrně dobře, ale je pravda, že jsem je hrál už před několika lety. Teď se konečně dostala řada i na tento díl, a hned zkraje musím říct, že ty další lego hry, ať už novější či starší, udělaly své.

Hodnotit grafiku u lego her je poměrně zbytečné, přeci jen to není nějakou prioritou, ale zhodnotím samotné lokace, které se povedly ve většině případů hodně dobře, prostředí jak samotných Bradavic, tak i jiných lokací je obvykle hodně hezky zpracované, liší se od sebe a je prostě a jednoduše dobře postavené. Je tak i docela radost se do jednotlivých lokací navracet vyzobávat vše, co lze.

Druhou je ozvučení, které krom ozvučení ze samotné HP není nic extra, chybí dabing, na něhož si člověk už u novějších her navykl, ale nedá se říct, že by to bylo na škodu. Nakonec si autoři dokázali perfektně poradit i prostřednictvím různých grimas a vtípků.

Hratelnost je prakticky stejná jako u ostatních her. Rozbij toho co nejvíc, postav z kostiček to a to, vyřeš hádanku a pokračuj. Tady je to okořeněné o souboje s různými kouzelníky, které mě zpočátku okouzlily. Ale když jsem zjistil, že bojuji ten samý souboj už asi po třicáté, byť s jinou postavou, moc mě to už nebavilo. Samotné hratelnosti dodávají plusové body i postupně získávaná kouzla, o něž na začátku hry díky Umbridgové přijdete, a stáváte se tak zase silnějším čarodějem. Každá z postav pak má svá unika, s nimiž je potřeba spolupracovat, pokud chcete úspěšně hru dokončit.

Docela mě zamrzelo osekání příběhu na naprosté minimum, a ikdyž zde byla snaha důležité události vysvětlit, tak toho bylo spousta podstatného vynechána nebo udělána jinak. Naopak potěší, že se čerpalo z filmu i knihy, a že si autoři dokázali poradit i s temnější atmosférou a s tím se nesoucími obětmi dlouhotrvající války mezi Harrym a Voldermortem, kouzelníky a smrtijedy. A nutno podotknout, že jednotlivé části, které zde byly ztvárněny, byly udělány v rámci možností s citem a docela do sebe zapadají. Navíc je to celé okořeněno suprově laděným humorem, který dokáže i z tak dojemné scény, jako je smrt jednotlivých postav, udělat "odlehčenou" situaci tak, aby byla přístupnější malým dětem.

Technický stav byl ok, nic víc, nic míň, sem tam se občas stávalo, že se postava o něco zasekla, nemohla něco okouzlit, UI nespolupracovala nebo se nepřátelé respawnovali do nekonečna, ale ve výsledku to nebylo nic, co by vysloveně celou hru zkazilo.

Shrnutím mohu hru doporučit, v porovnání s dnešními lego hrami už těžko obstojí, ale pro fanoušky HP se jedná o docela důstojnou adaptaci, která doplácí na svůj občas haprující technický stav, osekání příběhu a stereotypní souboje. Jinak splňuje přesně to, co od lego hry můžete očekávat.

Zajímavý dodatek k původní hře, který otevírá zcela nové prostředí, zejména pak katakomby, v nichž se odehrává pár podařených misí. Objevují se zde také nové vedlejší mise, dobývání stanovišť, noví nepřátelé, zajímavé nápady (např. rozprchnutí nepřátel po zabití velitele) a detektivní úkoly. Na druhé straně jsem měl občas problém s hádankami, u nichž jsem tápal, co a jak mám vlastně udělat, a tak nezbývalo než sáhnout po návodu, a také krátkost hry, kde nebylo vysvětleno, proč se dříve sympatický Arno začal chovat jako rozmazlený fracek, jemuž je veškerý osud všeho, za co dříve bojoval, tak nějak ukraden. I přes tyto nedostatky se však jedná snad o jedno z nejlepších DLC v této sérii.

Rogue je hodně podobný Black Flag, se zásadním rozdílem - nehrajete zde za piráta v "roli assassína", nýbrž za assassína zradivšího své druhy a přidavšího se k templářům.
Čeká Vás tedy nová zápletka. Vlastně ne tak docela, jenom jsou obrácené strany. Vy jste opět ti dobří a teď jsou assassíni ti špatní. Zde je cítit nevyužitý potenciál, který se ještě prohlubuje s příběhem, jenž postrádá větší grády a jehož postavy jsou dost ploché, nezáživné a je Vám vlastně docela jedno, kdo z nich přežije, nebo nepřežije. Vzhledem k tomu, že zde vůbec poprvé v sérii stojíte proti svým bývalým druhům, bych čekal větší hloubku, lepší seznámení se záporáky a celkově propracovanější psychologii postav. Bohužel, nic takového zde není a kdybyste assassínům dali oblek templářů a templáři by si oblékli obleky assassínů, nepoznali byste žádný rozdíl oproti předchozím hrám.
Přesto je to zajímavé a je dobře, že se k tomu v Ubisoftu odhodlali, jen by to chtělo pro příště lépe zapracovat na příběhu, i postavách.
K tomu zmíním i Shaye, který ač zpočátku působí značně nesympaticky, postupně získá sympatie a je v rámci možností poměrně fajn. Jenže ze série snad zatím nejhorší hlavní postavou - nezáživnou a plochou.

Přejdu k prostředí, kdy se hra odehrává jak na moři, tak na souši. S mořem si bere inspiraci u staršího Black Flag s tím, že vše probíhá podstatně rychleji (tím odkazuji např. na vylepšení lodi, její získání a celkově i boje jsou o něco rychlejší). Jenomže zde chybí jakási hloubka bojů, kterou nabízí pouze 3 legendární a 1 epicky legendární loď. Jinak zde budete hledat marně nějaké větší napětí, zvláště, máte-li loď vylepšenou na maximum. Může za to i fakt, že mnohdy se na moři plaví i Vaši noví spojenci, kteří sem tam pomohou, ale spíše se pletou do střely (zvláště oblíbené u legendárních lodí, jen jsem čekal, kdy mě hra vyloučí za střílení do vlastních). A ani počasí, divoké bouře, vysoké vlny, tornáda - to všechno se zde zredukovalo. Ale naštěstí to bylo nahrazeno sněhem, tedy sněhovými bouřemi a možností vyvolat vlny pomocí potápění ledovců. Ale nějak to prostě nestačí.
Co ještě je třeba zkritizovat u vodních soubojů, tak je to fakt, že jsou značně stereotypní a zvláště ty úžasné nepřeskočitelné animace vždycky nalákají na to, abyste raději loď potopili a vzali si jen půlku lupu, než abyste už asi po padesáté koukali na stejnou ukázku se stejnými lidmi, stejnými reakcemi, stejnými pohyby a vším. K tomu ještě napomáhá neustále stejná hudba začínající hrát při zahakování se k cizí lodi.

Abych jen nekritizoval, přejdu k prostředí, které je velice pěkné, leč ne tak rozmanité jako v Black Flag. NY je zpracován poměrně dobře. Nesmírně potěšil návrat dobývání jak vodních pevností, tak i pevností na souši (viz AC2), vykrádání skladišť, přepadávání konvojů, a to i vězeňských a kradení zásob. Co naopak z aktivit nepotěšilo, je například už otravně nesmyslné osvobozování krčem (stále dvě stejné animace, stejný postup. Opět nepřeskočitelné..).
Série AC je již známá svým ohromným množstvím vedlejších úkolů, respektive sbíráním všelijakých věciček, a z toho i pramenících odměn. Zde si opět užijí perfekcionisti toužící dohrát hru na 100%.
Vyskytují se zde také náhodné vedlejší události, kterých se můžete, ale nemusíte účastnit. Je jich také jen pár druhů, ale vzhledem k své dobrovolnosti nejsou otravné.
Vrátím se ještě k vedlejším úkolům - vrací se lov, sbírání všeho možného, hledání pokladů, map, mečů, templářských křížů a totemů. Odhalování okolí pomocí vyvýšených bodů a s tím i naštěstí spojené možnosti rychlého cestování. Nově pak přibyla např. mise "zastavení assassínů", kde je cílem někoho ochránit a zabít všechny assassíny, kteří se pokusí o vraždu. Opět nezábavné.

Proč tedy 80%, když hlavně kritizuji? Je to díky tomu, že hra je i přes svou značnou stereotypnost, a sebeopakování se už po několikáté (zejména stále ta samá struktura úkolů), stále zábavnou a svým způsobem i přispívá ke vzdělání. Nevím, jak dlouho to bude vývojářům ještě procházet, každopádně, dokud to funguje, asi není třeba nic měnit. A AC: Rogue funguje, vylepšuje některé prvky Black Flag, vrací něco ze starších dílů a přidává něco svého. Jen ta grafika by mohla být lepší, a ozvučení taktéž. Nicméně soundtrack se povedl a některé písničky si bere i z Black Flag. Pro příběh platí, že je krátký a potenciál naprosto nevyužitý. O částech odehrávajících se mimo Animus raději ani nemluvě, protože ty postavy tam byste nejraději vyhodili oknem, pak pro ně došli, vyvezli je výtahem a vyhodili je znovu. Až tak otravné, trapné a zbytečné sekvence to jsou. A ti, kteří nadávali na Desmondovu linku z první trilogie, se musí obrnit notnou dávkou trpělivosti, protože Vaším jediným úkolem je zprovozňovat servery, neboť se Vám někdo do nich naboural a Vy jste v celé budově asi jediný, kdo to umí znovu celé nahodit.
Hodně důležitá informace na závěr: Co mnohé potěší nejvíce, je fakt, že oproti podobně starému Unity šlape hra jako hodinky.

Když bylo před oznámením Origins, mnozí se domnívali, že jsou to zas jen plané řeči Ubisoftu o tom, jak se jedná o restart značky. Při ukázání prvních záběrů se začalo docela jásat, po zahrání většina chválila nadšenými recenzemi a tak přišel čas na "druhý" díl tohoto restartu, který se už od počátku setkával jak s kladnými, tak i zápornými ohlasy typu "To je zas jen přeskin Origins", nebo "To už není Assassins Creed" atd. Kde tedy vězí pravda?

Co se týče grafické stránky, už Origins nabídlo úchvatnou podívanou, a Odyssea se rozhodlo dostat tuto laťku ještě výše. Nejen, že se vylepšení dočkaly modely postav, zbraní a všeho tohohle, ale hlavně rozmanitost prostředí, kterým se stává starověké nádherné Řecko plné barev, obřích soch, rozrostlých stromů, obrovského moře plného ostrůvků atd. A musím říct, že ačkoliv je mapa obrovská, tak snad ani chvilku jsem si neříkal nic o tom, že tohle už jsem někde viděl. Každá lokace je něčím jiná a zpracována do posledního nutného detailu.

Ozvučení se opět povedlo na výbornou, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na Alexův hlas, ale pak mi docela sedl.

Teď ta nejvíce rozporuplná část - totiž hratelnost.
Inspirace Origins se zde rozhodně nezapře, ať už v podobě vymazlených bojů, skvěle fungujícího stealth systému, pohybů, úkolů atd. Odyssea ale přichází i s inovacemi, v níž nejžádanější je možnost mít vlastní velkou loď a cestovat s ní po moři, válčit a vylepšovat si ji. Upřímně, z této možnosti jsem byl zpočátku nadšený, ale když už jsem po několikáté dostal na frak a musel obrovskou vzdálenost plout znova, vykašlal jsem se na to, a k lodím se navrátil až po získání více surovin a peněz. A i tehdy, na nejvyšší úrovni jsem měl problém s některými loděmi, což je ovšem žádané kvůli výzvě. Problém spíše spatřuji ve stereotypnosti bitev, zejména pak naloďování, které mi přišlo po čase stejně úmorné jako v Black Flag a tak jsem už lodě potápěl z dálky a bral si menší lup.
Další novinkou je systém žoldáků, a zde je hlavní kámen úrazu, série vám konečně od Origins umožňuje omylem zabít i civilistu, aniž by hrozila desynchronizace, ale půjdou po vás žoldáci. To platí i po obsazení nepřátelského tábora. Pak se nabízí několik možností - buď žoldáka porazit, což ale vede k tomu, že získáte nějakou zbraň, peníze a dobrý pocit, ale za chvilku vám půjdou po krku další dva, nebo je prostě uplatit. A vězte, že po chvilce hraní je budete uplácet, protože když jdete vybít pevnost, v níž jsou dva žoldáci s úrovní vyšší jak vy, tak prostě a jednoduše nemáte šanci. Jedinými momenty, kdy mě tyto boje bavily, byl začátek hry a aréna.
Třetí nový prvek v hratelnosti - rozdělení světa mezi dvě frakce - Atéňany a Sparťany. Říkáte si možná jako já: "To bude super, třeba to bude stejný jako v GTA SA". Ne, nebude, dobývání území nemá absolutně žádný vliv na svět, příběh ani hratelnost (krom toho, že má na mapě jinou barvičku a objevují se na území vojáci vítězné strany). Stereotypní jsou i mise, jak území získat - musíte snížit vliv na území (zabíjení nepřátelských vojáků, likvidace jejich majetku) a pak závěrečná, naprosto nudná bitva, občas pozemská, občas vodní. A vězte, že po úvodní bitvě si budete říkat: "Vau, to je parádní, že tam tohle dáli.", ale po několika bitvách si řeknete: "Kašlu na to, stejně to nemá cenu."
A posledním, velice žádaným prvkem, se stalo větvení příběhu, které teď má několik zakončení a možností, jak se bude dále odvíjet. Upřímně, hrál jsem hru jen jednou, a níže vysvětlím, proč jsem si ji nezahrál znovu, abych zjistil, jak moc se jednotlivé možnosti odlišují. Ale tento prvek oceňuji, neboť je krokem správným směrem.
Zbytek hratelnosti zůstává víceméně při starým, bohužel i zde platí, stejně jako u Origins, že se po nějaké době začnete nudit kvůli nadměrnému rozměru hry, při němž si jedete pro úkol, cestou jich potkáte dalších pět a ty se rozvrství na další tři. A že jich je habaděj, ať už těch vedlejších, nebo těch náhodných. Příběhových jich bohužel moc není.
Další nedostatek se váže k soubojům, nebo spíše stealth způsobu, kdy chcete tiše inflitrovat pevnost, ale před vámi stojí protivník, jehož neskolíte jednou ranou. Nezbývá, než buď zlikvidovat ostatní a nechat si ho nakonec, ale stejně takových bude v pevnosti více, nebo ho napadnout a vyvolat poplach v celé pevnosti. Tím pak stealth ztrácí do jisté míry na svém účinku.
Prapodivným rozhodnutím se stalo i omezení inventáře na 250 částí zbroje, což je vzhledem k tomu, co hráč po své cestě posbírá, hodně málo. A že jejich prodej je hodně úmorný, protože zde není tlačítko "Prodat vše" a navíc nelze prodat tzv. "zlaté zbraně", což po čase zabírá v inventáři taky pěknou část.
Příznivě hodnotím strom dovedností, který je pěkně rozvětvený a nabízí širokou škálu možností, jak hru hrát, a souboje s bossy v čele s Medúzou, Minotaurem ad.

Paradoxně za vůbec nejhorší považuji příběh, nadějné postavy Phoibe i Vlka vyšupí kamsi do ztracena, možnost zvolit si vlastní postavu na začátku příběhu nemá až tak zásadní vliv na hratelnost, postavy, které potkáte, jsou veskrze zajímavé, zejména filosofický Sokrates či pomocník na palubě Barnabas, ale ty mají v příběhu tak malou roli, až je to škoda. Na druhé straně zde máte (hrál jsem za Alexe) naprosto trapnou, nepochopitelnou postavu Kassandry, a o jejich matce snad ani nemluvě. Žena, za kterou se ženete půl příběhu, abyste zjistili, co všechno vyzkoušela za povolání a pak zjistili, jak neskutečně nudná postava to je, postava rozporuplná, která neví, co vlastně chce, a která se na to, co údajně prožila, chová úplně nelogicky, no.. co k tomu dodat. Snad jen, že jsem byl rád za mise, v nichž se tyto postavy neobjevovaly.
Jak jsem již zmínil, příběh se vrství dle vašich voleb, těžko říci, jak velký mají dopad, protože jsem hru nehrál znovu z důvodu její rozsáhlosti a nepříliš zajímavému příběhu, kdy se půl hry honíte za tím, abyste zjistili, kde je matka, čtvrt hry za tím, kdo je otec a zbytek hry za cílem sjednotit rodinu. Toto téma se mně osobně líbí, ale bohužel zde bylo podáno tak divně, že nedává příliš smysl.
Nově se také hra vrství na takové "dva příběhy". V prvním se snažíte o sjednocení rodiny, v druhém o likvidaci kultu. Ten je víceméně o tom, že hledáte členy kultu pomocí různých vodítek a jednoho po druhém likvidujete.


Technická stránka hry se vyvedla, natož, o jak ohromný svět se jedná, jsem nenarazil na nic, co by mi hratelnost překazilo. Hra běžela plynule a i UI si vedla obstojně.

SHRNUTÍ:
Odyssea není revolucí v sérii, jako byl Origins, není ani plně assassínským dílem, protože se vžijete do role žoldáka, který jde po krku kultu, ale s řádem Assassínů to nemá nic společného. Kladně hodnotím perfektním grafickou stránku, povedenou stránku zvukovou, rozporuplně pak stránku hratelnostní, která kvůli obrovským rozměrům hry nabývá postupné stereotypnosti a potýká se s několika nedořešenými prvky, jako jsou žoldáci, bitvy a dobývání území, stejně rozporuplně na mě působil příběh, který jsem po čase už odkládal na poslední kolej a raději plnil všechno okolo, abych nemusel kroutit hlavou nad jeho nelogikou a nevyužitými postavami. A poslední bod, který zmíním, je vydařená optimalizace, jíž by se mohli mnozí inspirovat, protože v takto obrovské hře být takřka bez bugů, glitchů apod. narušujících hru, to je dneska hodně velké umění.

Jelikož jsou všechny 3 dodatky veskrze stejné, napíšu spíše shrnující komentář než hodnotit všechny odděleně. Pro všechny tři platí, že mají jistý potenciál, který ale zůstává nevyužitý - americký fotbalista, tichá agentka a válečný veterán si jdou každý svým způsobem podat kopu nácků. Takhle to zní fajn, jenom kdyby to všechno okolo nebylo tak fádní. Lokace? Recyklace. Postavy? Nudné. Příběh? Kde? Hratelnost? Nudná. Inovace? Kde? A takhle bych mohl pokračovat. Bohužel ani jeden ze 3 dodatků se nikterak vysloveně nepovedl a narozdíl od původní hry zde není nic, co bych mohl vysloveně pochválit. A to je škoda, protože ten potenciál tam byl.

Následující recenze může obsahovat mírné spoilery!

Black Flag přichází s revolucí konceptu Assassínů, kdy nehrajete po většinu hry za assassína, nýbrž spíše za piráta nosícího assassínské oblečení a toužícího jak po pomstě, tak jako správný pirát i po kořisti.
K tomu se váže první ohromná novinka v sérii, a to sice, že budete mít svou vlastní loď - Kavku. Loď zprvu působící rozpadle si můžete postupně vylepšovat, až do krásné lodě, kterou si s největší pravděpodobností zamilujete hned na počátku, ale s postupem vloženého času, investic a prožitých plaveb a bojů, se k ní upnete ještě více.
Pro nejlepší vybavení je třeba najít plánky, které jsou rozmístěné různě po mapě, a není to úplně jednoduché. A samozřejmě, že to není všechno, vylepšení něco stojí, proto musíte na lodi loupit a bojovat, abyste cenné suroviny získali a pak je buď použili, nebo prodali.
Hlavním hrdinou je zde Edward, který má za cíl jediné, vydělat si a zabezpečit tak sebe i svou rodinu. Avšak brzy zjišťuje, že by mohl získat něco více než jen pouhé zlato. Mohl by se dostat k nástroji, kterým je možné ovládnout každého.
V cestě mu stojí staří známí templáři, kteří se ho budou snažit zastavit. Je zde několik hlavních postav, které budou Edwardovi zatápět, nebo kterým bude zatápět on. Zde vytknu, že záporné postavy nejsou vykresleny moc dobře, a jen chvíli před jejich popravou se z nich najednou stanou ukecaní parchanti, kteří vás chtějí co nejvíce našvat, abyste s nimi neměli žádné slitování.
Naopak na Kenwayově straně stojí mj. i velice známý Černovous nebo James Kidd. A že se jedná o velice sympatické postavy.
Jak jsem již zmínil, s Kavkou se nevyhnete bojům, ať už v misích, nebo mimo ně. Tyto boje značně usnadní obsazování 8 mořských pevností, které jsou seřazené dle náročnosti. K tomu se váže i rozdělení světa na severní - lehčí a chudší část - a jižní část - těžší a bohatší.
Grafika u AC4 je velice pěkná, zvláště pak zpracování moře a mořských hlubin, kam se také nejednou podíváte.
Hratelnost se krom pirátění příliš nezměnila, zůstává zde základ od ACII, jen s pár drobnými úpravami. Něco by to však chtělo vylepšit. Ať už opravdu zvláštní způsob sledování cílů nebo jejich "nenápadná" likvidace, které si nikdo nevšimne, i když ji provedete před někým z krytu.
Zároveň soubojový systém nedoznal krom pár nových pohybů žádných změn a je pořád stejně jednoduchý. Zde mohli vývojáři dát na výběr, zda by si hráči zvolili tento, nebo nějaký složitější soubojový systém.
Zbraní je tu habaděj, opět se vrací lov zvěře, známý již ze třetího dílu. Zvířat je tu více, jejich kůži a kosti můžete použít k výrobě či je prodat.
Prostředí je velice vydařené, zasazení naprosto perfektní a je až ohromná škoda, že z něj jste vyrušováni naprosto nezajímavým "příběhem" ze součastnosti.
Ač mnozí nadávali na Desmondovu linii z prvních tří dílů, která nebyla tak špatná, tak tady je to o mnoho mnoho horší. Jediné, co vás čeká, je být poskokem pro nějakýho vyšinutýho magora, který si léčí komplexy neustálými výhružkami, a dělat za něj hackerské věci, aby se pak chlubil, jak je hrozně dobrej. Zábava, že? A o minihrách v současnosti taky raději nemluvit, je jich jen pár druhů a z toho snad všechny jsou otravné.
Ani postavy ze současnosti, snad jen krom jedné, se nezaryjí do paměti, a už po dohrání nebudete vědět, kdo že tam vystupoval.
Nicméně to se naštěstí nedá říci o postavách v Animu, kterým vévodí již zmíněná trojice Edward, Černovous a Kidd.
Příběh je podařený, nastane v něm mnoho zvratů, které byste asi neočekávali. Nastane v něm mnoho smutných, někdy i veselých chvil. Chvil proher i vítězství. Jediné, co vytknout, tak je konec, který je předvídatelný, ale cesta, která k němu vede, ve Vás rozhodně něco zanechá.
Opět se vrací sběratelské předměty, truhly, poklady, mayské kameny, vzkazy apod. Je jich několik stovek a ti, které baví si vše vysbírat do posledního předmětu, budou naprosto spokojení.

Závěrem bych hru shrnul jako zajímavý pokrok v sérii, rozhodně musím Ubisoft ocenit za tento riskantní krok vstříc pirátské tematice, která se také částečně uplatnila v nadcházejícím díle Rogue, a uplatní v nově oznámené hře od Ubisoftu. Dále chválím grafiku, zvuk, hudbu (zejména námořnické popěvky) a především hratelnost, která je podpořena velice dobře napsaným příběhem se zajímavými postavami a zvraty, vedlejší mise a aktivity, možnost lovu, pirátské souboje (které obsahují výzvu na každém rohu mapy možnosti utkání se s legendárními loděmi) a množství vylepšení jak pro Kavku, tak pro Edwarda (počítaje i nové zbraně, brnění apod.) a jeho pirátský ostrov. Rozloha světa je obrovská a dává hráči naprostou svobodu, totéž většinou platí i o postupech při zneškodnění své oběti. Obrovskou pochvalu si zaslouží výborná česká lokalizace formou titulků.
Naopak záporně hodnotím otravné pasáže ze současnosti, minihry, nezajímavé postavy ze současnosti, až příliš jednoduchý soubojový systém a některé nelogičnosti při sledování cílů nebo tichém zneškodňování nepřátel, postupná stereotypnost při soubojích, kdy musíte sledovat neustále stejnou animaci a plnit asi tři typy úkolů pro obsazení lodi, pokud tedy nechcete shrábnout pouze poloviční odměnu. Také některé záporné charaktery mohly být napsány lépe a některé zcela vyškrnuty ve prospěch těch zajímavějších.

Jedno upozornění na závěr: Pokud máte rádi pirátskou tematiku či sérii AC, může být tento díl až nebezpečně chytlavý.

Nejnovější přírůstek v sérii je docela obtížné hodnotit, protože má své kouzlo, ale přesto se nějak nelze zbavit pocitu, že tohle už není Resident Evil. Nebo snad pořád je?

Když jsem slyšel první informace o tom, jak se na hře pracuje, byl jsem natěšený, sedmička mě i přes svůj výrazý odklon a zároveň příklon k děsivější atmosféře neskutečně bavila, ale když se objevily první informace hlásající vystupující vlkodlaky a upíry v hlavní roli, říkal jsem si, co to má jako být? Tady už přece není vůbec nic společného s tou sérií, kterou znám. Nakonec nebylo zas tak moudré usuzovat jen z prvních informací, videí a obrázků, které jen prohlubovaly mou skepsi, místo toho jsem překonal první odsouzení a do hry se opatrně pustil. A jen tak se jí nepustil. Pryč jsou sice mnou tolik milovaná monstra původních 3, v širším měřítku 6 hlavních dílů a mnoha odboček, pryč je komorná a děsivá atmosféra sedmého přírůstku. Místo toho je tady kopa akce, řady nepřátel čekajících na popravu a o něco méně děsivější prostředí. Na druhé straně se mi inspirace čtvrtým dílem neskutečně líbila a je tu znát takřka v každém prvku. Obchodník, vylepšování, vesnice, hrad, dokonce občas i nepřátelé s chlapadly připomínajícími parazitní Las Plagas, ale nezapírá se ani inspirace pátým a šestým akčnějším dílem, která je znatelná hlavně v poslední etapě hry.

Hratelnost jako taková ale kvůli tomu všemu nepokulhává, ba naopak se vývojářům nějakým způsobem povedlo dosáhnout perfektní hratelnosti, byť akční a méně hororové, ale přesto výborně zpracované. Povedlo se jim skvěle nakombinovat akci se "stealthem" a hádankami, aniž by musel člověk běhat pořád dokola stejné kulisy, povedlo se jim vytvořit Resident Evil nové generace, kde už člověk nemusí být frustrovaný, protože něco přehlédl nebo zapomněl, nebo protože má malý inventář a nedostatek nábojů. Je otázkou, nakolik se to hráčům vlastně líbí? Já osobně většinu prvků ocenil, krom dostatku nábojů, které hře významně ubíraly na atmosféričnosti a náročnosti.

Hratelností nás provází, v rámci série, možná nejlepší příběh, byť jsem si v určitých momentech Ethanových zranění říkal, jestli už to přece jen není moc, ale na konci hry jsem to přijal, byť ne zrovna příznivě, protože zase mi "zranitelnější" Ethan ze 7 přišel lepší (i tam však utrpěl zranění neslučitelná se životem v jeho podmínkách). Ale co už, to je spíše detail, důležitější jsou styčné body příběhu, které fungují na výbornou. Bossové jsou zajímaví, je jich akorát, ale proč nemají více rozpletenou dějovou linku, to mi hlava nebere, a je to škoda. Ve výsledku by se pak člověk za prodloužení některých pasáží vůbec nezlobil. A ano, koukám jak na Lady Dimitrescu, tak veskrze i všechny ostatní záporáky, kteří si zasloužili větší prostor a možná mohli být i větší hrozbou. Zato jejich zmutované podoby jsou většinou zajímavé, jen ty souboje s nimi jsou tak nějak na jedno brďo. A co teprve souboje s řadovými protivníky? Budete se divit, ale neokoukají se, je to dáno hlavně neustálou změnou prostředí a tedy i nepřátel, kteří se tam vyskytují.

Co se týče grafického a zvukového zpracování, tady není o čem diskutovat, je prostě luxusně zpracované, stejně tak další "náhodné" postavy, které ve hře potkáte a s jejichž osudem se ve zdánlivě prázdné vesnici plné vlkodlaků a jiných monster setkáte. Obchodník je prostě frajer a příjemně i převyšuje obchodníka ze 4. dílu, Ethan i Mia jsou sympatičtější, Chris i přes málo sdílený prostor je taky zajímavě podaný, konečné propojení s předchozími díly je perfektně zpracované, systém střelby je konečně vyvážený, Mercenaries je hodně povedený, technický stav je výborný a takhle bych mohl i nadále pokračovat.

Jak už jsem naznačil na začátku, tuhle hru je pro mne těžké hodnotit, užíval jsem si jí od začátku do konce, bral bych okamžitý nášup dalšího obsahu, je perfektně zpracovaná, takřka ve svém tématu bezchybná, jen někomu může dělat problém ten název Resident Evil, protože to se značkou až na pár popisků (co se týče starších dílů) a postavu Chrise nic společného nemá a je vidět, že si vývojáři spíše jedou svou novou ?trilogii?. Ale když tohle překousnete, myslím si, že se u hry budete královsky bavit, a to ani nemluvě o hromadě bonusů, které za dokončení hry získáte, ať už Mercenaries, různé koncepty, videa a informace. Jen jsem popravdě zvědavý, kam se série posune s dalším dílem, a trochu se toho obávám - od roztodivnou plísní posedlých "bláznivých Bakerových" přes vlkodlaky, upíry a jiná monstra až k čemu vlastně? No, asi nezbývá než se nechat překvapit, ale už teď vím, že rozhodně nebudu dávat na své předsudky a že se na to pokračování neskutečně těším.

Police Simulator má hodně zajímavý potenciál, už teď v early accessu nabízí příjemně zajímavé možnosti, kariérní postup, jízdu s autem, práci s počítačem, zatýkání, vyšetřování, rozdávání pokut za špatné parkování nebo jen porušování určitých nařízení. Navíc k tomu nabízí dva možné režimy - realistický a arkádovější, které se příjemně liší. To vše zabalené, na poměry simulátorů, v poměrně pěkné grafice, a až na občasné problémy se světlem, skvěle funkční. Bohužel ani tutoriál občas nepomáhá, když zobrazí radu až několik herních dní po snaze tu činnost vykonávat. Na budoucí podobu se těším a jsem zvědavý, co přinese, protože podobných simulátorů, těch dobrých, není nikdy dost. A na závěr jen dodám, že budu doufat i v češtinu!

Lucius 2 navazuje tam, kde první díl skončil. Děj se tentokrát přesouvá do nemocnice a jiných poměrně zajímavých lokací. Přináší s sebou větší volnost, různorodější lokace, více možností a i zajímavější, Biblí inspirovaný, příběh o apokalypse. Přesto ale na něm je něco zvláštního, díky čemuž jsem se u něj nebavil tak dobře jako u jedničky a nedokážu říct co. Možná větší příběhová ucelenost? Možná zbytečně moc epické rozměry, které přerostly spíše v imitaci Hitmana na steroidech? Nevím, ale nemůžu říct, že bych se u pokračování nebavil, ba naopak, zvláště pak v druhé části hry, kdy se hráč přesune do jiných lokací. To pak hnedka nabírá jiné grády, navíc vylepšování schopností tomu dodává ten pravý ďábelský náboj. Byť i zde je možná škoda, že těch schopností není více a že je člověk zas tak "často" (nejčastěji jsem používal ovládání mysli) je nepoužívá, jak bych si představoval, a spíše více intereaguje s prostředím, s nímž se pojí i další problém - umělá inteligence - někdy Vás vidí napříč zdmi, jindy jí tancujete před nosem s bombou a směle to ignoruje. A to ani nemluvím o technickém stavu hry - to, že mi klíče prolétly zdí do jiné místnosti, že postavy se groteskně svíjejí a že hra často zmateně ukazuje, co máte tedy dělat, bych ještě přehlédl, ale to, že jsem musel opakovat misi nebo běhat napříč úrovní, protože hra odkazovala k jisté osobě či místnosti, v níž mělo něco být, ale nebylo, nebo to nešlo otevřít, už bylo přece jenom moc. Naštěstí se to nevyskytovalo tak často a úrovně nejsou tak dlouhé, ale i přesto je to nešvar, který by bylo vhodné pro příště odstranit. Jinak mohu hru doporučit, na odreagování je jako dělaná.