Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Homefront: The Revolution

17.05.2016
kompatibilní
67
49 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Nepřímé pokračování lineární FPS Homefront z roku 2011 tentokrát v open-world formátu. Hra je zasazena do města Filadelfie a odehrává se dva roky po událostech z prvního dílu. Korejci ztratili po čtyřech letech od invaze některé státy na západě USA a přesunuli svoji pozornost na východ, kde si, právě z města svobody, utvořili hlavní baštu.

Příběh se točí okolo mladíka Ethana "Birdy" Bradyho a jeho snahy vrátit město s pomocí dalších odbojářů zpět do rukou Američanů a vyburcovat svými partyzánskými činy, proti lépe vybavené a početnější Korejské armádě, zlomený národ k revoluci proti okupantům.

Druhý Homefront je tentokrát koncipován jako dynamický open-world rozdělený na tři zóny podle síly nepřítele v regionu. Zelená zóna, čili střed města, je prakticky pouze korejská a také nejlépe hlídaná, žlutá zóna je ghetto původních obyvatel s přísným dohledem armády a červená zóna je válkou zdevastované předměstí poskytující úkryt odbojářům. Všechny části je potřeba postupně dobývat a tak si i odemykat nové úkoly a zlepšovat dovednosti. Kromě hlavních misí je zde i řada vedlejších úkolů jako krádeže nepřítelova vybavení nebo likvidace jeho důležitých osob. Boje je třeba, vzhledem k neustálému monitorování a přesile nepřítele, vést guerillovým stylem a to hlavně přepadáváním, sabotáží nebo infiltrací. Záškodnické akce typu "udeř a uteč" je také často nutné doplnit i stealth postupy.

Ve hře je opět spousta technologického vybavení za všechno např. RC autíčko s výbušninou, mobil pro lokalizaci protivníků nebo různé sběratelské předměty, se kterými se dají vylepšovat nebo vytvářet zbraně. Nechybí ani dopravní prostředky od motorek po bojová vozidla. Přepracován byl také multiplayer, ve kterém mohou až čtyři hráči, v rámci Resistance co-op módu s RPG prvky, bojovat za svobodu společně. Titul obsahuje mikrotransakce a v budoucnu by ho mělo rozšířit několik bezplatných DLC.


Poslední diskuzní příspěvek

Zdarec, mám tam nejspíš nepěkný bug. V prison misi tam mám aktivovat modrý generátor a poté stisknout tlačítko. Tím dojde k pohybu jakéhosi ramene s paletami a to rozbije okno. Přijdu k tomu, klikám jak debil na generátor, to mi ukazuje ikonu ruky a potom E a nic...jdu po kabelu podél zdi a na druhé straně neaktivní tlačítko. Ty vole proč to dělat jednoduše a nechat hráče rozmlátit okno libovolně, když to jde složitě.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Homefront 2 mě příliš nezajímal. Jedničku jsem dohrál a nebyla to dobrá hra. Neambiciózní on the rails shooting galerie, jež byla i se svými sotva čtyřmi hodinami příliš dlouhá.
Dvojku už sice nedělal Kaos, ale když jsem se dověděl, že jí kuchtí Crytek UK, aneb patlalové stojící za Haze (a kdysi v dávné historii za prý dobrou sérií Timesplitters, ale ty jsem nikdy nehrál), enthusiasmu mi to také nepřidalo. Navíc ty trable při vývoji, bankrot vydavatele, změna týmu do Crytek Frankfurt, pak zase zpátky do UK, neplacené výplaty zaměstnanců, odchod poloviny studia, následné převzetí projektu Deep Silverem (a opětovný návrat developerů, včetně šéfa vývoje Hasita Zaly)...
Z toho prostě nemohla vzejít dobrá hra, ne?
No a dle recenzí taky nevzešla. Z mě nevysvětlitelného důvodu Deep Silver hru vydal cca 4 měsíce před dokončením, kdy zejména konzolové verze byly kvůli frameratu téměř nehratelné. PC verze byla zase sázka do loterie, někomu to jelo ok, někomu vůbec.
Dambusteři (aka Crytek UK aka Free Radical) naštěstí aspoň dostali od Deep Silveru možnost hru dodělat, ikdyž špatné recenze a nízké prodeje už to nezmění.

Tak tedy nejdřív v rychlosti tu technickou stránku - Homefront 2 vypadá fantasticky (Cryengine má prostě skvělé osvětlení), místy až fotorealisticky, a válečné zóny mají, obzvlášťv noci, skvělou atmosféru. Jak vystřiženou z year 2029 scén v T2.
Framerate je bez problému, pod 60 se dostal vyjímečně, žádný stutter jsem nepozoroval.
Nějaký ten AI sek se občas vyskytne, ale nic zásadního. Co mě rušilo asi nejvíc, byl občas viditelný pop-in, na tohle jsem už z her alergický.
Patche také přidaly možnost upravit si FoV a povypínat všemožné prvky HUDu, což se velice hodí (doporučuji toho povypínat většinu).

Nyní ale k samotné hře. Narozdíl od jedničky, Revolution je mnohem svobodnější záležitost. Odehrává se ve Philadelfii rozdělené na několik zón. Tyhle zóny jsou buď červené, kde se odehrála většina bitev proti Koreji (Revolution se odehrává 4 roky po američany prohrané válce), takže jsou vybombardované a dost mi připomínaly právě scény z Terminátora 1/2 roku 2029 (stejný rok kdy se odehrává Revolution, asi nebude náhoda). Tyhle zóny mají skvělou atmosféru a obsahují právě ten FarCry/STALKER-like gameplay se zabíráním základen a otevřeném boji proti vojsku KPA.

Žluté zóny jsou naopak plné civilů a je zde nutná spíš záškodnická činnost než otevřený boj. Nejvíc mi asi připomínaly intro HL2 po příjezdu do City 17, akorát zde jste aktivním záškodníkem, ne jen pozorovatelem.
Díky tomuto rozdělení je hra příjemně variabilní, není to jen o neustálém zabíjení.
Revolution má v některých ohledech sympatický smysl pro detail, viz
https://twitter.com/BlendoGames/status/776632296472313856

Mám rád hry které svůj interface zobrazují skrze ingame předmět - ve STALKERovi to bylo PDA, ve FarCry 2 handheld mapa, v Homefrontu je to korejský telefon :)
Arzenál mě bavil, pocit ze střelby skvělý. Zejména pistole s tlumičem a sniperovka. Zbraní není moc, ale každá se dá upravit do několika variant. Například pušku si předělat na granátomet, pistoli na uzinu apod. A nelze zapomenout samozřejmě bomby na autíčkách na ovládání, popř. plyšové medvídky.

Hra jako celek mě hodně příjemně překvapila. Takové lepší FarCry 4 a mnohem lepší než Division, které jsem hrál před Homefrontem. Ale nějaké nedostatky se najdou. Nejvíc mi pil krev opět tichý protagonista. Dokonce se zde, podobně jako v Battlefield 4, najde moment kdy na mě NPC řve "say something Brady!" což samozřejmě není možné. Působí to jak pěst na oko. Příběh a psaní jako takové přitom jinak není marné - tichým protagonistou tu byl docela promrhán potenciál. Jak já tenhle design nesnáším.
Pak by se dala ještě vytknout nepříliš dobrá AI, škoda že už asi nic nikdy nepřekoná první FEAR.

Jo a ten easter egg se fakt povedl.
+21
  • PC --
Po druhém Homefrontu jsem pokukoval tak na jedno oko. Kvůli Cryteku. Už si nepamatuju, proč jsem ho naprosto vyignoroval v době vydání, nebylo to ale na škodu. Dle recenzí se jednalo o naprosto babráckou hru, která sbírala většinou negativní reakce. Ani dnes, po mnoha opravách, se nejedná o žádnou slávu a hra jede dost mizerně. Nahodilý stuttering, doskakování předmětů, kolizní systém, vypadávající zvuky, levitující předměty. Místy drhne AI, místy drhne respawn, místy to drhne doslova...

Původní koncept on-rail-modern-military-shooter byl překopán a Homefront se transformoval do open-space akce. Hra je rozdělená na kolik menších map a ty se dělí na žluté a červené zóny. V červených probíhají neustálé potyčky *Norků s obbojáři a ty žluté se soustředí spíše na stealh postup a záškodničení. Bavily mě obě zóny, i když ty červené asi trochu víc.

Náplň misí je repetivní a spousta lidí s tím zřejmě bude mít problém. Neustálé zabírání checkpointů, nikdy nekončící potyčky s respawnujícími se Norky, nějaké ty vedlejší úkoly na bázi výzev (zabij pětkrát tohle takhle, najdi tamto a vyfoť to atd.). Jenže mě tohle stačí. Stačí mi sandbox pískoviště, na kterém se můžu vyblbnout do aleluja. Mám rád volnost a možnost si hrát, jak se mi zrovna chce. Jít kam se mi chce, plnit co se mi chce a dělat si věci tak, jak chci. Tempo si určuju sám, nikdo mě nikam nežene.

Filadelfie je vymodelovaná skvěle a má parádní atmosféru. Hlavně v noci z toho stříká takové to terminátoří pižmo. Člověk jede na motorce rozbouraným městem a jenom čeká, kde na něj vyskočí T-1000. Takhle bude vypadat remake Future Shocku, až jednou vyjde... Level-design je vůbec velkou předností hry.

Gunplay je taky fajn, ale přivítal bych větší množství zbraní. Sice je každý kvér modifikovatelný na dva další kusy, kde např. kuš může být plamenometem nebo bambitkou (podle skutečné události), jejich přepínání je ale zdlouhavé a v potyčkách není moc času vybírat tu nejvhodnější variantu. Vůbec ovládání může působit dost chaoticky nejen proto, že není možné si přenastavit některé základní klávesy.

Zabrání emeryky Norkama je tady vysvětleno méně debilně než v původním Homefrontu, neměl jsem proto problém příběh tak nějak i vnímat. Samozřejmě se nejedná o žádné terno a prakticky se celý děj točí jen okolo osvobozování, bez další přidané hodnoty. To ale vůbec nevadí. Takové menší osobní issue jsem měl pouze s Moorovou, která se v reálu chovala jako jeblá psychopatka, ale přes vysílačku se mnou komunikovala na úplně jiné úrovni. Ale to je detail. Ty bradavky jí stejně neodpustím...

Herní doba se u mě pohybovala něco přes 25 hodin, což je víc, než kolik uvádějí statistiky HowLongToBeat a to jsem ani a nesplnil všechno, co hra nabízí. Easter egg s TimeSplitters byl parádní a vůbec jsem to celé rozhodně nehrál neposledy. Homefront je Far Cry 3 - 4 říznutý Crysis 2. Ber, nech být... já se bavil královsky.

Hodnocení: ✰✰✰✰

*Norek - North Korean (severokorejec)
+18 +19 −1
  • PC 75
Hned na úvod je pokračování Homefrontu docela překvapení. Po nepříliš vydařeném vydání kdy měla spoustu technických problémů a nepůsobila hotovým dojmem, na ní autoři nezapomněli a své chyby se snažili opravit.

A v rámci možností se jim to povedlo a hra už stojí za pozornost. Přeci jen vize okupované Ameriky jednotkami KLA (korejské lidové armády) má něco do sebe, zvlášť když díky Cryenginu tato výprava vypadá opravdu skvostně a má své kouzlo.

Odboj proti norkům kterého se hráč stává součástí, je veden ve dvou oblastech. Červené kde se otevřeně střetávají odbojáři s vojáky a zabírají se důležité budovy pro posílení vlivu v sektoru. Žluté sektory jsou pod plnou kontrolou nepřátel a je zde nutný opatrný postup, provádět sabotáže a oslabit vliv na místní obyvatelstvo, aby se povedlo je nakonec přiklonit na stranu odboje a vyvolat povstání lidí proti režimu.

Pocit ze střelby a zbraní je dobrý, a hráči nabízí různé variace provedení a zbraňové úpravy jako je výběr mířidel, puškohledy, stabilizační vylepšení či tlumič. Každá zbraň má navíc dvě další provedení kdy lze předělat. Z útočné pušky lze udělat odstřelovací variantu či případně změnit na odpalovač min. A tyto různé variace jsou u všech zbraní. I zpracování granátů má čtyři různé provedení od normálního, po nástražný s detekcí nepřítele, dálkově odpalovaný mobilem či autíčko na ovládání které hráč ovládá a navede na cíl.

Jen škoda, že vedlejší mise nenabízí moc rozlišných úkolů je to klasické zabij nepřítele touto zbraní či způsobem nebo něco zjisti a vyfoť. Další věc co mi vadila je tichý hrdina, kdy ostatní postavy vedou zkrátka monolog. Tuto věc sice vývojáři změnili a hrdina skutečně začal mluvit, ale pouze ve dvou krátkých DLC.

Homefront: The Revolution se nyní dá bez problému doporučit všem kdo mají rádi střílečky s otevřenějším prostředím a určitou volností v přístupu jak zlikviduje všechny Norky.
+15 +16 −1
  • PC 55
Druhý díl válečné akce Homefront mě dokázal okouzlit i naštvat zároveň. Bohužel těch negativ postupně začalo přibývat a opětovné spouštění hry bylo postupně stále kratší a kratší.

Jedním a pro mě možná bohužel i posledním pozitivem je určitě grafický kabát s velice příjemnou optimalizaci, která nejde vždy ruku v ruce spolu. I na velmi vysoké detaily se hra chová plynule, různorodé herní efekty FPS nesráží, což je důležitým klíčem si hru skoro i zamilovat. Samotný gameplay mne zpočátku chytil, ale postupně bavil stále méně. Proč?

Začal bych zbraněmi. Podle očekávání se sice jako v každé druhé akční hře dají vylepšovat, ale ať už to někomu může jakkoliv připadat nedůležité, absence trvalého zaměřovacího kříže, který se objeví až poté, kdy se zbraň použije, mi prostě vadila, z hlediska hratelnosti přišla čím dál otravnější a u akčních her jsem se s ní setkal snad i poprvé. Je sice fajn, že různými modifikacemi zbraní (laser apod.) se dá částečně nahradit, ale jak říkám, jen částečně. Blbost? Asi ano, ne však pro mě.

Další věcí je styl hraní. Mám sice stealth v oblibě a líbí se mi, když se do akční hry přimíchává, ovšem u tohoto titulu vás k němu hra téměř tlačí a pokud se už dostanete do akce, protože máte z principu logickou touhu cestou k úkolu vyčistit lokaci od okupujících nepřátel, čeká vás při takové přestřelce hordy respawnujících se nepřátel vydatně podporovanými drony a dostat se z takovéto situace, když ke splnění úkolu zrovna nezlanaříte nějakého parťáka, je celkem zajímavé. Nic proti obtížnosti, pár nezdarů ve hře mě opravdu k infarktu nedožene, mnohem smutnější je spíš fakt, že stane-li se vám takovýto nezdar ke konci mise, což není nic neobvyklého, hra vás s úsměvem pošle do safe housu, z něhož jste v úvodu úkolu vyšli, a nic na tom nezmění fakt, že dva úkoly ze tří máte již úspěšně za sebou. Korunu pak tomu nasadí situace, kdy jsem se z takové přestřelky úspěšně dostal a hra na mě vztyčila prostředníček s tím, že moji parťáci nepřežili, tudíž úkol je nesplněn. Opravdu si mám před ně hrdinsky stoupnout a doslova je bránit vlastním tělem, když mám co dělat, abych se v krytu ubránil sám početní přesile?

Jak jsem již napsal, stealth způsob hraní rád mám, ovšem u válečných akčních titulů jej prioritně volit nechci a z uvedených důvodů se téměř vyhýbat přestřelkám postrádá poněkud smysl takový titul hrát. Pár takových podobných mám úspěšně za sebou, ovšem nepamatuji se, že bych u nějakého z nich někdy měl při hraní takovéto pocity.

Co dodat? Možná nastal čas se podívat na nějaký novější díl série Call of Duty apod., popř. se na tyto válečné akce jednou provždy vykašlat.
+14 +15 −1
  • PC 80
Když jsem se dozvěděl o prvním Homefrontu, hned jsem si vzpoměl na film z roku 1984 Rudý úsvit s Patrickem Swayze a Charlie Sheenem, ve kterém Korea obsadila USA. Ti, kterým se podařilo prchnout do hor, založili odboj, aby si své území vybojovali zpět. A jelikož jsem byl s filmem spokojený, těšil jsem se i na hru. Hra sice nekopírovala film, ale pointa zůstala stejná. Přiznám se, že dnes si už první díl moc nevybavuji, nicméně jsem byl hrou velmi překvapen. Není tedy divu, že jsem si druhý díl nemohl nechat ujít.

Začátek beze zbraně a následný tutorial se mi zdál trochu slabší. Ovšem po tom, co vám členové odboje svěří první kvér a vy si zastřelíte svého prvního korejce, se hra stává konečně zábavnou. Likvidovat nepřátele jde mnoha způsoby. Hlasitě, tiše, na dálku, z očí do očí atd. Musím vyzdvihnout nápad v podobě RC autíčka, na které jdou přimontovat výbušiny, hackovací nástroje i miny v podobě plyšového medvídka. Zbraně jde různě modifikovat a tak je vlastně jedno, že můžete mít pouze 2 na probíhající misi. K tomu granáty, miny a molotovy. Hra nabízí možnost rekrutovat až 4 členy odboje, většinou moc nevydrží a někdy se pletou pod nohy a překáží, ale i tak jsou alespoň malou pomocí a někdy se díky nim dostanete z na první pohled beznadějných situací. Vybíráním skříněk a popelnic si přijdete na menší obnosy peněz, které se hodí na zakoupení modifikací zbraní a vybavení. Po mapách se lze přemisťovat kromě chůze i pomocí různě rozmístěných motorek. Pro splnění některých misí je dokonce nutnost jich využít. Při osvobozování USA se mi vyplatilo nejdříve obsadit majáky, aby se pak odkryla mapa s dalšími obsaditelnými pozicemi. Na těchto pozicích jsou občas rozmístěny plakáty, na kterých je zobrazena nepřátelská technika a její slabá místa.

I když hra má v globálu nižší hodnocení, neviděl bych to tak tragicky. Hratelnost je dobrá i když má spousta hráčů výtky ke krátké kampani. Podle mnohých jde Homefront: The Revolution dohrát za cca 13 hodin. To je ovšem čas za který si hru prostě nejde vychutnat. Sám jsem v ní strávil 43 hodin a obsadil všechny možné kontrolní body a stanoviště. Prošmejdil každý kout, skřínku a popelnici, jen aby byly finance na vylepšení vybavení a tolik potřebné lékárničky.

Co se týče grafiky, tak není co vytknout. Je to svižné, pěkné a hardwarově nenáročné. Hudba poslouchatelná a snad jen občas neseděl zvuk povrchu po kterém jsem se zrovna procházel. Např. když jsem vběhl do kaluže, tak to občas nečvachtalo.

Celkově se mi hra líbila a s klidem bych ji doporučil raději odrostlejším hráčům, snad už jen díky vulgárním výrazům. Ale bez toho by to prostě nebylo ono a vyprávěný příběh by nebyl tak emotivní. Filmové sekvence se doplňují s hraním a vznikají tím zážitky, kvůli kterým stojí za to strávit čas před monitorem.

Pro: Příběh, zbraně, a hlavně RC cars s bombou :)

Proti: Místy obtížné

+13