Dying Light 2 je poměrně těžké hodnotit hlavně z důvodu, že není typickým pokračováním, ale spíše snahou o trošku jiné pojetí této značky, a tak se v něm setkáváme s řadou nových prvků, ale naštěstí zůstávají i některé staré známé prvky z předchozího dílu či DLC.

První, čeho si obvykle všimnete, bude rozhodně grafika a ozvučení. Grafika jako taková je pěkná, především na bližší vzdálenost nebo u postav, naopak už značně začíná kolísat při pohledu do dáli a při shlížení z vysokých mrakodrapů či komínů už je vzdálenější část města vyloženě ošklivá. To naopak nemohu říct o zpracování města jako takového, jeho postav, ale především monster a nemrtvých, které budete potkávat na každém kroku. Ozvučení je poměrně nevýrazné a z hry mi žádná melodie, vyjma té použité z prvního dílu, neutkvěla. Dialogy jsou naopak na zvukově výborné úrovni, jejich kvalita kolísá, ale oproti prvnímu dílu je v jejich uvěřitelnosti značný posun.

Zásadním bodem pro rozhodování je samotná hratelnost. Ta se stále drží konceptu parkour v zombie světě, ale zombie a jiné nestvůry už zde nejsou tím hlavním tahounem hry jako v jedničce, ale spíše takovým pozadím vyplňujícím postapo svět. To je nejvíce zřetelné u Volativů, které už ani zdaleka nepředstavují takové riziko po setmění, pokud jim vysloveně nevlezete do hnízda. Výhodou ovšem zůstává fakt, že by se měly nestvůry měnit, co se týče jejich mutací, podle toho, jak se v příběhu rozhodujete. Středobodem hry se stávají samotní lidé, kteří 20 let po událostech první hry přežívají jen v několika vybraných oblastech a dělí se do dvou frakcí a jedné skupiny. Jedná se o tzv. Strážce míru a Přeživší. Tou skupinou jsou Odpadlíci. Tyto frakce mají mezi sebou údajně soupeřit, ale povšimnete si, že s postupem příběhu není všechno tak, jak se to zdá, a jak to bylo slíbeno. Bylo už to napsáno níže, s postupující hrou ten konflikt mezi prvními frakcemi značně slábne a nemá na dění ve hře zas tak zásadní vliv, jak by se zpočátku zdálo. Příklad: Obsadíte elektrostanici nebo vodárenskou věž a máte na výběr, zda ji dát Přeživším či Strážcům. Vyberete jednu z frakcí a ta přinese určité výhody (buď snazší pohyb po městě nebo pasti), ale tím to víceméně končí. Ve hře se na to upozorní třeba větou: "Škoda, žes to dal jim, ale co už, to nevadí." a jede se dál. Potenciál válek frakcí se tak opravdu omezuje jen na dění podložené příběhem, který se oproti předchozímu dílu může větvit. Zde nemohu posoudit různorodost příběhu, neboť jsem jej dohrál jen jednou a podporoval jsem Přeživší především z důvodu snažšího přesunu ve městě, neboť jsem pasti kvůli snížené hrozbě nepřátel vysloveně nepotřeboval. Ale pohybovat se rychle a bezpečně po městě bylo zapotřebí daleko víc. Tak či onak, zjistíte také, že je to vlastně jedno, jakou frakci podporujete, protože i když budete kopat proti těm či oněm, stejně pro ně dříve či později nějaké ty mise splníte a nikdo vás za vaše dřívější chování trestat nebude. V tom vidím takový nevyužitý potenciál. Povedený je naopak přechod mezi dnem a nocí, kdy je rozhodně bezpečnější se po ulicích pohybovat ve dnech a naopak v budovách uprostřed nocí. Stejně tak je fajn obsazování vybraných budov, především mlýnů, elektrostanic a vodárenských věží, horší je to s neustále se nudně opakujícím obsazováním skrýší a stanovišť, kde se jeden pohlavár zatoulá a vy ho můžete nahánět třeba celou věčnost, abyste základnu mohli obsadit.
Povedené jsou souboje, které vývojáři hodně avizovali, ale vysloveně něco přelomového v tom nehledejte, spíše je to takové příjemné zpestření hry, zvláště když střelné zbraně zde vyjma luku nejsou.
Postavy jsou ve hře napsány i docela dobře, rozhodně mnohem lépe než ve všech zombie počinech Techlandu, které již vydal, a jsou uvěřitelnější. Stejně tak příběh, ač už se nemotá jen kolem té snahy přežít, je velmi dobrý a má povedené tahouny i zvraty. Hlavní postava je sympatická, uvěřitelnější a i se po městě reálněji pohybuje. A podařené jsou nejen hlavní úkoly, ale i ty vedlejší, kterých je celá řada, a ač se jedná o typově se opakující úkoly, autoři to krásně zaobalují minipříběhy nebo zajímavými, někdy tragickými, někdy komickými postavami.
Samotný pohyb a parkour doznal vylepšení, je uvěřitelnější, ale trvalo mi si na něj zvyknout, a to především na mechaniku omezené výdrže, kdy jsem nikam nevylezl, a omezení ve tmě. Později, když si postavu vylepšíte, už je to fajn mechanika a přináší i příjemnou výzvu narozdíl od prvotní frustrace. Tomu napomáhá i postupné získávání vychytávek - "padáku" a háku s lanem. Stejně tak se pak i souboje, pohyb po městě, nebo plnění aktivit typu najít inhibitory (vylepšováky zdraví či výdrže) stávají mnohem zábavnější a docházíte k tomu, že ta hra se možná pomaleji rozjíždí, ale když se rozjede, tak už nezastaví.

Technický stav hry je veskrze dobrý, vývojáři stále něco opravují, sem tam občas se objeví menší i větší chybky, ale naštěstí nic, co by znemožnilo hru dohrát. Navíc hra běží plynule po celou dobu hraní.

SHRNUTÍ:
Dying Light 2 je příjemnou evolucí prvního dílu a jeho dodatku, jen chvíli trvá si na ty změny zvyknout. V mnohém se liší, v mnohém se inspiruje sám sebou, nebo dokonce sérií Dead Island (v tom nejlepším slova smyslu), ale daří se mu to velmi dobře a vývojáři si za to zaslouží pochválit. Graficky bude hra občas lahodit oku, v pohledu do dálky spíš trnem v oku, zvukově je na tom průměrně, ale hratelnostně opět exceluje. Ať už se jedná o mise hlavní i vedlejší, různé aktivity, tak i samotný pohyb po městě, souboje a v rámci Techlandu snad nejlepší příběh doplněný zajímavými postavami s větvením hlavní, ale někdy i té vedlejší, dějové linie. Zpočátku možná pocítíte frustraci a budete kroutit očima nad některými rozhodnutími vývojářů (např. omezení výdrže při šplhu či v noci), ale když budete hrou postupovat a ponoříte se do ní, jen tak vás nepustí. Už teď se těším na další rozšiřování univerza skrze DLC nebo novou hru.