Dohráno v rámci letošní herní výzvy HC varianta láska nebeská:)


Asi pro nedostatek her, které by mě nějakým způsobem dokázaly zaujmout a chtěl bych si do nich ponořit, ve kterých lze oženit hlavního hrdinu a splnit tak letošní úkol ve výzvě;) Sérií nepolíbený a neznalý jsem dlouho přemítal, kterou z verzí dostupných na streamu mám pořídit, jestli tu Anniversary nebo tu s podtitulem lost chapters a jestli ve všech verzích Fable lze splnit úkol;) Nakonec po dlouhých hodinách hledání jsem usoudil, že remake původní hry bude asi ta nejjistější volba, načež jsem zjistil že i lost chapter je předělávkou původního prvního dílu a pro těžkou nedostupnost originálu na všech PC platformách jsem nakonec sáhl po Anniversary edici;) Asi jsem měl šťastnou ruku, díky celkem solidnímu grafickému překabátění, se jednalo z dostupných videí o visuálně nejpovedenější kus;) Nevím jak je to oproti tomu s původní hrou, dvojku a trojku si asi nikdy nedám. Je těžké najít vůbec byť náznak toho že by se hra někde prodávala. A teď k tomu jak se mi to hrálo:)


No pravda četl jsem o tom všelicos a čekal jsem víc, než jsem ve výsledku dostal. A ono kdybych to hrál před lety nejspíš bych si řekl wau ty systémy, které hra nabízí jsou kouzelné a neotřelé;) Několik možných konců jak může příběh dopadnout ;) a nějaký systém karmy díky kterému se postava mění buď ve zlou nebo hodnou;) Taky je tu možnost v poklidu zestárnout v průběhu hraní;) Jak moc a jestli lze umřít na staří jsem nezjistil. Abych mohl splnit výzvu musel jsem si najít manželku a oženit se;) Všechno jsou to zajímavé systémy, které na mě ale nějak moc nepůsobily a to především z toho důvodu, že se hra tvářila jako bych něco mohl změnit, i když vše bylo předem dané;)


K samotnému gameplayi výhrady nemám;) hrálo se to příjemně a snadno;) Za mě čas na oddychovou akční adventuru. Proč adventuru a ne RPG? Protože ono to zase, až tak moc těch RPG prvků nemělo;) Jasně nějaké základní atributy jako síla moudrost průžnost:) Které však v půlce hraní člověk hravě naplnil až po okraj a neměl kam jít. Vůbec nebylo kladeno na hráče nějaké rozhodování o tom jakým stylem se chce ubírat. Jestli cestou válečníka který kosí mečem jednoho po druhém;) Nebo cestou čaroděje či onoho lukostřelce který vše sestřeluje z povzdálí;) Ne že by jednotlivé schopnosti hrdiny neměly ve hře svoje využití;) Například, kdybych měl pižlat finálního bosse, který byl většinu svého času ve vzduchu mečíkem, protože jsem si během hraní nedal pár bodů do luku nebo magie, byl bych vskutku asi velice mrzutý;) Ale zkrátka nemělo to vůbec vliv na finální podobu vaší postavy;) Stejně tak jako itemizace ;) Strašně jsem se těšil, že někde najdou nějakou speciální zbroj no a stalo se že od půlky hry jsem běhal v jednom brnění až do samotného konce;) Asi možná kdyby se mi chtělo zjišťovat jak odemknout všechny ty dveře osudu;) Za kterými se sem tam nějaký unikát skrýval, bylo by toho víc, ale kvůli celé přímočarosti hry, jsem měl chuť dohrát jen samotný příběh a už to dál neřešit;) Ano hra je přímočará a to doslovně, je to jeden velký koridor, kde vlastně nemáte možnost uhnout z cesty a to doslova cesta jde pořád a pořád rovně i když se občas objeví nějaká zatáčka nebo odbočka;) Vracíte se jen ve vyjímečných případech a situacích;)


A přes všechny tyhle ty neduhy a nedostatky, které hra má a nikdo se je zjevně nesnažil nijak opravit ani vylepšit, když hru předělával jsem se docela bavil;) Asi to bude tím suchým anglickým humorem;)

Odehráno na ovladači ;) Za předpokladu, že bych to měl hrát na klávesnici a myši;) asi bych to rozstřílel, protože ta hra i když byla zjevně portována na PC si ponechala všechny prvky pro PC hráče z konzole :D

Největší bolest při plnění výzvy jsem zažil s touhle hrou 2x HC varianta ztraceno v překladu, ta první v podání jazyka, který je stejně jako zasazení tématem do Číny originální Mandarínština;) To bylo v pohodě, dialogů není mnoho a tak není potřeba nějak zvlášť rozklíčovat co v průběhu hry postavy tak vehementně řeší;) Ta druhá HC varianta byla hrát tuto hru;) Ono ne že by ta hra nebyla dobrá a zábavná;) Popravdě lepší gameplay u bojovky jsem jaktěživ nezažil.., ovšem náročnost dohrání na původní obtížnost, je pro hráče jako já nad moje síly a chápání;) (Nakonec jsem zvolil tu nejlehčí abych nestrávil ve hře 100hodin jen kvůli dohrání titulu.

Vždycky když už jsem si myslel, že danou lokaci mám zmáknutou a můžu zvesela jít porazit finálního bosse oh jak jsem se šeredně spletl, v rámci zachování mladého věku, který je výhodný udržovat pro hladší průchod hrou, jsem se v nějaké třetí lokaci před finálním bossem rozhodl resetovat pořád dokola ty předchozí dvě abych se vůbec byl schopen postavit tomu úplně poslednímu:) Když jsem prošel 20x tu stejnou mapu a už jsem myslel, že mám vyhráno narazil jsem na postavu, která mi to vrátila i s úroky:) Dostal jsem kombo které jsem před těmi 20ti průchody neviděl a nedokázal jsem na něj zareagovat a tak pořád dokola;)

Tohle podotýkám se dělo při průchodu na obtížnost střední tedy standartní, se kterou hra ruku v ruce vyšla na začátku a za kterou jsem vývojářům vděčný, že lopatám jako já ulevili s tím že hru rozdělili do obtížností tří;) Nakonec jsem se přesvědčil, že porazit trojku bosse v trošku vitálním stavu bude nad moje síly a sáhl jsem po obtížnosti nejlehčí;)
Tam mě přátelé překvapilo, jak diametrální rozdíl je mezi průchodem hrou a obtížností dohrát do konce. Nejen že vám hra nenásobí věk po smrti, ale ještě navíc jsou všechny obyčejné NPC triviálně jednoduché a to způsobí ve finále to, že jste schopní hrou proběhnout asi do dvou hodinek +-
Visuál hry a hudební stránka je parádní, level design dost jednoduchý;) Schopnost hrát více komb než 4pro hráče jako já nad síly a chápání;) Ale celkový feeling ze hry naprosto famózní;)

V životě jsem nedohrál žádnou soulslike hru a vůbec se za to nestydím, protože když vidím jak hráči u hry trpí, říkám si, hry mají být zábava a ne hodiny sebemrskačství na jednom bossovi, který vám nedaruje jedinou chybičku.
Za mě je tahle hra parádně nastavená, je těžká a může být výzva i na nejlehčí nastavení obtížnosti pro určitou skupinku lidí;) Ale díky tomu, že můžete obtížnost měnit si ji také vychutná daleko větší procento hráčů než tyhle ty Dark souly a Elden ringy a podobné srandy;) Které jsou z časového hlediska pro mě už prakticky nehratelné;)
Takže díky za tyhle kompromisy od vývojářů a díky že jsem si to mohl užít aniž by mi při hraní nepraskla žilka;)

Opět další hra do sbírky ze série letošní výzvy a sice kategorie Nikdy se nevzdávej. Nejprve bych začal tím, že Horrorové lekačky a walking simulátory nepatří mezi špičku ledovce mého herního záběru a bál jsem se, že si něco takového nedokážu užít. Ale spletl jsem se, spletl jsem se těžce, protože tihle chlapci ze studia Bloobers mi dokázali, že i taková hra se dá udělat způsobem, který nadchne. Ne tím herno-mechanikovým, ale atmosférou. Atmosférou, která je hutná, depresivní, nebezpečná, ale i hravá místy mírně vtipná a taky dosti psychadelická. Ano všechno se to vlezlo do jednoho celkem krátkého titulu - thrilleru/detektivky

Jak už jsem řekl na začátku hra nenabízí žádné těžké herní mechanismy, ty se omezují na občasné prozkoumání místa činu, přečtení si mysli oběti (což je mimochodem hlavní náplní práce observerů - pozorovatelů) Nebo zajištění důkazů potažmo stop. Tyhle interakce lze dělat jen v některých málo místnostech jinak hodně spletitého domu, který má nejrůznější zákoutí.
Co do atmosféry však hra strčí hravě kdejakou hru, co jsem doposud odehrál. Příběh je trošku chaotický a zamotaný a na začátku hry vlastně ani netušíte, na co se to k sakru koukáte, kde to sakra jste a co tady vlastně děláte. Některé pasáže jsou až Lynchovsky bazarní a doslova na některé otázky nedostanete odpovědi ani po dohrání hry a to se mi upřímně líbí, protože přesně to je to co nechává volný průtok myšlenkám v hráčově mysli během hraní a i po dohrání titulu. Kladete si otázky, co se sakra stalo Danielovi Lazarskému. Proč má neustále ty divné vize, je to monstrum které ho celou hru pronásleduje ve skutečnosti on sám? (aby bylo jasno monstra jsou v celé hře dvě) A co na to Jan Tleskač?
Všechno tak nějak cyberpunkově na konci samozřejmě do sebe zapadne, ale něco zůstane otevřené a nevyjasněné ani po dohrání hry. Mimochodem ta hlavní zápletka mi nebezpečně připomínala vyústění příběhu v Cyberpunk 2077 kdo dohrál dá mi jistě za pravdu a tak je více než jasné, že se do jisté míry kolegové z CD Projektu museli celkem inspirovat a nebo je to klasické Sci-fi klišé;)

Verdikt tohoto celého na konec je 80% za neskutečný vizuální zážitek a kulervoucí herecký výkon Rutgera Hauera a jeho neskutečně sexy hlas. A ještě mi prosím vás někdo vysvětlete jak to ti Poláci dělají, že do svých her vždycky nacpou takové borce a oni jim tu hru odehrají tak bravůrně, až má skoro člověk pocit, že hraje film.

V příštím díle Zaklínače hlavní role Henry Cavil

Se sérií Assassin's creed nemám žádné zkušenosti. Kdysi jsem sáhl po jedničce před lety a musím říct, že ovládání na klávesnici mě natolik zarmoutilo, že jsem opovrhl jakýmkoliv pokusem to zkoušet znovu, až do nedávna, sešly se dvě věci:) Pořídil jsem si controler a přišel jsem na výzvu databáze her:) A světe div se hned první téma mě naladilo na tuhle pirátskou akční adventůru.
Za sebe musím říct a to jako člověk neznalý předchozího lore, že jsem si co do příběhu nejspíš zvolil nejpovedenější titul. Jednak mám rád pirátská témata už od pirátu z Karibiku a druhak mě baví přesně tenhle typ her se zajímavým příběhem, který vlastně není nakonec tak úplně jenom o pirátech;)
Co mě však vyvedlo trošku z míry je snaha ozvláštnit titul tím backroundem, jakéhosi pseudonimu Ubisovftu, ve kterém jste zaměstnáni jako sběrač dat. Tahle ta linka mě nijak zvlášť neuchvátila možná je potřeba odehrát více her možná je potřeba odehrát hacknout více Anima zařízení přímo ve hře, ale mě jako hráči to nedávalo vůbec žádný smysl. Na druhou stranu tu druhou linku hlavní motající se kolem pirátů jsem si neskutečně užíval. Odvyprávěno to bylo skoro s takovou grácií a kandencí jako piráti z Karibiku, postavy měly šmrnc a okolí Karibských moří bylo dechberoucí i na 11 let starou hru. A to je asi to co mě udrželo při hraní ve střehu
Mám-li se totiž zaměřit na herní prvky a hratelnost tam by za mě hra takového rozsahu s tak velkým světem mohla dostat daleko větší péči. Itemizace je mizerná za celou hru jsem měl potřebu nakupovat nějaké nové zbraně jen jednou a to je obchod s meči a pistolemi doslova na v každém zálivu a ve výsledku je jedno jestli po lidech střílíte flusačkou nebo pistolí i když nasrávací šipky jsem si hodně užíval schován v keříku plivaje po lidech šipky dívaje se na chudáky jak mezi sebou zápolí :D a dohrál tak nesčetně misí.
Námořní bitvy a možnost ovládat svoji vlastní loď to už byl panečku trošku jiný level. Takové GTA na vodě to se jen tak nevidí, potápět cizí lodě a obléhat pevnosti v mezifázi hraní hlavní příběhové linky se mi neomrzelo. Možná si díky tomu ještě hru párkrát zapnu abych objevil více země otevřel dvoje tajné dveře a porazil loď duchů to jsou takové aktivity které bych si rád po dohraní ještě splnil, zajímá mě totiž velice co je za zavřenými dveřmi a loď duchů ta naproti tomu vypadá jako opravdová výzva.
Toliko ve zkratce ode mě. Možná že se k hraní Assassinů vrátím v nějakém dalším díle a doufám, že netřeba kontinuálně navazovat, jelikož co jsem tak pochopil tak každá jedna hra se odehrává v jiném období a jiné zemi.

Ubisoft nepatří k mým miláčkům a jejich monetizace současných titulů je naprosto tristní ale za tohle jim dávám jeden velký palec nahoru. Nu mám v seznamu ještě jednu Ubisoftí hru tak uvidíme jestli to na mě zanechá podobný feeling:)

Cult of the Lamb byla další hra, kterou jsem se rozhodl přidat do sbírky her, které si zahraju ve výzvě:) Asi největší tahák proč bych si chtěl hru zkusit zahrát a dohrát byl fakt, že má velice příznivé hodnocení jak u fanoušků, tak i profesionálních recenzentů, proto jsem neváhal a přidal ji do seznamu na první dobrou. A musím říct, že i po prvních nezdarech při spuštění (vývojáři mají nějaký problém nejspíš s v-sync, který jsem musel natvrdo vypnout u ovladačů grafické karty /způsobovalo to černou obrazovku po projití tutoriálem./) Jsem se nenechal odradit chybou, úspěšně jsem ji odstranil a zvesela se pustil do verbování oveček do svého vlastního kultu. No oveček vlastně ani ne:) Spíše všelijakých různorodých zvířátek, které potkáváte při plnění akční části a to sice rogue-like laděným dungeonem, který má dost chytlavou stylizaci, kterou bych přirovnal směle k stylizaci hry Cat Quest,
Ano rogue-like ovšem nejen, nebo spíše nejedná se čistě jen o tento herní prvek, protože o členy kteří s vámi kovertují se musíte patřičně postarat. K tomu dostanete malý zalesněný plácek, kde je kousek toho klidu a míru, pro vybudování vašeho komunitního centra :D Nejen že se o své zvířátka musíte postarat, aby netrpěly hlady nedostatkem spánku, a měly dostatek i té duchovní stravy. Kromě toho musíte vybudovat i městečko kde, je zaměstnáte natolik, aby se postupem času staly téměř soběstačné a mohly tyhle starosti dělat za vás. Vy se pak díky tomu můžete daleko lépe soustředit na výpravy, které zajistí dostatek surovin pro zaopatření celého kult.
Je za tím však daleko více, než jen to, aby jste vybudovali silný uctívačský klan. Ten pravý důvod je úkol, který jste dostali jako vykoupení za váš život, když jste se sami na začátku hry stali objetí pro bohy, po úvodní krátké cut scéně po vaší popravě se objevíte na divném místě. Na místě kde je uvězněný jeden z pěti bohů. Ten vám propůjčí svou korunku a moc a navrátí vás zpět do světa, aby jste jeho jménem porazili 4 zbylé bohy a vybudovali kult k uctívání jeho jediného.
Všechno souvisí se vším a tak nelze soustředit svoje úsilí jen na jeden aspekt hry, to by bylo zkrátka moc jednoduché. Když projdete první lokací a nakonec porazíte prvního ze čtyř zjistíte, že potřebujete daleko více uctívačů, aby jste mohli pokračovat do další části, a aby bylo možné další část otevřít musíte nejprve vylepšit svoji základnu. V tomhle hra na sebe krásně navazuje a tak se nestane, že by jste 6hodin v kuse lítali někde v dungeonu a kosili nepřátele. Po každé výpravě se naopak chcete vrátit na základnu a přistavět nějaké to lůžko navařit večeři nebo uspořádat mši pro své stoupence. Ty se dají ozvláštnit všelijakými rituály, které odemykáte právě průchodem dungeonů, ale třeba také plněním vedlejších úkolů o které vás žádají vaši věrní.
Hra se sice neřídí striktně pravidly rogue-like her, ale přes to pár prvků zůstává naproti tomu těch rpg prvků je ve hře co by se za nehet vešlo bohužel. Veškerý loot je omezený jen na přehršel surovin které musíte nafarmit a čas od času se vám odemče nějaké to vylepšení vašich zbraní při průchodu. Zbraní je 5 typů (meč, sekera, kladivo, dýka a pěstí zbraně) a můžete mít vždy jen jednu aktivní to pak do komba doplňuje kouzlo u kterého platí totéž. Jediné co se vlastně mění je jakási modifikace na zbrani a její level ten se zvedne buď tak, že v průběhu dungeonu narazíte na místnost s pylonem, na kterém je postavena a nebo ve vašem kostele, kde máte možnost po nasbírání dostatku bodů z mší, udělat vylepšení nějakého z perků.
Dalším aspektem jsou kartičky, které náhodně potkáváte taktéž průběhem dungeonu. Ty modifikují například počet vašich životů, a nebo přidávají nějaký modifikátor na útoky zbraní (jed, šance na kritický zásah, atd.)
Hra sama o sobě není žádná převratná událost, ale právě díky tomu propojení jak věci ve světě fungují a jak které mechaniky na sebe navazují, se stává velice zábavnou a návykovou.
Při hraní rozhodně doporučuji připojit Gamepad, na klávesnici a myši jsem to nezkoušel, ale troufám si říct, že by to mohlo být daleko větší utrpení.

A nějaké to slovo závěrem? Určitě hru nepouštějte malým dětem. Stylizací se může jevit jako nevinná hříčka pro děti, ale během hraní dochází k praktikám, které by vaše děti nemusely snášet dobře. Například obětování člena sekty pro lepší zisky, nebo pohřbívání, exhumování, rozebírání mrtvých na potravu a na konci hry dokonce k ukřižování :P

Další v sérii mnou odehraných her v letošní výzvě je Costume Quest. Po té co jsem si zvolil trošku nešťastně svou první hru do této kategorie a sice Pumpkin Jack, jelikož na mě dýchl svou Halloweenskou atmosférou:) Jsem byl nucen pozměnit titul, dlouho jsem hledal něco tématické a nakonec jsem na doporučení zvolil tenhle "dětský titul". No dětský:) Ale ano řekněme že atmosféra téhle hry je jasně deklarována hlavními postavami a dějem této hry. Vlastně to začíná docela nevinně koledováním v sousedství na tento Anglosaský svátek. Zazvoníte u prvního domu a dostanete něco málo sladkostí potom u druhého a v tu ráno se příběh hry rozvíjí a nabere rychlý spád. Zkrátka a dobře po únosu vaší sestry nebo bratra, záleží na tom jakou postavu si vyberete vás čeká nelehký úkol ji vypátrat a zachránit. Hra se celá odehrává ve třech rozličných kolech kdy v každém z nich musíte splnit řadu zajímavých úkolů, aby jste se mohli posunout do dalšího..

Hříčky jsou zábavné bohužel, až příliš repetetivní a většina úkolů je v podstatě založená na mechanice hidden "n" seek. Tedy vše v téhle hře musíte objevit. Mimo těch bojových. Bojové mechaniky jsou velice omezené, vlastně se vztahují jen na to, jaký kostým má vaše postava zrovinka oblečený. Při postupném procházení lokacemi se k vám postupně přidají další dva parťáci, takže se celé sekvence bojů možná o trošku zjednoduší. Potom jsou zde ještě kartičky, každá jedna postava smí používat jednu kartičku a ta vám přidá něco málo do bonusu vašich útoků. To je asi tak zhruba vše k boji, tohle je zjevně cíleno na mladší hráče není to žádná velká matematika prostě hrajete to co se vám líbí a ono to vždy nějak dopadne:) Naproti tomu visuál a kostýmy jsou nápadité, nejedná se vždy o úplně klasické halloweenské kostýmy, ten nejtypičtější je asi tykvák, ale můžete hrát na příkald za kočku, sochu svobody, robota (to je ten základní), rytíře a mnoho dalších.. pozn. nepodařilo se mi během hraní odemknout všechny.

Teď se ještě vrátím k hříčkám nejvíce mě vlastně ve hře potrápilo najít správný předmět(správné NPC) které by ně pustily do dalšího kola. V každém kole se tyto úkoly opakují vždy ve stejném množství. Jediné co se liší jsou "příběhové úkoly" mohu-li to tak nazvat.. Těch však není v takto krátké hříčce mnoho a tak se budete muset vystačit s plněním těch vedlejších.

Všechno má jedno schéma, proto je víc než odpovídající doba hraní. Ta trvá něco okolo 5hodin. Verdikt je asi takový vaše dítě to zabaví a vás neurazí:) Průchod hrou si užijete, ale zřejmě už znovu nezopakujete, aby jste co já vím třeba například dosbírali zbytek kostýmů. Nicméně visuálem hra potěší a proto v ní s radostí vydržíte celých 5hodin bez potíží až do konce:)

Dal jsem si tuhle krátkou hříčku v rámci letošní výzvy a musím uznat, že dnešní Indie studia jsou vážně kreativní. Akorát bohužel netuším, jestli ta hra měla sloužit spíše jako promo akce jedné kapely (zpěvačky), nebo dlouhý videoklip. Hudba je fajn příjemná, ale po druhém příběhu je už až moc stejná a je jí prostě obecně hodně na jedno brdo. A vlastně je to celé jen o té hudbě. Příběh není nijak zajímavý chytlavý i když vám tvůrci dali prostor domýšlet si co se vlastně odehrává v myslích protagonistů. Líbí se mi noirova atmosféra, která je vykreslená pixel artem v černobílé.. Bohužel pro mě je zde absence jakékoliv hratelnosti ve hře. Vy vlastně jako hráč pouze procházíte příběhem pomocí šipek. A pustíte občas výjimečně nějakou interakci mezerníkem (lze použít i ovladač) a pomocí těchto dvou akcí se odvypráví celý příběh. Vy by jste vlastně nemuseli dělat nic a hra by se mohla odehrát sama na autopilot. Což se vlastně v některých fázích hry děje. Jedete vlakem jedete autobusem etc. A několik minut koukáte z okna ven a hraje u toho hudba toť vše. Takže 60% za hudbu a noir.