The Longest Road on Earth je příběhová adventura složená ze čtyř kratších samostatných příběhů, které zachycují v sérii momentek každodenní život čtveřici odlišných protagonistů. Vzhledem k absenci tradičního textu a dialogů hra nechává prostor pro vlastní interpretaci a je na každém hráči, aby si sám udělal obrázek o herním světě i vnitřním životě postav.
Herní mechanismy jsou omezeny na pohyb a občasné interakce s prostředím a větší důraz je kladen na všímání si detailů a tvoření emocionální odezvy během sledování obyčejných činností jako například jízdy na kole, sbírání mušlí na pláži, sáňkování v prvních zimních dnech či práci v baru. K tomu dopomáhá neutrálně černobílá pixelartová vizuální prezentace a melancholický soundtrack složený z více než dvacítky skladeb nazpívaných jedním ze členů vývojářského týmu.
Qcko
Dal jsem si tuhle krátkou hříčku v rámci letošní výzvy a musím uznat, že dnešní Indie studia jsou vážně kreativní. Akorát bohužel netuším, jestli ta hra měla sloužit spíše jako promo akce jedné kapely (zpěvačky), nebo dlouhý videoklip. Hudba je fajn příjemná, ale po druhém příběhu je už až moc stejná a je jí prostě obecně hodně na jedno brdo. A vlastně je to celé jen o té hudbě. Příběh není nijak zajímavý chytlavý i když vám tvůrci dali prostor domýšlet si co se vlastně odehrává v myslích protagonistů. Líbí se mi noirova atmosféra, která je vykreslená pixel artem v černobílé.. Bohužel pro mě je zde absence jakékoliv hratelnosti ve hře. Vy vlastně jako hráč pouze procházíte příběhem pomocí šipek. A pustíte občas výjimečně nějakou interakci mezerníkem (lze použít i ovladač) a pomocí těchto dvou akcí se odvypráví celý příběh. Vy by jste vlastně nemuseli dělat nic a hra by se mohla odehrát sama na autopilot. Což se vlastně v některých fázích hry děje. Jedete vlakem jedete autobusem etc. A několik minut koukáte z okna ven a hraje u toho hudba toť vše. Takže 60% za hudbu a noir.
Wolverine
Tulareanus
montana
