Musím říct, že mě třetí díl Trilbyho série poměrně zklamal.

Začnu tentokrát technickou stránkou - ze začátku jsem si říkal co to je proboha za pestrobarevný hnus. Když se objevil flashback jak ze špatného LSD tripu, došlo mě (díky youtube), že takhle to fakt vypadá nemá, takže jsem přepnul na mini okénko, kde byly barvy normální, ale půlka atmosféry v háji.

Část atmosféry je v tahu i díky změně vyprávění. Začátek je přitom výborný, navazuje na vyprávění v druhém díle, takže vidíme Trilbyho už jako tajného agenta, který v prologu objeví Simone mrtvou a následně přijíždí do hotýlku, kde má být ona prokletá soška z prvního dílu. Namísto uzavřeného prostoru, řádícího ducha a vzrůstající paranoie se tvůrci pokusili o něco nového. Trilby tak skáče mezi dvěma verzemi hotelu - normální a krvavou. Přičemž v té druhé jsou všude desítky brutálních hororových gore scén, díky čemuž se z atmosférického hororu stal přeplácaný krvák. Celé to skákání do druhé reality je v podstatě k ničemu a z herního hlediska otravné a natahující už tak složitou hru.

Aby toho nebylo málo, tak kromě spirituálního světa prožívá Trilby ještě flashbacky, většinou kratičké, kde je něco potřeba udělat, aby se pohnul příběh (a většinou přišla nějaká krvavá scéna s novým vrahounem). Flashbacky tu hru táhnou, neboť v prvním z nich vidíme smrt Johna DeFoe nu a dále sledujeme historii dřeva, ze kterého byla vyrobena oživlá soška napříč staletími až k jeho původu. Je to výborně vymyšlené, sahá to mnohem dál než k obyčejné duchařině a je to v podstatě jediný důvod proč 60%.

Samotné dění v hotelu je nijaké s jedním parťákem, který není celou hru k zastižení a objeví se až na konci a dvěma absolutně nijakými postavami profesora a jeho asistentky. Konec je vysloveně pitomý jak z herního, tak příběhového hlediska hrdina musí umřít, aby oklamal démona, načež ho nahodí pomocí CPR.

Možná by to bylo lepší, kdyby mě to bavilo hrát. Jenže tvůrci zašli ještě dál a tak se celá hra ovládá šipkami a psanými pokyny (parser). Což je příliš retro i na mě, nebaví mě to, neumím to hrát a hra tomu moc nepomáhá. V těch starých parser hrách od Sierry se stačilo rozhlédnout (look around) a hra mě přesně popsala co vidím. Tady jsem se zasekl už v první místnosti na roletě, pak v koupelně na něčem na umyvadle. V kombinaci s nejasnými pokyny (podstrčení obrazu pod dveře), hotelem který je z 90% prázdný a také moji mizernou angličtinou, kdy prostě nevymyslím co hra chce slyšet jsem to nakonec vzdal a hrál podle návodu. Logické úkoly zmizely, namísto toho se objevují předměty kde předtím nic nebylo, spousta věcí nedává moc smysl, korunu tomu dává finále kde ležíte, krvácíte a namísto snahy cokoliv udělat prostě čekáte až hrdina na tom bude tak zle, že bude možné napsat "die".

Hru jsem dohrál, ale zážitek z takového hraní je pro mě minimální a nebýt solidního příběhu v minulosti, bylo by i to za míň než 60%.

Druhý díl série razantně mění prostředí a styl. Namísto starého domu se ocitáme na vesmírné lodi Mephistopheles v roce 2385. Ta mapuje život neznámé galaxii, na palubě je klasická startrekovská posádka - kapitán, první důstojnice, pilotka, inženýr, lékař a lodní poradce - toho se ujímáte vy. A máte tu pět palub a v nich místnosti, které byste na lodi čekali (můstek, strojovna, ošetřovna atd...).

Jinak ale běží všechno tak jak v prvním díle. Mephistopheles narazí na kontejner, který obsahuje pozůstatky Johna DeFoe z prvního dílu - zástěru, svářečskou masku, mačetu a také prokletou sošku, díky níž je jeho duch schopný posednout kohokoliv z posádky a rozpoutat vraždění. Jediné mínus je, že v druhém díle už víte co se děje a zmizí trocha toho tajemství. Jinak je to stejně výborné jako v prvním díle, ne-li ještě lepší.

Kapitán je nabodnut na vysílací antény, později zmizí a objevuje se živý? Další členové posádky mizí a jsou likvidováni brutálními způsoby. Tvůrci přitvrdili ve všech ohledech, takže přichází noční můry, paranoia stoupá, postavy moc velkou životnost nemají, gore začíná být i na pixelart parádní (lékařův pokoj!) a celé to funguje jako parádní vesmírný horor. Dočkáme se i výborného odhalení jak se ostatky dostaly do vesmíru a propojení s prvním dílem a jednoho zvratu (trošku zbytečného) na konci. Celkově je scénář téhle vyvražďovačky na jedničku.

Technická stránka? Na pravěkou grafiku jsem si zvykl a hudba zní velice Carpentrovsky, což je rozhodně plus, úplně mě to připomenulo všechny ty 80s slashery :)

Hraje se to víceméně stejně - máte prolog a 7 dní, cca 20 místností které procházíte a zjišťujete co nového. Hledáte a prokecáváte postavy, snažíte se dostat na místa kam jako lodní poradce nemáte přístup (kajuty, vnější plášť lodi, kapitánova kajuta a počítač) a na konci se snažíte už jen přežít. Ovládání na tři tlačítka je trošku složitější - přes pravé kliknete na věc a zkoušíte prohlédnout/použít/prokecat, popř. použít věc. Což znamená, že třeba do inventáře se nedostanete a odpadla možnost kombinovat předměty. Ale není to nic, na co by se nedalo zvyknout. Postup je opět logický a opět můžete zařvat mnoha způsoby. Některé časované akce nebo naháněčky z vrahem byly trochu otravné, u té poslední jsem se musel kouknout do návodu co se po mě vlastně chce.

Každopádně pokud se Vám líbil první díl, tak druhý nabízí úplně totéž, jen v jiném prostředí a s trošku lepším spádem a gore... ovšem i pár stresujícími situacemi, které v adventurách moc nemusím. Takže opět 80%.

Mezi těmi horami nedohraných adventur na mě čeká spousta her či rovnou sérií, které mě z nějakého důvodu odrazují. Umělecké, bezpříběhové 3D pokusy, různé vizuální romány, do čehož se dají zařadit i epizodní adventury bez většího adventuření od Telltale. A nebo naopak všechny ty pseudo retro hry, kdy adventura z roku 200něco vypadá jak to nejhnusnější z počátku 90. let. Já se zkrátka rád i u těch starších her kochám pěknou grafikou, takže nechápu proč by někdo chtěl hrát něco podobného.

S pocitem nejmenšího zla z výše jmenovaných jsem si stáhl 5 Days of Stranger stáhl a po prvotním šoku co to proboha je jsem si k tomu napodruhé sedl a nadšený to dohrál. Ta grafická stránka je pro mě zkrátka největší (a jediný) mínus, je to na úrovni první Laury Bow a nechápu proč to takhle dělat v roce 2003, natož třeba i dnes. Grafika není hnusná, nebo odbytá, je zkrátka stará. Když se ale pustíte do hry, přestanete ji vnímat a je to paráda.

Ocitáte se v kůži Trilbyho, profesionálního zloděje, který se vydal vykrást sídlo rodiny DeFoe, kde nedávno Charles DeFoe zabil svoji ženu a pak i sebe. Trilby o ničem z toho neví a i kdyby jo, bylo by mu to jedno. Do baráku vleze oknem, ale sejf je prázdný, okno zpět zaseklé, stejně jako všechna další okna i dveře. Trilby se ocitá v pasti s čtveřicí dalších lidí - reportérkou Simone, vykradačem hrobů Phillipem, teenagerem Jimem a tajuplným A.J.em (ten se ale ve hře prakticky neobjeví). Cesta ven nevede, objevují se noční můry, první mrtvoly a hráči nezbývá, než odhalit tajemství rodu, sahající do 19. stole k Roderickovi DeFoe, jeho neduživému synovi a bytosti ve sklepení. Zbožňuji podobné náměty, mám rád podobné duchařiny i ve filmech a na rozdíl od mnoha podobných filmových pokusů tady tvůrci vymysleli nejen zlo, ale i způsob jak ho zlikvidovat, za což jim patří dík.

Hra i příběh jsou kratičké, ale i přesto to funguje na 100%. Samozřejmě nečekejte od podobného pixelartu nějaké nechutné gore nebo skutečný strach, ale příběh je vymyšlený výborně. Možná snad až na policajty, kteří se nemůžou 5 dní dostat do baráku.

Hratelnost je také retro. Retro je inventář, kreslené ikony oka, ruky a pusy (přepínají se mezerníkem). Na rozdíl od starších adventur ale tady nečekají žádné dead endy, time limity, podivné triggery nebo nesmyslné kombinace (ale zařvat se tu dá hned 2* :D). Postup je na 100% logický. Pokud se někam potřebujete dostat, najdete většinou to co by vám logicky mělo pomoc a funguje to (zeď - krumpáč, zamčené dveře - paklíč). Přesně víte, co je k ničemu, co slouží k dokreslení story (různé knížky, televize) a pokud přijde složitější postup (detektor mrtvých) tak ho máte přesně popsaný v nějaké knížce, stačí pozorně číst. To se týká i odpovědí na to co se stalo v minulosti, nemusíte být Sherlock Holmes, jen pozorně číst a odhadnete to sami. Logické je i vyústění Zloděj nepoběží poděkovat policajtům za záchranu.

Zkrátka pominu-li prehistorickou grafiku a kratičkou délku, tak příběh i hratelnost jsou perfektní a já sám jsem překvapený, jak moc se mi to líbilo. Poctivých 80%.

Klášter na kraji lesa je další z mnoha českých humorných freewarovek. Jak jsem psal o pár her zpátky, klasické věci nesmí chybět - hned v prvním záběru nějaký zapadákov, putyka a nalitej trouba Jeník v hlavní roli. Od začátku útočí typické figurky z podobných her, takže nechybí nadržené jeptišky, nerudní prodavači, v hospodě je ožralý hostinský, v parku přiteplený úchyl atd...

Kupodivu se mě to ale tentokrát celkem líbilo. Humor až na jeden explicitní fekál je celkem nevtíravý a netrapný, je tu jemně pohádkové ladění (víla, mluvící kocour, anděl) a když se to přehoupne k celkem vážnému řešení Bůh vs. Satan, na konci je to krásně ironicky shozeno. Hrdina je sice na začátku idiot, ale poté co se mu zjeví anděl s přáním, aby se změnil se začne snažit a nakonec se svou pomocí opravdu změní. Najde si holku, proběhne celkem příjemná romantika a světe div se přirozená sexuální scéna. A konec má na podobnou blbinku dokonce i trošku hloubku. Z ladění hry jsem byl příjemně překvapený.

Grafická stránka je prostě český freeware, žádný zázrak, ale ani žádný průser. Celkem pěkná naivní kresba, kterou překvapivě doplňuje povedený dabing.

Hratelnost je ovšem dost pekelná. Zaseknout s nutností kouknout do návodu se mi podařilo už na první (a v tu chvíli jediné) obrazovce, kdy jsem ten klacek prostě neviděl ani po prošmějdění celé obrazovky. Poté ještě jednou, kdy by mě ve snu nenapadlo že otevření obchodu závisí na komentáři amerického turisty. Pak už jsem s vypětím sil a notným používáním systému "všechno na všechno" jel bez návodu. Je tu docela dost míst, spousta předmětů a 99% kombinací co Vás napadne končí hláškou "nejde to", která mě ke konci lezla příšerně na nervy. Čas od času jsem se zasekl i na exit gridu, třeba východ na benzínku jsem objevil úplně haluzově. Není to úplně nelogické ani neférové, jen tuhé... a nebo jsem neměl svůj den.

Každopádně těch 64% tady víceméně odpovídá, možná i trochu víc. Typická česká freewarovka s typickými postavičkami, humorem a dějem trošku o ničem, která je ale celkem příjemná.

Jumas mě v doporučení pravdu, tohle je opravdu krávovinka na 10 minut a já si tak můžu odškrtnout první a nejspíše poslední adventuru z roku 2020. Jeden pokoj, 4 jednoduché záležitosti na pár minut a výsledek je absolutní katastrofa :) Normálně bych nad takovou krátkou hříčkou spláchl, ale ono je to zaprvé docela hezký a zadruhé docela vtipný.

Zapnout telku, stáhnout roletu, vyvrtat díry pro obraz a zrcadlo už se zdá jednoduché. Výsledkem je zdemolovaný byt, záplaty ve stylu Pat a Mat a pičující hrdina ve stylu legendárního Luboše opraváře traktorů - já se na to... já to nebudu dělat... už jsem jen čekal když začne hystericky řvát a nadávat, ale zůstalo jen u relativně slušných narážek.

Pozná se v tom opravdu každý "kutil" jako já co má obě ruce levé. Třeba taková roleta v prastarém bytě v prastarém dvojitém okně, sešitá z dvou kusů jakéhosi igelitu. Uprostřed se to začalo párat, do bytu mě prosvítalo slunce či noční lampy, takže jsem roletu sundal i s dřevěným válcem (v 3 metrové výšce). Prostředek jsem zašil... vítězoslavně to tam pověsil, zatáhl za provázek ke stažení... a ruply ty staré stehy po stranách :D Po kompletním zašití (v ruce of course) roleta sice drží, ale zato je nakřivo a dřevo co je dole drhne o dřevěné stěny vnitřku okna.

Zkrátka ano, poznal jsem se v tom :) proto aspoň 60%.

PS: Čau miláčku na konci :D

Díky doporučení uživatele Jumas jsem zkusil Legii, kterou jsem sice měl v seznamu českých freeware adventur, ale když jsem koukl, že je to mixlé dungeonem, neodolal jsem a musel si ji zahrát hned :) Nu a pěkné to bylo, konečně zas český pokus za který se nemusíme stydět. Jen to není úplně adventura. Legie to je pohyb po čtvercích, k tomu pár dungeonů včetně soubojů, ale RPG prvky chybí a výzbroj si kupujete prakticky jen jednou. Je tu pár adventurních úkonů, ale povětšinou lehoučkých... přesto jsem se návodu nevyhnul, protože jsem díky backtrackingu, poměrně nejasnému cíli a pár prasárnám nevěděl co dělat a kam jít první. Takže snad akční adventura?

Grafika sice neohromí, ale na freeware pokus je to paráda. Autoři vytvořili sice graficky primitivní, ale poměrně atmosférické kobky a městečko, ve kterých navzdory čtvercovému pohybu nechybí plynulý pohyb a v lesích dokonce nechybí plynulý přesun ala Atlantis. Jak se jim tohle povedlo nacpat do 10 mega netuším, ale klobouk dolů!

Atmosféra je vůbec parádní. Jsme v nějakém středověkém zapadákově, odkud už skoro všichni utekli. Venku neustále prší, kolem řádí mor, v dolech se usídlili banditi, les ničí nákaza, vozka vezoucí pivo se utopil v bažině. V městě nechybí vydřidušský šmelinář, žebračka, pár ožralců a věčně nasraný hospodský. Hlavní postava není žádný hrdina, naopak je to poslední poskok v hospodě, který uklízí blitky, hospodský ho péruje za rozlité pivo, vlastní opilectví a jeho úkolem je sehnat zásoby piva... ber kde ber. K nějakým bojům se připletete náhodou, stejně tak náhodou se dostanete k penězům a lepší výbavě a záchrana světa se nekoná. Vaše pomoc je spíše kontraproduktivní (poustevník). A nejlepší na tom je, že 99% hry je reálný středověk, žádné nadpřirozeno, magie, elfové či trpaslíci. To 1% tvoří dvojice konců, které jsou poměrně překvapivé, cynicky špatné, ale k náladě hry se hodí naprosto dokonale.

Obrovské plus za staročeštinu, ve které jsou veškeré popisy i rozhovory, to muselo pořádnou práci!

Hratelnost trošku kulhá v tom, že máte celkem volnost kam jít a ani tucha, co vlastně dělat. I když je to kratičké - město s hospodou a 4 lidmi, les s cca 6 lokacemi a dvojice menších dungeonů na pár pater, tak jsem se ztrácel. Je tu pár adventurních úkolů (zprovoznění stroje na zlato mě udělalo velkou radost :D). Některé věci jsou ovšem z říše jasnovidectví. Helma a mnich v jednom dungeonu, kde předtím nic nebylo, nebo kýbl použitelný na uhlí i vodu, hru si můžete i zkazit když prohrajete všechny peníze ve skořápkách. No a v dungeonech potřebujete nakupovat (nebo najít) pochodně, hodí se víno na doplňování životů a jsou tu souboje. Levým tlačítkem se snažíte trefit odkrytou část těla, pravým přepínáte na krytí soupeřova protiútoku štítem. Celkem náročné, ale ne frustrující a výborně vymyšlené. V dungeonech nemáte moc času se rozhlížet, protože dochází pochodně, ale přitom občas musíte hledat ne příliš viditelné věci, hlavně peníze a pochodně.

Zkrátka chybičky tu jsou, je to poměrně krátké a nečekejte plnohodnotný dungeon ala Cardhalia (proto o 5% míň než jsem dal ji) ani rozsáhlou adventuru, ale zároveň tomu nechybí solidní atmosféra, zasazení příběhu i celkem slušná hratelnost. Když český freeware, tak takhle ano!

PS: Díky konci dává zpětně smysl i název.  I am Legion, for we are many.

A pokračuji ve sračkojízdě. Bez peněz do hospody nelez je další desetiminutovka jako Adventura v Olomouci. Ten minimalismus je tu dovedený k aboslutní dokonalosti, protože se odehrává na ploše jediné místnosti (ano modří vědí, je to hospoda). Zjistit že nemám na zaplacení je sice nemilé a jistě se s tím potýkal nejeden z nás, ale to ještě není důvod dělat o tom hru že?

Každopádně poklikáte pár věcí, někoho oberete, získáte love a šlus... hra je v podstatě jediný typický adventurní úkon. I když je to ještě kratší než výše zmiňovaná hra, dávám o 10% víc, neboť grafika je celkem pěkná.

Každopádně by mě zajímalo, jestli mezi těmi českými freewarovkami ještě narazím na podobný klenot jako Pět kouzelných amuletů. Nejspíše ne.

Adventura v Olomouci tu má 20 hodnocení, tedy třeba více než pátá Atlantis nebo čtvrtý Simon the Sorcerer ze stejného roku. Přitom jsem k tomu sednul 0:52 a 1:05 bylo dohráno. Nebýt hledání exit gridů, tak by to bylo rychleji. Takže špatný vtip z hlediska délky a bohužel i z těch ostatních. Jestli Okulděje mi ukázaly, že adventura složená z fotek nemusí vypadat vůbec zle, tohle je přesně ten rozplizlý, vyblitý, odpudivý humáč jaký si pamatuju u podobných pokusů z devadesátek.

Příběh tu není žádný (výlet do města a focení) a adventurní úkony jsou jednoduchoučké a pitomoučké. Před kostelem pláče holčička co chce dovnitř, ale nezná žádnou modlitbičku, farář si mě jako cizince pošle pro bezpochyby vzácnou sošku ke kostelníkovi, jeptiška chce abych ji otevřel auto. Opravdu se to odehrává v Česku roku 2007?

Dobré tak max pro sběratele dohraných adventur a 10% jen proto, že už jsem hrál i jednu horší (Blue Top).

Tak jsem si zas pustil jednu z českých freeware adventur a zase si po dohrání říkám proč to dělám. Já na ty hry opravdu nechci být zlej, ale ono se to prostě nedá.

Únos boduje už od začátku - (pod)průměrná grafika v malém okénku uprostřed normálního obrazu, příšerné hrubky, kterých si všimne i dysgrafik jako já. Hudba v první kapitole brakuje Slepic pírka v kratičké smyčce, nejde vypnout, takže jsem musel vypnout repráky. Při opuštění hry a nahrání je půlka obrazovek šedá, což vyřeší jedině vypnutí, zadání nové hry a poté nahrání pozice.

Česká adventura z přelomu milénia samozřejmě musí začínat v nějakém vidlákově plném karikatur a "humoru". Kupodivu ten je místy i docela vtipný (zastřelený a pohřbený Pankrác hned vedle Luneticů :D) a hra vezme docela nečekaný obrat k temnému příběhu o děsivých lesích, jednorukém strážci, monstru a armádě nasraných mnichů. Je tu docela dost gore, mrtvol a nechutností a za tohle rozhodně plusové body nahoru, stejně jako celkem solidní vyprávění v hrdinově deníku. Jenže... humor se pere s temným vyprávěním a to se pere s "vtipnými" humusárnami, kterých je hra plná. Jakoby autor nevěděl, zda chce dělat Poldu, Život není krásný nebo Posla smrti a tak to zmatlal všechno dohromady.

Totéž bych napsal o hrdinovi. Ten se zaťatými zuby bojuje s děsivým zlem, srdceryvně prožívá v deníku že musel někoho zabít a svinstva co vidí... a mezitím dělá věci u kterých nestíháte žasnout. Mírné SPOILERY! Dynamit a prase to je zbytečný humáč, zhypnotizovaný tlusťoch čirá sociopatie. Mno a pak taky narazíte na pedofila za křovím, který má potřebnou lopatu. Co s tím? Inu koupíte lízátko malé holčičce a dovedete ji k pedofilovi za křoví, pak se ozývá jen křik... a v bonusu si ještě můžete poslechnout jak to sice bolelo a krvácelo, ale příjemně. Jo tohle fakt chci dělat ve hrách, chytat malé holčičky pro pedofily...

Jinak hratelnost je celkem slušná - je tu několik kapitol, kupodivu celkem logický postup, na konci je bonus s odhalením původu zla a ještě jedna naprosto zbytečná "superbonusová" kapitola s řáděním ve městě. Hratelnost by byla fajn, jenže to skončí do ztracena, navíc předměty z inventáře jdou použít (objeví se na liště) jen když hra to uzná za vhodné.

A pak je tu několik stříleček u kterých se autor asi pomátl a kde musíte zhruba za sekundu zabít řadu strážců na obrazovce (2, 5, 6 a 4) což se prostě férově NEDÁ stihnout. Po asi 150 pokusech jsem pochopil, že mě nepomůže žádný skill, trénink, protože můj počítač je na to moc rychlý. Nepomohlo čachrování s procesory, nepomohl CPU Killer a nakonec pomohl AutoClicker, prográmek který automaticky kliká na myš. S jeho pomocí a notnou dávkou haluze, rychlosti a reflexů jsem to nakonec. Naprosto šílená, debilní minihra která nemá v adventurách co dělat.

Pro srovnání ze stejného roku a kategorie - Mrtvé město přes kratičkou délku bylo nesrovnatelně lepší, takže víc jak 50% to nebude.

RPGčka už nějaký pátek nehraju. Jsou to žrouti času, trávím u nich celé dny, neumím se rozhodovat, nemám trpělivost na dlouhý trénink. Ale když jsem narazil při procházení seznamů her na Cardhalii, červík zahlodal. Už jsem o ní slyšel (a zase zapomněl) v diskuzi o Grimrocku. Lákal mě retro dungeon, navíc český, zadarmo, o velikosti pár mega a tak jsem to zkusil. Ještě prvních pár map jsem váhal, zda budu dohrávat, nebo to smažu, ale nakonec mě to vtáhlo a hodnocení se zastavilo na 80%.

Cardhalia je zkrátka taková klasika, kdy pokud jste vyrůstali u podobných her z počátku devadesátek, tak Vás nic nepřekvapí. Už ten příběh - tradiční fantasy kraj s orky, trpaslíky, lidma (a šemědy). Bdí nad ním dobrý bůh Ventus, ale ten se ztratil a zlý bůh Urifel roztahuje pařáty. Přestože byl zakletý do hlavolamu rozbitého na spoustu kousků, jeho služebník sbírá díly a zabíjí jejich strážce. Za oběť samozřejmě padne i mistr čaroděj a na jeho učedníkovi je, aby s pomocí trojice náhodně přivolaných hrdinů zachránil svět. Je to klišé od začátku do konce, ale přesně takové, aby Vás to chytlo a nepustilo až do toho konce. Na rozdíl od těch starší kousků příběh dokresluje spousta knížek či vyprávění lidí, takže se dovíte o slavných bitvách, hrdinech, zemích i historii. Textu je hodně, ale číst to nemusíte.

Grafika... inu Grimrock to není. Je to opravdu jako tenkrát, čili ručně kreslená spíše průměrná grafika s nijak zázračnými lokacemi... přesto se pár atmosférických míst najde (bažiny plné oživlých mrtvol, stromů a duchů). A na freeware pokud je grafika naprosto v pohodě.

No a hratelnost je do třetice klasika. Kdo někdy hrál Lands of Lore, Beholdery nebo podobné, bude hned jako doma. Vybral jsem si Jekila, pár minut nahazoval statistiky na ultimátního válečníka. Přidal k němu divokého barbara Badsalese, moudrého mága Linxe a cynického zloděje Goldara a vydal se ven. Klasicky po krátkém lesíku přijdete do městečka kde je kurevsky draho, první co se vydáte čistit je sklep. Nechybí pevnost orků s brutálním podzemím, přátelští trpaslíci a jejich doly, kobky střídají rozsáhlé lesy a vše graduje v temné pevnosti.

Inventář je v pohodě, mapa se díky bohu kreslí sama a dokonce umí i tajná tlačítka (ale nikoliv neviditelné stěny). Puzzle jsou obtížností zhruba uprostřed, kdo ví co čekat tak na většinu věcí přijde a na ten zbytek je návod. Takže bojovníci fasují meče/sekery/kladiva, štíty, brnění, mág nějakou staffku a róbu, zloděj luk a sadu paklíčů na truhly a jde se čistit. Mezi čištěním občas najdete nějaký loot, mnohem častěji než ve starých hrách někoho na pokec. Statistiky jsou snadné - na začátku si vybíráte podle síly (bojovníci), moudrosti (mágové) či obratnosti (zloději), levely dáváte do boje, magie nebo zlodějství.

Přes těch 80% jsem s hrou dlouho bojoval. Spousta lokací je absolutně prázdných a obrovských, loot v nich je mizerný. Věci nemají žádnou identifikaci, takže zkoušíte metodou pokus omyl, vágní popis v knihách moc nepomůže. Na identifikaci mě pomohla jedna stránka se seznamem věcí a účinků (díky autore!) ale i s ní jsem s tím občas bojoval. Měl jsem dva bojovníky, specializované na boj s vysokou sílou, ale přesto ten druhý měl s některými věcmi úplně jiné (o desítky bodů) útočné číslo. Navíc i přes vyšší útočné číslo byla damage poloviční.

Největší problém mě dělal samotný boj. Bojovníci se tak v 90% netrefili, takže to řešil mág bleskem, který většinou vyřešil vše. Jenže mana byla rychle pryč, následoval spánek (mana lahvičky prakticky neexistují) a mezitím respawn. Ten je tady skutečně brutální, projdete chodbu, vrátíte se z druhé části dungeonu po vyřešení něčeho jiného a chodba je plná!

Ale chtělo to trpělivost a dost se toho zlepšilo. Loot se stal zajímavějším, u trpaslíků se dalo nakupovat i prodávat. Někdy nepotěšilo odbyté vyřešení questu (trpasličí doly) ale zase jsem si spravil náladu dostáváním se do jejich pokladnice :) Bojovníci kolem levelu 10 se začali konečně trefovat a mág byl redukován na mobilní lékárničku (magii jsem jinak moc nevyužil). Respawn se z životu nebezpečného změnil jen na lehce otravný.

A gradace až k finální pevnosti je fantastická, čeká vás několik brutálních "bitevních valčíků" s nadupanými bossy (díky bohu za ovládání na NumLock a svalovou paměť na tuto činnost :D) a na závěr přijde neodbyté, krásné zakončení včetně osudu postav.

Zkrátka přes všechny výtky to funguje jako kdysi. Tuna obrovských map (pro představu koukněte na návod i s mapkami), výborná hratelnost s pocitem "ty doly musím projít, vyspím se v práci :D" a skvělá zábava. A na to že je to freeware, tak klobouk dolů.

Vykašlal jsem se na zkoumání freewarovek nejasné kvality a po dohrání prvních dvou Samorostů jsem si sehnal i třetího. S malou dušičkou jestli mi to pojede, neodvaří počítač nebo něco podobného... přece jen hry z roku 2016 většinou nespouštím. Jelo to díky bohu i na "kalukalčce" a já dostal (skoro) přesně to, co jsem od třetího, před 8 lety hojně probíraného dílu čekal - z hříček se stala plnohodnotná adventura. Jestliže jednička byla hříčka na 10 minut a dvojka na půl hodiny, trojka mi zabrala celé odpoledne, neobešla se bez nakukování do návodu i záseků, ale o tom až níže.

Přestože od dvojky uplynulo 11 let, grafika se prakticky nezměnila. Ano je ostřejší, detailnější, ale styl zůstal zachovaný a to i tak, že přestože ve hře cestuje po několika různých planetách, stylově jsou si vlastně dost podobné. Grafika úžasná ve vypiplaných detailech, milionů drobných animací na pozadí, zvláštním stylu planetek evidentně bez atmosféry, vizuálních vtípcích (trpaslík tančící s čerty) a občas dechberoucích scénách. U broučí barevně-světelné šou mi spadla čelist. Příroda se střídá se pár stroji, nechybí opět povědomé mašinky z Machinaria... no a obrazovku můžete zoomovat, posouvat myší.

A ještě zůstane u technické stránky a to hudby. Jelikož je na hudbě hra postavená (opět níže), Floex si dal záležet. Hudba je úchvatná od tisíců variací na trumpetky, přes kytary až po stylové úlety typu ještěří beatbox nebo neskutečně chytlavá čertovská písnička :) Jinak trpaslík opět žvatlá, juchá a raduje se poočesky... mno a záporák mám pocit že nadává německy :)

Co mi nesedlo je příběh. Trpaslíčkovi spadne na planetku trumpeta a tak se vydá hledat její tajemství. Prochází 4+1 planety + pár měsíců/asteroidů a odhaluje krypticky zahalený příběh. To co funguje u krátké hříčky - náznaky v bublinách, komix prostě u dlouhé adventury nefunguje. Navíc když se odhalují co kdo a jak, ukáže se, že jde ve zkratce o zlého čaroděje s drakem.

Jinak hra je samozřejmě úžasná i když s výhradami. Hra Vás vysadí na planetu (vlastně i na tu si musíte doletět sami) v ruce máte trumpetu na komunikaci s čímkoliv (kameny, stromy, brouci, zvířata...) a poraď si jak umíš. Něco Vám dojde hned, něco tušíte, u něčeho si zavaříte mozek. Někdy jsem opravdu netušil co vlastně mám dělat, případně zda se sebrat a odletět (lávová planeta), jindy mi nedocházelo bublinové zadání od někoho, občas jsem se zasekl na principu puzzlu. To je jen drobný povzdech nad vlastní neschopností :) protože jinak puzzle jsou úžasné. Hrátky s prostorem, fyzikou, hádanky řešené tím že něco v rámci prostředí přetáhnete, světelné puzzle promítané do prostoru, samozřejmě spousta hudebních hádanek. Principy jsou tu podobné jako v předchozích dílech, ale o něco složitější. Třikrát jsem beznadějně zasekl - u lepidla mě nedošel princip za něco zatáhnout (nikoliv jen kliknout), finální puzzle byla klasická adventurní neférovost s opakováním postupu... mno a křížení kytiček to byl absolutní oser :)

Achievmenty bych si odpustil, ale samozřejmě posbírat jsem je musel :) Ony jsou většinou docela vtipné a oceňuji, že v jejich sbírání pokračujete i po dokončení hry a dořešíte pár restíků.

Nu a to je vše :) Překrásná hudební i grafická stránka, originální hratelnost i hádanky a občas trošku chaos v "příběhu" i v tom jak dál. Rozhodně to stojí za to.

Zase jedna z těch freeware hříček, jejíž dohrání nezabere ani půl hodiny. Což je asi hlavní a jediná výtka, jinak v rámci podobných hříček top záležitost. Stylová, temná grafika zaplivaného města, k poslechu hraje zajímavé elektro, příběh uvádí a zakončují komixové stripy jak z Max Payna.

Příběh je stejně temný jako prostředí. Hrdina je feťák a psychouš, který se zhroutil po rituální vraždě své přítelkyně. Po 3 měsících se z cvokárny vrací do zaplivaného bytu, venku na něj čeká kámoš prostitut a vykradač bytů, v baru je kromě barmana i jeho dealer, na hřbitově si úchylný hrobař užívá s mrtvýma holkama a někde tu běhá i onen vrah. A to není všechno - i na duchy a posmrtný život dojde. A taky na šílený pokus, který stojí za vším zmarem a uvěznil město v časové anomálii. Na tak kratičkou hru do ní tvůrci stihli nacpat docela dost. Celý ten příběh připomíná horečnatý blouznivý sen. A možná to i sen je a možná ne... kdo ví?

Hratelnost je každopádně v pohodě. Pár lokací, pár víceméně jasně použitelných předmětů. Poučen z předchozích freeware pokusů jsem podvědomě začal hned kombinovat vše na vše a zkoušet totéž na okolí, ale tady to není potřeba. Postupujete logicky v příběhu, vyplatí se oběhat a prokecat postavy, které se v příhodný čas objeví a zase zmizí a celkem rychle, to co by mělo fungovat funguje a tak se snadno a logicky doberete ke konci.

Pokud si chcete zahrát nějakou freeware adventuru a nechcete zavírat oči a uši nad hrůzostrašnou grafikou a dementním "humorem", tak Mrtvé město rozhodně stojí za zahrání.

Stargate Adventure sice není český, ale když už se tak motám kolem těch freewarovek, tak jsem se ke hře musel vrátit. Já ji totiž už kdysi v době vzniku hrál! Tehdy jsem ještě sledoval herní scénu, četl Score a když jsem se o hře dověděl, musel jsem ji mít. Nevím čím to bylo, zda jsem hrál nějaké demo nebo early acces, ale hra končila po první kapitole, grafika se mi nelíbila a byl jsem zklamaný. V té době byl celý Stargate fenomén na vrcholu, finišovala SG1, rozjížděla se Atlantis, mluvilo se o Universe a já naivně věřil, že budou vznikat spoustu lepších Stargate her. Nyní skoro 20 let poté je celý svět Stargate mrtvý a pohřbený a hry prakticky nikde žádné. Jen spousta nedokončených, zrušených nebo jinak zprasených pokusů.

Samozřejmě jsem celý ten vesmír miloval, co a proč po mě Stargate znamenala by bylo na dalších x odstavců, takže spokojím s tím, že to je pro mě jeden z Top 5 seriálů všech dob (původní SG1).

Hra se převedení zhostila parádně! Odehrává se to někde na konci 8 série, je to Anubis, který navzdory zásahu Omy Desaly žije a prahne po dalších Očích z konce 6. série. Kromě něj nechybí Bra´tac, Asgardi, podíváme se na Chulak, zmínění jsou i tajemní Furlingové. Přestože příběh není komplikovaný, to hlavní funguje. Dialogy jsou poučné i vtipné, postavy Carterové, Jacksona či Teal´ca reagují přesně jak v seriálu. Humor je úžasný! Když O´Neill "překládá" tablet, popisuje mimozemský panel kterému nerozumí nebo prohlašuje že je "ksakru válečník a ne doktor" tak je to prostě ono :) Tvůrci se pokusili i o nějaké to prolamování čtvrtého rozměru a kdo se bude snažit uvidí na základně štáb natáčející seriál nebo v titulcích bude vysvětleno kde je Hammond. Mimo humor potěšil i pokus o oslí můstek a vysvětlení proč O´Neill po 8. sérii odešel. Drobná výtka - autoři vůbec nezkouší vysvětlovat postavy či svět, automaticky předpokládají že hru budou hrát jen fanoušci seriálu.

Hratelnost je docela fajn. 4 kapitoly, hrajete za O´Neilla, pokud máte po ruce tým, tak s nimi můžete mluvit o objevech, předmětech z inventáře nebo jen tak o životě. Komentáře týmu k něčemu k určitým předmětům jsou k nezaplacení :) Pokud tým nemáte... inu O´Neill nebyl žádný génius, takže spoustu věcí neví k čemu jsou (hlavně ve finále), když uvidí monstrum nebo Jaffu, tak ho prostě zastřelí. Kombinace jsou celkem logické, pixelhunting se nekoná, občas jsem se zasekl hlavně v 2. kapitole, která je omezena časem (na SGC je spuštěná autodestrukce). Trošku mě to připomnělo dvojici Star Trek adventur z půlky devadesátek. Výtek jen pár. O´Neill nabere za cestu spoustu zdánlivě důležitých věcí, které ovšem k ničemu nejsou, jsou tu i falešné stopy (klec na ptáka a pták... není zač). Občas nekonečnými obrazovkami se plazí jak šnek; to že to jde urychlit pomocí Esc jsem zjistil až na konci.

No a grafika. Já prostě nejsem fanda tohohle pseudoretro stylu, nechápu proč by hra z roku 2005 měla vypadat jako ty ošklivější, rozmazané, rozpixelované adventury z půlky devadesátek. Mluvící hlavy jsou otřesné, prostředí občas podivné - namísto SG planet jsem si v zelených krajinkách, hradech a tržnicích připadal spíše jak v pohádce.

Jinak se mi to ale líbilo. Klasická, tradiční adventura a pokud máte rádi Hvězdnou bránu a retro adventury, tak to stojí za zahrání.

Z roku 2004 mě čekaly 4 freewarovky, bezesporu velice kvalitní, zábavné a zajímavé... pročež jsem se na ně vyprdl a namísto nich si radši nainstaloval z roku 2005 druhého Samorosta :)

Samorost 2 vypadá stejně jako první díl, grafika je opět neskutečně kouzelná, ale mnohem více se blíží Machinariu. Tam kde v jedničce byl víceméně pouze les, ve dvojce máme i nějaká obydlí, továrnu, pár mechanických zázraků a robotů.

Jinak ve dvojce přibude pejsek. Jmenuje se Alík, je neskutečně roztomilý třeba když běhá, štěká nebo občúrává květinky či oheň :) Alík je unesen zlými mimozemšťany a trpajzlík se vydává za jeho záchranou, v druhé půlce se pak snaží dostat domů. Příběh je opět jednoduchý, kratičký, se spoustou různých kravinek, brouků a zvířátek na pozadí a opět k takovéhle hře docela stačí.

Mno a jak se to hraje? Samorost 2 má 7 kapitol, některé opět kratičké na jednu obrazovku, některé už připomínají Machinarium rozdělením na více obrazovek a sekcí, kde třeba vlezete do domku či majáku a přední stěna se zprůhlední. A je to o něco komplikovanější než první díl. Trpajzlík může na určitých místech chodit, dají se na něj používat věci, jiné věci posouváte po obrazovce tažením. Občas nastavujete nějaké přístroje, občas pomáháte zvířátkům nebo jim naopak škodíte a jako minule je občas někdo sežrán :) Taková kompotárna nebo finální taxík jsou docela zapeklité úrovně. A přiznávám, že jsem se dvakrát absolutně zasekl a musel nakouknout do návodu - poprvé jsem si nevšiml tlačítka na křesle, podruhé když nebohý trpaslíček visel na padáku a řešením byla rychlá, přesně načasovaná akce.

Každopádně opět se mi to moc líbilo. Je to stále stejně roztomilé, o něco složitější, délkou už se to blíží skutečné hře (tak cca hodinku) a dobře to dopadne. Trpajzlík a pejsek se vrátí taxíkem domů, u ohně popijí, zatančí si a ožralej taxikář se vrací poněkud krkolomnou jízdou domů :) A já jsem spokojenej :)

A ještě poslední hra na dobou noc. Machinarium se mi kdysi opravdu moc líbilo a tak jsem se ze všech freewarovek na Samorosta těšil snad ze všeho nejvíce, aniž bych tušil co od něj vlastně očekávat.

Po spuštění mě spadla čelist, srdce zaplesalo a já byl okamžitě stržen. Grafika je překrásně renderovaná a celé je to prostě neskutečně roztomilé. Malý trpaslíček bydlí na asteroidu a všimne si, že se na něj řítí další asteroid. Tak nastartuje svoji raketu z konzervy a vydá se k sousedům, aby asteroid zastavil. Animačky, zvuky, blbinky na pozadí, zkrátka to kouzlo co měl Machinarium je už v téhle amatérské prvotině Amanity a i okoralé cynické srdce sázející odpady zleva a kritiku zprava zněžní a drží trpaslíčkovi palce, aby to dokázal. Už i tady stačí opravdu málo a přesto ten "příběh" prostě funguje.

Stejně kouzelná je i hratelnost. Chvílemi mi to trvalo, než jsem pochopil, co se po mě chce a že to nebude typická adventura. Není tu žádné menu, ukládání, postava nechodí, nemá inventář, nemůžete ji ani nijak ovládat. Ve hře ovládáte "božskou ruku", která kliká na okolí, povětšinou nejrůznější zvířátka a snažíte se něco provést, aby se hrdina posunul dál. Ať už je to mravenečník, ptáci, veverka se sbírkou LPček, každý může pomoc, když to třeba znamená že je někdo méně šťastný sežrán :). A to co není potřeba k cestě dál jsou právě ty různé kravinky, vyluzující roztomilé zvuky na pozadí, když na ně kliknete.

Nojo jenže... Ty zdejší "puzzle" jsou v podstatě pro děti (drobně jsem se zaskl jen u mravenečníka), jakmile pochopíte princip, svištíte dál, projdete 6 obrazovek (5* les + velín)... a to je konec. Asteroid je zachráněn, trpaslíček se vrací domů... a vy kouknete na hodinky a zjistíte, že jste to hráli cca 15 minut.

Je to stejně krásné, roztomilé, zábavné a originální jako pozdější Machinarium, chápu že je to prvotina a že to muselo dát zabrat i v téhle velikosti, ale plnohodnotná hra na víc jak 70% to prostě není.

Blue Top to jsou 3 Win okýnka (mapa, inventář, herní obrazovka), cca 10 základních barev (+1 modrý polda jdoucí po černém záporákovi - rasisti!!! :D), 6 lokací, 4 předměty (1 k ničemu) a 5 minut. Tak dlouho mi to trvalo dohrát. 2* tak dlouho píšu tenhle komentář. Nechápu co tahle věc dělá v top 10 nejvíce hodnocených adventur z roku 2003, zatímco třeba solidní Fenimore Fillmore (ať se držím dohraných her) tu má jen 7 hodnocení...

Tak ještě jedno číslo. 0 procent. Můj první "odpad" na databázi her. A jsem na něj pyšný.

Nukleární Karel, dle počtu hodnocení asi docela známá freewarovka, ale za mě opravdu nefalšovaná hrůza. Po spuštění na mě vybafla grafika, která vypadá jak spatlaná nějakým "umělcem" na základní škole v malování. Odpudivá postavička, prostředí, lidi, prostě všechno.

Na základní škole zůstal i "humor" protože tohle ani není trapný humor, to je jen čistá demence; většina popisků je absolutně pitomá, nevtipná, idiotská. Umlátit krtečka lopatou nebo podpálit bezdomovce mi opravdu vtipné nepřijde. Příběh tu ani není, prostě je tu nějaký rytíř vykopnutý z hradu, který se po projití pár lokací postaví nějakému šílenému vědci v atomové katedrále. A nakonec to skončí tak, že odpálí atomovku a zabije sebe i skoro všechny v okolí.

Mno a hratelnost. Tak je nějakých 15-20 obrazovek odhadem, na většině z nich není co dělat, to co je nutné udělat titulní hrdina většinou vyspoiluje. Tak za 15 minut by bylo hotovo a tak to tvůrci natáhnou minihrami, díky kterým se herní doba dostala nad hodinu. Minihry nejsou originální, ale aspoň jsou slušně zpracované. Jsou tu lehoučké kámen nůžky papír, windows miny (zívačka) či střelba prasat pro zábavu. Na druhé straně stojí dost těžké autíčka s vyhýbáním se minám, brutální střílení duchů na odvaření si šipek a piškvorky u kterých jsem strávil asi 20 minut, protože počítač je neomylný a já jsem na ně úplně blbej.

Každopádně za ty minihry a slušnou hudbu aspoň těch 30%, jinak opravdu nevtipný, odporný, amatérský pokus.

PS: Hra mi dvakrát odpálila počítač, takže nepomohlo Ctrl+Alt+Del, dokonce ani tvrdý restart a musel jsem to vzít vypínačem vzadu (při vrtání a piškvorkách). Tak buď mi odchází grafika/disk/zdroj (což je možné), nebo si to s Win 7 opravdu nerozumí... po vypnutí zvuku a hudby a akcelerace bez problémů. Tak nevím.

Ztraceným ostrovem z roku 2000 jsem chtěl začít procházení zbytku českých freeware adventur, jenže on to freeware není. Ztracený ostrov je regulérní komerční adventura, která sice nedočkala recenze ve Score (a tudiž jsem o ni neslyšel), ale na Games jsem recenzi našel a je to plnohodnotná hra s pěti kapitolami a epilogem.

Proto mě překvapilo, jak ta hra vypadá a jak je plná rozporů. Příšerně laciné a mizerně zpracované filmečky, které jsou ovšem plné děje, akce a soubojů, zejména outra stojí za to. Čert vem že scéna na mostě skoro 1:1 vykrádá Indiana Jonese a Chrám zkázy. Grafika je děs a hrůza i na rok 2000. V tom roce vyšlo z českých her třeba solidně renderovaný Polda 3 nebo pohádkově líbezný Mrazík, Ztracený ostrov ale spíše připomíná první pokusy z půlky devadesátek. Musím říct, že tak ošklivou grafiku jsem neviděl ani u většiny těch freeware her, co jsem teď dohrával.

Příběh? Jedním slovem chaos. Hrdina, který se nepochopitelně jmenuje Jelcin se na procházce s přítelkyní dostane do křížku s chlápkem s bleskovou zbraní, je přenesen do minulosti, přítelkyně zmizí. Chvíli to vykrádá Monkey Island (pirátské městečko, loď), chvíli Indiana Jonese. Jsou tu ovšem i něco jako Jaffové z Hvězdné brány cestující časem i vesmírem. Absolutně jsem nepochopil smysl toho všeho (mimozemšťani byli piráti? proč unášeli tu holku? co byl zač ten na začátku?), ovšem na druhou stranu jsou tu 4 konce! a všechny (2 dobré a 2 špatné) parádně vymyšlené.

Podobných rozporů je ve hře víc. Hrdina je svalnatý, občas poměrně akční a schopný hrdina kterému nedělají problémy akrobatické výkony či různé bitky. A jindy je to dement, který posere co může (ten laser na lodi!) a přemýšlí jako typický český srábek. Nu a dabing Lábuse z něj dělá dementa úplného a absolutně se k té postavě nehodí. Místy je to i docela vtipné (taneček Diany), většinou meh a někdy ultradementní (úvodní strom). I na banánovou slupku před schody dojde...

Hratelnost je první tři kapitoly opravdu děsná. Ve spoustě adventur sebou táhnete milion nepotřebných krámů. Jelcin sebou naopak táhne meč, kladivo, různé klacky, kopí, nůž... a přesto je zarputile odmítá používat, vysmívá se hráči za jeho pokusy a na řešení problémů použije vždy to nejméně logické. Dojde na používání dělové koule na mouchu či překousávání stromu bobrem... já nevím ale podobné 90s hrůzy mě teda rozhodně nechyběly. Kupodivu 4-5 pátá kapitola se mění na celkem přímočarý postup lokacemi s logickými úkoly a řešením (mínus jedno otravné bludiště) a hratelnost jde o 100% nahoru (hlavně při útěku s Dianou). Hra nabízí i pár nelineárních řešení, jsou tu celkem sympatické lodě.

Takže nevím. Hra plná rozporů s mizerným příběhem i grafikou, slušnými akčními scénami, finále, pár nečekanými nápady a naprosto rozdílnou hratelnosti v první a druhé půlce. Dávám 60%, ale doporučit nemůžu.

Královnu jezer jsem měl jako poslední známější adventuru z Becher soutěží (Little World se mi přes všechny pokusy nepodařilo zprovoznit). Ovšem nedejte se splést popisky, protože tohle žádná adventura, ani akční adventura není.

Královna jezer je čistá arkáda bez skákání, kde ovládáte pochmurného prince v pochmurném prostředí, klestíte si cestu zástupy pavouků a různých strážných a na konci Vás čeká drak. Ano, je tu sbírání klíčů a také občas nějakého předmětu, které většinou celkem logicky použijete na připraveném místě, abyste si otevřeli cestu dál, ale to z toho určitě nedělá adventuru, možná logickou arkádu. Něco ve stylu Dizzy série (bez omezení inventáře), Gods nebo třeba Blackthorne (ten tahal taky spoustu krámů).

Jinak je to arkáda pěkná, poměrně jednoduchá pro lidi odkojený 90s šílenostmi, díky absenci skákání se tu nedá prakticky zařvat pokud Vám monstra neuberou cestou moc života (na doplňování se tu nehraje). A pokud zařvete jedete od začátku kola, nikoliv celé hry a pokračování je nekonečně. Umíral jsem až v posledním kole, protože tam už postup probíhal metodou pokus/omyl (různé padání do propasti) a k drakovi taky bylo vhodno dojít ve víceméně zdravém stavu.

Pak je tu ještě příběh. Mno sice bych ho v arkádě nečekal, ale je tu. Vypráví se formou deníčku na začátku, mezi 6 úrovněmi a na konci, přičemž ta grafomanie mě připomněla různé japonské vizuální novely trošku jiného žánru, kde než se dostanete k nějaké akci musíte proklikat hory textu. Každopádně je to o depresivním, nanicovatém princi, který si domluvenou princeznu nechá ukrást strážnýma na vlastní zásnubní hostině, všichni se mu vysmějí a tak zahořklý, pološílený prchá z hradu a klestí si cestu horami monster... aby na konci přišel zvrat a tak beznadějný konec, že jsem hned hledal, jestli se to nedalo vyřešit nějak jinak či zda neexistuje alternativní konec.

Nedalo a neexistuje... ale i tak se mi to celkem líbilo. Pokud chcete pohodovou arkádu s logickými hádankami, tak se Královna jezer dá doporučit.

Okulděje, druhá becherovská adventura z roku 2006 a opět docela solidní záležitost. Becherovka tu hraje díkybohu minoritní roli s tím že hrdina ji má v kapse, v jednu chvíli se napije a v jinou ji nabídne kamarádům. Jinak se jedná o černobílou adventuru z pohledu první osoby poskládanou ze zdigitalizovaných fotek a skutečných lidí (hrdina vypadá jako děsnej vidlák), přičemž grafická stránka je celkem slušná, na pozadí bublá solidní hudba doplněná nějakým hororovým šeptáním.

Příběh je takový trošku LARP. Hrdina je ajťák co o víkendu vyráží na bojovou hru. Projde nádražím, lesem, městečkem a nakonec bunkrem. Cestou narazí na pár záhad a lehce hororových záležitostí (historka o šíleném doktorovi, zemřelá dívka kterou vidí na nádraží), má to celkem atmosféru. Bohužel zde přichází hlavní a největší výtka - utnutý konec! V okamžiku kdy se v bunkru stane něco hororového se hrdinové seberou a bleskurychle zmizí, čímž se sice zachovají naprosto logicky na rozdíl od 99% podobných situací ve filmech, nicméně hra tím prostě skončí.  

Hratelnost? Moc s podobnýma adventurama z pohledu první osoby nemám zkušenosti a spíše se jim vyhýbám, ale hraje se to celkem slušně. Lokací není moc, je tu pár opravdu solidních hádanek, kombinace se dají většinou uhádnout. Celkem brutální hádanka je křížkovaná čísel na papíře, kterou jsem čekal že hrdina nějak vyřeší, ale ne! Vy si ji musíte přepsat na papír a zakřížkovat ručně (a nebo printscreen a přepis do wordu :)) Protože lokací není moc, autoři to natahují opravdu brutálním PIXELHUNTINGEM. Drtivou většinu předmětů jsem našel opakovaným šmejděním myší po obrazovce, některé věci (magnetka) čistou haluzí no a ty čtvrtou dlažební kostku na tu jsem musel využít návod je mezi hromadou kamení o velikost cca 1*1 mm. Na konci přijde lehce otravný Galaxian za který se hra odmění svlíkačkou :)

Zkrátka, celkem jsem se bavil, díky tomu pixelhuntingu je hra natažená na solidní 2 hodiny, ale utnutý konec v okamžiku kdy se začne něco dítě opravdu nepotěšil.