Mezi těmi horami nedohraných adventur na mě čeká spousta her či rovnou sérií, které mě z nějakého důvodu odrazují. Umělecké, bezpříběhové 3D pokusy, různé vizuální romány, do čehož se dají zařadit i epizodní adventury bez většího adventuření od Telltale. A nebo naopak všechny ty pseudo retro hry, kdy adventura z roku 200něco vypadá jak to nejhnusnější z počátku 90. let. Já se zkrátka rád i u těch starších her kochám pěknou grafikou, takže nechápu proč by někdo chtěl hrát něco podobného.
S pocitem nejmenšího zla z výše jmenovaných jsem si stáhl 5 Days of Stranger stáhl a po prvotním šoku co to proboha je jsem si k tomu napodruhé sedl a nadšený to dohrál. Ta grafická stránka je pro mě zkrátka největší (a jediný) mínus, je to na úrovni první Laury Bow a nechápu proč to takhle dělat v roce 2003, natož třeba i dnes. Grafika není hnusná, nebo odbytá, je zkrátka stará. Když se ale pustíte do hry, přestanete ji vnímat a je to paráda.
Ocitáte se v kůži Trilbyho, profesionálního zloděje, který se vydal vykrást sídlo rodiny DeFoe, kde nedávno Charles DeFoe zabil svoji ženu a pak i sebe. Trilby o ničem z toho neví a i kdyby jo, bylo by mu to jedno. Do baráku vleze oknem, ale sejf je prázdný, okno zpět zaseklé, stejně jako všechna další okna i dveře. Trilby se ocitá v pasti s čtveřicí dalších lidí - reportérkou Simone, vykradačem hrobů Phillipem, teenagerem Jimem a tajuplným A.J.em (ten se ale ve hře prakticky neobjeví). Cesta ven nevede, objevují se noční můry, první mrtvoly a hráči nezbývá, než odhalit tajemství rodu, sahající do 19. stole k Roderickovi DeFoe, jeho neduživému synovi a bytosti ve sklepení. Zbožňuji podobné náměty, mám rád podobné duchařiny i ve filmech a na rozdíl od mnoha podobných filmových pokusů tady tvůrci vymysleli nejen zlo, ale i způsob jak ho zlikvidovat, za což jim patří dík.
Hra i příběh jsou kratičké, ale i přesto to funguje na 100%. Samozřejmě nečekejte od podobného pixelartu nějaké nechutné gore nebo skutečný strach, ale příběh je vymyšlený výborně. Možná snad až na policajty, kteří se nemůžou 5 dní dostat do baráku.
Hratelnost je také retro. Retro je inventář, kreslené ikony oka, ruky a pusy (přepínají se mezerníkem). Na rozdíl od starších adventur ale tady nečekají žádné dead endy, time limity, podivné triggery nebo nesmyslné kombinace (ale zařvat se tu dá hned 2* :D). Postup je na 100% logický. Pokud se někam potřebujete dostat, najdete většinou to co by vám logicky mělo pomoc a funguje to (zeď - krumpáč, zamčené dveře - paklíč). Přesně víte, co je k ničemu, co slouží k dokreslení story (různé knížky, televize) a pokud přijde složitější postup (detektor mrtvých) tak ho máte přesně popsaný v nějaké knížce, stačí pozorně číst. To se týká i odpovědí na to co se stalo v minulosti, nemusíte být Sherlock Holmes, jen pozorně číst a odhadnete to sami. Logické je i vyústění Zloděj nepoběží poděkovat policajtům za záchranu.
Zkrátka pominu-li prehistorickou grafiku a kratičkou délku, tak příběh i hratelnost jsou perfektní a já sám jsem překvapený, jak moc se mi to líbilo. Poctivých 80%.
S pocitem nejmenšího zla z výše jmenovaných jsem si stáhl 5 Days of Stranger stáhl a po prvotním šoku co to proboha je jsem si k tomu napodruhé sedl a nadšený to dohrál. Ta grafická stránka je pro mě zkrátka největší (a jediný) mínus, je to na úrovni první Laury Bow a nechápu proč to takhle dělat v roce 2003, natož třeba i dnes. Grafika není hnusná, nebo odbytá, je zkrátka stará. Když se ale pustíte do hry, přestanete ji vnímat a je to paráda.
Ocitáte se v kůži Trilbyho, profesionálního zloděje, který se vydal vykrást sídlo rodiny DeFoe, kde nedávno Charles DeFoe zabil svoji ženu a pak i sebe. Trilby o ničem z toho neví a i kdyby jo, bylo by mu to jedno. Do baráku vleze oknem, ale sejf je prázdný, okno zpět zaseklé, stejně jako všechna další okna i dveře. Trilby se ocitá v pasti s čtveřicí dalších lidí - reportérkou Simone, vykradačem hrobů Phillipem, teenagerem Jimem a tajuplným A.J.em (ten se ale ve hře prakticky neobjeví). Cesta ven nevede, objevují se noční můry, první mrtvoly a hráči nezbývá, než odhalit tajemství rodu, sahající do 19. stole k Roderickovi DeFoe, jeho neduživému synovi a bytosti ve sklepení. Zbožňuji podobné náměty, mám rád podobné duchařiny i ve filmech a na rozdíl od mnoha podobných filmových pokusů tady tvůrci vymysleli nejen zlo, ale i způsob jak ho zlikvidovat, za což jim patří dík.
Hra i příběh jsou kratičké, ale i přesto to funguje na 100%. Samozřejmě nečekejte od podobného pixelartu nějaké nechutné gore nebo skutečný strach, ale příběh je vymyšlený výborně. Možná snad až na policajty, kteří se nemůžou 5 dní dostat do baráku.
Hratelnost je také retro. Retro je inventář, kreslené ikony oka, ruky a pusy (přepínají se mezerníkem). Na rozdíl od starších adventur ale tady nečekají žádné dead endy, time limity, podivné triggery nebo nesmyslné kombinace (ale zařvat se tu dá hned 2* :D). Postup je na 100% logický. Pokud se někam potřebujete dostat, najdete většinou to co by vám logicky mělo pomoc a funguje to (zeď - krumpáč, zamčené dveře - paklíč). Přesně víte, co je k ničemu, co slouží k dokreslení story (různé knížky, televize) a pokud přijde složitější postup (detektor mrtvých) tak ho máte přesně popsaný v nějaké knížce, stačí pozorně číst. To se týká i odpovědí na to co se stalo v minulosti, nemusíte být Sherlock Holmes, jen pozorně číst a odhadnete to sami. Logické je i vyústění Zloděj nepoběží poděkovat policajtům za záchranu.
Zkrátka pominu-li prehistorickou grafiku a kratičkou délku, tak příběh i hratelnost jsou perfektní a já sám jsem překvapený, jak moc se mi to líbilo. Poctivých 80%.
Ankh: Battle of the Gods