Horizon je pro mě jedna z nejlepších her, ke které jsem se za posledních pár let dostal.

Není to nicméně proto, že představuje revoluční herní mechaniky. Ani proto, že má úplně nejlepší příběh či zasazení. Nelze ani říct, že by byl graficky naprosto jinde, než konkurence. Vlastně z herního hlediska nepřináší nic nového. A přesto...

Největší devizou této hry ale je, že všechny aspekty naprosto skvěle kombinuje do vyváženého herního zážitku. Dlouho se mi nestalo, aby vše krásně zapadalo do sebe a já se dokázal ponořit do světa hry tak, že mi opravdu záleželo na tom, co vlastně dělám a jak se budou odehrávat události dál.

Od počátečních momentů mě pohltila atmosféra světa, vykreslení postav a - přestože trošku tuctové - představení antagonisty. Bez nějakého vykrucování můžu směle říct, že si mě hra získala během první hodinky. A netušil jsem, že se vše bude stupňovat ještě výš.

Mohu o sobě prozradit, že se mi morbidně líbí vize, jak by vše mohlo vypadat, kdyby naše civilizace skončila. A Horizon: Zero Dawn mi v tomto ohledu přiděluje dávkou vrchovatou - po světe běhají robotičtí dinosauři, v podzemí jsou schované jakési bunkry, v nichž můžeme nalézt stopy a vzkazy posledních přeživších ze zaniklé civilizace. A světe div se - tuto hodně divokou premisu dokáže hra naprosto graciózně a poutavě vysvětlit. Což je dost možná největším úkazem. Kdybych si měl za každý herní příběh, který nadějnou zápletku nedokáže dotáhnout do konce, useknout prst, musel bych teď hrát hry pouze na Kinectu.

Nicméně, jak již stojí psáno výše, nejsilnější stránkou hry je jakási vyváženost všech herních prvků. Otevřený svět nesklouzává k naprosto fádnímu a generickému mustru her ubisoftu. Souboje jsou zajímavé od začátku do konce. Příběh se nevnucuje, ale příjemně se rozvíjí. Sidequesty jsou rozvážně navržené - a přestože se hra nevyvaruje řady fetch questů a sběratelských aktivit, nenutí vás do nich. Vše pěkně plyne.

Závěrem nelze napsat nic jiného, než jednoznačné doporučení hry - hratelnost je rozmanitá, příběh zajímavý, grafika skvělá, zasazení naprosto unikátní - a celkově se jedná o jednu z nejlepších her této generace.

Já vlastně naprosto chápu, proč se Skyrim téměř všem zdá tak super. Ta hra je prostě udělaná přesně tak, aby se líbila masám, tedy všem (což je z objektivního hlediska naprosto v pořádku).

A aniž bych se chtěl nyní považovat za herního kmeta, jenž vše okusil a na sklonku života již marně hledá ve hrách originalitu a něco osvěžujícího, musím říct, že pokud bych hrál Skyrim před čtyřmi pěti lety, byla by to pro mě rozhodně naprosto fenomenální hra.

Jenže... ono mi to prostě tak nějak nesedí.

Dřív mi nevadilo, že Bethesda má prostě jakýsi svůj rukopis, u něhož je primární vždy vize, a pak až praxe...

Jenomže teď mi prostě města, kde je patnáct obyvatel a všichni se tváří, že se jedná o metropoli, nestačí.
--- Proč tam není víc "domečků", proč tam není pár desítek "komparzistů"? Nebo by to pak nebylo ono? Určitě je lepší ignorovat fakt, že žádné město ve skutečnosti nedává smysl, než ignorovat fakt, že tam jsou prostě postavy, které budou říkat třeba jenom "I took an arrow in my brain..."?

Přijde mi neuvěřitelně imbecilní, že po třech hodinách a pěti questech se u Companions stanu vůdcem. Stejně tak je hodně zvláštní celý příběh okolo Companions -jsou vlkodlaci a nikdo to neví... tedy kromě desítek členů Silver hand, která je zlá, protože zabíjí vlkodlaky (???)
--- Jaká je asi šance, že by v téhle situaci zůstalo tajemství Companions tajemstvím? Jedna ku milionu? A pokud by zůstalo, tak jenom za cenu vraždění svědků, což by z Companions dělalo zločince....

Souboje s draky jsou paráda! Jenom dokud se člověk nezamyslí... a nezjistí, že je to celý jenom divadýlko.
--- Pokud se totiž hráč trošku zamyslí (což se dnes u her nesmí dělat moc často), tak prostě musí dojít k závěru, že o moc hůř je zpracovat opravdu nešlo. Drak chvilku krouží... a ať už si jej všímáte nebo ne, tak po chvilce přistane k vám, aby mohl být poslušně zabit. Nebudu rozepisovat asi deset způsobů, jak by jenom mě napadlo všechno (v rámci možností enginu) vylepšit, protože by to bylo objevování Ameriky.

Přestože je level scaling o dost jemnější než v Oblivionu, pořád mi tenhle systém strašně, strašně moc vadí.
--- Asi nejde udělat naprosto dokonale open world RPG bez jeho použití, ale určit bych ocenil, kdy se aspoň někde vyskytovaly oblasti, kvůli nimž by mělo smysl levelovat a shánět lepší výzbroj... Takhle to je prostě všechno jenom na okrasu.

A taky mi vadí, že hra je po všech stránkách naprosto nevybalancovaná a neotestovaná.
--- Ekonomika Skyrimu neexistuje. Obchodníkům se po dvou dnech vygeneruje znovu obsah peněz i zboží, což v kombinaci s kováním a enchantováním (je na to výraz v čestině?:-D) může komukoliv zajistit nekončené bohatství...
---Ono to kování a enchanting taky pěkně dokáže zamávat se zábavností hry. Posledního bosse jsem zabil dvěma útoky během asi 4 sekund. Super atmosférická výzva!

A ona toho je spousta, co mi na Skyrimu vadí. Ale hlavně mě to mrzí. Strašně jsem se těšil, že to bude prostě nepřekonatelná hra, RPG zážitek jako kráva... a ona se z toho prostě vyklubala Bethesdovská klasika... zase.

Mohl bych psát ještě patnáct stránek o tom, co mi vadí, a dalších patnáct o tom, co se mi líbí... Nicméně negativně jsem se nechal unášet již výše, a pozitivně mluví všichni ostatní... takže už nebudu plýtvat místem ani časem a radši půjdu brečet do kouta, že jsem dopadl skoro jako Dan Vávra...

Hned na začátek komentáře je potřeba vyjasnit si jednu věc - Zaklínač 2 jako hra samotná není 100%. I přes všechny klady je v ní příliš mnoho záporů, než aby bylo možné udělit jí s klidem v duši absolutní hodnocení... A přesto to dělám.

Nyní by mohlo následovat několik odstavců vychvalujících grafiku, příběh, hratelnost, level design, všeobecný smysl pro detail... a hodně dalšího. Ale není to potřeba. Dá se to shrnout slovy "absolutní špička". Neznamená to ani "dokonalé", ani "nepřekonatelné". Prostě vrchol toho, co mi v současnosti počítačové hry nabídly.

Mnohem důležitější mi přijde samotná podstata hry. Když se nad tím pořád dokola zamýšlím, nechápu, jak je možné, že vůbec vznikla v takové podobě, v jaké jsem ji dohrál.

Jedná se o hru s nepochybně obrovským rozpočtem, za níž stojí nepředstavitelné množství práce. Kdyby se něco zvrtlo, lidé na ní pracující by možná na dobro skončili. A stejně - prodává se bez protipirátské ochrany. Exkluzivně na platformě, kde se padesátkrát víc krade než prodává. Na platformě, která oproti konzolím slibuje zaručeně nejmenší výdělky. A vychází přesně taková, jakou ji autoři chtějí mít.

Jsem zatraceně rád, že když se tu souloží, tak bez oblečení. Když se nadává, tak pořádně. Když někoho Geralt sekne do hlavy, tak má tu hlavu sakra na půlky. Že když ten boj prostě neumím, tak dostanu na prdel. Že nějaká hra sakra konečně po dvou letech trošku vypadá! A když udělám rozhodnutí, tak tím kurva změním půlku hry!

To, co mi nabídnul Zaklínač 2, to mi žádná jiná hra nedala. Není to dokonalá hra. Má chyby. Ale ve srovnání s ní je každá každičká AAA hra posledních dvou let jenom komerční sračka.

Tohle má duši, přátelé.

Protože se k tomu nikdo pořádně nemá, zbylo to na mě. Místo bezúčelného komentování toho, že je Fifa 11 fotbal a že můžete hrát ligu a kdovíco, je podle mě mnohem důležitější a všemi žádanější otázka, jestli je tento fotbal lepší než ten druhý fotbal, nebo jestli to je na jedno brdo, nebo jestli je lepší jít za ty prachy do hospody. Na fotbal.

Asi nejdůležitější je rovnou na začátek napsat, že obě dvě hry jsou dost slušné. Nenadávají, dělají co chcete a k tomu všemu se i dost slušně dají hrát. Záleží spíš na tom, kdo si kterou hru pustí... Fanboi FIFY prská, že PES je jinej a horší než FIFA, fanboi PESu zase nadává, že FIFA je pro děcka, oba jsou spokojení, že si tu druhou hru stáhli a nemuseli za ni platit, protože ta, kterou si koupili, je prostě zákonitě lepší (jinak by si to nekiupovali, logicky). No a na konci dne jsou všichni spokojení. Kromě mě, protože po letech hraní PESu a nadávání, že FIFA je pro děcka, mě tento rok baví víc FIFA...

Zasvěcení teď smutně kroutí hlavami, protože změnit tábor PES za tábor FIFA je něco jako přestoupit z Barcelony do Realu... když se za týden hraje El Clásico... a potom dát tři góly... a pak v novinách hlásat, že katalánština je zmrvená španělština... Jenomže tento rok je FIFA jiná. Je zábavná. Je fotbalová. Je to taky obšlehnutá o rok starší konzolová verze. Ale to nevadí. Pořád lepší než ty předchozí verze, obšlehnuté z GameBoy Advance.

Ok, ale teď k věci - v čem je teda lepší FIFA než PES?

- ANIMACE - Je to přesně tak, sledovat FIFU v pohybu je docela parádní zážitek, kdežto když si člověk zapne PES, čeká na něj 22 epileptiků, kteří běhají podezřele rychle... Animace brankářů a obránců jsou o světelné roky napřed, a střílející útočníci ve FIFĚ narozdíl od PESu střílí opravdu plynule z pohybu... kdo viděl, pochopí.

- ATMOSFÉRA - Tohle je už docela obehraná písnička. Když si zapnu PES, fandění na stadionu mi připomíná spíš hučící stádo mladoboleslavských opilců. Stadiony ve FIFĚ jsou podstatně živější, diváci tak nějak doplňují hru a působí to mnohem líp.

- KOMENTÁŘ - Tohle možná bude trošku věc názoru, ale vždycky jsem po pár dnech hraní u PESu komentář vypínal, protože byl... tak nějak... jak to říct přesně... totálně na pi*u. FIFA je opět mnohem dál - a přestože se jedná jen o komentář automatický, kde se věty opakují a mnohdy komentátoři trošku nemají pravdu, skvěle doplňuje hraní. Jenom nesmíte moc zapínat tu českou verzi... pokud nechcete vědět, jak to dopadá, když se Bosák se Svěceným pořádně ožerou.

- FOTBAL - Neříkám, že je ve FIFĚ lepší, ale do smrti budu bránit názor, že je ku*evsky zábavnější. Všechno to tady do sebe pěkně zapadá, pocit z hraní je opravdu vysoko... FIFA a PES je, co se týče "simulace" fotbalu, něco jako srovnání Anglické a Španělské ligy. Jasně, v Anglii je to o taktice, trávníky jsou mokrý aby se brejkovalo, fotbal jako z učebnice, všichni, kdo to s fotbalem myslí smrtelně vážně na něj nedají dopustit. Ale ve španělsku se prostě lidi i hráči fotbalem především baví, střílí se tady góly (to v Anglii asi taky, ale... rozumíte...), dělají fintičky, všichni blbnou...čert vem nějakou taktiku a strategii, tady jde o to hrát pěknej fotbal.

- HUDBA - No hudba. Skoro bych řekl, že vývojářský tým PESu si na rozpočet hry plánoval přivydělat jako super popová kapela, ale nikdo tu hudbu nechtěl, tak skončila ve hře. Bohužel. FIFA má hudbu superparádní. Sakra - něco z toho jsem pozděj zaslechl i v rádiu.

No a v čem je lepší PES? Má lepší grafiku (a to pořádně lepší, trávník tam dokonce nevypadá jako poblitej koberec), rychlejší menu, lepší možnosti strategie, má master league (protože ten manažer mod ve FIFĚ je totální výser v porovnání s ní), a taky má hodně věcí, co jsem čekal spíš u FIFY - vychytaný replay, pěkný efekty, působivý začátky zápasu, střídání, u kterýho se nemusíme dívat, jak někdo zmutovanej, kdo patrně zabil a snědl hráče, kterýho jsme chtěli poslat na hřiště, nastupuje do hry...

...a asi je pořád reálnější. Ale na to kašlu. Není to ani zdaleka taková zábava jako hraní FIFY.

Fallout je dnes regulérní legendou. Jsem si více než jistý tím, že nikdy nevznikne hra, která by dokázala zpracovat svět po atomové válce lépe.

Hlavní devízou je neopakovatelná atmosféra, která nemá konkurenci ani po více než jedné dekádě od svého vzniku. Mohutně jí napomáhá pravděpodobně nejtrefnější hudební kulisa všech dob - hudba neruší, není zbytečně monumentální, mnohem spíše minimalistická a daří se jí zapadnou do vypilovaného celku.

Grafika, soubojový systém, herní svět, příběh, questy - vše je dle mého skromného názoru přesně tak, jak má být. U této hry nedochází k tomu, že by jedna složka přehlušila ty ostatní, jak se velice často stává v současnosti. Místo toho je vám servírován vyvážený koktejl, který místy upozorní na to, že byl namíchán v době, kdy měli hráči ještě trochu koule - nikdo vám neříká, kam máte jít, co máte udělat, s kým se spojit, komu nevěřit... vše je na vás. Máte najít vodní čip, je třeba to zvládnout do 150 dnů a... to je vlastně všechno:-)

Na svojí pouti zničenou Kalifornií potkáte spousty individuí, frakcí (BOS FTW:-)), navštívíte zajímavá města či osady, postřílíte pár floutků (nebo také ne, Fallout je možné dohrát bez jediného zabití) a mnoho dalšího a dalšího.

Fallout je jedno z těch nejlepších rpg, co bylo kdy vytvořeno. Nepřekoná to ani lepší grafika, ani větší rozpočet, ani větší vývojářské studio, ani dabing Liama Neesona (ahoj Bethesdo;-)). Pořádná hra musí mít duši, a Fallout jí má za deset her.

To, co mi v souvislosti s touto hrou nejvíce vadí, je fakt, že v mnoha recenzích byl hlavní výtkou argument, že hra neposkytuje takovou volnost jako např. Stalker.

Proboha, to už jsme opravdu dospěli do doby, kdy hry MUSÍ být nelineární sandbox, aby dosáhly výraznější úspěchu?

Metro 2033 je velice, velice dobrá hra. Kdyby tak vyšla před vlnou vyprovokovanou GTA 3, tedy trendem "sandox je všechno." Já jsem se dostal do stavu, kdy doslova vyhlížím hru, která bude aspoň trošku lineární. Metro je lineární totálně.

Atmosféra je výborná, hratelnost velice dobrá, level design je poměrně originální a některé části hry prostě skvělé. Ale na každé tři výborné části připadá jedna dost podstatně slabší. To je asi hlavním kamenem úrazu.

Nejlépe to vystihl pipboy, když hru označil za velmi podobnou hrám Modern Warfare. Opravdu - skripty jsou velmi časté, pohybujete se drtivou většinu času v koridorech, nepřátel je místy více než by od nich bylo slušné... a celkově to vytváří příjemný celek.

Grafika je pěkná, ale to nemá cenu nijak zvlášť řešit. Graficky stojí hry poslední dva tři roky v podstatě na místě (což je vlastně jen dobře), takže není nijak těžké většinu jich překonat. Ať už je grafika jakákoliv, stává se tu naprosto nedílnou součástí hraní - třeba u Crysis, Far Cry 2 i jiných her stojí vše prostě pouze na grafice, tady tomu tak není, a to je velmi dobře.

Já osobně prostě cítím, než že vydávat sandbox, jemuž to ubere na atmosféře či soudržnosti děje (a především u děje to je jistota), je lepší udělat striktně lineární hru, která je jednoduše výjimečná.

A Metro 2033, i se všemi svými chybami, je zatraceně výjimečná hra.

Hm, přijde mi obrovská škoda, že o téhle hře se skoro nikde vůbec neví.

Hra má výbornou atmosféru, podkreslenou zajímavou a dost často na poměry RPG velmi nezvyklou hudbou, líbivou, i když docela průměrnou grafikou, příjemnými questy (těším se na den, kdy se takhle originální úkoly dostanou i do těch vysokorozpočtových RPG) a velmi zajímavým, přestože dost amatérsky prezentovaným příběhem.

Právě na zakončení příběhu se nadává - nicméně ničeho se nebojte, není to zdaleka tak špatné (a když píšu zdaleka, tak myslím tak zdaleka jako to má daleko Jiří Paroubek k sympatickému a čestnému člověku). Zakončení je prostě originální ;-)

Zmíněná hudba se od klasiky odlišuje tím, že nehraje pouze pro podkreslení dění, ale jako jeho nedílná součást. Tam kde např. Risen spustí lehce melancholickou melodii, která pěkně doplní působivou přírodu kolem vás, se Divinity vydává trošku jinou cestou. Místo melodie se z reproduktorů (či sluchátek) line dosti dynamická hudba, která v podstatě udává tempo hraní:-) Nicméně hudba nehraje pořád, takže i přes svoji nápadnost jen tak neomrzí.

Ze začátku působí dost uboze soubojový systém. V podstatě pouze hack und uber slash. Nicméně po této stránce se hra dokáže vzmužit a nabídne spoustu skillů, které přinesou i lehký nádech strategie a přemýšlení.

Hraní za svoje alter ego draconis je... velmi specifické. Nebál bych se to přirovnat k jízdě na koni v Oblivionu. Tam se kůň chová a pohybuje všelijak, jenom ne přirozeně jako kůň skutečný. A tady je situace v podstatě stejná. Pohyb draka je docela jalový, ale souboje ve vzduchu se změní na určitou dobu ve slušnou zábavu (poté bohužel díky stereotypu začnou nudit).

Celkově vzato je Divinity II výborným RPG - má zajímavé předměty, questy, svět, postavy... prostě vše co by RPG mělo mít. Nicméně pro někoho bude asi trošku moc akční, někomu může vadit částečná linearita (což já naopak velmi oceňuji a se slzou v oku vzpomínám na Gothic 2), někomu nemusí vadit skoro nic.

Ale pokud někoho baví RPG a nevadí mu akčnější ladění (a narozdíl od Dragon Age je tady akce i zábavná), ať určitě po Divinity II sáhne, litovat nebude.

Na úplný závěr pouze dodám, že hra je vyzbrojena místy téměř fenomenálním smyslem pro humor, který hru celkově osvěží. Věřím že každý se smál tak jako já, když v rozhovoru s jedním nejmenovaným dračím rytířem opakoval pouze jméno "Maxos":-) A to nemluvím o strážcích vesmíru...

Perfektní hudba, skvělý dabing, příjemný děj, nepříjemné souboje, líbivá vizuální stránka a naprosto fenomenální vykreslení postav, které v tomto RPG figurují - takto bych asi shrnul svoje dojmy z Dragon Age: Origins.

Na hru jsem se docela těšil po proklamované duchovní návaznosti na Baldurs Gate, což se nakonec ukázalo jako lehce diskutabilní... nicméně termín "duchovní nástupce" dává poměrně široké možnosti interpretace, takže těžko argumentovat, zda něco takovým je, nebo nikoliv.

To, čím si mě hra získala - a čím u mě osobně překonala Baldurs Gate (a všechny ostatní hry s výjimkou Star Wars: Knights of the Old Republic) - jsou postavy. Ať už je to lehce naivní král Cailan, tajemný a dle mého názoru ne vyloženě záporný Teyrn Loghain, intrikánská královna Anora, charismatický Duncan či jakákoliv jiná pro děj významná osoba, jejich úmysly, motivy, činy...vše mi přijde skvělé, promyšlené, výborně zkoncipované.

Kapitolou samou pro sebe jsou ale vaši nejbližší spojenci. Od dob Star Wars: Knights of the Old Republic mi na mých spolubojovnících tolik nezáleželo resp. nebyli mi tak autenticky nesympatičtí. Byl jsem fascinován Morrigan a její "zdeformovanou" etikou, nadšen a svým způsobem okouzlen Alistairovou osobností celkově, mračil jsem se nad Stenovou odměřeností... prostě a jednoduše: Bravo, Bravo, Bravo.

A teď - po možná přehnaném nadšení předchozích odstavců:-) - trošku kritičtěji. Soubojový systém, který pochopitelně tvoří jeden ze stěžejních prvků hry, mě neoslovil. Nelze říct, že by mě vyloženě nebavil, jenom mě prostě nenadchnul - bral jsem souboje trošku jako nutné zlo. Celý mi přijde dost nedotažený - jakmile máte v družině mága se schopnostmi ledové magie, jste za vodou. Do doby, než jsem se naučil mága vhodně využívat, byl každý souboj velice převelice tuhou záležitostí. Žádná z postav (často včetně té mojí, hlavní) neposlouchala moje rozkazy tak jak bych si přál, nedařilo se mi...prostě hrůza. Pak nastoupil spell Cone of Cold - a bylo po problémech... mrazil jsem a mrazil a mrazil a obtížnost soubojů klesla o šedesát procent... najednou nic nebylo problém. Samozřejmě všude se vždy najde spell, který je ultimátní a vyloženě lepší než všechny ostatní, ale v tomto případě mi vliv na hratelnost přijde velmi za hranicí přijatelnosti... Obávám se, že celkově vysoká obtížnost hry je důsledkem velmi špatného začlenění magie. Bez mágů si člověk prostě neškrtne.

V průběhu hraní mě zamrzelo několik (v podstatě dvě) nesrovnalostí v příběhu, které jsou ale takovými malými muškami, které většině hráčů nejspíše zcela uniknou.

V dnešní době inklinace k akčnosti a spíše dynamickému pojetí (tedy toho, co mi zcela nesedlo v případě Mass Effect, kde to ale vynahrazovala vysoká filmovost) u vysokorozpočtových her jsem ale neskonale rád, že se objeví hra jako tato. Jistě, má svoje chyby a zdaleka není dokonalá, ale důležité je, že se v ní setkáváme s opravdovým a nefalšovaným Role Playing elementem - a o tom přece RPG má být.

Jako se mi v poslední době stává čím dál tím častěji, obrovský hype kolem vydání Modern Warfare 2 mě minul, přestože jedničku považuji za bezmála nejlepší herní akční zážitek mého života. Možná i proto jsem nemohl zažít určité zklamání zaviněné přehnaným očekáváním, což se v takovýchto případech stává.

U prvního dílu jsem ocenil vysokou autentičnost bitev, kdy si hráč musel připadat jako součást něčeho většího a ne jako ultimátní zabíjecí stroj (samozřejmě závěrečná část mise v Pripjatu je výjimkou), což je případ drtivé většiny ostatních her podobného typu. Ve dvojce je mnohem méně situací, kdy je nutné - držíc předem určený post - odvracet obrovskou přesilu nepřátel, stejně jako mnohem více dynamičnosti, geniálních skriptů a akčního cítění. To mi naprosto vyhovuje.

Co mě nutí hodnotit Modern Warfare 2 jako jeden z nejlepších herních zážitků poslední doby je jeho filmovost. Ano, je to béčko s náběhem na céčko, ale ruku na srdce - čím jsou Transformers (nemluvě o pokračování), kde roboti skládající se na auta zachraňují planetu, když ne béčkovým příběhem. To co z Transformers činí AAA titul není příběh jehož jádrem jsou hračky, ale geniální efekty, hudba, režie, herci, výprava, epické pojetí. Všechno tohle v MW2 nalézám.

Dabing je výborný, grafika a její efekty taktéž, příběh je prošpikován logickými dírami a nebojí se vykrádat Skálu, ale jeho podání tohle všechno dokáže poměrně jemně zakrýt. Tvůrcům se jednoduše podařilo vytvořit výborný koktejl sestávající z akčního filmu a válečné hry.

Všem situacím dodává šťávu (místy až přehnaně patetická) monumentální hudba a když jsem se tak dobýval do Bílého domu plného krvežíznivých (:-))Rusáků, bylo mi jasné, že tohle se bude každému Američanovi líbit více než slevová akce u McDonalds.
Z mého pohledu je MW2 prostě příkladem, jak by měla válečná hra s příměsí akčního velkofilmu vypadat - plná akce, výborné hudby, šokujících odhalení a nesmírně působivých momentů.

Na konec bych ještě vyzdvihl fakt, že hra se nebojí zůstat u relativně krátké herní doby. Pokud by došlo k umělému nastavování délky single playeru, hra by nemohla zůstat takovým zážitkem jakým je. Pro tvůrce by nebyl nejmenší problém zdvojnásobit délku hry prostými nedůležitými přestřelkami, které by ale neměly požadovaný efekt. Mnozí by byli spokojeni, že u hry namísto sedmi nebo osmi hodin prosedí nějakých patnáct, ale pravda je prostě taková, že by hra ztratila obrovskou část ze svého kouzla.

Pro všechny kdo chtějí u her sedět co nejdéle na úkor opravdového zážitku je tu multiplayer. Já osobně si bohatě vystačím s tím, co mi poskytla hra po stránce singleplayeru.

edit: Multiplayer nehraji nikdy u žádných her, nebaví mě to. Proto nebudu hodnotit hru pro více hráčů ani u této hry, to nechám na ostatních. ;-)

Pokud si přečtu komentáře pipboye nebo Memphise, z objektivního pohledu nemám co dodat. Grafika na konec roku 2009 není špička, ale funguje skvěle. Soubojový systém je téměř geniální a často jsem byl zcela nadšen, jak souboje probíhají. Atmosféra hry je přesně taková, jakou jsem si představoval. PB prostě a jednoduše splnili svůj slib, že hru udělají pro fanoušky Gothicu (přesněji řečeno pro všechny z nich, kteří považovali G3 za krok velmi špatným směrem).

Kapitolou samou pro sebe je však skvěle vytvořený a nadesignovaný ostrov, na němž se vše odehrává. Již po několika málo minutách jsem si v duchu říkal, že Gothic je zpět. Měl jsem téměř stejný nepopsatelný pocit, jako když jsem kdysi podivnou jeskyní skrytou pod cestou u jezírka došel do odříznutého údolí, kde u ohně posedával Lester.

Tak nějak jsem opět vycítil, že na tomhle si dal někdo velice dobře záležet. A možná právě to oceňuji na hře ze všeho nejvíc.

Gothic 2, můj osobní favorit na poli fantasy RPG, si mě zcela dokonale získal nejen svojí naprosto dokonalou atmosférou, ale hlavně také tím, že se opravdu jedná o Role Playing Game, a to nikoliv pouze tím, že se herní postava s postupujícím časem zdokonaluje v určitých schopnostech, ale právě tím, co žánr RPG původně definuje: hráč sám se stává nedílnou součástí nejen příběhu, ale i celého herního světa - což je pro mne velice vzácná záležitost.
U žádné jiné hry jsem se nedokázal tolik vcítit do herního světa, opravdu žít životem hlavního hrdiny a nadšeně plnit všechny herní úkoly, které mi byly předloženy. Sice netuším jak se to Pyranha bytes povedlo, ale zaslouží si za to můj hluboký obdiv.
Na danou dobu atraktivní grafika, přiměřeně rozlehlý volně přístupný svět, spousta postav, úkolů (které nepůsobí jako by byly do hry násilně zakomponovány, jen aby se zvýšila herní doba), krásná hudba a skvělý dabing... mohl bych pokračovat nejspíš velmi dlouho.
Hra má i svoje chyby, to samozřejmě ano. Snad nejkritizovanější na celé hře je soubojový systém, který zpočátku působí opravdu debi*ně. Sám jsem kvůli němu hru poprvé pouze znechuceně odinstaloval. Ale když jsem se ke hře později vrátil a dal si tu nemalou práci a na systém soubojů si zvykl, byl jsem najednou nadšen. Nejenže procházel vývojem můj herní avatar, ale výrazný způsobem i já sám. A z hlavní chyby se nějakým záhadným způsobem stalo obrovské plus...
Síla Gothicu 2 se navíc skrývá i v postupné změně herního světa - přestože se tedy pohybujete stále v rámci jednoho ostrova, i po několika desítkách hodin hraní se budete nadšeně vracet na již navštívená místa, která najednou nabídnou nový quest, postavu etc.
Gothic jednoduše doporučuji každému.

Mass Effect je, alespoň dle mého názoru, jasným důkazem, že i herní branže má svoji vlastní evoluční křivku, a že z určitého úhlu pohledu dochází k degeneraci.
Nechápejte mne špatně, Mass Effect mě velice slušně pobavil, z technologického hlediska jsem byl velice spokojen a co se týče atmosféry a hlavně epických velkofilmových momentů - podporovaných skvělou kamerou a trefně zkomponovanou hudbou - nemohu vyjádřit ani náznak nespokojenosti. Něco takového jsem prostě zatím nepoznal.
Nicméně hodnocení hry jako takové, a to zcela subjektivní hodnocení, nemůže s výše zmíněnými body držet krok ani náhodou. Mě prostě nebaví běhat v koridorech a střílet hlava nehlava, i přes náznak taktizace a - z mého pohledu spíše vnuceného a nepříliš podstatného - vývojového systému postav je to prostě zcela stereotypní. U Doomu a Quakea se to dá čekat, tady mě to zarazilo.
Každý kdo hrál Baldur´s Gate I nebo II bude jistě souhlasit, pokud tvrdím, že herní systém výše zmíněných her je o několik desítek procent vyspělejší - a přesto se jedná o tituly vytvořené jedním studiem.
Možná je to pouze moje mylná představa, ale mám pocit, že dnes se vývojáři tolik zabývají grafikou, efekty, hudbou etc., že jim posléze nezbývá dost času na to, aby vytvořili unikátní základ hry samotné...

PS: Baldur´s Gate I a II jsem hrál jen o pár týdnů dříve než Mass Effect, takže se nejedná tak úplně o hudrování, jaké to kdysi bývalo lepší:-) U BG jsem se prostě bavil mnohem lépe, přestože jsem k nim původně přistupoval s despektem.

edit: Při druhém hraní jsem se dokázal odpoutat od přesvědčení, že by měl být Mass Effect klasické "vývojově orientované RPG." Ačkoliv mě stále nijak zvlášť nebaví pobíhat a střílet, ostatní apekty hry (především díky důkladnějšímu hraní) mě napodruhé oslovily podstatně více. Původně jsem to bohužel trošku zarputile ignoroval, ale ME je vskutku velice dobrou hrou. Moc stejně kvalitních her jsem navíc již delší dobu nepotkal, proto zvyšuji hodnocení o 10%. (Pokud to někoho zajímá:-))

Čas od času se někde doslechnu o nějaké hře, která je podle všeho nedoceněným unikátem. Většinou se snažím si pouze zapamatovat název hry pro případ, že se mi někdy dostane do ruky, ale občas se stane že se rozhodnu si danou hru okamžitě zahrát. Což je případ Oucastu.
K této hře jsem se dostal nějakých deset let po jejím uvedení na trh - a právě s přihlédnutím na její stáří jsem po několika úvodních momentech jen nechápavě kroutil hlavou - a to ohromením z naprosto unikátní grafiky. Mnoho lidí se dnes při pohledu na vizuální zpracování Outcastu jen znechuceně zašklebí, a právě těm bych rád doporučil, ať se podívají na grafickou úroveň ostatních her roku 99.
Kromě zmíněné unikátní grafiky se hra může pochlubit naprostou volností pohybu hráče po velmi rozlehlém světě, nadčasovým systémem dialogů, spoustou originálních questů, příjemným sarkasmem hlavního hrdiny, skutečně geniální orchestrální hudbou a hlavně nezapomenutelnou atmosférou.
Outcast doporučuji každému - už jen proto, aby bylo jasno, s čím vším přišla tato hra jako první.

Nejspíš nejzajímavější hra, co jsem kdy hrál. Žánrově ji lze zařadit velmi těžko, zda-li vůbec. Kombinace FPS, adventury, stealth akce, RPG a napínavého sci-fi thrilleru je nejspíše jedinou svého druhu, a proto by si ji nikdo neměl nechat ujít.
Nicméně příběh, který se rozjíždí naprosto výborně, ztrácí s přibývajícími odehranými hodinami soudržnost a ke konci působí místy trošku úsměvně, přesto se však jedná o velmi silnou stránku hry. Hra by byla téměř dokonalá, kdyby byla o několik hodin kratší.

Dnes už to bude více než pět let, co jsem tuto hru dohrál, ale stále jsem nenarazil na žádnou jinou, která by jí mohla v daném žánru konkurovat.
Neopakovatelná atmosféra hroutícího se města, famózní FMV sekvence, uvěřitelné postavy a jejich vlastní příběhy, akční a přitom stále plíživě děsivá hratelnost... to vše činí z Resident Evil 2 naprosto neoddiskutovatelného krále survival horrorů, který se díky dnešním trendům už jen velmi těžko dočká nástupce.
A za snad nejgeniálnější prvek hry považuji zpřístupnění druhého scénáře, který ukazuje všechny události z dalšího úhlu pohledu a činí tak z celé hry propracovanou a perfektně do sebe zapadající mozaiku.

A já se na to tak těšil...
Po dohrání Half-life 2 jsem se okamžitě vrhl na jedničku, následně na Opposing Force a mezitím mi vyšla Episode One. Takže jsem dlouho neváhal a po krátké době se do ní nadšeně pustil. A po nějakých pěti hodinách jsem se cítil tak nějak ošizen... Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle není Half-life... solidní hra, ale ve srovnání se zbytkem "rodiny" slaboučká výplň mezi vynikajícími Half-life 2 a Episode Two.

Jako pokračování Falloutu 1 popř. 2 je to docela zklamání, protože všechno je tak nějak jinak... a ne zrovna lépe.
Pokud se ale na hru podívám jako na samostatnou věc - něco jako přenesení světa Falloutu do moderního hávu -, musím říct, že je to hra velmi dobrá. Má svoje chyby a mnohdy až pozoruhodně "retardované" questy, ale pořád se jedná o velmi atmosférickou postapokalyptickou hru, která dnes prostě a jednoduše nemá konkurenty.
edit: Po dokončení hlavní linie u mě padá hodnocení nejméně o deset procent, neboť zakrývat naprosto nesouvislou grotesku na úrovni snímků Uwe Bolla několika - nutno uznat, že nádhernými - výbuchy, to prostě považuji za výsměch. Fakt, že musím vkročit do místnosti plné radiace a zemřít, když vedle mě stojí vůči radiaci imunní supermutant, mě donutil uvažovat, zda to není nějaký žert tvůrců, nebo snad skrytý odkaz bůhví na co. Očividně není. Doposud se mi nechce věřit, že to myslí vážně.