ARMA 3 – vojenský to simulátor? Pojďme se na to podívat.

Nápad českých vývojářů v podobě Flashpointu byl ve hrách něco převratného a v době svého vzniku geniálního. Od té doby uplynula řada let a hráč by čekal posun dopředu. Ano ARMA 3 je bezesporu posun tím správným směrem. Ale opravdu je tomu tak? Pravdou je, že Flashpoint jsem hrál asi 10 hodin a moc mě nenadchl. První díl Army jsem po instalaci tak nějak přeskočil. Druhý jsem hrál kooperativně a byla to příjemná zábava a asi bych jej i dohrál nebýt neustálých frustrujících bugů. ARMA 3 ? Čekal jsem do třetice všeho dobrého. Dočkal jsem se? Určitým způsobem ano. První věc byla grafická stránka. Když se to líbí hned to zaujme. Příběh také není k zahození. Přece jen jako vždy jste voják co dělá tak trochu i nechtěně kariéru. A tak se ze zelenáče postupem stáváte důstojníkem s frčkami, kterému se velení nebojí přidělit i menší jednotku. V zásadě jde stejně jen o to běž, obsaď, udrž, zaútoč. Ostatně jako v každé jiné podobné hře. Ale tady se to děje tak nějak pořád dokola skoro v každé misi. Aby toho nebylo málo naběháte spoustu kilometrů, a to jen proto, že i když je ve vesnicích pár vozidel, singleplayer vám je prostě nedovolí všechny řídit. A tady bych zmínil fenomenální Škodu 105/120 , kterou jste mohli kočírovat ve Flashpointu. Tak v ARMA 3 potkáte už jen rezavé vraky. Co taky čekat v roce 2035 ve kterém se celý děj odehrává? Každopádně je tam těch vraků víc než těch pojízdných v dnešní době na českých silnicích :D . Celkově se v singleplayeru nedostanete k nějakému závratnému počtu dopravních prostředků. Pár civilních aut, vojenských Hunterů ( asi Hammer) v různých kombinacích a pak pár náklaďáků. Zajímavý mi přišel civilní pickup s kulometem. Sice nic nevydržel, ale vypadal nabušeně :) . Do tanku jsem se snad ani nepodíval ( to bych, ale možná kecal. Každopádně si tankovou misi nevybavuju. Pořád mám v hlavě tu z Call of duty ) . Vrtulníkem jsem letěl jen jako pasažér. Ale naopak můžete ovládat bojový dron a bezpilotní letoun. Oba mají samozřejmě vychytávky jako noční vidění, termokameru a slušnej arzenál. Co se týče ručních palných zbraní, tak tady je to docela dobré. Před misí si můžete vybrat z pestré nabídky. Ale je tu zase ALE :D I když na stole leží třeba šest útočných pušek, tak budete hledat tu s optikou. A to proto, že kontaktu s nepřítelem se budete chtít raději vyhnout a likvidovat protivníky z co možná největší vzdálenosti. ARMA 3 není žádný hurá Rambo styl. Tady se za nepozornost platí loadingem a to hodně často. Každá kulka tady znamená na 90% smrt ! A tak radím ukládat, ukládat a ještě jednou ukládat. K dispozici je 8 přepisovatelných pozic a jedna automatická.

Inteligence – AI nepřátel je na úrovni lidí z roku 2035. Tak nějak si představuju reflexy lidí za 15 let :D Jsem AI a Čumím před sebe a vidím jak někdo v pravém úhlu 50 metrů ode mě vykoukne hlavou zpoza rohu – během vteřiny se stihnu otočit zamířit a trefit ho mezi oči :D To je AI ARMA 3 . To je tak na olympiádu, čeští biatlonisté by mohli jen závidět  Ale krom těchto frustrujících momentů se stávají i ty zábavné. Třeba jako když se ocitnete nepříteli tváří v tvář a on přebíjí – vy ho trefíte poslední kulkou v zásobníku do hlavy, ale on dál přebíjí. No a samozřejmě, že hned začnete přebíjet také, ale on prostě začal dřív – loading :D Toto není pravidlo, ale párkrát se mi to stalo. Zásah do hlavy z blízka totiž znamená na 99% vyřazení nepřítele z boje. Co se týče dělostřeleckých artilérií, jsem zklamán. Trefit na místě stojící tank je spíš dílo náhody.

Musím zdůraznit, že toto byl komentář k singleplayeru. ARMA 3 totiž obsahuje masivní a všemi oblíbený multiplayer. Ten ze hry dělá globální pojem. Je hraná, oblíbená, vychvalovaná. Nepřeberné množství hráčů si tady měří své … ,,vojenské“ dovednosti. A na rozdíl od Sinlglu to tam šlape daleko lépe. A to i přes to, že hra je i po letech tak nějak stále neoptimalizovaná.

Optimalizace – neduh největší – ať hrajete na jakkoliv nadupané herní mašině, nízkým FPS se nevyhnete. Na volném prostranství se hraje hezky okolo 60fps při 1440x900 i na dnes slabších strojích. Což je ovšem doporučená konfigurace výrobcem. Pokud vlastníte dnešní herní PC a je jedno jestli kombinujete Intel, AMD či nVidia, hře je to jaksi jedno. V městských lokacích s více postavami a vůbec interaktivními doplňky se vám na monitoru zobrazují hororová čísla okolo cca 20 - 45 fps. U hry s takovou dlouhou minulostí a oblíbeností bych čekal opravdu lepší optimalizaci. Mám trochu obavy, že ani nový datadisk Contact na tomto nic nevylepší. Ale budou tam možná emzáci :)

Příběh postapokalyptické akční hry Metro 2033 se odehrává, jak již samotný název napovídá, v moskevském metru roku 2033. Svět byl zničen třetí světovou válkou, kdy se lidstvo rozhodlo se téměř vyhladit jadernými zbraněmi. Jako jediné místo pro několik tisíc přeživších se tak nabízely tunely metra. Zdevastovaný a radiací zasažený povrch je domovem zmutovaných zvířat a lidí, kteří mají jediný smysl své existence. A tím je likvidace zbytku lidské rasy.
Hrajete za Arťoma - obyvatele stanice VDNCh, která je neustále napadána mutanty a novou temnou rasou tzv. Temnými. Jednoho dne se ve stanici objeví Lovec. Ten Vám sdělí, že pokud se nevrátí z poutě za Temnými musíte se vydat do hlavní stanice Polis pro pomoc. Lovec to samozřejmě nezvládne a tak začíná Vaše dobrodružství za záchranu stanice a postupem času i za záchranu lidstva. Sbalíte si tedy svých pár švestek v podobě revolveru s pár naboji a vyrazíte. Ze začátku Arťoma, který za celý život nevytáhl paty ze stanice, doprovodí průvodce Bourbon. Seznámí ho se situací v tunelech a poradí jak nejlépe přežít.

Ovšem to hlavní se naučíte jak jinak než sami postupem hry. Zjistíte, že na mutanty nejlépe platí brokovnice a plamenomet a pokud je jich větší množství je nejlepší volbou vhodit mezi ně váleček dynamitu. Co se týče lidských protivníků z frakcí komunistů a nacistů je nejlepší volba zásah do hlavy. Zbraně sebou můžete mít maximálně tři, přičemž různé typy zbraní využívají různé náboje. Ty jsou ve světě tunelů a chodeb využívány ne jenom jako střelivo, ale zároveň také platidlo. Při výběru zbraní je dobré používat takové zbraně aby se lišili střelivem. Protože, když ponesete 3 zbraně do nichž lze využít stejnou munici po chvíli se vám stane, že až vystřílíte jednu zbraň nemáte automaticky náboje i do těch ostatních. Mě se vyplatilo nosit revolver, útočnou pušku a brokovnici, kterou jsem k závěru hry vyměnil za plamenomet. Zbraně jdou navíc ve stanicích různě upravovat a tím u nich zvýšit přesnost, kadenci i sílu.

V některých částech hry lze lidské protivníky likvidovat potichu pomocí tlumiče nebo vrháním nožů. K tomu pomůže i vypnutí petrolejových lamp, generátorů nebo rozstřelení halogenů a potom už jde s nočním viděním vše hladce. Mezi vybavení patří i svítilna, kterou je nutné, stejně jako noční brýle nabíjet ruční nabíječkou. Je dobré si dávat pozor na nastražené pasti v podobě natažených drátů na jejichž konci jsou výbušniny. Také nepřehlížet zavěšené plechovky, které nepřítele hlukem upozorní na nezvaného hosta. Pokud už jste v přestřelce můžete rozstřelit svítící petrolejku. A pokud je váš cíl poblíž bude zasažen hořícím petrolejem a usmažen za živa.
Jestli si myslíte, že celou hru budete prolézat jen klaustrofobní metro jste na omylu. Podíváte se totiž také na povrch do samotných trosek Moskvy. Abyste přežili je nutné nosit plynovou masku s filtry. Ty mají standartní výdrž pět minut a po té si jej musíte vyměnit, jinak je s Vámi ámen. Ne všechny filtry jsou nové a tak narazíte i na ty co mají menší životnost. Taktéž si musíte chránit samotnou masku. Při přestřelkách se snadno roztříští a to pak máte pár vteřin na to najít jinou. Ovšem to se ve většině případech už nepovede a tak vás hra vrátí na předem automaticky uložený savepoint. Navíc venku je to nebezpečnější než v tunelech. Mutanti útočí nejen z země, ale i ze vzduchu. V rozvalinách a ruinách se navíc těžko hledá cesta do bezpečí a tak pokud vás nezabijí nepřátelé, chcípnete jednoduše na udušení. Na povrchu se lze schovat do zničených autobusů kam se mutanti většinou nedostanou a likvidovat je odtud. A tak stejně jak jste si po dlouhém prolézání tunelů přáli vylézt na povrch a spatřit oblohu, tak se po pár minutách strávených pod ní, budete chtít zase vrátit rychle zpátky.

Jako zajímavá mi přišla mise, kde zachráníte malé dítě, které vám vleze za krk a Vy jej musíte dostat k matce do bezpečí stanice. Pohyb je najednou pomalý a plouživý. Ochránit tak malého chlapce je tedy velice ztíženo. V průběhu hry si vede Arťom deník, který dokresluje příběh Metra 2033. Jako perličky k pobavení bych zmínil upalování pavučin s odpornými pavouky nebo možnost se v Polis u baru slušně opít :) Ovšem interakci toalet zde nečekejte :)

Hra je poměrně krátká a dohrání trvá okolo 10-ti hodin. Pokud se rozhodnete prozkoumat každou škvíru tak se délka hry může protáhnout třeba na 16 hodin jako v mém případě. Metro 2033 Redux je předělávka původní hry z roku 2010. Autoři se zde zaměřili na vylepšení grafického zpracování a celkové hratelnosti. Studio 4A Games odvedlo slušnou práci, která určitě stojí za vyzkoušení.

Když jsem dohrál první Dragon Age i s datadiskem, říkal jsem si tohle je konečně po Dungeon Siege pořádná dávka RPG a navíc s poutavým příběhem. Díl druhý mě až tak moc nenadchl a tak jsem od toho třetího moc neočekával. Nicméně po pár hodinách jsem si říkal ,,kruci tohle nebude až tak špatné“ . A po dokončení musím s klidným srdcem říct, že Dragon Age : Inquisition zařazuji ve svém žebříčku na třetí místo nejlepších her co jsem za 20 let hrál. Opravdu se čekání na češtinu vyplatilo, protože příběh je zde dost propracovaný. Herní mechanismy nejsou nijak složité a postupem času si vše osvojíte.

Děj se odehrává v zemích Orlais a Ferelden, které jsou součástí kontinentu Thedas. Po výběru postavy a rozmístění základních atributů Vás hra hodí přímo do příběhu, kde jste zajat a obviněn Inkvizicí z vraždy božské Justin. Ovšem při deportaci před radu zachráníte své věznitele a uzavřete jednu z mnoha trhlin vedoucí z Úniku, přes kterou se na povrch derou démoni a zplozenci zla. Postupem času Vám inkvizice začíná věřit a stáváte se spojenci v boji proti původci zla Corypheovi .

Na vaší pouti za záchranou světa Vás mohou doprovázet tři společníci. Celkem je hratelných postav devět a je jen na Vás s kým osvobodíte Thedas. Občas se k vám do družiny přidají i nehratelné charaktery jako například Morigan jenž je známá z prvního dílu Dragon Age : Origins ( kterou dabuje herečka Claudia Black známá např. ze seriálu Hvězdná Brána). Každá postava ( některé i nehratelné ) má své boční questy, které s ní můžete plnit a tím i upevňovat vztahy. Do boje musíte sebe i své spojence patřičně vybavit zbrojí i zbraněmi, které lze nakoupit, najít, popřípadě vlastnoručně vyrobit, očarovat pomocí run, přebarvit a neustále vylepšovat. Osobně se mi vyplatila kombinace družiny 2x lotr, 1x válečník a 1x mág. Obzvlášť je dobré mít sebou mága i válečníka. Občas je totiž potřeba něco nabít magickou energií nebo něco rozbít silou. V průběhu souboje lze hru pozastavit a rozdat příkazy co jaká postava má zrovna udělat. To se hodí spíš při hraní na těžší obtížnost. Také v pozastaveném režimu vidíte vůči čemu je protivník odolný a naopak proti čemu je zranitelný. Ve hře lze měnit i taktiku chování jednotlivých členů. Například jaké lektvary, jedy a výbušné láhve mohou během boje použít. Jestli mají při střetu útočit či čekat na útok hráče. Mezi protivníky najdeme např. šelmy, templáře, zombie, duchy, draky, démony, stíny, nemrtvé a mnoho dalších. Ve hře se nachází i několik rébusů zpřístupňujících skryté jeskyně a chrámy, které ukrývají bohatství a poklady a třeba i výrobní schémata run. Nechybí ani klasické bylinkářství, kde z nasbíraných bylinek vyrábíte lektvary a jedy, postupem času i zápalné lahve. K výrobě zbraní a zbrojí jsou potřebné nerostné suroviny a suroviny ze zvířat, jako jsou kůže, zuby, drápy atd. Zkrátka vše co v žádném RPG nesmí chybět.

Orlais i Ferelden je rozdělen na mnoho menších lokací ( map ). Cestovat mezi nimi lze pomocí velké mapy nebo Válečného stolu. U toho lze kromě cestování získávat také suroviny a spojence nebo přidělit perky do vylepšení. A vylepšovat se toho dá v DAI opravdu hodně. Jednotlivé mapy jsou velice dobře graficky propracované a vše vypadá úchvatně. Navštívíte rozmanité lokace jako poušť, bažiny, lesy, města. Jeskyně, paláce, hrady, zámky, chrámy, ruiny a plno dalších, kde naleznete i spoustu čtení doplňujícího historii Dragon Age. Když přidáte skvělý příběh doplněný mnoha animacemi a do toho hraje výborný hudební doprovod, vytváří to jednu z nejlepších her co jsem kdy hrál.

S bočními questy jsem hru dohrál za 181 hodin, což je na singleplayer opravdu hodně.

Když jsem se dozvěděl o prvním Homefrontu, hned jsem si vzpoměl na film z roku 1984 Rudý úsvit s Patrickem Swayze a Charlie Sheenem, ve kterém Korea obsadila USA. Ti, kterým se podařilo prchnout do hor, založili odboj, aby si své území vybojovali zpět. A jelikož jsem byl s filmem spokojený, těšil jsem se i na hru. Hra sice nekopírovala film, ale pointa zůstala stejná. Přiznám se, že dnes si už první díl moc nevybavuji, nicméně jsem byl hrou velmi překvapen. Není tedy divu, že jsem si druhý díl nemohl nechat ujít.

Začátek beze zbraně a následný tutorial se mi zdál trochu slabší. Ovšem po tom, co vám členové odboje svěří první kvér a vy si zastřelíte svého prvního korejce, se hra stává konečně zábavnou. Likvidovat nepřátele jde mnoha způsoby. Hlasitě, tiše, na dálku, z očí do očí atd. Musím vyzdvihnout nápad v podobě RC autíčka, na které jdou přimontovat výbušiny, hackovací nástroje i miny v podobě plyšového medvídka. Zbraně jde různě modifikovat a tak je vlastně jedno, že můžete mít pouze 2 na probíhající misi. K tomu granáty, miny a molotovy. Hra nabízí možnost rekrutovat až 4 členy odboje, většinou moc nevydrží a někdy se pletou pod nohy a překáží, ale i tak jsou alespoň malou pomocí a někdy se díky nim dostanete z na první pohled beznadějných situací. Vybíráním skříněk a popelnic si přijdete na menší obnosy peněz, které se hodí na zakoupení modifikací zbraní a vybavení. Po mapách se lze přemisťovat kromě chůze i pomocí různě rozmístěných motorek. Pro splnění některých misí je dokonce nutnost jich využít. Při osvobozování USA se mi vyplatilo nejdříve obsadit majáky, aby se pak odkryla mapa s dalšími obsaditelnými pozicemi. Na těchto pozicích jsou občas rozmístěny plakáty, na kterých je zobrazena nepřátelská technika a její slabá místa.

I když hra má v globálu nižší hodnocení, neviděl bych to tak tragicky. Hratelnost je dobrá i když má spousta hráčů výtky ke krátké kampani. Podle mnohých jde Homefront: The Revolution dohrát za cca 13 hodin. To je ovšem čas za který si hru prostě nejde vychutnat. Sám jsem v ní strávil 43 hodin a obsadil všechny možné kontrolní body a stanoviště. Prošmejdil každý kout, skřínku a popelnici, jen aby byly finance na vylepšení vybavení a tolik potřebné lékárničky.

Co se týče grafiky, tak není co vytknout. Je to svižné, pěkné a hardwarově nenáročné. Hudba poslouchatelná a snad jen občas neseděl zvuk povrchu po kterém jsem se zrovna procházel. Např. když jsem vběhl do kaluže, tak to občas nečvachtalo.

Celkově se mi hra líbila a s klidem bych ji doporučil raději odrostlejším hráčům, snad už jen díky vulgárním výrazům. Ale bez toho by to prostě nebylo ono a vyprávěný příběh by nebyl tak emotivní. Filmové sekvence se doplňují s hraním a vznikají tím zážitky, kvůli kterým stojí za to strávit čas před monitorem.

Děj The Old Blood se odehrává v roce 1946 před událostmi z předchozího dílu New Order. Vaším úkolem je v roli B.J. Blazkowitze nalézt tajnou složku obsahující informace o poloze pevnosti generála Deatsheada. Vydáte se tedy na hrad Wolfenstein, kde sídlí Helga von Shabbs, která je už od dětství posedlá tajemstvím ukrytým pod městem Wulfburg. Právě Wulfburg byl v minulosti vypálen na nařízení krále Otty. Tento čin měl co dočinění s údajnými démony. Jak už to bývá, je dobré číst poznámky nalezené v průběhu hraní, které příběh dobře dokreslují.

Mezi novinky patří univerzální trubková zbraň, se kterou se dá dobře zabíjet, lézt po stěnách, páčit zámky i bourat zdi. Ostatní arzenál je podobný tomu z New Order. Na řadu přijde i krátká brokovnice, kterou si docela vtipně vyrobí B.J. zcela sám :)

Na začátku ve vězeňských blocích je hra poměrně těžká a hrát se musí stealth stylem. A už samotné první mise napověděly, jak to s tím hraním vlastně bude. Než jsem se dostal přes prvního protivníka za první dveře chcípnul jsem asi desetkrát. K mému překvapení bylo těchto naprosto stejných lokací snad pět po sobě a frustrace začala :D . Na hradě se po té musíte pohybovat neslyšně a neviditelně. Když spustíte alarm je to v úzkých uličkách, knihovnách, jídelnách a vůbec všech možných stísněných prostorách hotové peklo. A to jsem měl nějakou střední obtížnost. Hra se mi tak natáhla až na 15 hodin. Nepřátelé se různí od nácků přes mechanické potvory, zombíky až k obřím nestvůrám. Inteligence protivníků je na docela dobré úrovni jelikož se různě přemisťují a schovávají a granáty nemají jen na parádu. Je tedy dobré být vždy dobře připraven a procházet lokace s obezřetností a sbírat vše co se kde válí. Tedy náboje, lékárničky a brnění.

Během hraní narazíte na tajné místnosti a můžete si opět zahrát několik kol z původní verze Wolfenstein 3D . Na jednom z nápojových automatů jsem dokonce narazil na nabídku NUKA COLY ze série Fallout :) .

Poslední dobou doháním resty v podobě rozehraných her. Není tedy divu, že se vracím ke starším kouskům jako například právě Dead Space. V tomto survival hororu odehrávajícím se na těžební vesmírné lodi USG Ishimura, se snažíte přežít mimozemskou nákazu, jež má na svědomí mutaci posádky.

Příběh se ze začátku zdá nudný a vlastně nevíte o co vlastně jde a co že se na lodi stalo. Tuto záhadu objevujete postupem hrou a v jednotlivých scénách mezi misemi . Pokud chcete do příběhu proniknout hlouběji, tak doporučuji sbírat informace pomocí textových a audio zpráv, které jsou různě pohozeny po celé lodi. Určitě to není na škodu a hru si tak víc užijete.

Překvapila mě nemožnost upravit si úhel pohledu. Hlavnímu hrdinovi Isacovi tedy koukáte přes rameno. Navíc mě zarazilo dost mizerné ovládání v defaultním nastavení. Takže snad úplně první věcí je, přizpůsobit si ho podle sebe. Chvilku mi trvalo než jsem našel to správné nastavení. Ve hře jde totiž hodně o přesnost střelby, jelikož mutantů se nejlépe zbavíte ustřelením končetin. Na lodi je docela dost odboček a tak klávesa CTRL, která ukazuje směr mise se mi stala dobrou přítelkyní :) . A to hlavně proto, že na některá místa se někdy párkrát vracíte. Při likvidaci nepřátel a odstraňování překážek se mnohdy neobejdete bez telekineze a stáze ( tzv. bullettime ) Zatímco telekinezi máte neustále, tak zdraví a stázi musíte doplňovat. Co mě zklamalo, byl malý inventář, který i když se zvětšuje s každým novým oblekem, tak stále jsem musel dělat kompromisy, co si nechám a co zahodím. Když k tomu připočtu, že na likvidaci nepřátel je potřeba hodně munice, tak ten inventář je opravdu bída. Zbraní ve hře moc není, ale můžete si je různě vylepšit. Mé oblíbené byly řezačka a pulzní puška. Ovšem častokrát budete rádi, když budete mít alespoň trochu munice do čehokoliv :D . Taktéž se dá vylepšit úroveň zdraví a kyslíku. Mnou neoblíbené ,,konzolové“ ukládání u tzv. savepointů, je zde vyřešeno překvapivě dobře. Jsou totiž skoro na každém rohu.

Grafická stránka hry na rok 2008 docela slušná, i když optimalizace nic moc. Např. se zapnutou vertikální synchronizací se hra trhala a to na kartách Radeon 2600 XT , Radeon HD 5770 a dokonce i na GTX 1050 . Takže výkonem karty to opravdu nebude. Nicméně po vypnutí VS jede vše plynule i na ultra detaily. Jestliže se o polovinu hororového zážitku stará grafika vykreslující ponurá zákoutí a chodby na lodi USG Ishimura, tak o tu druhou se stará zvuková karta. A je to paráda, všechno krásně sedí. Kde autoři chtěli, abyste se lekli, tak jste se zkrátka lekli :) . Na svědomí to má Jason Graves, který spolupracuje na ozvučení her už pěknou řádku let.
Ačkoliv se mi před deseti lety nezdál Dead Space zajímavý, nakonec jsem rád, že jsem jej dnes dohrál. Propadák to rozhodně není, ba naopak docela jsem si těch odehraných 24 hodin užil :) .

Tato hra se mi doma hřála pěknou řádku let. Čekala až se odhodlám prozkoumat co vše nabízí. V roli hlavního hrdiny Starkillera se vydáte na záchranou misi své vyvolené jménem Juno .

Děj se odehrává někde mezi 3 a 4 filmovým dílem. Je také třeba zmínit, že se jedná o čistokrevnou rubačku z prostředí SW. Takže čekat něco epochálního jako například KOTOR prostě nemůžete. A pokud si dobře pamatuji, tak v této hře si z laserové pistole či pušky nevystřelíte. Všechno prostě rozsekáte světelnými meči, nebo rozdrtíte, odhodíte, usmažíte či zmatete vesmírnou silou, kterou ,,trpíte“ už od samotného začátku hry a postupem času ji vylepšujete za získané body. Světelné meče jde vylepšit pomocí sesbíraných krystalů, které jsou různě ukryty. Hra pěkně svižně odsýpá, když tu najednou zásek v podobě Goroga – tady mějte trpělivost, velkou trpělivost – po tomhle souboji budou jistě mnoho hráčů bolet prsty a možná to i odnese klávesnice či gamepad . Vůbec bych se nedivil, kdybych zuřivým mačkáním jednou té podruhé oné klávesy, probudil sousedy. Ale jinak jsou bossové v celku v poklidu. ,,Smetí“ v podobě Stormtrooperů slouží většinou jako lékárničky, jelikož jsou to nejslabší protivníci a za každé zabití vám doplní zdraví. Finální souboj se mi zdál ne těžký, ale spíše příliš zdlouhavý a jednotvárný, až to chvílemi nudilo. Nicméně hra má dva konce, jeden za světlou stranu a druhý samo sebou za temnou. Rozhodnutí je jen na Vás. Hraní je doplňováno povedenými filmečky, ve kterých se setkáme s dobře známými postavami jako třeba Darth Vader, Boba Fet, mistr Yoda či Leia Organa.

Vizuální stránka je na velice dobré úrovni. Všechno vypadá opravdu skvěle a s použitím patche na neomezené snímky se hraje parádně. Zvukový a hlavně hudební doprovod je klasicky dobře známý čili filmový a úžasně doplňuje atmosféru. I proto dávám této hře možná až příliš vysoké hodnocení 80% . Zkrátka já se většinu času z odehraných devíti hodin bavil.

V mém případě se u Call of Juarez Gunslinger jedná o vůbec první hranou a úspěšně dohranou westernovku. Nemám tedy možnost nějakého srovnání s podobným titulem. První čeho si všimnete je komiksová grafika. Rozhodně to není na poli her žádná novinka a když se to dobře udělá, tak je to dokonce oku lahodící. A tady se to myslím povedlo.

Před samotným hraním je potřeba si dobře nastavit citlivost myši. A to už jen kvůli módu ,,duelu“ , kdy se postavíte protívníkovi tváří v tvář a tasíte kolty. Tohle do westernu prostě patří. A nezůstane jen u toho. Vaším hrdinou je lovec lidí Silas Graves, který v místní hospodě vypráví svůj životní příběh protnutý se známými osobnostmi tehdejší doby. Ale vypráví ho trochu jinak než jej známe z filmů. Takže zde potkáte, Billyho Kida, Jesseho Jamese, Butche Cassidyho, Sundance Kida, Wyatta Earpa bratry Daltonovi atd. Důležité je se hodně krýt, protože kulek svištících kolem je opravdu hodně. Dále dbát na to, aby jste svou zbraň měli pořád nabitou a pokud možno zbytečně neplýtvat módem bullettime – ten se hodí zejména, když se vás snaží ze světa sprovodit více protivníků. V jednotlivých misích se setkáte například s vykradením banky, jízdou a přestřelkou ve vlaku i na něm. Bojovat o holý život budete i v dole na zlato, ve skalnatých kopcích, zelených lesích i na vyprahlých prériích. Podíváte se i do westernových městeček a také na hřbitov. Trochu mi tu chyběla jízda na koni, ale vzhledem k tomu, že jednotlivé mapy nejsou moc rozsáhlé, bylo by to neúčelné.

Ve hře jsou tři prvky RPG vylepšení jak dovedností tak zbraní. Pokud se budete snažit mířit na hlavu a z velké vzdálenosti, dostanete extra XP body a ty rozdělíte právě ve stromu dovedností. Takže se určitě vyplatí dát si záležet. K tomu vám pomůže i dobře hozený váleček dynamitu. Dále jsou ve hře ukrytá takzvaná zrnka pravdy, která informují o tom jak se situace na divokém západě udála podle doložených historických faktů. Co se týče grafiky nemůžu si stěžovat, sice jsem měl trošku obavy z komiksové grafiky, ale ničemu neškodí a postupem času jsem to už ani nevnímal. Zvuková a hudební kulisa je parádní, zkrátka taková jak ji známe z westernů, takže dojde i na harmoniku.

Bavil jsem se kdysi dávno u Wolfenstein 3D, bavil jsem se i u dílu Return to Castle Wolfenstein či Wolfenstein 2009 a bavil jsem se i teď u The New Order. A to dost parádně. V této akční FPS se v roli seržanta Williama Josepha "B.J." Blazkowicze snažíte s pomocí odboje zlikvidovat v roce 1960 Třetí říši.

Ano, Německo vyhrálo druhou světovou válku a Blazkowicze zavřeli do blázince. Ten se probere v roce 1960 z kómatu a po tom když zjistí co se stalo, rozhodne se s tím vypořádat po svém – brokovnicí :) . Ačkoliv hra působí, že se odehrává v období kolem 2. světové války, není to žádné přehnaně dramatické a upjaté COD World War II. Je pravda, že některé scény jsou dramatické ale i tak zbylo místo na humor. Ze začátku se hra trošku táhne, ale věřil jsem ve zlepšení a to se také po pár misích dostavilo. Kosíte nácky a jinou verbež jednoho za druhým a to mnoha způsoby a mnoha zbraněmi. Některé mise jdou odehrát stealth stylem. Osedláte si i pár ,,dopravních prostředků“ , nejzajímavější asi bojový robot , už ani nevím jaký měl název a miniponorku . Krom Londýna a Berlína se mrknete i na Měsíc. To mě hodně potěšilo. Prozkoumat měsíční základnu a projít se po měsíčním povrchu se sníženou gravitací je prostě zážitek :). Při cestě za vítězstvím narazíte na pár Bossů, kteří nejsou až tak velkým oříškem, když zjistíte jak na ně. Technická stránka hry není si myslím na rok vydání 2014 nijak výjimečná, ale ani se není za co stydět. Na vysoké detaily při rozlišení 1920x1080 se dá hrát dnes (2018) na průměrném herním PC s klidem na 60 FPS. Hudba mě velice potěšila. Byla slyšet, vnímat a občas jsem se přistihl jak si pobrukuji :) .

Celkově hodnotím Wolfenstein : The New Order velmi dobře, dokonce lépe než všechny předchozí díly. Odehraných 19-ti hodin vůbec nelituji, ba naopak dost jsem se bavil. Co mi scházelo byla opět čeština. Naštěstí se ji rozhodl vytvořit tým Překlady.cz za což jim chci poděkovat. Během psaní tohoto komentáře, už stahuju na Steamu další pokračování a to The Old Blood – už se těším na pobíhaní po hradu Wolfenstein :) .

Call of Duty se opět vrací ke druhé světové válce. A myslím si, že je to jen dobře. Ve ,,dvanácti" misích se v roli rekruta Ronalda Danielse podíváme Do Francie, Belgie a Německa ( takže klasika tráva, bláto a sníh). Občas nás hra hodí do rolí jiných postav. Například do role Camille "Rousseau" Denis, členky francouzského odboje.

Hned v úvodu jsem si nemohl zvyknout na absenci zaměřovacího kříže, ale postupem času jsem si ovládání osvojil. Ve hře je málo interaktivních věcí, ale to se dá pochopit, když se jedná o FPS žánr. Alespoň se dá využít převrácení stolu ke krytí. Při jízdě tankem můžeme efektivně demolovat okolní domy. Dále usedneme za protiletadlový kanón, projedeme se vojenským džípem a proletíme letadlem. Zatímco letadlová mise se dá zvládnout s prstem v nose, tak s tou tankovou to šlo o poznání hůře. Hra je prošpikovaná povedenými video sekvencemi, které defacto utvářejí příběh. Tady bych vytknul absenci češtiny.

CoD WWII je Hardwarově poměrně nenáročná ovšem na úkor detailů. Dá se hrát na FX 8370 s GTX 1050 a 16GB RAM kolem 100 FPS v rozlišení 1920 × 1080 na nižší detaily . Já měl tu smůlu, že moje grafická karta má pouze 2GB paměti, tudíž jsem mohl nastavit textury pouze na normální hodnotu a tak hra místy vypadala hůř než CoD 2 z roku 2005. Opravdu je potřeba alespoň 4GB grafické paměti pro nastavení textur na high a vyšší. Hudební stránku jsem snad ani nevnímal, ale zvukové efekty na soundbaru se subwofwerem jsou vynikající :)

Pokud se nechcete pouštět do multiplayeru, tak bych přece jen počkal až cena trochu spadne. Za kampaň dávám hodnocení 85 %

Spec Ops : The Line je akce z vojenského prostředí ze současnosti. Odehrává se v Dubaji zasažené katastrofou. Hrajete za vojáka, který má s pomocí dvou svých kolegů, za úkol najít 33. vojenskou jednotku.

Hra je na můj vkus až příliš hektická a koridorová. V podstatě nemáte kam zabloudit, nemůžete ani přepadnout přes okraj nebo seskočit na místě jiném než tomu určeném. Tudíž absenci mapy nemohu brát ani jako mínus. Taktéž mi na začátku chyběla baterka, ale ve hře vlastně nejsou ani tmavá místa. Všude písek a prostředí se nemění. Hrajete bud na poušti nebo v prostorách budov. Čelit musíte nejen po zuby ozbrojeným vojákům, ale také písečným bouřím. Co se týče obtížnosti, tak hra je postupem čím dál těžší a proto se není čemu divit, že když jste první půlkou hry doslova prolétli, tak druhou vidíte loading častěji než je obvyklé. Veškeré akce jsou předem určené a tak se nestane, že by při opakování bylo něco jinak. AI nepřátel je velice chabá, mnohdy se vůbec nekryjí a pokud ano stačí počkat než vystrčí hlavu téměř vždy na stejném místě a nezřídka se na vás vrhají jako můra po žárovce. Za to vy jako hlavní hrdina musíte krytí využívat téměř vždy. Co se mi na hře líbilo, bylo velké množství reálných zbraní a hudební doprovod zasazený do 70 – 80 let. Ale to je asi tak vše.

Hra mě tedy moc nenadchla a to ani po grafické stránce. Sice vše běží svižně, ale až na vymodelování vojáků je vše takové strohé a minimalistické. Dohráno jsem měl za necelých 7 hodin. Vývojářské studio Yager Development mohlo na hře přece jen víc zapracovat. Věřím, že jejich top game teprve přijde. Za mě 65%

Na Fallout 4 jsem se těšil s nadšením, které ve mě zůstalo po dohrání předchozího dílu Fallout New Vegas. Dlouhé čekání na vydání češtiny se vyplatilo. Hned prvním rozdílem mezi oběma díly této postapokalyptické RPG série je, že hlavní hrdina pochází z doby před velkou válkou a je tedy přeživší zachráněný díky zmrazení v kryokomoře. Po rozmrazení je svědkem vraždy své ženy a únosu syna. Tady hra začíná a v podstatě primárním úkolem je najít syna a pomstít smrt ženy. Během putování pustinou jsem ovšem nasbíral tolik vedlejších questů, že primární cíl šel pochopitelně stranou. Při prozkoumávání okolního světa a možností různých úprav jak zbraní, tak oděvů, možností stavět osady a obchodovaní se prostě jít přímo po hlavní linii ani nedalo.

O této hře toho bylo napsáno již mnoho. Já to tedy shrnu do takové kostky. Mě osobně zaujala nově přidaná možnost stavět osady. Vše ve hře je skvěle propojené a pokud tedy chcete stavět potřebujete suroviny. Ty získáte rozebíráním různé veteše, kterou při svém putování sesbíráte. O postavené osady se samozřejmě musíte starat a bránit je. V osadách pak můžete upravovat svoje vybavení. Čili zbraně, oděv a energozbroje. Samozřejmě také záleží na dovednostech různých perků, kterých je ve hře požehnaně. A proto je také lepší se ze začátku věnovat i vedlejším úkolům ve kterých si nahrabete XP body potřebné do perkové tabulky. Je to nejlepší způsob jak postavu vylepšit, před hraním hlavní linie, kde se může stát, že prostě narazíte na takřka neporazitelného párače.
Grafická stránka hry je na svou dobu slušná. Prostředí postapokalyptického světa je vykresleno docela hezky i když podobnost s minulým dílem přece jen je. Na FX 8370 s GTX 1050 a 16 GB RAM běží hra celkem svižně ve středních detailech na 50 – 60 FPS. Zvláštní bylo sekaní při propadu na hranici 40 FPS, ale k těm jsem se dostal málokdy. Na bugy kterými trpí v dnešní době hodně her s otevřeným světem jsem za celou dobu snad nenarazil. Jediným menším problémem bylo, když se občas někde zasekl společník. Systém to ale rozpoznal a teleportoval ho většinou na vaší pozici. Vůbec hrát se společníkem je velká výhoda, nejednou vám zachrání zadek. Na cestách narazíte na různé radiové signály, které lze naladit na vašem Pipboy a utváří tak hudební kulisu. Žánr bych odhadl tak něco kolem 40 – 50 let 20-tého století. Po většinu času jsem měl rádio vypnuté a ve winampu jsem si pustil raději soundtracky z různých filmů (např. Nevědomí, Interstellar či Elysium ) při kterých se mi dostalo toho správného zážitku.
Jako vždy je důležité číst terminály a jiné informační zdroje, mnohdy vedou k pěkným bonusům v různých formách, ať už to jsou zbraně, zbroje nebo suroviny a mnoho dalšího jako třeba bonusové mise viz. pozlacený luční koník. Škoda je, že nejde prošňupat každý dům a získat tak více veteše na suroviny. Proto je dobré při rozebírání věcí trochu přemýšlet. Vyplatilo se například u lednic nejdříve rozebrat její dveře a pak samotnou lednici. Pokud však rozeberete ,, pouze lednici“ přijdete o suroviny za její dveře, které zmizí. Pokud chcete hodně oceli vyplatí se sbírat nákupní košíky z obchoďáků ( jsou poměrně lehké a obsahují hodně oceli ) . Nábytek do svého obydlí nemusíte hned vyrábět, ale stačí jej vzít z okolních rozpadlých domů ( nabídka v dílně je totiž stejná ). Pokud nechcete zbytečně bloudit při plnění úkolů je dobré si co nejdříve vzít perk V.A.N.S. , který vám cestu vždy pohodlně ukáže.

Je vidět, že studio Bethesda vyvářet RPG prostě umí. O tom nás jistě přesvědčili již v minulosti u množství jiných her. Za mě palec nahoru. Také bych chtěl poděkovat týmu, který vytvořil češtinu a to portálu Překladyher. Snad se někdy dočkáme českých lokalizací přímo ve hrách.

Posel smrti 3 je pokračováním a zároveň posledním dílem trilogie, jehož události přímo navazují na předchozí druhý díl. Jako Darren Michaels alias Adrian Gordon musíte dokázat svou nevinu z vražd několika lidí a žhářství a zlomit kletbu rodu Gordonů. Co se týče obtížnosti, řekl bych že trojka je z nich nejtěžší a v několika případech i celkem nelogická. Řešení některých situací je až překvapující a říkám si, že vývojáři mají hodně bujnou fantazii :) . Sám jsem musel párkrát nahlédnout do návodu.

Ovládání je příjemné, celá hra se dá odehrát myší a tak volnou rukou můžete klidně tlačit chipsy do hlavy :) . Grafika je pěkná a hra celkově plynulá. Hardwarové požadavky jsou velice nízké, tudíž není problém hrát i třeba na kancelářském notebooku. Dabing je jako obvykle na profesionální úrovni a není tu co vytknout, spíš naopak tuto část hry musím pochválit. K dohrání mi stačilo 23 hodin, ale jak říkám musel jsem párkrát nahlédnout do návodu.
Osobně série Posel smrti pro mě není tou nejlepší adventurou a dávám 75%

Vývoji hry Kingdom Come : Deliverance jsem nevěnoval pozornost, až do doby před jejím prodejem. Když jsem zjistil, že se děj odehrává v posázaví zaujala mě hra ještě více. Osobně jsem kdysi navštívil Rataje nad Sázavou a tudíž jsem byl zvědav jak moc vystihli autoři hry realitu. Kupodivu dost dobře, vše je tam kde má být, až na posunutí města Sázava ( nejspíš kvůli rozloze hry ji šoupli o trochu níž )

Mnou zakoupená krabicová verze obsahovala 4 DVD. Po instalaci se ovšem začal stahovat cca 23 GB opravný patch. Takže instalace nakonec trvala asi 3 hodiny. Po spuštění bylo potřeba trochu upravit detaily ( hrál jsem na sestavě AMD FX 8370 + GTX 1050 + 16GB RAM ). Nastavil jsem zlatý střed a hra běžela kolem 45 FPS což je zcela bez problémů. Ovšem to by bylo, aby se něco nepo…. . Ačkoliv hra vypadá graficky skvěle obsahovala stále i po prvotním update mnoho chyb, jako třeba zaseknutí koně v plotě atd. To by se dalo vše překousnout. Hlavním problémem bylo neustálé padání hry do windows, když k tomu připočtu nemožnost uložit hru kdykoli ve hře stalo se z hraní nervydrásající peklo. Druhý quest jsem kvůli padání hry dělal asi 4 hodiny, normálně by trval asi 20 minut. Vývojáři přislíbili vydat další opravný patch, který vyřešil mnohé neduhy a ze hry se tak rázem stal klenot. Ano, hra je to parádní a jiná než mnohá dosud vydaná RPG. Co se na první pohled odlišuje je krajina. Ta vypadá velice věrohodně a chvílemi si připadáte jako byste byli ve skutečném lese. Vše je podpořeno zvuky zpívajících ptáků a vůbec lesním životem. Vesničky jsou taktéž jako přes kopírák se středověkou realitou. Dále se zde nesetkáte s magií. A věřte vůbec to nevadí. Za celou hru mi nechyběla.

Hrajete za Jindru syna kováře ze Skalice. Na začátku jste looser co neumí zhola nic. Je tedy potřeba zapojit mozek a řešení úkolů ne vždy řešit silou, alespoň tedy ze začátku. Ve hře platí pravidlo, že to co zrovna děláte v tom se taky zlepšujete. Oříšek je soubojový systém, který se dá ale časem naučit a osvojit. Z vlastní zkušenosti doporučuji ze začátku používat luk a pokud možno trefovat protivníky do hlavy. Co se týče příběhu, tak se nedá nic vytknout. Mise jsou rozdílné a zajímavé. V podstatě jde o to pomstít smrt rodičů a získat zpět otcem ukovaný meč. Úkoly jsou rozdělené na hlavní, vedlejší a aktivity. Podle vývojářů by mělo stačit na dohrání všeho asi 60 hodin. No mě to trvalo hodin 126. A to asi proto, že se někdy nachytáte u aktivit jako je lov, sběr bylin a nebo jen u prostého odkrývání mapy v sedle koně a hledání pokladů podle různě získaných map. Nebo vás začne bavit vykrádání kapes a u toho se dá taky docela zatvrdnout. Třeba v místním žaláři :) Nelze opomenout, že ve hře se objevují reálné postavy českých dějin. O Jindru se musíte starat jako o dítě, musíte mu dávat jíst, oblékat, koupat ho aby nesmrděl, páč se mu může stát, že se sním pak nebude nikdo bavit se šupákem :) .Důležitou činností je také spánek. Bez něj to nejde ani v normálním životě. Jindra je zkrátka tak trochu Tamagoči :)

Co na závěr? Snad jen to, že hru by si měl zahrát snad každý čech už jen z principu, že jde o českou hru odehrávající se v čechách, která se navíc může směle rovnat Ačkovým titulům typu Skyrim a Zaklínač. Prodeje ve světě mluví za vše. Přes milion prodaných kopií hned první měsíc od vydání. Někde jsem se doslech, že má jít v případě KCD o trilogii, tak doufejme, že vývojáři vychytají mouchy a nebudeme muset čekat dlouho na pokračování :)

PS: i když je hra v angličtině u platnéře v Ratajích si jeho řemeslník odzpíval celou jednu písničku v češtině, stačí se tam chvíli zdržet a začne jeho sólo :)

Série Gothic je známá svou dobrou hratelností a příběhem. Nicméně od čtvrtého dílu to jde rychle z kopce. Na datadisku Fall of Setarrif se podepsalo i to, že bylo vyvíjeno dvěma studii. Ubylo sice otravných bugů, ale co se týče příběhu a hratelnosti, je to bída. Nejen že příběh je v celku o ničem, ale i doba hraní je příliš krátká. K závěrečným titulkům se doslova prosekáte za 8 hodin. Po celou dobu sbíráte tuny předmětů z nepřátel, kteří padají k zemi jako byste je kropili samopalem. Tyto předměty sice můžete prodat u obchodníka, ke kterému dorazíte až v půlce hry, nicméně nic u něj nekoupíte. Protože prostě není co kupovat. Inventář NPC´s je snad chudší než byl váš, když jste začínali hru. Radost vám tak udělá snad jen brnění, které najdete v paláci. Toto plytké RPG bych přirovnal spíše k akční rubačce. Ale jako vášnivý rpg hráč a fanda série Gothic jsem cítil jakousi povinnost tento datadisk odehrát. Nakonec si řeknete ,, ještě že to trvalo jen pár hodin" .