U hraní God of War jsem zjistil dvě věci. Že jsem u hraní her dost zpohodlněl a preferuju spíš pohodlný vyprávění s lehčí hratelností, než výzvu, a taky druhou, že před 15 lety, když jsem to hrál poprvé, jsem měl mnohem větší trpělivost.

Hra jako taková zestárla moc hezky, byl jsem až zaskočenej, že ty epický scenérie, na které jsme zvyklí z nových dílů God of War, jsou tady taky a vypadají pořád stejně dobře, jako si je pamatuju z prvního přehrání. Graficky to na to, že se jedná o 18 let starou hru, vypadá fakt skvěle. Modely jsou detailní, jak to tehdejší technologie dovolovala a v průběhu narazíte na rozmanité lokace, každá unikátní. Hudební kulisa je taky výborná a dotváří už tak velmi intenzivní atmosféru.

Ale je to fakt těžký :D mám v paměti pasáže, co mi daly zabrat i tehdy, kdy jsem procházel God of War poprvé, ale teď jsem byl několikrát fakt frustrovanej a některý pasáže opakoval mnohokrát dokola, než se přes ně dostal. A na to jsem si teda odvykl u her, co hraju teď a příjemný mi to úplně nebylo. Na druhou stranu ta radost, kdy se konečně nějaká pasáž zvládne přejít, je samozřejmě o to větší.

Příběhově je God of War skvělej, to vyprávění umí od tohohle prvního dílu až doteď a každá z her v týhle serii je pro mě nezapomenutelnej zážitek. Bylo krásný se k tomu, kde to všechno začalo znovu vrátit a doporučuju to všem, i třeba v lehce remastrovaný verzi na PS3. Zvlášť těm, kteří se dostali k sérii až v rámci nových dílů se díky prvnímu dílu dá mnohem lépe pochopit jak se v budoucnu vyvinula Kratosova osobnost a jeho motivace k opuštění Řecka a jeho minulosti.

Tahle hra se nonstop pohybuje na pomezí jestli je to fakt hodně dobrá hra, nebo jen docela dobrá hra.

Graficky to vypadá nádherně i když už to pár let má, post apo svět vypadá krásně, lokace jsou zajímavý, ale sráží to za mě optimalizace na PS4, kde se hra chová neustále jakoby tam byl nějaký input lag, až sem si říkal, že mám něco špatně nastavený na televizi. Dá se na to zvyknout, ale nesmí člověk přeskakovat mezitím k jiným hrám, kde se to chová líp, je to pak hrozně patrný a otravný. Nehrál jsem to na PC, takže nedokážu posoudit, jestli se to tam chová stejně.

Příběh je takový béčko, což by člověk ale u tohohle typu hry čekal, jsou tam šílený momenty, docela zajímavý postavy, ale vyvrcholení příběhu a občasný motivace hlavního hrdiny mi přijdou ale naprosto debilní, že sem nad tím akorát kroutil hlavou.

Dobrý je, že Mad Max poměrně dobře dávkuje nový herní mechaniky, jinak by to dost rychle mohlo spadnout do stereotypu - někam jedeš, po cestě čistíš kempy, bouráš strašáky a je to vlastně v základu pořád dokola. Díky vylepšením Maxe i auta se ale k různým úkolům dá přistupovat postupně stále jinými způsoby. I tak už jsem se ale posledních pár hodin docela trápil a už jsem čekal na konec, objevování po té cca 20. odehrané hodině přestalo být motivací.

Jednou za čas se mi i stal nějaký bug, kvůli kterýmu jsem musel loadovat předchozí uloženou pozici. Bylo to jen párkrát za celou dobu hraní, ale i tak mi to zůstalo dost dobře v paměti, bývalo to zrovna v dost frustujícím místě. Celkově se občas najde nějaká technická nedokonalost, ale v rámci velikosti světa jsem to dokázal odpustit.

Max Max mě bavil a určitě nelituju času strávenýho jeho hraním, je to poměrně solidní záležitost, ale určitě má svý chyby, který člověk musí při hraní překonat.

Líbí se mi, když díky herní výzvě narazím na hru, ke který bych se asi normálně nedostal. V tomhle případě v rámci kategorie "Pero, mocnější meče," protože se zde ujmete práce novinářky, která přijde na podivuhodný ostrov vyšetřovat zmizení cestovatelky, která ji původně na ostrov pozvala.

Jedná se o adventuru z pohledu první osoby, která na první pohled graficky působí, že je spíše pro děti, ale podle toho, co jsem dohledal se ze hry stala poměrně kultovní záležitost i mezi starším osazenstvem. Bugsnax, stvoření, podle kterých se hra jmenuje, jsou příšerky nenápadně připomínají v některých věcech pokemony - stvoření inspirovaný skutečnými věcmi, v tomto případě hlavně pokrmy a nápoji, pobíhající po světě a stále dokola opakující své jméno. Je jich tam velký počet, nevím kolik přesně, ale jedna z trofejí vyžaduje chycení 100 druhů bugsnaxů.

Během hry navštívíte rozmanité lokace, od hor až po pláž u moře. Hra má i poměrně poutavý příběh a velké množství vedlejších questů, v rámci kterých se dočkáte i "boss fights" s gigantickými bugsnaxi. Ty mi občas přišly trochu frustrující, ale připisuju to spíš vlastní neschopnosti, na videích ze hry na youtube to zas složitě nevypadá :) na každého bosse se musí trochu jinak, a stejně tak i chytání běžných bugsnax je vázáno na využití prostředí a nástrojů, které v průběhu hrou získáváte. Některé bugsnax, které potkáváte už v začátcích můžete tedy chytit až v pokročilejší fázi hry, až disponujete takovou pomůckou.

Postavy jsou tu zajímavé, potkáte jich velké množství a každá z nich má svůj vlastní výrazný charakter. Kromě vyšetřování zmizení jejich oblíbené cestovatelky musíte řešit i problémy jednotlivých postav a jejich rozepře mezi nimi, během kterého je blíže poznáte.

Jedná se kvalitně zpracovanou adventuru s akčními prvky, u které jsem se ani chvilku nenudil.

Moje první setkání s herním Sherlockem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments proběhlo loni v rámci herní výzvy a vyšetřování mě bavilo, celkově mě překvapilo o jak kvalitní titul šlo.

Tenhle díl pokračuje v těch dobrých věcech, co byly v prvním díle, ale bohužel si sebou nese i ty negativní věci, kterých tu pro jistotu ještě přibylo. Ty akční scény... Minihry v rámci akčních pasáží hry jsou neskutečně debilní a frustrující, nepřeskočil jsem je jen z důvodu trofeje a že mi přijde hloupé pasáže hry přeskakovat, ale je to podle mě hrozně zbytečný a nijak to tu hru neobohacuje.

Případy jsou, řekl bych, příběhově o něco slabší, než v předchozím díle, přesto je ale vyšetřování a hledání důkazů zábavné a to jádro hry je stejné a hru jsem si užil. Je to i jedna z mála her, co hraji s přítelkyní, která hry normálně nehraje, ale jelikož je na aktuální vlně true crime dokumentů, některé souvislosti jí do sebe zapadaly lépe, než mně, což je zřejmě pozitivní známka pro vývojáře za autenticitu :D

Celkově to byla příjemná hra na takových 10 hodin herního času a pro majitele PS4 a PS5 snadná platinová trofej. Určitě si na základě tohohle zážitku plánuji zahrát i další hry z této série v řadě.

Hned zkraje komentáře bych chtěl dodat, že hodnocení ovlivňuje výrazně to, že jsem fanouškem Harryho Pottera. Kdyby ta hra nenesla tu licenci a nevyužívala ji tak, jak využívá, hodnotil bych výrazně níž. Mnoho prvků je v ní totiž spíše průměrných a na tom, jaký ze hry bude mít člověk zážitek v tomhle případě bude dost záležet na tom, jestli na něj ty povedený věci ze světa Harryho Pottera zapůsobí, či nikoliv.

Hra se tváří jako open world RPG. RPG to úplně není. Je to taková akční adventura. Nějaký level systém to má a můžete tam míchat lektvary, ale v podstatě vám tam jen autoři předkládají jednu verzi příběhu, kde nemá vliv na to, jak na vás pohlíží ostatní postavy jak s nimi mluvíte, do jaké jste zařazeni koleje a vlastně ani to, jestli použijete neodpustitelné kletby, které můžete bez obav do všech nepřátel chrlit hlava nehlava a kromě občasných poznámek profesorů jsou zjevně docela v pohodě odpustitelné.

Jsou zde fakt krásně zpracované Bradavice. Tak, jak jsme je ve virtuálním světě neměli možnost vidět nikdy. A pak velmi rozsáhlé okolí Bradavic, které je až zbytečně velké. Pár lokalit je opravdu pěkných (mlýn, zapovězený les - i když i ten si mohl zasloužit větší péči). Ale ten svět je poloprázdný, nic moc se v něm neděje, poloprázdné vesničky vypadají, že na nich autoři chtěli ještě nějaký ten měsíc pracovat. Celkově to vypadá, že si naložilo studio větší kus práce, než co byli schopní v daném čase dodělat. Kdyby se rozloha mapy trochu zmenšila, ještě se třeba víc práce investovalo do samotných Bradavic, mohlo to dopadnout lépe. Každý se teď snaží dělat co největší open-world mapy, ale tady je to zbytečné. Ačkoliv létání na koštěti je tu fakt super, po čase už stejně raději všude používám quick travel, abych nemusel přelítávat kilometry mapy.

Příběh je průměrný, neurazí, nenadchne. Až tak průměrný, že je tam jedna vedlejší dějová linka, která je mnohem zajímavější :) vedlejší mise s drakem je pak asi nejsilnější moment celé hry, to se fakt povedlo.
Strašně mě iritoval způsob, jakým byly napsané dialogy. Dalo se na každý dialog do jisté míry reagovat dvěma způsoby - pozitivní, negativní - ale bez jakéhokoliv dopadu, kromě toho, jak postava odpoví v následující větě. Hlavní postava bohužel nemá skoro žádnou osobnost, chápu, že to bylo asi zamýšleno tak, aby se s ní mohl každý sžít, ale vůbec se to nepovedlo. Radši bych, aby nějaký charakter od vývojářů postava měla, nejsou tam totiž žádné prvky, co by hráči umožnily vybudovat jí charakter vlastní.
Že tam není famrfpál chápu, vůbec mi to nevadí, a jsem snad i rád, že tam není. Udělat to tak, aby to za něco stálo - sportovní simulátor uvnitř hry, by znamenalo, že by se vývojáři museli vykašlat na spoustu dalších věcí. Je to asi jako být naštvanej na vývojáře GTA za to, že se tam nedá hrát na stadionu americkej fotbal. Nicméně pasivně, jako divák tam famfrpál udělat mohli. Udělat to čistě jako výplň v podobě cut scén. Ani bych nečekal, že postava, co je první rok v Bradavicích by automaticky měla být ve famfrpálovém týmu, když po pár hodinách hry teprvé poprvé sedí na koštěti.

Graficky hra vypadá moc pěkně. Zpracování Bradavic a vlastně i modely postav mi přijdou pěkné, co ale grafické zpracování shazuje je lip sync a výrazy postav. Asi nebyl budget a čas na motion-capture, ale tohle je opravdu technologicky daleko za skoro deset let starým třetím Zaklínačem. Když jsem si po tomhle pustil nové DLC Horizon, přišel mi ten rozdíl úsměvný. Rozhovory jsou tím pádem poměrně nudné, už jsem si zkrátka odvykl na to tupé civění postav, které reagují úplně stejně na to, že se někomu zaběhlo zvíře a úplně stejně na to, že někomu někdo umřel.

Soundtrack je jediný prvek hry co je naprosto bez chyby. Citlivě udělaný skladby, které do jisté míry připomínají filmové melodie, dotváří každé roční období, které v Bradavicích nastane a perfektně utváří atmosféru kouzelnického světa.

Na začátku hraní jsem si myslel, že to bude jedna z mála her, co na PS5 dojedu na platinu. Po 60 hodinách to ale vzdávám, ty vedlejší aktivity bohužel příliš zajímavé nejsou.

Tak jakto, že dávám 85%, když většinu komentáře hru vlastně jen kritizuju? Protože i přes ty všechny chyby jsem se 60 hodin náramně bavil. Hltal jsem každou drobnost a zajímavost z filmů a knížek, na který jsem tam narazil. Hra skvěle využívá licenci. Ten svět je autentickej, prostředí je autentický a fakt člověk cítí ten svět, ve kterým se nachází (možná dokonce i blíž tomu, jak je popisován v knihách, než ve filmu). Lítal jsem na koštěti tam a zpátky a procházel Bradavice skrz na skrz plus některý questy byly napsaný fakt dobře (na rozdíl od toho hlavního). A je to především velkej příslib do budoucna. Ta hra má silný prvky, kterých se autoři musí držet a pak spoustu dalších, který musí posunout mnohem dál. Pro fanouška toho světa to zážitek bude - do jaký míry pozitivní, to už bude dost individuální. Pro člověka, kterému Harry Potter nic neříká, to ale bude velmi průměrná záležitost.

Hru ze série Katamari jsem hrál naposledy na PS2 a bavilo mě to moc, nutno dodat, že tehdy jsem byl ještě na základce :) je to originální počin a i o nějakých 15 let později umí zabavit. Základ je úplně stejnej jako u ostatních her v rámci série, na malou kuličku se nabaluje víc a víc věcí čímž se zvětšuje a je možno na sebe nabalit čím dál větší věci z herního světa.
Příběh neurazí, nenadchne, některý filmečky jsou docela vtipný, je to tam jako taková výplň pro přechody mezi jednotlivými prostředími. Hra se snaží jednotlivé režimy od sebe oddělit hratelností, v některých jde o to nabalit na sebe co nejvíc věcí, co spolu mají něco společného (královské věci, kancelářské potřeby, děti...) v jiných se musí naopak člověk vyhýbat nějakým konkrétním typům předmětů. Na konci hry je ještě jedna minihra využívající gyroskop v PS Vita a říkal jsem si, že je vlastně škoda, že to vývojáři využili až k závěrečným titulkům. 
Grafické zpracování je slušné, drží se stylizací původnímu dílu, je tam opravdu velké množství různých předmětů, jen občas poměrně značně zakolísá framerate, když se toho na obrazovce děje více. Jelikož je to nativní PS Vita hra a nejedná se o žádný port, čekal bych, že si tohle vývojář pohlídá líp. V rámci určité kritiky bych zmínil i podle mě občas trochu nepovedené "definice" velikosti předmětů. Narazil jsem na situace kdy předměty, které byly výrazně menší než moje současné "katamari" nešly nabalit a předměty, které byly znatelně větší, než ty, které před chvíli nešly, jsem nabalil bez problému.
Pro zpestření hry tam je obchod pro kupování nových postav a oblečení pro "Krále všech kosmů", který je tuším otcem hlavní postavy (Prince). Použil jsem v rámci komentáře hodně uvozovek, ale jedná se prostě o japonskou hru, kde je spousta ne úplně standardních věcí co se dají jednoduše popsat :D Je to dobrá odreagovačka na pár hodin, kterou akorát trochu sráží horší technické zpracování a trochu zmenšený rozsah, který se nemůže rovnat svojí verzi z velkých konzolí.

Ač je The Last of Us přesně typ her, co mám poslední roky nejradši (příběhový akční adventury), z nějakýho důvodu mi tahle hra na PS4 unikla a zahrál jsem si ji až teď po oznámení seriálu. V podstatě jsem ji hrál s tím, jak šel seriál a držel jsem si před ním vždycky cca epizodu náskok, porovnání jednotlivých zpracování jsem měl tím pádem velmi zajímavý ještě díky tomu, že jsem oba typy médií konzumoval poprvé.

Nechci tu hodnotit seriál, jen jednou větou řeknu, že ten příběh zpracovává velmi věrně a citlivě, byl jsem tím příjemně překvapenej.

Jsem docela rád, že jsem se ke hře dostal až na aktuální generaci, protože to vypadá fakt nádherně. Krásně se na to kouká a na některých místech jsem se zastavil a lokace si chvíli prohlížel, hrál si s fotorežimem, což je taky funkce, kterou ve hrách využívám minimálně. Navíc jsou v průběhu hry rozmanitý, asi není úplně spoiler, radši ale teda zakryju že se ve hře podíváme do všech ročních období, a tím pádem se tam prostřídají úplně jinak vypadající místa.

Celkově hra působí hodně filmovým dojmem a příběh tam plyne příjemně, žádná část se netáhne zbytečně dlouho a přesto herní doba není nijak krátká. Postavy tu mají charakter, zajímají vás jejich příběhy, nejsou to, jako v mnoha jiných hrách prostě bezduchý modely, na který v průběhu putování hrou narazíte. Atmosféru pak dotváří výborný soundtrack, ale nejvíc tam na předání nějakých emocí dělá perfektní motion capture a výkony herců. Je vidět, že na to padlo spousta času a prostředků a dělá to fakt hodně. Ty výrazy v obličeji jsou uvěřitelné jak málokde.

Součástí této verze je i DLC Left Behind, který doplňuje příběh o události před hlavním dějem z pohledu Ellie, solidní epilog a zároveň i rozšíření hlavního děje hry, zpracované opět stejně kvalitně jako zbytek hry.

Asi jediná věc, díky který jsem nedal plných 100% je do jisté míry recyklace některých mechanismů ze série Uncharted. Jelikož z té série jsem hrál úplně všechny díly, nemohl jsem si nevšimnout jistých podobností. Jako jasně, je to stejný studio, funguje to, ale občas mi to přišlo až moc podobný, stejně tak dabér Joela mi v některých momentech až moc připomínal Nathana z Uncharted až jsem si musel hledat, jestli je nedaboval stejný herec (fun fact, díky tomu jsem zjistil, že dabér Joela v Uncharted 4 hrál/daboval Sama Drakea).

Pokud někdo stejně jako já doteď The Last of Us nehrál, a třeba i díky seriálu má chuť si ho zahrát, určitě bych v každým případě šel po týhle verzi, i když je ta cenovka úplně jinde, než se dá sehnat původní PS4 verze. Za ten zážitek to stojí.

Hry Hidea Kojimy mě vždycky zajímaly a fascinovaly, ale nikdy jsem neměl pocit, že by to bylo něco, co by mě bavilo. Metal Gear Solid jsem pár hodin zkusil, ale neovládalo se mi to dobře, VR demo P.T. bylo zas dost specifická věc, spíš zážitek než hra, zkrátka od jeho her jsem se vždycky držel dál, ač jsem si byl vědom, že zřejmě jde o unikátní kusy, nikdy jsem si k nim nenašel cestu. Stejně tak, jsem se dlouho vyhýbal tomu, zahrát si Death Stranding. Až letošní herní výzva v kombinaci se slevou v jednom z českých kamenných obchodů mě přemluvila k tomu to konečně zkusit.

A hodnotit to, co jsem za tu dlouhou herní dobu zažil, nebude o nic snazší než se vyznat ve všech dějových zvratech Kojimy. Jedna z prvních věcí co sem si uvědomil po dohrání hry byla - vážně sem teď strávil téměř 50 hodin ve walking simulatoru? Považuju se za dost netrpělivýho člověka, takže před rozehráním Death Stranding bych nevěřil, že je něco takovýho vůbec možný. Tady byl ale především jeden silnej hnací motor a to příběh. Kterej je celou dobu mystriozní, napínavej (těžkej nevyspoilerovat, proto jsou všechny recenze tak tajemný a občas i nicneříkající), že to prostě žene člověka od zásilky k zásilce.

Navíc s tím, jak jde příběh dál se mění i dynamika toho samotnýho donášení zásilek a způsobů jak sebe a náklad dopravit z bodu A do bodu B, než to začne být stereotypní, hra přidá nové mechaniky, takže z těch cca 50 hodin, co jsem ve hře strávil, si pamatuju že jen asi ve dvou hodinách byla určitá pasáž, kdy jsem si říkal "mohlo by to odsejpat trochu ryhleji". Což mi přijde v poměru s tou herní dobou vlastně skvělý.

Grafika, hudba, výprava, herecký výkony to se dá vlastně hodnotit dohromady, protože to mi všechno přijde postavený ještě nad tou veškerou hratelností - a odnést si z toho člověk může co chce. Cutscény působí prostě světově, je to jako sledovat film, ano, jsou často dlouhé, a pokud člověk nemá rád hodně pasivního vyprávění v rámci her, tak se tady bude nudit poměrně dlouho, ale mít nacastovanej takovejhle tým herců a nevytřískat z toho v rámci motion capture co nejvíc, a nechat ty herce hrát, by byla velká škoda. Hudba je atmosférická, skvěle dotváří krásná panoramata, která tam po cestě hráč sleduje a některý ty výhledy jsou fakt epický. Už chápu i ty Kojimovy rozhovory, že nemá cenu 1ku1 tvořit film podle hry. Pokud už člověk ten příběh jednou zažil, nebude to mít takový efekt v hrané podobě, takže jedině dobře, že chce v tom světě vyprávět v rámci filmu něco jiného.

Ani se mi to moc nechce hodnotit jako ostatní hry, je to fakt zážitek, něco jedinečnýho, co rozhodně není pro každýho, ale ti, co se do hry ponoří si odnesou velkej zážitek.

Na konec dodám ještě k příběhu závěr, resp. to zakončení příběhu roztáhlý přes 4 kapitoly mi chvílemi už přišlo trošku natažený, a vlastně to tak ani působit nemuselo, kdybych v rámci těch několika zakončení nemusel sledovat 3x ty úplně stejný credits, jen jinak graficky podaný. Když jsem těch posledních 5 hodin hrál naráz, působilo to fakt zvlátšně, koukat se pořád dokola na jména všech, co na hře pracovali a nemuselo to asi působit až tak nataženě, kdyby tam ty závěrečný titulky nechali jen jedny :D


Jsem rád, že jsem konečně okusil Hideovu tvorbu, až díky tomu zvažuju, jestli nedát ještě jednu šanci i Metal Gearu :)

Upřímně jsem se k Sherlockovi dostal úplnou náhodou. Věděl jsem o existenci nového Sherlock Holmes Chapter One a až díky tomu, když jsem teď na konci prosince hledal poslední hru do letošní Herní výzvy, objevil jsem tuto sérii, kterou mají na svědomí vývojáři z Ukrajinského studia Frogwares. Pro PS4 pak byl tento díl, plus pokračování ve velké slevě a tak jsem se do hry pustil.

Na mojí největší výtce se možná podepisuje pouze PS4 verze, kterou jsem hrál na PS5. Těžko říct, jestli je to portem, nebo tím hra trpí obecně, ale - přišlo mi, že většinu času hra běží sotva ve 30 snímcích za sekundu a občas i méně, hratelnostně mi pak optimalizace na ovladač nepřišla úplně nejšťastnější, věřím, že s myší a klávesnicí se hra ovládá na PC lépe.

To je ale z výtek asi všechno, a jinak mě hra velmi překvapila. Je to první hra po dlouhé době, co jsem jistým způsobem hrál s přítelkyní. Ta, jak je to dnes obvyklé, hltá true crime podcasty a tak ji bavilo mi celou dobu hledat indicie k případům a spojování těchto indícií. Případy jsou různorodé, jen párkrát jsem se na chvíli zasekli, kdy mi nebylo úplně jasné kam pokračovat, ale většinou se dalo logicky dojít ke správným závěrům, v jednom nebo ve dvou případech pak i s nalezením všech indícií musel člověk hodně zapřemýšlet nad souvislostmi daného případu, aby obvinil správného pachatele.

Graficky už hra taky lehce pokulhává, i díky možná ne úplně povedenému konzolovému portu, s přihlédnutím ale k faktu, že je z roku 2014, nevypadá tak špatně, stylizovaná je dobře a pěkně ukazuje Londýn a okolí na konci 19. století.

Bavil jsem se při jejím hraní ale moc, a určitě si plánuju zahrát i další pokračování této série.

Tak dlouho jsem odkládal koupi prvního Spider-Mana na PS4/PS5, až vyšel Miles Morales, kterýho jsem tak dlouho odkládal, až byl v takový slevě, že jsem si ho v rámci herní výzvy 2022 rozhodl pořídit a konečně zahrát. Vůbec jsem netušil, že se navíc hra odehrává v období Vánoc, tak to dokonce teď na konci roku bylo hezky tématický. V minulosti jsem pár Spider-Man her hrál (PS2, PC), a současnej Spider-Man je taková jejich evoluce. Pohyb po městě je fakt skvělej, Zhoupávání se pavučinama mezi mrakodrapama je pocitově fakt skvělý, plynulý a dobře se to ovládá, kromě toho se na to i moc dobře kouká.

Graficky na PS5 vypadá hra velmi dobře, a jak už jsem četl v jednom z místních komentářů - hybridní režim, který umožňuje zapnutí ray-traying + pořád zachová 60fps funguje a vypadá skvěle. Na 60fps jsem si už u současný generace konzolí zvyknul, a ne úplně příjemně se mi hry hrají ve 30, u většiny her ovšem znamená zvýšení snímkové frekvence automaticky vypnutí všech moderních grafických technologií. Spider-Man v tomto hybridním režimu šikovně pracuje s rozlišením, a při hraní na 4k monitoru jsem si žádného zasekávání nebo výrazné grafické degradace nevšiml. Zasněžené město má skvělou atmosféru a celkově hra působí vážně dobrým dojmem.

Příběh je taková klasická superhrdinská zápletka, do níž asi nemá cenu nějak hlouběji zacházet, celý vyprávění příběhu a cutscény jsou hodně filmovým hollywoodským rukopisem, je to dobře napsaná akční adventura. Délkou je to spíš takový datadisk k první Spider-Man hře současné generace, ale za cenovku 499Kč, kolik mě hra stála, mi to přijde stále dostatek zábavy. Vedlejší mise jsou navíc taky zábavné, navíc se příjemně dávkují mezi ty příběhové - většinou je čas na 1-2 vedlejší mise, než se ve světě stane nějaká událost, která posune dál vývoj děje a hráč tak nemusí (i když samozřejmě může, pokud chce) procházet všechny vedlejší mise naráz, ať už na začátku, nebo po konci hlavní dějové linky.

Soubojový systém mě taky bavil, je tam více způsobů k řešení různých typů událostí, do kterých se hrdina dostane, ať už postupně všechny nepřátelé nepozorovaně jednoho po druhém likvidovat, nebo do nich prostě skočit a pomocí všech komb a gadgetů je zlikvidovat naráz.

Trošku mě mrzí, že jsem si na začátku pustil rekapitualci prvního Spider-Mana, kterého jsem ještě nehrál, asi to úplně nebylo nutné k ději tohohle dílu, proto pokud by někdo hrál tak jako já nejprve tenhle díl, doporučuju rekapitulaci přeskočit.

Hororovky příliš nehraju, ale Until Dawn mě moc bavilo a v rámci rozšíření znalosti světa Until Dawn jsem šáhl po této VR věci, která mi leží v šuplíku už asi 3 roky, ale až díky letošní výzvě jsem se k ní odhodlal. První a druhá polovina hry mi přijdou jako úplně odlišný tituly. Po první hodině hry jsem to chtěl vypnout. Spousta lekaček, který neměly vůbec žádný opodstatnění z příběhovýho hlediska, v podstatě to tam asi bylo jen pro vyděšení v rámci hraní. Nikam se to neposouvalo, bylo to vážně zvláštní. Druhá polovina hry už mi ale přišla zajímavější, a hráč se dozví něco víc k událostem, které vedly k ději Until Dawn. Graficky je to asi takový průměr, na dnešní dobu už starší PSVR ten zážitek neposkytuje příliš věrný, všechny hrany jsou dost kostičkovaný. Zdaleka nejlépe graficky a i pocitově působí úplně poslední scéna hry možná proto, protože je v ní hráč sám a je to malý prostor, škoda že podobným dojmem nepůsobila celá hra.

První polovinu bych hodnotil 4/10, druhou 8/10, to už jsem se vážně bavil, první polovina byla spíše utrpení, takže jsem to zhruba zprůměroval.

Sérii F1 jsem dříve hrál poměrně důkladně, ale jednalo se o díly F1 2011, 2012... Posledních pár let jsem F1 hry nehrál, ani nesledoval dění okolo F1, až Netflix dokument Drive to Survive u mě opět zažehl zájem o tenhle šampionát.

Po dlouhé době jsem tedy hrál F1 21 od Codemasters a následně aktuální F1 22 od Codemasters, jde o první F1 hru od akvizice tohoto studia vydavatelem EA Sports. A EA tam v pár negativních bodech zasahuje, naštěstí ne v těch zásadních.

Základ hry zůstal v podstatě velmi podobný jako u předchozího dílu. Vylepšila se grafika, změnilo se poměrně značně chování formulí, což i odpovídá tomu, že se výrazně změnila pravidla u reálných formulí a prostě se chovají jinak. Auta jsou těžší, každý hráč předchozího ročníku musí upravit svůj jezdecký styl novým formulím.

F1 22 je první ročník u kterého jsem se i aktivně začal zapojovat do kompetitivního multiplayeru, který je i v Česku poměrně silně zastoupený. Jezdí se tu mnoho amatérských i poloprofesionálních lig, v době koronavirové izolace se i v TV vysílaly závody ve virtuální F1 místo reálných formulí.
A multiplayer sebou stále nese vše dobré i špatné, jako předchozí ročník. Bohužel hra nefunguje úplně dobře pokud všichni účastníci lobby nemají opravdu kvalitní a bezproblémové připojení. Což do jisté míry dává smysl, ale s jakýmkoliv problémem si hra neumí úplně dobře poradit a objevuje se pak více různých bugů (nekončící safety car, nesmyslné penalizace,...). Naštěstí z mojí zkušenosti se tyto bugy neprojevují příliš často, znám ale hráče, kteří mají více negativních zkušeností.

K věcem, které určitě má na starosti marketing EA se vyjádřím jen krátce - jsou to placené značkové virtuální oblečení pro vašeho avatara a nová kategorie "Supercars" která mi přijde odfláknutá a do hry přidaná na sílu. Neovládají se dobře, dají se řídit jen v určitých challenge závodech při kariéře anebo skoro až ve skrytém Time trialu o kterém ani spousta hráčů neví. Přijde mi to v takové hře úplně zbytečná věc, která tam je jen z nějakého sběratelského hlediska. Naštěstí to člověk může úplně ignorovat a hra ho nenutí tuto část využívat. Je škoda, že se ale tato snaha nevrhla třeba do historických formulí, které v minulosti tato série taky obsahovala.

Hru ale celkově hodnotím pozitivně. Trávím v ní mnoho hodin času a jen málokdy je frustrace způsobena něčím jiným, než mojí neschopností.

Hra vyrobená za 48h, to je potřeba vědět předtím, než se to spustí, je to vtipný, klasická parafráze na Pat a Mat, po pravdě jsem ji využil jen k doplnění kategorie v herní výzvě, ale přesně k tomu ta výzva je, člověk se dostane ke hrám, které by normálně úplně přehlídnul. :)

Skvělá atmosferická hororovka založená na Bčkovej americkejch hororech a funguje úplně stejně dobře. Postavy jsou dostatečně debilní, pokud vás někdo štve, jednoduše ho/ji necháte zemřít krutou smrtí. Hru jsem hrál po několika letech a pořád funguje stejně dobře. Lekačky nejsou tak hrozný, abych to zvládl i já - kdo normálně hororovým hrám vůbec neholduje. Grafika už lehce zestárla, ale v době kdy hra vznikla patřila k tomu nejlepšímu, takže se na ní zub času pořád tolik nepodepsal. Dostal jsem z toho chuť si zahrát i novější počiny studia, jestli si pořád drží stejnou kvalitu, ne-li lepší.

Nostalgie je silná věc. Kdyby ta hra vyšla jako nový dílo, hodnotilo by se to obecně asi jinak. Ale vidět Mafii v novým kabátku, i když to některým úplně nesedlo.. Mně srdce zaplesalo. Jo much to má spoustu, především v ovládání, ale stejně sem se královsky bavil a užíval si Mafii celou dobu. Dabing je fajn - i když na ten původní samozřejmě nemá, to snad ani nejde, všichni zestárli a tady naopak ta nostalgie body strhává, ale celkově mně osobně to velice překvapilo, i když jsem k tomu byl velmi skeptickej a určitě si tohle někdy rád zopakuju.

Rok 2022 je výbornej a silnej ročník co se týče akčních adventur/RPG. Na pokračování Horizonu jsem se hrozně těšil potom, co jsem si v rámci příprav zahrál graficky vylepšený první díl na PS5 a rozhodně nejsem zklamanej. Vývojáři ponechali co bylo funkční a pozvedli to výš. Je to jedna z mála her, kde sem nepřeskakoval žádný vyprávění vedlejších postav, protože u všech si dali autoři velmi záležet. Nejsou to strohé rozhovory kde postavy stojí na místě a jen se jim otevírají ústa. Je to první hra, kde jsem si toho všiml, kdy všechny postavy vyjadřují emoce nejen dabingem, ale svým chováním, mimikou opravdu detailně a věrně (samozřejmě to není první hra, kde se něco podobného objevilo, ale většinou se toto týká jen hlavních postav). Graficky nádherná hra, občas neskutečná prostředí, na která se člověk v rámci průchodu hrou dostává nepřestávají překvapovat. Hru jsem po pravdě hrál na lehčí obtížnost, takže úplně nedokážu zhodnotit jaká challenge to je co se týče soubojů, já se držel toho, co mi bylo pohodlnější - zpravidla boj z dálky. Celkově musím říct, že to je druhá letošní hra, kde nedokážu vypíchnout nic negativního, co by mě vyloženě štvalo, a 95% jsem dal jen proto, abych Horizon Forbidden West nějak odlišil od God of War Ragnarok, který ve mě nechal ještě o chlup silnější zážitek.

Paradoxně těžko se mi píšou komentáře k hrám, u kterých mám fakt minimum výtek. God of War je série, se kterou rostu a napříč generacemi mě baví pořád stejně, ne-li pokaždý víc. A tohle je zatím vážně ultimátní God of War zážitek. Skvělý vyprávění a dávkování obsahu, výborný výkony dabérů potažmo herců na motion capture, místy už to fakt ničí hranice mezi filmem a hrou, ale není to o tom, že by člověk jen koukal na dlouhé cutscenes, ta herní část a ovladatelnost je taky výborná. Během krátké doby jsem ve hře nahrál přes 30 hodin a pořád tam je co zkoumat a pořád je to stejná zábava. Určitě je to hra, kterou si za čas rád projedu znovu v rámci New Game +, což moc často nedělám. Vypíchnul bych několik věcí, ale ty by se neobešly bez spoilerů, takže ty nechám skrytý pro potencionální hráče, co se na God of War teprve chystají a nebudu jim kazit zážitek. Každopádně jen těžko hledám na novým God of War něco, co by mi tam chybělo, nebo mě štvalo. Je to pro mě rozhodně nejintenzivnější herní zážitek roku 2022.

Předem upozorňuji, že hodnotím jen kampaň, multiplayer jsem vůbec nezkoušel. Hru jsem dohrál 2x, jednou na PC a jednou PS4 verzi na PS5 s tím, že když jsem to hrál na PS5 potom, co byla hra zadarmo v PS Plus jsem si až někde v půlce hry uvědomil, že už jsem ji jednou dohrál. A to dost naznačuje, jaké mám z té hry pocity. Je to bohužel takovej zapomenutelnej zážitek. Když si vzpomenu na nejvíc ikonickou pro mě hru z 2. světové války - Call of Duty 2, spoustu momentů z kampaně si pamatuju i teď, víc než 15 let od vydání. Kampaň WWII jsem ale v hlavě neudržel ani dva roky. Je to po vzoru Call of Duty z posledních let asi trochu přehnaný. Ultimátní akce, tak trochu bezduchá, která v ten moment asi není úplně tak blbá, když člověk ví co čeká a je s tím spokojenej, je to všechno hroznej přehrot, ale občas se na to dobře kouká. Délka je odpovídající, protože to extrémní množství kulek a výbuchů by asi delší dobu bylo až zbytečný a tady ta dejme tomu lehce nadprůměrná známka, kterou to má tomu odpovídá. Solidní hra, ale nic výjimečnýho.

Jedna z mála her co mě přišpendlila k PS4 dokud jsem ji nedohrál. A podruhé znovu k PS5 v rámci příprav na pokračování. Pro mě osobně jeden z největších klenotů na minulé generaci konzolí, který si drží pořád stejně vysokou hodnotu i na nové generaci. Teď už si ji navíc můžou zahrát i hráči na PC. Krásné lokace, bavil mě i příběh a zajímavý vedlejší postavy a vedlejší úkoly. V podstatě jediný minus, co bych jmenoval a co dokázalo být místy frustrující je bojový systém nablízko, komba vždy nefungovala tak jak by si člověk představoval i při správném navázání sekvence. Preferoval jsem tedy boj z dálky. Celkově jde ale každopádně o věc, kterou by se žádný majitel Playstation konzolí neměl ochudit.

Herní výzva 2022 - Ticho jako v hrobě

Využil jsem této kategorie v letošní herní výzvě, abych si zahrál tenhle klenot o kterým jsem samozřejmě mockrát slyšel, ale doteď si ho nikdy nezahrál. Pravděpodobně to splňuje i hardcore verzi výzvy, ale já jedu standardní kategorie.
Sáhnul jsem po 20th Anniversary verzi s vylepšeným zvukem a uhlazenou grafikou a hrál jsem na PS5. Na to o jak starou záležitost se jedná, drží si to standard a musím říct, že to vypadá moc hezky a i to vyprávění příběhu, v podstatě téměř bez zvuku je moc fajn. Nedá se snad zahrát jinak, než najednou, protože vtáhne do děje a od začátku do konce je to prostě tak akční a rychlý, že není čas vydechnout.