Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Petr • 32 let • Velké Přílepy (ČR - kraj Středočeský)

Komentáře

The Last Oricru

  • PS5 70
Herní výzva 2022 - 1, Novinky z domova (HC)

Začnu asi trochu netradičně, zrovna jsem dokončil druhý průchod, respektive druhou hru (neboť new game + nečekejme)
Tak jsme se i v naší malé herní kotlině, dočkali hry typu soul-like, jenže ono to až tak pravda nebude.

Začátkem hry jsme uvítáni základním tutoriálem pro boj a už ten nám naznačuje, že nepůjde o nijak složitou a propracovanou mechaniku boje.

Absolvování základních funkcí jsme vtrženi do tajuplného kláštera jakési sekty, která využívá krysí otroky a pěkně je terorizuje, ponižuje a ubližuje jim. Přesně do tohoto momentu jsme vtaženi i my, abychom se v systému složitých rozhodnutí, vydali správnou cestou, teda pokud nějáká je.

Během těchto dvou her, lze zjistit, že situace jsou opravdu na míru odlišné, pokud pomineme lokace.
Co do možností voleb při jednotlivých rozhodnutí, to nespočet různých průběhů, ale závěr je totožný (možná, že jsem jiný zatím neobjevil).

Ve hře narážíme na válku mezi utlačovanými kryso mutanty a humanoidními stvořeními znamých jako Naborusové. Třetí frakci budou tvořit “zlomení” technicky vzato zmutovaní emzáci.

Jak hra slibovala, že každé rozhodnutí ovlivní vývoj děje, pak je tomu přesnem tak. Pokud jste milovníky příběhovek, srdíčko vám zaplesá, avšak pokud se chystáte plnit achivmenty či trofeje, potom vás čeká série omylů a opakování nových her.

Technická stránka neni přívětivá, neboť při autosavu, který je dosti často implementován v průběhu souboje dochází k propadu snímků, nezapočtení bloku, z čehož plyne, že dostanete výprask, nebo dokonce vás bude stát život.
Prvních několik hodin je příjemných i na temnou obtížnost (vysší), to už neplatí po přesunu do třetí lokace. Hra samozřejmě nabízí i lehčí obtížnost, příběhovou.

Pokud ovšem jste zvyklí chodit s přáteli do soulovek, pak po technické stránce jde o nedotaženou práci, ale to neplatí pro lokální kooperaci, formou rozdělené obrazovky. Hraní ve vice hráčů využívá sdílný inventář hostitele.
Nápomocné nebude přelevelování a poté pomoc přátelům, protže level sdílíte totožný (počet lahviček s životy je stejný jako má hostitel).

Grafická stránka hry, je odpovídajícím velikosti studia. Nebudu vypisovat všechny vizuální problémy, na které jsem narazil (ve většině případu jimi trpěl režim online kooperace).
To samé se dá říci o cut scénách a zvukovém doprovodu, při hře jednoho hráče funguje bez problémů, opakem je online kooperace.
Působí velmi nedodělaně.

Z typů her souls/borne - like, zde je snad jen obnovování nepřaltel a to né vždy a né všude. Také nelze hovořit o open worldu, neboť průchod je velmi lineární a ve hře se dozvíte všechno o všem, což celé hře dodává vzevření spíše RPG.

To je asi ten největší problém, ona vlastně neví, čím chce být a to jí činní syrovou. Pokud bych to měl přirovnat k lepšímu pochopení, je to jako jít na barbecue a dostat dušený plátek kuřecích prsou, místo šťavnatého roštěnce.

Ano jde o prvotinu, ano přehlížím některé nedostatky, sic jde o hru od českého studia, avšak za ty peníze, je chuť poněkud hořká a to zamrzí.

Nemohu dát více jak 70%, avšak to jen s očekáváním, že dojde k zlepšení. Nicméňe i tak příběh to dál jak na 80 nedotáhne.

Pro: komplexnost v rozhodování, lokální kooperace

Proti: propady FPS, zabugovaná online kooperace, působí jako ušitá horkou jehlou

+14 +16 −2

Saints Row

  • PS5 55
Na Saints Row jsem se celkem těšil, protože mě předešlý díl velmi bavil. Do dnes je pro mě nesmazatelná vzpomínka na šplhaní po raketě nesoucí jadernou hlavici při skladbě I don´t want to miss a thing od Aerosmith (Armagedon).
Ze zkušenosti jak vtipný a zábavný byl předešlí titul, pořídil jsem si Notourious Collection, ALE tady končí veškerá podobnost.

Jestli je něco, co opravdu funguje, je možnost úpravy postavy, kde lze upravit každý malý aspekt, nedokonalost na těle i tváři postav. To je však dnes už spíše standard.
Začátkem jsme plivnuti do mezi skupinku odpadlých členů gangů, které ovládají Santo Ileso (Idolové, Maršálové, Panteros). Pro něž plníme příležitostné akce a jimiž jsme zrazeni, a proto si vytváříme vlastní Gang.
K nápomoci jsou nám naši přátelé, konkrétně Kevin, Eli a Neenah.
Kevin se dá popsat, jako typický sypač z posilovny, který má rád hudbu a vaření. Většinu času chodí do půli těla, i když okolo sviští kulky.
Eli je prototyp Nerda, milující technologie a strůjcem plánu na vybudování naší značky.
Neenah odpadlík klanu Panteros, která miluje umění a čas strávený upravováním vozů.
Nakonec nesmíme zapomenou na sušenku, čož je jméno naší kočky, nejroztomilejší člen týmu (Kdo by nemiloval kočky, že?).

Hlavní dějová linka, zabere něco okolo 7 hodin, což je pro openworld opravdu málo. Plněním příběhu si otevřeme spoustu vedlejších aktivit, ale ne všechny jsou nezbytné, či zábavné (dle mého názoru). Tyto vedlejší mise nám dost často otevírají pouze odlišné skiny na zbraně, popřípadě nové oblečení, výjimečně zbraně. Rozepisovat se nad jednotlivými aktivitami by bylo bezpředmětné, neboť kdo by chtěl strávit hledáním palet s drogami, fotit objekty pro uměleckou hodnotu, či hledat cedule k zjištění historie dané oblasti převážně za mizivou odměnu 15 až 20 hodin?

Grafické nastavení nám umožňuje volbu 4K při lepší vizuální stránce, to znamená nízký počet FPS, kdy vizuální stránka neuchvacuje. Osobně jsem volil 4K v lepší stabilitou snímků, přesto docházelo k občasným propadům. Co se grafického zpracování týče, jde o až diletantské zpracování, návrat k rokům 2017-2018. Při možnostech dnešních zařízení.
Technická stránka je katastrofální a velmi shazuje celkový požitek ze hraní. Naposledy jsem takový stav zažil u launche Dying Light 2. O to horší je, že titul měl odklad, aby "doladil" technickou stránku. Nemluvě o chyb v režimu Multiplayer, kdy se vám zablokují plněné výzvy.
V tomto ohledu beru jako zásadní chybu, že vývojářské studio ani neumožňuje zpětnou vazbu, natož vedení nějákého webu, pro technické problémy, a tak máme rozbitou hru, bez omluvy, či zpětné vazby ke komunitě hráčů. Řízení vozů je čistokrevně arkádové, to neznamená nezábavné. Zato lítaní s vrtulníky, nebo letady, působí více obtíží a ve výčtu k technické stránce je spíše úsměvné.
Výběr hudby je odpovídající žánru akční střílečce s otevřeným světem. Za mých 30 hodin hraní, jsem nenarazil, že by docházelo k výpadkům zvuku.

Trailer na hru nás lákal na možnosti úprav všeho možného a musím říci, že v tomto ohledu jde opravdu o nejbohatší městskou akci v součastnosti.
Hlavní doménou série byl humor, v tomto případě si udržuje svůj vysoký standard, ačkoliv jeho dávkování je "řídké". Takže šplhaní po atomovce se nekoná, ani jinak podobná "ztřeštěnost".

Celkový dojem ze hry je tak trochu schizofrení a proto 55%

Pro: Úprava postavy, volba obtížnosti, rozmanitost misí

Proti: Technická stránka ,vizuální bugy, krátký příběh

+9 +11 −2

SnowRunner

  • PS5 85
Každý z nás jistě hrál už nějakou tu závodní hru, kde se řítíte šílenou rychlostí v neuvěřitelně drahých autech. Ve většině případů tomu v mé knihovně her je tak, ale SnowRunner je odlišný. Nevsází na rychlé reakce při rychlé jízdě, právě naopak. Titul plynule navazuje na předchozí díl Spintires (dnes spíše známý jako MudRunner), i když náplň činností je rozmanitější. Navíc má všechno, co by sequel měl mít.

Od předchozího dílu, došlo k znatelnému rozšíření přepravovaného materiálu, a to je velké plus. Nebudete se tedy tahat jen s kousky dřeva, ale přepravovat materiál od náhradních dílů, přes stavební materiál, jakým jsou cihly, betonové desky, až po vrtací soupravy a nadměrné náklady. V tomto kontextu je množství rozličných materiálu opravdu bohaté.
V principu jde stále o staronové přepravování zadané komodity z bodu A do bodu B, avšak náročným až extrémním terénem, který prověří jak vaši schopnost trpělivosti, tak také systematické plánování doplňování paliva. Co omezuje váš dojez? Jednak je to velikost nádrže, a potom také aktuální spotřeba uváděná v litrech za minutu. Zní to sice velmi zvláštně, ale díky tomuto systému spotřeby zjistíte, že vaše vozidla mají astronomickou spotřebu. Neočekávejte, dojezd stovky kilometrů, ale spíše dvacet pět minut až hodinu času. Dobře zvolená taktika přepravy, tak může ušetřit čas i palivo. Doplňování „černého zlata“ je realizováno formou čerpacích stanic, či doplnění z cisternových vozů.
Pokud to doposud znělo jako příjemně odpočinková záležitost, potom tou největší výzvou jsou cesty a terén. Dopravit nadměrný náklad hustým bahnem, přes rozbouřenou řeku až po zasněžené oblasti, je dobrou zkouškou vašich nervů. Nemálo náročné jsou rozbořené peřeje, hluboké močály, kamenopády, nebo zledovatělé cesty

Základní hra bez rozšíření nabízí tři hlavní lokace, a těmi jsou Michigan, Aljaška a Tajmir. Od sebe navzájem se velmi liší, zatímco Michigan je kombinací silnic s kamením a bahnitými lesními cesty, tak Aljaška je rovnoměrně rozdělena na zpevněné silnice a zasněžené oblasti až zamrzlé vodní toky. Tajmir, který oproti předešlým lokacím se nachází v Rusku. Tomu také odpovídá terén, hluboké bahnité cesty prolínající se s močály.
Všechny tři lokace jsou rozděleny na čtyři menší mapy. Zpočátku je většina prostředí na mapách zakryta, lze jí odkrýt prozkoumáváním po cestách, nebo dosáhnutím vyhlídkové věže. Tyto vyhlídkové věže otevírají poměrnou část krajiny, avšak se nacházejí většinou na hůře dostupných lokacích. Způsob, jakým otevíráte jednotlivé kusy zakrytých míst evokují silnou inspiraci u Assassins Creed. 

Bez ohledu na zvolenou lokaci, všechny májí společný cíl a tím je ropa. Zatím co v Michiganu budujete ropný vrt, na Aljašce, v Rusku v obou případech hledáme naleziště ropy. Vyjma plnění úkolů pro korporace, jsou přítomny i pomoc místním osadám, případně jejich obyvatelům a výrobním závodům. Vedlejší mise jsou tvořeny vytahováním uvízlých vozů, doručením požadovaného nákladu, opravy poničených strojů až po odstranění překážek z cest a rekonstrukci poničeného potrubí. Právě opravování překážek odemyká snadnější způsob dopravy do objížďkami dostupných míst. Úspora času, pohonných hmot a lepší sjízdnost, třeba otevřením mostu přes divokou řeku, ve výsledku bude primárním cílem každé mapy. 

Pokud vás přestane bavit vozit jen materiál, můžete zkusit výzvy, jež jsou tvořeny formou závodů. Liší se svým zaměřením, jednou jde o snahu v co nejkratším čase doručit náklad, pokud možno s minimálním poškozením. Podruhé projetí kontrolních bodů z pohledu řidiče až dosažení těžko dostupných vrcholů bez časového omezení. Dosažené splnění je hodnoceno zlatou, stříbrnou či bronzovou medailí.
Za plnění úkolů a výzev dostáváte peníze a body zkušeností. Ve specifických misích lze získat také nový vůz. Ve hře máte systém postupu na vyšší úroveň, takže spolu s novým levelem se otevře i další vylepšení. Některé součástky umožňují lepší vybavení vozu, to ne jenom po stránce výkonu, ale i po vzhledu. V garáži se tak můžete v množnostech vlastněných peněz, vyřádit dosyta. Nejdůležitějším prvkem výměny jsou pneumatiky. Zde platí pravidlo vyšší úroveň, lepší kus. Třeba takovou Aljaškou jen obtížně projedete bez sněhových řetězů. Podobné je to i u bahna, kde bez pořádného vybavení jednoduše zapadnete. Poslední záchranou se pak stane naviják, jeho vylepšením se lze dostat ze situacích blízkých infarktu. Nejužitečnějším se v tomto smyslu stal autonomní naviják, který je funkční i pokud neběží motor, třeba přetočením náklaďáku na bok. Pokud dojde k převrhnutí přívěsu, potom dost často vypadne převážený materiál. Nejjednodušší se v takové situaci jeví nákladový jeřáb, umožňující zpětné naložení a upevnění nákladu.
Modifikací vozů a kamionů lze vytvořit od těžkého jeřábu, přes servisní vůz, cisternovou nádrž, bočnice až po rampu pro vozy, či uchycení pro specifické přívěsy. Možností připojení přívěsů, závisí od typu použitého vozidla. Nákup a prodej přívěsu provádíte ve vyznačeném čtverci. Zaparkované přívěsy lze nalézt i svévolně po mapě. Vybrané vozidla, umožňují i přepravu servisních součástek, náhradních kol, či kanystrů s palivem. 

Při hraní platí pravidlo, čím rychleji chcete daný úkol dokončit, tím pravděpodobnější je selhání. Za to ten neochvějný pocit blaženosti, když splníte náročnou misi, je k nezaplacení. Při přepravě dosti často zapadnete ať už v bahně, vodě, sněhu, nebo močálu, hlavní je zůstat rozvážným a pokusit se ze situace dostat pomocí správného uchycení navijáku. Pokud ani ten nepomůže, musíte odpojit přívěs, pokusit se vytáhnout pouze vozidlo, posléze i návěs. Nastane-li situace, že nejde vyprostit ani vozidlo, zůstávají pouhé dvě možnosti. Za prvé vezmete nový vůz, dojedete vytáhnout ten předešlý. Tou druhou možností je vrácení do garáže. Návrat lze realizovat pouze bez přívěsu. Osobně se mi to stalo několikrát, a to těsně před doručením zakázky, což dokáže opravdu vytočit. Systém navrácení do garáže hodnotím jako nešťastný, obzvláště v mapě, kde není přítomná garáž.
Pokud vás hra zaujala, ale nemáte svatou trpělivost, tak se tomuto hardcore offroad simulátoru vyhněte. Nejde o simulátor, jeho ovládání je spíše arkádové, i když hra umožňuje připojení volantu a pedálů. Pokud nemáte zkušenosti z předešlého dílu, důkladně si nastudujte co, který přívěs vyžaduje, ušetříte si čas a nervy. 

Musím konstatovat, že po vizuální stránce na PS5 jde o úžasně odvedenou práci, neboť detaily funkčních prvků vozů jsou fenomenální kopií skutečných vozidel. Prostředí map je až dech beroucí, plnící vysoký standard. Horší už je zpracování chování prostředí pod koly. V jednom případě jsem se zasekl, neboť jsem před sebou tlačil vrstvu bahna. K tomuto bych rád uvedl, že i po stránce fyziky jsou zde značné rozpory s realitou. Naleznete tu tak bahnitou cestu, skrze jíž projedeme bez sebemenšího problému. Při výjezdu z tohoto „bahna“ zapadnete, ve vrstvě, působící vizuálně jako méně hluboká oproti předešlé pasáži. Další nesrovnalostí jsou stromy. Pokud má strom více jak patnáct metrů, lze k němu připojit naviják a přitáhnout se, menší stromy naopak vytrhnete ze země. Pod stromy a okolo cest jsou popadané větvě, přesněji „super větve“ umožňující přitáhnutí i dvaceti tunového náklaďáku. Pak tu jsou větve přímo na stromě, pokud je vychýlíte o pár stupňů neumožní vám projet.

Pokud jde o naprogramování fyzického poškození, nemohu se zbavit pocitu, jak špatně je provedený. Náraz do skály vám ubere jednotky poškození, kdežto letmí dotyk svodidel bych přirovnal k najetí na protitankovou minu. Jsou to pouze dílčí věci, shazující výslední požitek z hraní.
Náročné je to i s kamerou, ta čas od času se nesmyslně vychýlí, abys se vrátila zpět. Problém je i pokud převážíte objemný náklad, kdy vaše kamera vidí skrze převážený materiál. Při pohledu z kabiny řidiče, tento problém nenastává.
Zvuková stránka je velmi průměrná. Možnosti nastavení zvuků minimální. Nejhorší je nemožnost vypnout zvuky skrze výstup v ovladači dualsense. Zvuk při píchnuté pneumatice je vyloženě otravný. 

Opravdová zábava začíná, pokud se plnit úkoly vydáte ve větším počtu. Hra umožňuje hrát současně až ve čtyřem hráčům. Jedinou vadou na této zábavě je, že pokud jste návštěvník, získáváte pouze zkušenosti a peníze, zatímco hostiteli se započítají i mise splněné návštěvníky. Ve více lidech se plní úkoly jednodušeji a rychleji. Během těchto kooperací se lze pohybovat pouze v lokaci, kde je i hostitel. Přesněji v Michiganu, Aljašce nebo Tajmiru. Pokud jde o možnosti vozů, lze využít vozidla, vlastněné v garáži dané lokace. Máte možnost řídit i vozy hostitele, avšak bez možnosti jejich vrácení zpět do garáže.
Základní hra při splnění všech misí a úkolů, může přesáhnout i více než dvě stě hodin. Hra nabízí i dalších 8 rozšíření. Ty můžete koupit jednotlivě, či zainvestovat do tzv. „Year passů“. Za zajímavost stojí zmínka, že hra obsahuje i české Tatry. V rozšíření dokonce obnovujete i provoz továrny, na tyto skvosty, bohužel ta se nenachází v Česku, ale v Rusku. 

SnowRunner je náročnou terénní simulací mající sice chyby, ty však vyvažuje svojí zábavností. Oproti předešlému titulu, jde o zdařilý posun. Jelikož hra nemá konkurenci, stává se průkopníkem, jestli se stane ikonou svého žánru, ukáže až čas.

Pro: vizuální stránka, velké množství činností, kooperace více hráčů

Proti: fyzika hry, zpracování zvuků, kamera

+11

Horizon Forbidden West

  • PS5 85
Tento titul jsem odsunul na Červen, kdy jsem očekával méně záživných titulů, neboť jsem utopil moře hodin v Elden Ringu a Dying Light 2. Chtěl jsem si zahrát Horizon FW v kuse, bez odcházení a návratů ke hře. Nemohu se ale zbavit pocitu hořkosti na jazyku a několika otázek PROČ?!

Příběh od počátku má plynule navazovat na konec děje z prvního dílu. Rád bych uvedl, že první díl byl jedním z titulů, co mne převedl na PS z Xboxu. To pro osvětlení, teď zpět k Horiznu. Jak jsem uvedl, příběh navazuje na první díl, tak PROČ hlavní hrdinka Aloy, vypadá tak o 10 let starší? Po průchodu prologem získáváme nové vybavení, které využijeme v celém průběhu hry. Zásadní otázka zní, kam se podělo všechno skvělé vybavení z prvního dílu? První díl končíme jako "Legenda", kdežto v pokračování jsem pouze "obyčejným" pěšákem. Kam se poděla ona zbroj s Generátorem štítu? PROČ jsme se nedostali do situace ,kdy potkáme mimozemské obyvatele již na začátku, kdy nám ono vybavení poškodí, či zničí? Příběh dvojky je dobře napsaný až na závěr, kde na nás čeká pouze cliffhanger jako prase, PROČ? Kvůli jasnému dalšímu pokračování? Bohužel to shazuje kvalitu celé hry. První díl byl v tomto ohledu, o několik úrovní lepší.

Narážíme na některé známe postavy z prvního dílu (Erend, Varl, Sylens). Sledováním hlavního příběhu, poznáme i mnoho nových charakterů, kteří mají značný vliv na vývoj příběhu (Beta)  . Po stránce scénáře jde o dobře odvedenou práci, až na zakončení příběhu. Velmi dobrá práce je odvedena i v případech vedlejších úkolů, ty nepůsobí prázdně, jako pouhá výplň, ale naopak nabízí spoustu zajímavých aktivit.

Abych však jen nehanil, musím říci, že vizuální stránka hry je Fenomenální! Způsob jakým vytvořili v Nizozemském Guerrilla Games prostředí, by se měl vyučovat mezi herními designery. Sice narážíme na podobný vzhled prostředí jako již v prvním díle, ale musím uznat, že v tomhle ohledu se prostředí neokouká.

Vysokou úroveň si udržuje i zvukový doprovod, který dokáže vtáhnout do děje i vykreslit aktuální emoce hlavní hrdinky a jejich přátel. Zvuky strojů působí velmi realisticky a v tomto ohledu se drží kvality předešlého dílu.
To samé platí o ozvučení při soubojích.

Tím se dostáváme k dle mého názoru Achillově patě této hry, a tím je bojový systém. Nemohu se zbavit pocitu, že vše je silou tlačeno na využívání kopí. Luk zde hraje spíše druhé housle. Cením si inovativních přístupů ve hře, dle mého názoru, v tomto případě to moc nefunguje. Potom systém získávání nových zbraní, kdy vylepšení vyžaduje specifické složky, při nízkých dropech (Pokud nehrajete na obtížnost snadná), PROČ? Získávání legendárních luků je mimo jeden úkol, potřebou splnit výzvy v aréně a získat odznaky, za které můžeme nakoupit tyto luky a zbroje, PROČ? Né, že by to byl nějáký problém, ale přijde mi to zbytečné. Uvítal bych je jako ocenění za splnění loveckých výzev.

Za vyzdvihnutí stojí stromy schopností, ty se nově dokáží perfekně přizpůsobit stylu hraní. Plněním hlavní dějové linky, dostaneme přístup k několika speciálním schopnostem, jakým je třeba osedlání sunwinga. Toto vylepšení však získáme až ke konci, takže rychlejší cestování nás čeká až těsně u konce, PROČ? Další novinkou je přístroj pro dýchání pod vodou, ten nám umožňuje prozkoumávat zatopené oblasti. V těchto oblastech se vyskytují nepřátele, před kterými se můžeme pouze schovat.
Přibylo nám i několik nových strojů, které jsou odolnější a robustnější oproti prvnímu titulu a to je dobře. Chvíli tak trvá něž se naučíme slabá místa a jejich následná likvidace, se stává snadnější.

Hra je stabilní a netrpí propady FPS, či problémy s texturami. Haptická odezva funguje perfektně. V tomhle ohledu jsou vývojáři, slušným vzorem, jak se dá využít potenciál ovladače dualsense.

Hra má svoje neduhy, ale přesto lze říct, že je zábavná a úchvatná atmosférou, jenž je jedinečná a kvalitně zpracovaná. Bohužel druhý titul trpí tím, že se stal jakým si oslím můstkem z prvního dílu, do jistě nadcházejícího.
Uvidíme co přinese nadcházející rozšíření.

Ve světle kladných a záporných stránek jde o titul stojící za zahrání, ale spíše bych počkal na nižší cenovku. Za mne osobně krásných 85%

Pro: Prostředí, hudební doprovod, nový strom rozmanitější vylepšení, využití schopností dualsense)

Proti: Slabší příběh, využití speciálního vybavení (letání), Drop součástek (obtížnost normální a více)

+13

Stray

  • PS5 95
Každý konec roku je u mne ve znamení studování nových titulů od nezávislých vývojářů. Takže když jsem před několika měsíci narazil na odvážný koncept, kde se vtělíme do těla kočky, řekl jsem si, že tohle bude přesně to co chci zkusit. Očekával jsem, že to bude titul jenž rozvíří vody a třeba změní herní průmysl, který se více zaměří na použití i jiných hratelných postav, než jsou pouze dvounohá stvoření. Jak to dopadlo?

Herní výzva č. 4 - zvířecí instinkt - Hardcore

Náš příběh začíná v betonovém výklenku, kde jsme spolu s dalšími třemi kočkami, nejspíše naši sourozenci. Po krátkém šlofíčku se spolu se sourozenci vydáváme do světa, který je tvořen systémem potrubí, kde jsou nám představeny základní mechaniky hry.
Během skoku na jednu z těchto trubek dojde k jejímu oddělení a my padáme do stoky, nacházející se na dně. Vysílení a zranění se vydáváme skrze bránu do místnosti, kde nalezneme starého robota žadonícího o pomoc, ale už je pozdě. Skrze dveře vstupujeme do místnosti plné starých televizí, na jejichž obrazovce svítí šipky směru kam se vydat.
Zde se poprvé dostáváme do města Dead City. V těchto ulicích narážíme na Zorky, jde o nepřátelé kteří svým chováním a vzhledem připomínající stvoření mezi klíštětem a Headkrabem z série Half-Life. Poprvé tak utíkáme před těmi krvelačnými bestiemi. Až se dostaneme do bytu, ve kterém pomocí logické hádanky objevíme poprvé B-12 (Odkaz na vývojáře BlueTwelve). Ten ztratil svou pamět a na nás bude dopomoci mu jí nalézt.

Doba hraní činila v mém případě cca 7 hodin, hlavně kvůli prohledávání lokací ve snaze získání všech sběratelských předmětů. Plnění čistě hlavní dějové linky se dokáže smrsknout pod dvě hodiny. Ačkoliv může dějová linka působit krátce, nemá hluché místo. Nečekejte ale tahání za ručičku, neboť ve hře není žádná mapa, ani deníček, s aktuální misí. Pokud se ztrácíte lze požádat B-12 o pomoc, kdy vám sdělí pár rad k aktuálnímu úkolu.

Ovládání je příjemné a velmi přirozené, i když ovládáme čtyřnohou postavu. Co je dle mého názoru škoda, že se více nevyužila haptická odezva na Dualsensu. Žádný bojový systém tu nečekejme a to je trochu zklamání. Jediná vymoženost k boji je plněním příběhu, získaná svítilna na UV světlo, která zorky vymaže z povrchu zemského.

Co se grafické stránky hry týká, jde o dobrý průměr, který odpovídá rozpočtům nezávislých vývojářů. během hraní jsem narazil ve dvou případech k propadu skrze texturu. Kamera je vždy volena dobře a není fixována do předem daných pozic, což nám umožňuje si prohlédnou okolí, kde se zrovna nacházíme a některé lokace jsou opravdu krásné. Osvětlení reaguje na prostředí realisticky, kdy překážky ve směru zdroje světla hází stíny, tak jak by tomu bylo i ve skutečnosti.

Celé tohle podtrhuje skvěle zpracovaný a zvolený hudební doprovod. Perfektně v tomto smyslu odráží to, co se aktuálně děje na obrazu. Možnost mňoukat dle našeho uvážení, působí roztomile, ale má i svou funkci, když lákáme zorky směrem k nám.


Za těch několik hodin, pokud nepočítám dva propady texturou, tak hra netrpěla žádnými nedostatky a přitom se příjemně hrála. Ve hře nezapomněli i na humor, který je vyvážený a působí přirozeně. Ke kočičce jsem si vytvořil vztah a to i k robotovi B-12. Příběh je dobře napsaný a jeho zakončení dobře zvládnuté. Potvrzuje se hold, že nezávislá studia dokáží vytvořit zábavnou hru.
Díky všem těmto atributům nelze hodnotit jinak než 95%!!!

Pro: ovládání, hudba, prostředí

Proti: Bojový systém

+23

Watch Dogs: Legion

  • PS5 55
Herní výzva - 5. Na vážkách - Hardcore (64% v době hraní) 

Na úvod, bych rád poznamenal, že jsem fanoušek prvního dílu ve smyslu příběhového. Přemýšlím, jak porovnat tento titul s těmi předchozími, obávám se, že budu muset být velmi kritický. No co pusťme se do toho.

Po Chicagu, San Francisku se dostáváme do Londýna v blízké budoucnosti. Rozepisovat se o příběhu je dle mého názoru zbytečné, neboť je tak nezáživný. Hlavním faktorem zde je to, že nehrajete za žádnou hlavní postavu, pokud nepočítáme postavu kterou vytvoříme na začátku hry, pro absolvování úvodní mise (mechaniky hry).
Splněním prologu, se dostaneme do sídla DECSECu a zde se otevře možnost naverbovat kohokoliv (operativec) se nám zachce, to je velmi inovativní přístup, ale nese svá úskalí, konkrétně absence vytvořením si jakéhokoliv vztahu k operativcům.
Hlavním cílem, bude zastavení ovládnutí Londýna 5 různými frakcemi (proč? jak to, že nebojují proti sobě o moc...), každá skupina je zakončena soubojem s Bossem. Zde bych rád uvedl, že jsem očekával, jak se proplížím a využiji hacků k odvedení pozornosti nepřátel, to jsem se přepočítal. Suma sumárum jsem nejvíce využíval postavu špióna pro tiché vystřílení některých nepřátel, ve většině případů jsem používal bývalého příslušníka speciálních sil a hraní se ze stealth infiltrece změnila na 3rd person shooter. WD Legion trpí stejným neduhem jako WD 2, musíte být velmi agresivní k dokončení mise. Konečně někomu došlo, že vybíjení baterie při hackování je nesmysl, tak kvituji v podstatě neomezené hackovaní. Škoda, že rozmanitost hackování je oproti předchozím titulů značně omezená, vázaná na rozličné druhy operativců.
Zde si dovolím rozvést mojí úvahu. Pokud by se Ubisoft rozhodl, pro vytvoření vaší vlastní postavy se schopnostmi z prvního, popřípadě druhého dílu, výsledek by byl kvantitativně lepší. Verbování operativců, bych nechal čistě jako multiplayerovou možnost. Paradoxem je, že muselo vyjít DLC Bloodline, kde hrajeme za Aidna Pierce (WD 1), které je hodnoceno velmi pozitivně. Zde by si měl Ubisoft uvědomit, že pokud bude chtít další díl, měl by si to hodně rozmyslet. Možná než sérii pohřbít dalším paskvilem, ukončit jí na dobro.

Vizuálně se nejedná o žádný hit, je na pováženou, že ani po 2 letech od vídání, nenabízejí upgread na PS5. Chápu, že to je politika společnosti. Vytvořit hru, udělat DLC a s ní opravit jen minimum chyb, vložit online obchod, nechat svému osudu a vytvářet zase jiný titul. Tenhle konzumní přístup k výrobě na kvantitu bude hřebem do rakve Ubisoftu. Za dlouhou dobu nepamatuji, tak zabagovaný výtvor od studia, který se specializuje na danou sérii. Neberte mně špatně, ale mám rád Watch dogs a tady šlápli hodně vedle. Vzhled postav je katastrofální a vizuální proporce včetně modelů oblečení je žalostný.
Hudba je to hlavní, co funguje na jedničku a v tomhle směru, to umí opravdu bravurně, včetně výběru skladeb.

Čím více přemýšlím, co mne na hře bavilo, tak tím míň věcí mě napadá. Snad jen lepší dostupnost pohybu ve vertikální ose, kdy za pomoci přepravního dronu, se dá dostat téměř kamkoliv.

Dá se tu sepsat odstavec značné délky o všech chybách a problémech, které WD Legion má. Rád bych to shrnul v nějakých pár vět.
Grafický model tristní. Herní zážitek skoro nulový, příběh surový a předvídatelný, hlavní a vedlejší mise co vás vezme třikrát, klidně i čtyřikrát do totožné lokace. Ptám se proč? Když je mapa rozměrná a přitom s hluchými a nevyužitými místy.
Sběratelských předmětů je přehršle, což je UBI standardem. Online je zde úplně mimo hru a specializuje se na jednotlivé činnosti. Zkoušel jsem pouze dosažení místa extrakce s dalšími třemi hráči skrze hordy zombíků, ano zombíků! Nesmysl, bez nápadu. Koncepce běhání a sbírání kufříků mezi davy nakažených, je to vlastně ještě Watch dogs? Tuhle krizi identity titulu, lze pociťovat po značnou část hraní. Třešničkou na dortu je mise, kde se dostanete to hrobky s odkazy na Assassin Creed.
Moment, kdy bug mi neumožňoval dokončit hlavní misi a opravu jsem našel na redditu u postu z března 2021, to mne jen utvrdilo, jaké jsou priority vývojáře/vydavatele.
Vedlejší aktivity, jsou kapitola sama o sobě. Paradoxně házení šipek, pod vlivem alkoholu, je snadnější než střízlivý. Doručování zásilek, nudné adaptace pošťáka a quick time event jako dělání triků s fotbalovým míčem, frustrujícím nesmyslem. Snad jen to popíjení piva v hospodách, to by ale muselo být vizuálně přijatelné, jak se dá vysvětlit, že v roce 2022 koukám na polo plnou pintu piva, které při pití charakteru neubývá? To snad ani v MAFII z roku 2001, se nic takového neděje. Důkaz, jak Ubisoftu nezáleží na herním zážitku a chce jen rychle vydávat bezduché hry a ty zpeněžit.

Naštěstí jsem hru pořizoval do 300 kč, kdy šlo o deluxe verzi. Neodpustím si komentář, že proč si pořizuji delux verzi, kde je pouze exkluzivní postava. Žádné DLC zdarma. Měl jsem dát na doporučení, se hře vyhnout. Nakonec jsem hru dohrál i se splněním všech trofejí. Zábava to nebyla, proto jí nemůžu doporučit.

Celkově jde o velmi nízký průměr, který by spíše odpovídal prvotině nezávislého studia. Dodatečná péče, by mohla pomoci, bohužel se zde nekoná. Nemohu jinak než hodnotit 55%.

Pro: Variabilita postav, hudba, bloodline DLC

Proti: grafická stránka, AI protivníků, nezáživnost jak postav tak příběhu, jak už je zvykem u UBI, tak repetitivní koncepce misí.

+10 +11 −1

Ghostwire: Tokyo

  • PS5 90
Herní výzva - 9. Vzkaz ze záhrobí - Hardcore

S Tango games se vydáváme do ulic Tokia, konkrétněji do čtvrti shibuya, ta je vryta do našeho podvědomí hlavně svojí křižovatkou, kde se masy lidí ženou skrze úhlopříčný přechod. Shibuya je známá svým bohatým noční životem i extravagantním oblečením místních mladých. V našem případě nečekejme davy.

Ocitáme se v centru Tokia, ve formě duše hledající vhodné „pouzdro“. Tak dojde ke spojení s Akitou, ležíc bezvládně bez známek života. Spojením duše KK s tělem Akitou, napomůže přestát pomocí schopností od KK mlhu, jenž odděluje duše od těl. Události v Tokiu napomohli k zjevení „ Visitors“ (návštěvníci). Po přečkání tohoto momentu, začíná dobrodružství. Jedinou šancí je začít vycházet s hostitelem a zjistit více o jeho minulosti. Díky jeho předešlé práci tj. lovce duchů, poslouží jeho schopnosti ovládající různé elementy (oheň,vodu,vítr a kámen).
Elementy rozšiřujeme pomocí Jizo sošek (Sošky připomínající budhy, avšak jde o ochránce cestovatelů či dětí). Doplňování éteru pomocí krystalů, ať už z nepřátel, tak také s dokonalého odražení, či levitujících předmětů.

Hlavní dějová linka je celkem krátká, pokud bych šel pouze po hlavních misích, poté by dokončení bylo okolo 15 až 20 hodin (6 kapitol příběhu). Byla by však škoda, vynechávat vedlejší mise, protože ve spoustě z nich najdete zajímavé věci a dozvíte se něco více o různých Yokai, ale některé jsou pouhým vyplněním hluchých míst na mapě. K otevírání nových oblastí zahalených mlhou, poslouží očišťování Tori bran, ty jsou velmi často bráněni rozmanitou škálou nepřátel. Větší brány se nacházejí v tzv. „shrine“ (Svatyních), kde lze nalézt také stánky s nejrůznějšími nekomata (kočičí duchové, obchodníci). Ty lze také nalézt v obchodech po mapě. Repertoár prodejních artiklů je rozmanitý, takže se tu nachází 51 různých jídel, nápojů a speciálních produktů, zvyšující různé schopnosti (10% silnější útok, větší okno na perfektní obranu, zvýšení doby k odhalení, atd).
Zajímavá je implementace zvyšování životů, po konzumaci občerstvení a to o 0,4 či 0,8%.

Činností nacházející se mimo hlavní a vedlejší mise, těch tu je nespočet. Od lovení yokai (démoni) pro magamaty (předmět sloužící k vylepšování schopností do finálního stádia), co démon, to odlišný způsob získávaní. Až po ochranu duší v kostkách na které utočí „návštěvníci“ a my je ochraňujeme.
Setkáváme se i s Hyakki Yako (přehlídka démonů), jde v podstatě o souboj v otevřené aréně.

Bojový systém je hlavním tahounem hry, je velmi originální. Seč moje paměť se snaží najít jakoukoliv podobnost s jiným titulem, nenacházím v tomto aspektu jediný. Měl jsem obavy, že některý pohyb při spřádání (wire) „kouzel“ by mohl způsobovat zakrývaní útočících nepřátel, naštěstí moje obavy byly liché. Po vizuální a hratelné stránce je bojový systém příjemný. Osobně mně nejvíce vyhovoval systém potahování prstem na touchpadu u dualsense ovladače při přepínání elementů k útoku.
Zbraně na dálku jsou tu dvě, jedna je pouze pro vlastníky deluxe verze. Jsou to luk a kunai. Luk je zde mocným pomocníkem, obzvláště u jisté skupiny protivníků, jeho neduhem je systém doplňování šípů, uskutečňuje se koupí v obchodech, či u vybraných nekomat.

Vizuálně jde o dobrý průměr, bez zásadnějších neduhů jakými jsou glitche, padání texturami apod. Najdou se pasáže, kdy dochází k drobným propadů fps, ale těch napočítáme za celou dobu, úplné minimum. Hodně k tomu přispívá prostření bez pohybujících se davů. V mém případě šlo o hraní v HDR na performance mód, neboť HDR s vizuálním boostem, má na PS5 nízké fps. Celkový zážitek tím netrpí. Předpokládám, že na výkonném PC setu vás čeká o poznání lepší grafika.

Hudební prostředí bylo pilováno do posledního detailu, protože jede o perfektní kombinaci, jak tradičních písní, tak i moderního japonského popu. Dopomáhá vysokému standardu, kdy máme možnost si písničky nasbírat a kdykoliv si je za pomoci hudebního přehrávače pustit, včetně pouze svých oblíbených.

Suma sumárum bych řekl, že jde o vyváženou porci, přesně toho co jsem očekával, jen u některých aspektů hry bych ubral (počet sběratelských předmětů), dalším šrámem jsou pak lokace prázdné, bez větších smyslů (pouze pro sběratelské předměty, bez příběhové kontinuity). Závěr hry má neuvěřitelný spád a po 4 kapitole, je závěr ve dvou kapitolách otázkou 20 minut.

Ve hře jsem strávil něco přes 50 hodin a jsem na 100% dohrání i trofejí.

Dostal jsem přesnou porci toho, co jsem si představoval. Hra mně dokázala chytnout a užít si jí. Příběh není z těch nejsilnějších stránek, ale celkově funguje. Ano, má své neduhy, lze s klidným srdcem říci, že milovníci Japonské kultury si přijdou na své.

Takže za mne poctivých 90/100

Pro: Vztah KK s Akitou, japonská mytologie, bojový systém, hudební podkres.

Proti: Prázdné lokace, krátký příběh.

+13

Elden Ring

  • PS5 95
Nejočekávanější titul roku 2022 pro mně osobně. Odpočítával jsem dny a hodiny, kdy se konečně vydáme do prvního open world soulovky. V současnosti jsem něco okolo 130 hodin a mám za sebou 65 boss fightů včetně všech dungeonů a trofejí na 100 %, přesto vše teprve začíná. Pokusím se tu tedy shrnout můj záitek.

Vývojářem je někým milovaný, jinými nenáviděný Hidetaka Mijazaki z FromSoftware, který definuje již řadu let souls like hry. Pro Elden Ring mu byl motivem fantasy román od George R.R. Martina. Nemusím skrývat, že mně „pozlátko“ fantasy světa s rytíři moc neoslovuje, ale tady je to výjimka.

Úvodním video prolog nám osvětlí něco málo o samotných souvislostí, která nás vyplivnou do světa. Na začátku je možnost si vytvořit vlastní postavu, které posléze určujeme třídu a dle ní i určující schopnosti. K výběru je z deseti předdefinovaných postav (hero, bandit, astrologer, warrior, prisoner, confessor, wretch, vagabond, prophet, samurai). Závisí tedy na nás jakým směrem se chceme vydat, zda být silný a mít těžké zbraně, nebo být rychlý a dávat méně ranící útoky, avšak s možností se vyhýbat útokům, pak je zde třída kouzlení, kdy rozlišujeme faith a inteligenci tudíž (mágy a paladiny). Začneme prologem, kdy jste jako tomu bývá u soulovek, postaveni „nazí“ proti bossovi, zde bych rád uvedl, že pokud někdo hraje poprvé, tak ho to asi hodně rozhodí. Musíte pochopit základní myšlenku tohoto typu her, kdy sám Mijazaki říká, smrt je nástrojem k zdokonalování se a věřte mi, že umírat budete hodně!!!

Dostáváme se do světa kde došlo k souboji polobohů, kdy Marika bojuje s Raddagonem a při jejich souboji dojde k rozbití elden ringu, posléze Malenia otrávila Raddhana a ten jí na oplátku urval pravou ruku, Raddhanovi z otravy regulérně přeskočí a Rykard je nesmrtelný a přesto se ukryje. 
Po těchto událostech jsme tu my, jakožto „poskvrněný“ (nikde jsem nepostřehl informaci, proč vás takto označují), naším úkolem se po setkání s čarodějnicí Ranni stane snaha zmocnit se trůnu.
Jen uvedu, že v současné době je známo šest možných konců, které ovlivní naše rozhodnutí, či dokončení jednotlivých quest linií.

Hratelnost je na požadované úrovni, kdy při 60 fps vám dává značný prostor na zahájení útoku, nebo obraně, potažmo úskokem, tyto schopnosti se zlepšují, investováním runes (rozuměj duše) do bodů schopností ,klasicky končící na hodnotě 99. Maximální dosažitelný level je 713. Souboje jsou specifickými, kde ale musím vytknout, že mi chyběla častější možnost stagnutí (rozuměj zničení postoje). V pozdější fázi hry, je velmi důležité mít jasnou představu o tom, kam se vaše postava bude zaměřovat, zda na rychlá kouzla, ničivé krvelačné katany, faithové jedy (kdy jich tu existuje opravdu hodně), plamenné zbraně a kouzla, ledové zaměření či schopnosti uspat nepřátele. Ta variabilita, dělá Elden Ring jedinečným.
Novinkou, je jízda na koni po otevřené mapě, která vám umožňuje, pokud v jiné oblasti máte problém, tak se hezky levelit v lehčí oblasti a pak se vrátit nakopat zadnice všem. Co nám v boji hlavně proti bossům pomůže (vyjma našich skvělých přátel, díky za ně!!) jsou tzv. summons. Ti slouží k ztělesnění již poražených nepřátel, kteří mohou bojovat po našem boku a dost často pomoci, z kritických situací. Nejlepší dle mého názoru byl „mimic“,ten je čistokrevnou kopií vás samého, včetně vybavení, zbraní i kouzel.

Hlavních příběhových bossů je cca 6-7, kdy máme nespočet bossů mimo příběh. Co je ale zjevné z dungeonu, že dochází k opakování se bossů a co mně štvalo osobně nejvíce, je duo, či dokonce trio bossů v dungeonu!!
Jedno z prvotních prohlášení, že hra bude dostupnější pro širší publikum, nechápejte to špatně, neznamená nižší obtížnost, spíše naopak. Z jistých míst jsem měl pocit, že prohodím ovladač televizí. Co je překvapující, to je rychlost zvyšování levelu, tam to naskakuje jako „částka do sportky“.

Po čas hraní jsem nenarazil na nějaký zásadní bug, který by mi hru znechutil, občasné jsou propady fps a to zejména při velkém počtu nepřátel v prostředí s velkým množství částic (déšť, sněhový bouře, mlha, atd.)
Těm méně zdatným je zde odpouštěno mnohem více chyb, při souboji, nikoliv však, když se blížíte ke konci. Dalším trochu nešvarem se stali útoky,které vás zabijí na jednu opakuji na jednu ránu. Chápu, že u jednoho bosse by se to dalo pochopit, ale u více? Působilo to na mě, že už nevěděli, jak zvednout laťku a tak zabředli, do šedých zón, kdy je boss v podstatné výhodě (příklad: Boss má 3/4 života dole a začne dělat sérii útoků kdy vás trefí špička meče, vy se zaseknete a následuje plošný útok, u kterého nelze uniknout, protože zabírá velké pole a vy máte 1-2s se z něj dostat a to má za následek smrt. Bohužel toto je hrozný nešvar.
Většinu bossů jsem dával sám s pomocí summona, ale byli i situace, kdy jsem musel požádat přátelé.
Špatně jsem pochopil, bosse Raddhana a tak jsem ho šel sólo aniž bych znal summony. 

Prostředí je velkolepé a dech beroucí, to FromSoftware prostě umí! Hudba je podmanivá a dokresluje celkový zážitek a ten stojí za ty nadávky a nervy.Elden Ring je pro milovníky výzev a deamon/dark souls, bloodborne, sekiro, atd. Po všech stránkách mě hraní bavilo, a proto pokračuji v NG+

Za mně 95%, to hlavně kvůli slabšímu příběhu oproti jiným titulům a také recyklaci bossů v dungeonech

Pro: scenérie, hudba, summoni, kůň, variabilní build, open world

Proti: slabší příběh, recyklace bossů

+17

Dying Light 2: Stay Human

  • PS5 75
Herní výzva č.7 - Hippokratova přísaha (normální obtížnost)
Pro začátek bych rád uvedl, že to byl má první zkušenost s polským studiem Techland a musím si hned postesknout nad jistým fenoménem, nešvarem, který se vyskytuje u her od polských studií a tím je technická stránka, ta zjevně není nejsilnější stránkou posledních let.

Na začátku hry se dozvíme, že lidstvo je již 15 let potýká s nákazou a my jsme poutník, který hledá svou ztracenou sestru. Průchod prologem nás zavede do hustých lesů, kam se bohužel již nedostaneme, a to je dle mého názoru celkem škoda, jelikož příroda je zde krásně zpracována. Po dokončení prologu a k tomu se budu ještě vracet později, jelikož už na začátku, pokud máte v plánu hru dohrát na 100 % včetně všech trofejí, tak hned první tři "collectibles" najdete této lokaci, do které se už ve zbytku hry nevrátíme. Začátek nám také osvětlí mechaniky a ty budeme využívat dost často už při samotném hraní.

Na začátku jsme kousnuti, a tak se snažíme vypořádat s nákazou, kterou zpomalují zázračné injekce, uv lampy a posléze denní světlo. Jsme cizincem ve městě Villedor a podle toho se k nám chovají místní, zpočátku nedůvěřivě, hlavně díky neznalosti světa za branami města. Nalezneme zde dvě frakce a to „Peacekeepers" (Strážci míru taktéž „ PK “) a „The survivals“ ( Přeživší ). Postupem času bude plnit různé úkoly napříč oběma frakcemi. Prozkoumáváním mapy budeme objevovat staré mlýny, elektrické stanice a vodárny, tyto stavby po uvedení do provozu, budeme přidělovat jednotlivým frakcím dle našeho uvážení a odměnou nám budou jistá vylepšení.
Silnou stránkou je příběh, ale nedojde tu bohužel na slibovaný systém většího dopadu rozhodování na děj kdy, jelikož jsem zvolil směřování k odlišné frakci než můj kamarád, se kterým jsme v multiplayeru nechali desítky hodin, tak můžu soudit, že vaše dopady na příběh jsou minimální, a to je škoda. Pokud chcete nasbírat všechny povinné collectibles, tak zde je volba frakcí opravdu důležitá. Ano, můžeme si daný předmět sehnat skrze připojení k někomu jinému, ale za předpokladu nesplnění určitých hlavních úkolů.
Problém vyvstává, kde daný předmět sehnat, pokud ani jeden z vašich přátel již nemá dostupnou lokaci, nebo určitý předmět má fyzicky, ale je zamrzlý a nejde sebrat (to se mi přesně stalo a trvalo mi dvě hodiny, než jsem ho našel u náhodného člověka, ke kterému jsem se připojil a odesláním rychlé zprávy poprosil, zda si mohu předmět sebrat). Často se mi stávalo, nebyl to jen jeden případ, že ve vedlejším questu došlo k vyzrazení hlavního děje v době, než došlo k dokončení hlavní mise obsahující onen moment a tohle jsem myslel, že je už dávno ošetřeno ve většině her.
Abych jen nekritizoval, tak postavy jsou dobře napsané a dostanou se vám "pod kůži". Některé jejich myšlenkové pochody, jsou mi sice záhadou, ale celkem zapadají do prostředí. Co se týká konce hry, nebudu tu nic prozrazovat, ale celkově existuje 16 kombinací možných konců, a to je už zajímavé množství jak "jedinečný" konec vás čeká.

Hlavní pomocník bude v našich rukou chladná, či tupá zbraň. Existují zde luky a kuše, ale to je záležitostí druhé poloviny hry. Mně osobně vyhovuje pozice "supportera", takže mi luk a kuše přišli vhod. Systém ovládání je na ovladači trochu zmatečný, ale ve finále to chce jen čas si zvyknout. Doplňky jsou mocnými pomocníky hlavně vybavení nočních běžců. Hák na laně, paraglidingový padák a UV svítilna (Zde si dovolím postěžovat na nelogičnost, jelikož UV svítilna oslepuje a ubližuje nakaženým, a přitom jim denní světlo (UVA, UVB) vůbec nic nedělá, teda až na výjimky ). Vybavení lze vylepšoval tzv. vojenskými technologiemi. UV svítilna byla mnohokrát zachráncem před jistou smrtí, hlavně po čas honičky v noci.

Strom vylepšení je rozdělen do dvou sekcí, a to parkour a boj. Osobně jsem více využil ty parkourové schopnosti, bojové byly spíše dobře vypadající parádičky, jejichž využití bylo spíše sporadické. Inhibitory budou tím, co budeme hledat, tyto "injekce" zvyšují zdraví, nebo výdrž. Výdrž a zdraví nám zvedá odolnost proti nákaze. Zdraví navýší životy, výdrž pak dobu útoku a parkouru ( Na trofej je potřeba nasbírat 81 inhibitorů a pomocí cloaudu vyhnat životy na maximum a poté výdrž, jelikož nelze mít oboje najednou ). V 50 % hry jsem dosáhl počet 81, ale plnit výzvy při nízkém zdraví a výdrži to byla zajímavá výzva. Celkově lze nasbírat 126 inhibitorů. Pohyb napříč městem je svižný a intuitivní, avšak naráží na jisté neduhy, těmi jsou z mě nejasného důvodu nevystřelení háku s lanem, nebo pozdním vytažení padáku těsně nad zemí, což pochopitelně vyústí v smrt. V první lokaci, tj. Starý Villedor, kde je nízká zástavba je pohyb s vybavením opravdovou zábavou. V centru města se setkáváme s velkým množstvím výškových budov, kde pohyb už je značně ztížen a vyžaduje návyk nových způsobů, které vás budou bavit i je budete proklínat.

Teď k Achillové patě, tou se stává multiplayer jak jsem již zmínil. Spojení až na pár výjimek je stabilní a připojování funguje dobře. Co nefunguje, to je pohyb za pomoci háku a padáku, neumím si vysvětlit ten rozdíl mezi single a multi. Technické bugy při hraní v kooperaci jsou značné ( zamrzlé NPC, bez možnosti interakce, mizící symboly questů, špatné načtení textury atd .) Hra více hráčů působí, jako spíchnutá „horkou jehlou“.

Technická stránka je jedna velká katastrofa a jak se dočtete i v jiných komentářích, snižuje to zážitek z hraní, ačkoliv mně hra velmi bavila. K čemu se musím vyjádřit, to se spíše bude týkat hráčů jdoucích po trofejích, hlavně sběratelů platin. To, co si na nás přichystalo polské studio je snad mimo chápání rozumně uvažujícího člověka. Rozloha města je cca 7 kilometrů čtverečných a v tomhle malém prostředí máte na trofej Ultramarathon urazit 960 km, ve zkratce běhaní zabralo okolo 18 hodin po dohrání hry. Vyvstává jen otázka proč!?

Velmi mě mrzí to, že ten potenciál spolu dobrým příběhem a slušnou hratelností je zastíněn technickými problémy, které nejsou nepřehlédnutelné a chápu, jak náročné je takto rozlehlé prostředí naprogramovat. Nelze to nevzít v potaz, tím pádem mé hodnocení je 75 %
Snad se dočkáme opravy a poté bych hodnotil mezi 80-85%

Pro: Příběh, vyvážené množství "side questů", odkazy na jiné hry (easter eggy), hudba, česká lokalizace

Proti: Technická stránka hlavně v multiplayeru, malý dopad rozhodnutí, vizuální bugy

+10

Marvel’s Guardians of the Galaxy

  • PS4 90
  • PS5 95
Rocket, not a raccoon!!

Můj ty Tondo tondíkatej, musím sňat hučku, ač jí nenosím. Jedna z her, od které jsem neměl skoro žádné očekávání a po doporučení od kamaráda jsem se do hry pustil. Pro fanoušky Marvel / Guardianů ať filmů nebo komiksů je to snad povinnost!!

Příběh je tu moc hezky rozporcovaný předešlými komentáři, takže to pojďme pojmout trochu jinak. Nepamatuji si, za dlouhou dobu hru, která by mne udržela od 4 odpoledne do 7 ráno a u které bych se tak moc nasmál, že mně budou sousedi proklínat do 26 kolene. Nevybavuji si okamžik, kdyby mně hra nudila, nebo byla až moc zaplněná nesmyslnými dialogy a dlouhými cutscénami. Za mně po boku s Returnalem hra roku 2021.

Ta hra má v podstatě všechno, za co by se ani hollywoodský velkofilm nemusel stydět.Jsou zde zvraty, infantilní vtípky, velmi emotivní pasáže, plot twist (Dějový zvrat), hluboké myšlenky a zároveň spousta někdy až toaletního humoru. Pro znalce komiksů a filmové série, je příběh vyprávěn a veden jiným směrem, ačkoliv se zde objevují postavy z komiksové předlohy.

Co hře dodává na puncu kvality, je ovšem HUDBA !! Vzít ty nejověřenější "vypalováky" 80. let a udělat jim takový tribute (poctu), to zaslouží velký potlesk. Huddle up!!  bude nejlepší co vás v soubojích potká, po motivování ostatních strážců, rozjede se skladba která dokáže zvednout ze židle, či si podupávat do rytmu a pro ty znalé snad i zpívaní těchto "fláků" (Moji milovaní sousedé, omlouvám se za bordel, jinak to nešlo!)

Ano, hra má svoje mouchy a bugy, ale mně osobně chytla tolik, že jsem si jí dohrál jak ve verzi ps5, tak i ps4, hru jsem dohrál se splněním všech trofejí a s radostí.

Bojový systém je zábavný a dost i vtipný, nikoliv strohý a nudný.

Jediný rozdíl mezi verzí ps4 a ps5 je, že verze ps4 trpí více bugy a padaním hry.

Ps5: 95%
Ps4: 90%

Pro: Příběh, Hudba, Ovládaní, Humor, Vizualizace

Proti: Glitche a padaní hry (Ps4)

+19

Astroneer

  • XOne --
  • PS5 85
Když jsem kdysi,náhodou narazil na tuto indie americkou společnost a viděl jsem gameplaye ze hry, řekl jsem si, že to je druh hry který by mně mohl bavit. Jelikož jsem tuto hru zkoušel ve fázi early access již na Xbox one, tak možnost pořídit si tuto hru na PS5, bylo víceméně jasné. Díky mím znalostem, že se ve hře nevyskytuje jediná forma komunikace, pokud opomeneme voice chat v multiplayeru. Takže logicky šlo o mou volbu do herní výzvy 2022 - 3. "Ticho jako v hrobě" 

V této samotné hře se stanete kosmonautem/astronautem, dle vašeho uvážení. Ocitnete se uprostřed planety v modulu, který se stane vaším útočištěm a skrýší. Jelikož se jedná o sandbox, tak očekávejte hru, kde nejste limitováni vůbec ničím. v základní výbavě "nafasujete" těžící zbraň a "batoh" na kterém máte přístup až k 10 slotům, vybaveným indikátorem obsahu kyslíku v láhvi. Dále vlastníte základní craftovací stanici uvnitř batohu.
To jest k základům, nebudu se zde rozepisovat jakým způsobem craftíte věci, jen zmíním, že se zde nachází neznámé předměty, které používáte k získávaní bytů, což jsou základní jednotkou, kterou spotřebováváte v PDA které je součástí batohu a umožní vám nové a lepší vybavení, nástroje a přístroje.

Ve hře vás čeká 5 planet a 2 měsíce, které se liší složením plynů v atmosféře a zdroji nerostů. K získání všech zdrojů je potřeba navštívit všechny planety. Malá odbočka, pokud budete platinovat, tak musíte zatančit na všech planetách. Nyní zpět ke hře samotné, Jelikož jde o indie společnost, nečekejte zázraky, avšak oceňuji čas a práci kterou museli vynaložit k naprogramování hry samotné. Příběh tu nehraje první housle, spíše je utvářen sérii úkolů, které plníte skrze display u přistávacích ploch. Co musím ocenit, je jak zábavný dokáže být multiplyer při hraní více hráčů. Udělat si srandu s kamaráda, co je momentálně "AFK" a prokopat ho do 20 m do země a zadělat nad ním plochu a počkat na jeho reakci, je k nezaplacení, ale dost trolení. Ve více lidech jde o rychlejší záležitost.

Teď pojďme k jádru pudla, což je to co mi tuto hru kazilo. To, že kamera v jeskyních a při nošení věcí se otáčí nesmyslně, to bych ještě dokázal nějak snést, že se vám seká předmět při dávání na batoh a často padá vedle vás, je otravné, co mně nas*ávalo doběla, je pozdní načtení textury, ve které se zaseknete. Toto zaseknutí vás může stát vozidlo, popřípadě i život pokud spadnete při vystoupení z vozidla, pak následné hledání mrtvoly je skutečnou osinou v zadku. Hodně těchto problémů, však funguje při hraní ve více hráčích. Včetně podpory crossplay, avšak ta jde pouze přes placený server... :-(

Celkově jde o jedinečnou hru svého žánru, která osloví asi jen malou hrstku hráčů. Do hodnocení zahrnuji i to, že jde o méně známé studio System Era Softworks a toto je jejich prvotina. Dále stále vytvářejí content do hry, včetně DLC (zdarma) wanderer probes, který dodá do hry historicky známé tělesa, jako hubblův teleskop, či sondu voyager 2.


Pouze kvůli technické stránce dávám 85%

Pro: Sandbox, mutiplayer, kompletní destrukce, líbivá grafika

Proti: Načítání textůr, glitche, kamera

+9 +10 −1

Grow: Song of the Evertree

  • PS5 90
Velmi odpočinková hra ve které se dá utopit hodiny času i když po jisté době se stane hrozným stereotypem. O hru jsem zavadil pouze náhodně a dost mně zaujala svou “jiností”.

Na první pohled působí hodně nintendo stylem, což hře ale vůbec neubírá.


Hrajete v hlavní roli, za alchymistu, který se snaží pomoci věčnému stromu zbavit se zlé nákazy, která je zde symbolizována trny. Hra má dvě úrovně a to jak budovatelskou stránku ( tvorba vesnice), tak řešení rébusů při získávání fragmentů písně.
Dále pak pomocí kouzelného kotlíku vytváříte vajíčka světů, které po zasazení ve vyšších patrech stromu nabudou a stávají se zahradami, na kterých zasazujeme rostliny a čistíme od nákazy, sutin až po čištění nákazy od “zvířat”.

Hra obsahuje časový úsek, kdy se mění den a noc. V noci lze pracovat, jen ve vesnici a tak můžeme dospat noc v posteli, aby zase bylo ráno a my mohli pracovat.

Hru doprovází asi jedna z nejlépe zkomponovaným hudebním podkresem, kdy světe div se, ale o hudbu se staral Český symfonický orchest…

Hře ubírá jen ten stereotyp, ale nějáká větší koncepčnost, ale jde o indie studio, tak se to dá pochopit.

Celkově jde o velmi zajímavou hru, která mě dokázala zabavit a přitom se honosila příjemnou cenovkou a proto za mně 90%

Pro: Hudba, prostředí, jedinečnost

Proti: Stereotypní činnosti

+14

Returnal

  • PS5 85
Když jsem si vybral tuto hru na dohrání/platinování, moc jsem netušil jaké krušné chvilky mi tato hra připraví.

Do této hry jsem vlétl jako uragán, namotivovaný dokončením soul-type hry na 100% s tím, že co by mne mohlo překvapit. Jisté zkušenosti s Fps bych měl a rychlý pohyb my také vyhovoval. To vše než došlo na prvního “mini-bosse”. Během několika sekund jsem seděl na stejném začátku jako před několika hodinami. To byl pro mně dost silný zážitek, abych hru dal na chvíli k ledu s tím, že se k ní vrátím. Čas plynul a mě docházelo, že se budu muset popasovat s touto hrou.

Takže jsem po cca 2 měsících spustil hru, abych si užíval umírání. Nepochopitelně jsem umíral a pořád žádná progrese, což mně značně demotivovalo a říkal jsem si, že tohle prostě není hra, na kterou bych měl.
Pak nastal den, kdy jsem konečně spatřil prvního bosse (phrike).
To že ho musím zabít 3x jsem pochopil záhy co jsem si myslel, že po první fázi je hotovo, ale nebyl. Čekala mě druhá a o to víc agresivnější forma. Říkám si, tak to už je opravdu mimo. Po 4 pokusech jsem úspěšně porazil Phrika a pochopil jsem, že zde jde o něco jiného, hlavním principem hry, je udělat ten správný build na daný run. Pokud si toto osvojíte, máte velkou šanci hru dokončit. Plný optimismu a nadšení jsem se vrhl do druhé lokace (poušť) a při prvních protivnících jsem si říkal: “To je jako všechno, tak teď to bude v pohodě.”
Jenže nebylo, sice dojde k získání asi té nejužitečnější zbraně ve hře, ale mini boss, kterého potkáte při vstupu do hory Vás vyvede z omylu.


Tak hezky pěkně od znova. V tu dobu jsem byl sklíčený, protože dostat se na vrchol k bossovi, mi zabralo dny. A potom tam stál on Ixion!!
Tenhle parchant, je z mého pohledu ten nejhorší boss v celé hře. 12x během jednoho dne mně nekompromisně “vylupal” ve 3 fázi, že si říkam, “Tak to je přepal”.
Byl jsem v takovém srabu, že jsem požádal o pomoc kamaráda, co hru měl rozehranou a byl hned za bossem. Bohužel, ani jemu se to nepovedlo (vzhledem k share play, což naprosto chápu). Jen ho to namotivovalo hru dohrát.
Takže stojím po 13 oproti Ixionovi 2 velké lékárny, level 5 adrenalin, 2 malé lékárny a oživení v sošce.
Po ukrutném boji, kdy nepoužiji lékárnu v čas padne soška, ale nakonec Ixion padá a je poražen, říkám si hurá konečně je dole…

Tak se vydávám do 3.oblasti (Citadela), kde se poprvé setkávám s “letadílky” (drony) a začínám ty Finské vývojáře podezírat z masochistických praktik. Jelikož kamarád má lokaci hotovou, tak naštěstí vím, co mne čeká. Průchod citadelou jsou neskutečná “jatka” kde, nemáte asi sekundu na odpočinek/chybu. S nutnou dávkou štěstí po 4h jsem u bosse. Slabý a bez života, proto volím restart cyklu a pořádnou přípravu. Po 2,5 h jsem u bosse sebevědomí, že to dám!!
Příprava se vyplácí a boss jde dolu po prvním souboji.
Hra mě neskutečně chytá a já do ní zapadám jako zajíc do sněhu.

Čtvrtou oblastí (Džungle) proletím jako řízená střela a boss končí na první pokus poražen, to je ten moment, kdy propadám v tuto hru.



Jenomže, přicházím do 5.oblasti (Ledová krajina), kde není boss, ale nacházejí se tři klíče k otevření schopnosti, která je potřeba do 6.oblasti (posledni).
množství různorodých monster v 5 oblasti je devastující a tak po 2 dnech konečně mám 3 klíče a hurá do poslední 6. Oblasti.

Poslední oblast je esencí čirého pekla, kombinace protivníků, mini bossů a prostředí je zničující a tak, když polomrtví při třetím pokusu o prochození 6 oblasti vidím boss room jsem neskonale šťastným. Otázka je jasná, bude to stačit? V ten moment můj kamarád, dodělává kolektorky na platinu, jsem motivován a chci platinu, stůj co stůj.

Vstupuji do hlubin kde čeká Ophion, závěrečný boss.
Čekám epický a lítý boj. Vyzbrojen carabinou s vyšší kadenci a lepší průrazností. Je to tady, boj začíná.
Během 25 s je první fáze dole, pak druhá a třetí a já jsem dokončil, něco co jsem si myslel, že nikdy nedám.
Na závěr hold nejslabší boss celé mojí hry.

Jenže, není konec. Po 48 hodinách přichází kolektorky a challange roomy.

Druhý průchod se sbíráním, jsem si moc neužil. Možná to byl jen můj subjektivní pocit, ale protivníci byly těžší a početnější.

Nebudu zde spoilerovat příběh, nicméně je rozdělen do 3 aktů a pokud chcete platinu, čekejte 50-100+ hodin.

Skončil jsem po týdením honu na xenoglyphy

Nesmysl mít kolektorky v náhodně generovaném prostředí. 5 hodin hledáte jednu místnost. Nakonec mám hotovo a 30tá platina je navždy Returnal.

85hodin je konečný výčet.
Počet smrtí: 157
Těší mě jen pohled na mrtvé nepřátele: 10.000+

Celkově bych zhodnotil hru jako hráčský zážitek rovnající se dokončení Bloodbornu.
Přes všechny ty nadávky a nervy to stálo nakonec za to!!



Jen ten závěr hry, to je tristní. Měl jsem jisté tušení po přečtení pár Xenoglyphů a poslechem scout logů a v tomto ohledu mě hra zklamala (nebyl jsem sám z mého okolí), to je důvod proč hodnotím jen 85%

Pro: Grafický design, zvuky, hudba, atmosféra

Proti: Příběh, propady fps při velkém počtu nepřátel

+13

Sky: Children of the Light

  • iOS 90
Tuto hra mně zaujala již kdysi, kdy jsem o ní letmo zavadil mezi hledáním něčeho nového od indie vývojářů. Nutno podotknout, že v tomto případě nejde o šlápnutí vedle, neboť hraje je sice dostupná na iOS/Android a Switchi, avšak od tvůrců hry Journey .

Pojďme ale již k samotné hře. Na první pohled zaujme jsou rozmanitou až “nadpozemskou” atmosférou, kdy okolní světla ždímají s grafických čipů mobilních zařízení šťávu jako dobrodruh na poušti vodu. Ovládání samotné hry je už trošku kostrbatější, ale díky moderní technice “modrého zubu” jej může v klidu hrát ovladačem třeba na tabletu.


Každá lokace má i svůj příběh, kdy zde nalézáme 11 lokací. Naším cílem bude sbírání hvězd do hvězdných soustav, které umožňují otevřít další lokace.

V jeden moment lze být v dané časti lokace až s 8 hráči, kteří se v dané lokaci také vyskytují. Takže hurá se skamarádit, abychom se v jistých částech dokázali posunout dále.

Hlavní pozitivum této hry je její “pohodovost”, řekl bych že v jistém slova smyslu i meditace u perfektně zvoleném hudebním podkladu, který onou hru posílá do jiných sfér zážitku a nenechá Vás odtrhnout oči od obrazovky.

Osobně jsem si hru hrozně užil, i když její délka nepatří zrovna k těm nejdelším, i tak dokáže zabavit na pár hodin, kdy třeba cestujete vlakem.

Dle dostupných zdrojů, mívala hra problémy s padáním, avšak za mé hraní k ničemu takovému nedocházelo.

Hře chybí pouze snad jen to, že není vytvořena pro konzole PS/X popřípadě PC a to je dle mého soudu, hrozná škoda. Toto hru vřele doporučuji, o to víc, neboť je hra zcela ZDARMA!!! Za tu cenu, dostanete hodně muziky.



Proto dávám krásných 90%

Pro: Hudba, Příběh, Interakce s hráči, Grafické zpracování, Cena

Proti: Dostupnost pro klasické konzole PS/X

+11

It Takes Two

  • PS5 85
Tak po a way out, což je shodou okolnosti od stejného vývojáře tedy Hazelight studio, jsem měl představu co mně může čekat.


Možná toto je ten hlavní kámen úrazu, neboť a way out byl pro mně něčím úžasným a novým. Musím nechat, že mně hra bavila a s kamarádem jsme se u ní i hezky nasmáli. Většina výzev je mířena na schopnost včas zmáčknou správný knoflík, popřípadě velmi precisně spolupracovat. Příjemným odpočinkem pak byly minihry, které tak nějak dokázali celou hru oživit. Příběh je zajímavý, nicméně dost předvídatelný. Bohužel není hrou co by ve mně zanechala jakýkoliv otisk. Chybělo jí něco co však předchozí počin měl. Celkově je hra hezký lepší průměr.

Hra: Dokončena 100% oplatinováno

Pro: Co-op, nápaditost, zábava

Proti: Zbytečně dlouhé cut scény, příběh

+7 +8 −1

9 Monkeys of Shaolin

  • PS5 85
Tuto hru jsem si vybral jako výzvu na splnění. První dojem byl velký, neboť mě téma východních bojových umění zajímá. Hra má celiství příběh, kdy se velmi přímočaře dozvídáme o osudu hlavního protagonisty. Jelikož jde o akční adventuru ve stylu starých “old-school” her, která velmi čerpá z kung-fu éry 70 let, byť se odehrává v 16. Století. Připravte se na promačkané klávesy/ tlačítka. Hra je velmi svižná a odezva okamžitá při 60 fps (na PS5).

Pro: Hra v klasickém akčním arkádovém stylu, cena

Proti: Osobně bych nic nevytkl, avšak některé bossové budete proklínat.

+5 +6 −1