První díl mne minul, takže co se týká příběhu, tak jeho návaznost na první díl, nedokáži plnohodnotně posoudit. Každopádně to není na škodu, jelikož na příběh tu není kladen až takový zřetel a samotná hra na něj až tak ani necílí. Dovolím si tvrdit, že kombinace 3d akce s prvky RPG a mechaniky Souls-like vytváří vcelku dost zajímavou kombinaci, která vás táhne i po odehrání více jak stovky hodin. Osobně jsem chtěl nalézt co nejvíce věcí, takže i po více jak 180 hodin, jsem stále nacházel nové předměty.

Na počátku se ocitneme v tutoriálu, který nás poprvé postaví oproti nepřátelům, kteří jsou ovlivněni "nemocí" zvanou root. Její původ a zdroj je cílem celé naší výpravy.
Dokončením tutoriálu se nám otevírá svět Ward 13, jakási kolonie lidí, kteří si vybudovali "základnu", kde přežívají.
Ve wardu 13 se po našem příchodu objevuje záhadný červený krystal, nazývaný "world stone", po jehož dotknutí jsme teleportováni do jednoho ze tří základních světů. Je potřeba vzít v potaz, že každý svět je generován náhodně, avšak jistý algoritmus generace, není po odehrání desítek či stovek hodin až tak nahodilý.
V podstatě každý svět má dvě pod možnosti generace, dle kterých lze poznat, jaký že to boss nás očekává na konci.
Třemi světy jsou Yaesha (start v Red Throne = Boss Corruptor, start v Forbidden Grove = Ravager) , N´erud (start v Seekers rest = Sha´Hala, Forgotten prison = Tal Ratha) a Losomn (start v Palace courtyard = Faelin/ Faerin, Morrow parish = Nightweaver) , každý z těchto světů obsahuje náhodné dungeony. Celkem se podíváme do pěti lokací, každá diametrálně vzhledově odlišná od předchozí. Osobně jsem si oblasti pojmenovával vzhledem k podobnosti jiným hrám, takže byl svět "returnal", svět "bloodborne" a svět "the forest".

Mechanika soubojů má již zaběhlí standard her souls-like, hlavný odlištností v tomto smyslu, tak jsou "srdce", které slouží k doléčování, neboť jich existuje celá plejáda a to dává hře obrovské pole možností, jak si vytvořit te svůj "build".
Specifikací remnanta je systém tříd, kdy ve hře nalezneme celkem 10 odlišných povolání, které mají specifické schopnosti a to směrem k dosaženému levelu jednotlivé klasy, tak zda-li jde oprimární klasu, nebo o sekundární. V tomto smyslu, lze říci, že kombinací těchto schopností, je personalizace postavy posouvána o úroveň výš.
K tomu přičtěme opravdu masivní počet prstenů a amuletů, kdy jsem si připadal, jako vlastník zlatnictví. Kombinace vlastností u jednotlivých prstenů je na čtyř stránkovou esej, protože neexistuje atribut, který by nešlo ve hře upravit a to jak už prsteny a amulety, tak i právě zvolenou třídou.
Ve hře vlastníme tři druhy zbraní a těmi jsou: 1, dlouhé zbraně (pušky, odstřelovačky, kulomety, luky, brokovnice a kdejaké vesmírné lasery a fasery), 2, krátké zbraně (pistole, kulomety, samostříly, ultra kamené a elektrické zbraně), 3, jsou to tupé zbraně a v tomhle smylu je jejich označení více než vhodné, jelikož jejich využití je skoro nulové.

Grafická stránka hry je již standardem a pokud pominu dva momenty, kdy má kamarádka zůstala zaseknutá ve stromě a ve stěně zdi, pak jde opravdu plynule, bez ztrát. Drobné propady lze zaznamenat i při větším počtu nepřítel, avšak k tomuto docházelo pouze ve světě N´erud a nikde jinde, tudíž to byl jen drobná vada.
Hudbu je volena pouze jako podkres. Co funguje skvěle je systém zvuků, které upozorňují na vlnu nepřátel, stejně tak vysoký tón označující nějakého toho "ultimativního" protivníka.

Začátek hry jsem prošel trochu s očekáváním hry typu returnal, ale v tomhle ohledu je remnant úplně jiný. Po pár hodinách jsem byl frustrovaný, protože než dojde k nalevlení zbraní, aby jejich damage už uštědřil nějaké to požkození, tak trvá dlouho, možná to bylo tím, že jsem z počátku nezabředl do všech mechanik hry.
První průchod jsem tedy zvolil survival, což by se dalo definovat jako obtížnost normal. Druhý jsem už volil obtížnost veterán a tady jsem byl překvapen, že ač se tato obtížnost tváří jako hard, nemohl jsem se zbyvit dojmu, že tomu tak úplně není. Poté vyšel update a hle, obtížnost hard byla na světě.
Co mi osobně opravdu pilo krev, byla doba než došlo k použití srdce, ale to je již evergreen u souls-like her, a pak systém přebíjení zbraní, to je opravdu na hlavu postavené!!
Pokud přebíjím a udělám kotoul, pak se zbraň přebije, ale pokud jsem při přebíjení, či kotoulu trefen, pak se přebíjení zastaví, a tak se dostávám do situací, kdy nemám přebitou ani jednu zbraň a boss mě nenechá ho tím pádem zabít.

Hru bych doporučil, pokud se do toho pustíte s přáteli, protože v tomhle ohledu je to žrout hodin, kdy vás hra bude bavit. Neměl jsem velké očekávání, ale nakonec mě mrzelo, že jsem hru dohrál i na obtížnost nightmare (very hard)