Žádný komiksový superhrdina nemůže zůstat bez filmové nebo herní adaptace a zafačovaný Darkman který touží po potrestání padouchů, kteří jsou zodpovědní za jeho znetvoření, nemůže být vyjímkou. K dispozici má své pěsti a nožky na rozdávání ran, ale také na zdolávání překážek a ve vložených akčních sekvencích potřebuje silné paže, aby se na spuštěném laně z vrtulníku mohl vyhýbat protijedoucím náklaďákům a motorkám a tak si navýšit herní skóre.

Ve většině úrovní je cílem Darkmana porazit šéfa úrovně dříve, než vyprší časový limit, naívc  mezi jednotlivými úrovněmi musí Darkman vyfotografovat damého gangstera, než si z nich udělá masku - čím lepší je přesnost fotografie, tím více času má Darkman na dokončení následující úrovně, nicméně mně se moc nedařilo.  Hrdina se pak může pomocí těchto masek vydávat za různé gangstery, ale každý převlek se rozpustí poté, co byl příliš dlouho vystaven slunečnímu záření. Zatímco je Darkman v přestrojení, získává jak vzhled, tak i zvláštní schopnost toho, za koho se vydává.

Poslední úroveň je podobná konci filmu a odehrává se na rozestavěném mrakodrapu, kde Darkman bojuje o život. Kolem a dokola záležitost na pár chvilek v lepším průměru – 60 %

Plošinovská série Adventure Island se dočkala třetího pokračování, opět pod hlavičkou Hudson Soft a tentokrát je Človíček Higgins nucen zapojit se do akce a vydat se zachránit svou milou Tinu, kterou tentokrát unesl záhadný létající talíř.

Hra se opírá o stejné prostředí, ovládání a pravidla – opět může pračlověk povolatpři snaze o snažší průchod jendotlivými levely na pomoc jednoho z pěti prehistorických ještěrů, nově přibyla nová zbraň bumerang a nvoinkou je možnost vybrat si na začátku levelu jakýsi diamant, který Hiiginsovi poskytne dočasnou nesmrtelnost. Nicméně největším protivníkem je ubíhající čas, který se dá náštěstí doplnit průběžným a dobře načasovaným sběrem ovocných plodů.

Cesta za záchranou se odehrává opět v osmi hlavních ostrovních levelech, z nichž každý má své podlevely a na konci každé lokace čeká rozmanitý boss (pokud se vám v průběhu podlokací nepodaří narazit na secret room, kde se dá “vyhrát“ možnost se bossovskému souboji vyhnout). I třetí pokračování hodnotím pozitivně, jednodušší zábava v lepším průměru – 65 %

V první řadě musím říct, že fanouškem podobně laděných adventur rozhodně nejsem a pobíhání po lokacích, plkání a vyslýchání postav spojené se sběrem milionu předmětů a jejich častokrát nelogickým použitím či kombinacemi mně neskutečně otravovalo třeba naposledy v Tajemství Oslího ostrova. Po chválení Full Throttle jsem se rozhodl, že jim dám ještě další šanci a kupodivu to nebylo špatné.

Je to hlavně díky tomu, že se žádné velké bloudění nekoná, dialogů ve snesitelné míře, předmětů krapet a až na vetešníka s dárkovými předměty i questy celkem logické. Samozřejmě velkým kladem a zpestřením je specifické motorkářské prostředí, vedené hláškujícím drsňákem Benem, který rozplétá tajemství obklopující korporát Malcolma Corleyho, posledního to pořádného výrobce mašin.

Samotná hra není příliš rozsáhlá, což nevadilo, je víceméně přímočará s výborným dabingem, minihra v soutěsce v podobě soubojů s jezdci z klanu Chřestýšů v pohodě, ale ta v rámci demoličního derby zase vyloženě slabá, ovládání taky žádná sláva a často se mi stalo, že jsem přehlédnul šipku do jiné lokace – vrakoviště, Corley sídlo.

Pro fanoušky adventur je to nejspíš super věc, za mě povedený kousek v lepším průměru a pokud by bylo pokračování, šel bych do něj - 65 %

V první řadě musím říct, že fanouškem textových adventur rozhodně nejsem a pobíhání po lokacích, plkání a vyslýchání postav spojené se sběrem milionu předmětů a jejich častokrát nelogickým použitím či kombinacemi mně neskutečně otravovalo třeba naposledy v Tajemství Oslího ostrova. Po chválení Full Throttle jsem se rozhodl, že jim dám ještě další šanci a kupodivu to nebylo špatné.

Je to hlavně díky tomu, že se žádné velké bloudění nekoná, dialogů ve snesitelné míře, předmětů krapet a až na vetešníka s dárkovými předměty i questy celkem logické. Samozřejmě velkým kladem a zpestřením je specifické motorkářské prostředí, vedené hláškujícím drsňákem Benem, který rozplétá tajemství obklopující korporát Malcolma Corleyho, posledního to pořádného výrobce mašin.

Samotná hra není příliš rozsáhlá, což nevadilo, je víceméně přímočará s výborným dabingem, minihra v soutěsce v podobě soubojů s jezdci z klanu Chřestýšů v pohodě, ale ta v rámci demoličního derby zase vyloženě slabá, ovládání taky žádná sláva a často se mi stalo, že jsem přehlédnul šipku do jiné lokace – vrakoviště, Corley sídlo.

Pro fanoušky adventur je to nejspíš super věc, za mě povedený kousek v lepším průměru a pokud by bylo pokračování, šel bych do něj, remasterovaná verze nabídla o fous lepší vizuální zážitek, dávám - 70 %

Čtvrté dobrodůžo ságy se odehrává dekádu po událostech dílu předchozího, kdy byla za pomocí supertajné zbraně zničena jak rasa Lambent, zmutovaných to kříženců hmyzáků a homo sapiens tak všichni Locusťáci. Společenství uprchlíků vzniklé po vyhlášení stanného práva COGem postrádá proviant a další jiné věci, co se šiknou a snaží se štípnout co se dá. 

V podzemí se zase něco začíná probouzet a hrdinou, který se postaví do čela bojovníků bude Fénix Junior ( J. D. ) společně se svou roštěnkou a pár dalšími osvalenci. Hra je opět rozdělěna do pěti aktů rozdělených na vlastní podlevely, v první třetině hrdinové posílají do křemíkového nebe umělou inteligenci, poté už většinou likvidují staré i nově přidané potvory. A že těch nových je hodně – z krvavých kokonů vyskakující zmutované Juvies, oběti polykající štír Snatcher, plivající pásovec, noví bossové včetně finálního písečníka. Přibyly i nějaké ty nové práskačky – Dropshot, Buzzkill – nicméně já se spokojil se starým dobrým Lancerem, sem tam pro zpestření jsem zkusil i ostatní arzenál. Novinkou je před chystajícími se vlnami útočníků rozmístit třebas těžké kulomety reagující na pohyb a s jejich pomocí si ulehčit průběh přestřelek.

Příběhově to není žádná hitparáda, bohužel se to víceméně smrsklo na záchranné mise, především třetí akt byl nekonenčný, neustále se jen rozrážely dveře v podzemním labyrintovém bludišti a sypaly se další a další hordy havěti. Obtižnost podobná jako ve trojce, málokdy jsem v lokacích zhebnul, někdy i díky pomoci ostatních členů komanda. U bossů to bylo těžší, ale za mě pořád reálně hratelné s pár sprostými slovíčky.

Vizuál je moc pěkný, nově přidané vichřice ve zpustošeným exteriérech byly povedené – po dohrání trojky jsem si říkal, že určitě nějaký ten spin-off či prequel nebo sequel přijde – uvidím jestli budu s Gears pokračovat, nabídka je velká, celkově to pořád vidím na nadprůměr – 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití. V poslední epizodě, která má opět 3 acty, první je věnována útěku z explodující lodi, druhá vzájemnému shledávání se ostatními výrostky a následnému pokusu o návrát do internátní školy a poslední … to už musíte zjistit sami, jen napovím, že zakončení je víceméně očekávané.

Kolem a dokola je tato poslední sezóna víc akční ( kvituju ), ale nové postavy mi zajímavé nepřišly ( James. Minnie, Louis a další ) a hlavně celková nosná myšlenka kolem budování vztahu AJe a Clementine nepříliš atraktiviní a povedená, takže za mě lepší průměr, jak pro tuto poslední epizodu, tak pro celou hru, nápad TT originální, ale další podobný asi už nezkusím – 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití. V epizodě třetí, která má opět 3 acty, kdy se skupiny ujme chrabrá Clementine, která naplánuje odvetu proti skupině vedenou starou známou Lilly.

Pasáž útoku na plovoucí pevnost ve třetím aktu bylo to nejzajímavější v této epizodě, kdy se především plkalo a plkalo, konec se blíží, věřím že to závěrečná epizoda zvedne – 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití.

V první epizodě narazí při hledání zásob na partičku výrostků, kteří obývají opuštěnou školu a zdá se, že by to mohl být vhodný přístav k zakotvení. V epizodě druhé, která má opět 3 acty, se pro minele AJe ocitají mimo skupinu, dojde ke konfrontaci se známou tváří i jednou novou z řad Whisperů, nicméně jak se dalo tušit k teenagerům se opět dostanou a půjde o život všem. Akce hutná, příběh se pomalu rozjíždí, jen těch emocí kolem AJe a skupiny bylo na mě až moc - 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první, druhé i sérii New Frontier, stejně jako spin-off o Michonne ( kteroužto si pamatuji jako skvělé zjevení se svým němým, osekaným doprovodem v závěru tuším druhé nebo třetí seriálové série, kdy to ještě mělo grády ) bylo nevyhnutelné poprat se se závěrečnou ( snad ) sérií.

Jak obálka napovídá, setkáváme se opět s Clementine, která se po událostech v New Frontier ujme malého AJe a snaží se protloukat mrtvolným světem, jak to jde a vštěpuje malému černouškovi pravidla přežití.

V první epizodě narazí při hledání zásob na partičku výrostků, kteří obývají opuštěnou školu a zdá se, že by to mohl být vhodný přístav k zakotvení. Jak už to tak bývá, realita je jinde a mimo Chodců je Clem nucena se vypořádat i s tajemstvím jedné z postav a společně s AJem to vypadá, že s Done Running to nebude tak žhavé. Epizoda má 3 akty, pokud jste hráli některý z předchozích dílů, nic moc nepřekvapí, jede se ve starých kolejí ovládání, grafika, styl skládání příběhu a leccos se už dá odhadnout, snad se příběh pořádně rozjede - 75 % .

Téměř po 30-ti letech od vydání jsem dostal do rukou pokračování praotce Bombermanů s retro konzolí zakoupenou v roce 2022. Políbený jsem byl dosud jen starším Dynablasterem, který samozřejmě pracuje se stejnou myšlenkou labyrintu, překážky se dají odstranit nakladenými doutnajícími dělovými koulemi a nesmí chybět prapodivné entity branících v cestě za dalšími úrovněmi.

S pomocí vylepšení ( časovač je naprostá BOMBA ), skrývajcími se pod určitými překážkami se dají průchody urychlit, protože levelů je úctyhodných téměř 50 a ke konci jsou protivníci už ve značném počtu – 70 %

Třetí dobrodůžo jednotky Delta a celého COGu, které se opět vrhá do bitvy s rasou Lambent, zmutovaných to kříženců hmyzáků a homo sapiens. Poslední bašta odporu Jacinto byla ve dvojce byla obětována a spláchnuta do hlubin a tentokrát se lidstva ubírá k ostrovu Vectres, kde se plánuje obroda lidské rasy.

Akce je stále přímočará a nekompromisní a její  opravdu hodně – přibylo několik nových stvůreček, pár zbrání ( plamenomet třebas ), hlavní postavy mají potřebu tentokrát hodně si povídat, člověk se až místy ztrácel v tom, co řeší, jinak se jede v zajetých kolejí krytí se za vším možným a palbou za vším, co se kolem jen šustně. Víceméně se vše točí kolem Marcuse, ale v pár levelech byl hlavní postavou jiný osvalenec, což nebylo na škodu. Celkově mi přišlo, že obtížnost šla dolů a nepamatuju si, že bych někde dlouho opakoval bitky, a to ani v rámci bossů. Prostředí trochu zesvětlalo a už se jednotka neplouží jen tmavými tunely, za což jsem i rád, vizuálně je to na svou dobu pořád slušná podívaná, pěkná intra nebo vložená videa.

Těžko říct, jestli tento díl bude finálním vzhledem k zakočení, nicméně díky slušné zábavě a příběhu si myslím, že se nějakého toho prequelu, sequelu nebo spin-offu v rámci vyždímání značky ještě dočkám, ale pokud na něj narazím, půjdu do něj, i trojka byla solidní, lehce nadprůměrná zábava – 75 %

Mega man je další z plošinovek 90. Let, které pamatuju z Nintenda, ale dohrál jsem ji až teď na starší kolínka na telefonu. Chrabrý robot Rock je z vůle dr. Lighta vyslán potlačit vzpouru doktora Willyho zosobněnou 8 různými roboty reprezentujícími jak zemské živly tak živelné moci spoustané člověkem.

6 robotů znamená šest úrovní, které je třeba prostřílet a proskákat až právě k jednotlivému bossovi(robotovi) dané úrovně. Po ukončení každého z nich je Rock obdařen jeho zbraní a tudíž je možné si nejen pro různé bossy vybrat tu správnou munici. Jakmile jsou všichni plecháči na zemi, dostane se na souboj se samotným doktůrkem. Novinou je Quickmanův bumerang a jakási přenosná lékarnička.  Veskrze průměrná záležitost, za hodinku, dvě není co řešit, pracuje se stejnými principy jako v předchozí jedničce – 60 %.

Po solidním první dílu jsem šáhnul po pokračování a musím konstatovat, že se povedlo laťku zdvihnout. Marcus a jeho parťáci z jednotky Delta ( s nově přidanými Taiem a Dizzym ),  se po uspěšné likvidaci generála Raama ( ale bohužel už ne tak účinnému vyhlazení Locust rasy díky bombě, která s tím hmyzím balastem skoncovala jen okrajově ) mají opět prácičku, aby ochránili poslední zbytky llidské rasy ve skalní pevnosti Jacinto.

A že jé tè fušky pěkně Hromada … osvalenci jsou vystavení konfrontaci neustále, k dispozici proti protivníkům mají slušný arzenál různých zbraní – nově tuším přibyl plamenomet, raketovat a minomet, ale nakonec konzervativec jako já se spolehnul na osvědčenou kombinaci automatu a ostřelovačky sem tam proloženou nějakým tím granátem pro urychlení přestřelek, kdy samozřejmě nechybí benchmark této série – krytí se za vším možným.

Co se týče protivníků take se objevilo pár nových inventářů ale co především, některé z větších kousků dostane jednotka k dispozi, takže je možnost se na nich proletět nebo nasednout a dokonce navštívit útroby jednoho červíka. V damotném závěru si pak kluci osedlají jednoho z těch největších krasavců. Musím se přiznat, že po jedničce jsem si říkal tuctový nápad s pěkným prostředím, ale z dvojky mám rozhodně daleko lepší pocit a možná se podaří vytvořit povedenou ságu, pokoření trojky je nevyhnutelné - 80 %

Mega man je další z plošinovek 90. Let, které pamatuju z Nintenda, ale dohrál jsem ji až teď na starší kolínka na telefonu. Chrabrý robot Rock je z vůle dr. Lighta vyslán potlačit vzpouru doktora Willyho zosobněnou 6 různými roboty reprezentujícími jak zemské živly tak živelné moci spoustané člověkem.

6 robotů znamená šest úrovní, které je třeba prostřílet a proskákat až právě k jednotlivému bossovi(robotovi) dané úrovně. Po ukončení každého z nich je Rock obdařen jeho zbraní a tudíž je možné si nejen pro různé bossy vybrat tu správnou munici. Jakmile jsou všichni plecháči na zemi, dostane se na souboj se samotným doktůrkem. Veskrze průměrná záležitost, za hodinku, dvě není co řešit – 50 %.

Adventure Island II je plošinovkou vydanou společností Hudson Soft a vyhotovenou pro Nintendo v roce 1991. Jde o pokračování předchozího dílu a tentokrát jde o záchranu princezny Tiny, která byla unesena.

V osmi různých ostrovních lokacích a jejich podlokacích čelí hlavní hlavní hrdina různým protivníkům - ať už poletujících, skákajících nebo utocích a za pomocí zbraní v podobě vrhací sekery a čtyř druhů spřátelených dinosaurů se může probít a proskákat až ke konfrontaci s bossy jednotlivých ostrovů.
Cestou je nutné sbírat ovocné ikony, doplňující si odpočítávající čas pro pokoření levelu a objevovat skrytá vejce skrývající zmíněné dinosauří pomocníky, dostat se do bonusových levelů, projet se na skateboardu nebo si pomoci nesmrtelností.

Novinkou oproti předchozímu dílu je možnost si před každým levelem vybrat vhodného plaza, který může pomoci na cestě levelem - já hodnotím o kousek lépe než předchozí díl, ale je to o prsa korejské ženy - 65 %

Stejně jako předchozí dílko Limbo je i Inside povedenou, miloučkou a atmosférickou plošinovkou, která ač v nenáročném,minimalistickém prostředí bez vytuněných intro videí a našlapené grafiky, nabízí skvělou zábavu. Černobílý svět předkládá před putujícího hrdinu, kterého objevíme v pustém černočerném lese jak v jedné z povedených epizod X.files, jak je nucen prchat před podivnými týpky s dobrmany v patách. V dalších lokacích vymění přírodní scenérie především industriální prostředí.

V cestě mu opět stojí mimo těchto protivníků z masa a kostí překonávání  mechanických či gravitačních překážek, častokrát je nucen povolat na pomoc ztracené, zprátelené duše a hráč musí používat své mozkové závity a správné načasování, jinak čeká na panďuláka mnohdy drsná, ale vždy okamžitá smrt. Některé pasti a nástrahy se dají intuitivně vyřešit, u některých si chudák poutník několkrát protrpí pády ze strázů, zamordování ppodvinými vodními nymfami či třeba rozmašírování jakýmsi tektonickým třeskem, než přijde na správný tah, a třikrát jsem musel použít nápovědu a až po ní jsem si řekl no jó, jasně, takhle to mělo být.

Trochu jsem se obával, že stejně jako  u Limba bude zakončení chabé a nevýrazné, což se víceméně naplnilo i díky velké bizarnosti v závěrečných levelech a otevřený konec víceméně nenadchnul, nicméně musím tedy vyzkoušet alternativní konec, který kolegové přispívající nadhodili, jinak spkojenost - délka je akorát a atmosféra nezaměnitelná a přesně podle mého gusta, celkově o fous povedenější Limba, víc takových počinů – 85 %

Světe div se, tato mariňácka rubačka ve stylu Hvězdné pěchoty mě naprosto minula a povědomí o ní jsem dostal až z nabídky Xbox Game Passu, kdy jsem přemýšlel, kterou další starší hru ztrestám. Padla tedy volba na tuto ( v roce 2023 ) už vykopávku, a tak jsem se vydal na planetu Sera, kde se vylíhlá podzemní rasa Locust vydrápala zpustošit obyvatelstvo, které raději zničilo svou rodnou hroudu, než se by se podřídilo vetřelcům.

Ještě že, má přeživší Koalice nouzi o vojáky a vyžádá si odsouzence Marcuse, který se přidá k dalším osvalencům Domovi, Bairdovi a Coleovi a takto vytvořený Delta tým dostane za úkol vyčistit planetu od této krvežíznivé pakáže. K dispozici jako správní mariňáci mají vytuněné automaty, brokovnice, sniperku,  výbušné hlavice k luku, granátomety a jakési tektonické vychytávky. V celkem pěti rozsáhlých levelech bojujete s poskakujícími tvory v apokalyptickém, depresivním světě – někteří z nich mají milou vlastnost explodovat po zasažení, jiní vás s radostí kropí výše uvedenými zbraněni – naštěstí hra nabízí možnost zakleknout do krytu za různé stavební překážky, nábytek, dveře nebo bariéry a Marcus má možnost si na ty stvůry počkat, ve většině z nich na Vás čeká boss(ové), které je nutné zlikvidovat speciálním přístupem.

Hra na konzoli má celkem pět rozsáhlých levelů, dá se říct, že víceméně plynule odsýpá jak se hromadí vrsty sejmutých šmejdů až k poslední záveřečné lokaci zběsile uhánějícího rychlovlaku. Příběhově to není bůhvíco, ale herně jsem se bavil, ovládání ok, grafika průměrná a co mě štvalo bylo někdy necitilivé umístění checkpointů. Nicméně do pokračování půjdu a jedničce dávám silný průměr – 70 %

Adventure Island je další vykopávkovou plošinovku ve stylu pozdějšího Prehistorika, kdy postava připomínající Neandrtálce musí pokořit 32 levelů, aby zachránil krasavici Tinu.

Skákání přes překážky, vrhání obsidiánových seker později ohnivých koulí po protivnících, případně trocha arenalinu při možnosti skočit na « skejt « a pokusit se na něm prosvišet levely, které se bohužel opakují včetně bossů.

Hrál jsem na retro konzoli i na mobilu ( kde je ale ovládání docela na pěst ) – existují ale povedenější věcičky – 60 %

Arkádovka Double Dragon 2 je dalším z “rubaček“ 80-desátek, která se vydávaly po úspěšch bojových kousků filmového plátna. Lehce vylepšené pokračování hry, ve které jde opět staré známé bratry Leeovi, kterí musí napravit členy pouličního gangu Black Warrior, kteří odpravili Miriam, zachráněnou v díle předchozím.

Ve čtyřech levelech nemusí spoléhat jen na své končetiny, ale mohou vymlátit z protivníků třeba nůž, baseballku, šutráky či biče a ulehčit si nesnadný úkol. Hra nabízí možnost bojovat za jednoho z bratrů nebo společně se spoluhráčem nelítostně kosit darebáky. 

Hodnotím v lepším průměru, dodáni byly noví protivníci ( bossové ) i pár nových hmatů, ale v podobném žánru kolem 90-tých let bylo vydáno pár povedenějších ( Streets of Rage např. ), ale i horších – 60 %

A Plague tale : Requeim je povedeným pokračováním předchozího Innocence - akční adventurou odehrávající se v temném období Francouzského království 14-tého století zmítaného morem ve které hlavní hrdinka, dcera šlechtického rodu Amicia de Rune a její mladší bratr Hugo s alchymistickým učněm Lucasem pokračují v nalezení léku pro záhadnou nemoc kterou trpí mladší ze sourozenců. 

V patách jim jsou hordy krys roznášející nákazu černého moru a dvojice se jim musí za pomocí lstí, luštení hádenek, likvidací vojáků už známými alchymistickými přísadami nejlépe prakem a později v ději i novou kuší. Navíc postupně i díky Hugovu ovládání žravých hlodavců se dá v bezvýchodných situacích zachránit středověké krčky. Grafika je dechberoucí – většina lokací je do detailů vymazlená a navazuje pocit reálna, podobně hezkou jsem viděl asi jen zatím v Uncharted a samozřejmě nezapomenout i na povedený ( ikdyž notně nastavovaný ) příběh. Horší je to už s akcí jako takovou - bohužel se nepodařilo IQ UI upgradovat a vojáci působí při pátrání po ukrývajících se hrdinech jako pro prodělání lobotomie - i nezkušený pařan nebude mít problém procházet jednotlivými levely, částečně to kompenzuje možnost se akci vyhnout a proplížit se kolem či využít hlodavce k likvidaci a nebo vojákům zhasnout svíčku zhášením luceren a loučí, protože se světlem a ohňem se myšky nekámoší.

Většina levelů je hodně rozsáhlá s opakujícími se prvky, akce vývojáři už je už na můj vkus přespříliš moc a působí až otravně – Amicia kosí těžkooděnce jako na běžícím pásu, ale to je asi daň těch dnešních akčních kousků. Ve výsledku hodnotím podobně jako předchozí díl, nejspíš se díky titulkové scéně dočkámě dalšího pokračování a bylo i zřejmé v jaké době – 75 %