Tuhle hru mi kdysi půjčil kamarád. Neznal jsem jí a mile překvapila. Ten design úrovní byl místy opravdu šílený, jediný problém byl v autech. Ani tak proti tomu jak jezdily, ale vypadaly prostě divně.

Tématicky podobné NFS Porsche, ale místo poršáků zde najdete jen vozy značky Ford. Hrát se tahle hra určitě dá, bohužel zábavnost se vytrácí po pár závodech. Ono fordy jsou trochu něco jiného než poršky, za připomenutí stojí pouze prototypy, z nichž některé vypadají opravdu zajímavě.

Legenda, jejíž klony hraju dodnes. Namátkou třeba Jardinairs. Tahle hra má tak jednoduchý princip a přitom je tak zábavná a myslím, že asi neexistuje hráč, který by si nějaký arkanoid nezahrál. Neustálé zrychlování tempa hry má za následek buď nervový kolaps a nebo křeče v rukou. Hra je ze začátku jen takové pinkání, ale celkem rychle zrychluje až téměř k nehratelné rychlosti. Proto potřebujeme nějakou pomoc. Tu nám poskytne sama hra v podobě různých power upů. Nicméně hra po určité době začne být stereotypní.

Hrál jsem Jets and guns GOLD, což je asi to samé.

Hra je velice zábavná, obsahuje vtipný příběh a musím vyzdvihnout opravdu povedené levely a množství různých nepřátel. Zbraní je opravdu velké množství a každá zbraň lze upgradovat v několika stupních. Upgradů je ve hře vůbec velké množství a mají celkem velký vliv na hratelnost.

Na vyšších obtížnostech je hra už celkem těžká, ale pokud jste hru přejeli, otevírají se vám další zbraně.

Povedená, zábavná odreagovačka.

Kulečníková arkáda. Existuje takový žánr? Jestli ne, tak tahle hra ho definuje přesně. Nic moc těžkého a skvělá zábava. Povedený byl chat, ve kterém si psali hráči ovládání počítačem. Taková blbůstka, ale nikde jinde jsem to neviděl. Hra nabízí celou řadu módů z nichž asi nejzábavnější byl snooker. NPC jste mohli vyzvat ke hře, nebo oni mohli vyzvat vás. Když jste byli dobří, mohli jste hrát s bossem o vstup do další "místnosti". Hra obsahovala i nějaký systém trofejí, které jste si mohli prohlédnout v galerii.

Letecké simulátory jsem nikdy nehrál. Bylo to na mne moc složité, těžké na ovládání. Tahle hra je úplný opak. Během minuty si ovládání osvojí i malé dítě. Hra stoprocentně (až na příběh) splňuje to, co od hry na odreagování vyžaduju. Zapnete, zahrajete jednu, dvě mise a vypnete. I když musím se přiznat, hrál jsem to celkem hodně a dlouho.
Graficky je to opravdu povedená a letadla jsou krásně udělaná. Dá se říct, že dobrá je i hudba. Navíc tři kampaně, dávají velkou porci zábavy i když se liší jen v typech letadel za a proti kterým hrajete. Mise odsýpají, letecké souboje mají koule, nicméně mohli si odpustit hlídkové lety. To jsou opravdu zbytečné mise, kde musíte proletět určitými body. To je vše, žádný utíkající čas, nic. Jen létáte z místa na místo a možná vás přepadne nepřátelská letka. Tohle měli dát na začátek, jako tutoriál.

U misí máte 3 možnosti. Buď ji vyhrajete, prohrajete, nebo se vzdáte. V tom případě ale zachráníte letadlo, nezničíte jej.

Opravdu povedená hra, která je vhodná jak na chvíli odreagování, ale i na delší hraní. Nicméně hra se postupně stává stereotypní.

Multiplayer jsem nehrál, ale musí to být dobrá zábava.

Tohle by byla skvělá hra. Kdyby ovšem tak nezprasili jízdní model, jak píší kolegové pode mnou. Nicméně hratelné to bylo. Další záporný aspekt je málo zbraní. Vizuální tuning je celkem dostačující, ale jen dvě, respektive tři zbraně v podání rotačního kulometu, rakety a dvou raket vystřelených naráz ( třetí zbraň :-P ) je poněkud nedostačujicí.

Jelikož tu bylo vše již zmíněno, je třeba připomenout na ovládání jednoduchý editor tratí, v němž můžete krom dráhy se spoustou skokánků a podobně, vytvářet i okolí tratě, jako například domy, či benzínové stanice.

K nedotaženosti hry. Hra se vyvíjela tuším od roku 2003, ale nikdo ji jaksi nechtěl vydat. Jakmile přešla pod nynějšího vydavatele, rozhodl se jí téměř okamžitě vydat. A dopadlo to tak, jak to dopadlo. Zastaralá grafika a po hratelnostní stránce je hra nedotažená.

K hodnocení. Mé celkem vysoké hodnocení vysvětluje to, že jsem se u hry bavil. Podle toho já totiž hodnotím.

Pokračování zábavné hříčky o masakrování panáčka. V Truck dismount je toho k nastavení jen trochu, ale na půl hoďky až hodinu to na vybití stačí. Hříčky s ragdoll fyzikou mě baví, a tahle patří mezi ty povedenější. Jediné mínus vidím v trochu chudém nastavení, mohlo toho být trochu více. Ale jinak povedená blbost.

Carmageddon dvojku mám hodně rád, a proto jsem se těšil na další díl. Byl jsem zklamán? Ani ne, ale dvojku to nepřekonalo. Herně to bylo stejné, hlavně udělat co největší masakr.
Grafika se mi nelíbí, je hnusná, celé je to takové vyblité a auta vypadají jak z plastelíny. Debilní nápad s nečervenou krví spravil Bloodpatch. Úkoly byly opět těžké s tím, že v některých jsem pomalu nevěděl, co mám vlastně dělat. Po zvukové stránce je hlavní to, že už tam není to na nervy lezoucí krákání masakrovaných obětí mého auta, jako tomu bylo minule.

Nicméně musím vyzdvihnout povedeně zpracované a rozlehlé lokace, které vybízejí k průzkumu. Je to fajn. Panáčkové taky už vypadali líp.

Je to dobrá hra, ale dvojka mi přišla zábavnější.

Zajímavá hra. Je v ní mnoho hratelných postav za které v průběhu hry pojedete. Tedy, budete mezi nimi přepínat. Johanka má meč se kterým se dá dělat řada jednoduchých i složitých komb. Navíc se lze přepnout do FPS pohledu a střílet z luku, do kterého si můžete nakoupit, normální šípy na vojáky a zápalné šípy taktéž na vojáky, ale primárně jsou určeny k dobývání hradů a pevností. Těch za hru navštívíte celou řadu a budete je i bránit. V rubacím režimu máte svou družinu, kterou můžete zvětšovat.
Taktéž se mi líbil systém doplňování zdraví a many jídlem, a to od jablek a chleba, přes ryby až po třeba kuřata. Každý druh jídla doplňuje jiné hodnoty zdraví či many, některé jen jedno z toho. V každém městě naleznete prodavače jídla, kterému můžete prodat nadbytečné, popřípadě dokoupit.
RTS části jsou slabší než ty rubací nicméně podařené. Spíše mě ale bavila rubací část.
Graficky je hra povedená a krajina dává dojem určité volnosti, který je ovšem mylný. Pohybovat se většinou budete v jakýchsi koridorech tvořených ůdolími. Zvukově je hra řekl bych průměrná, ale dostačující.
Povedená hra, která mne mile překvapila, svou rychle odsýpávající akcí. Kdo rád hraje RPGčka z pohledu třetí osoby a nemá zrovna co hrát, tohle ho zabaví. Není to hardcore složité takže to bavilo i mne, který moc tyhlety středověké RPG nemusí. Nečekejte ale nějaký Gothic nebo tak. To v žádném případě ne.

Hned na úvod je si třeba říci, že tohle je fakt debilní hra, patří k tomu nejhoršímu, co jsem kdy hrál. Tak, a je to. A teď vám povím pohádku, kterak se Caelos do Moskevského metra dostal.

Za devatero lesy, žil byl Caelos, který si jednoho dne, šel do obchodu ulovit něco k snídani. Na své strastiplné cestě plné nástrah a loupežníků, dorazil Caelos konečně do obchodu, kde vyměnil své těžce vybojované zlaťáky z železáren za božskou krmi, aby mohl povýšit na další level v obžerství. Vznešeným krokem vykročil ke staré lesní elfce, které chtěl zaplatiti, když vtom jeho zrak spočinul na krabici, z níž čouhalo dévédé s nápisem The Stalin Subway.

"Hoj, jaká to cena, pouhých 37 zlaťáků", bojovně vykřikl Caelos a okamžitě to bezpečně uložil do svého košíku. Ve svém úkrytu se jal Caelos Stalinovo metro instalovat, avšak disk byl zřejmě zaklet zlými skřety, neboť mu to nejelo. Tasil tedy dévédé z mechaniky a s burácivým řevem jím mrštil o zeď. Stalinovo metro pro něj zůstalo zavřeno a on zůstal rozhořčen na nejvyšší míru!!!

Uplynulo moře času a Caelos stále trpěl touhou dostat se do Stalinova metra, až jednou, jako blesk z čistého nebe, se mu dostal znovu do rukou klíč do Stalinova metra díky kouzelným svitkům, jenž zovou se Score. I přes varování, že Stalinovo metro je pouze pro bojem ošlehané a otrlé válečníky do něj vstoupil a...

A varování nelhala, Stalinovo metro je ohyzdná díra, z níž má hrdinný Caelos noční můry ještě dnes.

The Stalin Subway je po všech směrech špatná hra. Jak píše popkec, ruská píseň v menu je úsměvná a spolu s některými bugy u kterých se fakt zasmějete, tvoří jediné klady této hry. Graficky hra pokulhává a to hlavně kvůli prostředí, protože většinou se pohybujete v chodbách a i v těch je váš pohyb omezen. Kupříkladu když někam nemůžete jít, tak vás hra prostě nepustí dále, zastavíte se o vzduch (kdyby tam dali nějaké mříže, nebo tak něco, ale ne, je tam vzduch). Vrcholem všeho je, že si civilista čapne ve dveřích a vy do nich prostě nemůžete. A když ho zastřelím, abych mohl pokračovat dál, tak se napíše: "Zabil jsi moc civilistů", či nějaká podobná blitka. To je vrchol. Co se týče hratelnosti, je hra vážně ubohá. Při pohybu mi to připadalo jako kdybych jezdil s tankem, tak těžkopádného blbce, to by jeden pohledal. Zbraní není málo, ale jsou si hodně podobné a nudné. Jediné co z téhle hry stojí trochu za vyzdvihnutí je hudba. Není to sice nic moc, ale aspoň mne nesrala, jako to ostatní. Hru jsem nedohrál, protože to nešlo. Přišel jsem totiž ke dveřím a chtěly po mě klíč. Fajn, našel jsem klíč, jdu ke dveřím a nic. Zkoušel jsem loadovat starší savy, trochu změnit postup, a nic. Prostě blbá hra.

Výčet věcí, u kterých jsem se zasmál:
-otevřu dveře chlápek telefonuje. Vystřílím mu celý zásobník do zad a nic. Když jsem nabíjel, tak on zavěsil, jako si mne všiml a začal pálit.
-chlápek kouří (asi), ale nemá mezi prsty cigáro, takže to vypadá, jako by se drápal v nose.
-stříleli po mě skrz betonovou zeď.
- na zemi se objevhla červená traverza, která zmizela, když jsem k ní přišel.
-chlápek se za dveřmi míhal nadzvukovou rychlostí.
-v kanále jsem našel pohozenou HOŘÍCÍ pochodeň. Když se s pochodní potopíte pod vodu, zhasne. Jenže když se vynoříte plamen zase naskočí! To se musí vidět!
-nastoupil jsem do výtahu, ten se rozjel, ale já ne. Po průchodu podlahou jsem se zřítil do šachty:)
-atd. atd. mohl bych pokračovat, ale je toho hodně.

Další kapitolou sama o sobě je padání mrtvol. Třeba zastřelíte vojáka u zdi a on se o ní opře jak prkno a zůstane stát. Nebo si sedne a hlavu si strčí mezi nohy, zřejmě si chce provádět felaci. Jejich pózy jsou vážně k smíchu. Jo a při headshotu jim uletí čepička!

Alternativa: Zlomte DVD s hrou, vypněte počítač a jděte třeba na pivo.

Kingpina jsem přejel několikrát a s chutí. FPS já můžu a tohle je navíc ozvláštněno spoustou prvků z jiných žánrů. Tak třeba adventura. Hráč kecá a může odpovídat. Nebo RPG. Můžete si najmout pomocníka, obírat mrtvoly a kupovat u obchodníka věci. A samozřejmě FPS střílečka, která je hlavně ze začátku hodně těžká. Ale třeba první level se dá udělat více způsoby, což je taky plus. O atmosféře, grafice, zvuku psát nebudu, to už udělali kolegové podemnou.

Hra je tedy do čtvrtiny těžká jako prase, potom už máte zbraně, takže akce dostává konečně koule a je to řežba až do konce. Jediné na co si vzpomínám a co mi vadilo, no je to taková blbost, že ve hře zraňovaly krysy. Musíte je odstřelit. No asi mají hlad. Ty krysy :-D

Tahle hra baví, a to hodně. Hodně dobrý byl systém nákupu aut. Koupili jste auto a za 20 let auto stouplo na ceně. Povedená kariéra testovacího pilota automobilky byla taky povedená a pekelně těžká. Hra měla celkem propracovaný systém poškození a za opravy se platilo, takže jste se snažili jezdit opatrně. Nicméně aspoň to nebyly závody betonových aut, jako jiné nýdy. Za již zmiňované peníze jste si mohli auto vylepšit či obarvit. Takže vlastně takový tuning. Hra není ani, pro nfs typycké, arkádová. Jednotlivá kola byla udělaná pěkně a byla tam řada zkratek.
Se soundtrackem se tam dalo taky pohrát, ale možná se pletu.
Další bezvýznamné plus je v tom, že lze do hry vložit svoji fotku, takže jste závodili za svůj ksicht.

Kdo má rád Porsche, ať si zahraje, hra mu ukáže řadu modelů této automobilky. Skvělá hra.

Heretic je skvělá hra z doby, kdy se ještě těmhle hrám neříkalo FPS střílečky, ale doomovky (slza v oku). Ve své době to byla super hra, a to díky prostředí a podivným zbraním. Dodneška si pamatuju na setkání s tím megaodolným přerostlým bílým bastardem. Říkali jsme mu yetti. Celá hra byla temná a v té době jste museli trochu zapojit fantazii. Škoda že už tyhle herní klenoty na dnešních sestavách nejedou. Taky by mohl někdo udělat nějaký zdařilý remake.

Tak Flatout doma nemám, měl jsem ho kdysi půjčený od kamaráda, ale stihl jsem ho přejet. Když jsem potom viděl druhý díl za necelé tři stovky, okamžitě jsem ho koupil.
První Flatout byl stejně zábavný jako dvojka, ale pokud si dobře vzpomínám, měl jiný princip získávání peněz. V jedničce se dávají prachy za zničení objektů na trati, zatímco ve dvojce za to dostanete ocenění buldozer a myslím že 3 stovky. Grafika je celkem dobrá, samozřejmě i nadupaný soundtrack. Povinnost pro každého milovníka závodních her.

Tohle je vpodstatě hříčka na jedno odpoledne. Vypadá to jako nějaká lepší indie hra. Měl by to být freeware.

Nicméně hra mě bavila, je to sranda, a přejet celou hru na 100 procent, je celkem těžké. Graficky je to srandovní, ale není to nic moc. No já si prostě nemůžu pomoct, připadá mi to jako freeware. Kdyby to nebylo u časopisu, asi bych si to nikdy nezahrál.

Tahle hra byla jako příloha u časopisu. Nečekal jsem od ní nic, předpokládal jsem, že ji vyzkouším a pak odložím na později. Nicméně, jak píší kolegové pode mnou, hra mě chytla a nepustila, dokud jsem ji nedohrál. Jedná se o scifi střílečku v celkem zajímavém prostředí, s dobře udělanými zbraněmi. Až na tu plazmovou pušku nebo co to bylo za sračku, tu jsem používal jen když jsem neměl náboje do ostatních. Ve hře jsou i ovladatelná vozidla, ale moc jich neužijete. Jen když musíte. Grafika je celkem dobrá, ale všechno je takové lesklé, nepřirozené. Zvuk a všechno mi jelo normálně (viz. komentář níže).

Konečný verdikt? Zajímavá, zábavná, dobře udělaná hra, které musíte dát šanci a ona vás chytne a nepustí.

P.S. Opomenul jsem zmínit editor, který není nijak složitý a na chvíli zabaví.

Tak tahle střílečka patří do nejvyšších pater mého TOP žebříčku. Tehdejší brutalita je dnes spíše úsměvná, ale tehdy to bylo fakt něco. Ustřelené končetiny, zohavené těla, to vše vám hra servírovala jako na běžícím páse. Ale dá se nepříteli vystřelit zbraň z ruky a on se vzdá. Musíte se ale trefit, ať mu neustřelíte celou ruku :-) . Graficky je to dnes k smíchu, ale tehdy to byla celkem pecka. Leveldesign se mi tehdy líbil. Takové ty arabské státy byly skvělé. Taky se mi to líbilo na sibiři. Zbraní je ve hře dostatek. I když ke konci už to začíná smrdět scifim, ale stejně, tohle je střílečka jako řemen a když si chci někdy zahrát klasickou lineární střílečku, tak sáhnu po Soldier of Fortune a s chutí hru přejedu.

Tony Hóka 2 mám hodně rád. Třetí díl ho sice nepřekonal, ale zároveň neudělal sérii ostudu. Jednotlivá kola byla originální, velmi dobře udělaná. Bohužel téměř vymizela jakási reálná základna, která byla ve druhém díle. Abysme si rozuměli, ježdění po letištní hale, nebo po sněhu a stromech mi nepřipadá moc reálné. Ne že bych to vyžadoval, ale přece jenom budu každý díl Tonyho srovnávat s dvojkou. Zatím to žádný díl nepřekonal. Ale ke trojce:
Graficky to není nic moc, ale dá se na to koukat. Hudba je skvělá, navíc je fajn, že stačí přepsat koncovku souboru a můžu si hudbu ze hry vytáhnout, či si vložit vlastní. Ovládání na numerické klávesnici je na prd, z dvojky jsem zvyklý na šipky, space a c,v,b. Ale i na to se dá zvyknout, popř. připojit joypad. Ve hře oproti minulému dílu přibylo značně různých pitomostí, hlavně bonusové postavy. Darth Maul, Wolverine či bezďák a mnoho dalších, za ty všechny můžete hrát. Navíc mají ty postavy své speciální triky. Tohle je dobrý. Až odemknete všechny levely, začne hra trpět častou nemocí PC her, a sice stereotyp, respektive nuda. Pořád prostě jezdíte a skáčete.

Každopádně se jedná o zábavnou hru a doporučuji zahrát. Pro mne je druhý díl společně s o trochu horší trojkou nejlepší z celé série.

Stalo se to v zimě 2004. Neměl jsem asi tři roky na čem hrát a na podzim toho roku jsem si koupil aspoň Celerona pětikilo s 16megovo grafikou a 128ičkou RAMkou za 3000 abych mohl hrát aspoň něco. Tak tedy v té zimě 2004 jsem chodil na večerní nádstavbu a stěžoval si kolegovi, že nemám co hrát. Tak mi teda něco půjčil. A mezi Driverem, Mafií apod. se ukrývala i tahle pecka. O nějakém Diablu jsem do té doby slyšel, ale vůbec jsem nevěděl o co se jedná. Bylo to na 4 cédéčka. Tak jsem to teda nainstaloval. Spustil jsem hru a mé oči upoutalo opravdu dobře udělané video. Vybral jsem si panáčka a ocitl se v nějaké vesnici. Tak jsem to zkoušel až jsem se s tím Palladinem dojel na asi 20 level. Bohužel zadání questů jsem anglicky rozuměl, ale v popiskách předmětů jsem se nevyznal vůbec. To se změnilo s příchodem češtiny na můj harddisk a já si začal hru náležitě užívat. Nainstaloval jsem si i datadisk LoD vybral Asassinku a dojel to s ní na level 99. Opravdu paráda. To objevování světa, který byl při každé nové hře jiný, detailní líbivá grafika a perfektní ozvučení. RPG systém je jednoduchý k pochopení a kouzla jsou vyvedená dobře. Stovky tisíc různých předmětů k sebrání. 5 herních postav, 7 s datadiskem. Zajímavé lokace. Nápadité úkoly. A videa. Ty jsou v téhle hře opravdu nádherné. U hry jsem strávil rok života a moc toho ani nelituju.