Hru jsem hrál v rámci herní výzvy 2021 – 2. Amerika, jak ji neznáte.

První díl Outlastu mi v hlavě zakořenil ještě do teď. Atmosféra, strach, příběh vše mi přišlo skvělé. Po nějaké době jsem zjistil, že přichází rozšíření v podobě Whistle. a oči se mi rozzářili radostí i strachem a ano dostálo kvalit svého předchůdce. O další dobu dále přišel Outlast 2 a z důvodu absence překladu jsem byl nucen vyčkávat a těšit se až do tohoto dne. Bohužel to co mi čas přinesl nebyl dle mého ani zdaleka úctyhodný nástupce prvního Outlastu nýbrž divný a krátký pseudo masakr bez špetky smyslu.

Na hru takovou jsem čekal opravdu dlouho. Chtěl jsem k ní mít i český překlad, který se dodělal nedávno. Sérii Outlast mám rád a tak jsem chtěl druhý díl mít se vším všudy.

Na začátek řeknu jedno. Hra jako taková podle mě až tak špatná není, ale problém alespoň pro mě je tohle nazvat „Outlast 2“. Vezmu to hezky popořadě. Příběh hry z počátku vypadal zajímavě. Havárie vrtulníku, rozkuchaný pilot, divný zapadákov a fakt hnusný lidi. Ovšem čím dále jsem se dostával, tak tím víc mi to přišlo jako hrozné klišé.

Postupem času zjistíte, že na tomto místě máte jakýsi náboženský kult. Samozřejmě k němu musí být protiváha a tím jsou jednoduše řečeno satanisti. Zkrátka bůh a satan. To vše by ještě nějak šlo kdyby se čistou náhodou nestalo, že vaše manželka je najednou těhotná a obě strany vás považují za rodiče antikrista a vaše dítě za ničitele světů. Osobně jsem tuhle zápletku už slyšel tolikrát, že ve chvíli kdy to vyplulo napovrch jsem začal nudou zívat. Největší klišé je ale fakt, že vaše žena po porodu zemře. Pak však přijde největší hovadina co kdy mohla. Pravda o samotném dítěti a konci světa. Ovšem to vám prozrazovat nebudu. Celkově mě příběh ničím nezaujal. Byl chvílemi hrozně předvídatelný a když už přišlo něco co bych nečekal byla to hrozná kravina. Například pasáž z minulosti s naší mrtvou kamarádkou Jess a pedofilním knězem. Části ve škole mě nudili snad ze všeho nejvíce. Bylo to jen o tom otevřít správné dveře které pustily cutscénu a když se spawnul „démon – alias knězos pedofilos“ prostě utéct na druhou stranu chodby a on zmizí.

Dalším problémem v příběhu je Marta. Tato podivná postarší žena většího vzrůstu vás bude po značnou část hry pronásledovat. Upřímně její vizuál se mi dost zamlouval jen kdyby nebyla úplně tupá. Ve chvíli kdy mě kdykoliv našla stačilo odběhnout 3-4 metry za roh a už o mě nevěděla. Nebo naopak byl příklad kdy byla cutscéna ve hře tak navržená, že i když jsem byl přes půl mapy od ní, tak s absolutní jistotou na mě naběhla a sesekala mě. Co mě však zklamalo nejvíc byl její konec. Po boss endingu v prvním Outlastu jsem konec Marty bral skutečně jako poměrně špatný vtip. Jediné co mě na něm zaujalo byla ta ohromná ironie slov samotné Marty. Ovšem to posuďte sami.

Jak jsem již psal výše o problému tuposti Marty, tak tento problém je u všech NPC. Každá postava kterou jsem potkal, tak byla ohromně tupá. Kolikrát si mě nevšimli ani ze 2 metrů. Ovšem když už si mě někdo všiml, tak opět stačilo jen proběhnout zalézt za roh a vuala „Malcolm tu není ty jít pryč“.

Jednou se mi dokonce stalo, že jsem byl v jedné místnosti s chlápkem co hlídal cestu ven. Všiml si mě naběhl na mě a cca 3 metry přímo před jeho očima jsem skočil do sudu a nenašel mě. Vesele si udělal kolem mého sudu kolečko a odešel pryč.

Další věcí je obtížnost hry. Ne nehrál jsem jí na easy a ano pokud jsem hru totálně netrolil a nenaběhl přímo nepříteli na čepel jak kdybych mu chtěl dát přátelské objetí nemohl jsem umřít. Jelikož i když si vás někdo všimne, tak stačí jen proběhnout a buďto se schovat nebo běžet dál a procnout checkpoint. V tu chvíli vás všichni nepřátelé nechají být a vy jdete vesele dál. Baterek i obvazů je ve hře opravdu dost. Ani jedinkrát jsem neměl nedostatek.

Atmosféra je další problém hry. První Outlast i následné rozšíření měli skutečně úžasnou atmosféru. Bál jsem se podívat za jakýkoliv růžek aby mě někde něco nechytlo. Reálně mi je jasné, že prostředí ústavu mělo daleko větší potenciál než les a hory. Bohužel atmosféra u mě v této hře skutečně nefungovala. Většinu času jsem prostě běhal bez jakýchkoliv emocí a to je podle mého ve hře tohodle typu špatně. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že zkrátka nemůžu umřít a že ve hře není nic čeho bych se měl obávat.

Jedním z posledních problémů hry je herní doba. Hru jsem dohrál za ani ne 6 hodin což mi na příběhovou hru přijde extrémně málo. Ano mohl bych to o nějakou půl hodinku protáhnout kdybych více hrál svojí roli vystrašeného klučíka co se bojí podívat za roh, ale reálně k tomu skutečně nebyl důvod. Pro informaci ne hru jsem nerushoval. Sbíral jsem vše co šlo, natočil si veškeré dopisy co jsem našel a vyslechl si všechny dialogy co mé uši uslyšeli. I tak to bylo brutálně krátké. Reálně by mi to asi tak moc nevadilo, kdyby těch necelých 6 hodin byla opravdu kvalita. To se bohužel nestalo.

Sečteno a podtrženo. Outlast 2 podle mého není vyloženě kravina. Pokud však čekáte plnohodnotného nástupce nebo pokračování prvního Outlastu budete zklamaní jako já. Spíše bych doporučil si Outlast 2 zahrát jako samostatnou hru než jí porovnávat či přirovnávat k prvnímu dílu.

Hodnocení dávám 65% za relativně slušnou grafiku, dost krve, mučení a zabíjení. Za vše co jsem tu vypsal a hlavně za tu otravnou mechaniku kdy pokaždé co spadnete, zakopnete nebo nějak upadnete si vaše postava musí sebral brýle ze země a nasadit si je. Čočky troubo… kup si do příštího dílu čočky.