Diskuze

@Charllize (18.06.2020 12:01): Tak to už je o nějakém osobním nastavení. Tebe třeba originalita nezajímá. Ale stejně si to nemyslím. Myslím, že jen tu hranici máš třeba jinde. Já třeba originální myšlenky, nápady, technické provedení oceňuji velmi a je to vlastně i důvod, proč se zdráhám hrát nové hry, dokud nemám dohrané ty starší :-)). Protože pak je to jak Gordon, očerňuje hru, která byla ve své době úplné zjevení a hodnotí ji především z pohledu dneška mám pocit.

Všechny databáze jsou o tom srovnávání. A brát všechno jako samostatné celky, já s tím nesouhlasím. Mě právě baví sledovat ty souvislosti, co ovlivnilo co, kde bylo co poprvé. A je vykrádání a vykrádání. Je rozdíl, pokud se po 20 letech někdo vrátí k nějakému postupu, co už zapadl, zpracuje ho nově, vytvoří nějakou novou hodnotu. A je rozdíl, když někdo udělá třeba takové NAM, kde obšlehne kompletní HUD z Duke 3D, včetně zvuku a v podstatě dá akorát jiné textury.

A je prostě zásadní, když přijde hra typu The Terminator: Future Shock, kde je poprvé mouselook. Z dnešního pohledu už 20 let naprostý standard, tehdy nebyl a je to prostě potřeba srovnat a ocenit. Nebo Jurassic Park: Trespasser, kde snad poprvé bylo přítomno tělo hrdiny v rámci FPS, takže nelevitovalo v prostoru, což nebyl standard ani 10 let poté. Nebo samozřejmě ty známé příklady věcí, se kterými prvně přišel Doom nebo Quake.

Je to stejné i s jinými věcmi jako je hudba, film, literatura atd. A taky i tam platí, že je samozřejmě ta většina, které je úplně šumák, že poslouchá ty samé čtyřakordovky furt dokola, nebo furt ty samé comicsové krávoviny furt dokola, nebo pořád ten samý švédský krimithriller a jsou spokojený. Ale prostě jakmile člověk ten umělecký žánr začne brát trochu vážně, pozorumí mu trochu a vzdělá se v něm, a záleží mu vůbec na konceptu autorství, tak je podle mě nevyhnutelné, že by měl vyhledávat a oceňovat nové přístupy a naopak očerňovat to, co pouze parazituje na už vytvořeném. Ale bohužel většinově to tak nefunguje a naopak ti parazité mají častěji větší úspěch, což zase souvisí s nastavením lidského mozku, který oceňuje to, co už zná a bojí se toho, co nezná.

Samozřejmě kapitola sama pro sebe je, co je to vůbec originál, jestli vůbec je možné něco originálního, jak nakládat s různými fúzemi atd. Já to mám nastavené tak, že oceňuji úplně jakýkoliv prvek, který jsem do té doby neviděl nebo viděl málo. A i neobvyklé spojení obvyklého může dělat nové hodnoty.