Já si zas trochu vyleju srdíčko, ale právě už jsem nějakou dobu na to líbí/nelíbí hrozně alergickej. Jakože jasně, že je to nakonec o tom, problém podle mě je, když je to jenom o tom. A může za to samozřejmě i to, že se sám považuji za zneuctěného autora :-) ale prostě odsudek líbí/nelíbí je to nejjednodušší, nic to nikomu nedá, no brainer. A proč mi to tak vadí? Protože pak nejsme nic jiného než prostě zvířátka. Emoce vítězí na plné čáře, necháme za nás mluvit pravěké části mozku, které ovládaly i dinosaury, a nechce se nám používat ta šedá kůra, protože to moc bolí. A pak to není problém jenom umění, ale projevuje se to i třeba v politice a věcech, které ovlivňují životy přímo. Málokdo přemýšlí obecně nad věcmi, které se okolo nás dějí a berou se jako dogma. Možná byste se divili jak obrovské množství lidí netuší, proč se třeba střídají roční období. Prostě to tak je, proč bych měl přemýšlet nad tím, proč se to děje. Nepřemýšlí nad tím, proč je zrovna 12 měsíců v roce, proč máme 12 tónů v hudbě, proč se slaví Nový rok zrovna v lednu atd.. Přijde mi, že je to vlastně pořád variace na Platónovu jeskyni, a její bezpečí je příliš lákavé. Ale u těch her a filmů a literatury, to ještě celkem jde, to ještě lidi jsou schopni většinou i vysvětlit, co se jim konkrétně líbí/nelíbí a proč. Myslím, že to souvisí s tím, že tyhle věci vnímáme prioritně očima, kterýma jsme zvyklý analyzovat. Nejhorší je to u té hudby, protože sluch je napojen na ta primitivnější centra v mozku. Hudbu má naprostá většina lidí fakt čistě emočně, má to navíc spousta lidí spojené i s životním stylem a výsledkem je naprosto dogmatické odmítání čehokoliv, co je nějak jinak, co hledá ty jiné cesty, prostě reakce je akorát: "fůůůj, bléé, nelíbí". A to je všechno. Je to reakce na úrovni žáby :-)