Sid Meier's Pirates!

Hra Sid Meier's Pirates! z r. 2004 je žánrově obtížně kategorizovatelný remake stejnojmenného titulu z r. 1987, který vzešel z dílny MicroProse. Na začátku příběhu, odehrávajícího se v prostředí středověkého Karibiku, v němž má na chod společnosti velký vliv pirátství, je hráč obsazen do role vyplašeného mladíka – člena chudé rodiny, jež je v důsledku toho, že po ztrátě flotily lodí není schopna splácet svůj dluh, uvržena do nevolnictví španělského šlechtice Marquise de la Montalbána, hlavního reprezentanta zla ve hře. Hráč se poddanství nakonec vyhne a deset let na to se stává členem posádky pirátské lodi. Na té vypukne vzpoura, kapitán je vysazen na volné moře a hlavní hrdina je jmenován novým kapitánem…

Gameplay je velmi podobný původnímu, o sedmnáct let staršímu dílu. Skládá se z několika komponent, z nichž největší část herní doby připadá na režim pohybu v herním světě. Ten propojuje bojové pasáže, na počátku kterých proti sobě stojí dvě lodě, vyvedené ve 3D modelech, snažící se nad nepřátelským plavidlem – spíše, než jej potopit – získat kontrolu; to jim totiž umožní disponovat jeho nákladem. Zajatou loď hráč může přidat do svých řad, nebo ji spálit, popř. ji tzv. poslat ke dnu uděláním děr. S ohledem na záměr podrobení lodě bitva typicky vypadá tak, že její účastníci, ač po sobě pálí z děl, k sobě od první vteřiny střetnutí najíždějí, aby se následně střetli tváří v tvář, přičemž po přiražení mezi posádkami proběhnou souboje v šermu; ty představují další složku vlastní hry a současně oblast, v níž hráč musí nabýt umu, jestliže kampaň chce zdárně dokončit – v případě dobývání lodě se hlavní hrdina ve střetu sečných zbraní utká s kapitánem napadnutého plavidla. Před každým zápasem v šermu, jejž ukončuje vytěsnění protivníka na okraj soutěžního prostoru, si hráč zvolí útočný rapír, obrannou šavli nebo, co do útoku a obrany vyvážený, dlouhý meč. V šermovém klání lze využívat nahodile umístěné předměty a jiné prvky na bojišti, jako např. schody; ty slouží k vynulování tzv. výhody, která se v průběhu boje mezi soupeři přelévá podle toho, jak se komu z nich daří – s každým dílčím úspěchem narůstá sebevědomí – přesně dle rčení „s jídlem roste chuť“. Třešničkou na dortu hry je potom minihra v podobě tance s dcerou guvernéra: tančení se hraje tak, že hráč vyťukáváním směrů doleva, doprava, dopředu a dozadu a pohybů levé a pravé otočky reaguje na signály rukou své partnerky.

Úspěšnost čtyř národů – Angličanů, Francouzů, Holanďanů a Španělů –, které se o nadvládu nad Karibským mořem „přetahují“, se měří počtem ovládaných měst a vlastněných lodí a objemem držených surovin – zlata, jídla, šperků, koření, cukru, zbraní a tzv. zboží. Ke zvládnutí hry je také nezbytné mít, resp. si osvojit, dovednosti strategického plánování: lodě je potřeba opravovat, posádky vyzbrojovat, obranu a expanzi impéria vést organizovaně; ceny oprav, jež se provádí v docích ve městech, se odvíjí od postavení hráče v kontextu daného města, velikost posádky ovlivňuje mj. rychlost nabíjení kanónů a stran udržení a rozšiřování spravovaného území nelze než konstatovat, že celkově je nutné dbát na to, aby prostředky nechyběly v jiných místech říše. Podstatným aspektem hry je též obchodování, které je propracováno až tak, že hodnoty týchž statků se liší – dle obchodního partnera, ekonomické situace a populačního stavu.

I když hra má svůj děj, jejím hlavním cílem není porážka hlavní záporné postavy Marquise de la Montalbána ani vyhnání ostatních národů, než toho, který si hráč před začátkem hry vybere, nýbrž získání co nejvyššího skóre. Dobře vedená kampaň překypuje plněním dobrovolných úkolů a je završena tím, že hráč se dostane do bohatého důchodu v karibské komunitě; je přitom čistě na hráčově rozhodnutí, zda své tažení dokončí s cejchem kladného, nebo záporného hrdiny.