Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Když jsem tak koukal na seznam kdysi dohraných adventur nového milénia, ke kterým jsem se nikdy nevrátil, oči mě padly na Machinarium a řekl jsem si proč ne?

Machinarium bylo v roce 2009 totální pecka, obrovský hit nejen u nás, ale i ve světě, takže jsem si ho sehnal brzo po vydání a naprosto mě nadchl originalitou zpracování, "příběhu" i samotných herních mechanismů. Hlavně mě připomněl krásný pixarovský animáč Wall-E s podobným námětem. Po letech mě to už tolik nestrhlo, ale to je spíše mnou, než samotnou hrou, té v podstatě není co vytknout.

Zapomeňte na komplikovaný příběh plný zvratů, rozvětvené dialogy se zajímavými charaktery, epické filmové sekvence či desítky předmětů ke zkombinování. Machinarium se vrací k naprostým kořenům adventur. Malý robůtek Josef je v robotickém městě vyhozen do šrotu a poté co se poskládá dohromady se vydává do města. K řešení je většinou pouze jedna obrazovka, předmětů máte vždy jen pár. Robůtek toho moc nenamluví, ale umí se natáhnout či zmenšit, má natahovací ruce a hlavně aby něco udělal, musí stát u konkrétního aktivního místa, jinak jen zavrtí hlavou že ne. Puzzle jsou logické... zpětně. Ano většina věcí Vám dojde, ale občas něco ne, občas něco přehlédnete a pak si vaříte mozek. Je potřeba zapojit mozek, oči - cokoliv vypadá použitelně většinou použitelné je. A občas taky škodolibost, protože Josef většinou neškodí, ale občas ano (kočka, pták a elektřina nebo karetní hráči). Kromě puzzlů a hádanek je tu také spousta miniher, některé ve formě starých videoher, některé klasické a některé takové za které proklejete autory do pátého kolene (kuličky skoro na konci). Dá se říct, že ty minihry byly jediná věc, která mě v některých případech úplně nebavila.

A to je v podstatě všechno. Řešíte jednotlivé obrazovky, postupujete dál bez backtrackingu, pokud se Vám nedaří můžete si zobrazit nápovědu. Pokud potkáte jinou postavu, tak vám naprosto kouzelně nakreslenou animační bublinou řekne co chce, případně co se ji stalo.

To podstatné je zpracování a celý herní svět. Úžasně nakreslená retro-futuristická grafika, hudba je elektronické bublání Floexe (nic extra pro mě, ale ke hře se to hodí), kouzelní obyvatelé městečka - od raubířů, přes žebráka, babičku, dámu s pejskem či policajta, až po robo zvířátka a famózní kapelu na ulici. A někde nahoře sídlí tajemný pan Machinarius.

Celé je to jednoduché od herních principů přes kresbu až po podání příběhu, ale naprosto to funguje. Stejně jako poprvé ta hra ve mě vzbudila otázky - pokud je tu voda (kašna), rostou tu rostliny, tak se stalo s lidmi? Při prvním hraní jsem byl skálopevně přesvědčen, že nahoře na věži objevím nějakého zapomenutého člověka a ono ne... zvláštní je, že jsem ani 15 let po vydání nenašel na tohle téma žádnou diskuzi, žádné teorie, nic.

Každopádně Machinarium je pořád pecka, taková kterou ve své době hrály i kolegyně z práce, kterým hry nic jinak neříkaly a stojí za zahrání i dneska.
+25
  • PC 80
Literatura, filmy a hry kompletně změnily můj pohled na roboty celkově a začal jsem se k nim chovat s největší možnou úctou a respektem. Přeci jenom bych byl nerad, aby se jednoho krásného dne proti mně otočila má elektronika.. Aby mi toustovač konzistentně připaloval toasty nebo chytrý vysavač zanechával všude nepořádek. Další dílo, které utvrdilo můj vztah ke strojům je point’n’click adventura Machinarium.

Příběh je vcelku prostý, jakožto robůtek Josef musíte překazit zlověstné plány bratrstva černé čepice, jenž chtějí vyhodit do povětří centrální věž vůdce města. Začínáte na šrotišti, kam jste na začátku hry vyhozeni a postupně se prodíráte překážkami a městem od jeho "dna" až na vrchol. Příběh mě bavil, líbilo se mi prozkoumávat zákoutí robotího městečka a seznamovat se se světem Machinaria. Líbilo se mi, že je děj vyprávěný beze slov, a i přesto byl plně pochopitelný. Je ovšem pravda, že celému příběhu chybí nějaká výraznější katarze. Chybělo mi nějaké uspokojivé vyvrcholení, nějaká poslední tečka, která by celý tento robotí epos zakončila.

Největší highlight celé hry je však nádherný vizuál a bravurní soundtrack, přičemž tyto dva faktory samy o sobě tvoří z Machinaria opravdu výjimečné umělecké dílo. Na ručně kreslenou grafiku je radost pohledět, přičemž společně s barevnou paletou dodávají hře zvláštní atmosféru. Tuto atmosféru nelze nijak jednoznačně popsat. Na jednu stranu při pohledu na všudypřítomnou rez, ošuntělost prostředí a celkovou ponurou náladu na mě hra působila nepatrně depresivním postapokalyptickým dojmem, leč toto na druhou stranu negovali roztomilí robůtci, jejich chování, animace a celkově nadnesený humor.
Bylo by také trestuhodné opomenout geniální a atmosférický soundtrack, který právě celou prazvláštní atmosféru krásně buduje, doplňuje a některé momenty i podkresluje. Právě jako samotná hra, tak i hudba není nijak jednoznačná a dokáže ve vás vzbuzovat různou škálu emocí. Při poslechu mimo hru, jsem ještě více docenil jeho sílu a jistě si ho budu muset opatřit i na vinylu.

Za největší kámen úrazu však považuji design puzzlů… Po většinu času je jasné, co máte dělat a některé puzzly mi přišly velmi hezky promyšlené a logické. Na druhou stranu jsem často narážel na situace, kdy jsem byl dočista ztracený a nevěděl jak dál. Sem tam jsem využil nápovědy, co hra nabízí, ale i s ní jsem nevěděl, jak docílit zdárného řešení. Mnohokrát jsem přehlédl důležitý předmět, který splynul se scénou, jindy vám prostě hra některé hádanky dostatečně nevysvětlí.
Vedle řešení logických úkolů se také dočkáte hraní různých miniher, ať už se jedná o piškvorky, space invaders nebo jiné logické minihry. Ty jsou dobře zpracované, jednoduché a hlavně zábavné, přičemž se jedná o příjemné zpestření hry.

Machinarium je díky svému vizuálu a soundtracku mimořádnou a výjimečnou hrou, ze které čiší láska a pozornost, kterou jí vývojáři jistě věnovali. Ovšem slabší zakončení a občasné kiksy v designu hádanek mě sem tam vyvedly z míry, ovšem jako celek je Machinarium jedinečnou hrou, která si našla místo v mém srdci.
+29
  • PC 80
Příjemná jednohubka s krásným grafickým vizuálem. Hra do nepohody, pokud si chcete odpočinout, oddechnout si od stresu a jen se kochat příjemným prostředí, hezkou hudbou a jednoduchým gameplayem.

Hra se jednoduše ovládá, většinou věcí zvládnete na myši, ale tím nechci říct, že by byla přespříliš jednoduchá. Dostane se na spoustu zapeklitých hádanek, hledání klasických adventurních řešení (povětšinou logických), ale i zajímavých miniher. Na hře je velmi fajn, že ačkoliv vás může lehce potrápit, tak autoři implementovali nápovědu v podobě jednoduché minihry, takže méně zdatní hádankáři se nemusí zase tolik trápit. Je to na každém, jak dlouho vydrží bloudit a hledat řešení.

Machinarium mi zabralo 7,5 hodiny, což mi přijde adekvátní délka. Ostřílenější hádankáři se nejspíš mohu dostat na nějakých 5 hodin. Beru to jako takovou jednohubku, čili za mě odpovídající délka a pokud by hra nepřidala na variabilitě v rámci miniher a neubrala velké množství rébusů, tak by se nejspíš již nejednalo o takovou zábavu.

Hra mě dostala především svým vizuálem, ale i velmi zábavnými hádankami. Příběhově je to velmi prosté, ale ta pohádková nota ani víc nepotřebuje. Tady ta hra dokazuje, že ke kvalitní hře nepotřebujete obří kapitál, překombinovaný gameplay, mraky filmečku či dokonce dabing. Pokud máte rádi hlavolamy a klasické adventury, tak si určitě pošmáknete, pokud ne, tak nejspíš taky.

Pro: vizuál, hlavolamy, pohádkovost

Proti: jednoduchý přístup k nápovědě, soundtrack mohl být pestřejší

+26
  • PC 90
Machinárium je první hra od českého studia Amanita Design, kterou jsem kdy hrál. Na první pohled jsem si myslel, že se jedná o nějakou jednoduchou rychlokvašku, o to více jsem byl překvapený tím, jak jsem se do světa Machinária ponořil.

V prvé řadě musím ocenit to, že hra neobsahuje žádné dialogy a tak je příběh vyprávěn prostřednictvím jednoduchých animací v bublinách. Hra je tak pochopitelná téměř pro každého. Například já hru hrál se svou malou dcerkou a ona se bez problému orientovala v příběhu bez nutnosti vnímat nějaké další vyprávění.

Dále musím velmi ocenit audiovizuální stránku celé hry. Líbí se mi způsob, jakým je vyobrazeno plechové městečko, které je plné větších či menších robůtků. Povedená je i příjemná jemná hudba na pozadí, která se v přítomností zlých robotů pozmění ve svoji "rošťáckou" variantu, takže hráč má ihned povědomí o tom, s kým má tu čest. Zkrátka to vše dohromady vytváří vynikající atmosféru.

Co se hratelnosti týče, přijde mi, že hra není nijak extrémně náročná. Všechny úkony jsou víceméně logické a dávají smysl. Navíc je součástí hry celá řada miniher (osobně se mi nejvíc líbily automaty a pak likvidace "virů" v "mozku" hlavního robota). Pokud by někdo i přesto nevěděl jak dál, tak je možnost si odemknout deník s obrázkovým návodem na danou oblast. Odemknutí však není úplně zadarmo, je totiž potřeba dokončit jednoduchou minihru. Za mě opět palec nahoru.

Nic není dokonalé a proto i zde je pár věcí, které mě ve hře trápily. Trochu mi scházela možnost rychlého přesunu mezi lokacemi, ale hlavně jsem úplně nepochopil závěr hry. Když se robůtek zbavil bomby, zlých robotů, zachránil svoji kamarádku i hlavního robota, proč na konci odletěli pryč? Letěli na výlet nebo jinam za dobrodružstvím?

Co říci na závěr? Hra je roztomilá a celkem jednoduchá na hraní. A myslím, že je celkem i vhodná pro hraní s dětmi. Já jsem tuto hru právě prošel s dcerkou už asi potřetí. Sice je ještě malá na to, aby hrála sama nebo řešila některé složitější úkony, ale i tak je na ní vidět, že jí svět Machinária skutečně baví.
+18
  • PC 75
Machinarium mě, stejně jako ostatní zde v komentářích, dostalo svým specifickým a nádherným audiovizuálem. Hudba se velmi příjemně poslouchá, grafická stránka je z mého pohledu doslova fantastická. Každou obrazovku jsem si dlouze prohlížel a kochal se zpracováním celého města Machinaria. V tomto ohledu nemá hra chybu a opravdu musím pouze chválit.

Kde mi naopak Machinarium příliš nesedlo, byla logika různých věcí. Nechápejte mě špatně, hádanky měli hlavu i patu, minihry jsou zábavné, některé méně, jiné více, většina je ale kvalitní a obtížná tak akorát. Ale abych výtah do chodu uvedl vyřešením puzzle, to jednoduše už logiku nedává. Vysunutí schodů pomocí ovladače zcela mimo dosah, navíc s nutností spolupráce druhé osoby XY metrů vedle, také ve své podstatně příliš logické ovládání nebude. Chcete jinde otevřít dveře? Zapomeňte na kliku, nebo tlačítko, na zdi je hlavolam, který pokud nedáte dohromady, dveře neotevřete. Ano, jako logické hádanky tyto části sami o sobě poslouží výborně, ale nezapadají jednoduše do světa tím kde a proč jsou umístěné. Protože cokoli kdekoli chcete spustit/otevřít/zapnout, téměř vždy místo bežného zapnutí/vypnutí budete řešit rébus.

Pokud ale vynechám nelogické umístění velké části hádanek, musím uznat, že Machinarium je nádherně zpracovaná logická/adventure hra. Pokud by si autoři odpustili umístění hádanek/miniher defacto na každou obrazovku stůj co stůj, a ne vždy na logické místo, hodnotil bych výše. I takto ale musím napsat, že se jedná o krásnou hru, kterou vřele doporučuji.

Pro: Vizuální styl, příjemná hudba, hra beze slov, většinou zábavné minihry, velká část hlavolamů má obtížnost tak akorát

Proti: Časté a nelogické umístění miniher místo ovládacích prvků, některé hlavolamy jsou dost náročné

+24
  • Android 95
Tak jsem se opět k Machinariu vrátil v rámci letošní herní výzvy. Nezklamalo mě jako ostatně nikdy. Skvělá odpočinková hříčka, která dokáže pěkně potrápit i když už jí hrajete po několikáté.
+13 +14 −1
  • PC --
Machinarium je jedna z mála českých her. Ale také jedna z těch dobrých her. Jedná se o klikačku s bočním pohledem, kde hráč ovládá robota. Zajímavostí na této hře je, že nepadne jediné slovo. Celý příběh je vyprávěn pomocí jednoduchých obrázků a bublin nad hlavami postav, ze kterých musí hráč zjistit o co jde a co má udělat, aby se pohnul dál. Na začátku navíc není žádné intro a hodinové video o tom, co se děje, velké proroctví, princezna v jiném hradě a bla bla bla. Prostě je hlavní postava vyklopena na skládce a hráči hraj. Tím jak hráč pokračuje dál se i víc dozvídá, co se děje.
Zajímavé také je, že hráč může používat pouze věci ve svém dosahu, ne že klikne, postava doběhne na místo, všechno vyřeší a jde se dál. Parkrát se mi stalo, že jsem se snažil kliknout na něco, na co jsem nedostal a tak jsem to přešel. Což mě přivádí i k hádankám a úkolům, které je nutné vyřešit a opět k tomu má hráč občas pouze bublinu nad hlavou postaviček. Některé úkoly jsou jednoduché, jiné mi dali zabrat, ale nakonec se to dá zvládnout i bez internetu.
Vše navíc dokresluje hezká a specifická grafika plná kovu, rzi, trubek a drátů...přesně tak, jak se na robotické město sluší a patří.

Pro: hádanky, grafika, obrázkové bubliny

+18
  • Switch 85
Je znát, že Machinárium na Switch nevznikalo. Samotná hra, ta je stejně úžasná, jako když jsem ji hrál naposledy a znovu jsem si ji užil. Jen to prokleté ovládání. Nepředstavujte si nehratelný odpad. Lze sice používat dotykovou obrazovku nebo ovládat kurzor pomocí JoyConu, ale nebudeme si lhát – myš je u téhle hry k nezaplacení. Ve spoustě věcí se autoři s omezeními platformy vypořádali skvěle, například jde na dotykové obrazovce manipulovat s nejrůznějšími hejbátky. Ani malá obrazovka nepředstavovala problém, taky díky absenci textů. Jen… jen je cítit, že to není ono. Snad to u dalších kousků (a tím nemyslím jen Creaks, ale dovedu si na Switchi představit i Pilgrims) bude lepší.

Pro: Skvělá hra,

Proti: ... ale raději na PC.

+22
  • PC 85
  • Switch 85
K Machinariu jsem se vlastně dostal přes tvorbu Jaromíra Plachého, jenž mě zaujal svými minimalistickými komiksy Koule a Krychle poprvé ve sborníku Generace Nula (2007). Nějak v té době vyšel taky jeho zábavný autorský komiks Kmen a jiné příběhy, čímž si mě asi získal, a od té doby jsem jeho tvorbu sledoval už periodicky v různých komiksech a sbornících, až se objevila zpráva o Machinariu, kde vytvářel animace a grafiku. O Amanitě a samorostech už jsem tou dobou také naštěstí věděl. Machinarium jsem si zahrál hned, jak to šlo, protože ten svět beze slov s příjemnými melodiemi a nostalgickým nádechem mě dokázal vtáhnout už z ukázek.

Musím se ale přiznat, že ač mě logické hry baví, tak s těmi rébusy jsem měl tenkrát na poprvé velkou potíž, strašně dlouho jsem se s nimi crcal a pár záseků v postupu jsem určitě také měl. Hlavně ale šlo o vyluštění těch hádanek, které snad ani nebyly zakresleny do návodu. Nakonec se mi vše zdárně podařilo, ale chtělo to hodně trpělivosti. Proto se mi poté do hry nechtělo pouštět znovu, přestože ani není moc dlouhá.

Nicméně před nějakým časem jsem objevil možnost koupit si hru s krabičkou (protože sbírka krabiček je hrozně cool) z nějaké super rare edice na Switch, kde moc her nemám, takže jsem se okamžitě rozhodl pro koupi. V krabičce je kromě hry samolepka s logem edice, několik sběratelských kartiček, ale především ten krásný, úžasný kreslený návod ve formě mini letáčku (56 stran!), což je skoro jako komiks navíc a potěšil mne.

Načež jsem si tedy Machinarium opět zahrál znovu. Naštěstí jsem si postup ještě trochu pamatoval z minula a rébusy mi teď nepřišly tak těžké jako před cca 10 lety, takže jsem hru dohrál o poznání rychleji a více jsem si ji užil. Svět Machinaria neztratil vůbec nic na svém kouzlu a určitě si ho třeba za dalších 10 let zahraju a znovu budu s plechovým Josefem zachraňovat Bertu před zlotřilými šikanátory.

Jinak na Switchi se mi hrálo poněkud zvláštně. Nejdřív jsem hrál tím způsobem, že jsem joy-conem posouval kurzor jako myší a snažil se aktivovat patřičné úkony, ale brzy jsem přešel na dotykový systém (vážně díky za něj), který se pro klikačku hodí mnohem více. Jenom v některých momentech jsem používal kombinaci obojího. Machinarium se na Switch určitě hodí, nicméně si myslím, že tu míru detailů bych jistě ocenil více na větší obrazovce. Ale každopádně hra plně dostála názvu své edice, tedy Super.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 4 hodiny.

Pro: Krásná animace; roztomilé postavy; příjemná hudba; nápovědy ve formě animací a skicáře; svět beze slov.

Proti: Někde obtížné rébusy; celkový příběh příliš krátký.

+33
  • PC 80
Umprum v akci. Dramatem příjemně nepatetická, dějově chytře poskládaná, morálně klasická a stylem útulná ozdoba vašeho monitoru. Maniakální drobnokresba: rez, popraskaný nátěr, oloupaná omítka, nýty, zprohýbané plechy, špinavá okna, začouzenost, ošoupanost, světýlka a kabely, tuny odstínů matné. Město Machinarium se svojí historií a příběh se píše sám od strážnice, kotelny, vězení, hospody, náměstí, videoherny, botanické zahrady až do vládcova paláce. Hezké a výchovné subzápletky, kdy je nejvýš aristokratický hlavoun, hudebníci paří na ulicích a soupeřivá náboženství se vejdou kolem jedné kašny. Vše výtvarnou formou s minimem literárních berliček. Dostupné IQ rébusy spíš než praštěné nebo fantasmagorické kombinace, aplikovány v harmonii s estetikou, takže komorní (záměrně špatné obrazce u větráku; motýlí křídla otevírají dveře; vysavač vytrhne hajzlík, BOMBA!!!; videohry; jak dostat poslední dílek skládačky od sovy atd. Ach:) Krásné.). Podmanivá, pestrá hudba, kterou jsem si objednal na LP. Uhlí, šrouby, matky, olej, pára, voda - vespod. Květiny, elektřina a koberce - nahoře. Ta hra má všechno a snad až na moc rychle useknutý konec je dokonalá.

Pro: Ideální hádanky - ani moc ani málo nesmyslný. OST.

+25
  • PC 90
Herní výzva 2019 - 2. "Čapkův odkaz"

Tak jsem se k Machinariu dostala po témeř deseti letech od vydání. Opravdu to bude v říjnu 10 let?! Ta hra na to totiž vůbec nevypadá a ani omylem nezní. Nádherný nadčasový kousek s ještě výbornějším hudebním podkresem. Asi se nebudu klasicky rozepisovat nad konkrétními složkami, ale audiovizuální pojetí nejde jinak, než vypíchnout. A u logických rébusů jsem se taky občas zapotila. Nemluvě o minihře s piškvorky. Mně prostě nejdou!

Se svým robotem se ocitáte ve městě Machinarium, kde nepotkáte nikoho jiného, než další roboty. Naprosto skvělá byla skupina hudebníků. Paní se zaběhnutým psiskem, a pak strážný, kterému došly baterky v jeho oblíbené hračce. Parádní! Jako celek to bylo celé skvělé a nevím jak se obejít bez spoilerů. Protože, jak robůtek chodí, když je prodloužený do výšky, to jak si popotahuje "tričko" nebo jak někam slézá držkopádem, na to i další momenty budu vzpomínat dlouho. Také ten pán na kolečkovém křesle - jakou měl radost, když jsem mu je pomohla promazat. Je to vtipné, úderné, originální a nezapomenutelné! Po Botanicule a Chuchelovi příjemná změna. A o to víc se těším na následující počin Creaks, který bude zase o něco potemnělejší. Ještě si tak doplnit Samorost sérii.

A hudební podkres? Tady si myslím, že hře lze jen těžko konkurovat. Tomáš Floex Dvořák odvedl výbornou práci a já se nezmůžu na nic jiného, než nad tím vším žasnout. Zkrátka si odnáším kupu pozitivních dojmů, které nejsem schopná zpracovat a už vůbec přenést na papír v nějaké smysluplné formě. Připadám si jako malé dítě, co chce rodičům povyprávět zážitky z tábora a zmůže se akorát na "a taky tohle se mi líbilo, a jak Franta udělal tohle, a taky ten a taky tohle...". Opravdu nemám slov a smekám klobouček!

Pro: Atmosféra, audiovizuální pojetí, detaily, hudební podkres, logické hádanky, vtipné chvilky, zvuk, zvuk a zvuk

Proti: Kratší herní doba, možná zásekovost

+32
  • PC 85
Ve hře R.U.R, kde poprvé zaznělo slovo robot, které na Karlovu výzvu navrhl jeho bratr Josef.
„Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“ „Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. Karel Čapek původně uvažoval o slově „labor“.

A v adventuře Machinarium jsme na jakési planetě, kde jsou také samí roboti. Po lidech ani památky, na světe a jeho robotích obyvatelích už ulpívá čas a patina zašlých a světlejších časů. Paleta barev málokdy vybočí z barev rezavo šedivé, ale výtvarná stránka je pro mě naprosto dokonalá a funkční. Hezky to vypadá a vše se krásně pohybuje. Každá lokace přitom vypadá trošku jinak a má svou tvář.
Do kroku a plynulosti dopomáhá parádní soundtrack a ozvučení od Tomáše Dvořáka aka Floexe, který dopomáhá vytvořit různé pocity na jednotlivých obrazovkách. Symbióza zvuku a obrazu tu funguje.

A jak se to hraje? Ovládání je velmi intuitivní a pochopitelné pro děti i dospělé, tedy až na pár výjimek. Občas ovládání nehlásilo aktivní kombinaci použití předmětu, robot musel popojít pár kroků, pak se proces použití spustil.

Hra kombinuje jak logické interakce předmětů na okolí nebo jiné předměty, ale hojně využívá hlavolamy k otevření dveří či aktivace mechanismů. Obtížnost hlavolamů není výrazně přemrštěná, ale je tu pár míst pro spíše trpělivější řešitele.

Za 5 hodin jsem viděl titulky a s malým hrdinou zachránil malinký svět, který si toho možná ani nevšiml. A proto náš malý robot odcestoval. Možná za lidmi.

„Herní výzva 2019 – Čapkův odkaz “

Pro: Nádherný malovaný svět a charaktery, doprovodná hudba a ozvučení od Floexe, přiměřená obtížnost pro široké publikum, jednoduchý příběh. Rozumně navržená herní doba.

Proti: Občas nekomfortní ovládání, tu a tam nepříjemné hlavolamy.

+22 +24 −2
  • PC 70
Přiznám se, 2D adventury nejsou můj šálek čaje, ale Herní výzva..

Mám ze hry velmi smíšené pocity. Moc se mi líbí grafická stylizace, ale hudba mi lezla na nervy. Některé puzzly byly až moc jednoduché, s některými jsem se trápil až podezřele dlouho. Ačkoliv složitost úkolů je asi individuální záležitost. Hru jsem dohrál na jeden zátah a na posledních lokacích se projevovala netrpělivost, tudíž jsem si ke konci čím dál víc pomáhal "chytrou" knihou s otravnou minihrou. Nicméně si nepamatuji, kdy naposledy jsem si u hry kreslil a psal poznámky na papír.. má to něco do sebe :)

Někdy není zcela jasné, co se po vás chce, především proto, že nejde poznat, jestli se do dané lokace budete ještě vracet nebo ne. Takto jsem se v prostředku hry párkrát zamotal. Oceňuji, že dál nepotřebné předměty robot automaticky vyhazuje, což většinou značí nějaký progress ve hře.

Příběh je jednoduchý a přímočarý. Ale v jednoduchosti je krása. Oceňuji, že když si vaříte hlavu hádankama, nemusíte ji dovařit u příběhu.
+26
  • PC 100
Prostě nádhera. Nevěřil jsem, že hrát machinarium po několikáté může odhalit něco nového. Ale stalo se.

Když jsem machinarium hrál naposledy, bylo to jen kvůli dalšímu zářezu za 100% achievementů. Snaha byla minimalizovat strávený čas. Ani jsem si nevšiml, že se jedná o jiný engine.

Tentokát jsem si říkal, že nebudu spěchat a nevynechám nic, což se mi nepovedlo protože na display od kumbálu jsem automaticky vyťukal 4:45, což jsem zkontroloval až při cestě ven.

Nicméně jsem našel několik rozdílů od původní flashové verze.
- Hned na druhé obrazovce. Vlaštovky při přejetí myší rovnou odlétají, místo aby nejdříve vysely za nohy hlavou dolů.
- Výtr odnášející deštník nehýbe s kouřem nedalekého komínu.
- Výška Josefa se ovládá jinak, takže problém se sovou je mnohem jednodušší (nemusí se hledat rezonanční frekvence elekrického kabelu).
- V minihře u páky na vertikákním motoprdu se dá posunou jen o jednu pozici.
- V zabíjení virů lze střílet libovolným směrem (zde si nejsem na 100% jistý, že se liší), střely virů jsou pomalejší a lékárniček je tak 5x více. Takže je náročnost o dost snížena, což je možná dobře (pamatuju se jak jsem se pro lékárničku vracel půl mapy)

Naštěstí zákmy u URB kabelu (Univerzal Robot Bus) zůstaly pořádně složité.

Pro: Nádhera (grafika, hudba, příběh). Roztomilý hlavní hrdina (hlavně když trsá u dokončených hudebníků). Zlo je potrestáno.

Proti: Nic.

+18
  • PC 80
Hry od Amanita Design jsou jeden z mých velkých restů. Po prvním Samorostovi je to teprve druhá dohraná hra. Umělecké zpracování her od Amanity je už podle obrázků unikátní a působí neotřele, i když to není zrovna můj styl. Procházení robotího města Machinaria je zážitek a zábava. Hádanky jsou tak akorát složité, aby bavily a nefrustrovaly. Přítomná je i řada miniher, které mě bavily opravdu hodně. Potěší i přítomnost řady narážek na známé hry a filmy, například minihra Space Invaders, kapela jak vystřižená ze Star Wars nebo oprava Centrálního mozku.

Příběh robota Josefa je zpracovaný hezky a beze slov. Zmínit musím také hudební doprovod, který je velice příjemný a obstojí i při samostatném poslechu. Moje herní doba byla necelých 8h a přišlo mi to tak akorát. Nemohl jsem si vybrat vhodnější hru do kategorie Čapkův odkaz, než českou hru s robotem Josefem v hlavní roly. Hraní jsem si moc užil a už se těším, až se dostanu k další hře od Amanity.
+40
  • PC 80
V rámci herní výzvy jsem se pustila znovu do Machinaria, které jsem dohrála naposledy před pár lety. Tehdy to byla moje první hra od českého studia Amanita Design, tak jsem byla zvědavá, jak na hru budu pohlížet poté, co jsem odehrála všechny jejich hry, krom té poslední.

Celá hra, mimo úvodní scénu, se odehrává v městě robotů. Prostředí je sice ztvárněno pěkně a zajímavě, ale zhruba v polovině hry se dostavuje jistý stereotyp, co se týče lokací. Chápu, že hra není moc dlouhá a že studio asi nemělo dostatek peněz, ovšem bylo by zábavnější, kdyby ve hře bylo i jiné prostředí než jen město.

Hlavní i další postavy byly roztomilé a bylo mi jich líto poté, co jsem se dozvěděla, že obyvatelé onoho malého městečka byli sužováni šikanujícími, zlými roboty. Ti dokonce pronásledovali Josefa a Bertu již od dětství! Dialogy se odehrávají ve formě bublin s obrázky, které sice nejsou detailní, ale výstižné.

Cestou k cíli jsem potkávala mnoho hádanek, rébusů a miniher. Některé mě bavily a byly dobré, jiné byly nudnější a některé nebyly ani moc logické, a tak jsem na ně přišla pouze metodou pokus-omyl. Za nejlepší považuji minihru, kdy se měly zelené kuličky dostat na určené místo. Co mi vadilo, tak že některé rébusy byly vložené samy o sobě, nenavazovaly na děj, ani jsem nenašla souvislost mezi tou hádankou a výsledným efektem po jejím vyluštěním. Na druhou stranu je hra cílená i pro děti nižšího věku.

Grafika. I když jsem z ní neměla takový hezký, estetický pocit jako ze Samorostu 3, tak působila pěkně a skvěle dotvářela místní industriální svět. Hudba se ke hře také hodila a nebyla nijak rušivá. Otravný byl způsob, jak se postava pohybovala, že ji nešlo v chůzi zastavit a přemístit jinam, ale musela nejdříve dojít na místo a pak se teprve pohnout dál. To už považuji za vcelku zastaralý způsob ovládání.

Pro: grafika, některé hádanky, příběh Josefa a Berty, tu a tam dojemné chvilky

Proti: málo rozmanité prostředí, nudné hádanky

+39
  • PC 85
Machinarium je takový zjev mezi hrami. V tomto případě ani nejde tolik o samotné hraní, ale o vizuální požitek.

Z toho vyplývá, že hlavně pokud jde o grafickou a vizuální stránku, tak tato hra má jen minimum konkurence (již např. zde zmíněné World od Goo), protože vizuální ztvárnění bych se u této hry nebál označit za umění. Veškeré detaily robotího světa, postavy a jejich animace (to celé poháněné flashem) jsou dovedeny k dokonalosti. Všechno ve 2D, žádný 3D render. To ostatně Amanita design převedla už u svých předchozích děl, že tohle opravdu umí. Zvuková stránka k tomu plně koresponduje, je neobvyklá, a skvěle doplňuje celý obrázek.

Potud lze sázet samé superlativy. Dále už je to ale trochu horší, protože samotná adventurní a herní stránka na určité mezery. Co většinou tvoří adventuru adventurou, je příběh. Ten je v tomto případě dosti jednoduchý a celkem klišé. Většinu času se snažíte jen někam dostat, v čemž vám většinou brání různé hádanky. Ty také vytvářejí celkem znatelnou část herní doby. Hádanky nejsou špatné, ale některé umí být až otravně zdlouhavé. Naštěstí je ve hře zakomponován systém nápovědy, kdy po krátké minihře získáte kompletně rozkreslený postup - návod. Možná bych ocenil, že by hra obsahovala i menší nakopnutí správným směrem k řešení, než rovnou kompletně podaný výsledek. Jen pro minihry, jako je v Machinariu např. Space Invaders, tam není žádná pomoc, to prostě musíte odehrát.

Další připomínkou, která tu už byla zmíněna, je nutnost pro sebrání předmětu dojít s postavou na určité místo, a často jej ještě skrčit či vytáhnout. Jelikož aktivní místa a předměty nejsou zvýrazněné, je to někdy trochu detektivka.

Poslední připomínkou je délka hry, jak jsem již zmínil, znatelnou část herní doby hráč stráví u logických hádanek, a i přes to není herní doba nijak zvlášť dlouhá. Nebudu se ti pouštět do přemítání ohledně ceny, vím, že po vydání byla cena hry relativně vysoká (na její délku), ale jak chcete ocenit umění? Na to já si netroufám. Já ji nedávno pořídil v akci na Google Play za pár desetikorun.

Mohlo by se zdát, že negativ je napsáno relativně mnoho, a pokud by šlo o obyčejnou adventuru, byla by to pro ni jistá smrt. Jenže vizuální a sluchový vjem z této hry tvoří při hraní perfektní požitek, kdy se budete kochat někdy jen pohledem na robotí městečko. Rozhodně stojí aspoň za jedno projití.

Pro: Vizuální ztvárnění, zvuky a hudba, dostupná nápověda

Proti: Není to zas až tak dobrá adventura, některé herní mechanismy a herní doba

+17
  • PC 65
Zklamání z promrhaného potenciálu, nebo z nenaplnění nepodložených očekávání? Těžko říct, každopádně zklamání a výsledný dojem překvapivě meh. Vynikající výtvarnou stránku a hudbu asi nikdo popírat nebude, i interakce s herními prvky, způsob řešení hádanek a komplexní postup úrovněmi původně tlačil obecně nudné klikačky na hodně zajímavé místo: první levely vcelku solidně balancují na intuitivnosti a nutnosti zapojovat mozek, a i když postupně čím dál častěji sklouzávají do náhodného klikání, aby člověk zjistil, co teda proboha má dělat, sekvence jednotlivých kroků je logická a není zas takový problém dát ji metodou pokus omyl dohromady. S příchodem pozdějších úseků nastupuje větší komplexnost: často abyste se ze stadia a dostali do stadia b, musíte prvně v různém pořadí a s různými položkami z inventáře získanými na různých místech absolvovat c, d, e, a f, které jsou na sobě navíc vzájemně závislé. Netřeba se ale strachovat, protože propojenost je tu fakt vychytaná a na rozdíl od jiných her se nikdy nemusíte trápit, že byste zkysli na místě: tuhle prostě odklikáte a vyřešíte, co se dá, pročež si odskočíte o hádanku dál a ono vás to už do cíle nějak přirozeně dotlačí, jelikož vyjde najevo, že s tou jednou blbůstkou, co vás o mapu dřív tak vytáčela, jste si dělali hlavu dost předčasně.

Naneštěstí ve druhé polovině začne překvapivě povedená manipulace s prostředím ustupovat mechanickým hlavolamům typu sestav skládačku, abys získal zásadní položku, a ke konci už je to de facto 90% herní náplně. Samozřejmě, do velké míry je to otázka osobního vkusu, protože zrovna na tenhle typ hádanek si kdovíjak nepotrpím, ale popravdě mi výměna promyšleného designu za přímočaré „vykvedlej ježka z klece a máš hotovo“ připadá obzvlášť ve srovnání s výbornými prvními úrovněmi poněkud jako zašívák.
+21
  • PC 80
Trochu jsem se po té hromadě pochvalných recenzí bál, ale Machinarium nezklamalo. Není vždy potřeba mít ukrutně promyšlený příběh, i takto jednoduchoučká zápletka, když se dobře podá, dokáže zaujmout. V tomto případě to dobré podání samozřejmě stojí na tom úchvatném grafickém představení, které nám Amanita Design předvedlo. Grafiku moc hezky i když celkem minimalisticky doplňují zvuky. Právě zde si našinec uvědomí, že jde o tuzemský produkt, a to přesto že si poslechneme jen jednoduché citoslovce.

Mě osobně sedla i zvolená kombinace herních mechanik. Používání předmětů mi přišlo logické, navíc celkem kvituji, že předměty po použití nezůstávají v inventáři a při zákysu nenastává situace, kdy zbytečně marníte čas zkoušením všeho na všechno. Logických hádanek je podle mě tak akorát, některé dokázaly potrápit, ale u žádné jsem neměl pocit, že je to úplná hovadina, na kterou se prostě nedá přijít.

Obtížnost se mi tedy zdála přiměřená, není to úplně triviální, ale na většinu věcí se dá přijít selským rozumem. Velmi oceňuji zvolený způsob nápovědy, tedy nejprve jen malé ťuknutí v podobě žárovky, a teprve když opravdu nevíte, tak kompletní řešení v knize, jejíž otevření, si ale musíte zasloužit odehráním drobné minihry. Není potřeba tedy lézt někam na Youtube a hledat nějaký jiný návod.

Zatím jsem jen chválil, je tedy na místě se ptát, jestli mi i něco vadilo. No asi nejvíc ten pomalý pohyb, zvláště ve chvílích kdy vykysnete na nějakém problému, a začínáte zkoušet všechno možný. To byly chvíle, kdy jsem robůtka tlačil očima, a toužil mu vyměnit motůrek. Otázkou také zůstává, jestli je nějaký důvod se k této hře v budoucnu vracet. Je sice fakt, že např. momenty, jako třeba když robůtek sedí na záchodě a dělá "E-E", stojí za zopakování. Nicméně je asi pravděpodobné, že opakovaným hraním, bych si možná už trochu zkazil skvělý zážitek. A to se mi ani trochu nechce.
+28
  • PC 85
Nebýt Herní výzvy 2016, k Machinariu, i když jsem si na něj brousil zuby vlastně už od vydání, bych se asi jen tak nedokopal - a to by byla chyba.

Hra mě uchvátila svým grafickým zpracováním. Nad krásně kreslenou grafikou jsem se rozplýval v každém novém okně, do kterého jsem vstoupil a zároveň i v každém starém okně, do kterého jsem se zase vrátil. Uchvátily mě i všudypřítomné detaily, kterých je ve hře opravdu přehršel. Příběh je vyprávěný obrázkovými bublinami, které utváří univerzální jazyk. Proto je hra přístupná každému a jediný text, který ve hře najdete, je ten v menu (překladatel se musel opravdu nadřít) - za to velké PLUS. Příběh jako takový je jednoduchý. Vaším úkolem je zachránit svou robotku, kterou někdo unesl. O příběh tu, ale narozdíl od jiných advertur, zas tak moc nejde.

Hra rychle odsypává. Úkoly nejsou moc složité. Přitom vás jistí všudypřítomná nápověda, kterou můžete využít. Co se mi ale nelíbilo, bylo velké množství puzzlů. Pokud něco na adventurách nemám rád, jsou to právě puzzly. Problémem je, že v Machinariu jsou, s trochou nadsázky, na každé druhé obrazovce. Když jsem se ve hře zasekl, bylo to právě na puzzlu, což mi trochu prodloužilo herní dobu, která taky není, kdo ví jaká.

Sečteno, podtrženo. Machinarium už ve své době získalo několik ocenění. Já bych mu udělil ještě jedno, malé, bezvýznamné ocenění - adventura s nejhezčím grafickým kabátkem od počátku věků do roku 2016 (a možná i déle). I přesto má hra několik chybiček, které nejdou opomenout. Za to, společně s kratší herní dobou, si hra zaslouží "jen" 85%.

Pro: grafika, soundtrack, atmosféra

Proti: puzzly, krátká herní doba

+29