Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 100
Co bych tak měl říci o HoMaM III? Vždyť je to jedna z mých nejsrdečnějších záležitostí na poli PC her, a to nejen svou hratelností, ale zejména historií a mytologií vycházející z kontinentu Erathia, jeden z mězičlánků velké pouti hrdinů světa Might & Magic a v neposlední řadě někonečně zábavná multiplayerová pařba.
Od HoMaM II se liší prakticky jen detailnější a trochu realističtější grafikou, zařazení kouzel do magických škol, větším počtem hratelných měst a možností přenášet hrdiny z jednoho scénáře do druhého (v kampani). Pro někoho změny, které by se hodily max. na datadisk, pro mě strop, který této hře sluší ze všeho nejvíc. Samozřejmě, že úplně dokonalí Heroes také nejsou a i zde se najdou věci, které by mohly být jiné, ale to se týká hlavně multiplayeru a jeho nevybalancovanosti.

Při pohledu na herní mapu má člověk pocit, jakoby se rázem ocitl v nějaké pohádce. Tu se na vás směje hrouda zlata, kousek dál zase hrdinu vábí zvuky tajemné krypty a vy se musíte rozhodnout: "Tak kam to vezmu dřív? A safra, tady je ještě nějaký obelisk, co když se vyplatí navštívit nejdřív ten?" Veškeré úřadování na globální mapě je vlastně podřízeno okamžitému rozhodnutí, na kterém záleží další hráčův postup, jeden chybný krok a vše veme zcela nečekané konce.

Města jsou stejně kouzelná jako exteriéry a každé přesně kontrastuje se svou domovskou oblastí a s jednotkami, které se v nich dají trénovat. Grálové budovy jsou pak malou třešničkou na dortu, když už není co dalšího stavět. Méně zkušeným, nebo začínajícím hráčům by se mohlo zdát, že jsou všechna města dobře vybalancovaná a tak při multiplayeru má každé stejné šance. Jenomže léta praxe ukázala veliké výhody Confluxu a Necropole a ostatní města jim nestačí sekundovat, bereme-li v potaz statistické hodnocení, bez ohledu na ostatní faktory. V blízkém závěsu se ještě jakž takž drží Castle, který jako jediné město má opravdu dlouhodobě použitelné všechny úrovně jednotek. Mezi dalšími městy se už rozdíly více méně stírají a více záleží na hráčových schopnostech, možnostech mapy, na štěstí atd...

S městy samozřejmě přímo souvisejí jednotky a boje. První velikou změnou je možnost jednoho vylepšení všech úrovní jednotek, které město nabízí k trénování, oproti HoMaM II, kde byla vylepšení jen pro pár typů. To samozřejmě rozšiřuje taktickou paletu bojů o nové schopnosti vašich svěřenců.
Boje se dělí do dvou skupin, kdy v první bojuje hrdinova armáda proti neutrálním jednotkám, které se většinou skládají z jednoho typu a pak na boje proti nepřátelským hrdinům, řízeným počítačem nebo lidským protivníkem. Boje s neutrálními jednotkami jsou po čase hodně stereotypní, tedy až na případy, kdy proti vám stojí horda černých draků nebo titánů, ale svůj účel plní - tedy získávání zkušeností, surovin a artefaktů. Oproti tomu bitvy mezi armádami, zejména mezi dvěma lidskými hráči, nabízejí velikou porci zábavy a hlavně taktizování. Někomu se zdá 7 jednotek zapojených do boje málo, ale při vyrovnaných schopnostech hrdinů, hráčů a velikostech armád, se některé boje mohou protáhnout na 20 až 30 minut, kdy skutečně záleží na každém jednotlivém políčku, na které vyšlete jednotku, na každém seslaném kouzle, na prvním útoku nebo na počátečním rozložení jednotek.

Nedílnou součástí HoMaM III jsou kampaně, které už od dob prvních Heroes vypráví osudy dynastií Ironfistů a Gryphonheartů - vládnoucích Enrothu a Erathii, ty ještě doplňuje VI.-VIII. díl dungeonů Might&Magic a všechno dohromady tak podává zprávu o jednom úžasném fantasy světě, před kterým bledne i sláva blizzarďáckých mytologií.
Jak už napovídá podtitul HoMaM III, kampaň se zde točí kolem záchrany Erathie. Nejprve před vojsky démonických Kreeganů, známých také jako Ničitelé světů, kteří se ještě navíc spojili s černokněžníky z Nighonu, ovládajících černé a rudé draky, na západních hranicích pak před barbary a ještěráky z bažin, loupících bohatství země a ze severu přicházejících nekromancerů, rozšiřujících počty svých nemrtvých.
Ze začátku je obtížnost scénářů velmi malá, a tak to dává falešný pocit celkové lehkosti kampaní, ale u posledních čtyřech obtížnost rapidně stoupne a pocit zadarmového vítězství se nekoná. Každý jednotlivý scénář má pěkně animovanou cut scénu s dabovaným komentářem.

Celou hrou prostupuje nádherná scénická hudba, která je v adresáři hry uložena jako jednotlivé MP3 skladby a tak si je každý může pustit i nezávisle na hře.

Co říci závěrem? Asi nic moc, protože tohle všechno, co jsem tu napsal, vzniklo zcela bezmyšlenkovitě, na základě komentáře od Akhery, který mě k téhle chaotické směsi postřehů z HoMaM přivedl - pěkný koment Akhero, nezaujatý a přece pozitivní. Jinak já jsem světem Might&Magic postižený více, než jen jako bežný hráč tahovek nebo dungeonů a zejména HoMaM III pro mě navždy zůstane hra č. 1 na věky věků. Howgh!


Pro: Námět/příběh, grafika, hudba/zvuky, atmosféra, variabilita měst/jednotek/kouzel - je toho moc

Proti: horší balanc multiplayeru

+44 +45 −1
  • PC 95
Ještě jedno kolo a končím.

Naivní slib, jenž sem si během hraní této výtečné tahové strategie dával nesčetněkrát.

HoMM III pro mě vždycky byla, je a bude tou nejoblíbenější tahovou strategií, která mě dokázala poskytnout nekonečné množství zábavy. Jen u demoverze jsem strávil neuvěřitelné množství hodin (známá mapa Dead and Buried), kdy jsem pronikal do tajů skvěle zpracovaného světa hrdinů síly a magie.

V čem tkví kouzlo této hry? Předně to je propracovaný systém kombinující budování vlastního města, vylepšování hrdinů a souboje s nepřátelskými monstry a hrdiny. Vývojáři si dali velkou práci, aby to všechno tvořilo harmonický celek zabalený do nádherného hávu ručně kreslené, pohádkové grafiky.

Systém budování města je bezchybný, stejně jako rozvoj hrdinů, kteří za získané zkušenosti postupují po úrovních a vylepšují tak své vlastnosti a dovednosti. Bohužel ne všechny dovednosti jsou ve hře využitelné stejně dobře a najde se pár zástupců kategorie "reálně nepoužitelné".

Nesmím zapomenout ani na artefakty, jež jsou neodmyslitelnou součástí výbavy hrdinů a mnohdy výrazně vylepšují atributy či dovednosti, případně poskytují zvláštní schopnosti. Nejde ale jen o vlastnosti jednotlivých artefaktů, už jen fakt, že se vám v utopii podařilo najít některou z relikvií je dostatečnou satisfakcí za zdlouhavý boj s nebezpečnými draky.

Rozdělení a celkové zpracování magie je rovněž provedené na jedničku a nemám nic, co bych mu vytkl. Kouzla jsou důležitou součástí hry a často mohou zdánlivě jednoznačnou bitvu během okamžiku zvrátit.

Souboje umožňují poměrně solidní taktizování a bezhlavé posílání jednotek do boje rozhodně není řešením ani v případě, kdy disponujete silnou armádou.

Dostávám se k dle mě tomu nejdůležitějšímu bodu, kterýžto je pro mě jedním z hlavních argumentů, proč je HoMM III tak báječná hra. Při hraní se totiž nelze bezvýhradně soustředit pouze na jeden z aspektů - sílu jednotek, magii či piplání hrdiny. Pokud chcete uspět i při hraní na vyšší obtížnost a zejména pak v soubojích s ostatními hráči, je nutné věnovat pozornost jak svým bojovníkům, jejich počtům a vylepšování, tak rozvoji magie a atributů a dovedností hrdiny. Nehrozí tak stav, kdy k úspěchům postačí bezhlavé zvětšování vojska či učení se mocným kouzlům.

Aby toho nebylo málo, HoMM III nabízí také velmi dobře zpracovanou kampaň s kvalitním příběhem. Možnost přenášet svého hrdinu scénáři pak výrazně přispívá k vtáhnutí hráče do děje.

Samotnou kapitolou je pak editor map, jež umožňuje každému, kterého již hraní základních map omrzí, vrhnout se do designu vlastních dobrodružství, což z HoMM III činí hru, jež lze hrát stále a bez omrzení.

Díky silné fanouškovské základně existuje i řada modifikací v podobě nových objektů či jednotek.

A dočkáte se z mé strany i nějaké kritiky či připomínek? Osobně bych uvítal existenci více hradů (po tolika letech hraní je přeci jen 8 možností vč. datadisků málo), přidání či upravení dovedností a několik dalších úprav, které by hru zpestřili. V podstatě by nemuselo jít o vytvoření dalších nových hradů, jako spíše o nové zpracování stávajích, či jejich obměnu, jako tomu je v pátém díle série. Tyto věci ale nováčky ani řadu pokročilejších hráčů nemusí nikterak vzrušovat, neb během prvních zhruba pěti let hraní, jsem po ničem z výše uvedeného ani nevzdechl.

Bez mučení přiznávám, že mé velké nadšení je mimo již zmíněného způsobené více než pozitivním vztahem ke světu Might and Magic a fantasy obecně.

Na závěr mi nezbývá, než pobídnout ty, kteří ještě tento herní skvost neokusili, aby tak učinili a sami posoudili, zda jsou mé chvalozpěvy oprávněné, či nikoliv.

Pro: Skvělé zpracování celého systému, grafika, nekonečné množství herní zábavy.

Proti: Některé příliš nevyužitelné dovednosti, po (výrazně delším) čase začnou chybět nové hrady a jednotky.

+40
  • PC 100
Po dlouhé době jsem opět nějaké hře dal 100 procent. Jako, že se s nima snažím šetřit. Tahle hra je ale tak návyková a nadčasová, že to nešlo jinak. Hra, která mě i přes svou délku stále baví pořád dokola a ze kterou občas zapomínám na své bytí.. No tak dobře. Občas jsem byl frustrován nějakou tou prohrou, po které následovala pauza.

Koncept téhle hry je geniálně jednoduchý. V podstatě děláte pořád to samé dokola. Tah, tah, tah, boj... Trochu to připomíná šachy. Strategii si musíte dopředu rozmyslet. Hlavně zde platí. Čekáním se vítězství nedočkáš. Protože pokud nehrajete na nejlehčí obtížnost, tak počítač není zrovna ořezávátko. Za velký plus považuju, nemožnost nastavit si obtížnost v kampani. Takhle to pěkně graduje.

Boje vypadají opravdu hodně jednoduše. Je v nich ale více strategie, než by se mohlo zdát. I zde se občas dá s menšinou vyhrát. A taky je to v některých misích vyžadováno. Skvělé dobývání a bránění hradů. Obránce takhle může zvrátit i prohranou bitvu. Je to celé parádně vyvážené a vypiplané. Hrál jsem Heroes Complete. Kdo by ale dneska hrál starší verzi.

Kreslená grafika, která i dnes vypadá skvěle. Krásně vykreslená města, mapy, jednotky. Má to styl. Skvělé zvuky. Hudba není můj šálek kávy, ale dá se vypnout. Hlavně, protože se pořád opakuje a nepřestane. No dobře, asi se sem hodí. Znám magory, kteří poslouchají soundtrack jen tak.

Občas jsem byl do hra tak zažraný, že jsem zapomínal na čas. Na své povinnosti, spánek, jídlo. To by se dalo použít na lehké mínus. Někdy je to jako droga způsobující psychickou závislost. Deformující zrak a tělo před počítačem. Hlavně nezapomenout mrkat.

Pro: návykový koncept, skvěle vyvážené strany, nadčasová grafika, hodně strategie

Proti: někdy až obtěžující návykovost

+39 +40 −1
  • PC 85
HoMaM III je rozhodně jednou z nejlepších her ve svém žánru. Nepřipadá mi ale tak dokonalá, jak tu někteří líčí. Je na čase, aby někdo popsal i ty negativní postřehy :)
Herní svět (strategická mapa) je opravdu nádherně zpracovaný - všude je plno míst, která můžete navštívit (zdroje surovin, různé kobky, učitelé), příšer, se kterými musíte bojovat a také artefaktů, které můžete získat. Nejen že to všechno skvěle vypadá, ale díky tomu svět také vypadá velmi živě a realisticky. Tedy na první pohled. Brzy si ale uvědomíte, že je to vše připravené pro hráče (nebo počítačového hráče), aby měl co objevovat a nebojoval jen s ostatními hráči. Ano, je to sice zábava, ale dojem ze hry poněkud kazí ta okatost toho, že vše jen čeká na hráče - všude plno artefaktů (neměly by artefakty náhodou být vzácné?), aby bylo co sbírat a všelijakých bonusů pro hrdiny. Jakmile to všechno posbíráte a vybijete všechny příšery, už to tak živě a realisticky nevypadá. Abych ale nebyla jen negativní, atmosféra toho objevování je opravdu skvělá :)
Za vytěžené suroviny a peníze, nasbírané daněmi, si můžete stavět budovy ve městě. Moc se mi líbí, jak jsou jednotlivé typy měst odlišné, nejen vzhledově, ale i co se týče některých speciálních budov. Každý typ města má také svých 7 druhů jednotek, které jsou opravdu unikátní a dají se ještě vylepšit na svou silnější verzi (takže celkem 14). Jednotlivá města jsou docela dobře vyvážená a za každé se musí hrát trochu jinak. Někdy je také dobré spojit jednotky z více druhů měst (ale když to přeženete, kazí to morálku).
A tím se dostáváme k boji. Ten je řešen dost zjednodušeným, ale zábavným způsobem. Bohužel v něm není možné nějak výrazněji taktizovat. Ano, můžete rozhodovat, které jednotky pošlete na které jednotky nepřítele, z které strany a také jim pomáhat v boji kouzly, ale jak se dá taktizovat s pouhými 7 jednotkami? Navíc po těch desítkách až stovkách bitev, které svedete s potulujícími se příšerami, začne být boj dost repetivní. Osobně bych preferovala menší počet, ale komplexnějších a delších bitev.
Na závěr bych ale ještě chtěla vyzvednout skvělou grafiku (2D grafika nezastarává!) a naprosto úžasnou hudbu, která vás provází celou hrou. Každé město a každý terén má svou vlastní hudbu. V boji se sice střídají pouze 4 skladby, všechny jsou ale tak skvělé, že se dají poslouchat do nekonečna :)

Pro: Strategická mapa, odlišnost jednotlivých měst, množství a různorodost jednotek, multiplayer, grafika, hudba

Proti: Svět připraven pro hráče, bitvy jsou po čase repetivní, možná trochu moc zjednodušený boj

+32 +35 −3
  • PC 100
Třetí díl série Heroes byla do nedávna jedinou hrou, která si ode mě na DH vysloužila absolutní hodnocení. Přitom se mi do rukou dostala prakticky tak velkou náhodou, jak to jen jde. V předvánočním období roku 1999 mi strýček předal seznam her od svého známého, ať si nějakou z nich vyberu pod stromeček. V takto dávných dobách jsem znal dobře pouze hry, které jsem sám vlastnil, a možná pár dalších, o kterých jsem slýchával od kamarádů. Žádný z titulů Heroes tehdy nepatřil ani do jedné skupiny, stejně jako stovky dalších her ze seznamu. Nevím, jaká pohnutka mě vedla k tomu, vybrat zrovna jej, ale volba to byla přinejmenším šťastná.

Nedávno jsem s přítelkyní prohlížel rodinné video z Vánoc roku 1999. Kromě ponožek, triček, encyklopedií a dalších věcných darů, které jistě každé desetileté dítě přivádí k euforii, jsem v jedné části filmečku zaznamenal i nenápadný obal od cd. Nějaký čas mi trvalo, než jsem si vzpomněl, jaký poklad mi tenkrát Ježíšek nadělil. Další osud hry byl trnitý. Asi jsem byl zklamán tím, že můj výběr nepřipadl na něco vizuálně atraktivnějšího než je tahová strategie, hru jsem prostě nehrál a půjčoval ji kamarádům. O rok později jsem nejspíš z nudy vyzkoušel časově omezenou demo verzi titulu. Následujícího dne jsem začal vymáhat svůj majetek od kamarádů zpět.

Heroes mi také tak trochu zkazil dovolenou, jelikož jsem ho zbožňoval tak mocně, že jsem se po celé dva týdny na Korfu těšil domu k PC. Dnes už docela úsměvná představa. Pravdou ale je, že tento titul patří do mého zlatého fondu a těžko z něj kdy vypadne. Nádherná nestárnoucí technická stránka hraničící s uměleckým dílem, skvělý hudební doprovod, šíleně návyková hratelnost a desítky hodin bojů s kamarády v multiplayeru. Toto jsou přednosti jedné z nejlepších strategií a aspoň pro mě, nejlepší tahové strategie všech dob. Jeho pokračování mě nechaly chladným a názorům typu „HOMAM IV a V jsou lepší“, se upřímně a hluboce vysmívám.
+31 +32 −1
  • PC 95
Třetí díl Heroes pro mě byl pohromou nehorázných rozměrů. Tolik času, co jsem u něj strávil, tolik hodin spánku, které jsem obětoval, abych odehrát "to poslední" kolo a šel spát... Oproti dvojce bylo prostředí ještě detailnější, potvor, artefaktů, skillů a dalších věcí bylo ještě více, byl to prostě mazec! I dnes, po tolika letech a v nedostatku času, si občas na Heroes 3 najdu trochu času, abych dal nějakou mapu či rovnou celou kampaň. Existence dvou datadisků už je jen pomyslná třešnička na dortu, tahle hra je prostě nářez!

Pro: Detailní grafika, více všeho dobrého, skvělé mapy.

Proti: Ultrazávislost!

+28 +29 −1
  • PC 90
U HOMAM 3 (Complete) jsem strávil desítky, dost možná i stovky hodin, což je skoro s podivem, neboť nejsem vyznavačem žánru strategií. Jako velká část komentujících jsem se k této hře dostal prostřednictvím časopisu Game4U, hra mě ale zajímala především kvúli svému propojení s RPG sérii Might and Magic. Hra je dodnes okouzlující svým vizuálním zpracováním, hudbou a návykovou hratelností. Osobně mi nejvíc vyhovovaly samostatné scénáře v menších mapách, do kampaní jsem se příliš nepouštěl a myslím, že jsem doteď nehrál víc, než první set map pod praporem královny Catherine.

To jsem chtěl v rámci Herní výzvy 2019 napravit a kromě kreativního řádění v map editoru konečně dorazit i příběh. Kampaním se navíc předchozí komentáře věnují jen minimálně. Při hraní jsem si vypomáhal cheaty na volný pohyb, často jsem využíval i kódu nwctrinity (případně nwcagents při hře za nekromanty).

Vždy jsem měl nejraděii Castle a Rampart, slabost mám pro Nekropolis (dle mého názoru má nejlepší hudební doprovod, dokonce zazní i Dies Irae), s Infernem nemám problém a na milost jsem nakonec vzal i Tower. Dungeon, Fortress a Swamp rád nemám. Conflux v The Restoration of Erathia ještě není... to jen tak pro představu, jak moc se mi jednotlivé mapy líbily. Ty největší byly na můj vkus už moc velké...

Ke kampaním přistupuje hra v rámci žánru i v rámci série velmi svérázně: především se jedná o kampaň jednu jedinou, ovšem rozdělenou do osmi sekvencí. Až na čtvrtou a tu nekromantskou mají všechny sekvence po třech mapách, ty dvě výjimky máji čtyři. Tolik oslavovaná možnost přenesení hrdinů do dalších map se týká sotva poloviny sekvencí, především té první (strana Castle aneb Catherin generál-hráč- snažící se znovuobsadit ztracené území a utužit vztahy s gryfy a anděly) a té poslední, ke které se dostanu. Co se naopak v rámci některých sekvencích přenáší, jsou určitě artefakty - kromě těch, které jsou nutné k dohrání té či oné mapy jsou to pak takové, které otevírají bonusové oblasti té či oné mapy, které jsou narvané k prasknutní truhlami a surovivami a ke kterým se bez artefaktu s z předchozí mapy nedá dostat (taková místa jsou většinou dvě a mně se pokaždé podařilo najít a přenést jen po jednom artefaktu).

Sekvence druhá se týká dobyvatelů, aneb jak démoni resp. mimozemská rasa Kreegan (inferno) a Nighon (Dungeon) využili chaosu po smrti Catherinina otce, krále Gryphonheartha, a Erathii obsadili. Zde hrajete nejprve s jedním setem hrdinů, pak se druhým a pro třetí mapu si múžete vybrat, jestli chcete hrdiny z první, nebo druhé mapy.

Třetí sekvence sleduje kroky tatalijské vědmy, která se nechá najmout tu jednou stranou (Swamp), tu druhou (barbaři z Fortress), aby se ve třetí sekvenci hráč rozhodl, pro koho bude pracovat dál a koho podrazí. Takové pohraniční šarvátky na úkor Erathie.
Ve čtvrté sekvenci se vracíme zpět k tažení královny Catherine, tentokrát za podpory elfů z AvLee (Rampart) a čarodějů z Bracadské pouště (Tower), která nejrve musí osvobodit hlavní město Steadwick a poté zatnout tipec rozpínavým barbarúm a bažináčům, jakožto i zatlačení démonů a Nighonu. Ti navíc tvrdí, že drží v zajetí Catherinina manžela Rolanda Ironfista...

Pátá, nekromantská kampaň se hraje odlišným způsobem, neboť se zde bojuje především proti všudypřítomným časovým limitům. To vzkříšení krále Gryphonhearta se ale poněkud vymknulo z rukou a část z nich raději spojila síly s Catherine, což nás přivádí k sekvenci sedmé. Ta je působivá především závěrečnou animací po dobytí poslední mapy a tím, že opět začínáte se směskou nejrůznjších spojenců, navíc získáte pod kurzor myši i samotnou královnu Catherine jako ovladatelnou hrdinku. Popravdě jsem myslel, že tohle už je konec hry. Nebyl. Následuje ještě kampaň osmá, ve které se Contested lands (opět Rampart) pokouší za pomoci Grálu vydobýt si nezávislost jak na Erathii, tak na AvLee. Sem by mi pasovalo Harmondale z MM7, ale nevšiml jsem si ho.

Trochu mě mrzelo, že kampaň příliš nevyužívá dodatečných textů, které se vyskytují především v první mapě první sekvence, kdy skoro každý den dorážejí nové a nové zprávy od zvědů atd. Příběh je tedy podán pouze v intrech před misemi (jen málokdy má mapa i outro) a pak v textu na samém začátku každé mapy. Škoda (i když můj otec, pro kterého byly HOMAM 3 snad nejoblíbenější hrou všech dob, ta textová okna bytostně nesnášel).

Na závěr ještě připománám, že v přibaleném map editoru pracuji na DH mapě, tak se ještě máte na co těšit...
Herní výzva 2019: Herní kutil
+28
  • PC 90
Po četném hraní dílu druhého se mi do rukou dostala kompletní verze Heroes ve své třetí podobě, a co více, vše dobré bylo zachováno a další nové prvky byly přidány. A údajně nejprodávanější série v Čechách tímto dílem znovu posílila a nabyla na své slávě, kterou pošramotil až příliš odlišný, ovšem stále kvalitní, díl čtvrtý.

Mezi fanoušky je trojka vůbec nejoblíbenější, a není se čemu divit. Přináší do posledního bodu vyváženou hratelnost, stejně tak detailní grafiku spolu s obvykle povedenou hudbou. Scénářů je také dostatek, až se množství různých map může zdát nekonečné. Navíc, když si je hráč může sám vytvořit v editoru nebo stáhnout, je o zábavu postaráno na opravdu dlouho. Principy byl zachován, zase si se svým oblíbeným hrdinou klestíte cestu různorodým prostředím, obětujete další naverbované k zastavení protivníků z ostatních hradů a předně tvoříte neporazitelnou armádu, mnohdy složenou z jednotek opozičních hradů.

Vytknou jde snad pouze menší přehlednost oproti dvojce a pár drobností. Mimo toho se ale jedná o trefu do černého, která i přes to, že v době vzniku nebyla zdaleka tak opěvována jako dnes, je stále hrána a status klasiky už má dávno zajištěný.

Pro: znovuhratelnost, grafika, staré dobré Heroesy, řada map, vyvážení, hraní ve dvou, a samozřejmě vysoce návykové

Proti: po čase (opravdu dlouhém) stereotypní

+26 +27 −1
  • PC 100
Jaká jiná hra by si zasloužila můj první komentář a stoprocentní hodnocení než HoMAM III? Hra, u které jsem strávil stovky hodin. Hra, která i po x letech překonává drtivou většinu současných her ve všem krom grafiky. Skvěle vyvážená hra s dokonalou návykovou hratelností. Hra, která bla odborníky označená jako nejspíše nejlepší hra, která kdy vyšla.

Myslím, že představovat co je to HoMaM neá úplně smysl. Zkrátka je to tahová strategie, kde se hráči střídají ve svých tazích. Při tazích ovládají své hrdiny, kterým mohou přiřadit až sedm druhů jednotek libovolného počtu. A také se hráči starají o své hrady. Jsou to poměrně jednoduché principy, a přesto hra není jednoduchá či primitivní. U mnohých kampaní se zapotí i zkušení hráči. A často rozhodnutí či chyba udělaná na začátku kampaně může mít velký vliv v jejím pokračování.

V čem je hra dokonalá je jednoznačně hratelnost. Kdo by neznal staré známé "Ještě kolo a končím" které se protáhne i na pár hodin. Hra je velmi dobře vyvážená co se týče frakcí, i když některé mi přišly lehce slabší (barbaři). Grafika je velmi líbivá a barevná, hudba podkresluje hraní, i když po delším hraní se stane repetetivní, k čemuž ale po stovkách odehraných hodin dojde u každé hry.

Jedním z hlavních pilířů znovuhratelnosti jsou samostatně scénáře. Do hry je implementován generátor náhodných map, v podstatě to tedy znamená, že můžete odehrát nekonečně mnoho jiných scénářů. Z mé zkušenosti jsou ale lepší předem připravené mapy a scénáře, které si drží velmi vysoký standard. Dobré jsou také scénáře připravené fanoušky díky generátoru mapy, kde si každý může vytvořit vlastní mapu a příběh pomocí lehkých skriptů.

Co hru posouvá ještě na další level je multiplayer. Právě možnost hrát až v osmi lidech na jednom přístroji stojí hráče spoustu hodin. A zábavy. Spoustu zábavy. Ideální je promítačka, velké plátno a dobrá parta. Není nutnost mačkat se u jedné klávesnice, jak to bývá u jiných multiplayerových her hraném na jednom počítači. A pokud nemáte přátele, se kterými byste se sházeli hrát doma, je tu také možnost hrát po síti. A to jak s přáteli, tak s cizími lidmi.

Když to tedy shrnu, hra je nadčasová díky geniální hratelnosti/znovuhratelnosti a svojí otevřenosti, kde si hráči mohou volně tvořit vlastní obsah. Celkovou atmosféru dodává podmanitá grafika a hudba a příběh. A k tomu všemu ještě skvěle udělaný multiplayer. Není zda snad nic, co by se dalo vytknout, hra je i v roce 2018 stále stejně hratelná.

Pro: Hratelnost, znovuhratelnost, otevřenost, multiplayer, kampaně, vyváženost, atmosféra, nadčasovost

Proti: Závislost

+26
  • PC 95
Děkuji edici Game4U za to, že mi v březnu 2001 poskytla Heroes 3 Complete a já mohl poznat lásku na celý život... A když už ne lásku, tak aspoň tahovou strategii na celý život, protože Heroes III je opravdu nepřekonatelný. Trefil se totiž přesně do černého, co se celého terče tahových strategií týče, odhadl tu nejlepší kombinaci systému boje, budování města, surovin, kouzel i hrdinů a zkrátka aspekty, kterými může tahová strategie disponovat jsou zde obsaženy v té nejlepší formě... Ztrávil jsem u něj tisíce hodin, jak po single, tak multiplayeru a vím, že dokud budu mít chuť hrát PC hry a dokud tady bude nějaký protivník, k Heroesu 3 se vždy rád vrátím.

HW: Minimum: 133 MHZ CPU, 16 MB RAM, 800x600x16 VGA / Doporučeno: 200 MHZ CPU, 32 MB RAM

Pro: Nejlepší tahová strategie pod sluncem, nekonečná zábava.

Proti: Nevybalancovanost některých příliš silných kouzel (Dimenzní a Městská brána, Let) a naopak některých nepoužitelných schopností (Orlí oko, Průzkumník, První pomoc).

+25 +26 −1
  • PC 95
Heroes 3 byla hra na které jsem vyrůstal. Hra, u které jsem v dětství strávil desítky hodin. Hra, ke které jsem každý den doslova běžel domů ze školy. Dodnes si pamatuji, jak jsme se vždy s partou kluků sešli u nás doma a šli hrát "heroessss tři komplít". Pařili jsme celý den a i poté, co kluci odešli, jsem pařil dlouho do noci. "Ještě jeden tah a jdu spát" byla věta kterou jsem vždy několikrát za večer opakoval své mamince.

Nemá smysl H3 moc popisovat, protože ho každý pořádný hráč starší 15 let prostě musel hrát. Herní systém byl a je bezchybný a dokonale vyvážený. Později po deeeelším hraní už to sice bylo trochu stereotypní, ale stačilo dva dny hrát Age of Empires a už byl absťák a H3 se pařil dál.

Nedávno jsem si na H3 vzpomněl a nainstaloval. Docela mě šokovalo, že grafika se vůbec "nezměnila" a i po těch letech vypadá stále nádherně a hra je hratelná pořád stejně. A hlavně, konečně jsme hru vyzkoušeli s JackemCZ po netu a to je teprve božárna :). U hudby také nostalgická slza ukápla.

Verdikt: Heroes 3 je hra, na kterou se nezapomíná. Jedna z mála starých her, která má šanci zabavit i moderní rozmlsané mladé hráče. 95%

Pro: geniální hratelnost, skvělá grafika i dnes, hudba a zvuky, scénáře

Proti: je to defacto droga, (některé mise v kampaních jsou na mě moc těžké)

+25 +26 −1
  • PC 100
Heroes III byla, je a nejspíš i vždy bude nejlepší tahovou strategií všech dob. Je to hra, na které mám nahráno určitě přes 2000 hodin a bohužel nejspíš nikdy nezjistím přesně kolik, jelikož se to nikde nezaznamenává. První hra, kterou jsem kdy měl tu čest hrát. Hra, u které jsem trávil své dobré i špatné dny, u které jsem seděl když pršelo, když svítilo slunce, když z nebe sršely blesky a pokud se bude někdy za mého života hroutit svět, nespíš u ní budu sedět také. Hra, o které jsem přemýšlel na dovolených a proklínal své rodiče, že mi ji nedovolili vzít s sebou. Hra, ke které jsem se vracel, když mě všechny ostatní hry zklamaly. Pokud někdy v historii existovala hra, u které nebude považováno za hyperbolu nazvat ji legendou, je to právě Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia.

Nebylo by však správné nezmínit, že dnes už si hru nedovedu představit bez rozšíření In the Wake of Gods. Dodnes nevím, jestli je to oficiální datadisk nebo jen enormní fanouškovský mód, ale vím zcela jistě, že právě on dodává hře tu nepopiratelnou epičnost. Kdo by přeci chtěl hrát za Titána, když může hrát za Pána hromů a kosit nepřátele dvěma blesky za kolo? Mít v armádě pět set stříbrných golemů, kteří jsou imunní vůči většině kouzel a jejich úder pěstí se rovná takřka jisté smrti? Vytvořit si pomocí svých Santa Gremlinů osobní promodralou gremliní stráž a švihat s ní jednu kouli za druhou? Zkrátka a dobře lituji každého, kdo o tomto rozšíření nevěděl či jej nesehnal, neboť jej považuji za nejlepší datadisk všech dob - a ano, lepší než HoS a BaW.

O herních mechanismech už tu bylo myslím řečeno vše, co by stálo za zmínku, a protože nechci krást ostatním jejich nápady, napíšu jen, že se jedná o absolutní špičku. Vše má svůj smysl, každá surovina má své využití a každý stavba v hradu (snad vyjma portu) není zanedbatelná.

Pokud bych měl ze své přespříliš neobjektivně myslící hlavy vymáčknout nějaký ten zápor, uvedl bych málo klasických map - myšleno s podmínkou vítězství dobytí všech nepřátelských hradů. Chápu, že spousta lidí ráda hraje na čas nebo chce vyhrát už jen třeba po pár týdnech poražením konkrétního nepřítele, ale jestli mě v této hře někdy něco neskutečně iritovalo, tak když se několik měsíců jak cvok chystám k poražení super-siláka ve vedlejším hradu a náhle mi hra oznámí, že skrytý hrdina byl poražen a hra skončí. Hej, what? To si ze mě děláte ****, ne? Jo, tohle bývala moje reakce. Sice se dá tato podmínka upravit v editoru, ale často to poté koliduje s určitým konkrétním nastavením mapy a pouštět se do toho u všech map mi přijde zbytečně vyčerpávající. No nic, asi mi nezbývá než si dát po tisícáté první Realm of Chaos.

A můj nejoblíbenější hrad? No samozřejmě Dungeon. Darkness Dragons for life!

Pro: skoro vše, od námětu přes zpracování až po dechberoucí výsledek

Proti: málo L a XL map, některé mapy se prakticky nedají vyhrát bez Town Portal, čili i Earth Magic, slabé nejnižší jednotky (Imps, Gnolls, Pixies)

+25
  • PC 95
Jednoznačne najlepšia ťahová stratégia, akú som kedy hral. Kampane ponúkajú veľa obsahu, a ak sa do nich púšťať nechcete, Single Scenario vám zaručí ďalšiu tonu obsahu. Keď si k tomu pripočítate ešte aj datadisky (z ktorými sa hra dnes väčšinou predáva), vyjde vám hra, v ktorej sa môžte stratiť na nie desiatky, ale kľudne stovky hodín. A popri tom stojí iba nejakých 10 dolárov?

Grafiku má hra kreslenú a musím uznať, že na rok 1999 pôsobí ešte aj dnes svižne a mne vôbec neprekážala. Mapa je prehľadná a veľmi dobre sa v nej orientuje. Zvuková stránka hry taktiež neurazí. V hre sa strieda veľa skladieb podľa hradov a okolia, v ktorom sa nachádzate. Žiadna 4-taktová slučka točiaca sa stále dokola.

Hrateľnosť dosahuje v tomto dieli svoj vrchol a hrady sú dobre vyvážené. Výborne sa tu kombinujú RPG prvky v podobe trénovania hrdinov, ťahové súboje a stavba svojho hradu. Tu by som dal dole 5%, pretože ovládanie je už trocha zastarané. Sú to ale iba detaily, ktoré však po dlhšom hraní budete vidieť. Najviac asi zamrzí nemožnosť nakúpiť všetky jednotky jedným tlačidlom, ako v novších dieloch.

Ako malý som nehral žiadnu hru z tejto série. Moje prvé stretnutie s touto hrou nastalo až teraz, takže nie som ovplyvnený nostalgiou. Môžem ale bez výčitiek povedať, že táto hra ma (zatiaľ) pripravila o desiatky hodín a hodlám v nej pokračovať. A ak ste na vážkach - jednoznačne vám ju môžem odporučiť. Ak máte radi stratégie (tie ťahové obzvlášť) a nevadí vám fantasy zasadenie, nevkročíte vedľa.

Pro: vyrovnanosť, návyková hrateľnosť, nekonečný obsah, stále slušná vizuálna a audio stránka

Proti: niektoré zastaralé ovládacie prvky, pre niekoho fantasy zasadenie

+24
  • PC 100
U všech koster, kde je ten kamenný důl! Potřebuji začít s výstavbou necropolise.. Cože!? On je na opačné straně než jsem vyjel a v cestě k němu stojí houf střeleckejch. Achjo, to budou zas ztráty..

Hmm level-up! Prosím ať je tam nějaká ta magie :P To snad ne. Orlí oko nebo první pomoc. To je pěkně v prd***. Dneska mám štěstí!

Sakra, už je nový týden a já utratil všechny peníze. Hlavně ať se to nedozví protihráč, že nic nemám. To by byl můj konec.

Super! Konečně mám upg. Upíry. Teď už to bude jinačí creepovačka. Jedna kostra, dvě kostry.. pět koster. No jen pojďte k Vidomince. Všichni padlí nebudou mrtví.

Tak je na čase si jít otevřít první pandoru. Co třeba ta za houfem minotaurů, se zpomalením to dám raz dva. Ach ne! 49!? To je skoro už horda. Snad mi na abuse hit&run vyjde mana. Co prosím?! Jen 5000 zkušeností za všechnu tu námahu. Tss.

Hele, po cestě mám skoro nehlídaný svitek s kouzlem. Třeba budu mít haluz. Fuck logic! Dimension door?!! Jojo, to jsou ty random generované mapy. Tak teď to s tím ještě musím nějak zahrát.

Ťuťu ňuňu. Konečně mám přízračné draky.



Heroesky. Srdcovečka! Takhle nějak zřejmě vypadají emoce v zákulisí třetího dílu Heroes, který bývá nejlépe hodnocený z celé série a má být proč. Nová přirozenější grafika potěší stejně jako všechny nedostatky v předešlém díle, které byly opraveny téměř k dokonalosti. Škoda jen, že čas a moderní nástupci tuto pecku vrhají do zapomnění. U mě na disku bude nainstalovaný vždycky.

Pro: Přehledná grafika pro fantasy tahovou strategii, multiplayer, nové rasy/jednotky, upgrady, systém výstavby, kouzla. Tahle hra má prostě všechno co by mít měla.

Proti: Náladový random generátor map

+24 +25 −1
  • PC 90
Již od bezstarostného, útlého mládí, každá moudrá osoba mi pravila.
"Honzo, neber návykové látky, drogy jsou opravdu špatné a zničí ti život"
Tak jsem se oněm sušeným a chemickým srajdám s odhodláním skauta vyhýbal. I u svého Nintenda a PC jsem byl jen velmi střídmě a nestrávil jsem před obrazovkou více než 12 hodin.

"Pokud moji známí vyžadovali, aby jsem nebral návykové látky neměl vesmír stvořit new world computing "

Vše začalo v boží hod vánoční. Já a má rodinka, na návštěvě u babičky z otcovy strany. Vzduchem se mísil strýcův silný rumový opar, štiplavý smrad tabákového kouře z otcovy tlamy a vůně babiččina pečeného cukroví. Strejda, jenž byl v té době obeznámen ze sérií Might and Magic - na rozdíl od mé maličkosti.

První věc, která mou mladou mysl zasáhla jako blesk, jenž byl seslaný mocným čarodějem, byla ta pestrá barevnost, zaplněnost mapy a doposud moc možná nejhezčí clona/mlha, kterou jsem kdy viděl - temnota se svymi mnoha třpitivými body připomínala vesmír.

Naše první hra se odehrávala na mapě "One for All" za Lidi/Castle frakci, za kleričku, Adelaide (nejhezčí portrét, jen tak mimochodem) a první boj byl s "lots" centaurs o pilu/"dřevěný důl" první bitvu jsme vyhráli, ale nakonec si z nás počítač "pekelník" udělal snadno žrádlo pro své tříhlavé - cerberus - mazlíky.

Mělo to ale velkou výhodu v tom, že Heroes měl coop a možnost hrát na jednom počítači se kterýmkoliv členem rodiny, což přispělo k postupnému zlepšování skillu, což mělo eventuálně za následek pokoření kampaně. Slovo internet jsme tehdy slyšeli jen v pohádkách, ergo jsme s bratříčkem spolu strávili mnoho času u kompu - a pak že hry mají tendenci rozvracet rodinu.

A Proč je ta hra vlastně tak návyková? Možná proto, že se v ní akumulují všechny možné tajné, lidské tužby. Od materialismu, po nabírání vojenské moci a touhy být ten, jenž jako poslední zůstane na vrcholu. Radost s objevování a dobývání. Do toho to podepírá plynulost, jak bojů, tak stavění, tak pohybu po mapě. Boje jsou jako partie bleskového šachu, jenž s těží zaberou více než pět minut. Zároveň jsou však napínavé a každé dobře zvolené kouzlo, pět bodů many navíc artefakt může rozhodnout bitvu.

Když si řeknu ono známé a naivní "ještě jeden tah a du spát" najednou si všimnu, že se ke mně blíží nepřátelský hrdina, tak se musím stáhnout nebo učinit nezbytná opatření pro ochranu mého hradu. Pak vidim všechny ty blyštivý drahokamy a krystraly, musim je sebrat, ikdyž je nepotřebuji. Jednou objevím archanděla, hlídajíc nějaký artefakt a řikám si. "Sakra musím ty létací sandále dostat!" - a z večera je v tu chvíli ráno a světlo z rozbřesku mě probudí do reálného světa s myšlenkou..."sakra neměl jsem jít dneska do školy/práce?"

A to je Heroes 3. Návyková, vyvážena, oku příjemná, zcela nestárnoucí tahovka. Ale to už zde bylo psáno nesčetněkrát. Jedinou větší výtku bych snad měl pro to, že v podstatě stále děláte to samé a jednou za 15h se to tahové řádění přejí. Trochu mne mrzela absence nějaké uječené operní pěvkyně jinak ve skvělém hudebním doprovodu.

Jestli rodiče chtěli, aby jsem vedl sociální život nikdy mi neměli dovolit poznat Heroes 3.
+23
  • PC 90
Tato hra se stala kultovní klasikou a s kamarády jsme u ní strávili spoustu úžasné zábavy. Prvotní přijetí hry bylo vlažné. Když jsem ji prvně nainstaloval, nechápal jsem, o co se jedná, ani grafika mne příliš nezaujala. Brzy jsem ale pochopil, jak se nevyplatí někdy dát na první dojem.

Po prvotním seznámení mi došlo, jak úžasně promyšlená a zábavná záležitost tato hra je. A i grafika, která mne z prvu neoslovila najednou dostala smysl a pochopil jsem, jak se ke hře hodí.

Tahová systém hry vás donutí zvážit budoucí kroky. Stačí neuvážený posun, a ocitnete se v soupeřově pasti, ze které není úniku. Případně mu bez okolků předáte svůj hrad, který budete s obtížemi získávat zpět.

S tímhle přicházejí i frustrující aspekty hry, kdy především počítačový soupeř běhá s několika hrdiny a zabírá vám kde co může i se směšnou armádou. A nedá se tomu moc bránit, třeba mne osobně nebaví mít příliš postav a ovládat je všechny najednou. Navíc většinu jednotek musíte nechat hlavnímu hrdinovi, jinak s ním žádné pevněji opevněné bašty nedobijete. A s množstvím počítačem řízených hrdinů přichází i otravná část, kdy je na tahu a dobu to trvá, než ho dopočítá. I když jsem se díky tomu časem naučil odhadovat, kolik toho má podle času tahu.

To jsou ale jen mé drobné výtky, stejně je hra tak zábavná, že i když vás takhle buzeruje, prostě si to vezmete zpátky a půjdete mu za to do jeho hradu nakopat zadek.

A tohle definuje dobrou hru. Rozhodně i dnes má co nabídnout, i přes to, ze existuje mnoho modernějších bratříčků.

Pro: Zábavnost, chytlavost, hodící se grafika, multiplayer.

Proti: Občasné frustrující momenty.

+21
  • PC 100
Hra na věky věkův.
Pokud bych měl zvolit svou nejoblíbenější tahovou strategii, pak to bude určitě Heroes 3. A to i přesto, že první setkání s touto hrou (legendární omezená demoverze) ve mě vyvolalo spíš špatné pocity. Nevím proč, ale nemohl jsem si zvyknout na "realistickou" grafiku, která tolik kontrastovala s předchozími (výbornými a již tehdy oblíbenými) díly.

Sejde z očí, sejde z mysli.
Demo odvál čas a já se postupem času dostal k plné hře. Na staré zážitky jsem ani nevzpomněl a do hry se okamžitě zažral. Zpracování bylo náhle takřka dokonalé a grafika byla jen třešnička na dortu (jak paradoxní, co s člověkem dělá čas).

S H3 na věčnost
Ať už to je spoustou kampaní, datadisků či přídavků (WoG!), ta kHeroes 3 se dá hrát dodnes. A taky tomu tak činím. Hrady jsou neuvěřitelně vyvážené a to by v tom byl čert, aby si každý nenašel to svoje. A to klidně i v každém hradu. Co je ale opravdu dokonalost sama, to je mód Hot Seat, který zabil půl mé puberty. :-D

Pro: vše :-)

Proti: nic :-)

+18 +19 −1
  • PC 100
U téhle hry jsem strávila neuvěřitelně času,buď s kámošema a nebo sama u kampaní.Veliký výběr hradů,hrdinů,kouzel a hlavně nadpřirozených postav. Patří už mezi klasiku,kterou si vždycky ráda zahraju. Mapy vymyšlené do detailů a krásná města. K tomu všemu pervektní hudba typická pro každý hrad a nebo dungeon.
Grafika mi přijde krásná a je to všechno takové snové.
Hra mě vždy pohltí a můžu jí krát pořád. Pokaždé vždy jinak a to mě na tom baví. :)

Pro: Vlastní tvorba mapy,hra pro více hráčů,krásný svět propracovaný do detailů,hudba a způsob boje

Proti: některé nedohratelné scénáře viz. pandora box

+17 +19 −2
  • PC 90
Tahové strategie to jsou alespoň pro mě Heroes. A není větší pecka a legenda v tahových strategiich než je Heroes III (snad jen této úrovni se blíží Civilization). Heroes III má skvěle propracovaný systém budování hradu, kde si můžete vybrat z několika odlišných a graficky nádherně udělených hradů. Ve výstavbě města je i určitá posloupnost. Tak třeba abyste mohli postavit klášter, musíte už mít postavenou magickou věž a jakmile budete mít klášter, tak můžete postavit nebeský portál. V hradě můžete svoje jednotky i vylepšovat třeba anděly na archanděly.

Mapa na které hrajete je přehledná a vyskytují se na ní kromě hradů i doly pro těžbu surovin, artefakty, jednotky a hrdinové. Obrovským + Heroes III oproti Heroes IV je, že pokud máte už prochozený všechny mapy, tak si můžeš vygenerovat vlastní mapu. Po mapě se pohybujete s hrdinou, který musí mít jednotky. Hrdina se může naučit kouzla ze čtyř magických škol vzduchu,vody,země,ohně a může sebrat artefkty, které jsou na mapě.
V Heroes III. se mi velmi líbila možnost sestavování artefaktů z předmětů nalezených na mapě. Tak jste si mohli z několika předmětů, které zvedají nerkromancii sestavit siný artefakt.

Na závěr Heroes III je pro mě hra která neztrácí na zajmavosti ani po tolika letech. Žádný z dalších pokračování her Heroes nemá takový velký výběr hradů jako má Heroes III. A žádná nedosáhla takové popularity u hráčů jako právě Heroes III.

Pro: Velký výběr hradů,sestavování artefaktů,nostalgie po hodinách hraní Heroes III.

+17 +18 −1
  • PC 90
Heroes III... i v dobe kdy tato "pecka" vysla jsem jej odmital. Hraval jsem Heroes II jeste roky potom co uz vsichni parili trojku, ale nevim, proste se mi ta krasna grafika ve dvojce libila daleko vice... ale i ja jsem dospel a zjistil, ze Heroes III je proste kralovna Heroesu!

To cim ale heroes dela heroes jsou, dle meho nazoru, az rozsireni ktere prinesli "stavitelne" artefakty! a to se pak promenila honba za kazdym super artefaktem abych mohl slozit pro mne ten nejlepsi! Kampane (Dohral jsem vsechny, ale pouze ta s Andelskou alianci mi utkvela v pameti) byly dokonale, presne to co jsem ocekaval- mix strategie trosku riznute RPG... ono v posledni bitve proti Sandrovi mit hrdinu s hodnotami 50+ byla nadhera!

Dodnes si s kamarady zahrajem Heroese po siti a ztahujem cim dal tim vice tezsi mapy. Bohuzel, jak uz to ve vetsine her byva, je jedna vec ktera hru ulehcuje a tou je Logistika. Dodnes hrajem pouze s hrdiny, kteri maji tuto vlastnost (Zdravim Te Desso The Battle mage:) a hra je o 80% lehci. ale co uz, hratelnost zustava i dodnes, grafika byla nadcasova (libi se i dodnes) a Ty dily co prisli potom... radeji nekomentovat!

Pro: Hratelnost, skladani artefaktu, HUDBA!

Proti: bez logistiky ani ranu

+16 +17 −1