U HOMAM 3 (Complete) jsem strávil desítky, dost možná i stovky hodin, což je skoro s podivem, neboť nejsem vyznavačem žánru strategií. Jako velká část komentujících jsem se k této hře dostal prostřednictvím časopisu Game4U, hra mě ale zajímala především kvúli svému propojení s RPG sérii Might and Magic. Hra je dodnes okouzlující svým vizuálním zpracováním, hudbou a návykovou hratelností. Osobně mi nejvíc vyhovovaly samostatné scénáře v menších mapách, do kampaní jsem se příliš nepouštěl a myslím, že jsem doteď nehrál víc, než první set map pod praporem královny Catherine.
To jsem chtěl v rámci Herní výzvy 2019 napravit a kromě kreativního řádění v map editoru konečně dorazit i příběh. Kampaním se navíc předchozí komentáře věnují jen minimálně. Při hraní jsem si vypomáhal cheaty na volný pohyb, často jsem využíval i kódu nwctrinity (případně nwcagents při hře za nekromanty).
Vždy jsem měl nejraděii Castle a Rampart, slabost mám pro Nekropolis (dle mého názoru má nejlepší hudební doprovod, dokonce zazní i Dies Irae), s Infernem nemám problém a na milost jsem nakonec vzal i Tower. Dungeon, Fortress a Swamp rád nemám. Conflux v The Restoration of Erathia ještě není... to jen tak pro představu, jak moc se mi jednotlivé mapy líbily. Ty největší byly na můj vkus už moc velké...
Ke kampaním přistupuje hra v rámci žánru i v rámci série velmi svérázně: především se jedná o kampaň jednu jedinou, ovšem rozdělenou do osmi sekvencí. Až na čtvrtou a tu nekromantskou mají všechny sekvence po třech mapách, ty dvě výjimky máji čtyři. Tolik oslavovaná možnost přenesení hrdinů do dalších map se týká sotva poloviny sekvencí, především té první (strana Castle aneb Catherin generál-hráč- snažící se znovuobsadit ztracené území a utužit vztahy s gryfy a anděly) a té poslední, ke které se dostanu. Co se naopak v rámci některých sekvencích přenáší, jsou určitě artefakty - kromě těch, které jsou nutné k dohrání té či oné mapy jsou to pak takové, které otevírají bonusové oblasti té či oné mapy, které jsou narvané k prasknutní truhlami a surovivami a ke kterým se bez artefaktu s z předchozí mapy nedá dostat (taková místa jsou většinou dvě a mně se pokaždé podařilo najít a přenést jen po jednom artefaktu).
Sekvence druhá se týká dobyvatelů, aneb jak démoni resp. mimozemská rasa Kreegan (inferno) a Nighon (Dungeon) využili chaosu po smrti Catherinina otce, krále Gryphonheartha, a Erathii obsadili. Zde hrajete nejprve s jedním setem hrdinů, pak se druhým a pro třetí mapu si múžete vybrat, jestli chcete hrdiny z první, nebo druhé mapy.
Třetí sekvence sleduje kroky tatalijské vědmy, která se nechá najmout tu jednou stranou (Swamp), tu druhou (barbaři z Fortress), aby se ve třetí sekvenci hráč rozhodl, pro koho bude pracovat dál a koho podrazí. Takové pohraniční šarvátky na úkor Erathie.
Ve čtvrté sekvenci se vracíme zpět k tažení královny Catherine, tentokrát za podpory elfů z AvLee (Rampart) a čarodějů z Bracadské pouště (Tower), která nejrve musí osvobodit hlavní město Steadwick a poté zatnout tipec rozpínavým barbarúm a bažináčům, jakožto i zatlačení démonů a Nighonu. Ti navíc tvrdí, že drží v zajetí Catherinina manžela Rolanda Ironfista...
Pátá, nekromantská kampaň se hraje odlišným způsobem, neboť se zde bojuje především proti všudypřítomným časovým limitům. To vzkříšení krále Gryphonhearta se ale poněkud vymknulo z rukou a část z nich raději spojila síly s Catherine, což nás přivádí k sekvenci sedmé. Ta je působivá především závěrečnou animací po dobytí poslední mapy a tím, že opět začínáte se směskou nejrůznjších spojenců, navíc získáte pod kurzor myši i samotnou královnu Catherine jako ovladatelnou hrdinku. Popravdě jsem myslel, že tohle už je konec hry. Nebyl. Následuje ještě kampaň osmá, ve které se Contested lands (opět Rampart) pokouší za pomoci Grálu vydobýt si nezávislost jak na Erathii, tak na AvLee. Sem by mi pasovalo Harmondale z MM7, ale nevšiml jsem si ho.
Trochu mě mrzelo, že kampaň příliš nevyužívá dodatečných textů, které se vyskytují především v první mapě první sekvence, kdy skoro každý den dorážejí nové a nové zprávy od zvědů atd. Příběh je tedy podán pouze v intrech před misemi (jen málokdy má mapa i outro) a pak v textu na samém začátku každé mapy. Škoda (i když můj otec, pro kterého byly HOMAM 3 snad nejoblíbenější hrou všech dob, ta textová okna bytostně nesnášel).
Na závěr ještě připománám, že v přibaleném map editoru pracuji na DH mapě, tak se ještě máte na co těšit...
Herní výzva 2019: Herní kutil
To jsem chtěl v rámci Herní výzvy 2019 napravit a kromě kreativního řádění v map editoru konečně dorazit i příběh. Kampaním se navíc předchozí komentáře věnují jen minimálně. Při hraní jsem si vypomáhal cheaty na volný pohyb, často jsem využíval i kódu nwctrinity (případně nwcagents při hře za nekromanty).
Vždy jsem měl nejraděii Castle a Rampart, slabost mám pro Nekropolis (dle mého názoru má nejlepší hudební doprovod, dokonce zazní i Dies Irae), s Infernem nemám problém a na milost jsem nakonec vzal i Tower. Dungeon, Fortress a Swamp rád nemám. Conflux v The Restoration of Erathia ještě není... to jen tak pro představu, jak moc se mi jednotlivé mapy líbily. Ty největší byly na můj vkus už moc velké...
Ke kampaním přistupuje hra v rámci žánru i v rámci série velmi svérázně: především se jedná o kampaň jednu jedinou, ovšem rozdělenou do osmi sekvencí. Až na čtvrtou a tu nekromantskou mají všechny sekvence po třech mapách, ty dvě výjimky máji čtyři. Tolik oslavovaná možnost přenesení hrdinů do dalších map se týká sotva poloviny sekvencí, především té první (strana Castle aneb Catherin generál-hráč- snažící se znovuobsadit ztracené území a utužit vztahy s gryfy a anděly) a té poslední, ke které se dostanu. Co se naopak v rámci některých sekvencích přenáší, jsou určitě artefakty - kromě těch, které jsou nutné k dohrání té či oné mapy jsou to pak takové, které otevírají bonusové oblasti té či oné mapy, které jsou narvané k prasknutní truhlami a surovivami a ke kterým se bez artefaktu s z předchozí mapy nedá dostat (taková místa jsou většinou dvě a mně se pokaždé podařilo najít a přenést jen po jednom artefaktu).
Sekvence druhá se týká dobyvatelů, aneb jak démoni resp. mimozemská rasa Kreegan (inferno) a Nighon (Dungeon) využili chaosu po smrti Catherinina otce, krále Gryphonheartha, a Erathii obsadili. Zde hrajete nejprve s jedním setem hrdinů, pak se druhým a pro třetí mapu si múžete vybrat, jestli chcete hrdiny z první, nebo druhé mapy.
Třetí sekvence sleduje kroky tatalijské vědmy, která se nechá najmout tu jednou stranou (Swamp), tu druhou (barbaři z Fortress), aby se ve třetí sekvenci hráč rozhodl, pro koho bude pracovat dál a koho podrazí. Takové pohraniční šarvátky na úkor Erathie.
Ve čtvrté sekvenci se vracíme zpět k tažení královny Catherine, tentokrát za podpory elfů z AvLee (Rampart) a čarodějů z Bracadské pouště (Tower), která nejrve musí osvobodit hlavní město Steadwick a poté zatnout tipec rozpínavým barbarúm a bažináčům, jakožto i zatlačení démonů a Nighonu. Ti navíc tvrdí, že drží v zajetí Catherinina manžela Rolanda Ironfista...
Pátá, nekromantská kampaň se hraje odlišným způsobem, neboť se zde bojuje především proti všudypřítomným časovým limitům. To vzkříšení krále Gryphonhearta se ale poněkud vymknulo z rukou a část z nich raději spojila síly s Catherine, což nás přivádí k sekvenci sedmé. Ta je působivá především závěrečnou animací po dobytí poslední mapy a tím, že opět začínáte se směskou nejrůznjších spojenců, navíc získáte pod kurzor myši i samotnou královnu Catherine jako ovladatelnou hrdinku. Popravdě jsem myslel, že tohle už je konec hry. Nebyl. Následuje ještě kampaň osmá, ve které se Contested lands (opět Rampart) pokouší za pomoci Grálu vydobýt si nezávislost jak na Erathii, tak na AvLee. Sem by mi pasovalo Harmondale z MM7, ale nevšiml jsem si ho.
Trochu mě mrzelo, že kampaň příliš nevyužívá dodatečných textů, které se vyskytují především v první mapě první sekvence, kdy skoro každý den dorážejí nové a nové zprávy od zvědů atd. Příběh je tedy podán pouze v intrech před misemi (jen málokdy má mapa i outro) a pak v textu na samém začátku každé mapy. Škoda (i když můj otec, pro kterého byly HOMAM 3 snad nejoblíbenější hrou všech dob, ta textová okna bytostně nesnášel).
Na závěr ještě připománám, že v přibaleném map editoru pracuji na DH mapě, tak se ještě máte na co těšit...
Herní výzva 2019: Herní kutil
Lesokraj