Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Firewatch

76

Komentáře

« Novější Starší »

Herní výzva 2017 - 5. Rychlovka

Nemohl jsem si vybrat do Rychlovky lepší hru, než právě Firewatch. O hře jsem předem nevěděl vůbec nic kromě toho, že "se prochází parkem a povídá vysílačkou a je to prý dobrý", což bylo jedině dobře, protože jakýkoliv spoiler by ve finále herní zážitek dost pokazil.

Hra mě chytla od samého začátku a netrvalo dlouho a pohodová atmosféra, kdy jsem si myslel, že hlavní náplň bude procházení se a kochání přírodou, byla ta tam. Napětí mě provázelo celou dobu a kromě malé pauzy na oběd jsem ji dohrál na jeden zátah (což ale není kdo ví jaký výkon, netrvalo to ani čtyři hodiny). Příběh je uvěřitelný, bez klišoidních zvratů a přestože jsem od závěru čekal něco jiného, zklamán jsem nebyl.

Klíčovým prvkem celé hry jsou rozhovory s Delilou přes vysílačku. Ty jsou nejen vynikajícně nadabnované, ale rovněž skvěle napsané a kolikrát jsem si přál vědět, jak by rozhovor probíhal, kdybych vybíral jiné volby. Bohužel vzhledem k povaze příběhu nemá Firewatch velkou znovuhratelnost a pochybuju, že hru někdy rozehraju znovu. Poslední výtkou je rovněž přemrštěná cena (9€ v 60% slevě je za tak krátkou hru i tak dost).

Pro: Atmosféra, rozhovory přes vysílačku, uvěřitelný příběh, audiovizuál.

Proti: Velmi krátké, cena.

+16+16 / 0

Hra, ke které se vracím ráda a velmi často. Soundtrack je naprosto úchvatný. V herní oblasti nám tento kousek nabídne propracovaný příběh a také originální.
0+4 / -4

Firewatch se ukázal být něčím trochu jiným, než jsem si představoval. Myslel jsem si, že mě emocionálně vydojí, jako To the Moon, ale to se nestalo. Ve skutečnosti to ale vlastně ničemu nevadí. Do téhle hry se člověk zamiluje po první minutě z uváděných 4 hodin hraní.

Emocionální smršť je překvapivě nejsilnější v začátcích hraní, kde se hráč prostřednictvím textových dialogů s možnostmi voleb dozvídá o Hankových problémech, a velmi chytře jej uvede do deprese, aby se vzápětí mohl cítit jako člověk, který skutečně utekl od problémů do přírody. Najednou je všechno tak jednoduché, jak by člověk odpočívající si od nepřízně osudu mohl jen přát. Běž zkontrolovat tohle, zkontroluj tamhleto...

Hra nabízí snad nejlepší zážitek z dialogů, který jsem kdy zaznamenal. Jak "D", tak Hank působí naprosto přirozeně a hlavně mají oba neskutečně krásné hlasy. Není těžké se přistihnout při přání, aby protagonisté ještě chvilinku mluvili. S tím souvisí také různé vtipy, které by bez tak perfektního voiceactingu vyzněly úplně suše.

Grafika je silně stylizovaná, ale to vůbec ničemu nevadí. Hlavní síla hry je totiž ve zvukových kulisách a místy téměř Twin Peaksovské atmosféře. Jak dabing, který jsem už vychválil, tak soundtrack jsou tak perfektně padnoucí do nálady hry, že je to celé jeden balzám pro uši.

Za problém hry bych označil trochu nedotažený scénář. Začátek hráče tak navnadí, že se od hry ani nemůže odlepit. Zhruba v polovině ale tempo trochu vázne a to je docela škoda, i když hra nenudí. Po všem, co bylo v příběhu nastíněno, jsem čekal setkání D a Hanka, spiknutí, boj o život, řešení záhady, únos mimozemšťany. Možná i všechno najednou. Zakončení v podobě nalezení mrtvoly je sice celkem originální fackou mířenou na obličej snílků, jako jsem já, ale zároveň naprosto nestačí konkurovat nastavené laťce z počátku příběhu. Kór, když Brian konkrétně mně vůbec nijak nepřirostl k srdci. Strašně moc jsem chtěl vidět, jak vypadá Delilah, protože do jejího hlasu by se dokázal zamilovat nejeden chlap.

Firewatch byl pro mě takový polo-poetický zážitek. Očekával jsem něco, co jsem nedostal, ale přesto jsem spokojen. Zájem, s jakým jsem prozkoumával přírodu, se ve mně dlouho nepodařilo vzbudit žádné hře a stejně je tomu i u rychlé vzniknuvšímu vztahu k postavám nebo u desítek teorií, které se mi v souvislosti s děním prohnaly myslí. Firewatch určitě má nevyužitý potenciál, ale i tak jsem rád, že se tvůrci drželi při zemi, protože tahle hra je v jádru o životě. A v tom vesmír nezachraňujete.

Pro: Protagonisté, voice acting, soundtrack, atmosféra, běžně-neběžné úkoly

Proti: Nevyrovnaný zážitek

+12+12 / 0

Já ty kluky z Campo Santa mám rád. Pár let jsem poslouchal jejich Idle Thumbs podcast a Walking Dead, jehož první sezónu psali, jsem si taky užil. Ale Firewatch mě nějak ne a ne zlákat..přeci jen, další Walking Simulator, už jsem jich nahrál dost a na další jsem neměl chuť. Ale když už je ta výzva, Matt mi to spolu s pár dalšími hrami doporučil a Steam to měl zrovna ve slevě..tak proč ne.
A Firewatch u mne zabodoval od začátku. Nastolení Henryho nezáviděníhodné situace je přirozené a hudebně skvěle podkreslené. Pak následuje samotné procházení parku Shoshone, a to se prostě nedalo nekochat. Nádherně zpracovaný svět z tabletu Ollyho Mosse je prostě radost prozkoumávat. Ale je fakt, že ve výsledku je park víceméně lineární a ke konci už mě ty dlouhé treky příliš nebraly, naštěstí Henry umí vytrvale sprintovat.
Každopádně v čem Firewatch vyniká nejvíc jsou dialogy a prokreslení Henryho a Delilah. Jejich vztah mě prostě zajímal a oceňuji že dialogy byly dost interaktivní a zároveň vždy výborně napsané a nadabované. Akorát mi celou dobu vrtalo hlavou odkud ten Henryho hlas znám, no samozřejmě je to Harry z Mad Men.
Mysteriózní zápletka působí skvěle, hlavně jak se začne komplikovat a Henry s Delilah začínají být čím dál zoufalejší. Že vše končí velmi civilně a posmutněle? To kvituji s povděkem.

Herní výzva #9
+24+24 / 0

Hra má velmi chytlavou atmsoféru, skvěle kombinuje příjemný klid, ticho a samotu se skličujícím pocitem, že vás někdo neustále sleduje. Osobně nemám ze samoty v přírodě dobrý pocit. Příběh byl docela napínavý, místy odlehčený, místy vážný, ale mám dojem, že mi zůstalo pár nezodpovězených otázek. To však není vždy na škodu :)

Dalo by se říct, že je to celkově krátké, také mě to chytlo tak, že jsem to dohrál na jeden zátah za nějaké 3 hodinky. S odstupem bych řekl, že herní délka je tak akorát, aspoň to není moc uměle natahované.

Velké plus je u mě jakožto "orienťáka" zvládnutá práce s mapou, to se dnes zas tolik nevidí.

Celkově bych Firewatch určitě doporučil, nenechala ve mě žádné negativní emoce :)

Pro: napětí, ticho, komunikace přes rádio, práce s mapou, krásné prostředí

Proti: nahaté slečny se schovaly za kámen :(

+14+14 / 0

Jsem ráda, že čestné místo poslední dohrané hry v roce 2016 získala právě hra Firewatch. Když se zpětně podívám do svého seznamu letošních dohraných her, můžu s klidným svědomím říct, že mě za poslední půl rok žádná hra neoslovila tolik jako tato.

Potulovat se sama po divočině je jedním z mých snů a zároveň noční můrou. Záviděla jsem hlavnímu hrdinovi bydlení ve věži s omračujícím výhledem a zároveň se děsila zranitelnosti, jež poskytovala omezená možnost kontaktu s jiným člověkem. Ten pocit, když jsem se vrátila z delší vycházky z neznámého prostředí a zahlédla z dálky svoji známou věž, mě vždy naplnil určitým pocitem bezpečí, který jsem snad u jiné hry ještě nezažila.

Skvělý vzhled hry a vizuál flóry však nedokázal nahradit až na pár výjimek chybějící faunu, která by hru oživila a jistě přidala více dobrodružných zážitků (marně jsem se těšila na medvěda grizzlyho).

Příběh vypadal ze začátku slibně, ke konci ve mně však vyvolal spoustu nezodpovězených otázek. Přesto jsem hru dohrála s nadšením a ráda si ji někdy znovu, ať už jen kvůli atmosféře, zahraji.
+38+38 / 0

Firewatch mě od začátku dostal nádherným úvodem, který i přes pár krátkých vět a decentní hudbu dokáže být strhující a dojemný, jako jediná vynikající scéna v Up. Hlavní hrdina, stejně jako všechny ostatní postavy, následně utíká do lesů a téma útěku před vlastními chybami se nese celou hrou. Od té chvíle mě nepřestávali překvapovat nečekaně lidsky a nesmírně detailně napsané postavy, jejichž příběhy, chování a osobnosti dávají smysl. Z na první pohled povrchního příběhu se tak při bližším zkoumání prostředí, textů a rozhovorů stává fascinující studie osobnosti, kterou bych ještě před pár lety od hry opravdu nečekal. Klobouk dolů.

Z herního hlediska je na Firewatchy nejvíce zajímavá jeho obyčejnost a jak s ní pracuje. Podobně jako Gone Home před hráče klade kulisy, ve kterých očekáváme jisté situace a hratelnost. Tím nás hra nechává v neustálém napětí, kdy už to konečně přijde. Stejně jako hlavní hrdina tak začneme (opět) utíkat a vymýšlet si vlastní konspirace a neuvěřitelné příběhy. Nic z toho se ovšem nestane. Možnost volby odpovědí potěší větvením dialogů a jejich následky. Nope, snažit se ale vždy můžeme. Nádherný vizuál následně přímo svádí ke kochání a zasněným procházkám. Ani to dost dobře nejde.

Na konci tak můžeme být zklamaní. Zklamaní stejně jako v životě. Realita nás dohnala a mimozemšťani zase za nic nemohou. Žádné strhující finále. Žádné velké odhalení a dramatická hudba. Jen lidské chyby a jejich následky. A také to, že útěk nikdy nikam nevede. Ani ten do herních světů.

Jsem opravdu rád, že dnes mohou vznikat hry jako Firewatch a těším se, s čím přijde Campo Santo příště. Spolu s Everybody's Gone to the Rapture jde pro mě o nejhodnotnější příklady dospělosti herního média.
+15+15 / 0

Málokdy se mi stává, že mám ze hry tak nejednoznačné pocity. Dost možná jsem udělal tu chybu, že jsem až příliš sledoval všechen ten humbuk kolem ní a vnímal ohlasy popisující vtištění obrysů lidskosti a tvrzení, že hra svým způsobem vypovídá něco o nás všech.

Firewatch je hra vizuálně pěkná. Sice mi místy neseděla její trochu ne úplně typická vizuální stylizace, nicméně věřím, že stejně tak jako cokoli v této hře mělo i toto svůj důvod. Obdobně jako i u jiných procházeček tak i zde platí, že ne každému tento typ her vyhovuje a najdou se určitě lidé, kterým nesedne vůbec (osobně se řadím k těm, kteří mají walking simulátory rádi).

Moje potíž je v tom, že nečekám od procházecích simulátorů nějaké hlubší zamyšlení nebo přemítání nad tím, jak vlastně žijeme naše životy. Je tu příběh dvou veskrze obyčejných lidí, kteří propírají proč na tomto místě vlastně jsou a čím si v životě prošli. Je tu určitá dějová linie, která v celkovém obrazu stojí spíše v pozadí vlastních dialogů, které jsou tak obyčejné, až jsou nezajímavé. Nutnost věnovat se převážně drobnějším úkolům na moment střídá hráčovu pozornost, aby posléze opět absolvoval dialogy, které v zásadě nemají valnějšího smyslu, než zabít samotu a vypovídat se tomu druhému, co máme na srdcích a jaká minulost nás pronásleduje. Netvrdím, že je to špatně, nicméně takový způsob herního přístupu mi prostě nevyhovuje.

Firewatch se hraje poměrně dobře a nemohu říct, že bych zažil moment, kdy bych se ve hře přímo nudil. Bohužel ani zájem nebo nadšení nad postupem se mi z nějakého důvodu nedostávalo. Šel jsem pomalu, prohlížel si prostředí, detaily a věnoval se maličkostem, ale přesto všechno dialogy dvou hlavních protagonistů mě nechávaly chladným (není to tím, že bych nebyl vnímavý nebo že bych neměl tento typ her rád, ale zkrátka ono kouzlo se nedostavilo). V určitých chvílích mi dokonce přišlo, že rozhovory dvou hlavních protagonistů a jejich logika uvažování připomíná spíš pohled na svět očima předpubertálních dětí. Možná je to jen můj pocit, možná je to tam schválně, nevím a upřímně se nad tím ani nechci moc zamýšlet.

Nechci tuto hru nijak zavrhovat, protože z principu každý herní zážitek je subjektivní a zatímco mě tato hra výrazněji neoslovila, tak někdo jiný v ní může nalézt originální herní prožitek. Bohužel, Firewatch není typ hry, která by člověka motivovala k opětovnému zahrání, přestože tvůrci hru průběžně doplňují a aktualizují (nové achievementy, možnost volné nepříběhové explorace, audiology tvůrců atd.).
+11+11 / 0

Závidím všem přítomným, kterým hra přišla jako všechno, jen ne výzva. Pro mě, osobu s takřka naprostým orientačním nesmyslem, byla myšlenka na pohyb pomocí mapy a kompasu menší hrůzou a samotná praxe potom hrůzou větší. A když se pak chudák Henry musí orientovat s pomocí vykutáleného technického zařízení? Snad bude stačit, když řeknu, že pípání mi znělo hlavou ještě div ne týden.

Abych si ale jen nesypal popel na hlavu, těch osm až deset hodinek u Firewatche mi zůstane s popraškem příjemného zážitku. Noční výpravy mě příjemně znervózňovaly, ty denní mě naopak nutily neustále zírat do krajiny (snad proto delší herní čas než u ostatních) a když jsem zabloudil, tak jsem se aspoň hezky prošel. A že jsem se OPRAVDU hezky prošel. Že toho po příběhové stránce mnoho neovlivním, mi došlo takřka hned, a proto jsem se jen nechal příjemně nést skrz mysteriózní story a pokoušel se flirtovat s Delilah natolik, abych zvedl mému hrdinovi již tak dost pošramocené sebevědomí (úvodní hra s textem měla za následek, že mi ten kluk fousatá přirostl k srdci opravdu hned) a milé operátorce abych zachránil zdravý rozum. A ano, balil jsem ji, přiznávám se, ten hlas měla dokonalý, tak nelžete, že vy jste to nezkoušeli.

Přiznám se, že nerad hraji mysteriózní hry, protože u hraní se ze mě stává malý kluk a hlavně strašpytel, který se bojí podívat se za nejbližší roh jeskyně, lesa či cestičky. Část, kdy mě (ne)čekaně někdo praštil do hlavy ve chvíli, kdy jsem čekal, jestli se u jezera nakonec vážně neobjeví toho času zmiňovaný medvěd, mě tedy z křesla zvedla rychlostí průměrně zdatného geparda.

Jinak mě ale celé pátrání bavilo a byť některé součásti celého tajemství přinesly tolik otazníků, na které relativně triviální řešení zkrátka z logiky věci stačit nemůže, šlo mi spíše o atmosféru, o poselství celé hry. Tady se totiž vyprávělo o samotě, o místě v životě a klopýtnutích na osudových křižovatkách. S těmi se, myslím, dokážeme ztotožnit všichni.

Pro: Postavy, dialogy, atmosféra

Proti: Dlouhá trasa z jednoho konce mapy na druhý, logické otazníky plynoucí ze závěru

+11+11 / 0

Firewatch mi ze všeho nejvíc připomínala takový ten typ festivalového filmu, u kterého jste strašně vděční, že se tam stalo aspoň něco. Celé je to jeden velký koridor, který vás vede lineárním příběhem, během kterého vám dojde, až jak moc byly možnosti komunikace v 80. letech omezené a že pracovat více než jednu sezónu jako požární hlídka v národním parku není dobré pro psychické zdraví. Hra ve mně zanechala pocit nejednoznačnosti: odhalili jste něco, čemu už se nedalo zabránit, vaše komunikace s Delilou byla taková pořád strojeně vtipná a odnikud nikam, a neměli byste být vlastně někde jinde? Myslím, že to bylo jejím (nezávislým) cílem.
+13+14 / -1

Celou dobu jsem se modlil, aby z příběhu nevzešla nějaká nadpřirozená macho 3.14čovina, která by pozitivní dojmy, z jinak příjemné immersive chodičky, zadupala do země. A ne! Nestalo se. Příběh je opravdu uvěřitelný, stojící na reálných základech, bez zbytečných bejkovin kolem. Přikoval mě k monitoru tak silně, že jsem celou hru dohrál na jeden zátah.

Rozhovory mezi Henrym a Delilah jsou perfektně napsané a nadabované. Nestojí na provařených frázích a očekávaných reakcích. Naopak, každé zvednutí vysílačky posunuje příběh a celkový prožitek dál. Obě postavy jsou chybující, projevují emoce a nebojí se čas od času hodit do placu příjemný džouk, který dokáže pohnout s koutkem.

Firewatch je pro mě velkým překvapením. Jedinou věc, která mi tak trochu vadila, byla zvuková stránka. Např. došlapování snad úplně chybí, stejně tak zvuk lesa je dost utlumen a když člověk zesílí i to málo, nestojí to za nic.

Při hraní jsem si často říkal, jaké by to bylo, kdyby hru někdo předělal do Cryengine. Kdyby všechno to okolo vypadalo trochu "reálněji". Originální grafická stylizace není k zahození, ale přeci jen některé místa působila dost prázdně, což mě tlačilo k tomu danou lokací prostě proběhnout. Firewatch není o kochání se. Kdyby byl, byla by to jasně pětihvězdičková hra...

Hodnocení: ✰✰✰✰
+25+26 / -1

Firewatch je více nevšední zážitek, než-li plnohodnotná hra. A za sebe musím říct, že se mi hodně líbí, kam tento žánr, možná trochu hanlivě označovaný jako "walking simulator", směřuje. Se stále menším množstvím času investovanému hraní totiž začínám upřednostňovat právě kratší a intenzivnější herní zážitky.

Firewatch nejspíše není hra, kterou si zahrajete vícekrát. S největší pravděpodobností pro vás nebude výzvou po herní stránce a strávíte u ní jen několik hodin. Na oplátku vám za to dá skvěle vykreslené postavy a hodně podnětů k přemýšlení. Spíše než nějaký konzistentní příběh jsou to právě ony, díky kterým si hru budu dlouho pamatovat.

Nádherná grafická stylizace a citlivé použití hudby pak společně brnkají na struny pocitu samoty, melancholie a jisté osudovosti života. Firewatch je totiž hra o lidech, kteří jsou nedokonalí, dělají chyby a občas od problémů utíkají, namísto toho, aby je řešili. O takových, které vidíte kolem sebe a v zrcadle den co den.

A právě díky tomu to celé působí tak nějak uvěřitelně a jednoduše lidsky. Pokud je tedy tohle něco, co ve hrách hledáte, určitě si Firewatch zahr... zažijte. :)
+33+33 / 0

Čo sa mi páčilo?
Úvod hry ma emotívne rozsekal na kusy. Bolo mi z toho do plaču a ledva som vedel pokračovať ďalej a je veľká škoda, že podobne silnú emóciu už príbeh ďalej neponúkne. Graficky je to veľmi príjemné a niektoré scenérie a farby sú pastvou pre oči. Príbehom je to zo začiatku tiež zaujímavé. Hlavné postavy sú sympatické a ich rozhovory sú napísané pútavo a vtipne a sú ozdobou celej hry.

Čo sa mi nepáčilo?
Pobehovanie lesom je zo začiatku niečo nové, stále sa odkrývajú nové miesta kde hráč ešte nebol, no postupom času sa to pobehovanie stalo otravným aj kvôli častej návšteve už videných miest. To behanie po lese ma už v druhej polovici hry prestávalo baviť. Príbeh, ktorý bol zo začiatku veľmi pútavý, stráca ku koncu na šťave a neuspokojil ma jeho smer a ani koniec.

Zhrnutie
Je to pútavo napísané a pekne to vypadá. Vyvrcholenie príbehu mi nesadlo a časté behanie lesom ma v druhej polke hry už vyčerpávalo. Po dohraní mám rozporuplné pocity. Hru aj napriek tomu odporúčam, niekomu to celé môže sadnúť a bude spokojný.

Pro: Pekne to vypadá, kvalita dialógov je ozdobou hry, zo začiatku zaujímavý príbeh, emotívny úvod, sympatické hlavné postavy

Proti: Veľa únavného behania po lese, rozuzlenie príbehu ma sklamalo

+14+14 / 0

Jelikož naprosto miluji Dear Esther a jiné artové hry, kde se "nic neděje", rozhodně nehodlám Firewatch vyčítat, že je málo akční a zábavná. Naopak, místy mi přišlo, že se děj odvíjí zbytečně rychle a ve hře se toho děje moc. To hlavní, na čem Firewatch staví, jsou dialogy mezi hrdinou a nikdy nespatřenou šéfkou, což je jednak výborný nápad a jednak jsou skvěle a přirozeně napsané a nadabované, a atmosféra. Atmosféra divočiny, která je po obrazové a zvukové stránce krásná, atmosféra znepokojení, která nepříjemně houstne a napětí, které skvěle funguje a je velmi zručně dávkováno... až do chvíle, kdy dojde na odhalení pointy. U hry, jejíž těžiště je vlastně jinde, totiž v imerzi, bych nebyla příliš přísná v kritizování logických trhlin v zápletce. Jenže tady odhalení toho/těch kdo/co za tím jak a proč stojí prostě nedává smysl. Proč Ned trestá Delilah, když obviňuje sebe a její podíl na neštěstí vůbec neřeší? Proč trestá Henryho, který s tím nemá nic společného? Pokud je pomatený, proč neškodí i ostatním hlídkám? Kde jakožto pohřešovaná a hledaná osoba sehnal všechny zásoby a materiál - ve hře není ani zmínka o tom, že by se rangerům něco ztrácelo? Proč škodí tak sofistikovaně a nákladně? Proč mu FFS stojí zato postavit celou falešnou "výzkumnou stanici", aby jednou vypsychoval hrdiny? Kde se tam vzal ten plot? Proč za sebou permanentně nechává jasné stopy a návodné indicie, když nechce, aby ho hledali, jak sám říká v nahrávce? Proč jim nechá klíč od jeskyně, když to poslední, co chce je, aby našli tělo? Proč vůbec Henryho v jeskyni zamkl, když musel vědět, že má i jiný východ? Východ, který vede přímo ke schovce jeho synka? Ne fakt, nemá to hlavu a patu. Což trochu zklame, ačkoli mě třeba ne zas až tolik. Co mě zklamalo poněkud víc bylo, že odhalení přichází v několika ne zcela dobře časově i obsahově dávkovaných částech, konec hry je příliš dlouhý a z hlediska atmosféry i děje řídký. Do té doby pečlivě budované napětí vyšumí a příběh dojíždí na setrvačník místo toho, aby opravdu vyvrcholil. To je velká škoda. Nicméně to nijak nesnižuje mé nadšení z té větší části gameplaye, která mě prostě pohltila, přinutila mě se jen tak pro flavour procházet a fotit přírodní krásy a zkoumat všechny detaily ve formě obrázků, plakátků a knížek, a následně mi způsobila i nepříjemné pocity ohrožení srovnatelné s leckterou hororovou hrou.

Pro: atmosféra, dialogy, budování napětí, výtvarná stránka, pomalé tempo

Proti: v závěru hra ztrácí dech, příběh "za tím" postrádá logiku

+18+18 / 0

Takhle hra má jednu zvláštnost v tom, že na ni snad ani nedokážu napsat adekvátní komentář. Mě nic nenapadá. Konec na mě nějakým způsobem zapůsobil, rozhodně je to asi jedna z nejlepších variant co mohla být. Ale o zbytku hry toho není moc co říct. Gone Home to měl zvládnuté trochu líp.

Snad jsem z toho správně vycítil, že hra útočí podobně jako Life is Strange na hráčovo "to bych udělal/ to bych neudělal" a konkrétně u jedné velké otázky. Hlavní postava má těžce nemocnou ženu s velmi krátkou dobou trvanlivosti a doufám, že z databáze her nikdo neví, jaký to je život. Já mám z toho popravdě už pěkně nahnáno, když to cpou snad do všech her/filmů. Henry se snaží se sice sebevíc ale... ne Silent Hill 2 to není, Henry jen skončí v divočině jako hlídač, poté co si ženu vezme do péče její rodina. Tohle se vše odehraje v úvodní pětiminutovce pomocí dialogového okna, nebo jak to jen správně nazvat.

Firewatch je celý jako nějaký kratičký seriál o 4 událostech, jinak je plný rozhovorů. Nejsem si jistý, zda by moje volby mohly ovlivnit cokoliv jiného, než kosmetický vzhled nějaké maličkosti (např kresba), ale o to tu taky přeci nejde. Líbilo se mi že ačkoliv se párkrát trmácíte docela daleko, tak může nastat nějaká událost a "den" najednou skončí a jede se dál. Žádná natahovačka.

Jedinou společností je vám hlas ve vysílačce. Hlas vaší kolegyně Delilah, která se docela rychle začne zajímat o váš život a vznikne mezi vámi jistá náklonost. Spolu řešíte několik záhad asi typických pro danou oblast. Nic moc světoborného, ale záhady jsou docela milé a jejich závěry docela logické.

Vrchol (nemyšleno ironicky) byl ale samotný závěr, kde vlastně skoro o nic nešlo, jen o jeden hloupý dialog. Volba, která sice není o tom obětovat celé město a zachránit tím kamarádku. Je to jen žblept, který nemá na nic dopad... a nebo vlastně dopad na hráče samotného. Konec zachránil trochu i hodnocení, ačkoliv jsem si vědom, že mnozí to budou právě kvůli tomu konci srážet.

Ach co bych jen řekl já na tom místě. Chtěl bych dál utíkat, nebo čelit realitě? Když se člověk zachová jako ko*ot už ve hře, jak by to zvládal v realitě. Snad to nikdy nebudu muset zažít.

Výlet do divočiny ale hezký.

Pro: Hra se trefuje do černého tam kde zamýšlela.

Proti: Nevím, jestli zamýšlela i něco jiného. Nic víc na mě obzvlášť nezapůsobilo.

+5+6 / -1

Jmenuji se Henry a stal jsem dobrovolnou hlídkou před požáry. Proč jsem odešel od civilizace do přírody a opustil společenství lidí, se dozvíte brzy. Zde v strážní věži, která se stala mým novým domovem, sepisuji na svém psacím stroji veškeré události. Mým jediným společníkem a hlasem je má nadřízená Delihla. Stala se jediným kontaktem s člověkem, rádcem a jistotou.

I když zde, v přírodě není nic jisté. Dravá zvěř, riziko nehody a najednou i podivné události co se stali včera. Musím to ještě prověřit, jelikož si nejsem jist co si o tom mám myslet. Co to vše vlastně znamená, napíši zítra do svého deníku.

Firewatch staví svoji atmosféru na těchto tématech, a hraje si hlavně s hráčovou představivostí, který si teprve skládá obrázek života v této divočině. Je to opravdu nevšední zážitek, i když nemusí být pro každého. Mě ovšem dostal a potěšil svým stylem.
+12+14 / -2