Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Přiznám se, že po úvodních pár minutách, kdy jsem viděl skutečný vizuál hry a nečerpal z toho, jak hra vypadá pouze na trailerech a dalších videích, jsem měl chuť hru na Steam vrátit a poděkovat, že toto opravdu nechci. Po bezmála pěti hodinách hry musím říct, že bych v roli hráče udělal kardinální chybu.

Ano, hra neoplývá nejhezčím grafickým kabátem a zpočátku loudavější průběh není tím, co by mě do hry od samého začátku vyloženě vtáhlo, ovšem poté, co jsem sám sebe přesvědčil, že možná právě takto hra vypadat měla, jsem postupně velmi rychle začal svůj úvodní postoj měnit. Byl to právě onen příběh, který pojednává o chlapíkovi jménem Henry, který v důsledku složitějšího partnerského vztahu vstoupil do řad pracovníků národního parku ve snaze si mimo jiné trochu vyčistit hlavu a alespoň zčásti tak zapomenout na trable, které jej před nástupem na místo doprovázely. Tam pak začíná jeho spolupráce s kolegyní Delilah, s níž komunikuje prostřednictvím rádiového spojení a s níž kromě povinností řeší i klíčovou záhadu, která tuto dvojici začíná spojovat nejen po stránce pracovní. Přiznám se, že podobně laděný příběh ve hrách postrádám, popř. jsem bohužel neměl příležitost se s takovým setkat, každopádně ale vím, že ten mě postupně horlivě tlačil k postupu hrou včetně touhy, aby se tato dvojice sblížila a na konci z nich nebyl jen pár ryze pracovní.

Co dodat? Pro mě příběhově poměrně výjimečný titul, který se nezaměřuje výhradně na objasnění zápletky příběhu, ale dává prostor i pro postupné sbližování hlavních protagonistů, které téměř i převálcuje hlavní zápletku a častokrát udělá příběh mnohem hezčím s myšlenkou, že jeho pokračování se podle mě vyloženě nabízí. Kéž by tomu tak bylo!
+29
  • PC 95
Když nám teda shořel kus parku v Českém Švýcarsku, řekl jsem si, že doženu tenhle restík. Právě dohráno a úplně mi to vyrazilo dech. Úžasný příběh o životě a jeho nevyzpytatelných cestách. Kdo může říct, co nás může potkat na útěku před sebou samým? Tady je jeden z možných pohledů na věc.

Na prvotinu studia je to skvěle dotažené. Věděli přesně co chtějí udělat, jaké pocity během hraní vyvolat a daří se jim to po celou dobu. Smutek, napětí, tajemno, nostalgie - všechno tu je a všechno funguje. Hra naštěstí není dlouhá a tak pobíhání po parku nestihne začít nudit.

Pro: Příběh, úžasný dabing a živě napsané dialogy

Proti: Občasné zadrhávání na překážkách v krajině

+28
  • PC 85
Příjemný zážitek a další důkaz, že prostě miluju dobré walking simy. Firewatch je navíc spojení civilního příběhu se skvěle prokreslenými postavami a hikování v malebné přírodě. Tenhle realistický explorativní gameplay spoléhající především na atmosféru a imerzi mi sedí naprosto dokonale. Vtipné je, že jsem celou hru odehrál pomalou chůzí, neboť jsem netušil, že se v ní dá běhat (běh je podivně nabindován na klávesu R) a považoval to za zcela pochopitelný tvůrčí záměr. A vůbec to ničemu nevadilo, vlastně spíše naopak.

A první hodiny skládající se z pohodového hraní si na rangera courajícího poklidným tempem po lese mě bavily náramně. Stylizovaná grafika vypadá jako celek moc pěkně a pokud jsem se příliš nezaměřoval na detaily, kochal jsem parádním nasvícením scén a velice slušně nadesignovaným prostředím. Některá místa i přes nižší míru detailů dokázala zachytit atmosféru lesa velice věrně. Technicky by šlo ale leccos doladit. Některé výhledy jsou zbytečně low-res, narazil jsem na řadu děr v texturách, stejně jako levitující porost. Další věc, která mě trochu vytrhávala z imerze, bylo jedno jediné schéma skalní římsy. Jedná se ale vesměs jen o detaily.

Dialogy, kde hlavní hrdina promlouvá vysílačkou s kolegyní Delilah, jež střeží sousední rajón, jsou napsány hezky přirozeně a leckdy dost vtipně. Hezky je tu zachyceno budování vztahu - od prvotního oťukávání, přes postupné seznamování až po vtipnou přátelskou souhru. Při hraní jsem měl pocit, jako kdybych sledoval takové to pohodové indie drama, které neřeší zdánlivě nic, ale zároveň všechno. Láska, bolest, ztráta, útěk před sebou samým. Ve druhé polovině se začne odvíjet mysteriózní zápletka, která mě zprvu docela vyděsila. Rozhodně jsem nechtěl, aby se ze hry stala jen další konspirační nebo dokonce sci-fi záležitost v řadě. Inu, naštěstí se tak nestalo a jsem za tenhle střízlivý přístup rozhodně rád. Nicméně v závěru jsem měl pocit, že cosi mezi Henrym a Delilah zůstalo nevyřčeno. A love story tím nemyslím. Spíše, vzhledem k zevrubnému prologu, i nějaký... epilog?

Civilních příběhů ve hrách není nikdy dost. Firewatch sice nepatří po emoční stránce mezi úplně to nejsilnější, ale i tak se velice příjemně hraje, prostředí vtáhne a postavy a to i včetně hlavního hrdiny působí živě a lidsky. Za mě dobré a těším se, co Campo Santo předvede dál.

Pro: civilní příběh a lidské dialogy, poklidná atmosféra, prostředí Yellowstonského národního parku jako stvořené ke kochání, focení a rozjímání, představení hlavního hrdiny v úvodu naprosto done right

Proti: pár technických chybek, občasné fps dropy, lehce nedořečený závěr

+33
  • PC 85
když firewatch pustíte, je vám naservírován úvod jako jen málo kde. text, pár scén, nádherná příroda a emoce. a přesně v těchto oblastech firewatch exceluje. nesnaží se vám předkládat žádné hádanky, žádnou akci a přesto si vás udrží až do konce.

Pro: příroda, atmosféra, scénář

Proti: některé pasáže jsou zbytečné zdlouhavé

+7 +8 −1
  • PC 80
Firewatch dohráno ve dvou sessions za celkem 4 hodiny a pár drobných. Koupeno (na GOGu) se slevou za 5 ojro. Za cenu beze slevy (20 ojro) by mi Firewatch (aka požární hlídka) připadal trošku moc.

Ohodnotit tohle dílko je opravdu nelehké. Některé aspekty hry jsou naprosto bezvadné a dokonalé, jiné jsou jakože spíše nejsou.

Tohle je totiž víc než hra takovej semi-interaktivní film z pohledu z první osoby. Ve skutečnosti zde chybí mechanismy, které dělají hru hrou. Jediná interaktivita co firewatch nabízí je chození a možnost vybrat si z dialogových voleb. Jinak zde není ale opravdu lautr žádná herní mechanika. Možná vás napadá, že ve spoustě her těch mechanik vlastně také není moc. Ve hrách o autech řídíte auto, ve střílečce běháte, mačkáte čudlíky (na otevírání dveří) a střílíte. Tady je to ale přesto jiné a můj pocit je, že ve Firewatch je chození dotaženo do takové sterilní formy. Vy totiž nemůžete nikam spadnout, nemůžete se nijak unavit, není potřeba nikdy popoběhnout, není potřeba nikdy řešit kudy půjdete. Druhá aktivita je mluvení do vysílačky. Tahle aktivita je rozhodně mnohem zábavnější než chození. Sice pokud se nepletu nevede k žádným zvratům a konec je jen jeden, dialogy jsou ale bezvadně napsané a snad u žádné jiné hry jsem necítíl díky pohledu první osoby a citlivě napsaným dialogům a volbám, co můžete říct/odpovědět, takové immersion jako zde.

To, co Firewatch dělá opravdu naprosto bezvadně a skvěle, je atmosféra, která je vystavěná na velmi dobrém, uvěřitelném a neskutečně citlivě vymyšleném příběhu. Zasazeno do graficky krásně tvarovaných kulis přírody národního parku a podtrženo krásně napsanou (v případě Firewatch opravdu kráááásně) a do příběhu a na specifická místa skvěle zakomponovanou hudební složkou. Mapa budí dojem velkého openworldu, ačkoliv je spíše malá a koridorová, střídají se zde ale denní doby, počasí a různé atmosférické efekty (ačkoliv tohle není úplně přesně řečeno) a opakovaný průchod stejnými místy nenudí, protože se vždy děje něco nového a atmosféra je vždy jiná.

Za speciální zmínku stojí začátek hry, ze kterého jsem měl husí kůži. Prvních 30 minut totiž je naprosto nefalšovaných 100%, ono je to totiž i dál stejně dobré, akorát po odpadnutí úvodního wow efektu vám může začít připadat, že zde vlastně chybí interaktivita, která by nějak skutečným způsobem, jež by navozoval dojem, že to je na vás, ovlivňovala průchod hrou.

Shrnutí:

Po umělecké stránce (příběh, hudba, dialogy, prostředí, atmosféra) naprosto 100% zážitek.
Po herní stránce musím dát 60% protože celkem nuda. Ačkoliv zlepšují to alespoň dialogové volby a např. pohyb po krajině za pomoci kompasu a orientaci s mapou (hrál jsem bez zobrazování vlastní pozice na mapě a s vypnutým HUD). Výsledek je 80%. Firewatch rozhodně stojí za 4 hodiny času (imho ale už ne za 20 ojro, takže bych počkal na slevu).
+23
  • PS4 90
Naprosto skvělý minimalistický walking simulátor, který mě fascinoval s každým novým dnem víc a víc. Na první pohled může působit stroze nebo lacině, přitom je vypilovaný do posledního detailu, bez sebemenšího zaváhání. Příbeh nejspíš ocení pouze dospělejší publikum, kteří už si v životě něčím prošli nebo ví, jaké to je. Všichni nadáváme na podřadné úkoly ve hrách typu “dojdi a přines”, ale tady mi ani nedocházelo, že plním tak prosté úkoly, jak dobře a přirozeně do příběhu zapadaly. Špičkový dialogy se skvělými postavami a namluvením, kde každá věta má smysl. Zajímavé neobvyklé prostředí, zpracování i atmosféra. No naposledy jsem se takhle bavil u Life is Strange, co vám budu vyprávět. O to víc mě mrzí zrušený “In the Valley of Gods”, ale pevně věřím, že se někdy dočkáme.
+23
  • PC 70
Ve hře Firewatch se stáváte Henrym, hlídačem požárů ve wyomingském národním parku. Ten tuto práci vzal jako únik před vlastním životem poté, co ne jeho vinou ztroskotalo jeho manželství. Únik do osamění nabourává jedině vysílačková komunikace s hlavní nadřízenou, hlídačkou jménem Delilah…

Po neobvyklém a efektním úvodu se hráč přesune na hlídací věž v národním parku, ve kterém se odehrává celá hra. V podstatě se jedná o chodící hru ve specificky barevně stylizovaném lese Shoshone doplněnou o výborně napsané dialogy mezi Henrym a Delilah prostřednictvím vysílaček. Právě na kvalitě těchto dialogů odkrývajících psychologii obou postav i jejich vývoj během následujících několika týdnů je postavená základní premisa celé hry a v této části se jí daří skutečně na výbornou, což umocňuje i velmi kvalitní dabing obou postav. Mnohem horší už je to s herní náplní. Ta sestává v různorodém a povětšinou dost nudném procházení se napříč celým parkem, které by bez umně seskládaných dialogů a velmi hutně stupňované atmosféry rozhodně neobstálo.

S pokračujícím časem pak naštěstí ubývá zbytečného procházení z bodu A do bodu B a začíná se i něco dít. Houstne atmosféra a hráč v řadě chvil skutečně neví, na čem je a zda se jedná o realitu či přelud. Závěr však vše vrací do normálního světla a obě postavy se vrací ke svým ‚problematickým‘ reálným životům.

Tahle hra rozhodně není pro každého. Za stupňovanou napínavou atmosféru a již několikrát vychvalované dialogy si však svou šanci zaslouží. Jen kdyby nebylo tolik toho zbytečného chození…

Pro: interakce mezi postavami, zajímavé prostředí, atmosféra, dialogy

Proti: hlavní náplní je hlavně chození, příběh je nakonec slabší, než jaký měl potenciál

+32
  • PC 95
Hned na začátek můžu hlasitě zvolat BRAVO. Ne snad proto, že by hra byla v mejch očích bezchybná, nebo že by to snad byl zrovna můj šálek kávy, ale v něčem prostě z mýho pohledu válcuje konkurenci nevídaným způsobem a po dlouhé době mám po dohrání pocit, že tohle tady prostě ještě nebylo. Ve svym žánru (walking simulator) hra v mejch očích nezná konkurenci.

No, ono totiž překvapivě hned úvod do děje, kterej je řešenej jako prostej interaktivní text mě doslova přikoval k monitoru. Nejen díky čteným informacím, ale především hudba se najednou zlomí... No prostě ta první skladba se opravdu povedla (Prologue).

Samotnej gameplay se odvíjí od potulování se po přírodě a komentováním okolí - naštěstí se ale pořád něco děje. Tempo je zvoleno příjemně - sprint je volitelný, skoro jsem jej nepoužil. Srdcem celé hry je vysílačka a komunikace s šéfkou Delilah. Zprvu jsem nic moc příliš nekomentoval, přislo mi trapný každou blbost hlásit,... no a v poslední hodině hraní už jsem kliknul myslím snad na všechno, na co šlo, jen aby mě z rozhovorů nic neuniklo. Opravdu mě příběh (ale spíše jakási osobní tragédie obou hlavních protagonistů) postupně začal nevídaně vtahovat a tempo časem rozhodně ztrácet nezačal, naopak.

Mezi nesporná negativa můžu zařadit třeba podivné skákání - jen na určených místech, taky HUD (přestože jsem jej zcela vyplnul!) mi neustále vypisuje na střed monitoru bílé nápisy, který jsou zbytečný! Animovaná grafika mi taky mírně nesedla do konceptu - hory na horizontu mi přišly vyloženě odfláklý.

Ale závěr hry je potom vskutku povedenej - jednak rozkrytí celýho lesního tajemství, ale především musím doslova zaplesat nad nápadem vůbec Delilah (vlastně ani Julii) nezobrazit. Patrně každej hráč zažije na konci jakési zvláštní zklamání (nebo to bylo subjektivní?) - myslím prádnou věž. Neznám hru která by ve mě zanechala po dohrání podobně trpkej pocit se zvláštní hořkou pachutí na jazyku.

Asi nemá cenu už se víc rozepisovat. Na tuhle hlídku jen tak nezapomenu. Zvláštní zážitek, kterej se nebojím upřímně doporučit.

95%

Pro: námět, příběh, soundtrack, feeling, originalita, dabing.

Proti: příliš animovaná grafika, tunelovité prostředí, skok, HUD.

+28
  • PC 75
Neviem ani kde začať. Keďže veľa ľudí mi o tejto hre hovorilo, mala som isté očakávania. Musím vychváliť dabing a nádherné prostredie. Grafika sa mi veľmi páčila, bola naozaj krásna a farby úplne nádherné. Jednoducho malo to svoje čaro. Kdežto príbeh už akosi nevychválim.

Začiatok hry ma nudil, pretože to bolo iba bla bla vyber odpoveď bla bla bla klikni na toto a tamto (aj keď neviem na čo to bolo dobré, keď je to jediná možná odpoveď). Našťastie netrvalo to až tak dlho aby som zostala nejak výrazne znechutená. Potom som prišla do krásneho lesného prostredia, a síce chodila som hore dole ako taký debil, čo mi neskôr išlo dosť na nervy. Avšak behanie po lese a stalkovanie sporo odetých školáčok nebolo to čo ma v tejto hre sklamalo . Bol to koniec. Konečne nájdete niečo fakt zaujímavé v tejto hre, ale v podstate sa nič nedozviete.
Proste som koncom hry zostala viac menej zaskočená a sklamaná. Niekedy to bolo napínavé ale potom zase iba nudné chodenie po lese. To čo vyzeralo ako vážna dráma nakoniec dopadlo ako celkom nuda.

Pro: grafika, dabing

Proti: slabý príbeh

+12 +14 −2
  • PC 100
Herní výzva 2019 č. 1 – Lovec trofejí (hardcore)

Rád bych nejdříve varoval, že komentář je plní implicitních spoilerů, které i přes svoji nevinnost mohou hru zkazit. Proto doporučuji si hru zahrát – je skvělá, i pro ty kteří neholdují žánru by to mohl být zážitek – a teprve potom si komentář přečíst. Užijte si to.

Firewatch se řadil mezi hry, které si chci zahrát již velmi dlouho, ale cena mi to nedovolila. Úspěch hry navíc „zavinil“, že cena je vysoká do dnes. Nutno říct, že si to autoři zaslouží, ale bohužel pro některé (čti chudé) osoby je třeba zvážit určité faktory, a tak jsem musel velmi dlouho počkat, než pro mě cena byla odpovídající. A naštěstí jsem ani po tak dlouhém čekání nebyl zklamaný. Ačkoliv nemá tento žánr příliš pozitivní pověst, já mám walking simulátory velmi rád, protože dovedou odvyprávět zajímavý příběh a vyvolat emoce stylem, jak to jiné hry moc nedovedou. Firewatch je jiný, jde totiž proti veškeré přirozenosti současných walking simulátorů.

Nejde pouze o to, že je tvořen dialogem namísto monologu, ale také o samotný příběh, který je nakonec pouze hořkou komedií několika lidí, kteří se ne vždy zachovají správně. Většina těchto her vám však nabídne střípky, z kterých pak sestavujeme příběh a teorie. Myslím, že tento přirozený instinkt společně s tajemnem a pocitem paranoie který hra vyvolává tvoří několik základních reakcí kterou hráči po dohrání mají. Ti, kterým se hra líbila, ale mají potřebu ze střípku tvoři neuvěřitelně teorie a hledat nezodpovězené otázky (je vážně tolik těžké uvěřit, že Dahlia nebyla sociopat ani patologický lhář, ale prostě osoba, která nerada řešila problémy a raději se jim vyhýbala? Proto tam také byla, to jí tam dovedlo. Ani ta spolupráce s Nedem, kterou tolik lidí pokládá za fakt, není nikdy přímo potvrzena, a v kontextu celé hry to nedává smysl). Pak tu máme ty, kterým se hra nelíbila, právě proto, že neproměnila žádnou „epickou“ dějovou linku a zůstala u lidské komedie (nutno dodat, že toto pravidlo nastavila hra už na začátku – „měl bys o této oblasti něco vědět…“) A pak je tu skupina, do které se řadím já. Ti, kteří berou hru takovou, jaká je. Tím nechci říct, že konspirování není fajn, Firewatch k tomu vybízí, ale měl to moc dlouho nevydrželo. Pokud beru na vědomí princip Occamovi břitvy, vše se nakonec vlastně ujasnilo. Nakonec je to pouze letní dobrodružství s poněkud temným tajemstvím. Nic víc, nic míň.

Co největším mínusem celé hry? Především, že se občas snaží tvářit jako geniální interaktivní dílo, ale tuto skutečnost nenaplňuje. Při prvním hraní to ale příliš není zřejmé, pokud tedy člověk hraje podle pravidel hry. Pokud však hru zkusíte víckrát, brzy zjistíte, že i přes to množství dialogů a možných změnách v dialozích si hra často pomáhá, aby vás dostala směrem, kterým chce, a občas vytvoří vyložený nesmysl, aby zůstala v jedné linii – pokud Dahlia skutečně flirtuje s mužem, který s ní prakticky nemluví a pokud ano je hrubý a ještě ví, že ukradl zásoby jídla pro další lidi tak má, za prvé, vážný problém, a za druhé je to nekonzistence v příběhu a charakteru. Tento rozhovor je však nutný, aby se později nalezl záznam, který je citlivější než ostatní a tím uhodil hřebíček na hlavičku. Působí to na mě jako lenošství autorů, protože tyhle pevné body šlo poupravit, aby zde bylo více možností. Naopak je třeba vyzdvihnout skvělou práci dabérů, kteří skutečně dovedli dvěma postavám bez tváře vdechnout skutečný život.

Myslím, že Firewatch 2 by skutečně vzniknout neměl, protože tvůrcům se již nikdy nepodaří vytvořit stejnou atmosféru, ale rozhodně bych si od nich zahrál další walking simulátory, třeba i v poněkud jiném stylu. Nakonec, pokud se jim podařilo vytvořit naprosto obyčejný příběh, který však v lidech probudil konspirační kreativitu, co by asi dokázali, kdyby příběh tak obyčejný nebyl? Rád bych to zjistil.

EDIT: Protože jsem hru dohrál čtyřikrát a občas se k ní ještě vrátím abych něco zjistil, ověřil, nebo jen znova viděl údolí nad kterým létají ptáci a slyšel "Camp approach", zvyšují hodnocení. Trochu té objektivní subjektivity.

EDIT 2: O dva roky později měním na 100%. I přes drobné chybky si to hra prostě zaslouží. Tohle je umění. Čisté umění.
+26
  • PC 75
Na FireWatch jsem si brousil zuby už delší dobu, a když se objevila mezi hlasováním na hru zdarma k desetiletému výročí GOGu, tak jsem pro ní dal hlas. Nevyhrála, ale mohl jsem ji zakoupit s příjemnou slevou. Zaujala mne hlavně tím, že je od ex-týmu z (dnes již kompletně bývalých) TellTale games.

Jedna z věcí co hráče první zaujme je grafika. Nesnaží se být realistická, je spíš kreslená, s realistickou prací se světlem a stínem. Docela pěkně se na to dívá. Zvuk je v pohodě, dabing pěkný a pak už jen prakticky zvuky přírody.

Hra samotná je neobvyklá, nedrží se stylu her TellTale (příběhová linie s občasnými zásahy hráče – to co nakonec TT zahubilo), ale hráč ovládá postavu přímo z prvního pohledu. Co je na hře zajímavé a atmosférické je, že hráč je po celou dobu prakticky v osamění. Jediné co máte je kontakt vysílačkou a výjimečně postava (postavy) v dálce, kam nemůžete. Pokud jde o dějovou linii příběhu, tak není nijak košatá ani rozsáhlá, a vlastně nakonec hráč zjistí, že celé je to mnohem jednodušší, než se zdálo. Projití celé hry je otázka pár hodin.

Krátce řečeno i shrnuto, je to taková herní jednohubka, která za těch pár korun v akci nabídla párhodinovou příjemnou herní procházku s dobrou atmosférou a trochou toho napětí.

Pro: Příjemná grafika, dobrá atmosféra

Proti: Hra je velice krátká a příběh není nijak zvlášť spletitý

+22
  • PC 65
Poslední dobou je tajemných walking simulátorů, kde se člověk pomalu prokousává k zápletce, poměrně přehršel, a musím přiznat, že Firewatch se úplně nezařadil k mým nejoblíbenějším. Na(ne)štěstí je hra krátká a člověk na rozuzlení nečeká dlouho. Navíc se zde stále něco děje a i kochání přesaturovaně barevnou přírodou je docela příjemnou pastvou pro oči.

Hudební podkres je navíc příjemný a vztah dvou hlavních hrdinů je miloučký a osvěžující. Občas trochu zamrzí delší chození sem a tam, jelikož od jednoho k druhému bodu vede většinou jen jedna/dvě cesty, které hráč projde za krátkou dobu klidně desetkrát a už to někdy přestává být ono. Naštěstí se člověk aspoň nemá moc kde ztratit a když náhodou neví kudy kam, hra se snaží mírně napovědět.

Sama o sobě mě hra hodně bavila a nebýt nudnějšího konce, který zdaleka nevysvětluje vše, určitě bych na ní vzpomínala mnohem radši. Bohužel právě i kvůli tomu už Firewatch příliš neláká na opětovné zahrání, které pak postrádá hlubší smysl.

Pro: příjemná oddychová hra, krásná grafika, pěkná atmosféra

Proti: příběh místy děravý a celkově relativně nezajímavý

+21
  • PC 80
Firewatch je další z hrou z řady walking simulátorů. Tomu, kdo tento styl her nemá rád, se jistě nezavděčí, ale pro nás ostatní by bylo určitě na škodu minout tento zážitek. A zážitek myslím opravdu vážně, ve vší počestnosti.

Henry nemá zrovna jednoduchý život a jako skvělou možnost, jak si pročistit hlavu a oprostit se od všech špatných myšlenek, vidí příležitost stát se strážcem parku. Je tu sám, dohlíží na celý park a jediná osoba, se kterou je v kontaktu, je dohlížející nad další částí parku, jistá Delilah.
S D. se postupem času sžíváte, povídáte si intimnější věci a prožíváte spolu situace příjemné i nepříjemné. A vlastně dojde i na to, že tak sami ve svém revíru nejste.

Mapa samotná je poměrně velká, v každém případě zde nejde příliš zabloudit. Procházíte po cestičkách, kde, i když se to může zprvu zdát opačně, není mnoho manévrovacího prostoru a snažíte se vypátrat zprvu běžné "záhady", později však začne situace houstnout.

Firewatch je skvělým relaxačním zážitkem, kde však nechybí sem tam i nějaký ten pocit napětí. Někdy je možná toho lítání dokola trochu víc, než by bylo záhodno, ale nenechte se tím odradit. Když už se máte vykašlat na reálnou procházku prosluněnou krajinou, tak tohle je alespoň solidní alternativa. Ale pozor, tady na hospodu nenarazíte.

Pro: Krásné prostředí, komunikace s Delilah, atmosféra, hudba a ozvučení

Proti: místy trochu zdlouhavé

+24
  • PC 80
Když jsem dohrála Firewatch poprvé před jedním a půl rokem, tak mi v hlavě zůstal hlavně krásný dojem z prostředí, ve kterém jsem se s postavou pohybovala. Ovšem, co se týče příběhu, ten jsem, to se přiznám, trochu pozapomněla, a tak, když jsem měla příležitost si hru zahrát po druhé, tak jsem se jí chopila a nyní píšu komentář s čerstvými dojmy.

Přírodu mám moc ráda, a tak se mi role Henryho, coby strážce národního parku, líbila. Po pěkném, i když smutném začátku, kdy je hráč uveden do života hlavního hrdiny, jsem se lehce vžila do jeho role a začala zkoumat barevné tóny krajiny amerického parku. Vcelku brzy se ozvala D a začala otra... totiž mluvit. Zde bych zmínila hlavní plus hry, a to rozhovory mezi Henrym a Delilah, které jsou kvalitně nadabované a hráč, díky možnosti, co odpověď, se může podílet na formování osobnosti Henryho.

Po chvíli jsem, jakožto Henry, byla uvedena do příběhu, který měl tajemný nádech a dokázal mě držet až do konce. Nebyl nijak zvlášť šokující, když jsem zjistila, o co tedy jde, ale tím, jak byl vyprávěn a postupně dávkován, tak byly chvíle, kdy jsem si říkala "tyjo, o co tam vlastně jde?".

Hru obohacují různé, drobné příhody, jako nález želvičky a její adopci, vyskočení mývala ze starých kamen, nečekaná bouřka, požár. Občas zahrála příjemná hudba, která se bohužel spouštěla pouze na skript, a tak si jí člověk moc neužil. Ovšem v konečných titulcích byla fakt povedená.

Něco k málo k záporům hry. Místy se mi zdálo ovládání takové neohrabané, jako přesně namířit na danou věc, než se objeví tlačítko aktivace, skákat se dá jen přes určené překážky, což je sice pochopitelné, aby se hráč nedostal někam, kde nemá, ale i tak to ráda prostě nemám. A na závěr, co mi vadilo, tak byly místy rušivé rozhovory s Delilah, protože jsem se prostě chtěla jen toulat krajinou a být sama, ale občas to prostě nešlo :)

Pro: prostředí, lehce záhadný příběh, pěkně stylizovaná grafika, hudba, dabing a interakce mezi postavami

Proti: občas nemotorné ovládání, místy rušivá komunikace

+32
  • PC 85
Někdy se tak stane, že je člověku dobře ve smutku. Možná se tomu říká melancholie, nebo co já vím jak. S věděním jsem trochu na štíru. Není to jediná věc, se kterou mám štír. V poslední době se k tomu přidalo hraní. Není čas, makám. Když už se do nějaké hry pustím, chci, aby netrvala zase tak dlouho, aby docela odsejpala a abych to měl podobně jako s knihou. Říkal to už Hrabal, když knihu dočtete a zaklapnete, máte mít nutkání vylítnout na autora a pořádně ho zfackovat, svým dílem vám totiž změnil pohled na svět. Život už nevypadá stejně jako před přečtením, a to naštve. Já chci stejnou věc od hry.

Firewatch tohle všechno umí. Stačí mu k tomu rozhovor dvou ztracenejch duší uprostřed wyomingské divočiny a taky výbornej soundtrack, kterej si probrnkávám ještě dávno po dohrání. Škoda jen, že si autoři scénáře nevystačili s výborným vysílačkovým dialogem těch dvou ztracenců a přimíchali do příběhu další postavy a jejich osudy.
+23
  • PC 75
Vážně začínám mít hodně rád adventury. A právě Firewatch mně sednul parádně. Hutná atmosféra, napínavé a zajímavé vyprávění, povedený soundtrack a líbivé vizuální zpracování dávají dohromady příjemné a pohodové hraní.

Když se ve hře spojí příběh, hudba, filmovost a atmosféra, tak ani nepotřebuju žádnou zběsilou akci - obyčejné chození po lese a přemýšlení nad životem, záhadami a podivnostmi je zcela dostačující.

Jedinou větší výtku mám snad jen k závěru toho celého herního “vyšetřování”. Ke konci jsem poněkud ztrácel ponětí o tom, co se děje a nakonec to nějak rychle vyšumělo do ztracena a skončilo. Ale aspoň úplný závěr byl docela poetický.

Pro: Atmosféra, příběh, soundtrack, vizuál, odpočinek

Proti: Trochu neologičností a chaotičnosti v závěru příběhu

+19
  • PC 80
Herní výzva 2017 - 5. Rychlovka

Nemohl jsem si vybrat do Rychlovky lepší hru, než právě Firewatch. O hře jsem předem nevěděl vůbec nic kromě toho, že "se prochází parkem a povídá vysílačkou a je to prý dobrý", což bylo jedině dobře, protože jakýkoliv spoiler by ve finále herní zážitek dost pokazil.

Hra mě chytla od samého začátku a netrvalo dlouho a pohodová atmosféra, kdy jsem si myslel, že hlavní náplň bude procházení se a kochání přírodou, byla ta tam. Napětí mě provázelo celou dobu a kromě malé pauzy na oběd jsem ji dohrál na jeden zátah (což ale není kdo ví jaký výkon, netrvalo to ani čtyři hodiny). Příběh je uvěřitelný, bez klišoidních zvratů a přestože jsem od závěru čekal něco jiného, zklamán jsem nebyl.

Klíčovým prvkem celé hry jsou rozhovory s Delilou přes vysílačku. Ty jsou nejen vynikajícně nadabnované, ale rovněž skvěle napsané a kolikrát jsem si přál vědět, jak by rozhovor probíhal, kdybych vybíral jiné volby. Bohužel vzhledem k povaze příběhu nemá Firewatch velkou znovuhratelnost a pochybuju, že hru někdy rozehraju znovu. Poslední výtkou je rovněž přemrštěná cena (9€ v 60% slevě je za tak krátkou hru i tak dost).

Pro: Atmosféra, rozhovory přes vysílačku, uvěřitelný příběh, audiovizuál.

Proti: Velmi krátké, cena.

+23
  • PC 100
Hra, ke které se vracím ráda a velmi často. Soundtrack je naprosto úchvatný. V herní oblasti nám tento kousek nabídne propracovaný příběh a také originální.
+3 +7 −4
  • PC 80
Firewatch se ukázal být něčím trochu jiným, než jsem si představoval. Myslel jsem si, že mě emocionálně vydojí, jako To the Moon, ale to se nestalo. Ve skutečnosti to ale vlastně ničemu nevadí. Do téhle hry se člověk zamiluje po první minutě z uváděných 4 hodin hraní.

Emocionální smršť je překvapivě nejsilnější v začátcích hraní, kde se hráč prostřednictvím textových dialogů s možnostmi voleb dozvídá o Hankových problémech, a velmi chytře jej uvede do deprese, aby se vzápětí mohl cítit jako člověk, který skutečně utekl od problémů do přírody. Najednou je všechno tak jednoduché, jak by člověk odpočívající si od nepřízně osudu mohl jen přát. Běž zkontrolovat tohle, zkontroluj tamhleto...

Hra nabízí snad nejlepší zážitek z dialogů, který jsem kdy zaznamenal. Jak "D", tak Hank působí naprosto přirozeně a hlavně mají oba neskutečně krásné hlasy. Není těžké se přistihnout při přání, aby protagonisté ještě chvilinku mluvili. S tím souvisí také různé vtipy, které by bez tak perfektního voiceactingu vyzněly úplně suše.

Grafika je silně stylizovaná, ale to vůbec ničemu nevadí. Hlavní síla hry je totiž ve zvukových kulisách a místy téměř Twin Peaksovské atmosféře. Jak dabing, který jsem už vychválil, tak soundtrack jsou tak perfektně padnoucí do nálady hry, že je to celé jeden balzám pro uši.

Za problém hry bych označil trochu nedotažený scénář. Začátek hráče tak navnadí, že se od hry ani nemůže odlepit. Zhruba v polovině ale tempo trochu vázne a to je docela škoda, i když hra nenudí. Po všem, co bylo v příběhu nastíněno, jsem čekal setkání D a Hanka, spiknutí, boj o život, řešení záhady, únos mimozemšťany. Možná i všechno najednou. Zakončení v podobě nalezení mrtvoly je sice celkem originální fackou mířenou na obličej snílků, jako jsem já, ale zároveň naprosto nestačí konkurovat nastavené laťce z počátku příběhu. Kór, když Brian konkrétně mně vůbec nijak nepřirostl k srdci. Strašně moc jsem chtěl vidět, jak vypadá Delilah, protože do jejího hlasu by se dokázal zamilovat nejeden chlap.

Firewatch byl pro mě takový polo-poetický zážitek. Očekával jsem něco, co jsem nedostal, ale přesto jsem spokojen. Zájem, s jakým jsem prozkoumával přírodu, se ve mně dlouho nepodařilo vzbudit žádné hře a stejně je tomu i u rychlé vzniknuvšímu vztahu k postavám nebo u desítek teorií, které se mi v souvislosti s děním prohnaly myslí. Firewatch určitě má nevyužitý potenciál, ale i tak jsem rád, že se tvůrci drželi při zemi, protože tahle hra je v jádru o životě. A v tom vesmír nezachraňujete.

Pro: Protagonisté, voice acting, soundtrack, atmosféra, běžně-neběžné úkoly

Proti: Nevyrovnaný zážitek

+15
  • PC 80
Já ty kluky z Campo Santa mám rád. Pár let jsem poslouchal jejich Idle Thumbs podcast a Walking Dead, jehož první sezónu psali, jsem si taky užil. Ale Firewatch mě nějak ne a ne zlákat..přeci jen, další Walking Simulator, už jsem jich nahrál dost a na další jsem neměl chuť. Ale když už je ta výzva, Matt mi to spolu s pár dalšími hrami doporučil a Steam to měl zrovna ve slevě..tak proč ne.
A Firewatch u mne zabodoval od začátku. Nastolení Henryho nezáviděníhodné situace je přirozené a hudebně skvěle podkreslené. Pak následuje samotné procházení parku Shoshone, a to se prostě nedalo nekochat. Nádherně zpracovaný svět z tabletu Ollyho Mosse je prostě radost prozkoumávat. Ale je fakt, že ve výsledku je park víceméně lineární a ke konci už mě ty dlouhé treky příliš nebraly, naštěstí Henry umí vytrvale sprintovat.
Každopádně v čem Firewatch vyniká nejvíc jsou dialogy a prokreslení Henryho a Delilah. Jejich vztah mě prostě zajímal a oceňuji že dialogy byly dost interaktivní a zároveň vždy výborně napsané a nadabované. Akorát mi celou dobu vrtalo hlavou odkud ten Henryho hlas znám, no samozřejmě je to Harry z Mad Men.
Mysteriózní zápletka působí skvěle, hlavně jak se začne komplikovat a Henry s Delilah začínají být čím dál zoufalejší. Že vše končí velmi civilně a posmutněle? To kvituji s povděkem.

Herní výzva #9
+34
  • PC 80
Hra má velmi chytlavou atmsoféru, skvěle kombinuje příjemný klid, ticho a samotu se skličujícím pocitem, že vás někdo neustále sleduje. Osobně nemám ze samoty v přírodě dobrý pocit. Příběh byl docela napínavý, místy odlehčený, místy vážný, ale mám dojem, že mi zůstalo pár nezodpovězených otázek. To však není vždy na škodu :)

Dalo by se říct, že je to celkově krátké, také mě to chytlo tak, že jsem to dohrál na jeden zátah za nějaké 3 hodinky. S odstupem bych řekl, že herní délka je tak akorát, aspoň to není moc uměle natahované.

Velké plus je u mě jakožto "orienťáka" zvládnutá práce s mapou, to se dnes zas tolik nevidí.

Celkově bych Firewatch určitě doporučil, nenechala ve mě žádné negativní emoce :)

Pro: napětí, ticho, komunikace přes rádio, práce s mapou, krásné prostředí

Proti: nahaté slečny se schovaly za kámen :(

+17
  • PC 90
Jsem ráda, že čestné místo poslední dohrané hry v roce 2016 získala právě hra Firewatch. Když se zpětně podívám do svého seznamu letošních dohraných her, můžu s klidným svědomím říct, že mě za poslední půl rok žádná hra neoslovila tolik jako tato.

Potulovat se sama po divočině je jedním z mých snů a zároveň noční můrou. Záviděla jsem hlavnímu hrdinovi bydlení ve věži s omračujícím výhledem a zároveň se děsila zranitelnosti, jež poskytovala omezená možnost kontaktu s jiným člověkem. Ten pocit, když jsem se vrátila z delší vycházky z neznámého prostředí a zahlédla z dálky svoji známou věž, mě vždy naplnil určitým pocitem bezpečí, který jsem snad u jiné hry ještě nezažila.

Skvělý vzhled hry a vizuál flóry však nedokázal nahradit až na pár výjimek chybějící faunu, která by hru oživila a jistě přidala více dobrodružných zážitků (marně jsem se těšila na medvěda grizzlyho).

Příběh vypadal ze začátku slibně, ke konci ve mně však vyvolal spoustu nezodpovězených otázek. Přesto jsem hru dohrála s nadšením a ráda si ji někdy znovu, ať už jen kvůli atmosféře, zahraji.
+55
  • PS4 90
Firewatch mě od začátku dostal nádherným úvodem, který i přes pár krátkých vět a decentní hudbu dokáže být strhující a dojemný, jako jediná vynikající scéna v Up. Hlavní hrdina, stejně jako všechny ostatní postavy, následně utíká do lesů a téma útěku před vlastními chybami se nese celou hrou. Od té chvíle mě nepřestávali překvapovat nečekaně lidsky a nesmírně detailně napsané postavy, jejichž příběhy, chování a osobnosti dávají smysl. Z na první pohled povrchního příběhu se tak při bližším zkoumání prostředí, textů a rozhovorů stává fascinující studie osobnosti, kterou bych ještě před pár lety od hry opravdu nečekal. Klobouk dolů.

Z herního hlediska je na Firewatchy nejvíce zajímavá jeho obyčejnost a jak s ní pracuje. Podobně jako Gone Home před hráče klade kulisy, ve kterých očekáváme jisté situace a hratelnost. Tím nás hra nechává v neustálém napětí, kdy už to konečně přijde. Stejně jako hlavní hrdina tak začneme (opět) utíkat a vymýšlet si vlastní konspirace a neuvěřitelné příběhy. Nic z toho se ovšem nestane. Možnost volby odpovědí potěší větvením dialogů a jejich následky. Nope, snažit se ale vždy můžeme. Nádherný vizuál následně přímo svádí ke kochání a zasněným procházkám. Ani to dost dobře nejde.

Na konci tak můžeme být zklamaní. Zklamaní stejně jako v životě. Realita nás dohnala a mimozemšťani zase za nic nemohou. Žádné strhující finále. Žádné velké odhalení a dramatická hudba. Jen lidské chyby a jejich následky. A také to, že útěk nikdy nikam nevede. Ani ten do herních světů.

Jsem opravdu rád, že dnes mohou vznikat hry jako Firewatch a těším se, s čím přijde Campo Santo příště. Spolu s Everybody's Gone to the Rapture jde pro mě o nejhodnotnější příklady dospělosti herního média.
+21
  • PC 60
Málokdy se mi stává, že mám ze hry tak nejednoznačné pocity. Dost možná jsem udělal tu chybu, že jsem až příliš sledoval všechen ten humbuk kolem ní a vnímal ohlasy popisující vtištění obrysů lidskosti a tvrzení, že hra svým způsobem vypovídá něco o nás všech.

Firewatch je hra vizuálně pěkná. Sice mi místy neseděla její trochu ne úplně typická vizuální stylizace, nicméně věřím, že stejně tak jako cokoli v této hře mělo i toto svůj důvod. Obdobně jako i u jiných procházeček tak i zde platí, že ne každému tento typ her vyhovuje a najdou se určitě lidé, kterým nesedne vůbec (osobně se řadím k těm, kteří mají walking simulátory rádi).

Moje potíž je v tom, že nečekám od procházecích simulátorů nějaké hlubší zamyšlení nebo přemítání nad tím, jak vlastně žijeme naše životy. Je tu příběh dvou veskrze obyčejných lidí, kteří propírají proč na tomto místě vlastně jsou a čím si v životě prošli. Je tu určitá dějová linie, která v celkovém obrazu stojí spíše v pozadí vlastních dialogů, které jsou tak obyčejné, až jsou nezajímavé. Nutnost věnovat se převážně drobnějším úkolům na moment střídá hráčovu pozornost, aby posléze opět absolvoval dialogy, které v zásadě nemají valnějšího smyslu, než zabít samotu a vypovídat se tomu druhému, co máme na srdcích a jaká minulost nás pronásleduje. Netvrdím, že je to špatně, nicméně takový způsob herního přístupu mi prostě nevyhovuje.

Firewatch se hraje poměrně dobře a nemohu říct, že bych zažil moment, kdy bych se ve hře přímo nudil. Bohužel ani zájem nebo nadšení nad postupem se mi z nějakého důvodu nedostávalo. Šel jsem pomalu, prohlížel si prostředí, detaily a věnoval se maličkostem, ale přesto všechno dialogy dvou hlavních protagonistů mě nechávaly chladným (není to tím, že bych nebyl vnímavý nebo že bych neměl tento typ her rád, ale zkrátka ono kouzlo se nedostavilo). V určitých chvílích mi dokonce přišlo, že rozhovory dvou hlavních protagonistů a jejich logika uvažování připomíná spíš pohled na svět očima předpubertálních dětí. Možná je to jen můj pocit, možná je to tam schválně, nevím a upřímně se nad tím ani nechci moc zamýšlet.

Nechci tuto hru nijak zavrhovat, protože z principu každý herní zážitek je subjektivní a zatímco mě tato hra výrazněji neoslovila, tak někdo jiný v ní může nalézt originální herní prožitek. Bohužel, Firewatch není typ hry, která by člověka motivovala k opětovnému zahrání, přestože tvůrci hru průběžně doplňují a aktualizují (nové achievementy, možnost volné nepříběhové explorace, audiology tvůrců atd.).
+13
  • PC 75
Závidím všem přítomným, kterým hra přišla jako všechno, jen ne výzva. Pro mě, osobu s takřka naprostým orientačním nesmyslem, byla myšlenka na pohyb pomocí mapy a kompasu menší hrůzou a samotná praxe potom hrůzou větší. A když se pak chudák Henry musí orientovat s pomocí vykutáleného technického zařízení? Snad bude stačit, když řeknu, že pípání mi znělo hlavou ještě div ne týden.

Abych si ale jen nesypal popel na hlavu, těch osm až deset hodinek u Firewatche mi zůstane s popraškem příjemného zážitku. Noční výpravy mě příjemně znervózňovaly, ty denní mě naopak nutily neustále zírat do krajiny (snad proto delší herní čas než u ostatních) a když jsem zabloudil, tak jsem se aspoň hezky prošel. A že jsem se OPRAVDU hezky prošel. Že toho po příběhové stránce mnoho neovlivním, mi došlo takřka hned, a proto jsem se jen nechal příjemně nést skrz mysteriózní story a pokoušel se flirtovat s Delilah natolik, abych zvedl mému hrdinovi již tak dost pošramocené sebevědomí (úvodní hra s textem měla za následek, že mi ten kluk fousatá přirostl k srdci opravdu hned) a milé operátorce abych zachránil zdravý rozum. A ano, balil jsem ji, přiznávám se, ten hlas měla dokonalý, tak nelžete, že vy jste to nezkoušeli.

Přiznám se, že nerad hraji mysteriózní hry, protože u hraní se ze mě stává malý kluk a hlavně strašpytel, který se bojí podívat se za nejbližší roh jeskyně, lesa či cestičky. Část, kdy mě (ne)čekaně někdo praštil do hlavy ve chvíli, kdy jsem čekal, jestli se u jezera nakonec vážně neobjeví toho času zmiňovaný medvěd, mě tedy z křesla zvedla rychlostí průměrně zdatného geparda.

Jinak mě ale celé pátrání bavilo a byť některé součásti celého tajemství přinesly tolik otazníků, na které relativně triviální řešení zkrátka z logiky věci stačit nemůže, šlo mi spíše o atmosféru, o poselství celé hry. Tady se totiž vyprávělo o samotě, o místě v životě a klopýtnutích na osudových křižovatkách. S těmi se, myslím, dokážeme ztotožnit všichni.

Pro: Postavy, dialogy, atmosféra

Proti: Dlouhá trasa z jednoho konce mapy na druhý, logické otazníky plynoucí ze závěru

+16
  • PC 70
Firewatch mi ze všeho nejvíc připomínala takový ten typ festivalového filmu, u kterého jste strašně vděční, že se tam stalo aspoň něco. Celé je to jeden velký koridor, který vás vede lineárním příběhem, během kterého vám dojde, až jak moc byly možnosti komunikace v 80. letech omezené a že pracovat více než jednu sezónu jako požární hlídka v národním parku není dobré pro psychické zdraví. Hra ve mně zanechala pocit nejednoznačnosti: odhalili jste něco, čemu už se nedalo zabránit, vaše komunikace s Delilou byla taková pořád strojeně vtipná a odnikud nikam, a neměli byste být vlastně někde jinde? Myslím, že to bylo jejím (nezávislým) cílem.
+16 +17 −1
  • PC --
Celou dobu jsem se modlil, aby z příběhu nevzešla nějaká nadpřirozená macho 3.14čovina, která by pozitivní dojmy, z jinak příjemné immersive chodičky, zadupala do země. A ne! Nestalo se. Příběh je opravdu uvěřitelný, stojící na reálných základech, bez zbytečných bejkovin kolem. Přikoval mě k monitoru tak silně, že jsem celou hru dohrál na jeden zátah.

Rozhovory mezi Henrym a Delilah jsou perfektně napsané a nadabované. Nestojí na provařených frázích a očekávaných reakcích. Naopak, každé zvednutí vysílačky posunuje příběh a celkový prožitek dál. Obě postavy jsou chybující, projevují emoce a nebojí se čas od času hodit do placu příjemný džouk, který dokáže pohnout s koutkem.

Firewatch je pro mě velkým překvapením. Jedinou věc, která mi tak trochu vadila, byla zvuková stránka. Např. došlapování snad úplně chybí, stejně tak zvuk lesa je dost utlumen a když člověk zesílí i to málo, nestojí to za nic.

Při hraní jsem si často říkal, jaké by to bylo, kdyby hru někdo předělal do Cryengine. Kdyby všechno to okolo vypadalo trochu "reálněji". Originální grafická stylizace není k zahození, ale přeci jen některé místa působila dost prázdně, což mě tlačilo k tomu danou lokací prostě proběhnout. Firewatch není o kochání se. Kdyby byl, byla by to jasně pětihvězdičková hra...

Hodnocení: ✰✰✰✰
+32 +33 −1
  • PC 80
Firewatch je více nevšední zážitek, než-li plnohodnotná hra. A za sebe musím říct, že se mi hodně líbí, kam tento žánr, možná trochu hanlivě označovaný jako "walking simulator", směřuje. Se stále menším množstvím času investovanému hraní totiž začínám upřednostňovat právě kratší a intenzivnější herní zážitky.

Firewatch nejspíše není hra, kterou si zahrajete vícekrát. S největší pravděpodobností pro vás nebude výzvou po herní stránce a strávíte u ní jen několik hodin. Na oplátku vám za to dá skvěle vykreslené postavy a hodně podnětů k přemýšlení. Spíše než nějaký konzistentní příběh jsou to právě ony, díky kterým si hru budu dlouho pamatovat.

Nádherná grafická stylizace a citlivé použití hudby pak společně brnkají na struny pocitu samoty, melancholie a jisté osudovosti života. Firewatch je totiž hra o lidech, kteří jsou nedokonalí, dělají chyby a občas od problémů utíkají, namísto toho, aby je řešili. O takových, které vidíte kolem sebe a v zrcadle den co den.

A právě díky tomu to celé působí tak nějak uvěřitelně a jednoduše lidsky. Pokud je tedy tohle něco, co ve hrách hledáte, určitě si Firewatch zahr... zažijte. :)
+43
  • PC 65
Čo sa mi páčilo?
Úvod hry ma emotívne rozsekal na kusy. Bolo mi z toho do plaču a ledva som vedel pokračovať ďalej a je veľká škoda, že podobne silnú emóciu už príbeh ďalej neponúkne. Graficky je to veľmi príjemné a niektoré scenérie a farby sú pastvou pre oči. Príbehom je to zo začiatku tiež zaujímavé. Hlavné postavy sú sympatické a ich rozhovory sú napísané pútavo a vtipne a sú ozdobou celej hry.

Čo sa mi nepáčilo?
Pobehovanie lesom je zo začiatku niečo nové, stále sa odkrývajú nové miesta kde hráč ešte nebol, no postupom času sa to pobehovanie stalo otravným aj kvôli častej návšteve už videných miest. To behanie po lese ma už v druhej polovici hry prestávalo baviť. Príbeh, ktorý bol zo začiatku veľmi pútavý, stráca ku koncu na šťave a neuspokojil ma jeho smer a ani koniec.

Zhrnutie
Je to pútavo napísané a pekne to vypadá. Vyvrcholenie príbehu mi nesadlo a časté behanie lesom ma v druhej polke hry už vyčerpávalo. Po dohraní mám rozporuplné pocity. Hru aj napriek tomu odporúčam, niekomu to celé môže sadnúť a bude spokojný.

Pro: Pekne to vypadá, kvalita dialógov je ozdobou hry, zo začiatku zaujímavý príbeh, emotívny úvod, sympatické hlavné postavy

Proti: Veľa únavného behania po lese, rozuzlenie príbehu ma sklamalo

+17
  • PC 80
Jelikož naprosto miluji Dear Esther a jiné artové hry, kde se "nic neděje", rozhodně nehodlám Firewatch vyčítat, že je málo akční a zábavná. Naopak, místy mi přišlo, že se děj odvíjí zbytečně rychle a ve hře se toho děje moc. To hlavní, na čem Firewatch staví, jsou dialogy mezi hrdinou a nikdy nespatřenou šéfkou, což je jednak výborný nápad a jednak jsou skvěle a přirozeně napsané a nadabované, a atmosféra. Atmosféra divočiny, která je po obrazové a zvukové stránce krásná, atmosféra znepokojení, která nepříjemně houstne a napětí, které skvěle funguje a je velmi zručně dávkováno... až do chvíle, kdy dojde na odhalení pointy. U hry, jejíž těžiště je vlastně jinde, totiž v imerzi, bych nebyla příliš přísná v kritizování logických trhlin v zápletce. Jenže tady odhalení toho/těch kdo/co za tím jak a proč stojí prostě nedává smysl. Proč Ned trestá Delilah, když obviňuje sebe a její podíl na neštěstí vůbec neřeší? Proč trestá Henryho, který s tím nemá nic společného? Pokud je pomatený, proč neškodí i ostatním hlídkám? Kde jakožto pohřešovaná a hledaná osoba sehnal všechny zásoby a materiál - ve hře není ani zmínka o tom, že by se rangerům něco ztrácelo? Proč škodí tak sofistikovaně a nákladně? Proč mu FFS stojí zato postavit celou falešnou "výzkumnou stanici", aby jednou vypsychoval hrdiny? Kde se tam vzal ten plot? Proč za sebou permanentně nechává jasné stopy a návodné indicie, když nechce, aby ho hledali, jak sám říká v nahrávce? Proč jim nechá klíč od jeskyně, když to poslední, co chce je, aby našli tělo? Proč vůbec Henryho v jeskyni zamkl, když musel vědět, že má i jiný východ? Východ, který vede přímo ke schovce jeho synka? Ne fakt, nemá to hlavu a patu. Což trochu zklame, ačkoli mě třeba ne zas až tolik. Co mě zklamalo poněkud víc bylo, že odhalení přichází v několika ne zcela dobře časově i obsahově dávkovaných částech, konec hry je příliš dlouhý a z hlediska atmosféry i děje řídký. Do té doby pečlivě budované napětí vyšumí a příběh dojíždí na setrvačník místo toho, aby opravdu vyvrcholil. To je velká škoda. Nicméně to nijak nesnižuje mé nadšení z té větší části gameplaye, která mě prostě pohltila, přinutila mě se jen tak pro flavour procházet a fotit přírodní krásy a zkoumat všechny detaily ve formě obrázků, plakátků a knížek, a následně mi způsobila i nepříjemné pocity ohrožení srovnatelné s leckterou hororovou hrou.

Pro: atmosféra, dialogy, budování napětí, výtvarná stránka, pomalé tempo

Proti: v závěru hra ztrácí dech, příběh "za tím" postrádá logiku

+20
  • PC 80
Jmenuji se Henry a stal jsem dobrovolnou hlídkou před požáry. Proč jsem odešel od civilizace do přírody a opustil společenství lidí, se dozvíte brzy. Zde v strážní věži, která se stala mým novým domovem, sepisuji na svém psacím stroji veškeré události. Mým jediným společníkem a hlasem je má nadřízená Delihla. Stala se jediným kontaktem s člověkem, rádcem a jistotou.

I když zde, v přírodě není nic jisté. Dravá zvěř, riziko nehody a najednou i podivné události co se stali včera. Musím to ještě prověřit, jelikož si nejsem jist co si o tom mám myslet. Co to vše vlastně znamená, napíši zítra do svého deníku.

Firewatch staví svoji atmosféru na těchto tématech, a hraje si hlavně s hráčovou představivostí, který si teprve skládá obrázek života v této divočině. Je to opravdu nevšední zážitek, i když nemusí být pro každého. Mě ovšem dostal a potěšil svým stylem.
+14 +16 −2