Dungeons & Dragons: Chronicles of Mystara

Scrollovacími hack & slash hry nejsou zrovna mým vyhledávaným žánrem, prakticky jsem doposud měl za sebou jen Golden Axe a jeho pokračování. O to více jsem byl zvědavý, jestli mě tato hra zaujme.

Nejdůležitějším faktorem hry je soubojový systém a ten mi přišel fajn. Na začátku jsem hrál za bojovníka, takže jsem se snažil většinu soupeřů udolat zběsilým mačkáním tlačítka útoku. Hned u prvního bosse jsem zjistil, že to tak jednoduché nebude a bude to chtít vychytat i alternativní útoky, uhýbání, apod. Možnost sběru předmětů a jejich házení, či používání prstenů s kouzly pak nabízel dobré řešení horší situace. Ale ani to mě neochránilo od až příliš častého umírání. Zvláště u bossů.

Líbí se mi, že mezi jednotlivými úrovněmi je možnost volby cest, s tím, že se na konci narazí na jiného bosse. Případně je možné zvolit i nepovinný úkol. Zaujala mě jedna úroveň, kdy jsem ovládal vor na řece a musel jsem se vyhýbat různě pohybujícím se nepřátelům. Když to nevyšlo, hra se přepnula do klasického vzhledu a já jsem se na voru musel bránit proti útoku. Super nápad.

Po dohrání hry za bojovníka jsem to pak zkoušel i za jiné postavy. A zde se mi líbí, že třeba za kouzelníka je nutno hrát trošku jinak. Alternativními útoky jsou celkem účinná kouzla, ale když dojdou, používání hole na útok už není tak efektivní. A když k tomu ještě připočtu různé výzvy, číhá tu důvod k opětovnému hraní skoro na každém kroku. 

Hratelnost obou zde zpracovaných her je dost podobné, ale na Tower of Doom je na první pohled vidět, že je starší. Dvojka má přeci jen trochu vymazlenější vzhled a taky větší počet hratelných postav a je celkově delší. Celkově je vzhled fajn.

Hlavním zápor obou her vidím především v jejich obtížnosti. Ta se dá ospravedlnit tím, že v té době byly hry prostě náročnější. Nicméně i tak porazit bosse bez vlastní smrti je celkem slušný výkon, zvláště v závěrečných fázích. Dále mě vadily už spíš jen drobnosti, jako málo času pro sbírání lootu po zabití bosse a sem tam i ovládání. A to jak zdlouhavý výběr sekundárního útoku, tak i fakt, že se sbírají předměty a otevírají truhly stejným tlačítkem, jakým se útočí. Nejednou se mi tak stalo, že se souboj přesunul k truhle a já místo útočení otevíral truhlu a schytal pár ran.

Celkově mě hraní bavilo. Asi ne tak, jak Golden Axe, ale ten u mě získává body díky nostalgii. Líbí se mi variabilita hraní, ale ta obtížnost mně dala celkem zabrat.