To all bold adventurers, past, present and future...
D&D: Chronicles of Mystara je spojením remaků D&D: Tower of Doom (1993) s jeho pokračováním D&D: Shadow Over Mystara (1996), jež vůbec poprvé vyšly mimo platformy společností Capcom (automaty na mince) a Sega (konzole Saturn). Oba tituly jsou arkádovou reimaginací stolních Dungeons & Dragons her na hrdiny podle pen-n-paper pravidel, kterých se videohry s licencí tohoto univerza počátkem 90. let věrně držely. Tyto jsou však skrolovací hack-and-slash záležitostí.
Každý „quest“ je tedy akční sekvencí, poněvadž právě o zřídkakdy utuchající akci šlo hráčům plnícím arkádové kabinety drobnými především. Hratelnost spočívá ve vybití jedné obrazovky a plynulém přesunu na další. Neustále čelíte kombinacím různě silných protivníků, kteří v sobě vzhledově snoubí snad všechny archetypy příznačné pro sword & sorcery styl fantasy. Rovněž typické kulisy se rychle mění, obzvláště, když čelíte vlnám nepřátel na pohybující se platformě.
Remake podporuje achievementy, vedle nichž odemykáte i konceptuální art, přičemž vzhled hry můžete nastavit způsobem, aby připomínal éru CRT monitorů. Kampaně lze dokončit v místní a zcela poprvé i v online kooperaci až ve čtyřech. Máte neomezeně pokusů na dokončení hry v arkádovém módu a poté, co to dokážete, přibude House Rules mód zahrnující sedm modifikátorů typu nerozbitných předmětů, obnovujícího se zdraví skrze zabíjení či třeba otevření všech truhel.
Do této modernizované verze jsem se pustil až po dvojnásobném dohrání obsažených titulů a tak jsem moc neočekával. Chystal jsem se na průchod s některou z dalších postav ve vyšším rozlišení a to je vše. Ale jak původní hry, tak tato verze mají co nabídnout. Během hry totiž můžete plnit i řadu výzev. Některé jsou univerzální a jednoduché, jako zabití určitého počtu nepřátel, ale jiné je třeba plnit s určitou postavou a její jedinečnou schopností. Díky tomu je větší motivace vyzkoušet všechny hrdiny a to mě nakonec potěšilo více než jsem čekal. Především druhý obsažený titul, Shadow over Mystara, totiž obsahuje velké množství skrytějších oblastí a dokonce otevírá unikátní cesty pro určité postavy. Ani po několikanásobném prolezení a splnění všech výzev jsem určitě neobjevil vše.
Všude možně je poschovávané unikátní vybavení, některé je po získání dokonce možné zbavit prokletí, některé lze pouze koupit po splnění specifických podmínek. A k tomu nemůže třeba sekyru používat kouzelník, takže možností je nespočet. V této verzi se postupně zaplňuje katalog veškerého již použitého vybavení a po deseti hodinách mám pouze něco přes polovinu. Za plnění výzev se navíc získávají body, které lze použít k odemykání dvou typů bonusů. První jsou klasické koncepty nebo plakátky z obou her, což je u podobných nových vydání celkem časté a velmi to chválím. Druhé jsou modifikátory pravidel hry, které mohou zásadním způsobem měnit hratelnost. Otevírání truhel bez klíče je drobnost, ale výrazně větší přísun peněz nebo vysávání života z nepřátel každým úderem už pomohou dost. Tyto modifikace se pak hodí zejména na plnění obtížnějších nebo delších výzev.
Abych jen nechválil. Po spuštění je zapnutý nějaký vyhlazovací filtr, který dělá z grafiky odpornou mazanici. Nejprve jsem se lekl, že to nepůjde vypnout, protože to bych hraní asi vzdal, ale naštěstí je to pouze volitelné. Jinak hra běží skvěle, jde o velmi věrnou modernizaci. Celkově jsem tedy nadšen, zčásti touto verzí a z části stále překvapujícím originálem.
Všude možně je poschovávané unikátní vybavení, některé je po získání dokonce možné zbavit prokletí, některé lze pouze koupit po splnění specifických podmínek. A k tomu nemůže třeba sekyru používat kouzelník, takže možností je nespočet. V této verzi se postupně zaplňuje katalog veškerého již použitého vybavení a po deseti hodinách mám pouze něco přes polovinu. Za plnění výzev se navíc získávají body, které lze použít k odemykání dvou typů bonusů. První jsou klasické koncepty nebo plakátky z obou her, což je u podobných nových vydání celkem časté a velmi to chválím. Druhé jsou modifikátory pravidel hry, které mohou zásadním způsobem měnit hratelnost. Otevírání truhel bez klíče je drobnost, ale výrazně větší přísun peněz nebo vysávání života z nepřátel každým úderem už pomohou dost. Tyto modifikace se pak hodí zejména na plnění obtížnějších nebo delších výzev.
Abych jen nechválil. Po spuštění je zapnutý nějaký vyhlazovací filtr, který dělá z grafiky odpornou mazanici. Nejprve jsem se lekl, že to nepůjde vypnout, protože to bych hraní asi vzdal, ale naštěstí je to pouze volitelné. Jinak hra běží skvěle, jde o velmi věrnou modernizaci. Celkově jsem tedy nadšen, zčásti touto verzí a z části stále překvapujícím originálem.
Pro: nové povolání, nové schopnosti, možnost měnit postavy po smrti
Proti: určitý stereotyp