Sběratelství her... trochu jinak

Vývoj

Při pomyšlení na cestu, která mne ke sběratelství dovedla, si nevzpomenu na nic jiného, než na devadesátá léta, kdy jsem se stal vlastníkem první big box hry. Big boxy byly typickou podobou her a vydržely až do období několika málo let po přelomu do nového tisíciletí.

Hry se tehdy prodávaly na nejrůznějších místech, ve velkých i menších obchodech a jejich marketingová politika spočívala v tom, že pokud budou velké, lidé si jich všimnou. Časem byli prodejci naštvaní a stěžovali si vydavatelům, že hry zabírají až příliš místa a oni tím nechtějí zabírat svůj drahý prostor, obzvlášť když se neprodávají nikterak závratně. Ve hrách byl často pouze manuál a cédéčko, které využívaly třetinu prostoru vnitřku krabice. Vzhledem k nevyužitému prostoru velkých krabic postupně docházelo k jejich proměnám a zmenšování. Z big boxů se staly small boxy a s příchodem malých plastových krabiček se zmenšily ještě více. O pár let později se dokonce v některých případech přestávají fyzické kopie prodávat úplně nebo se prodává jen samotný obal bez placky. Někteří vydavatelé se snažili zmenšit už tak malé krabičky na ještě menší, aby bylo možné ušetřit ještě více peněz a místa. Nejen z důvodů tohoto vývoje se sběratelství rozmohlo a o přeprodej a shánění her se začalo zajímat více lidí. Díky trendům sociálních sítí začalo vstupovat do světa her (a všeho, čeho se týkají) více lidí, jejichž intence a důvody se různí.

Např. na Instagramu jsou stovky profilů, které se prezentují sběratelským duchem a věnují se hrám. Jedná se o velmi viditelný důkaz, že v této oblasti nastal boom, bohužel mnohdy spjat s prodejem reklam nebo jako prostředek pro lajky bez jakéhokoliv historického nebo edukativního kontextu.

V následujících odstavcích bych se s vámi rád podělil o informace a zážitky, které jsem za těch pár let sběratelství získal. Některé situace budete možná znát ze své vlastní zkušenosti a jiné vás třeba překvapí, stejně jako mě samotného překvapují stále další a další příhody.

Vyhledávání

Existuje několik způsobů, jak hry získávat. Tím nejzásadnějším jsou pochopitelně aukce. K základní přípravě na hledání a shánění her patří plánování. K tomu jistě poslouží Excel a Word nebo mazací tabule. Výhodou je mít i pár velkých monitorů.

Na mazací tabuli si zapisuji desítky titulů, které mne zajímají a chci je hledat. Zaznamenávám si k nim jejich cenový rozsah, ve kterém se na aukcích pohybují (to samo o sobě vyžaduje předchozí orientaci) a zároveň i cenu, jakou by realisticky měly mít. Poznamenávám si k nim i o kolik jsem ochoten v případě potřeby cenu převýšit. Nechybí ani kolonka pro rok vydání, abych si usnadnil orientaci při používání klíčových hesel při vyhledávání. Přesto, že se budete dobře orientovat v rocích vydání, může se váš výběr zkomplikovat nalezeným množstvím různých cen, stavů a rozdílných kusů od té hry, kterou zpočátku plánujete najít.

Tip: Je užitečné znát rok vydání hledané hry, odliší se tak ostatní nově vydávané edice nebo upravované verze. Stejně tak je výhodou znát regionální vydání hry, protože krabice stejné hry může vypadat jinak pro US, EU, AUS nebo Asii.

Při výběru je důležité zaměřit se i na popis stavu hry. Nebývá pravidlem, že označení a popis hry odpovídá realitě a poskytnuté informací o produktu jsou kompletní, pravdivé a přesné. Podle náhledu můžete vyselektovat pryč ty, u kterých je už na pohled zřetelné, že jsou špatné nebo příliš poškozené. U zbylých je třeba prohlédnout fotky, ze kterých bude jasné, že je krabice ze všech stran nepoškozena. V případě, že bude i tak poškozena nebo nebude odpovídat popisům (zbytky po nálepkách, popsání psací potřebou, fleky na povrchu nebo i uvnitř či známky po špatné manipulace a zacházení) se můžeme domáhat vysvětlení, kompenzace nebo zanechat referenci prodejci, na jejíž základě se zakládá jeho renomé. Mělo by být proto v jeho zájmu přikládat dostatečné množství kvalitních fotografií hry z různých stran a úhlů.

Pro kupujícího je také podstatné zjistit, že se jedná o kompletní obsah, protože nechcete krabici bez chybějícího manuálu, bez jedné z šesti disket, bez druhého CD, nebo bez plakátu a zaplatit za to plnou cenu. Zda je obsah kompletní, lze zjistit pouze dalším rešeršovaním. Ani samotnému prodejci nemusí být jasné, jak vypadá kompletní obsah herní krabice nebo co v ní právě chybí. Proto je dobré si nějakým způsobem zjistit, co má hra obsahovat. Když si najdete od stejné edice několik kusů, někdo z prodejců bude mít napsáno, že hra obsahuje všechny položky a následně je vyjmenuje nebo naopak zmíní, že jedna chybí a u té uvede, o co se jedná. Další možností je najít nějaké video, kde je sběratelský kus představován nebo vyhledat nějaké fórum. Často mají obsahy her podobnou šablonu, ale najdou se samozřejmě i výjimky.

Pozornosti by neměl uniknou ani faktor referencí prodejce. Pokud jsou hodnocení neutrální nebo negativní, je zapotřebí se na ně blíže podívat. Každá reference je vždy podložena krátkým komentářem od kupujícího, z čehož si uděláte snadný obrázek o tom, v čem byl problém. Dost často se množství hodnocení prodejců pohybuje ve stovkách až tisících, takže rozpoznat kvalitního a ochotného prodejce, se kterým by neměl být problém, je poměrně snadné. Komunikaci s prodejcem se nevyhnete, protože se mj. občas stává, že dojde ke komplikaci s doručením. V opačném případě může z komunikace vyplynout příjemný rozhovor o herním světě. Několikrát se mi stalo, že jsem se dostal do kontaktu se skutečnými sběrateli, kteří mi povyprávěli, jak to s hrami bylo v jejich zemi, jak se sháněly, sbíraly a jak to funguje dnes.

Zajímavost: Najdou se i tací, kteří jako projev vděčnosti pošlou hru navíc nebo bonusové materiály (nálepky, komiks, ...) či pěkný vzkaz s poděkováním.

Jak si tedy představuji ideálního prodejce? Měl by sdělovat pravdivé informace, nenadsazovat popis ani cenu, poskytnout kvalitní fotografie k vlastnímu prohlédnutí a zhodnocení produktu. V případě nějakého problému je potřeba, aby situaci ochotně řešil. V nejlepším případě se prodejce sám nabídne, že na vlastní náklady napraví situaci (znovu odešle balík). Pokud by se zachoval opačně a odmítal spolupracovat nebo se dohodnout, lze oslovit aukční portál k otevření sporu, kde se zhodnotí průběh prodeje, jeho okolnosti (včetně komunikace) a vyhodnotí, kdo je v právu na výhru sporu.

Zajímavost: Ebay má většinou tendence přiklánět se na stranu kupujícího.

Shipping

Shipping je nedílnou součástí aukčního světa a online nakupování. Závisí na něm to, zda budete moci kontrolovat pohyb a stav zásilky, kolik vás bude vše ve finále stát a jak rychle se k vám budou balíčky dostávat. Jedná se o zásadní a nemalý podíl celkových nákladů. Je možné selektovat a vyhledávat levnější dovozy nebo oslovit prodejce, zda by byl ochoten zvolit jinou dopravní službu. Za předpokladu, že se bude jednat o aukci, která nebyla pro nikoho dlouho zajímavá, bude prodejce ochotný dělat kompromisy. Pro obě strany volba levnějšího shippingu může znamenat, že se prodlužuje doba doručení zásilky a na úkor finančních prostředků se ztrácí dohled nad osudem balíčku, který se může octnout až měsíc nebo dva na moři nebo přijít do rizikového zacházení v deseti různých skladištích. Ztráta trackingu je také velkou nevýhodou pro případné spory na aukčním portálu mezi prodejcem a kupujícím, kde slouží jako základní důkazní materiál.

Velké rozdíly se také najdou mezi poskytovateli přepravních služeb. V případě doručování se mně osobně nejvíce osvědčila státní služba, která sice může místo doručení pouze rovnou vhodit lístek do schránky, ale zároveň poskytuje hmatatelný materiál o uložení a balíček si mohu kdykoliv v blízké lokalitě vyzvednout. Rozhodně se jedná o příjemnější variantu než když mi doručovací služba zanechávala balíčky před dveřmi, kde byly volně přístupné komukoliv po celý den a bez jakéhokoliv kontaktu a informování mé osoby.

Kuriozita: Jednou mi prodejce vzkazoval, ať jsem laskavě doma v pracovních hodinách mezi 10. – 14. hodinou, abych si mohl převzít znovu doručovaný balíček.

Obdržel jsem zásilky z různých koutů světa, které lítaly vzduchem nebo dokonce pluly lodí po oceánu. Např.: Israel, Texas, Florida, Los Angeles, Nizozemsko, Kanada, Austrálie, Čína. Paradoxně nejproblematičtější dovoz byl z Německa, které je nám nejblíže. Jelikož znám svět shippingu a vím, že např. z UK trvá doručení cca do 10 dnů, nečekal jsem, že to z Německa bude za den. Po pár dalších dnech byl ale balíček stále k nenalezení. Začal jsem se po něm shánět, komunikovat s odesílatelem a doručovacími službami. Na konec mi v jedné přepravní službě sdělili, že jim chyběly mé údaje a prý disponovali pouze mým směrovacím číslem, a proto poslali balíček zpátky. Prodejce mě po této zkušenosti ujišťoval, že poskytoval kompletní doručovací údaje a chyba není na jeho straně. Když mu přišel balíček zpátky, sám se nabídl, že na vlastní náklady pošle balík znovu. Druhý den mi poslal fotku zásilky, ze které jsem mohl vidět, že nyní obsahuje mé kompletní údaje dvakrát - jak z minulého doručování, tak z aktuálního. Při druhém doručování jsem byl už ostražitější, ale znovu se objevily stejné informace o problému s nedostatečnými údaji k doručení. Opět jsem zavolal na českou pobočku doručovací služby, která mi znovu sdělila, že mají pouze mé směrovací číslo.

Bylo tedy nutné opakovaně vynaložit vlastní úsilí k tomu, abych jako osoba, která si zaplatila dovoz do rukou, zkontaktoval přepravní službu v momentě, kdy už se zásilka pohybuje na našem území a nadiktoval jim mé údaje. Druhý den mi přišla SMS, že je můj balíček připraven k vyzvednutí v přechodném skladišti doručovací služby. Na balíčku byly samozřejmě všechny mé údaje. Z toho jsem pochopil, že na samotném balíčku může být napsáno cokoliv, protože s těmito informacemi k mému překvapení nikdo nepracuje. Řídí se tím, co jim německá strana předá, což je kvůli GDPR minimum. Dodnes je pro mne záhadou, jak může tato doručovací firma fungovat, pokud procesy předávání informací a způsoby doručování fungují v podobě, kterou jsem takto zažil.

Zajímavost: Z mých zásilek se cca 10% balíčku potýkalo s nějakými problémy.

V poslední části této kapitoly bych se ještě rád zmínil o celnici. Během několika let mi bylo zdánlivě náhodně zadrženo několik zásilek, proto jsem se snažil zjistit informace, podle kterých jsou zásilky k proclení zadržovány. Ve svých tabulkách jsem se pokusil přijít na nějaký klíč, ale nikdy se nezdálo, že existuje jedna jasná okolnost. Proto se podělím o souhrn informací, které jsem časem schopen popsat jako důvody k možnému zadržení:
- pokud cena zboží až příliš vybočuje z tabulek celnice
- pokud se jedná o zásilku mimo EU, co bude v hodnotě nad 600 Kč
- pokud se jedná o něco dražšího (platíte DPH ze součtu ceny i shippingu + dva poplatky za skladování a předání), mohou vás předvolat kdykoliv usoudí, že se jedná o něco podezřelého (v nejhorším by mohlo dojít i ke zhotovení znaleckého posudku)

Když jste předvolání, máte dvě možnosti: pověřit poštu plnou mocí, aby se o to postarala a následně vše doplatit nebo se dostavit sám. Pokud nejste zrovna z hlavního města, kde celnice sídlí, tak vám bude spíš vyhovovat pověření pošty. Pro mě je přijatelnější si na místo dojít osobně, avšak musíte s sebou mít spoustu materiálů. Je třeba předložit podklady o věci, kterou kupujete a také důkazy o transakci. Je to velká byrokracie. Mou výhodou dnes už je to, že přesně vím, kam jít a co předložit, a tím ušetřím mnoho času a energie.

Dalším faktorem je také vytíženost pošty a jejich důslednost. Podle jistých informací z celnice by jim měla pošta zasílat mnohem větší počet zásilek. Statisticky jsem byl z cca sta položek předvolán pětkrát, nicméně každá taková zastávka za to opravdu stála. Celníkům nevysvětlíte, že cena hry může být taková, jakou jsem ji stanovil sám nebo že ta částka je to, co jsem přispěl charitativní aukci nemocnice a oni mi poslali na oplátku pro ně bezcennou hru, která se nedá už 20 let nikde na světě koupit a nemá žádnou dohledatelnou cenu atd.

Svět prodejců

Ve svých tabulkách mám zaznamenáno vždy jméno prodejce, odkaz na jeho aukce, lokalitu, ze které posílá a jaký shipping nabízí. Časem sami zjistíte, kteří lidé jsou velkými hráči na aukčním portálu a co od nich lze čekat jak z hlediska nabídky, tak v cenové politice a chování. Je ovšem zapotřebí neustále hledat nové a náhodné prodejce, kteří se čas od času objeví a nabídnou něco zajímavého.

Podstatné je přijít na to, jaká hesla a filtry různí prodejci (obyčejní lidé vs. profíci) používají. Pokud budete schopni na aukcích rychle a správně hledat, budete často mezi prvními, kdo aukci objeví a následně třeba vyhrají. To má z dlouhodobého hlediska velký význam, protože si vybudujete efektivitu a schopnosti pohybu ve světě aukčního portálu. Samozřejmě mimo vás existuje velká spousta dalších lidí, kteří jsou vašimi konkurenty a také hledají. Proto není úplně od věci se na své filtry dívat každý den, někdy i častěji.

S mnoha rozdíly se můžete setkat i mezi prodejci, kteří stojí za aukcemi. Velké zastoupení mají přeprodejci (tzv. resellers), kteří se naplno věnují prodeji her a vyhledávají je pod cenou nebo i v relativně běžné ceně, kterou vzápětí ve snaze vydělat uměle zvednou. Pochopitelně čím větší kapitál mají, tím je větší šance na ovlivnění trhu skrze skupování a přeprodej. Toto chování se dá vypozorovat z kontaktu s takovými obchodníky a následnou analýzou jejich chování, prezentace a nabídky. Často si stačí přečíst popis kanálu a dozvíte se okamžitě, že máte čest s přeprodejcem. Tito lidé mívají největší a nejširší zastoupení her, které pravidelně a mnohdy denně doplňují a od jedné big box hry mohou mít i více kusů. Máte garanci, že se u něj může objevit něco zajímavého nebo ho můžete zkontaktovat, zda by se nevynasnažil určitý kus sehnat. Jejich běžnou praxí mimo sledování trhu je i chození po bazarech, garážových výprodejích, inzerátech a výkupech. U přeprodejců je nižší šance na slevu nebo vyjednávání o ceně. Mají spočítáno, kolik je v položce peněz a za kolik musí být prodána, aby byl výdělek, které chtějí mít, co největší – přistupují k věci více obchodně. Zároveň mají větší klientelu, tudíž menší důvod ustupovat.

Zajímavost: V aukcích u nepřeprodejců je běžné, že na vámi navrženou slevu 500 z celkových 1500 bude kývnuto nebo to otevře možnost dalšího vyjednávání. U přeprodejců toto většinou probíhá tak, že vám jakoukoliv slevu zamítnou nebo pošlou protinávrh se směšnou slevou 10 korun.

Další značná část jsou hráči nebo sběratelé. Jejich nabídka je poměrně omezená, ale jsou ochotnější přistoupit na nějakou slevu, obzvlášť pokud se jim nedaří hru prodat. V případě sběratelů jsou částky poměrně vyšší, protože pro ně mají prodávané kusy velkou váhu, mohou k nim mít citovou vazbu a jsou si vědomi jejich přibližné hodnoty.

Třetí skupinou jsou náhodní prodejci, mezi které patří mj. bývalé partnerky, které se zbavují zbytečností a v jejich nabídce jsou všemožné věci, většinou oblečení a pár her. Výhodou pro kupujícího může být jejich horší orientace v cenách a neznalost produktu.

Je spoustu her, které jsou raritní nebo velmi drahé. Byly případy, kdy jsem hledání konkrétního titulu věnoval rok, než se objevila a naskytla šance ho koupit. Pokud se něco vzácného najednou objeví, je vysoká pravděpodobnost, že bude velmi drahá, proto na vás vzniká tlak kus koupit okamžitě, i za cenu vyšší částky. Možností je třeba poprosit prodejce, aby vytvořil neveřejnou nabídku pouze vám. To má svá rizika; může dlouho trvat, než si zprávy všimne a někdo jiný mezitím hru koupí. Nebo poté, co si všimne, stejně nevyhoví.

Příklady her, na které se dlouho čeká: Stunts (1990), přídavky k Warcraft II, Street-Rod (1989), Mafia (2002, big box, eng. cover), Prince of Persia (1989), Grand Thef Auto III/VC (big box), Mortal Kombat 4. Obecnými kritérii jsou samozřejmě dobrý stav, kompletní obsah, anglický cover, nepřestřelená cena.

Někteří prodejci neskutečně nadhodnocují cenu hry, protože si jsou vědomi toho, že jsou jediní nebo jedni z mála, kteří takový kus mají. Hra ale tak vysokou hodnotu nemá, jenže prodejci nejsou ochotni ani po roce a půl jakkoliv slevit a hra se tak nikdy neprodá.

Tuto zkušenost mám např. s: Mafia (2002, big box), Street-Rod 2.

Dražby a triky

Aukční portály jsou prostorem, který je plný peněz a lidí, kteří je chtějí vydělat nebo naopak něco shání. Vy jste jedním z hráčů a přicházíte se svými vlastními penězi a nějakým cílem a přáním. To vše samozřejmě obnáší dávku adrenalinu a soutěživého ducha. Aukce se skládají ze dvou primárních druhů obchodu:

• První varianta je „buy it now“ s pevně stanovenou cenou a okolnostmi jako shipping (dovoz), kde navíc může být v jedné aukci nabízeno několik věcí zároveň, ale vy si můžete vybrat kteroukoliv z nich a tu koupit. Je zcela na prodejci, zda u svých aukcí povolí možnost zasílání finančních nabídek.
• Druhou cestou je bidding (přihazování), kde hraje roli vyčkávání, kde není omezena cena a výše zaplacených peněz může jít neomezeně nahoru. Malou modifikací může být bidding, kde se místo od nuly začíná přihazovat od předem stanovené částky, nejedná se ale o příliš běžný jev.

V ideálním případě se stane, že narazíte na prodejce, který v jedné aukci prodává pohromadě větší množství her, ale nezná jejich cenu a tak je nastavena velmi nízko. Cena her se dá zkontrolovat tak, že si hry jednotlivě dohledáte u jiných prodejců a uvidíte, že hromadná nabídka her je podobně drahá jako jeden samotný kus u jiných prodejců. V takový moment se dá očekávat velmi rychlé klikání na „buy it now“, a to i v případě, že by se nedalo vyhnout návštěvě celnice.

Systém přihazování je trochu složitější. Často se vám může stávat, že něčemu přihodíte a buď s vámi bude skupina nebo jednotlivec neustále zápasit a přehazovat se, nebo si budete myslet, že jste nejvyšší dražitel, přičemž v posledních pár vteřinách vás někdo přehodí a vyfoukne vaši vysněnou věc. Čím větší „soutěž“ o hru mezi zájemci vznikne, tím výše mohou částky narůst. Na to lze reagovat tak, že budete předstírat nečinnost a nezájem. Je nutné hlídat čas, který zbývá do konce aukce a v posledních pár vteřinách na aukci přihodit jako jeden z mála takovou částku, která převýší předchozího dražitele o tolik, že na to nebude schopen zareagovat. Zároveň se musí jednat o takovou částku, o kterou jste ochotni přijít i v případě, že by vás někdo s podobnou taktikou stihl dorovnat nebo přehodit.

Další metodou, jak být oproti ostatním napřed, je věnování určitě pozornosti lidem, kteří své prodeje omezují a „zamykají“ pro konkrétní regiony. Např. do UK a nikam jinam. U takových prodejců máte skoro jistotu, že je celý svět mimo hru, protože většina lidi mimo tento region uvidí, že na jejich místo není možné věc poslat a reálně je pole hráčů z celého světa staženo na malé procento. Což znamená, že můžete uplatnit své know-how o přihazování nebo jakkoliv jinak zakoupit a poté prodávajícího přes systém požádat, aby navolil shipping k vám. Výsledek je takový, že ho akceptují a věc, kterou lze doručovat pouze v jejich zemi, vám dovezou, přestože to znamená, že dotyčný musí jít na poštu zařídit shipping a virtuální papírování na aukčním portálu. Stále je to pro ně výhodnější, než celou aukci rušit, volit znovu a v neposlední řade přijít skoro i jisté peníze, ačkoliv jsou reálně díky této metodě menší, než by mohly být.


V neposlední řadě je třeba mít na paměti i skutečnost, že částka peněz, za které nakupujete nebo vyhráváte aukce, neodpovídá přesně tomu, co se na vašem účtu odečítá. Rozdíl v kurzech je sice velmi malý, ale v horizontu let či při velkém množství transakcí se může jednat i o tisíce korun.

Není big box jako big box

Jelikož big boxy nemají nikde na světě ucelenou strukturu, je dobré si uvědomit, jaké rozdíly a nuance kolem nich existují. Např. různé výšky v rozmezí 23-24-25-27 cm a šířky 3-5-5,5 cm. Rozdílné bývají i materiály, ze kterých jsou vyrobeny. Jeden druh je pevnější (tvrdý povrch připomíná více knihu), jiný je více papírový a má jiný způsob otevírání. Tvrdší krabice lépe odolávají rizikům poničení během shippingu nebo při manipulaci a zacházení jejich majitelů. Jejich velkou výhodou oproti měkčím a hlavně menším krabicím je to, že lépe stojí a nepadají. Při shippingu je dobré v obou případech vyplnit krabice vzdušnými bublinkami nebo zasypat polystyrenem a omotat celé do dalších novin nebo papíru.

Dalším druhem jsou tzv. small boxes, které začínaly být běžnou podobou krabic v období několika málo let po roce 2000. Ty jsou velké jako dnešní plastové DVD krabičky, většinou ale mnohem širší a především stále z papíru. Někteří prodejci je jsou schopni pojmenovat jako „big box“, čímž kupujícího vystaví před nečekanou a nevhodnou situaci. Bohužel ne vždy na to jde předem přijít, protože na některých fotografiích je velmi obtížné rozpoznat, zda se jedná o menší rozměry a je nutné skoro až analyzovat obrázky (velikost fontu a porovnávat s velikostí ruky nebo jinými předměty/objekty z fotky) nebo se můžete zeptat prodejce na přesné rozměry, což v aukcích, kde hraje roli čas, není úplně ideální.

Vlastností některých big i small boxů jsou tvz. otevírací předky („foldovací covery“), které lze otevřít jako knihu, případně nějak více rozložit a prohlídnout si tak extra unikátní art nebo materiály.

Zajímavosti:

• Některé hry mohou existovat jak v big box, tak small box verzi.
• Některé hry jsou výjimečně vydány i v tzv. "trapezoid" krabicích (v překladu je to doslova "lichoběžník"). Jedná se např. o hry Thief, Tomb Raider, Prince of Persia.
• Stejná hra může mít různé big boxy a covery (např. EU vs. US).
• Znovu vydané krabice stejné hry mohou mít jiný/nový cover.

Příklady:

• Stunts (1990, US) vs. 4D Sports Driving (1991, EU) – stejné hry, zcela rozdílný název a cover.
• Blackthorne (1994, US) vs. Blackhawk (1994, EU) – stejné hry, jiné pojmenování, jiný tvar big boxu a cover.
• Need for Speed: High Stakes (1999, US) vs. Need for Speed: Road Challenge (EU) – stejná hra, jiný podtitulek a cover (evropských variant je více, liší se pouze autem).
• Gunman Chronicles (2000, EU) vs. Gunman Chronicles (US) – stejná hra, kompletně rozdílný cover, kdy US box má navíc otevírací cover.
• Street Rod 2: The Next Generation (1991, US) vs. Street Rod 2: The Next Generation – kompletně rozdílný cover.
• Half-Life (1998, US) – verze prvního boxu je širší a má otevírací cover s Gordonem uvnitř. Další verze boxů (jak pro zákl. hru, tak oba datadisky) mají pouze název hry a svůj ikonický lambda symbol bez otevíracího coveru. Později vydávané GOTY krabice na svém coveru mají už Gordona (Opposing Force má Shepharda, Blue Shift zase Barneyho).

V dnešní době se také nedá vyloučit, že se objeví padělané krabice. Při bližším prozkoumání by mělo jít poznat, zda se jedná o podezřelý kus, i když si nebudete jisti, v čem přesně. Pokud má nějaký prodejce stejně vypadající krabice (navíc třeba polsky nebo čínsky), je jediným vlastníkem na celém portálu a cena je podezřelá, vyhnul bych se mu. Je dobré znát krabici dané hry jako takovou, aby se případné rozdíly a nedostatky daly podchytit a rozpoznat. Jedině poté se dá říci, že taková krabice neexistuje a nemůže být oficiální.

Dalším rizikovým faktorem jsou fólie, které je snadnější replikovat, než samotné krabice. Existují sběratelé, kteří se zaměřují na nerozbalené a neotevřené krabice, jejichž cena je podstatně vyšší. V takovém případě jde více o investice, než sběratelství jako koníček. Pokud bude nějaký kus s fólií a jeho cena bude velmi vysoká, je třeba být velmi opatrný a na zpracování fólie se podívat. Jakmile bude povolená nebo už od oka zvláštně vypadající a amatérská, je to špatný signál. U některých exponátů mohlo dojít k tomu, že si je vlastník nebo sběratel pro účely ochrany sám zapečetil, měla by o tom ale proběhnout zmínka nebo informace.

Někteří přeprodejci nebo obchodníci nastaví přehnanou cenu kusu pouze kvůli tomu, že je zabalena ve fólii, přičemž vypadá jako z továrny, ale ve skutečnosti není tak hodnotná.

Co stanovuje cenu produktu?

• rarita (kolik existuje kusů a kolik jich je mezi lidmi)
• popularita (některé kusy je více „in“ vlastnit nebo shánět)
• vydání (př.: EU vs. US nebo první vs. pozdější vydání s jiným coverem)
• kompletní obsah a jeho stav
• stav samotné krabice
• fólie a její neporušenost (pokud je krabice neotevřená ve stavu „sealed“, vy ji otevřete a naleznete uvnitř známky poškození nebo špíny, je jasné, že se nejedná o originál)
• v ojedinělých případech podpisy tvůrce nebo autorů

Je zcela pochopitelné, že hry s nepoužitým kódem jsou cennější. Vyšší hodnotu mají také samozřejmě hry, které v sobě mají nějaké fyzické předměty jako sošky, mince, flashky, symboly atd.

Příklady:

• První tři sběratelské edice WoW. Jejich nepoužité a zapečetěné verze se pohybují u TBC/WOTLK kolem sedmi až deseti tisíc, základní verze hry ve sběratelské edici ve stavu „sealed“ (neotevřená s nepoužitými kódy) se může pohybovat od 50-100 tisíc.

Kusy, kterých pár je, ale je těžké je sehnat v dobrém a kompletním stavu:

• Warcraft 3 Collector‘s Edition
• Age of Mythology: Collector’s Edition
• Diablo II: Collector‘s Edition

Příklady hodnotných vs. nehodnotných kusů:

• Diablo III Collector’s Edition vs. datadisk Diablo III: Reaper of Souls Collector’s Edition (první obsahuje fyzické předměty, druhá nikoliv – rozdíl v ceně je v různých odchylkách zhruba sedminásobný).
• Starcraft II: Wings of Liberty (sběratelská edice jako jediná ze všech tří her druhého SC obsahuje fyzické předměty, proto její cena bude vždy přesahovat další díly, nezávisle na skutečnostech, zda byly hry uvolněny volně ke stažení – to na hodnotu sběratelských kusů nemá vliv).

Někteří sběratelé si stejnou hru ve sběratelské edici koupí víckrát. Jednu na výstavu, k rozdělání a použití, druhou k neotevření, aby bylo možné uchovávat hodnotu hry, která může v neomezeném času velmi narůst. Nikdy nelze předem odhadnout, čemu se zadaří a čemu nikoliv. Faktorem je určitě úspěch hry, obsah a zpracování edice, ale také nepředvídatelná změna v době nebo nová vlna sběratelství apod.

Závěrem

Her ke shánění a sbírání je neskutečná spousta. Pokud dojdou nápady, co dalšího kupovat, což se čas od času stane, je dobré si na chvíli odpočinout. Nikdy nemůžete mít všechny hry a je dobré si předem ujasnit, kam chcete se svou sbírkou směřovat.

Ze sběratelství her se stává plnohodnotný koníček, který přináší spoustu radostí, ale i strastí. Stejně jako každá jiná záliba je časově náročné, vyžaduje mnoho finančních prostředků a místa. I mezi menšími sběrateli nebo vlastníky několika klasických big boxů se traduje, jaká je nouze o místo. Nejlepší je si vyhradit nějaké místo, které jste ochotni sběratelství plně věnovat. Je třeba brát v potaz i činnosti jako je oprašování, organizace herní knihovny nebo starání se o stav krabic a sbírky.

Já jsem si pro splnění svých představ vyhradil jednu samostatnou místnost, kde je možné cokoliv libovolně přizpůsobovat, měnit, třídit a sestavovat. Taková místnost už nemá daleko od muzea, jak se jí často přezdívá. Lze tam trávit mnoho času, diskutovat, ale hlavně budovat a rozšiřovat to, čemu se věnuji celý život. Věřím, že to má velký smysl nejen pro mě samotného, ale i pro svět her, jehož historii a vývoj tím zaznamenávám.

Chcete, aby byl na DH blogu uveřejněn i váš článek? Pošlete nám ho na e-mail clanky@databaze-her.cz.