Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Elvira: Mistress of the Dark

  • PC 100
  • Amiga 100
  • AtST 100
  • C64 100
Elviru dohrát do konce je relativně obtížná záležitost. Nikdy jsem nechtěl použít návod ani YT, navíc ji mám jen v angličtině, takže porozumět všemu, co máte dělat, se v tom množství dialogů občas vytratí. Ale dá se to, chce to hodně experimentování.

Každopádně je Elvira kultovní záležitost. Když jsem koupil v r. 1991 časopis BIT, kde byla velká recenze Elviry, neměl jsem ještě Amigu, jen jsem slintal na tu grafiku, mrtvého zahradníka, strašidelnou atmosféru a zápletky. Hudbu vychvalovali do nebes a celkově to tehdy vypadalo jako hra budoucnosti. A svým způsobem měli pravdu.

Není to klasický dungeon (typu Dungeon Master). Je to něco víc. Tajemný hrad dává jinak obligátnímu příběhu o prsaté "paní temnot" jiný rozměr. Doslova vás pohltí svojí hloubkou a nepředvídatelností. Všude jsou mrtví mniši a další potvory, nemůžete se vytratit do věží ani na zahradu, všude číhá nebezpečí a hrozba vlkodlaka na každém kroku. Hrad je mimochodem dost rozlehlý, několik poschodí, jsou tam podzemí, zahradní labyrint, chodby na dně studny...

Vaším cílem je osvobodit hrad, kterého se zmocnil jakýsi Emelda, a tím osvobodit i Elviru. K tomu všemu je třeba najít truhlici neznámo kde a s pomocí nádobíčka, které má být uvnitř, ho jednou provždy zamordovat. V průběhu hry je možno používat kouzla, se kterými nám pomůže právě Elvira, pokud jí tedy doneseme knihu kouzel. Ta se dá najít už snadno, uvnitř hradu jsou to první dveře vlevo, je to samostatná místnost knihovny, kde jsou celé regály knih (jedna z nich je SPELL BOOK). Boje jsou trochu monotónní, za chvilku vás možná začnou i otravovat, ale když si člověk osvojí, jak na to, začne to být rutina.

Elviru doporučuji si zahrát už jenom pro pocit ze hry. Pokud vím, podobných originálních dungeonů nevzniklo moc (např. Waxworks je takovým případem, ale má zase jinou atmosféru). Ani mě žádný upřímně tak nebavil, jako právě Elvira. Prozkoumávat zákoutí strašidelného hradu a hledat předměty na těch nejnepředpokládanějších místech je samo o sobě doboružství.

Pro: grafika, hororová atmosféra, unikátní dungeon, hudba, různá prostředí, rozlehlost

Proti: obtížnost, stereotypní boje, občas nesrozumitelnost kouzel a předmětů

+23

F1 Challenge '99-'02

  • PC 100
Za mě nejlepší simulátor F1. Pokusím se blíže objasnit.

Grafika je skvělá i na současnou dobu, ačkoli jde o grafiku z raných let r. 2000. To platí i o replayích a televizní grafice, kde díky režii vidíte průběh závodu jako byste se dívali v TV. Replay Fastest Laptime se pořizuje automaticky, můžete si ale pořídit replay i celého závodu. Zrcátka, lesky, stíny, pěkně vykreslené tratě jsou samozřejmostí.

Co chci zvlášť vyzdvihnout je realistika vozu. Ideální je dát si kontrolu trakce, abyste neprokluzovali v každé zatáčce, auto-převodovku, možná aspoň LOW na asistenci řízení, aby to zase nešlo do smyku při každé drobné nepozornosti, ale jinak se to dá jet naplno s rozbitností vozů a bez asistence. Problematické jsou vyšší obrubníky, kde to může auto trochu "nakopnout". Velice vydařená je jízda na mokré trati.

Rozbitnost vozu - dáte-li nejcitlivější, tj. 100% - je úplně v pohodě. Není to tak jako ve skutečnosti, že byste nemohli ani škrtnout, ale nějaký ten náraz už formule nevydrží a jsou z toho pěkné efektní kolize. Pokud urazí přední křídlo, dá se to většinou opravit (může se stát, pokud byl ten náraz silnější, že vůz už stáčí na jednu stranu, což je nepříjemné); pokud urazí zadní křídlo, soupeř končí, vy strávíte opravou asi 40 sekund v depu.

Bohužel platí, že s lepšími značkami vozů pojedete rychleji než s horšími, ale lze tomu přizpůsobit úroveň soupeřů.

Pořád je tu smysluplný systém bodování 10-6-4-3-2-1. Stejně tak je tu postaru i kvalifikace, takže časová dotace přesně hodina a předháníte se v časech.

Výborná je nastavitelnost opotřebování pneumatik a spotřeby paliva. V extrému se dá nastavit spotřeba tak, abyste vy i ostatní museli do depa každé druhé kolo, druhý extrém 1x za závod. V těchto mezích se můžete pohybovat, což se hodí např. na kratší závody (mně osobně nevyhovuje 100% délka, ale řekněme tak 50%, takže si nastavíte i vyšší spotřebu, abyste třeba jeli všichni 3x do depa za závod).

Nastavit si jinak můžete úplně všechno, od převodovky, brzd, až po úhel přítlačných křídel. Pokud ale nejste technicky zdatní anebo vás tahle věc moc nezajímá a jste spíš závodníci než mechanici, je možné na internetu najít různá nastavení od lidí a stáhnout si je. (Většinou jsou velmi vyladěná.) Zábavná je také náhodná měnitelnost počasí během závodu.

Nyní pár nedostatků.

Co mě trochu mrzí je slabší inteligence soupeřů. Ne že by byla úplně marná, soupeři se vás pokoušejí předjet, pokud uděláte chybu, ale když si stopu důsledněji držíte, můžete jet v zásadě pomalu a soupeř za vámi nedokáže vyhodnotit, co se děje. Doporučuji si rovnou nastavit agresivitu na 100%, jinak je to nudné. Je vhodné, aby byli soupeři také o něco slabší, protože asi od 1/2 závodu začnou zrychlovat a člověk má pak pocit zmaru :)

Další negativum je nevyrovnaná obtížnost na jednotlivých tratích. Je třeba, abyste si důsledně nastavili obtížnost pro každou trať zvlášť. Je totiž možné, že pokud si jí nastavíte podle jedné tratě, kde si dáte třeba 95%, tak v jiné trati vůbec nebudete stíhat nebo naopak. Z tohoto důvodu je dost problematické jet šampionát celý přímo v režimu šampionátu. Lepší je nastavit si obtížnost na všechny tratě a pak jet jednu po druhé a užívat si souboje.

A do třetice - trochu zvláštní je nulový postih za předjetí na žluté vlajky. Jakmile jsou žluté vlajky, všichni zpomalí, ale vy je můžete bez problémů předjíždět, ačkoli budete mít zapnuté pravidla. Naštěstí soupeři nezpomalují tak, že byste získali nějakou šílenou výhodu, ale výhoda to je a je to takové podivné.

Pokoušel jsem se hrát i novější formule, ale ani jedna mě tak nepřitáhla, jako právě F1 99-02. Na internetu lze dostahovat i mody, jiné formule a další tratě. Funguje skvěle i online multiplayer.

Pro: grafika, zvuk, realistika, hratelnost, vyladění, replaye

Proti: nevyrovnané úrovně na tratích, slabší inteligence soupeřů, pravidla

+8

Paperboy

  • PC 100
Paperboye jsem hrával na C64 a byla to jedna z prvních pseudo-3D izometrických her. Dodnes si na ní také cením tu roztomilost & nulovou míru násilí. Jde o bohulibou činnost - roznést noviny po celé čtvrti a vyhnout se nástrahám ulice.

Je to hra, která je dobře hratelná a je to ten typ hry, která je jednoduše nacvičitelná. To znamená, že všechno je přesně na svých místech, vyjede to v určitou dobu a napoprvé se vám to nepodaří projet. Jak se ale hru učíte a učíte, poznáte brzy celou čtvrť a budete vědět, kdy něco pojede, vyjede, kdy vyběhne pes a jak přesně se co chová.

V roli kluka na kole, který má zřejmě týdenní brigádu, musíte roznést noviny do všech domů v obci, a protože nemáte moc času, takže nemůžete pořád stavět a někam chodit, musíte už během jízdy na kole trefovat schránky předplatitelů. Novin máte sice o něco víc, ale ne zas tolik, takže se občas nemusíte strefit a pokus můžete opakovat, občas i postačí, když jim noviny hodíte na trávník.

Lidi však žijí vlastním životem. Někdo opravuje auto, někomu ujede sekačka na trávu, někomu pobíhá kolem domu pes, jeden soused nesnáší pošťáky, nějaké dítě sjíždí kopec na skateboardu. Prostě máte pořád co dělat, abyste se vyhnuli nástrahám. Po cestě je také třeba sbírat balíky, které tam lidi pro pošťáka nechávají.

Na konci čtvrti je vždy takové sportoviště. Tam si asi pro lepší cvik vyzkoušíte házet noviny do terčů a jezdit po úzkých trasách.

Po každém dnu vás nadřízení zkontrolují a zhodnotí, jak si vedete v roznášení novin a vyčíslí, kolik domů jste vynechali a kolik obsloužili. Pokud projedete celý týden, šéfové o vás napíší do místních novin a udělají vám bezvadnou reklamu. Takže můžete asi s klidem budovat svou kariéru pošťáka.

Paperboye doporučuji si zahrát nejen z nostalgie. Existují i verze pro PSX a jsou moc hezké (viz Videa). Já dávám 100 % za skvělý nápad i provedení té doby.

P. S. 1: Hra existuje snad na všech platformách minulosti i současnosti. Nejhorší verze je asi na Apple II.
P. S. 2: Paperboy II už se mi tak nelíbil. Jede se po pravé straně a má více akrobatických prvků.

Pro: hratelnost, nápad, grafika (na některých platformách), hudba (C64)

Proti: stereotyp, žádné překvapivé momenty

+6

Arcania: Gothic 4

  • PC 45
Arcanii jsem dostal jako dárek, v podstatě do série svých předchozích Gothiců. Měl jsem radost, že si ji mohu zahrát na novém PC na plné detaily a užít si to. Bohužel, jak jsem se na ni těšil, nakonec nenaplnila moje očekávání ani z poloviny.

Dopředu říkám, že ani nedokážu přesně specifikovat, za co dávám 45 %. Řekněme, za pěknou grafiku, nějakou tu dávku chvilkové zábavy a křečovitou snahu vývojářů z toho udělat "opravdu dobrou hru". Rozhodně nechci zase vzbudit dojem, že je všechno špatně, což není, takže těch 45 % je za to dobré, co ve hře zůstalo a je. Zbytek je bohužel rozporuplný.

První, co vás zřejmě trkne, je takový ten americký, namachrovaný přístup ke světu. Ten navíc umocňuje podání absolutně nesympatického hrdiny, se kterým jsem se nemohl po celou hru srovnat a vžít se do něho. Děj pokládám za klišé (oproti předchozím Gothicům nestojí ani za řeč).

Také si asi brzy uvědomíte, že to má s Gothicem společného jenom málo, spíš taková úpornost tam něco z Gothicu a jeho děje naroubovat, někdy se to povede více, někdy ne. Jinak je to dočista jiná hra, jiný příběh, jiná fantasie, jiná filosofie. Prvků RPG je minimum. Správně tu někteří v komentářích tvrdí, že je to Arcania a ne Gothic.

Z toho reálného, umaštěného a špinavého světa trestaneckých kolonií Gothicu a všemožných šmejdů, kteří se tu a tam ujali moci, se najednou octnete v třpytivém, uhlazeném, opulentním fantazy-světě všelijakých motýlků, světlušek, nablýskaných zbrojí a čistých košilek. Pár frajerů si tu hraje na rádoby drsňáky, ale od začátku jim to nevěříte a jednáte s nimi rovnou jako s blbečky. Dialogy jsou jedním slovem příšerné - za pár minut budete rádi odklikávat všechno, co bude zavánět rozhovorem a dívat se jen do notesu, co že to máte splnit za questy.

Souboje jsou tragédie. Mě teda nezaujaly a spíš když se vyrojil nějaký větší počet goblinů, tak jsem myslel, že se unudím k smrti. Plesk, mlask, bum! Poodstoupit - utéct pro energii. Konec. Na vyšší obtížnost si zábavu nesjednáte, spíš to otravuje. Umělá inteligence je na úrovni hodně raného pravěku.

Některé lokace ve hře jsou přesto nápadité. Např. se mi líbí ten obří strom nebo Stříbrovodsko. Na druhou stranu to jde už za hranici sci-fi a nemusí se to každému zalíbit.

Nevím, jestli nejsem už moc paranoidní, ale zdá se mi, že zatímco ve starých Gothicách jako by postavy žily vlastním životem a jste přesvědčeni, že když někam nepřijdete, tak budou žít dál a usilovat o svoje přízemní cíle, v Arcanii jako by všechno žilo pro vás, čeká to na vás, nějak to tam spíš existuje a vy na to dřív nebo později narazíte.

Kdo dohrál všechny Gothicy předchozí, asi ho bude lákat zahrát si pořádně i Arcanii. V tomto ohledu to chápu i doporučuji pro dokreslení děje a představy, o čem další Gothic měl být. Přes to ale vím jistě, že tu hru mě neláká si znovu nainstalovat a spustit, natož hrát.

Pro: grafika, zvuk, některé lokace ve hře

Proti: minimum RPG prvků, dialogy, souboje, lineárnost děje, nesmyslné questy, nesympatický hrdina, americký přístup

+17

Indianapolis 500: The Simulation

  • PC 70
Hodnotit tuhle hru je velice obtížné. Záleží totiž spíš na tom, co hráč preferuje - jestli realističnost, nebo hratelnost. Obojí dohromady se nedá skloubit. Hrál jsem jen verzi pro Amigu, takže hodnotím právě tu.

Jedná se o slavný závod na 500 mil v Indianapolis. Nic více, nic méně. Můžete zkusit zajet maximálně kvalifikaci, ale ve výsledku vám to bude úplně k ničemu, protože v tak dlouhém závodě se pořadí promíchá mockrát.

Co je při závodě působivé, to jsou především kolize. K těm mimochodem dochází velice snadno, stačí zlomek sekundy nepozornosti, štrejchnutí soupeře, špatný pohyb, prostě cokoliv, a letíte. Většinou do zdi. To z hry dělá neskutečně obtížnou věc, doslova nedohratelnou. Kolize jsou ale parádní, létají třísky z aut, často nějakou větší kolizi vidíte i z dálky.

Zajímavé jsou pit-stopy, i když po prvních pit-stopech musíte úplně ztratit přehled o závodě, tj. kde přesně jsou soupeři před vámi a za vámi. Brzy se pole promíchá a jedete závod s formulemi o kolo i více kol zpátky nebo obráceně.

Byla to asi první hra, kde už jsou skvěle provedené replaye. Replay můžete zpomalovat i nahlížet z více úhlů.

Při kolizi se objeví žlutý praporek a závod je zpomalen. Nesmíte předjíždět, jinak vás čeká penalizace. Tenhle prvek je velmi reálný a uvítal bych ho mj. i v novějších formulích. Během žlutého praporku je jízda ovšem nebezpečná, všichni se na sebe naštosují a také hrozí vysoké riziko smyku.

Dá se jet i kratší závod, ale to vlastně spíše jako trénink, neboť kratší závod na 500 mil jaksi není závod na 500 mil :)

Shrnuto: Perfektní provedení závodů, které je však natolik obtížné, že pochybuji, že to někdo dojede do konce (myslím ten plný závod na 500 mil). Bohužel je to ovál, a tak se závod zhruba po pár kolech stane taky hrozně nudným. Ale vzhledem k efektům, propracovaným kolizím a dávky adrenalinu to doporučuji si zahrát.

Pro: realističnost, propracované kolize, safety car zpomalení, replaye

Proti: astronomická obtížnost

+12

Chessmaster 10th Edition

  • PC 100
Podle mého názoru nejlepší šachový program. Nejde mi o to, zda je nejsilnější na světě, protože síla ChM10 dosahuje beztak velmistrovské úrovně, na kterou nemám šanci jako rekreační hráč dosáhnout.

Kvalita ChM10 spočívá zejména v provedení. Grafika je úžasná a dá se variabilně měnit, od pozadí až po figurky 2D/3D. Lze na internetu stáhnout i expanzivní sety s dalšími figurkami a grafikou.

Analýzy her je možné provádět velice rychle (např. 10s/tah bohatě stačí). Během několika minut pak velmistr J. Waitzkin (ELO 2464) provede analýzu vaší hry a ukáže vám vaše i soupeřovy chyby, příp. nevyužité příležitosti.

K dispozici je také rozsáhlá databáze her minulosti. Je možno si snadno vytvářet i vlastní databáze a celkem přívětivým způsobem v nich vyhledávat i je přehrávat.

Perfektní je rozmanitost stylů her soupeřů. Můžete si vybrat od tichošlápků, přes soupeře preferující určité figury, až po zběsilé útočníky a riskující maniaky obětující všechno pro získání poziční výhody. Na výběr je seznam reálných hráčů šachu, od dětí až po mistry světa. Můžete si tak zahrát s Talem, Capablankou, Aljechinem nebo Anandem. Hráč hraje stylem přibližně tak, jako v reálu.

Za minusy bych označil spíše určité drobnosti. Např. někteří hráči mají zapnuté tzv. "pending", což je vlastnost, že přemýšlejí během té doby, kdy přemýšlíte vy. Tj. vlastně jako v reálu, kdy přemýšlíte nad šachovnicí nad svým tahem a běží vám čas, ale soupeř přemýšlí také, ale protože není na tahu, čas mu neběží. Prostě přemýšlí neustále nad partií. To však šachovému programu dodává úplně jinou sílu a je potřeba si to dopředu u konkrétního soupeře ověřit a raději to vypnout. Jinak se stává, že soupeř, který má ELO 1500 bude hrát skoro jako soupeř s ELO 1800.

Další věcí jsou turnaje. Turnaje samotné jsou skvělé, počítač hlídá ELO, výsledky, kreslí tabulky a losuje soupeře i barvy. Nastavení je ale trošku krkolomné, od grafiky až po samotný turnaj. Možná stálo za to udělat lépe grafiku listin (třeba aspoň pavouka). Jakmile do turnaje přejdete, hned to pochopíte, protože najednou jste v jiném prostředí, než ve kterém hrajete nezávazné partie.

Defaultní formát pro ukládání není PGN, ale CMG (to je specifický formát jen pro ChM). PGN lze zvolit, ale vždycky to musíte změnit, což je trošku nepříjemné (vzhledem k tomu, že budete s nejvyšší pravděpodobností potřebovat pořád PGN, neboť je univerzální).

Poslední výtkou je nevyrovnanost hry. Ta mi vadí asi ze všeho nejvíce. Jestliže jste průměrný hráč, budete hrát se soupeři cca 1500-1800 ELO. Brzy ale zjistíte, že jejich hra je taková dost labilní a nepřirozená. Např. soupeř obětuje bezhlavě 2 figury, už si myslíte, že máte vyhráno, pak udělá 2 mistrovské tahy a zase to vyrovná. Nebo najde 7-tahový mat. Soupeř mojí úrovně ale 7-tahový mat nenajde a obvykle jej přehlédne. V tom vidím rezervu ChM10.

Přes to vše je ChM10 naprosto skvělý program, který má spíše výhody než nedostatky. Určitě doporučuji si jej pořídit.

P. S. ChM11 se mi už tak nelíbil, navíc z 95% kopíroval ChM10.

Pro: provedení, grafika, analýzy, vlastní databáze, rozmanitost soupeřů, výběr konkrétních stylů a lidí

Proti: nevyrovnaná hra, horší ovládání při ratingových hrách

+6

Atomix

  • PC 100
K Atomixu se píše těžko nějaký smysluplný komentář, protože jde o typickou logickou hru, která se někomu líbí a někomu ne. Ale pokusím se alespoň o své pocity a odůvodnit proč tomu dávám 100 %.

Tak především 100 % dávám pro originální nápad i provedení. V době kolem r. 1990 byla už spousta logických her a tahle kupodivu nebyla jen jednou z dalších, ale byla vskutku něčím nová a jiná. Dobrým provedením myslím jednak grafické prostředí, přehledné, vymakané (stíny, barvy, atmosféra), jednak přívětivé ovládání.

Na způsob téhle hry se pak vyrobila řada dalších her (PC, Android), ale ani jedna mě tak nebavila ani nezaujala. Možná proto, že právě jen kopíruje ten původní nápad a nic moc nového (poutavého) nepřidává.

Chci zdůraznit i skvělé zvukové provedení (F. Fuka). Existuje také pokračování s názvem Hexagonia.

Levely jsou obtížné postupně, ty první vyřešíte hned, zhruba uprostřed (je tam 30 levelů) už je to dost tuhé. Celé to znesnadňuje časový limit, ale každý level se dá naučit. Na pobavení i dnes rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi logiku.

Pro: originalita, zvuk, zábavnost, grafika, ovládání

Proti: někdy těsné časové limity

+17

Ikari Warriors

  • PC 95
Špičková klasika ve stylu Commando (se kterým se to přímo vnucuje srovnávat). Už Commando z r. 1986 na ZX mě dost bavilo, ale IW mi nakonec přišla ještě lepší. Hlavně proto, že je svým způsobem hratelnější a přehlednější. Dá se určitě nacvičit, neboť ačkoliv se vojáci při přestřelkách chovají spontánně, začínají na stejných pozicích a je možné si je tak včas podchytit než se rozutečou. Jejich střely jsou přiměřeně rychlé a při koncentraci se jim lze vyhýbat.

Pozor si člověk musí dát na tříštivé granáty, které mají velký dosah. Občas jimi někdo disponuje a vyhýbá se jim obtížně.

Skvělé je, že se dá ve hře jezdit tankem. Ten má navíc svůj FUEL, takže s ním nemůžete projet celou hru, ale jenom kousek a zase maximálně přesednout do jiného tanku. Cizí tank se dá zlikvidovat jen granátem (či střelou z vlastního tanku). Vojáky lze přejíždět a tím je zabít, ale nejde třeba tankem přebrodit řeka. Jsou tam také náspy a zákopy. Vojáci se za ně schovávají a jsou relativně inteligentní . To vše pokládám za promyšlené.

Celý IW jsem bohužel nikdy neprošel. Nicméně jde o skvělou old-school akci, která vždycky pobaví. Hra je sice těžká, ale dá se nacvičit.

P. S. Mluvím o verzích pro ZX. Na jiných platformách jsem IW nehrál.

Pro: skvělá akce, promyšlenost, grafika, zvuky

Proti: občasné záseky, obtížnost

+15

Project-X

  • PC 100
Zatím jsem tuhle Amiga klasiku nedohrál, ale snažím se o to. Je to jedna z nejtěžších stříleček, kterou jsem poznal, ne-li nejtěžší vůbec.

Hra vzbuzuje takové smíšené, rozporuplné pocity, avšak v tom je možná její kouzlo. Je to totiž tak nehratelné, až to člověka láká to hrát a někam se prokousat. Udělat jedinou chybičku je takřka konečná. Neboť ztratíte zbraně a bez nich se ve hře nedá skoro vůbec pohybovat. Než je zase naberete, není to jen tak. Tohle pokládám za slabinu hry - kdyby při ztrátě života to šlo se zbraněmi jen o úroveň dolů, bylo by to pořád těžké, ale aspoň hratelné pro běžného smrtelníka.

Bosové jsou opět nesmírně tuzí parchanti, mají nekoordinované pohyby a musí se to tvrdě vytrénovat, aby je člověk aspoň elementárně předvídal.

Ve druhém levelu jsou např. už různé kameny trčící ze země a stromy, které sahají běžně do poloviny obrazovky a nesmíte do nich narazit. Tam je někdy těžké se jen vyhnout potvorám (neboť všechny nelze postřílet a navíc většinou něco vypouštějí). Tohle vyhýbání se je obvykle o milimetry. Ve třetím levelu navíc (kromě toho všeho) padají krápníky a další věci.

Mezilevely mě upřímně moc nebavily a podle mě tam ani nemusely být.

Jinak atmosféra hry je božská, provedení a pohyby, vesmírné prostředí, hudba, prostě nádhera. Ta pracovitost a trpělivost, kterou do toho hráč musí dát a má pak radost z nějakého posunu, je taky hodně neobvyklá. Za to vše dávám 100 %. (Trochu mi to mimochodem připomíná F.I.R.E. od F. Fuky na ZX Spectru.)

Rozhodně to není hra pro každého a v podstatě myslím si, že ani do dnešní uspěchané doby, kde se musí všechno tak nějak zalíbit "na první dobrou". Kdo si ale najde dost času a píle, tak se může těšit na neopakovatelné pocity, které u jiné střílečky stěží zažije.

Pro: atmosféra, provedení, hudba

Proti: astronomická obtížnost, podivné mezilevely

+13

Gothic 3

  • PC 100
Dostal jsem Gothic 3 kdysi k narozeninám a odrazovaly mě hned dvě věci. Jednak mi to přišlo o dost rozdílné oproti G1 a G2, které jsem měl tak rád a nemohl jsem se srovnat s těmi novými pohyby a "přirozenějším" chováním světa. Jednak to byla hra, která strašně přestřelila HW nároky té doby a muselo se všechno ořezávat a přesto to nestačilo; teprve dneska si jí můžu vychutnat v plné parádě.

Po pár letech se na druhou stranu pro mě stal G3 jednou z nejlepších RPG, kterou jsem nejen vícekrát dohrál, ale kterou si i jen tak pustím, když mám náladu. Když jsem si totiž na to prostředí zvykl, už se mi dokonce ani moc nechce vracet ke G1 a G2.

Nutno říct, že příběh a atmosféra G3 není už tak naléhavá a podmaňující jako v G1 či G2, ale je to ještě přijatelné. G3 je o něčem jiném, je v otevřeném světě a na pokraji války. Lidé už žijí v nějaké symbióze se skřety (většinou jako otroci nebo jako kolaboranti).

Svět G3 je úchvatný. Všude je život, divoká prasata, vlci, jeleni, na poušti lvi, šakali, chňapavci, želvy, trollové, spousta flóry. Líbí se mi všechno, všechno má svoje. Takže i zasněžený Nordmar, rozlehlá vyprahlá poušť Varant i přírodně bohatá Myrtana.

Postavy jsou inteligentnější než v G1 a G2 a je jich více. Skřeti už zde ale nevystupují jako tupá zvěř se zakrvaveným kusem železa, kterým vás letí bacit po hlavě hned co vás zmerčí, ale jsou inteligentní jako lidé, mají svoje umění, šamany i výzbroje, svojí armádu a jsou organizovaní. Tenhle prvek je svým způsobem spektakulární a přiznám se, že mi delší dobu trvalo, než jsem ho přijal. V zásadě ovládli lidi plus jejich města a čeká se, až jim pomůžete se osvobodit.

Mnoho questů už bohužel spadlo na primitivní úroveň "přines mi toto", "vyřiď toto", "posbírej mi tohle"..., ale jinak to snad příliš nerazí a většinou je nemusíte plnit. Ve hře chybí kapitoly, ale je tam hlavní linka, po které máte jít a kterou plnit musíte. Je nicméně na vás, kdy a jak co splníte. I hlavní linku můžete plnit hodně po svém: někdo osvobozuje města jedno po druhém, někdo čeká až na závěr a osvobodí je naráz všechny.

Hra nabízí více závěrů, podle toho, na jakou stranu se přidáte. Chybí tu tvrdé frakce, což je podle mě trochu škoda, protože (minimálně v první půlce hry) dochází k takovému relativizování, kdy to hrajete +/- na všechny strany. Nicméně v průběhu hry se časem přesto musíte rozhodnout, na jakou stranu se přikloníte, v zásadě - za skřety nebo proti nim.

Božstva mají v G3 už takový potlačený, spíš formální význam. Mágové ztratili hodně ze svého tehdejšího postavení. Kouzla můžete samozřejmě používat a existuje tu velká škála možností, ale ten promakaný sociální systém jako byl třeba v G2 (rytíři, mágové, měšťané) tu nenajdete. Najdete rebely a kolaboranty.

Co bych asi kritizoval je bojová úroveň a nějaká vyváženost schopností a zocelení postavy. Nějaké ty body navíc nejsou skoro cítit. I v půlce hry s docela dobrou výbavou vás může vyřídit divočák, když správně nenajedete bojový systém. Boje se zvrhnou na sekání kolem sebe a couvání. To v podstatě stačí na všechno a na všechny.

Přes to všechno bych G3 určitě rád doporučil všem, kdo mají rádi RPG s reálnějším prostředím. Je to velký příběh, který původní G1 a G2 dokresluje!

Pro: grafika, hudba, rozmanitost, ještě přijatelný příběh Gothicu

Proti: nemožnost přímo se přidat hned k frakci, nejsou kapitoly, někdy primitivní questy, bojový systém

+20

Gothic

  • PC 100
Gothic na mě silně zapůsobil, především úchvatnou atmosférou, příběhem, rozlehlostí a hratelností.

Hodně se mi líbí skutečnost, že Gothic je jakoby situován do dobového prostředí, není to ta čistá fantasy, kde můžete mít zbroj jako od mimozemšťanů a všechno je takové magicky barevné a fantaskní. Naopak. Je z toho cítit ta "špína", ty omezené možnosti staré doby (luky, kuše, rezavé meče, zanedbané zjevy). V lese žijí vlci ve smečkách, v jeskyních ubozí goblini, co kradou třpytivé věci a nesmyslně si je schovávají, v kolonii vládnou grázlové. V průběhu hry vás mnohokrát napadne, že to všechno (by) mohlo existovat, že je to docela reálné prostředí. Pokud budete hrát bez kouzel, bude tento dojem ještě silnější.

Vítám kapitoly, což v průběhu hry posouvá dynamicky příběh vpřed, nutnost rozhodnout se pro frakci ("nehrát to na všechny strany") a také tajné questy (např. Cizinec je boží quest, který vás pronásleduje prakticky celou hru). Po přeskočení do další kapitoly svět vždy zase trochu ožije (narodí se nová zvířata, vyrostou kytky atp.). Linka se navíc vyvíjí jinak, podle toho, za jakou frakci hrajete.

Postavy nejsou zvlášť inteligentní, ale nějak vám to nepřijde. Není to svět atomových inženýrů, ale jde o trestaneckou kolonii, kde každý spíš sleduje svoje zájmy a svůj prospěch. Většinou se na vás dívají podezřívavě a vaše přítomnost jim obvykle není moc po chuti.

Hrdina je sympatický, celkem normální a férový chlap. Současně však není žádné ořezávátko, je silný a docela dobře připraven do boje. Snadno se do jeho role "zdravého rozumu" a bojovníka za spravedlnost vžijete.

Pokud jde na závěr hry o Spáče, ten mě trochu zklamal, neboť jsem čekal, že to bude opravdu jen jejich bůh, něco smyšleného, k čemu se bratrstvo spáče modlilo, ne nějaké "prehistoricko-mimoplanetární-fantastické" monstrum, co žije v díře. Závěr přímo vybízí k dalšímu pokračování.

Gothic rozhodně doporučuji, zahrát i dohrát. Je to jedna z nejlepších RPG dodnes.

Pro: atmosféra, příběh, rozlehlost světa, hudba

Proti: starší grafika

+34

First Samurai

  • PC 100
Jedna z nejlepších a nejpřitažlivějších her tohoto druhu. Na druhou stranu je zároveň velmi obtížná a projít jí vyžaduje mnoho hodin tvrdé přípravy. Nejhorší asi je, že pokud hru hrajete poctivě, je šance natrénovat nějakou obranu proti závěrečným bossům skoro nulová. Přijdete po 2 hodinách hraní k drakovi, ten vás sežehne a můžete jít znovu :)

Nejvíce se mi líbí levely 1-4, které jsou opravdu pohádkové v nádherné japonské přírodě. Možná by úplně stačilo, kdyby to tak zůstalo jako kompletní hra, protože to pak působí dost neorganicky. Další děj totiž probíhá na vlaku a ve městě.

Několik tipů ke hře:

Levely 1-4, 6-8 a 9-10 jsou mezi sebou propojené - tj. celé to tvoří jednu velkou mapu, která se vyvíjí dopředu, ale zpátky zůstává. Takže se můžete klidně vrátit z 3. levelu zpátky do 1. levelu apod. To je důležité kvůli zvonečkům či zdraví. Zároveň se nedivte, že třeba nemůžete nějaký předmět sebrat v 1. levelu (protože je např. za zdí a nemůžete k němu najít cestu), dá se k němu třeba skočit až ze 3. levelu. Velký pozor dejte na koncové příšery, se kterými se v každém levelu setkáte. Když se k nim totiž propadnete z jiného levelu, můžou zase obživnout!

Zde lze stáhnout všechny mapy:
odkaz

V každém levelu je jedna energie (jablko nebo jídlo), která se průběžně obnovuje. Je to uděláno ovšem docela rafinovaně tak (obvykle dost daleko od vás), aby z toho nebyl cheat a abyste nebyli tudíž nesmrtelní. Pokud tuhle energii najdete nebo se pro ni vrátíte, tak vám to mnohdy zachrání život.

Pokud chcete použít zvoneček, je rychlejší zmáčknout mezerník než down+fire.

Pro: grafika, hudba, zvukové efekty, příběh, pohádkovost

Proti: náročnost, záseky u překážek, obtížnost to natrénovat

+17

SimLife: The Genetic Playground

  • PC 100
Hra se nedá z principu dohrát, protože je život neustálý běh a v zásadě ho můžete pěstovat celé roky.

SimLife se vyplatí hrát, pokud na to máte čas (např. pracujete někde v kanceláři a můžete mít okno aktivní třeba celý den nebo i přes noc). Na rozdíl od známého SimCity se SimLife moc neujal. Myslím si, že je to hlavně menší dynamikou (život chce více péče než město), žádnou sociální interakcí (nikde nejsou lidé, rady, instituce) a možná i dostatečným nezdůrazněním jurského světa, který můžete vypěstovat.

Na první dojem mi to připadalo samotnému poněkud rozvláčné a komplikované. Pak se mi ale podařilo přemnožit kukuřici a začaly se vrstvit zajímavé herní problémy. Pokud se do hry vžijete a vybudujete si od píky vlastní svět, bude vás to fascinovat a motivovat, aby byl lepší a větší a aby více prosperoval.

Vítám, že ve hře lze zvolit jak možnost předdefinovaných světů (např. na základě teorií Richarda Dawkinse), tak úplně vlastní svět. Ten si vygenerujete buď náhodně, nebo jde editovat vlastnoručně (řeky, jezera, hory). Těch lze pěstovat dokonce libovolné množství najednou. Líbí se mi, že můžete začít od nuly, vysazováním květin, později stromů, nasazením hmyzu, a zkoumat jak konkrétně se tyto druhy vyvíjejí a jak se mezi sebou snášejí.

Pokud máte rádi evolučně (či biologicky) laděné hry, jsem přesvědčen, že se SimLife vyplatí zahrát, i když jde o starší hru, neboť přímo otevře dveře evoluční teorii a můžete pozorovat vývoj druhů a dokonce i jedinců "v přímém přenosu". Současně si člověk příjemnou formou osvojí i nějaké ty znalosti z biologie a genetiky :-)

Pro: grafika (na starou hru), přirozené chování, vlastní světy, vlastní druhy, ohromná rozmanitost

Proti: časová táhlost, náročnost na koncepci

+10