SimLife: The Genetic Playground

Hra se nedá z principu dohrát, protože je život neustálý běh a v zásadě ho můžete pěstovat celé roky.

SimLife se vyplatí hrát, pokud na to máte čas (např. pracujete někde v kanceláři a můžete mít okno aktivní třeba celý den nebo i přes noc). Na rozdíl od známého SimCity se SimLife moc neujal. Myslím si, že je to hlavně menší dynamikou (život chce více péče než město), žádnou sociální interakcí (nikde nejsou lidé, rady, instituce) a možná i dostatečným nezdůrazněním jurského světa, který můžete vypěstovat.

Na první dojem mi to připadalo samotnému poněkud rozvláčné a komplikované. Pak se mi ale podařilo přemnožit kukuřici a začaly se vrstvit zajímavé herní problémy. Pokud se do hry vžijete a vybudujete si od píky vlastní svět, bude vás to fascinovat a motivovat, aby byl lepší a větší a aby více prosperoval.

Vítám, že ve hře lze zvolit jak možnost předdefinovaných světů (např. na základě teorií Richarda Dawkinse), tak úplně vlastní svět. Ten si vygenerujete buď náhodně, nebo jde editovat vlastnoručně (řeky, jezera, hory). Těch lze pěstovat dokonce libovolné množství najednou. Líbí se mi, že můžete začít od nuly, vysazováním květin, později stromů, nasazením hmyzu, a zkoumat jak konkrétně se tyto druhy vyvíjejí a jak se mezi sebou snášejí.

Pokud máte rádi evolučně (či biologicky) laděné hry, jsem přesvědčen, že se SimLife vyplatí zahrát, i když jde o starší hru, neboť přímo otevře dveře evoluční teorii a můžete pozorovat vývoj druhů a dokonce i jedinců "v přímém přenosu". Současně si člověk příjemnou formou osvojí i nějaké ty znalosti z biologie a genetiky :-)