Je mi velice líto , že hru s potenciálem být celkem zábavnou závodní arkádou musím ohodnotit podstatně hůře než její předchůdce . Jejím největším problémem je nevyváženost . Vysvětlím , jen co popíšu nějaké klady .
Stejně jako ve hře SCAR jsou zde hezké tratě , jak mimoměstské tak i závodní , některé jsou dokonce stejné . Také aut různých výkonnostních kategorií je celkem dost a až na výjimky se chovají uvěřitelně . Zhruba 2/3 kariéry je skvěle hratelná , zábavná a chytlavá . Počasí se během závodů nemění , ale to při tak krátkých závodech čítajících pár okruhů vůbec nevadí . Alespoň v některých závodech je slunečno a v jiných déšť . Jízda v dešti vyžaduje podstatně opatrnější ovládání .
Pro mne zcela zbytečné je vyhrávání doplňků jako helma , rukavice , boty či oděv . Tyto doplňky mají měnit aspekty mého závodění jako odolnost vůči stresu či schopnost vystresovat jiné závodníky .
Zbytečné a otravné jsou i filmové sekvence v jezdecké škole které se nedají přeskočit , jen protrpět . Připadá mi to , jako kdyby vývojáři chtěli využít potenciál tehdejších počítačů a konzol a namísto textu který je nutno odkliknout po přečtení , dali natočit filmečky s profi jezdcem .
Namísto těchhle blbostí mohli autoři popracovat na jízdním modelu aut ovládaných počítačem , který je bohužel odlišný od hráčova . Přišel jsem na to tak , že se mi nezdálo chování stejných modelů aut ( Audi A4 , Opel Vectra ) protivníků na okruzích jako Hockenheim či Donington . Protivníci mají naprogramovanou odlišnou fyziku svých vozů v porovnání s hráčovou . Například pravá zatáčka 90° : zatímco já musím dodržet správné nájezdové a výjezdové úhly a rychlosti , protivníci nikoliv a klidně si jezdí středem tratě! kde v pohodě drží stopu a zrychlují tam , kde by měli jít (a kde bych já šel) do přetáčivého smyku . Co je horší , takovéto nefér chování mne nutí používat prostředky jako schválné bourání do protivníků v zatáčkách a vytlačování z trati , za které bych měl být penalizován . Po prvních nárazech se z motoru začne kouřit a po dalších může být auto na šrot .
Co se týče nevyváženosti hry , spočívá v tom , že jedna její část se hraje báječně , auta se chovají uvěřitelně a závody jsou napínavé . Druhou část jako kdyby vyráběl jiný tým vývojářů , je zbytečně obtížná (100+ opakování k dosažení postupu) .
Další věcí , která mne nemile zaskočila , je chování Mercedesů SL 55 AMG a SLK 55 AMG . Oproti skutečným mají slabé zrychlení , dosahují nízkou maximální rychlost , jsou neochotné zatáčet a mají extrémně dlouhou brzdní dráhu . Protože jsem v těchto modelech ve skutečnosti nejezdil a nevěřil jsem , že jsou to auta s tak slabými výkony , podíval jsem se na všechny dostupné recenze SL (K) 55 AMG . Podle mého očekávání , v recenzích byly oba modely hodně nadprůměrné a to i v testech se zaujatými Brity typu Jeremy Clarkson . Vypadá to , jako kdyby autoři byli vůči těmto modelům zaujatí a naprogramovali je jako nepoužitelné šroty se kterými je utrpení jezdit , zatím co ve skutečnosti je tomu naopak .

Já zkrátka tyhle arkády s "realistickým" ovládáním miluju :-)

Pocit ze hry je velice podobný NFS Porsche a měl jsem nutkání hrát to tak často jak to jen šlo. Dokonce jsem si save files přenášel na flešce z domu jinam abych mohl pokračovat ve hře :-)

Postup hrou jsem zvolil takový, že pro odemykání dalších částí ostrova, aut a šampionátů jsem zvolil všechny asistenty jízdy vypnuté, abych si zvykl na ovládání a zkrátka dostal ježdení do rukou. Naštěstí je obtížnost zvolena poměrně rozumně, ačkoli se to počas hraní nezdá a hlavně ze začátku jsem měl pocit, že jsem časovými a rychlostními limity šikanován :-) Zpočátku jsem si nebyl jist jestli hra bude hratelná z klávesnice ale po vyhrání se s parametry klávesnice naštěstí byla. Samozřejmě kromě Hardcore Mode - tam je potřeba volant nebo cokoli analogové.

Tuning je dost zjednodušen, tedy dají se koupit 3 balíky vylepšení parametrů, z nichž třetí je nejvýkonnější. Na některá auta vyladěny výrobcem naneštěstí nelze aplikovat tuning. Jsou to bonusová auta které hráč dostane po absolvování šampionátů. Aut, které se po aplikaci tuningového balíčku přehoupli do jiné kategorie bylo naštěstí naprosté minimum, co si pamatuji tak možná dvě. Tady bych se zastavil a uvedl nelogické zařazení některých aut do výkonnostních kategorií. Jako příklad auta v kategorii C uvedu Ferrari 575M Maranello se zrychlením 0-100km/h za 3,5s a v kategorii A! Maserati MC12 se zrychlením taky 3,5s :-(

Hra bohužel i po aplikaci patche obsahuje některé původní chyby.
Jako příklad chyb uvedu téměř nepoužitelné automatické řazení u některých modelů Mercedes, Audi a Pontiac - naštestí si automat dá říct ruční volbou rychlostního stupně. Dále za jistých okolností se automatická převodovka zasekne na prvním stupni a je nutné přeřadit ručně. Je to otrava, ale auta se objevují z ničeho a taky miznou do ničeho na můj dohled a někdy do nich nejde nenabourat. V této souvislosti je tady další nepříjemnost a tou je zmrznutí hry na sekundu až dvě při menším kontaktu s AI autem. Jednak to spustí mou hledanost policií a jednak se téměř vždy vybourám.
I navzdory těmto chybám je hra nesmírně chytlavá a způsobuje dočasnou závislost.

Online část jsem nezkusil ani jednou, protože nepředpokládám, že po 14-ti letech to kdosi hraje online.

Na youtube jsou videa ze hry, kde děti předvádí jízdu s naprosto neuvěritelnými výkony kategorie "the best" a "world record". I když se žádný z nich nevyjádřil ke způsobu jak došli k naprosto odlišnému chování aut, jako je maximální přilnavost za každých podmínek, zrychlení jak ve stihačce a zpomalení ze 400km/h na nulu za 2 sekundy, předpokládám, že modifikovali konfigurační soubory hry obsahující parametry aut.

Hru jsem poprvé objevil v roce 2013. I dnes pro mne není lehké uvěřit, že byla vydána na přelomu 1997/98 s ohledem na tehdejší ponuku závodních her na PC (NFS, Screamer). Po úvodním seznámení s členěním hry jsem se rozhodl nejdřív odehrát její arkádovou část s tím, že simulační část bude přeci jen podstatně těžší. Arkáda posloužila jako seznamka s některými auty a zároveň jako přípravka nebo jezdecká škola pro simulaci.
Jenže ouha, nejdřív jsem byl nucen si odemknout všechny licence. Znamenalo to měsíce tréninku, který se ale nakonec ukázal ve smyslu "tězce na cvičišti, ještě těžčeji na bojišti". Simulace fungovala na principu vyhrávaní kreditů závoděním, nákupu dílů vylepšujících výkony aut a samotném tuningu. Některé závodní série nebo těžší závody mne za první místo odměnili hezkými a většinou perfektně vyladěnými závodními speciály. Hra disponuje americkými, britskými a japonskými vozy, s důrazem na množství japončíků. Dále se vozy dělí na předokolky, zadokolky, čtyřkolky a vozy s motorem umístěným ve středu. Každý vůz je hezky popsán s jeho klady i zápory.
Samotné závodění bych přirovnal k návyku na těžkou drogu. Jakmile jsem byl nucen měnit parametry aut, zkoušet jestli a jak to funguje na okruhu, stávala se ze hry záležitost pohlcující mne i na několik hodin denně. Pomalu jsem si garáž plnil vozy které jsem považoval za nejlépe ovladatelné, což se ne vždycky shodovalo s pojmem nejvýkonnější. Byla tam i možnost auto prodat, bohužel s výraznou ztrátou, protože hra jaksi nebrala v potaz upgrade ani počet závodů jako v NFS Porsche.
Ve hře bylo mnoho technických okruhů se záludnými zatáčkami a mnohdy i nerovným povrchem na kterém auto dokonce poskakovalo. Nejdelší závody, jako např. "300km Endurance Race" trvaly téměř dvě hodiny - samozřejmě v závislosti od auta - a já musel navštívit boxy kvůli výměně ojetých pneumatik a dotankování paliva. Takže kromě ježdění jsem také musel přemýšlet nad strategií boxů. Co se týče poškození vozů, fungovalo bohužel jenom v licencích.
Jediné mínus hry bylo divné chování auta při delším kontaktu s některými mantinely. Jinak vím, že hra má několik různých bugů ale já se nesetkal ani s jedným.

Ještě musím spomenout možnost srovnat své časy s časy závodníků z téměř celého světa na stránkách gtplanet.net a cyberscore.me.uk. I když je GT dvacet let stará hra, pořád přibývají nové časy, dokonce i nové rekordy, což jenom potvrzuje její nadčasovost.

Tuhle hru bych přirovnal k tiché vodě, co břehy meje. I když je to arkáda, jak vyšitá, co se týče hratelnosti, je na špičce.
Začnu chováním auta a jízdními vlastnostmi. Nejsou přehnané ani ve smyslu, že můžete pouze držet zmáčklou klávesu akcelerace a nějak tu zatáčku projdete se skřípáním plechů. Hra vás nepřímo motivuje jet čistou stopou tak, že jednak do ní ukládá nejzajímavější power-upy, a jednak při doteku s mantinelem či spoluhráčem často následují hodiny, či rozhození z ideální stopy a zpomalení.
Skvělou věcí jsou viditelné balíčky rozeseté na silnici, čili power-upy, které jsou ovšem "rozbaleny" až po tom, co je hráč sebere. Tak nikdy neví, jestli daný power-up využije, vše je věcí náhody. Různé druhy štítů, nitro, olejové skvrny, hřebíky, laserový paprsek a elektromagnetický impuls pro dočasné vyřazení řídící jednotky motoru. Pro ty z vás, kteří jsou škodolibí, je přímo zážitek sledovat, jak protivníkovi na pár sekund zhasne motor, a jde do hodin po tom, jak mu zabezpečíte zhasnutí motoru v důležité zatáčce. Atmosféra schválností je ještě umocněna skvělým komentárem nebo ďábelským smíchem, který je slyšet při použití power-upu. Když spoznáte trať, je přímo radost rozdávat oponentům spomalující power-upy na těch správných místech, jako jsou zatáčky a výklenky, kde případný smyk, či hodiny způsobí jejich zpoždění o mnoho sekund.
Hra má vícero záživných módů, jako je Šampionát, ve kterém se dají odemykat nové tratě a vozidla, dále Poslední vyhrává, kde vítězí ten kdo má nejnižší poškození vozu; Honička, ve které hrajete buď za poldy a máte zastavit jedno auto, nebo poldové honí vás; Náhlá Smrt, kde se hraje o vítězství na náhodně zvolené trati s různým počtem kol; a zprvu uzamčený Sázkový závod, kde je možné se vsadit o vítězství za určitých vstupních podmínek.
Dokončené závody se dají prohlédnout a je to parádní podívaná, když vidíte, jak své protivníky hezky ničíte útočnými power-upy.

CD Downtown Run jsem kdysi donesl na své pracoviště, kde se ihned stalo nejpůčovanější hrou, kterou jsem měl, a že jich mám spoustu. Mnoho lidí včetně mne si přes tuhle hru vybíjeli své škoďácké choutky. Doporučuji zkusit a chvíli u ní vytrvat, dokud dostanete ovládání do ruky a zautomatizujete si práci s power-upy, pak už je to čirá zábava.

F-16 jsem hrál celkem dvakrát, a pokaždé jsem měl z této hry pouze pozitivní pocity. Bylo to možná způsobeno tím, že jsem bral tuhle hru jako nástupce skvělé hry Tornado od Digital Integration. Měl jsem taky nainstalované rozšíření Afghanistan Campaign a pokaždé ji hrál ve Windows98SE na Duronu 1GHz s nVidia GF4200Ti.

Nebudu hodnotit realismus hry, protože jsem v F-16 nikdy neseděl, neletěl, a ani neznám typy zobrazení na její obrazovkách. Tím pádem nevím, do jaké míry souhlasí symbolika použitá na obrazovkách a HUDu se skutečností. Ovšem hraje se to báječně. Krajina je většinou pouštní se středně velikými kopci, které umožňují krýt se nízkým letem před ozářením nepřátelskými prostředky PVO. Mise v kampani jsou spočátku pohodové, ale když jich pár přejdete, přituhne až téměř k nehratelnosti. Hru jsem kvůli tomu již podruhé nebyl schopen dokončit, protože jsem se zasekl v jedné extrémně obtížné misi, i navzdory tomu, že poprvé jsem s touhle misí větší problém neměl. Samotné létání je vcelku pohodové, stačí se naučit pár kláves ovládajících letadlo, jeho zbraňové systémy a wingmana. V porovnání s ostatními simulátory F-16 je tady problém trefit vzdušní cíl kanonem, ovšem myslím, že ve skutečnosti to taky není lehké, spíše naopak. V porovnání s Novalogicovským Multirole Fighter a s Aggressorem od GSI vypadá tahle hra tak uvěřitelněji a reálněji. Hra se dá hezky hrát z klávesnice, není nutné instalovat joystick.

I když od vydání F-16 Fighting Falcon uplynulo mnoho let a bylo vydaných více simulátorů této stíhačky (Falcon 4, Allied Force, různé dodělávky do microsoftích Flight Simulátorů), zařadil bych tuhle hru mezi hratelné a realistické simulátory F-16

SCAR jsem dohrál poměrně nedávno, proto mám zážitky z Alf v čerstvé paměti.

Všude omílaný RPG systém jsem moc nevyužíval, když jsem vyhrál nějaký závod, body jsem mohl použít na vylepšení jedné z mnoha vlastností mého řidiče či auta. Samotné závodění bylo lepší, než mezi závody přemýšlet, jestli investujete body do odolnosti řidiče vůči stresu, či do nových řidičských rukavic :-) Pro mě byly všechny okruhy hezké, nejvíc jsem si užíval městských kvůli možnosti projíždět zatáčky smykem, či s odhozením zadní části. Po závodu bylo možné shlédnout opakování jízdy, které se nedalo nikam uložit. Líbil se mi výběr vozidel, mými oblíbenými byli paradoxně všechny kromě 8C Competizione, kvůli brutálnímu výkonu v kombinaci s pohonem zadních kol. Krásné byly speciály s nádherným zvukem motorů 155 V6 Ti a 75 turbo Evoluzione, které jezdili naštěstí po technických tratích. Zajímaví byly staříci Alfasud a Giulia Super ze sedmdesátých let a kráska s nestabilním podvozkem SZ z devadesátých let. Ve hře bylo taky jedno auto s naftovým pohonem, a to GT Racing MJTD, které mělo skutečně jiný zvuk než benzínové.
Kladem hry byla možnost ovládání z klávesnice, vůbec jsem si na volant ani nevzpoměl. Obtížnost byla tak akorát, kromě závěrečných závodů s 8C Competizione ve Valencii. I když jsem trať dokonale znal, protivníci mě teda pořádně vytrápili.

SCAR je pro mně velice hezkou závodní hrou u níž jsem se skvěle bavil, s parádním výběrem aut, ale zbytečným systémem RPG.

USAF byl vydán rok po vydání jeho předchůdce IAF. Měl lepší grafiku a ovládání letadel bylo přizpůsobeno ovládání joystickem. Stejně jako v IAF byla zachována ryzí hratelnost, docela obsáhlé kampaně a některé méně obvyklé letouny jako A-105 Thud, A-10 Thunderbolt a F-117 Nighthawk. Zatímco v IAF nebyl hráč nucen často ovládat na střídačku taky letadla svého roje, v USAF je tato možnost přímo povinností. Jsem přesvědčen, že bez "skákání do kokpitů" letadel svého roje hru nebylo možné dohrát, protože když jste zůstali pouze ve svém letadle, vaši spoluhráči jaksi nestíhali plnit své ůkoly, případně se nechali sestřelit. Jestli se dobře pamatuju, v jedné misi bylo možné letět z Německa nad územím ČR :-)

Hru bylo možné nainstalovat i na Windows XP. Co ovšem stojí za zmínku, jsou dvě kvalitní stažitelné modifikace. Jedna se jmenuje Cowars MiniPro, autorem je Němec s nickem Cowar, tou druhou je Super Pro 9.4, jejíž autorem je američan s nickem Slikk. I když jsem je neměl nainstalované, zmíním alespoň Super Pro 9.4. Dá se říct, že i když je to add-on do USAF, po jeho nainstalování se z USAF stane úplně jiná hra. Hezčí grafika, vylepšené exploze, důslednější letový model, nové kampaně a mise, ale co je skutečně velkolepé, je přes 500! létatelných letounů z 20 zemí, mezi nimi třeba F-14 Tomcat samozřejmě na letadlové lodi, německé Panavia Tornado, či ruský MiG-21 Fishbed. Super Pro 9.4 má objem přes 1GB dat, což je tolik, kolik má původní USAF.

Hru mohu jen doporučit, hlavně ve spojení s kvalitním add-onem.

Když se hra MiG-29 Fulcrum prodávala v devadesátých letech, pamatuji si na její česko-ruský slogan: Самолетная паpба. Protože jsem v tom čase měl dohrané demo této chytlavé hry, věděl jsem, že je to skutečně pařba. Co hře schází na realismu, to si vynahrazuje hratelností. Zkuste si například přepnout mluvené slovo z angličtiny do ruštiny. Po přepnutí mluvených dialogů s wingmany a věží na ruštinu jsem měl dojem, že hraju docela jinou hru, protože to dost přidává na atmosféře. Nemluvě o tom, že je přirozenější slyšet ruštinu jako jazyk země původu MiGu-29, než angličtinu se silným ruským přízvukem.
Mise jsou dost obtížné, vícekrát jsem musel řešit přístání na spojeneckém letišti a opětovné vyzbrojení. Protivníci jsou dobří spíš v boji na dlouhé vzdálenosti než na kanony a využívají rakety dlouhého doletu. Proto je třeba hned v tréninku naučit se uhýbat řízeným střelám, to jest odhadnout správný čas odpalu klamných cílů a vykonání správného úhybného manévru vzhledem ke směru odkud přilétá raketa. V hrách od Novalogicu, a zvláště v této, je to velice důležité, protože se od toho odvíjí schopnost ukončit misi jakž-takž neporušen. Hráč je v misích velitelem roje a pomocí příkazů řídí jednotlivé členy svého roje. Hra má trochu nerealistické podání zobrazení rychlosti letadla v tom smyslu, že když má letadlo rychlost podle přístrojů 600km/h, tak podle venkovního pohledu bych odhadoval jeho rychlost na více než 1000km/h.

Samoljotnaja pařba se hraje báječně, je to spíš atmosférická záležitost oddechového charakteru s celkem hezkou grafikou bez nutnosti učit se desítky příkazů.

USNF 97 je kus poctivé hry z poloviny devadesátých let. I když vyžaduje pouze DirectX 6, bez problémů běží ve Windows XP v režimu kompatibility. Hratelná je kromě joysticku z klávesnice, dokonce bych řekl, že je to lepší volba. Kdo oželí jednoduchou grafiku, může mít o zábavu postaráno. Kampaň je dost obsáhlá, a hráč musí kromě pilotáže být dobrým logistou, protože si mezi misemi musí hlídat stav zásob munice. Létání je přiměřeně zjednodušeno, aby z něj nebyla trauma jako ve Falcon 4 :-) Velice hezké jsou mise nad mořem se vzletem z letadlové lodi, kdy hráč nemůže využívat ke svému krytí let v roklích či pomezi kopce. Další zajímavostí je, že pro Su-27 byl určen jako protivník Harrier, zřejmě kvůli možnosti vektorovat tah jeho motorů a proto jsou mise s Harrierem obzvlášť zábavné. Inteligence protivníků je přiměřená, mnoho misí jsem dělal až na dvacátý - třicátý pokus. Na internetu jsou ke stažení nová letadla, mise a kampaně; většina z nich je o dost těžší, než původné, protože byly dělány s ohledem na skutečné události.

Hře v podstatě není co vytknout, je zábavná, poučná a po stažení nových doplnků modifikovatelná.

Hra Flanker ve verzích 2.0 až 2.5 je pro mne velice rozporuplnou záležitostí.

Na jedné straně nabízí silnou atmosféru vzdušních soubojů na kanon umocněnou skvělými zvuky motorů letadel, dobře modelované zbraňové systémy včetně zón jejich odpalu, tréninkové mise s možností výučby ovládaní systémů a zbraní, přistávání na letadlovou loď či ve špatném počasí.
Na straně druhé mezi negativa patří zvláštní kampaň bez možnosti povýšení či jiné motivace hráče, skriptované situace fyziky letu či zobrazení na obrazovce neodpovídající skutečnosti. A protože jsou série Flanker a Lock On považovány za nejvěrnější simulátory Suchojů, poslední dvě negativa rozeberu podrobněji. Z mé strany nejde o žádné hnidopišství, jen o zveřejnění získaných poznatků ze hry.
Jedná se o možnost udělat manévr Kobra za podstatně širších podmínek, jako ve skutečnosti. Pokud si vezmeme, že manévr provádí obyčejný Su-27(Su-33), může být manévr vykonáván pouze ve svislém směru. Kobru v jiném než svislém směru zvládne pouze letadlo s měnitelným tahem motorů, a to Su-27 není. Jenže tady stačí mít rychlost kolem 400km/h, jakoukoliv polohu, stlačit klávesu K, potáhnout joystick a letadlo samo udělá kýžený manévr. Svedčí to o tom, že ne celá fyzika letu je propočítávána v reálném čase, ale je jí bohužel dopomoženo skriptama.
Další věcí která není reálná, je zobrazení na obrazovce. Jedná se o zobrazení navigačního obrazce, kdy otočné body jsou zobrazovány jako trojúhelníky spojené čárkami. Měl jsem možnost konzultovat tento typ zobrazení s pracovníky leteckých opravárenských závodů v Rjazani a Luchavici, kteří potvrdili, že takový typ zobrazení na Su-27 neexistuje. V režimu RL by měla obrazovka zobrazovat to samé zobrazení, jako HUD, z nějakého záhadného důvodu se tak neděje.

Až na tyto tři nedostatky je ovšem Flanker báječným trenažérem výučby létání včetně akrobacie, ve verzi 2.5 si můžete zalétat i s Mig-29. Bez analogového joysticku hru vůbec nemá cenu hrát, protože ovládání z klávesnice nevrací výchylky křidélek ani směrovek. Kdo se cítí být pilotem připraveným na všechno, v editoru misí si může zvolit situace, které let či pristání ztěžují, jako mlha, silný boční vítr, poškození či výpadek systémů avioniky, nebo motoru. Protivníci jsou inteligentní, a když se dostanete do souboje na kanón s více protivníky, je třeba si hlídat záda více, než u jiných her, protože vás umějí postupnými manévry rychle dostat do léčky.

Navzdory rozsáhlé kritice mám na Flankera spíše hezké vzpomínky, protože jsem u něj strávil hezkých pár měsíců (zničil jeden joystick) a byly to většinou večery protažené hluboko do noci.

S hrou IAF jsem se poprvé setkal na CD českého herního časopisu. Byla to demoverze a pokud si pamatuju, bylo možné hrát jen 2 mise a volný let. Byl jsem tehdy uchvácen na tu dobu skvělými zvuky, hezkou grafikou a zdařilým letovým modelem.

IAF má jednu velikou nevýhodu, a to je nemožnost instalace na jiný operační systém než je Windows 98. Na Windows XP se IAF nedá nainstalovat nijak jinak, než pomocí emulace jiného operačního systému. Jeho mladší bratr USAF se na XP nainstalovat dá, jen to nejde tak jednoduše.

Když jsem se setkal s plnou verzí hry, po její instalaci u mně začala posedlost létáním. Jako první, čím jsem byl uchvácen, bylo úvodní intro. Film zobrazuje mix animovaných sekvencí vzdušního souboje několika letounů se skutečnými záběry útočících izraelských letounů a do toho hraje chytlavá úderná hudba. Mezi leteckými simulátory patří intro IAF k tomu nejlepšímu a kvalitou obsahu bych ho přirovnal k intru Need for Speed: Porsche 2000.
Další pozitivní šok je silná atmosféra v kampani. Je až neuvěřitelné, jak tvůrci dokázali přenést do hry víc izraelských konfliktů s tak napínavou atmosférou. Zdánlivě pohodové mise se kolikrát pár minut po vzletu kvůli změně bojové situace mění na nervy drásající peklo, kdy hráč musí kromě dokonalé znalosti palubních systémů být taky stratégem a velitelem roje. Velení a zadávaní příkazů členům letky tvoří podstatnou část většiny misí v kampani. Hra dále umožňuje ovládání všech letadel roje, což se v praxi provede tak, že hráč se ze svého letounu přenese do kokpitu dalšího letounu svého roje, zatímco letoun se kterým misi začal, pokračuje v letu podle autopilota po přednastavené trase.
Velkým pozitivem je pestrý výběr letadel, ze kterých bych vyzdvihl pro mě tehdy exotické typy, jako Kfir, Lavi, MiG-23 a MiG-29. S MiGy bylo možné létat ve volném letu a v misích vytvořených v editoru misí. I když je hra popisována jako simulátor, výsledek letových vlastností, a toho co můžete provádět s letadlem, je na pomezí mezi arkádou a simulátorem. Kupříkladu v jedné misi musí hráč přistát na cizí letiště, přirolovat k hangáru, a tam pomocí kanónu zničit hangár a parkující letadla, což by simulátor neměl dovolit kvůli blokování zbraní při vysunutém podvozku.
Hra podporovala i připojení analogového joysticku, ale já jsem ji bez problémů dohrál z klávesnice.
Později byl vydán patch upravující letové vlastnosti letounů a inteligenci nepřátel.

Ještě bych měl pár poznámek k politickém aspektu hry. Mnoho lidí tuto hru odsuzuje kvůli tomu, že je prý politicky motivována a je v ní překroucená realita izraelských konfiktů. Tento aspekt jsem nikdy neřešil, protože neznám politické pozadí konfliktů státu Izrael s okolními státy a ani mne nezajímá. Jediné, co mně zajímá je, kolik emocí dokáže vyždímat IAF z hráče, a těch je požehnaně.

Hru bych doporučil všem virtuálním retro letcům, kterým sedí období konfliktů od šedesátých po osmdesátá léta, a zaměření hry spíš na atmosféru leteckých soubojů, než přesnou simulaci letových vlastností a zbraňových systémů.

V devadesátých letech bylo závodních simulátorů hratelných pouze pomocí volantu poskrovnu. Kromě Grand Prix Legends, či Grand Touring to byl Sports Car GT, který simuluje pro mně neznámou americkou závodní sérii Professional Sports Car Racing.

Systém kariéry je kromě nákupu ojetých vozidel téměř stejný jako v Need for Speed: Porsche 2000, tedy za peníze vyhrané v závodech si hráč kupuje tuningové díly, které po jejich instalaci skutečně fungují. Na každou trať je potřebné odlišné nastavení auta, nejvíc měněnými parametry byly přítlak, délka převodových stupňů a huštění pneumatik. Hráči SCGT jsou kromě řidičů taky mechanici s alespoň základními znalostmi mechaniky závodních vozidel. Ve hře funguje systém nápovědy při koupi výkonnějších dílů.

Samotné závodění je skvělé, pocit z jízdy realistický, a proto velice návykový. SCGT byla hrou, kvůli které jsem si pořídil volant, který jsem od té doby nepoužil. Opravdu napínavé byly závody na trati Desert Speedway, což je název pro Las Vegas Motor Speedway, pětihodinovky v kanadském Mosport Parku, či dvanáctihodinovka v Sebringu. Mimochodem, víte, kolik vážných jezdeckých chyb uděláte počas dvanáctihodinového závodu? Já je udělal několik, ale výsledek stál za to: když jsem se nenechal vystřídat svým počítačovým jezdeckým kolegou, který se pravidelně propadl z prvního na třetí místo, do cíle jsem dojel sice první, ale druhý dojel za mnou se spožděním řádově v sekundách, většinou 6 až 12 sekund. Je zajímavé hrát hru, která se navzdory jednodušší grafice hraje jako GTR od SimBinu, či mod GTR pro F1 2002. Ostatně v SCGT byl jako v první hře od Image Space Incorporated použit herní systém GMotor 1, který byl později použit třeba ve hře rFactor. Ve svém hodnocení jsem nedal plný počet bodů kvůli zmatenému chování soupeřů v boxích.

Hru mohu doporučit všem retro virtuálním jezdcům, kteří chtějí zjistit, jak se hraje předchůdce rFactoru z roku 1999.