Když se hra MiG-29 Fulcrum prodávala v devadesátých letech, pamatuji si na její česko-ruský slogan: Самолетная паpба. Protože jsem v tom čase měl dohrané demo této chytlavé hry, věděl jsem, že je to skutečně pařba. Co hře schází na realismu, to si vynahrazuje hratelností. Zkuste si například přepnout mluvené slovo z angličtiny do ruštiny. Po přepnutí mluvených dialogů s wingmany a věží na ruštinu jsem měl dojem, že hraju docela jinou hru, protože to dost přidává na atmosféře. Nemluvě o tom, že je přirozenější slyšet ruštinu jako jazyk země původu MiGu-29, než angličtinu se silným ruským přízvukem.
Mise jsou dost obtížné, vícekrát jsem musel řešit přístání na spojeneckém letišti a opětovné vyzbrojení. Protivníci jsou dobří spíš v boji na dlouhé vzdálenosti než na kanony a využívají rakety dlouhého doletu. Proto je třeba hned v tréninku naučit se uhýbat řízeným střelám, to jest odhadnout správný čas odpalu klamných cílů a vykonání správného úhybného manévru vzhledem ke směru odkud přilétá raketa. V hrách od Novalogicu, a zvláště v této, je to velice důležité, protože se od toho odvíjí schopnost ukončit misi jakž-takž neporušen. Hráč je v misích velitelem roje a pomocí příkazů řídí jednotlivé členy svého roje. Hra má trochu nerealistické podání zobrazení rychlosti letadla v tom smyslu, že když má letadlo rychlost podle přístrojů 600km/h, tak podle venkovního pohledu bych odhadoval jeho rychlost na více než 1000km/h.

Samoljotnaja pařba se hraje báječně, je to spíš atmosférická záležitost oddechového charakteru s celkem hezkou grafikou bez nutnosti učit se desítky příkazů.