Poutavá, dobře udělaná hra, kde filmový příběh hraje prim. Hratelnost je poznatelně přenesená z konzole, což PC hráči nemají moc rádi. O co je hra jednoduší na ovládání o to je složitější na přemýšlení. Hráč musí zvažovat každý krok, protože každá chyba se objeví v celkovém hodnocení hráče na konci této jinak velmi dlouhé hry. Systém výslechu mě ze začátku bavil, ale ke konci hry jsem uvítal raději akci. Hlavně střílení vždy nějak rychle skončilo. Naštěstí na tohle hra dobře reaguje, a čím dál se dostáváte, tím méně je keců a více akce a hlavně adventurních puzzlů. Celkově mě tento hybrid GTA (nebo spíš Mafie) a adventury hodně bavil.

"Další den a další díra v karosérii". Pokud takovou trapnou hlášku slyšíte z úst chlápka co dabuje Homera Simpsona, můžete si být jistí, že máte po gansta náladě coby fuk. Postava Joeho mě už v základní hře lezla na nervy, a tady za něj musíte dokonce hrát! To Jimmy Soukup a jeho holá hlava měla víc respektu.
Na druhou stranu umí Joe pár nových úderů a takový kop do koulí mě hodně bavil. Příběh, který těžil z absence této linky v základní hře zaujal mou zvědavost, a úkoly už byly o dost lepší než ty nudy v předchozích DLC. Avšak minimalismus Maffie II. se ani po tomto datadisku nevytratil.

Tak se mi konečně dostala do rukou Mafia II. i s datadisky. Proto jsem po 3 letech oprášil i základní hru, které jsem zvedl hodnocení o 5%. Byl jsem tehdá trochu přísnej. Asi to bylo tím zklamáním z očekávání. Nebo z to bylo očekávané zklamání? No každopádně, když Mafia II. po těch letech čekání vyšla, mohli jsme tušit, že to nebude takový hustolez jako jednička. Tehdy jsem ji vytýkal hlavně lineárnost a hrací dobu (sice to bylo možná tím jak jsem ji nadrženej propařil na jeden zátah). Na druhou stranu v něčem MII. svou předchůdkyni i překonala. Grafika je prostě o 8 let vepředu, jízdní model aut, system krytí i pěstní souboje se mi velmi páčily.

Pojďme tedy na Jimmyho. Oba datadisky jsou vlastně jedna hra rozdělena příběhově na dvě části, na to jak Jimmyho zradí a jak se pak mstí (jak nám název napovídá). Proto hodnotím dohromady jako celek. Jedna z věcí, které jsem Mafii II. vytýkal byla lineárnost, člověk jel scénář přesně po lince tvůrců, a skoro ani neměl čas odskočit si někam třeba vytunit auto, a když ten čas měl, tak neměl peníze, protože pořád dlužil nějakým židovským lichvářům, nebo tak něco. To se dá pochopit. Tvůrci chtěli navodit atmosféru, že sláva i bohatství gangsterů je pomíjivá, a člověk se spíše koupe v dluzích a malérech. Proto jsem bral Mafii II. spíš jako interaktivní film (což byla svým způsobem i stará Mafia).
Datadisk o Jimmym je vlastně pravý opak. Filmový nádech dodávají hlavně videa na začátku a někdy i konci každé mise. U Jimmyho je tu ale jenom hodně našlapané Intro a Outro. Tím to končí, pak tu máme jen obrázky s textem, a ty i když jsou pěkně stylové, tak se opakují. To mi připadá jako by to někdo odfláknul. Jinak je hra jako nějaké okleštěné GTA, člověk má na výběr z více misí. Jenomže ty mise jsou úplně bez nápadu a často jsou si úplně podobné (ukradni auto, rozstřílej obchod atd.). To je škoda, z téma jako je čistič pro mafii a jeho pomsty, by se daly vytřískat daleko lepší scénáře. Osobně bych si představoval něco typu Hitman. No ale shrňme to. Mafia byla legendární interaktivní film. Mafia II. byla dobrý interaktivní film. A konečné datadisky o Jimmym jsou jen arkáda. Nic víc, nic míň. Takzvaně nic proti ničemu. Bez těchto DLC by nebyla Mafia II. o nic chudší, ale s nimi zas není o nic horší.

Mě se náhodou kmotr líbil. Pamatuji si jak jsem ho pařil na PS2, a strašně mě bavilo hrát si na mafiána. Pěkně se oblékat, postupovat v hierarchii rodiny od pěšáka po kápo de tutti frutti. Vybíral jsem od obchodníků výpalné tak, že jsem je trochu omlátil o pult, prohodil výlohou a když mě moc nasrali, tak jsem je hodil do pece na pizzu. Příběh je v nejzásadnějších akčních scénách stejný jak u filmu, ale Puzo ani Coppola to rozhodně není. Nejvíc mě štvalo to, že na výběr byly myslím jen 4 druhy aut, a město celkově bylo trochu jednoduchoučké oproti třeba o rok starší GTA: SA, ze kterého kmotr dost krade, teda se inspiroval, jak se dnes říká. Vzhledem k tomu, že se jedná o konzoloidní arkádu, určitě není třeba brát hru nijak vážně, jako třeba Mafii. Každopádně by si značka jako je Kmotr zasloužila trochu víc.

Tak tenhle průjem musím okomentovat, už jen proto, že je v popisu hry zmiňován Fallout! S Falloutem to má společné snad jen písek. Ale to má i místo na chcaní pro kočky taky a nikdy bych to k Falloutu nepřirovnával! Tahle nestrategie podobná Blitzkriegu se nese zcela v duchu naber všechny jednotky, pošli je na druhou stranu mapy, zajdi si na záchod a ono se to tam nějak semele. U Blitzkriegu to ani tak nevadilo, vždyť právě tohle je podstata této jmenovité taktiky. Ale je opravdu jiné vychutnávat si pancéřový mlýnek na maso v podobě desítek Tigrů a T-34, než čučet na pouštní buginy, které by ani šílený Max nechtěl. Ty si navíc jezdily kam chtěly. Hledat něco jako příběh nebo taktika je zbytečné. Kdyby to byl nějaký amatérský pokus zadarmo, to bych ještě bral ale chtít za to nějaké peníze? Za to bych někoho zakopal po bradu do pouště, a nechal hlavu péct na slunci. Navíc hra vypadá spíš jako z roku 95 a už tehdy by byla hodně špatná.

Strašně moc bych chtěl být diktátor. Strašně moc! A tak, když mé oko kdysi v Tescu uzřelo na křiklavý obal skóre, zbystřil jsem. "Trenažer diktátora nejen pro Muammara Kaddáfího!" To znamená, že i pro mě! A v té době byl plukovník ještě frajer který měl jako osobní stráž stovky krásných revolucoidních roštěnek. To, že ho za pár dní NATO online brutálně zlynčovali mi dnes připadá od skóre trochu bizarní. Hned doma, jsem se rozhodl asi po 33 letech použít ROM. Jakmile jsem konečně skrze vrstvu prachu objevil OPEN, rezavě to zavrzalo, zasyčel had a vyletěl netopýr. Po otevření bukletu jsem byl mírně dezorientován počtem stříbrných stran. Jo to by se nestalo, kdyby to mělo "úroveň" ;). Jelikož jsem hlava, tak jsem na to přišel. Mile mě překvapilo, že mi na v provincii Sin-ťiang, z ruských novin vyrobeném, Scoro mrtvém médiu najel Autorun. Ještě více mě překvapilo, když se podařilo hru nainstalovat. A poté co hra normálně naběhla, mi vypadlo jedno oko z důlků. Tak ono to ještě funguje.

Tak jdeme konečně pařit. Tak za prvé co tu mleli o Kaddafim, vždyť tohle je jasná Castrovina. Banánový ostrov, a El Presidento. Byl jsem ve svém živlu. Celkem slušná grafika, která se v plné palbě i na celkem dobrém stroji sem tam škubne. Mapy byly malé, což bránilo většímu budovatelskému rozvoji, což byl asi účel. Ekonomický a diplomatický aspekt se mi líbil. Nejvíc však zákonodárství a možnost rozhodnou kam se země bude ubírat. Můžete mít zemi silně nacionalistickou, nebo naopak úplně světu otevřenou. Komunistickou, katolickou atak dále. Nejvíc mě štvaly hladomory, čemuž se nedivím, když žrali jen papáju a kukuřici. To vás nabádalo k tomu, začít pěstovat, vyrábět a vyvážet opravdové lokální mňamky a to rum a havana. A když k tomu přidáme ropu máme z banánového ostrova ostrov ryžový. Co s toho, když vás na konci stejně napadnou amíci. To mě ale nikdy nepřimělo, lézt jim do řiti. No a to máme všechno, rum, havana, a banán. Někomu to možná stačí. Já bych však raději měnil koks za kalachy a vyvíjel zbraně hromadného ničení. Tak by měl vypadat trenažer diktátora. Podle mě. Ale když uvážím, že je to vlastně parodie, stojí za zahrání.

Jako milovník strategií a středověku, jsem si už při instalaci pochrochtával. Trochu mě mrzelo, že je hra zaměřena spíše na obchod, což jsem vydedukoval z názvu, protože mě právě na strategiích baví budovat a pak demolovat to co jiný vybudoval. Ekonomika byla vždy na vedlejší koleji. Ale právě u této hry je na vedlejší koleji budování a válčení, tady jde těžce o prachy a jakmile máte prachy tak máte dobře nakročeno do politiky.
Hra se strašně pomalu rozjíždí, ale jakmile je už rozjetá, tak vás přestane bavit. To považuji za největší průser hry. Člověk pomalinku buduje svoji živnost, a jakmile vám začne sypat, tak už vlastně není co dělat. A hra jde dál, vaší avataři umírají jiní se rodí. Z Evropy 1400 je Evropa 1600 a nic moc se nezměnilo. Potom zjistíte, že vám patří celé město, jste panovník, a co teď jako? 100 hodin života v... A to je velice frustrující. Pokud máte trochu strategické myšlení tak vyučíte své syny v jiném oboru a ovládnete všechny obory v jedné hře. Můžete sice začít v jiném městě znovu ale proč vlastně? Navíc vám brzy dojde, že je zbytečné se pachtit v kovárně, když můžete všechny své peníze investovat do dvoření se nějaké čtyřicetileté stařeně co má na účtě půl milionu, a jakmile zemře tak jste za vodou. Tak proč jsem sakra 20 let dřel u kovadliny?
Když k tomu přidáme slabou 2D grafiku, a opravdu až směšný systém soubojů, které mě fakt otravovaly, tak žádná sláva. Ale pokud máte rádi pikle, intriky a libujete si v korupci tak je to hra pro vás. (Už vím co paří poslanci na svých laptopech v kuloárech).
Hru ale musím hodnotit vysoko, protože kdyby nebyla dobrá, tak mě nedokáže na hodiny přikovat ke křeslu u monitoru.

Kdo nehrál v roce 2001, dnes již jen těžko pochopí revolučnost hry, nad kterou respektivně pokývala hlavou i slavná U.S. Army (to jsem někde četl). Dodnes si pamatuji, jak jsem na svém Duronu 600 s překvapením pronesl: "Ty vole to s tím džípem můžu jet kam chci!". Něco takového jsem předtím nezažil. Nejen, že jsem mohl jed nebo letět kamkoli na rozlehlé mapě, ale taky nastoupit do čehokoliv. Navíc ve 3D, s tím jsem se setkal úplně poprvé. Na Duronu 600, na mapách, kterým by mnohdy záviděl i dnešní Battlefield, se stovkami objektů, v poměrně slušné grafice! Zlaté české ručičky. Dnes na 16x silnější mašině těžko hledám hry kde by byl můj herní zážitek stejně silný jak tehdy. Mise byly různorodé. Od epických bitev po steal akce. Příběh nebyl taky zrovna vycucaný z prstu. Spolu s pokusem o co největší realitu považuji OF za jednu z nejlepších českých her společně z Vietkongem a Mafií.
Pro objektivnost přiznám i negativa. A.I. nepřátel bylo opravdu hodno Duronu a velikosti hry odpovídalo také množství chyb ve hře. I o té grafice by se dalo DNES polemizovat, objekty celkem ujdou ale už ne tak efekty. Ovládání bylo náročné, dalo se naučit, ale dneska bych se na to asi vykašlal. Zvuk i dabing byl takový...ale i to mělo své kouzlo.
Verdikt: Stovky hodin hraní!

Další point pro Fallout 3. Oproti třeba Broken steel přidává konečně něco nového. Navíc ten jižanskoburanský styl miluju. Incest, otroctví, moonshine... jo má to svý kouzlo. Překvapila mě velikost světa, zato také málo úkolů, které byly ještě k tomu velice přímočaré s absencí vlastního rozhodování. Opět nám naservírovali spíše 3D akci nežli RPG. A to zase není styl Falloutů. Pochválit však musím hudbu, která mi místy přišla jak ze starých dílů a taky to, že to bylo příjemně strašidelné.
Obtížnost mi nepřišla až tak vysoká, nepřátelé sice vydrželi trochu víc a také způsobovali větší poškození, na druhou stranu stipacků a míst na kam složit zjizvenou hlavu bylo dost. Spíš mi vadila její nelogika. Sakra to zelené co plivu tomu nahému chlápkovi do ksichtu nejsou kemry ale rozžhavená plazma. A opravdu to je brokovnice čím jsem ho střelil z metru do hlavy? No alespoň jsem začal po delší době používat VATS a máte také větší radost z jejich "pachu krve".
Velice jsem litoval, že jsem si na cestu nabral hi-tech výbavu místo abych si vzal starou dobrou klasiku jako "starou bezbolestnou" či "pušku záložáka". Za chvíli jsem totiž neměl ty laserovky a plazmovky jak opravovat, a munici do nich jsem taky hledal marně (což zas takový problém nebyl 2000 micro článku chvilku vydrží). Verdikt: Ale proč né F3 se snad víc už zprasit nedá (nebo vlastně jo viz. Operace Achtobylanuda).

Broken steel je jediný z DLC F3, který se může nazývat datadiskem. Ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že to mělo být součástí již původní hry, která bez DLCček je jen takovým větším demem. Škoda, že u takové nepropálené undergroudové značky jakou je Fallout, dopustili utopit kvalitu ve vidině dolarové zeleně.

Je to taková jednoduchoučká, infantilní hra. Jenom stavíte různé domečky, a podle toho jaké postavíte, tak se mění politická kultura uvnitř města. Postavíte mrakodrap, hra zmodrá a máte tu kapitalistickou společnost, postavíte solární elektrárnu, hra zezelená a máte Ecotalismus, postavíte palác kultury, hra zrudne a máte...(nechci být vulgární). To je vlastně všechno, o nic víc ve hře nejde. Ale přes to všechno, jsem nad hrou strávil mraky hodin, a tvořil různé utopie nebo trápil simíky v různých ismech. Tady nejde ani tak o strategii, ale o kreativitu. Je to proto špatně? Pro mě rozhodně ne.

Když někdo zmíní Broken Sword, vždy mi srdcem projede závan nostalgie. Vždy si vzpomenu na toho sympatického blonďáka, a na tu jeho nádhernou angličtinu. Jestli má každý herní žánr svého krále, jestli znáte jiného favorita tak mi napište, protože pro mě je to určitě BS.

Určitě nejlepší slovenská hra. Obrovská atmosféra, velké množství jednotek. Originální zkombinování reálného a fantazy světa. Výborná hudba, zvuky i dabing. "Problémy?, příjem" :-) Strategické fantazy žně!

Udělat Fallout III. navíc ve 3D byl takřka neproveditelný úkol. Překonat legendární jedničku a ještě legendárnější dvojku. To očekávání po tolik let. A tahle hra potvrdila, že ten úkol byl opravdu neproveditelný. Když jsem ji poprvé zapnul, měl jsem přivřené obě oči. Bylo mi jasné, že to staré díly nepřekoná, a díky tomuto nadhledu jsem se skvěle bavil. Ano chyběla tu atmosféra, vtip a mnoho dalších atributů starých dílů, ale na druhou stranu tu bylo pár věcí nových a to všechno v nádherném kabátku. Většinu doby jsem strávil prohlížením sebe sama v energozbroji. Když jsem hru dohrál, byl jsem ale zklamaný. Málo postav, questů prostě všeho. Jediné čeho bylo hodně, byly zbytečné lokace, ve kterých bylo jen pár cetek a haraburtí. Člověk pak trávil hodiny plahočením po pustině za vidinou questů jen pro šrot a plechovky. Připadlo mi to jako poloviční hra. A taky ano, datadisky hru malinko vytunily.

Neuvěřitelně nudný, lineární přídavek. Obrovské zklamání. I bez něj se Fallout 3 u hráčů zapotil, a u fandů neprošel. A tohle byl spíš hřebíček do rakve, nežli změna k lepšímu. Opravdu jsem byl moc rád, když jsem s toho simulátoru vylezl. Ale na druhou stranu ta T-51b za tu hodina a půl (opravdu to bylo tak krátké) stála. Gussovka zase nestála za nic. Dekadentní datadisk, nebo co to bylo.