Tak mám za sebou bezmála 10 hodin velice rozporuplného zážitku. Na jednu stranu jsem se prvních pár desítek minut do hraní trochu nutil, abych si najednou hru začal opravdu užívat. Ke konci se ale i tak dostavil mírný stereotyp a já se nemohu zbavit dojmu, že hra potřebovala trochu kvalitnější studio nebo možná více péče.

Hráč se probouzí uprostřed fiktivního města Hanwell, který by měl být takovým ekvivalentem Londýna. Město je zničené a opuštěné a hráč se snaží zjistit, kdo nebo co stojí za tímto scénářem. Záhy samozřejmě hráč zjišťuje, že město až tak opuštěné není. Příběh hry se soustředí na události po prvním díle hry Welcome to Hanwell. Ke hraní druhého dílu, ale hráč ten první nemusí nutně hrát. Obecně není příběh nic světoborného, ale pár momentů překvapení si přeci jen nachystá. Hra běží UE5 a graficky je zejména v interiérech velice působivá. Exteriéry jsou také vizuálně povedené, ale je zde patrné problikávání textur a sem tam i propad FPS.

Nepřátelé jsou zmutovaní lidé, tzv. anomálie, které jsou ale na můj vkus trochu odfláknuté. Jejich nasvícení, pohyby a obecně mimika je oproti jinak kvalitnímu vizuálu docela škoda. Takže až na pár výjimek si člověk říká, že si tady autoři mohli trochu víc pohrát. K dispozici jsou pak zbraně na blízku i na dálku, základní crafting s tím související survival prvky. Za celou hru jsem ale o náboje nebo lékárničky neměl nouzi, až na úplný závěr. Tam jsem se dostal vyloženě na nulu.

Hra se odehrává v již řečeném fiktivním městě, které je otevřené a každou důležitou lokaci, stejně jako vedlejší lokace musí hráč najít sám tím, že město prohlédá. Město je poměrně rozlehlé, mění se počasí i den a noc. To dotváří působivou atmosféru. Než se dostanu k atmosféře, doporučím procházet i vedlejší úkoly (budovy). Hráč nalezne důležité věci, se kterými se pak hra prochází lépe.

Atmosféra je samostatná kapitola. Ta je totiž naprosto parádní. Interiéry opuštěných budov, ať už je to divadlo nebo chrám, popřípadě naprosto fantastická nemocnice, působí zvráceně, strašidelně a všudypřítomné zvuky mě opravdu děsily. Lekačky taky nejsou špatné, i když je člověk v pozdějších fázích již čeká. Každopádně je atmosféra opravdu brilantní a jedna z nejlepších, co se týká čistokrevného hororu.

Ovládání je pak poměrně jednoduché, práce s inventářem docela kostrbatá a soubojový systém trochu nepovedený. Hráč je totiž docela pomalý a nedisponuje žádnými úhybnými manévry – nulový dodge systém. Na druhou stranu je hra hratelná v pohodě. Jen se zkrátka jedná o základní – aha nestvůra bum bum a konec.

Co říct na závěr. Hra není vůbec známá a narazil jsem na ni celkem náhodou. V zahraničních recenzích se názory lišily a já si ji chtěl zkusit sám. A jsem za to rád. Graficky se povedla, příběh mě na konci překvapil a atmosféra mě opravdu nedala spát. Hra mě fakt děsila v některých částech. Audiovizuál je prostě opravdu šílený. Za mě je škoda, že hru nedostalo lepší studio nebo se ji autoři nevěnovali trochu déle. Ten potenciál byl obrovský. Takhle je bohužel trochu nevyužitý. Hodnotím ale i tak nadprůměrně. Ve finále vlastně BH splnil, co slíbil. Vyděsil mě.

Mafia je má srdcová záležitost. Předchozí díly jsem proto hodnotil i trošku subjektivně, jelikož se mi zasazení, příběh, postavy, mise natolik líbily, že jsem přidal pár procent díky osobnímu pocitu. Tady začnu tím, co vlastně další díl ze světa mafiánských intrik rozhodně není.

Rozhodně to není Mafia, kterou známe z prvního nebo druhého dílu. Nejde ani tak o zasazení do prostředí Sicílie, jde spíš o způsob vyprávění příběhu a změnu hratelnosti. Ani né tak z pohledu hlavní postavy, ale z pohledu prostředí jako takového. Sicílie není samozřejmě žádné velkoměsto. Obecně se ale jedná o poměrně přímočarý venkov, který nějak extra nežije. NPC se sice snaží navodit atmosféru něčeho víc, na druhou stranu se při bližším ohledání jedná o nikterak zajímavý prvek. U AAA z roku 2025 bych možná čekal trochu víc. Mise jsou docela přímočaré i když se odehrávají na různých místech, takové to cestování a objevování města se prostě nekoná. Na tohle se musí budoucí hráči připravit. Hra není nijak dlouhá, proto mě překvapil poměrně vleklý a dlouhý rozjezd. Seznamovací část se všemi postavami a poměrně jednoduché mise budou hráče provázet docela dlouho. Mise samotné se pak řeší v duchu stejného gameplaye jako předchozí díly. Zlosyni jsou někde v teritoriu a by se schováváte za bednami, abyste vystřelili v pravou chvíli. Opět musím říct, že na dnešní dobu mi to přijde docela málo. Ano, vlastnosti hlavního hrdiny si lze vylepšovat pomocí medailonků na svém náhrdelníku, což by mělo gameplay trochu obohatit, ale stále mi to přijde takové nějaké "bezduché". Stealth řešení misí je opět přímočará chodička po předem vymezeném teritoriu. Bohužel zde nejsou nějaké komplexnější možnosti, jak danou situaci řešit, než hodit láhev nebo minci (nebo nastartovat motor od auta) a čekat než NPC dojde na místo určení.

Padlo mnoho slov o grafickém kabátě. Tady se trochu divím proč bylo mezi nimi tolik superlativ. Hra samozřejmě nevypadá špatně, ale že bych se kochal vizuálem, to rozhodně ne. Zároveň mi ve hře dost často problikávají pixely, zejména na tvářích v cutscénách. Cutscény jsou obecně velkou porcí koláče ve hře.

Tady se dostávám k tomu nejlepšímu na celé hře. Příběh už jsem trochu nakousl. Ten se opravdu rozjíždí docela pomalu a chvíli trvá, než vás chytí tzv. za koule. Na druhou stranu to pak stojí opravdu za to. Pokud je zde důvod, proč Mafii hrát, je to rozhodně příběh plný napínavých momentů a skvělých dialogů. Skvělý, až filmový pocit, dotváří i zmíněné cutscény. Těch je sice hodně a budou asi rozdělovat tábory, ale za mě jsou super a vždy sem si je vychutnával. Trošku ruší přechod mezi hrou a cutscénou, kde se dočkáme velmi očividného propadu FPS. Hra totiž běží krásně v 60fps, zatímco CS jsou pouze ve 30. I přechod se ve většině případů nepřirozeně zadrhne. To jsou ale opravdu jen drobnosti na jinak velmi slušivém kabátě. Ano, přiznám se. Do celé mafiánské rodiny mi mnohem víc zapadal Tommy nebo Vito, než Enzo. Na druhou stranu si autoři s příběhem opravdu vyhráli a z celé série je rozhodně nejpropracovanější. Určitě potěší i často přítomné odkazy na předchozí (v příběhu budoucí) díly.

Co na závěr. Pro fanoušky mafie je hra samozřejmě povinností. Pro ty ostatní nevím. Asi dle chuti. Gameplay nenabídne nic nového. Časté, i když zajímavě udělané souboje s nožem později spíš rušily a v tomto ohledu Mafia pouze balancuje nad lehkou nudou. I tak budu hodnotit vysoko. Herní příběh je totiž opravdu skvělý, včetně českého dabingu. Není moc her, které mě udrží v podstatě jen kvůli příběhu.

Nemám rád, když musím na konci dohrané hry napsat - konec jedné éry. I přes to, že nám herní svět nabídl jiný skvost v podobě Cyberpunku, svět bude navždy postrádat Deus Ex.

Ani nevím proč jsem čekal na MD tak dlouho. I přes velice diskutabilní druhý díl bych řekl, že se jedná o jednu z nejlepších herních sérií vůbec. Série prošpikovaná nápady, perfektním příběhem i luxusním námětem. MD jsem z nějakého důvodu ani moc nebral jako nástupce Human Revolution. Ten jsem dohrál asi 3x a vždy mi nabídl něco nového. Teď si jen říkám, že je škoda, že tu nevědomost o MD nemohu zažít znovu.

Hra nás opět dostává do kůže Adama Jensena, který vinou určité události předcházející děj HR dostane tzv augumentace. I když mu zlepšují různé fyzické i psychické vlastnosti, on je dostal proto, aby zmíněnou událost přežil. Děj nás vtáhne do světa, který je krátce po událostech z HR zase trochu jiný. Tábory vylepšených a normálních jsou na ostří nože a svět tak nějak moc neví, jak s tím bojovat. Moc tomu nepomůže ani bombový útok na pražském nádraží. Z děje je to ale vše. Myslím, že už tak jsem řekl víc, než dost.

Adam se opět podívá do několika lokací, které jsou i dnes velice propracované a míst ke zkoumání je skutečně nespočítaně. Kdo zná Deus Ex, určitě ví, jak to myslím. Opět si Adam v podstatě ve 100% případů může zvolit, zda úkol splní bez jediného zabitého nebo se ukáže jako Terminátor. Mě teda stealth bavil vždy mnohem víc. Hackování systémů, dveří, vylepšovaní stealth vlastností atd. Opět máme na výběr celou škálu vylepšení a je jen na nás, kterou cestu si zvolíme.

V mnoha recenzích i názorech jsem četl až tristní počeštění i přes to, že se většina hry odehrává v Praze. Říkal sem si, že to až taková hanba být nemůže, ale opak je pravdou. Je to fakt děs. Snažil jsem se na to moc nemyslet, ale někdy to prostě tak střelilo do očí, že jsem si klepal na čelo a říkal si, jak mohli vývojáři takto pohrdnout jazykem, ve kterém by se hra měla odehrát. Na dabing samozřejmě zapomeňte. I když je to možná vlastně i dobře.

To je ale jen jediná výtka, kterou mohu napsat a také napíšu. Ve světě Deus Ex jsem se opět královsky bavil, příběh mě opět zatáhl do šíleného světa intrik nejvyšších korporací a já až do samotného závěru nevěděl, kdo mě vlastně tahá za nos.

Na závěr se sluší asi menší srovnání s mnohem mladším bratrem ze světa CP 2077. CP má samozřejmě novější a slušivější kabát, na druhou stranu mě příběh Deus Ex bavil víc a Adam se mi pod kůži dostal mnohem hlouběji.

Píše se rok 2025 a já podruhé spouštím moji srdcovku v podobě druhého dílu Mafia. V definitive edition (z roku 2020) hra dostala přepracovaný kabát, který hře sluší. Samozřejmě je docela těžké hru srovnávat s novodobými tituly, ale tady o nějaké srovnání a měření koulí ohledně grafiky nebo jízdního modelu, rozhodně nejde.

Příběh se samozřejmě točí opět okolo starého známého prostředí, což už napovídá sám název. V roli Vita Scaletty, mladého ambiciózního klučiny původem z Itálie se po nedobrovolném odvedení do války dostáváte zpět do fiktivního amerického města Empire Bay, abyste se opět setkali se svým povedeným kamarádem Joem. Ten už Vás jednou nechtěně poslal do problémů a rozhodně si s ním Vito užije další "radosti", které mu více či méně zkomplikují život. Tentokrát ale již ve světě organizovaného zločinu po boku velkých mafiánských bossů.

Příběh je úderný, zajímavý, rychle odsýpá a než by člověk řekl švec, Vito má za sebou i první přestřelku. Jeho postava je velice ambiciózní jak jsem již psal, a tak neodmítne žádnou "práci", která by mu mohla vynést bohatství a trochu mu nahradit ty ušlé roky v armádě nebo vězení (omluva za menší spoiler). V příběhu se mi líbí detaily typu - Vito vždy brání rodinu, ať se děje, co se děje (myšleno svou biologickou) nebo, že je opravdu jednou nahoře, pak zase dole a jeho život v roli obávaného mafiána je pěkná sinusoida. Zkrátka příběh je komplexní a zajímavý. Tady nejen, že zub času poznat nejde, ale troufám si říct, že by se zde dala vzít inspirace i pro dnešní tituly.

Postav je ve hře tak akorát, takže se člověk nějak extra neztratí v tom, kdo je kdo. Město je ještě detailnější, než v díle prvním. Člověk si může zajít do baru, do obchodu nebo třeba do servisu a zlegalizovat nebo upravit auto. V průběhu hry se člověk podívá mezi chudé i bohaté, mezi zločince i běžné lidi. Aut je ve hře taktéž obrovské množství.

Proč tedy "jen 80%" ?
I když sem příběh chválil, obsahuje některé velice absurdní situace, stejně jako gameplay. Do jisté míry mu to odpouštím, jelikož je hra už opravdu 15 let stará. Ale z některých situací se lze dostat pouze tak absurdním způsobem, že jsem se jen trochu sarkasticky usmál a řekl si, zda bylo tohle nutné. Dále mi strašně chybí perfektní věc z dílu prvního - přeskočit jízdu. Je totiž x misí, kde se prostě musíte jen dostat na konec mapy bez jiného vedlejšího úkolu, a to mě prostě nudilo. Město nebo jízdní model již není tak "dokonalý" jako před x lety a tento koncept z jedničky by byl zkrátka ku prospěchu věci.

Hru si ale i tak užívám, to rozhodně. Vrací mě do mých náctiletých let, a to již dnes jen tak nějaká nedovede. Ale nevím, zda bych si ji zahrál potřetí. První díl ano, tento druhý.... možná později.

Po TCP, kterou jsem hodnotil velice kladně, sem se pustil do poměrně krátkého DLC. Všude píšou, že za dvě hodiny není co dělat, což mně se teda zdaleka nepovedlo. Možná i kvůli obtížnosti jsem DLC dohrál někde mezi 3 a 4 hodinami.

Opět se samozřejmě vracíte do postavy Jacoba Leeho (Josh Duhamel), jehož příběh navazuje na události po původní hře. Zabitím hlavního bosse očividně nic moc neskončilo a v komplexu je stále dost "k řešení",
Ve hře přibyly lehčí puzzly, v průběhu dostáváme novou zbraň v podobě jakéhosi kladiva, které by mohl závidět i Thor a objevili se i noví nepřátele v podobě Biobotů, což jsou vlastně staří známí roboti, kteří jsou nyní vylepšení o Biophage virus. Příjemné zpestření. Graficky je hra opět na velmi vysoké úrovni a zvuky taktéž. Autoři do DLC přidali trošku víc hororové atmosféry.

Mezi negativa bych pak řadil Jacobovy halucinace. Některé z nich působily spíš otravným dojmem a na hratelnosti to nic moc nepřidalo. No a pak kontroverzní závěr. Čekal jsem něco trochu jiného, abych pravdu řekl. Vyústění ve mně rozhodně nezanechalo pozitivní dojmy a je to škoda.

DLC je rozhodně doplněk kvalitní a hlavně ne horší, než původní hra. Navíc přidává pár zajímavých novinek. Fanoušci si tak mohou k hlavnímu příběhu přičíst další, řekněme, 3 hodinky navíc s tímto DLC, protože je to ve finále povedené, byť krátké pokračovaní.

PS: vydržet po titulkách. Hra nabídne celkem zajímavý a vtipný easter egg :-)

TCP je za mě jedna z těch her, kde půjdu proti proudu. A to proti hodně silnému. Prodeje tohoto titulu jsou obecně daleko za očekáváním a studio Striking Distance počítá ztráty. Vzhledem k rozpočtu okolo 160+ mil. dolarů, je počet prodaných kusů, který se zastavil někde kolem 2 mil., docela díra. To samozřejmě podporuje fakt, že bude mít studio problém s budoucími projekty, což je za mě škoda. Mně se trefili do vkusu opravdu výborně. A proto hraji hru již podruhé.

Hra se odehrává v roce 2320 na jednom z měsíců Jupitera ve věznici Black Iron. Zde se v kůži Jacoba Leeho (hraného reálným hercem Joshem Duhamelem) ocitáte jako vězeň po havárii vaší lodi. Hned od začátku je ale s věznicí něco špatně a když dojde k propuknutí nákazy, musíte se začít rvát o holý život s mutanty, kteří kdysi obyčejné lidi připomínají už jen velice vzdáleně.

Od první chvíle mě naprosto odzbrojila grafika a audiovizuál. Není na trhu moc her, které by se tímto designem mohly chlubit. Vše působí až fotorealisticky, Jacob má na sobě pot, obludy jsou skutečně vykresleny do detailu, level design je působivý, i když často dost tmavý. Hra nám sem tam nabídne i pohled mimo komplex Black Iron a i exteriéry vypadají opravdu skvěle. Tři roky stará hra vypadá pořád naprosto špičkově. Abych znásobil zážitek, hraji pouze na sluchátkách a zvuky musím pochválit také. Za mě se studiu v tomto ohledu povedla špičková práce.

Během své cesty budete mít na výběr pár zbraní. Není jich moc, ale vzhledem k omezenému inventáři to stejně asi nijak nevadí. Kromě střelných zbraní mi trochu chybí klasické "házecí zbraně". Ve hře nejsou žádné koktejly nebo granáty. Tuto chybějící část, ale docela dobře řeší GRP (taková telekinetická rukavice). Tou můžete přitahovat nepřátele a házet je na různé bodáky nebo třeba do propastí. Zároveň můžete po nepřátelích házet různé předměty včetně explozivních barelů. S rukavicí je opravdu docela sranda a je dobré sledovat okolní prostředí, protože si může hráč tímto způsobem vymést cestu poměrně snadno. Všechny zbraně se pak dají různě vylepšovat na jakýchsi 3D tiskárnách. Píše se rok 2320, tak proč ne :-)

Nepřátelé jsou výborní. Je jich několik druhů a každý dokáže zatopit trochu jiným způsobem. Boj nablízku s nimi není ale úplně lehký a chce to zvládnout trochu krkolomný dodge systém. Na druhou stranu moc nechápu ten hate. Já si na něj zvykl poměrně rychle a v kombinaci s různými komby je pak radost bojovat s větším množstvím nepřátel. To takový soubojový systém například v posledním Dead Island 2 je naprosto katastrofální v porovnání s TCP. Jak jsem již psal výše, jdu proti proudu. Jediná věc, která mě opravdu iritovala byly jakési kopie vajíček z vetřelce, ze kterých vyletí něco jako hlava a jde vám po krku. Problém je ten, že letí na strašně dlouhou vzdálenost a hodně rychle. Takže líheň nejen, že nevidíte včas v té tmě, nelze se tomuto monstru ani vyhnout. Tohle je za mě dost zbytečný přešlap. Těchto nepřátel ale ve hře není naštěstí moc.

Jinak má hra super gore level. Krve je hodně a destruktivní zóny nepřátel jsou skvělé. Příběh je pak maximálně průměrný a těším se, co nabídne datadisk.
Rozhodně si nemyslím, že TCP hrou špatnou a ani průměrnou. Dokonce je za mě lepší i než Dead Space, což se mnou asi zase a opět nebude většina lidí souhlasit. Ať už tak nebo tak, je škoda, že se studiu tento projekt nepodařil dle prodejních představ. Nyní nezbývá, než čekat na ILL :-)

Mafia je obecně značka, která mezi hráči rezonuje již od roku 2002. Tehdy vznikl kult, který nás doprovází až do dnes a věřím, že ještě dlouho bude. Další díl vyjde zanedlouho a fanoušci se těší a tajně doufají, že nový koncept nás opět dostane do varu a dá nám zavzpomínat na staré časy. Jakožto velký fanoušek Prvního a druhého dílu (třetí opravdu ne) jsem se nemohl dočkat, až si tuto nostalgii pustím v remake verzi pro PS5. Hru hraji již podruhé.

Na první pohled na nás opravdu dýchne nostalgie Lost Heaven a při prvním střetnutí Thomase Angela se mi vykouzlí takový jemný úsměv na tváři. Ano, vracím se zpět do svých náctiletých let. Opět jsem nejen na konzoli, ale i ve svých snech ten velký "gangsta" a nic pro mě není problém. Užívám si skvělý dabing a rozhodně mi ani design nepřijde nijak zastaralý. Ano, i na remaku je samozřejmě znát zub času, ale připouštět si jej nechci.

V kůži Thomase Angela, původně poctivého taxikáře, se během krátké a nahodilé chvíle stává pravá ruka jednoho z nejmocnějších gangstrů ve městě Dona Sallieriho. Z počátečních opatrných a nikterak závažných misí se velmi rychle stávají honičky a přestřelky zejména s bandou od konkurenční Morellovy rodiny. Hra je v podstatě vlastně souboj těchto dvou klanů, který se docela slušně vymkne kontrole.

Herní mechaniky už samozřejmě nejsou takové jaké by měly dnes být. Na zábavnosti mi to ale nijak neubírá. Ten pocit nostalgie je asi opravdu silnější. Mise doprovázeny dabingem p. Vašuta a p. Rychlého jsem hltal a jejich sarkastické poznámky mi nejednou vykouzlily úsměv na rtech. Mise jsou rozmanité, člověk nemá ten suchý pocit jako v díle třetím. Přestřelky jsou zábavné, ale AI je na dnešní dobu velice slabá. Protivníci se sice kryjí, ale obecně jde poznat, že má hra už nějaký ten pátek. Hra nabízí velké množství (téměř 60) aut, která můžete potkat v poměrně velkém městě. Město celkem žije a policie je pořád v pozoru. Opět je třeba tohle brát trošku s nadsázkou, protože je zde zase a opět poznat zub času a dnes by samozřejmě hra vypadala i v tomto ohledu zase jinak. Každopádně mě tento titul opravdu zase baví a užívám si i ten známý příběh, který chci zase dohrát do samého konce. Technicky má hra sice dost bugů (při honičce na mě policejní auto přiletělo ze střechy nebo mi nešla dokončit mise a musel jsem restartovat od záchytného bodu), ale já ji to nejen odpustím, ale i přidám velmi vysoké hodnocení. To je sice trochu subjektivně ovlivněno mou láskou k této hře, ale co naplat :-)

Ahjo. Veliká škoda. Jako milovník zombie her jsem byl vyloženě nadšen, když jsem hru spustil. Nádherný vizuál, fantastický gore, zajimavé ztvárnění apokalypsy v USA. Hlášky hlavní představitelky se mi také líbily. Tak v čem vězí problém? Hezky od začátku.

Na počátku se vžijete do role jedné z postav, kterou si vyberete a ta přežije pád letadla. Po určité době zjišťujete, že tak úplně sami na tom světě nejste a postupně se setkáváte s přeživšími, kteří mají své vlastní verze příběhů.
Svět je přitom v podstatě otevřený a plný nástrah. Hned od první chvíle mě uchvátil vizuál. Krásná grafika se skvěle doplňuje se snad nejdetajlnějším gore levelem, jaký jsem měl možnost vidět. Zombíka lze opravdu doslova rozkrájet na malé kousky. Zpomalené záběry zničujících úderů, létající čelisti, kusy těla atd atd. Autoři museli snad většinu času strávit nad tímto aspektem hry. Aspoň tak mi to přijde. Zvukově je DI2 také parádní. Čeká na Vás veliký výčet zbraní, hlavně tedy těch na blízku, různé modifikace, počet nepřátel je také rozhodně nadprůměrný. Různých variant nemrtvých je opravdu strašně hodně a každý z nich má určitou vlastnost, která Vám dokáže přitopit pod kotlem. Tady se ale dostávám k jádru toho špatného....

Soubojový systém a nevyvážená obtížnost. Je v podstatě jedno, že zombie na počátku hry zlikvidujete dvěma ranami obyčejné pálky. V průběhu hry si totiž tuto pálku sice vylepšíte, ale zombie asi mezitím pobrali nějaké ibalginy a už je to tolik "nebolí". Je zkrátka jedno, jak vylepšíte zbraň, hra totiž mezitím "vylepšuje" i samotné nemrtvé, a tak se až takového "upgradu" člověk vlastně ani nedočká. Nemluvím teď o silnějších druzích, ale o těch samých nepřátelích, akorát v pozdější části hry. Zároveň mě doslova vytáčelo, odkud se furt nepřátelé berou. Člověk čeká na výtah v jedné místnosti, kde nic nebylo a najednou je tam 20 - 30 nemrtvých. Odnikud. Člověk vybije místnost, do které se vrátí za pár minut a ejhle, je jich tam najednou zase 5. Několikrát se stačilo jen otočit zády a najednou na tom samém místě byli zas 2 - 3 nepřátelé. Odnikud prostě. Postupně mě začal nudit i samotný soubojový systém. Destrukce nemrtvých přestala bavit ve chvíli, kdy jsem si vylepšil zbraň na zhruba dvojnásobek předchozí síly, ale stejně se v podstatě nic neměnilo a člověk uhýbá a máchá kladivem a kouká na to, jak nepřátelům ubírá jejich drahocenný "život". V tomto ohledu mě opravdu DI2 naprosto zklamal a nevím, zda se ke hře ještě vrátím. Věřím, že bych byl asi jiný terminátor, kdyby bral všechny vedlejší úkoly, ale to mě upřímně moc nebralo. Navíc to jsou úkoly vedlejší a hra vás vlastně tímto nepoměrem nutí tyto úkoly dělat, pokud si nechcete škubat vlasy a ptát se, proč ten zlosyn neumírá ani po desáté ráně ostnatým kladivem.

Hra měla výborný potenciál a vím, že jsou výše uvedené důvody dost subjektivní. Mně to ale vzalo veškerou radost z hraní. Teď už vůbec nerozumím tomu, jak si někdo může stěžovat na souboje v The Callisto Protocol nebo Dead Space.

Já tak strašně chtěl dát vyšší hodnocení. Hraju to i podruhé (nyní 95% příběhu za mnou), ale já prostě nemůžu. Pěkně popořadě ale. DG je další exkluzivitou pro majitelé konzolí PS. Na PC si hru taky zahrajete, ale konzole X mají smůlu. A mají ji opravdu?
Ve hře se zmocníte bývalého vojáka Deacona St. Johna (jednoznačně nejotravnější jméno v historii her :-) ), kterého se snažíte udržet naživu i s jeho parťákem ve světě postihnuté nákazou, kde se lidé, zvířata (i vrány) mění v krvelačné "kámoše". Pro lidské nepřátele se nabízí slovo zombies, ale ve hře je nazvali Freakers. Stejně jako ostatní druhy nepřátel, jsou velice rychlí a souboj s více než dvěma představuje už docela nemalý problém. Děj hry pak pokračuje nikterak originálním způsobem. Vše ale vynahrazuje svět Oregonu, který je ztvárněn opravdu perfektně. Je velice komplexní a míst k prozkoumání je snad tisíce. Na Vaši cestě Vás kromě nakažených bude čekat taky problém ve formě řekněme frakcí, kteří bojují sami za sebe. Jsou to nepřátelské tábory plné zločinců nebo třeba tzv. RIPerů, kteří jsou jakýmsi živoucím ekvivalentem Freakerů. Ne že by Vám chtěli vykousat vaše mateřská znaménka z krku, ale jejich vzhled a obecně chování spočívá v tom, že Freakery uctívají. Obecně je seznam nepřátel opravdu velký. V průběhu hry se podíváte taky do přátelských táborů, pro které se vyplatí splnit nějaký ten úkol. Odměnou vám budou kredity, které můžete utratit za zbraně nebo vylepšení motorky. Tady bych poradil okamžitý upgrade palivové nádrže. Základní kapacita je až směšně malá a doplňování paliva se stane tak trochu otravnou nutnosti, než nějakým super survival prvkem. Hra odsýpá, baví a dokonce se i děj dostane do obrátek a začne se solidně zamotávat.

Grafika je opravdu krásná. Jak na původní, tak remasterované verzi samozřejmě. Rozdíl oproti oběma ale není tak zásadní, jak by se mohlo s názvem Remastered zdát. Nasvícení je lepší, ale modely postav, Freakerů nebo třeba model poškození je pro mě subjektivně totožný. Co se nezměnilo jsou ale technické nedostatky. Ty mě mnohokrát vysloveně vytáčely do nepříčetnosti. Střelba NPC přes zeď, kdy kouká hlaveň zbraně, zaseknutí motorky při útěku o malou větev atd atd. Pokud zabití nepřátelé, zejména pak hordy freakers, leží na sobe, tak vlastně ani neleží, ale někteří třeba stojí nebo jsou v různých krkolomných pozicích. Je to taková kaňka na jinak fantastickém vizuálu. Každopádně by technický stav chtěl nějakou tu hodinku na vyšperkování navíc. Nahrávací časy jsou na můj vkus taky někdy docela dlouhé, ale při tom množství obsahu se to asi dá pochopit.
Ve hře je samozřejmě dostupný crafting. Vyrábíte si vše od upgradů na tupé zbraně, až po různé druhy granátů, lékáren, drog, které Vám pomáhají udržet výdrž apod. Zbraní je obecně celá řada a každý si najde tu svou.

Co mi tedy vadí? Je to technická stránka, která mě v mnoha případech vyloženě štvala. Myslím, že by AAA měl v tomto ohledu vypadat trochu lépe. Doplňování paliva a s tím spojená nesmyslná spotřeba motorky, nevyvážená obtížnost - Na cestě potkáte past, spadnete z motorky, střílí na vás sniper, skočí po vás banda freakerů a k tomu ještě číhá rozzuřený vlk. Výsledkem je smrt v řádech jednotek sekund. Obtížnost totiž není nikterak velká, ale místy se ze situace jde dostat opravdu jen horko těžko nebo spíš vůbec. AI NPC postav taky není úplně závratná a mnohdy se ukrývají tak, že se člověk spíš směje, co vlastně mělo být úmyslem.

Myslím, že bych nějaká negativa ještě našel, ale asi nechci. Nechci totiž, ať to vypadá, že je DG odfláknutá hra nebo, že za hraní nestojí. To totiž není vůbec pravda. Solidní herní doba, perfektní vizuál včetně zvuků, otevřený svět Oregonu a příběh, který se postupně hezky otevře. Nejen tohle všechno je opravdu důvod, proč hru hrát a proč je rozhodně škoda, že si ji nemohou užít majitelé konzolí X.
Na závěr ještě dodám jednu silnou stránku hry a to jsou tzv. hordy. Stovky a stovky freakerů se řítí na vás. Jsou rychlí a samopalem je rozhodně nezastavíte. :-) To je perfektní nápad, který žádná jiná podobná hra nenabízí.

Suma sumárum - desítky hodin v Oregonu rozhodně nudit nebudou a přes některé nedostatky se opravdu jedná o výborný titul.

EDIT 21.5.2025 - po pár hodinách hraní přidávám ještě zasloužených 5%.

Tak mám za sebou cca 15 hodin v dalším titulu Shinjiho MIkami, který se do hlav hráčů zapsal hlavně díky sérii Resident Evil. Ve hře TEW2 je v mnoha ohledech rukopis opravdu znát, i když musím říct, že se rozhodně nejedná o žádnou kopii některého z dílů RE.

Hrajete za Sebastiana, který se snaží zachránit svou dceru s jejíž smrtí se nikdy nedokázal smířit. I když o ní na druhou stranu nepochyboval, setkání s jeho bývalou kolegyní mu převrátí všechny teze vzhůru nohama a pouští se do zdánlivě nemožného boje. Děj není vysloveně špatný a věřím, že si své příznivce najde, nicméně se mi úplně do kůže nezaryl. Na druhou stranu, nechci spoilerovat, musím pochválit jeho vyvrcholení. To je opravdu podařené.

Hra je správný survival horor. Zásob není nikdy dost a cesta za stanoveným cílem není vždy přes vystřílení hord nepřátel. Naopak. Na stealth se budete muset spolehnout poměrně často, hlavně na vyšších obtížnostech. Zbraní je obecně docela dost a zejména moderní provedení kuše je opravdu zajímavý nápad. S různými druhy šípů je fakt zábava. K dispozici je i nůž na boj zblízka, ale ten je naprosto nevyužitelný. Přišlo mi, že do monster bodám spíš párátkem. Navíc není combat styl úplně povedený, takže Sebastian nedokáže nějak extra uhýbat. Zůstává tedy v podstatě jen boj z dálky.

Pokud se něco opravdu podařilo, tak je to atmosféra a zvuky. Je to skutečně nejvýraznější porce mého hodnocení, protože je naprosto fantastická. Zejména druhá polovina hry je fakt perfektní. TEW 2 není úplně horor, kde by se člověk bál vlastního stínu, ale atmosféra se dá opravdu krájet. Navíc zvuky monster tomu dodávají ten správný "šmrnc". V tomto ohledu je opravdu pramálo her, které mohou konkurovat. Horší už je to z grafickou stránkou, ale žádná katastrofa se taky neděje. Monstra jsou ale vykreslena poměrně dobře. S tím souvisí i gore level. Tady se pan Asiat očividně vyřádil a věřím, že TEW 2 může být pro někoho až nechutný. Můj osobní dojem byl ale výtečný.

Hru bych určitě doporučil. Dobrých survival hororů je jak šafránů a tato nemá vyloženě slabé místa. Ty výše popsané nedostatky určitě neovlivní jinak kvalitní počin. No a vrátka na třetí díl otevřeny. Osobně bych se mu vůbec nebránil.

Od NFS jsem nic nečekal. V podstatě jsem si to koupil, protože to bylo v akci a chtěl jsem zkusit nějakou arkádu ze světa aut, tuningu a nelegálních závodů. A v podstatě tohle jsem i dostal. Dokonce mě hra tak přikovala, že jsem v ní odehrál 25h za cca 10 dní, a to nehraju každý den.

Nejvíce se mi na NFS Heat líbilo to, že si prostě nehraje na nic jiného, než je. Zběsilé honičky s policajty, velký výčet aut (některá opravdu zajímavá), nepřeberné množství úprav atp. Závody jsou pak opravdu čirá arkádová zábava a mnohdy i docela napínavá, když se za Vás pověsí cela tlupa policistů.

Příběh je velice jednoduchý a nic světoborného to není. I když jsem ani žádný scenář od Nolana nečekal, mohl být trošku propracovanější a déle nás napínat. Opak je ale pravdou a jedná se o slabší aspekt hry. Jak už jsem popsal výše, hra je jinak opravdu bláznivá a mě kupodivu opravdu bavila. Těšil jsem se na další levelování mého auta, aut, další závody a další policejní honičky. Ty jsou odstupňovány dle tzv . heat ukazatele a probíhají hlavně v noci. Ve dne si vás policejní auto v podstatě nevšimne, pokud do něj přímo nenarazíte (nevím, z jakého důvodu tohle vývojáři aplikovali). V noci už jsou ale strážci pořádku obezřetnější a každá rychlá jízda nebo absolvovaný závod je pro ně alarm a začínají vás minimálně hledat. Skvělá zábava pak přichází ve chvíli, kdy se na Vás pověsí během závodu. To je za mě vrchol tohoto dílu. Musím pochválit to, že policie nehoní jen Vás, ale pověsí se i na ostatní auta, popřípadě třeba jen právě na někoho z AI. Zpět ale k ukazateli, Heat postupně stoupá v závislosti, jak moc pijete zdejšímu okrsku krev a tím pádem taky přitápí pod kotlem agresivity. Postupně zapojují silnější a rychlejší auta, vrtulníky, hřeby na cestu nebo tzv. Rhino car, což je obrněné SUV, které Vám jede naproti, Střet ve 250km není pak vůbec nic, co by stavu vašeho vozu nějak prospělo. Deformace aut jsou ve hře minimální. Bavíme se o vizuálních škrábancích, pokrčená kapota, rozbité okno apod. Každopádně máte ale ve svém HUDu mimo jiné i kondici auta a pokud Vás policie rozbije, máte smůlu. Aktuální progress ve hře je pryč a vaše černě vydělané peníze taky. V některých případech lze na začátku honičky uplatit policisty, ale tato možnost trvá jen krátkou dobu, pak už vám nezbývá nic jiného, než se "prát" o svou reputaci a nenechat se chytnout.

Mezi závody najdeme klasické kroužení různými částmi měst na určitý počet kol, sprinty, drifty apod. Dále je město, které je za mě celkem velké, poseté různými bonusovými achievementy, které sbíráte, abyste dostali pár peněz nebo otevřeli bonusové díly na auto apod. Graficky je pak hra hezká. Zejména auta vypadají opravdu dobře a jako automobilový fanoušek jsem si rád s úpravami opravdu hrál. Potěší i výběr mezi dnem a nocí.

Zamrzí tedy jen krátký a ničím nezajímavý příběh a občas nefér AI, kdy se v hustém provozu fakt není úplně možné vyhnout situaci, kdy musíte bourat, ale AI od protivníků se z toho většinou dostane. Abych ale nebyl nefér ani oni nejsou bezchybní a stávají se situace, kdy vidíte auto letět vzduchem v místě, kde by vzduchem úplně lítat nemělo. Hru jsem si opravdu užil a bavila mě. Ve světě arkádové zábavy je to povedené dílo a dokáže zabavit. S hodnocením půjdu trochu proti proudu, ale je to i tím. že mi to v mnoha směrech připomínalo dnes již legendární Underground II.

K Hitmanovi 3 jsem se dostal přes "multipack" nebo souhrnnou edici tří posledních dílů, pokud chcete, Hitman: World of Assassination. Takže budu hodnotit v podstatě 3 díly. Ve finále to ale asi je stejně jedno, protože všechny tři díly tohoto perfektního reebotu se náramně povedly a ani drobné herní nebo grafické problémy tento fakt nemění.

Opět a znovu hrajeme za nájemného zabijáka, toho nejlepšího z nejlepších, agenta s jednoduchým jménem 47., jehož "zakázky" ovlivní tajemná organizace Providence. Postupně se rozplétají nové a nové dílky skládačky a hráč se se svým "Vinem Dízlem" dostává blíž a blíž odpovědím nejen na otázky ohledně Providence, ale také ohledně své minulosti. Příběh mě zajímal, bavil a užíval jsem si i dialogy zejména s vůdcem Providence Constantem.

Hratelnost je naprosto famózní. Způsobů, kterými lze misi dokončit je nepřeberné množství a k misím se můžete neustále vracet a vymýšlet nové cesty k dosažení cíle. Vítám pokrok v oblasti převleků. Nyní se už nestává, že se i v převleku musíte schovávat před každým, ať Vás náhodou nevidí, ale řešení je mnohem lépe uvěřitelné. Ku příkladu se převlečete za pracovníka stavby a samozřejmě né všichni znají své kolegy dokonale, takže je spousta NPC, kteří Vás v převleku prostě nepoznají. Na druhou stranu Vás samozřejmě pozná stavbyvedoucí, u bodyguardů to je Head of security apod. No a pokud máte například kuklu, nepozná Vás samozřejmě nikdo. Je to zkrátka mnohem logičtější a dává to hře plusové body do jakési reálnosti. (Ano, oblečení je stále krásně poskládané na místě převleku a nikdo si ho nikdy ani nevšimne :-) )
Možností odlákání pozornosti, tichého zabití, omráčení (to už nestrhává body mimochodem), všeho je opravdu tolik, že jsem často jen přemýšlel, jak to udělám teď, abych z toho měl radost. Nejsem sice žádný masochista, ale tady jsem byl ve svém živlu. Mise nejsou jednotvárné a hráč se podívá do všech různých koutů světa, do různých lokalit a bude se potýkat snad se všemi druhy "padouchů" od doktorů, přes IT specialisty nebo drogovými dealery nekonče. Obecně stealth akce moc nehraju a je to možná škoda. Rád si nechám poradit podobné herní klenoty :-)
Zpět ale k samotné hře. V případě prozrazení není nutné "skládat zbraně" nebo si hrát na Ramba, ale existují pořád cesty ven tak, ať ze sebe smyjete veškeré podezření. V tomto ohledu udělali tvůrci opravdu super práci. Samozřejmě se v tomto komplexním světě zákonitě muselo něco stát a vyskytnout se nějaká chyba. Například NPC slyší hozené jablko na korbě vlaku, který právě jede, což v tom hluku asi není úplně allright, stejně jako se mi stalo, že v podobném hluku slyšel 5 metrů vzdálený voják střelbu s pistole s tlumičem. Tohle jsou fakt ale jen drobnosti, kterých je jak šafránů a nemá cenu kvůli nim měnit hodnocení.

Grafika je hezká, některé lokality jsou opravdu krásné, jiné jsou, řekněme, dostačující. Sem tam blbnou scény, kdy NPC projde zdí místo dveří, ale opět se nejedná o nic častého nebo rušivého. Zvuky jsou také výborné a dotvářely skvělou atmosféru v každé lokalitě.

Hru jsem si opravdu užil. O to víc, že se mi do ní ani tak nechtělo, ale opravdu si mě získala a já se často usmíval nad tím, jak nápaditě jsem daný úkol (čti zabil zlosyna) splnil. Hra nabídne i zajímavý konec a uvidíme, zda se do světa nájemného zabijáka zase podíváme. Teď už bych se rozhodně nebránil.

Hitman Absolution HD je remasterovaná verze původní hry z roku 2012, která byla součástí kolekce Hitman HD Enhanced Collection vydané v roce 2019. Přináší vylepšenou grafiku, vyšší rozlišení a plynulejší chod na moderních konzolích a PC. HD verze přináší vylepšenou 4K podporu, stabilních 60 FPS a vylepšené textury, což zaručuje mnohem lepší vizuální dojem. Světlo a stíny působí moderněji a animace jsou plynulejší. Přesto je vidět, že hra už má svá léta.

Hra sleduje Agenta 47, který se ocitá v komplikované situaci – musí ochránit mladou dívku Victorii, zatímco je na útěku před svou bývalou organizací ICA. Příběh je dost osobní a nabízí filmovou atmosféru. Přesto někteří fanoušci hru kritizovali, že se odchýlila od svého standardu. Já si každopádně hru užil i přes to, že mi příběh přišel trochu přitažený za vlasy, když si uvědomím, kdo nebo co vlastně Hitman je. Hitman Absolution se od tradičního sandboxového stylu předchozích her posunul k lineárnějším úrovním s více skriptovanými momenty. Přibyly nové mechaniky, jako Instinct Mode, který usnadňuje sledování nepřátel a umožňuje "předvídat" jejich pohyby. Dále pak zvýrazní důležité předměty v okolí nebo třeba i cíl, po kterém jdete. S vyšší obtížnosti se ale tento mód stává méně a méně dostupným. Ubývá čas použitelnosti a ani zpětné dobíjení není tak dostupné. Co se obtížnosti obecně týče, máme jich na výběr dost. Od easy až po purist pro opravdové nadšence, kde chybí jakákoli pomoc a musíte se soustředit pouze na své smysly. Samozřejmě nechybí možnost převlékání, což mi ale sem tam vyústilo v nelogickou frašku. 47 si buď nevzal třeba kuklu (Na co taky. Vždy je to holohlavý zabiják a úžasně zapadá mezi ostatní kolemjdoucí….) Popřípadě byl zahalen, ale NPC stejně poznali, že to jaksi není ten stejný pán, co před pár minutami. Zde bych vypíchl Hitman 3, kde tento neduh opravili. Když už jsem u těch negativ, zmíním ještě jednu věc, která mi hratelnost taky kazila. Je to systém checkpointů. Sakra, koho tohle napadlo? Nemožnost manuálního uložení. Navíc, pokud hru vypnete, checkpoint se nepočítá a vy začínáte hezky stejnou kapitolu. Senzační nápad….

Nejsem úplně fanoušek Hitmana. Já vlastně hrál jen úplně prvního Hitmana (do dnes si pamatuju ten hlásek stráží – „leave immediately“) a Blood Money. Hru jsem si ale opravdu užil. Bavila mě, dala mi to, co jsem čekal. Nic víc, nic míň. Některé mise byly náročnější a zejména v těch posledních jsem mnohdy spoléhal na náhodu, než nějaký plán. Těch 15 hodin bylo ale hraničních. Naštěstí jsem se „nepřejedl čtyřicetsedmičky“ a s chutí se pouštím do dalšího dílu. Zamrzí funkce checkpointů, nevybalancovaná AI (převleky) a občasné grafické glitche. Na druhou stranu potěšily detaily jako otrávení jídla / pití jedem nebo hození zastřeleného těla do fontány, kdy za pár okamžiků voda zčervenala a problém byl na světě.

Tento komentář bude souviset hlavně s přídavkem Shadows of Rose. Abych pravdu řekl, tak Mercenaries mě moc neoslovilo, ale chtěl jsem zkusit dokončit příběh Wintersovic rodinky. A jsem naprosto nadšen!

To, co chybělo ve Village je tady. DLC nás sice vrací do lokalit, které jsme již viděli v původní hře, což je trochu škoda, ale na druhou stranu zde vývojáři dali sice krátké, ale fantastické 3 - 4 hodinky.

Příběhem je cesta Rose, která se nějak nedokáže vyrovnat se svými schopnostmi. Trpí hlavně tím, že ji nechce přijmout okolí, a tak se bude snažit se této "kletby" zbavit. Jak se k nim dostala si už musí každý hráč zjistit sám projitím hlavního příběhu hry RE8 VIIlage. Již od začátku je atmosféra hutná, tíživá a správně hororová. Diametrálně lépší, než u jejího předchůdce ve formě plné hry. I když se mi Village líbil, tady jsem opravdu vyloženě nadšen. Škoda, že podobným rukopisem autoři nepojali celý hlavní díl.

Rose má samozřejmě k dispozici nějaké ty zbraně a nábojů je opět celkem dost, ale i tak mi atmosféra těchto pár hodin někdy doslova vyrazila dech. Doll House je naprosto neskutečný. Příjemné zpestření je i nový "neviditelný" přítel, který Rose pomáhá v nesnázích a snaží se jí vést tím správným směrem.

Podtrženo sečteno, tento počin se opravdu povedl. V záplavě různých DLC mi tento dává opravdu smysl a je radost si jej zahrát. Je správně děsivý, napínavý a je ohromná škoda, že i krátký. Držím palce, aby se vývojáři vydali v 9 díle právě tímto směrem.

Tak mám za sebou i poslední díl této nesmrtelné série. Díl, který přímo navazuje na Resident Evil 7: Biohazard Takže pokud někdo váhá s tím, zda hrát sedmý díl před dílem s názvem "Vesnice", tak jednoznačně. Příběh nejen začíná tam, kde předchozí končí, ale v jeho průběhu se rozplétá tak, že nepolíbené předchozím dílem rozhodně nepřekvapí tak, jako třeba mě.

Opět se tedy dostaneme do kůže Ethana Winterse. Hra nás v podstatě za pár okamžiku překvapuje scriptovanými záběry, které nekončí ničím jiným, než návštěvou vesničky někde v Rumunsku. Více z děje prozrazovat nebudu, protože to je tenký led mezi spoilerem pro tento i předchozí díl. K ději už jen dodám, že se rozjíždí poměrně pomalu. Vše ale bude postupně vysvětleno a dočkáme se i překvapivého finále.

Hratelnost mi přišla stejná jako v díle předchozím. Ethan je ale odhodlanější jít si za svým a dokazuje to svými sebevědomými monology. Opět ale neskáče a nepoužívá ani chvaty, jako jeho vrstevník Leon ze 4 dílu. Těšit se ale můžeme na skvělý arzenál zbraní, které se samozřejmě dají různě zlepšovat ať už u obchodníka nebo z nalezených věcí. Ano, opět se do RE vrátil obchodník, u kterého si za smyšlené peníze můžeme kupovat, co má zrovna "skladem". Samozřejmě od nás odkupuje různé předměty, krystaly apod. Hráči znalí 4 dílu ví úplně přesně. Jen tento obchodník, Duke, již není zahalen do hábitu, ale je to slušný klon Heleny Růžičkové.

V průběhu hry se samozřejmě podíváme i do jiných lokací, než je vesnice, kde se ale budeme párkrát vracet. Lokace obecně jsou velkým pozitivem hry. Hlavně grafická stránka je parádní a ten historický vizuál se autorům povedl na výbornou. Tady sem se párkrát přistihl, že mi to hodně připomínalo právě 4 díl. Atmosféra byla výborná a rád sem se "kochal" vizuálním zpracováním.

Uvedl jsem, že atmosféra byla výborná. To ano, ale bohužel už né hororová. Autoři vsadili na akčnější pojetí a ani protivníci nepůsobili nijak strašidelně. Ono, lycani nebo nemrtví jsou vymodelovaní hezky (rybí pán nebo soldati byli úplně skvělí), ale obecné pojetí hry není strašidelné obecně. Chybí lokace, kde lapáte po dechu, bojíte se, co přijde a nemáte pevnou půdu pod nohami. Nábojů taky není zrovna málo, takže máte jistotu i v tomto. Na druhou stranu vím, že autoři ten horor prostě umí. Krásný důkaz je právě i tady. A je to dům Beneviento. Zde jsem si musel měnit slipy několikrát. Fascinující audiovizuální zážitek mě donutil pozvat si k sobě manželku. Je to vážně škoda, protože tohle byla jedna z nejlepších částí hry.

Hra hezky plyne, není stereotypní a těch cca 11 hodin opravdu uteklo. Někteří tady považují za negativum poslední akčnější část hry. Mně to nevadilo. Naopak. Hra tak trochu hráče vede k tomu, že se na konci roztrhne pytel s nepřáteli, a tak mě to nepřekvapilo. Jsem jsem se modlil, zda přijde ještě něco podobného jako House Beneviento. Ani inventář už není žádná tragédie a vleze se do něj docela dost věcí tak, abyste šli vyzbrojení jako průměrný Stallone. Poklady a klíčové itemy se totiž ukládají jinde a nezabírají místo v inventáři jako takovém. Asi jsou v jiném hrníčku :-) Je zde opět základní crafting, takže i zde si zásoby můžete doplňovat poměrně velkoryse.

Hra nám od začátku dávkuje trošku nerovnoměrně obtížnost a první minuty budou na střední docela oříšek. Poté se to ale uklidní. Obecně bych ale řekl, že Village není úplně jednoduchá hra. Lycani aktivně uhýbají kulkám a jsou hlavně mnohem rychlejší, než Ethan. U něj sem si někdy připadal, že místo běhu skáče v pytli. Dostatek nábojů mi ale nikdy nedal pocit bezradnosti.

Co zmínit na závěr. Díl sem si užil i přes pomalejší rozjezd. Závěr mě zase nalákal na díl devátý. Do budoucna bych ale té akčnosti trochu ubral a zkusil se zase vrátit trochu ke kořenům. Hráč si samozřejmě chce i zastřílet, ale méně je někdy více a série RE byla vždy spíš o té nejistotě, co bude za dalšími dveřmi, než jistotě, že to, co tam bude, bez milosti rozstřílím. A teď hurá na DLC.

Opět další hra, které jsem se vyhýbal. Série RE je sice moje láska, ale tento díl mě nějak nezaujal. Při pomyšlení, že budu furt dokola utíkat před někým, koho nejde zabít, ve mně obecně neevokuje zrovna radost a nadšení. Chtěl jsem tedy díl přeskočit a jít rovnou na Village. WTF?! Takhle nějak jsem reagoval, když jsem zjistil, že se Village odehrává 3 roky po Biohazard a přímo na tento díl navazuje. No nic. Zkusím to a uvidíme. Jsem člověk, který se plete, ale až tak moc. To už se mi dlouho nestalo.

Hororové hry mě hrozně táhnou. Na druhou stranu jsem ale hrozný posera a bojím se i tmy. No a tady jsem si toho strachu užil až až. Pěkně postupně ale.
Ethan Winters. To je hlavní hrdina, kterého budete ovládat. Až na vyjímky, kterými jsou například krátké shoty jakoby z videokazety, to bude Váš parťák do nepohody. Příběh začíná vcelku banálně. Dostáváte email od své nezvěstné ženy, který Vás zavede do opuštěného baráku mimo civilizaci. On samozřejmě tak moc opuštěný není a jeho obyvatelé jsou, mírně řečeno, dost divní a za sousedy byste je asi nechtěli. Dům je strašidelný a plný výživných scén, na kterých si dali naši autoři velmi záležet. Chyba by ovšem byla si myslet (jako já), že se hra celá odehrává pouze tam. Naštěstí s hlavním protagonistou navštívíme i jiné, a musím říct, velmi zajímavé lokace. Tady se ale dostanu k první menší výtce. Počet nepřátel je dost omezený. Mutanti přitom nabízeli poměrně širokou škálu jejich modelování. Například přes různé fáze mutace. Nutno ale dodat, že se rozhodně nejedná o akční survival. Rozhodně si tady tolik akce, jako například u 4 dílu, neužijete. Což rozhodně ale není na škodu a hře to dodává naprosto parádní atmosféru.

Prostředí, stejně jako zvuky jsou ohromující a vyvolávaly ve mně neustálý pocit napětí a strachu. Do toho se najdou nějaké lekačky a kvalitní horor je na světě. Hra na mě působila opravdu dost silně a v 80 - 90% jsem měl opravdu úzkostné pocity. Člověk je pak rád, že se na chvíli dostane někde, kde ho podobné pocity aspoň na moment opustí. Tady bych opravdu vyzdvihl atmosféru. Dělá fakt největší část hry.

Poměrně pozitivně mě překvapil i arsenál zbraní. Ethan teda není žádný ninja a jeho pohyby jsou dost neohrabané. Zbraně jsou ale ve hře výborné a dobře vyvážené. Proti "smrtelným" nepřátelům budou potřeba. Standardní otázka, poměrně standardní odpověď u podobných her. Co náboje a další survival prvky. Ve hře je jednoduchý crafting nabízející poměrně slušnou škálu věcí, které si lze vyrobit nebo vylepšit. Nábojů je jinak poměrně málo, ale pokud člověk trochu přemýšlí a nestřílí bezmyšlenkovitě po všem, co se pohne, tak jich nedostatek není. Zejména v druhé části hry. Zde se setkáváme i s akčnějšími pasážemi. Ty mně sice nevadily, ale spíš mi sedlo to komorní hledání a bloudění s mrazením v zádech, co se odkud zase vynoří.

Postupně se hráč dostane do konfliktu se všemi členy "krásné rodinky" a s každým je to trochu jiná pohádka. Obecně je RE7 komplexní titul a autoři se snažili vyhnout se stereotypu, což se jim za mě povedlo.

Musím ale zmínit jeden naprosto šílený neduh, který mi nedával žádný smysl. Inventář. To, že je omezený, je pochopitelné a zcela běžné. Jenže, pokud ho naplníte, je konec. Hra zcela opomněla možnost využít některou z nalezených věcí (lékárnička, stimulanty apod.) bez toho, aniž by se do inventáře musela předtím vložit. Takže pokud nemáte místo, uzdravující květinku nepoužijete, dokud něco nenávratně nevyhodíte. Což je za mě naprostý nesmysl. Jestli je to prvek, který měl zvýšit obtížnost, tak je za mě úplně mimo. Ethan může nést 4 velké zbraně, několik dalších věcí, 10 bomb třeba, ale květinku si nepoužije, protože v inventáři chybí čtvereček = místo v batůžku. :-) Tahle věc mě iritovala fakt dost a trochu mi to ubralo na jinak velice obstojné hratelnosti. Ani mi nevadí, že Ethan neskáče. Ten inventář, je ale fakt přešlap.

Co dodat závěrem. Hra mě natolik překvapila, že dávám hodně vysoké hodnocení. Stopáž mohla být klidně delší. 8 hodin není až tak moc. Ale raději 8 hodin kvalitní hry, než například 16 s opakujícím se obsahem. Včera jsem rozehrál Village, jelikož mi prostě Ethan přirostl k srdci a tak nějak chci zjistit, co s ním bude dál.
Hru doporučuji všem milovníkům hororu a survival her z děsivého prostředí. Na druhou stranu pozor - není to RE jaký známe. Když si ale člověk přečte řádky výše, vadí to? :-)

Po dohrání remaku SH jsem se pustil i do tohoto krátkého DLC. Short message je název príznačný, protože během 3 kapitol nestrávíme ve hře déle než 2 hodiny.

Od SM jsem nic nečekal a tím pádem vyloženě zklamaný nejsem. Příběh se zamýšleným morálním přesahem mě sice úplně nechytl za srdce, ale špatný taky nebyl. Zajímavý nápad je koncept s krátkými shoty s jednou z hrdinek ve filmovém zpracování. Ve zkratce se příběh točí kolem 3 dívčích postav, z nichž jednu ovládáte a dvě jsou Vaše přítelkyně na telefonu. Telefon je obecně jediná věc, kterou ve hře máte. Na ten Vám chodí zprávy, popřípadě si zaznamenáte poznámky. Hra je tedy nebojová.

Vše spadá v mých očích do obyčejného průměru, ale je tady jedna věc, kterou musím vyzdvihnout. Atmosféra. Na mě působila atmosféra rozpadlého squatu velmi intenzivně. Já nejsem u hororů zrovna hrdina a tady jsem cítil opravdu úzkost. Všechny místnosti byly opravdu pečlivě vykresleny. Vše dotvářely i zvuky, takže audiovizuál taky perfektní. Technická stránka už byla ale trošku horší. Znatelné propady FPS byly sem tam cítit. Každopádně to ale nebylo nic fatálního.

Hra rozhodně není Silent Hill. Jen taková řekněme zpráva pro teenagery od jejich tvůrců. Na druhou stranu jsem hru dohrál jedním dechem a již výše zmíněná atmosféra byla pro mě opravdu výborná. Když si člověk představí, že by squat ze hry byl lokalita třeba právě v Silent Hillu nebo některého z Resident Evilu, to by byla fantazie.

50 hodin. To je čas, který jsem s GoWR strávil. Připadá mi to docela dost, když si uvědomím, že mě severská mytologie úplně nebere. Hry, které jsou ale nějak spjaty se SONY už ano. Předchozí díl jsem také dohrál a s hodnocením šel o stupínek níž. Tady jsem musel přimhouřit obě oči, ale výsledek mě těšil ještě víc. Abych to upřesnil. 85% je zatraceně moc. Tohle hodnocení dávám i navzdory tomu, že subjektivní pocit mě tlačí níž. Nechci ale, aby hra trpěla tím, že jsem si sám od sebe a dobrovolně vybral žánr, který mi není nejbližší. Ona hra samotná je totiž opravdu veledílo.

Opět se setkáváme s ústřední dvojící v podobě otce a trochu tvrdohlavého syna, který si musí projít tím nejhorším, aby nakonec vystoupal na trůn nejvyšší. (tohle neni spoiler, jen obecné konstatování :-) ) Kratos dostal do rukou opět staré známé zbraně, ke kterým se později přidá ještě jedna parádička, ale to už bych vyzradil hodně. Soubojový systém se nezměnil. Ono ani není co měnit. Patří totiž mezi absolutní špičku na poli podobných her. Desítky různých variací jak protivníka zabít nám dává vše, jen ne pocit monotónnosti. A to je samozřejmě dobře. Ke každé zbrani je opět připojeno několik různých lehkých nebo těžkých combo útoků, opět mají zbraně různé účinnosti na různé nepřátelé atd atd. Evolucí samozřejmě prošel samotný Atrees. Už to není malý kluk, ale tvrdý oříšek pro každého nepřítele. Jeho schopnosti dozrály a nyní se z něj stalo mnohem víc, než synátor "do počtu".

Postavy jsou obecně opět vykresleny fantasticky. Každá má svou minulost, svůj příběh, své cíle i odhodlání. Rozhovory nejsou plytké a ukazují povahu a motivaci každé z nich. On příběh je obecně velmi komplexní a výborně napsaný. Tady se ale dostáváme pro mě k největšímu problému. Znovu opakuji, že je to asi opravdu dané tím, že nejsem pravý fanoušek těchto mytologií, ale příběh se někdy hrozně vleče a zejména v první polovině bylo poměrně dost hluchých míst za mě. Dokonce jsem třeba i týden hru nehrál, protože jsem neměl motivaci vědět, co bude dál. Je to ale podobné jako například s TLOU II. Zde taky mnoho lidí reklamovalo zbytečně vleklý příběh a mně naopak přišel fantastický a klidně mohla být hra delší. A to je prostě ono. TLOU je mi bližší.

Zpět ale k pozitivům. Jestli jsem zapomněl zmínit vizuál, udělám to teď. Ten je opět a zase bezchybný. Různé světy jsou vykresleny skvěle a zejména na kvalitní TV si člověk opravdu užije detaily všeho. Zamrzlé krajiny, ale i rozkvetlé louky, lesy nebo interiéry působí téměř živým dojmem.

V průběhu hry si často zahrajete samozřejmě i za synátora a parťáka Vám budou dělat i další postavy, což je velice příjemné zpestření. Hlavně, když parťáka dělá THOR. To je naprosto boží.

Jestli jsem trošku hanil příběh, jeho závěr a poslední část je dechberoucí. Dechberoucí, velkolepá, úžasná. Opravdu jsem hleděl s otevřenou pusou. Tady prostě nejde jinak, než fandit vašim postavám a dělat vše proto, aby to dopadlo dle představ.

Co říct na závěr. Rozhodně hru doporučuji. Myslím, že i hodnocení tomu napovídá. Hra se mi opravdu líbila. Zahrát znovu už si ji asi nehodlám, ale kdoví...

Half-Life! Když se řekne tento název, v podstatě mi projede mráz po zádech. Těch hodin, těch radostných chvil, které jsem jako puberťák prožil s touto hrou. V té době sem si nedovedl ani představit, že by existovala lepší hra, než HL. Postupem času, si to moc nedokážu představit ani teď.

Hrajete za Morgana Freemana, ehm.. tedy Gordona Freemana, který je zaměstnán jako fyzik v komplexu zvaném Black Mesa. Při vykonání dalšího rutinního testu se ale něco pokazí. A to poměrně dost ošklivě. Systém zkolabuje a vy se ocitáte v jiném vesmíru na pár okamžiků. Když se opět vrátíte, nic není jako dřív. Na naši modrou planetu proniknou mimozemské bytosti a hra začíná.  

Hra byla na tehdejší dobu graficky fantastická. Dokonce ani dnes neurazí, ale tohle bych spíš přisuzoval tomu, že jsem pozitivně zaujatý k tomuto titulu. Objektivně řečeno je samozřejmě grafika již zastaralá. Pokud by si chtěl někdo užít hru v modernějším kabátu, má možnost si zahrát remake s příhodným názvem Black Mesa z roku 2020. Zpět ale k HL. Hra nás zavede do několika různých lokací, ať venkovních, tak vnitřních, servíruje nám několik různých nepřátel, spoustu zbraní a čím dál se hrou brodíte, tím víc nastupuje fascinace těmi všemi nápady, které ve Valve vymysleli. Logické hádanky, příběhové zvraty, level design atd. Mezi protivníky najdeme samozřejmě stvůry z vesmíru, zombie doktory a jiné lidi, kteří neměli to štěstí a potkali se s tzv headcrabem, ale i armádní vojáky, kteří přišli zemi bránit a nevěří nikomu a ničemu, takže ani Vám. Průchod hrou není nikdy jednotvárný. Hra se vždy snaží být rozmanitá, ať v level designu, tak v tom ostatním. Když tyto řádky píšu, nemohu uvěřit, že to je 27 let od vydání.

Když už si hráč myslí, že by mohl být u konce, hra jej vyvede z omylu a pošle na planetu XEN. Tady vás čeká trochu odlišný zážitek a mě upřímně tolik nebavil. Nicméně nemohu říct, že by nudil. Jen to zkrátka bylo na Zemi zábavnější.  

Nevěřím tomu, že by někdo tento počin neznal a nehrál. Pokud se ale i tak někdo najde, tato hra je kult. Nelze se považovat za herního nadšence, pokud nemám zážitek z Black Mesy. Gordon a záhadný muž s kufříkem, který se vždy objeví, když jej nejméně čekáte je zkratka něco, co mně, jako hráči, z hlavy nikdo nedostane. K původnímu titulu pak vyšlo i několik datadisků, které jsou v mých očích pořád velmi kvalitní. Samozřejmě ale už nedosahují kvalit originálu. Na podobně kvalitní titul jsme si od Valve museli počkat až do konce roku 2004. To už jsme ale zase někde jinde.

První díl je pro mě pravděpodobně nejlepší hrou vůbec. Nemohl jsem být zvědavější, co nabídne ten druhý. Vyhlídky byly velké. Zvlášť po diskutabilním závěru v díle prvním.

Druhý díl nás na počátku zavede do městečka, které se po trvající apokalypse snaží žít, budovat a tvořit nové hodnoty. Městečko není velké a lidé se v něm opět naučili bavit a radovat se z toho mála, co jim zbylo. Za opevněním totiž čeká pořád ten hrozivý svět, do kterého se chtě nechtě opět brzy podíváme. Čas se posunul o 5 let, z Ellie je dospělá slečna a ostatní známí aktéři z dílu prvního zase o trochu víc zestárli. Vztah mezi Ellie a Joelem utrpěl vážné trhliny, ale to je to poslední, co k příběhu řeknu.

Technická stránka hry se dočkala zase mírného zlepšení. Ono totiž z Part 1 není moc co vylepšovat. Grafické zpracování je tak opět na fantastické úrovni, audiovizuál je opět další dominantou hry. Nic jiného se ale asi nečekalo. Potenciál TLOU byl obrovský a po prvním díle se na tomto nic nezměnilo. Ať se jedná o technickou stránku nebo tu příběhovou.

Hra nám opět nabídne skvostné pohledy na rozpadlá města, tísnivou atmosféru v interiérech a deprimující místa, kde nedýchá už roky nic jiného, než smrt. Zase se budeme snažit hledat věci, které se žánrem survival hororů souvisí nejvíce. Takže náboje, lékárničky, potřebné díly na výrobu dalších vylepšení atd atd. Možností je celá řada, co proti svým nepřátelům použijete. Co se týče nepřátel, je jich zase o trošku víc a autoři si zase o trochu víc pohráli s jejich vizuálem. Takže za mě krok dopředu správným směrem.

Prostředí je opět lineární a když můžou některé scenérie působit jako open world, faktem zůstává, že to tak není. Hra nás stále žene dopředu a odkrývá nám opět velice zajímavý příběh s několika skvělými zvraty. Herní doba se prodloužila a mně hra zabrala na vyšší obtížnost něco kolem 34 hodin. Pro mě jako velikého fanouška to i tak bylo málo :-)

Zatím se může zdát, že druhý díl nenabízí nic nového. Ano i ne. Je tady hlavně pokračování příběhu a také bonusový obsah po dohrání hry. Kromě zajímavého dokumentu o vývoji hry (s českými titulky) je zde také tzv. No return mód. Jakási survival mini hra, respektive tzv. roguelike zážitek se survival prvky , ve kterém v rámci několika úrovní navštívíte různé lokace. Zahrát si přitom budete moci za většinu postav z původní hry. Část postav, zbraní a vylepšení si však odemknete až samotným hraním. Je to rozhodně skvělý doplněk a fanouškům hry zase ukrojí další porci času.

Co vlastně TLOU Part II je. Revoluce rozhodně ne, evoluce ano. Pro fanoušky naprostá povinnost, pro ostatní asi povinnost taky :-) Zvlášť pokud jste milovníky tohoto žánru, jen těžko budete hledat lepší počin.

TLOU - hra, které jsem věřil zdaleka nejvíce, že mě u konzole udrží. Hra, které jsem přečetl nejvíc recenzí, viděl nejvíc videí, hra od které jsem čekal absolutní vrchol a dostal jsem ho. Dnes lituji jedné věci - že si tento herní a emotivní zážitek nemohu vychutnat znovu poprvé.

Hra nás dostává na úplný počátek celosvětové epidemie, o které nikdo nic neví, Důležitým faktem ale je, že mění jinak poklidné sousedy a přátelé na agresivní víceméně zombies. Nikdo neví odkud to všechno přišlo, ale hra nás rovnou "hází" na počátek této katastrofy, která navždy změní životy miliard lidí. Jedním z nich je i Joel Miller. Z příběhu hry již nebudu prozrazovat víc. I když věřím, že se jen těžko najde někdo, kdo by alespoň z části nevěděl, co je TLOU zač.

Již od prvních okamžiků na mě hra působila naprosto fantasticky. Grafické znázornění apokalyptického světa, kde vidíme nádherné scenérie čítající nepřeberné množství polorozpadlých nebo úplně rozpadlých budov, domů, mrakodrapů, mostů atd., je naprosto fascinující. Atmosféra světa po nákaze nemohla v mých očích dopadnout lépe. Svět je kolem dokola plný nástrah v podobě nakažených, ale i lidí a vojáků, kteří se v mezidobí spojili do jednotlivých frakcí a nepřekvapivě bojují jen sami za sebe. Při procházení hrou se tedy musíte vypořádat nejen s monstry, ale i lidskými protivníky. Cesta, na kterou se tak Joel společně se svým "balíčkem" v podobě mladé Ellie vydal, je tak ještě o kus náročnější.

Tady jsem se konečně dostal k Ellie. Mladá slečna, která hraje v příběhu samozřejmě naprosto zásadní roli je napsaná perfektně. Věčně uražená, nespokojená, arogantní dívka si jen těžko hledá cestu k uzavřenému Joelovi. Na druhou stranu jsou výborné jak už drobné hádky, tak nepřestávající pošťuchování mezi oběma aktéry. Tímto způsobem jsem si vytvořil vřelý vztah k oběma postavám a přestalo mi být jedno, co s nimi bude. Tohle je za mě obrovsky důležité. Dodává to hratelnosti nenahraditelné body do plusu. V průběhu jejich cesty se pak dočkáme i nových přátelství a dalších momentů, které více či méně zasáhnou do osudů obou protagonistů.

Hra je survival akcí, takže hráč sbírá cenné náboje, lékárničky, dokáže si vyrobit další potřebné věci pro boj nebo přežití jako takové. V tomto ohledu zde asi není nic zásadního, co by vybočovalo. K dispozici jsou bodné zbraně, pistole, brokovnice, samopal atd atd včetně granátů nebo mol.koktejlů. Soubojový systém je každopádně povedený.

Míra brutality je pak v mých očích naprosto dostačující. Monstra jsou dostatečně nechutná, krvavá a správně děsivá. Velkou měrou k tomu přispívají i zvuky "naříkajících" zombies nebo i klepavé zvukové projevy od tzv. clickerů. Já jsem obecně trochu "po*era", takže mi to přišlo všechno dost děsivé. Zejména večer a na sluchátkách. Přispívá k tomu i deprimující pohled na kdysi "zářivý" svět, ale to už jsem psal výše.

Obecně opravdu nemám co vytknout. Čekal jsem TOP hru a také ji dostal. Není tajemstvím, že je to jedna z nejlepších her, kterou jsem hrál. Ne-li ta nejlepší. Jako třešeň na dortu je finálové morální dilema, které má své místo i v díle druhém.

Kdo nehrál, rozhodně doporučuji všemi deseti.

GT7 je hra, která se snaží být (a vskutku jí to jde) co nejrealističtější simulací automobilového závodění, a i když to není hra pro každého, pro fanoušky tohoto žánru je skutečně špičkovým zážitkem.

Gran Turismo vždy vynikalo ve vizuálním provedení, ale GT7 posouvá laťku ještě výš. Na PS5 umožňuje využít obrovský potenciál a výsledkem je naprosto ohromující grafika. Detailní modely vozů jsou naprosto precizní – každý automobil je zpracován s velkou pozorností k detailu, a to nejen zvenčí, ale i uvnitř kabiny. Když se podíváte na přístrojovou desku nebo volant, jsou detaily naprosto věrné. Odlesky aut a jejich věrné zpracování jen umožňuje zážitek, který se v některých scénách rovná k závodění v TV. Na výběr jsou dvě možnosti nastavení, přičemž já hrál s vyšší snímkovou frekvencí. Subjektivně jsem markantní rozdíl neviděl a na vizuálním zážitku mi to v žádném případě nic neubíralo. Co se týče prostředí, tratě v GT7 vypadají skvěle, ať už se jedná o realistické městské okruhy, nebo o přírodní scenérie na venkovních tratích. Možná nejvíce zaujme dynamické počasí a denní doby, které ještě více umocňují ponoření do hry. Například závodění v noci, kdy světla auta osvěcují tmavou silnici, je naprosto magické. Efekty deště jsou tak realistické, že skutečně cítíte, jak se auto chová na kluzkém povrchu. A pokud jde o audio, zvuky motorů, pneumatik, brzdění a dokonce i změny v akustice na různých tratích jsou ohromující. Každý typ motoru – od malého hatchbacku až po silný sportovní vůz – má svůj vlastní charakteristický zvuk, což přispívá k realistickému zážitku.

Jedním z hlavních lákadel GT vždy byla a je její realistická fyzika jízdy. GT7 není „arkádová“ závodní hra, která by vás držela za ruku, ale náročná simulace, která od hráče vyžaduje skutečné dovednosti a porozumění řízení. Každé auto se chová jinak – to, co platí pro malý hatchback, nemusí fungovat u sportovního vozu, který je těžší a má jinou dynamiku. Ať už se jedná o brzdění, zatáčení, akceleraci nebo chování na různých typech povrchů (asfalt, šotolina, sníh, déšť), GT7 vám dává pocit skutečné odpovědnosti za každý pohyb vozu. Jedním z významných prvků je také vylepšení řízení a automobilů. Můžete se rozhodnout pro přizpůsobení nastavení, což vám umožní upravit tlumiče, brzdové systémy, převodovky nebo aerodynamiku vozu podle vlastních preferencí. Tato úroveň přizpůsobení je klíčová pro hráče, kteří si chtějí hru přizpůsobit přesně svému stylu jízdy. Množství úprav a přizpůsobení je naprosto neuvěřitelné a dává naprostou volnost pro každého milovníka manuálních updatů. Pro nováčky je tu samozřejmě i možnost asistovaných režimů, které vám mohou pomoci s brzděním nebo kontrolou stability, takže hra je hratelná i pro začátečníky.

GT7 nabízí obrovský množství vozidel, od běžných sériových aut až po exotické supersporty a závodní vozy. Celkový počet vozidel je v řádu stovek, což znamená, že si můžete skutečně užít širokou škálu zážitků s různými typy automobilů. Samozřejmě, většina těchto aut je uzamčena na začátku hry, takže budete muset projít celým kariérním režimem, abyste je odemkli. Kariérní režim je výborně navržený, protože vám dává smysl postupu a cíle. Máte svůj „caffe bar“, kde si chodíte pro úkoly od svého přítele. Ten Vám nejprve hezky povykládá o historii nebo aktuální situaci s daným vozem nebo automobilkou. Hráč se tak dozví hodně zajímavých věcí. Tedy aspoň já jsem to tak vnímal. Zároveň kariéra nabízí hodně výzev a závodů, které nejsou pouze o rychlosti, ale i o strategii. Jde o různé disciplíny – od okruhových závodů až po časovky, které vás motivují se neustále zlepšovat.

GT7 samozřejmě není hra dokonalá, i když to tak může z předchozích řádků působit. Mrzí již tradičně absence jakéhokoli poškození auta. Jemné škrábance na karoserii bohužel nestačí. Chápu, že si automobilky nepřejí dávat vývojářům do rukou model poškození nebo lépe řečeno, že jim nechtějí dávat volnou ruku v tomto ohledu, ale věřím, že se v budoucnu dočkáme. GT7 je pouze o závodech. Proto opět tradičně chybí jakékoli promenádování po městě. S tím se ale asi počítá. GT7 nabízí vskutku tuny obsahu, ale za určitý čas se může stát, že se může dostavit pocit lehké jednotvárnosti (start, vyhrej závod, získej auto a znovu). Na druhou stranu věřím, že si každý hráč a milovník tohoto žánru přijde na své, jelikož je vlastně každý závod trochu jiný. Stačí si jen pohrát s nastavením auta :-)

Výsledkem je rozhodně nejvěrnější simulátor ve virtuálním světe a jedna z nejlepších závodních her vůbec.

Ze všeho nejdřív napíšu, že jsem předchozí díly nehrál. Ke konzoli jsem "čichnul" až od PS5, jinak jsem byl hráč pouze na PC. Takže nemohu srovnat, zda se Remake držel originálu a v čem jej předčil nebo naopak.
Co ale mohu s klidem říct, že mám za sebou děsivou hororovou hru a jeden z nejintenzivnějších zážitků na konzoli vůbec. K dokonalosti chybí jen krůček.

Když jsem kupoval Silent Hill, neměl jsem velká očekávání. I když byly recenze vesměs velmi kladné, netěšil jsem se na hru stejně jako na remaky RE například. A bylo to asi dobře. Začátek se nese v poměrně "pohodovém" rozjezdu a autoři nám své "esa v rukávu" dávkují postupně. Hned od prvních chvil se ale člověk může kochat fantastickým audiovizuálním zážitkem. Je to skutečně hra, kterou jsem měl veliký problém hrát večer na PS5 sluchátkách. Tím veliký myslím to, že jsem hru v pozdějších fázích i vypnul, protože jsem byl zkrátka vyčerpaný tou porcí strachu a nejistoty, kterou nám hra, zejména od první čtvrtiny, nabízí. Samozřejmě, strach je subjektivní a to, co jednomu přijde děsivé, může druhému přijít v pohodě. Faktem ale zůstává, že zvukový podkres, včetně hudebního, řadím mezi absolutní špičku hororového žánru a herního vůbec.

Na ovládání jsem si musel trošku zvyknout a způsobem boje a uhýbání v něj mi dělalo problém docela dlouho. Zkrátka jsem se potýkal s obtížností soubojů i na střední level. Na druhou stranu nutno dodat, že to člověk "dostane do ruky" a přijde na správný okamžik, kdy se vyhnout útoku monstra. V některých fázích hry, zejména těch akčnějších, je ale i střední obtížnost veliký oříšek. Teda aspoň pro mě.

Jak jsem již trochu naznačil, atmosféra hry se buduje postupně jak se hluboko hráč dostává do Silent Hillu a jeho "útrob". Každá lokace potom znamená nový zážitek a další nálož na psychiku. Grafika je obecně na hodně vysoké úrovni a pomáhá dotvářet úzkostnou atmosféru hry. Sem tam jsem ve hře narazil na podivné grafické glitche, jako jsou nereálné zrcadlení krve a monster obecně, odrážení světel apod. Nevím, zda to je obecný problém nebo jen u mě. Není to ale nic zásadního.

Samotná kapitola jsou monstra. Ty jsou velice nápaditá, krásně nechutná a skvěle se hodí do hry. Jejich zvukový projev je mnohdy až odporný a já se často jen kochal tím, jak ke mně svým lámaným krokem jdou a užíval si prapodivné zvuky, které vydávají. Na druhou stranu musím říct, že je druhů monster na můj vkus trochu málo a zejména v pozdějších fázích hry to chtělo trošku změnu. Nevím, zda jsem až moc náročný, ale těch druhů bylo veskrze opravdu pár a zejména dvě tři se opakuji v podstatě dokola jen z drobnou vizuální změnou.


Výše uvedený důvod je možná i ten, proč nedávám 100%. Tohle mi prostě trošku vadilo. A potenciálu bylo mnoho, které prostředí nabízelo.

Na druhou stranu ale musím říct, že jsem se královsky bavil a přál bych si, aby byl každý remake takový. Jde vidět, že si autoři opravdu pohráli s detaily a naservírovali vytouženou hru pro všechny milovníky kvalitního hororu. A že je takových jako šafránů. 95% a jisté místo v mé síni slávy! Jako třešničku na dortu zmíním ještě puzzles. Ty byly na střední obtížnost příjemně obtížné a vesměs se k nim i logicky dalo bez problémů dojít. Suma sumárum 23 - děkuji za těch 23 hodin a brzy na viděnou :-)

Další ročník nejznámějšího fotbalu je tady. A jako velký fanoušek, který sice jen horko těžko věří ve znatelné zlepšení, jsem opět hru koupil abych se přesvědčil, že to zas dopadlo tak, jak všichni čekali. Musím říct ano i ne.

Tuhle recenzi píšu jako hráč, který hraje víc single hru než multiplayer. Takže se dnes víc zaměřím na hru za trenéra. Ve hře jsem zatím odehrál necelých 60 hodin a myslím si, že už mám více méně dobrou představu, zda EA udělali krok dopředu v kariéře pro jednotlivce nebo ne.

Věřím, že se pořád najde spousta hráčů, kteří si chtějí prostě z tepla domova zahrát pouze za svůj oblíbený tým bez nějakých online turnajů apod. Já patřím mezi ně. Kariéra byla ale vždy kámen úrazu. Především v minulém ročníku to byl děs a hrůza. V tomto se evidentně někdo na tento aspekt hry zaměřil. Máte totiž na výběr ze dvou režimů, z nichž jeden je simulace. Dále pak můžete měnit ještě další nastavení, ale tam jsem subjektivně nějaké velké změny nepocítil. Každopádně je hra v režimu simulace opravdu krok dopředu. Zápasy již nekončí, nebo alespoň ne pokaždé, výsledky 6:4, 7:5, 9:2 apod, ale běžně je to 1:0, 2:1 nebo třeba i 0:0. AI již neprodukuje smrtící protiútoky pokaždé, když dáte gól, ale také je větší problém se přes obranu dostat. Samozřejmě není výsledek úplně ideální, ale rozhodně je to krok kupředu. Jinak kariéra obsahuje všechny známé věci z předchozího dílu, krom novinky Rush - v tomto případě juniorské turnaje 5 vs 5, což se mi jeví jako příjemné zpestření. Stále jsou ale otravné rozhovory před utkáním, kde mi tak trochu přijde, že předložené otázky dávají ještě menší smysl, než u předchozího ročníku.

Obecně budu hodnotit kladněji než předchozí ročník. Nicméně na PES před 20 lety to má stále nedosažitelnou ztrátu. Ten herní prožitek je sice lepší, ale pořád na míle daleko. Chápu. Vývojáři se prostě budou zaměřovat víc na online hraní. Pro nás hrstku to je ale trochu škoda.

EDIT 25.3.2025 - Bohužel musím jít s hodnocením dost výrazně dolů. Opět připomenu, že píši o offline hraní. Člověk má za sebou již 115 hodin a rozhodl se zvýšit obtížnost. To, co následovalo, je bída a utrpení srovnatelné s předchozím dílem. AI opět hraje jak se ji zlíbí. V jednom zápase porazím Man UTD 9:1, abych pak prohrál 0:5 s Getafe, a to hráli od 20.minuty bez vyloučeného hráče. AI si ze mě prostě dělal kuželky, střílel způsobem, který se nemůže hráči nikdy povést, dělal akce na jeden dotek lépe než Barca ve svém primu. Absolutně nechápu, proč EA zvyšuje obtížnost právě tímto způsobem. Aktuálně se dá hra označit za dost mrzutou arkádu, kdy jsou všechny vaše taktiky k ničemu. Záleží totiž na tom, jak se AI "vyspí". Hry s fotbalovým výsledkem 1:1 nebo 1:2 jsou taky fuč. Začínám opravdu ztrácet naději, že se to snad někdy zlepší.

Když SM2 vyšel, slíbil jsem si, že si jej hned v den vydání koupím. Předchozí díly mě vtáhly do děje, líbil se mi příběh, systém soubojů a rozmanitost s jakou šlo souboje řešit. Obecně jsem navíc fanda Marvelu, takže to byl ještě o důvod víc. No, nakonec jsem si dal na čas a trvalo to déle. O to ale víc nelituji, že si ten zážitek mohu dopřávat právě teď.

SM2 není oproti ostatním dílům revoluce. Graficky je sice znatelný posun, ale i předchozí díly byly hezké, takže se až tak o moc posunout dál nedalo. Město je ale evidentně živější a zase lépe zpracované. Pár novinek taky přibylo, ale opět musím říct, že o žádnou revoluci nejde. Obleky již nemají své vlastní schopnosti, ale je na to samostatné oddělení. Proto můžete schopnosti a obleky kombinovat jak je libo. Super je systém vykrývání. V boji již pouze neuskakujete, ale můžete své protivníky přes tlačítko i vykrýt. Super detail. Největší a nejzajímavější změna je ale v přepínání hrdinů mezi Milesem a Petrem. Každý z nich navíc disponuje svými schopnostmi, plus mají některé společné a dává to hře plus v další komplexnosti. Zároveň mají oba i své vlastní mise. Krok dopředu, který jsem ocenil jednoznačně nejvíc.

Samozřejmě nezmizely vedlejší úkoly a zajímavé mise, které mohou dále objasnit příběh. Samozřejmě je i nadále k dispozici i boj s náhodným zločinem, který zase přidá potřebné points na upgrade schopností nebo obleků. Jedná se zkrátka opět o hru plnou obsahu, který nudit rozhodně nebude. Alespoň ne mě.

Abych přidal trochu na objektivnosti recenze, najdu i opačnou stránku mince. Bohužel je hra na můj vkus poměrně dost zabugovaná. Nejde o to, že by nešly dohrát mise nebo byl problém v hratelnosti, ale u AAA hry bych očekával, že pokud Spider Man stojí na okraji římsy, nemá obě nohy ve vzduchu například. Jedná se tedy spíš o grafické glitche. Upřímně bych ale věřil, že je opraví nějaký patch. Už to není zas tak krátká doba od vydání. Trochu subjektivně pak mohu říct, že jsou některé mise trochu roztáhlé a dlouho se v nich nic neděje. Jak ale říkám, jedná se asi o subjektivní pocit. Ten bojový systém mě natolik vtáhl, že mě někdy nudí, když musím například chodit na atrakce v zábavním parku. Na druhou stranu musím uznat, že to pomáhá hloubce příběhu a postavy se asi trochu víc zapíší do hlav hráčů.

Prozatím mám hru rozehranou, a proto nechci jít z hodnocením výš. Věřím ale, že pokud si hra udrží tempo a level zábavnosti, půjdu s konečným hodnocením o 5% výš.

Rozhodně doporučuji všem fanouškům Marvelu, ale i ostatním, kterým se líbily přechozí díly. Vsadím krk, že zklamáni nebudou. No a pro ty, kteří by snad hráli první hru na konzoli a byla to právě tato, pozor na jednu věc. Moc lepších her již není :-) Má první hra na ps5 byla The Last of us a dodnes hledám marně něco podobného. Klidně můžete doporučit :-)

Takže za mě zatím všechny palce nahoru.

EDIT: 17.12.2024 - Hra dohrána. Hodnocení nechám na 90%. K dokonalosti tomu zkrátka ještě něco chybělo. Musím jednoznačně ale pochválit Venoma. Ten byl naprosto perfektní. Stejně tak nápad se symbionty po celém městě. Hru jsem si každopádně opravdu užil a 90% je samozřejmě hodnocení velice nadstandardní, takže stále nemohu jinak, než doporučit.

A je to tady. Remake nejslavnější skateboardingové série přišel na nové konzole. Nový kabát hře perfektně sedne. Remake nic neubral na hratelnosti a tím pádem i nostalgii, která mě provází každým skateparkem. Přibylo pár menších novinek, které jsou jen třešnička na dortu. Soundtrack opět skvělý.

Prostě opět arkáda, jak má být. Pro milovníky původních dílů je tohle povinnost. Opravdu si s radostí jen tak jezdím a připomínám si mé mládí u PS1 s Tony Hawkem v rukou.

Heelflip darkslide always!

Sérii RE si vždy pamatuji a vybavím dle jejich prvních 3 dílů. Tíživá atmosféra, minimum nábojů, zombies a jiné nemrtvé potvory a poměrně složité hádanky. U RE4 Remake je téměř vše jiné. A taky proto, mě nikdy moc nebrala možnost, že bych si tento díl zahrál. Nakonec jsem povolil, v akci hru koupil a mohu říct, že to bylo skvělé rozhodnutí a RE4 Remake se zařadil do mé síně slávy.

Ještě dodatek - původní verzi jsem nehrál.

Rozhodně si mě hned získalo to, že se hra stala akčnější, Leon je v potyčkách mnohem stylovější a obecně mě tento systém soubojů opravdu chytl. Zajímavá novinka pro mě byl i systém nakupování u obchodníka bez totožnosti. Čím déle jsem hrál, tím víc jsem si uvědomoval, jakou chybu jsem dělal, že jsem čekal na tento počin tak dlouho. Každá lokace pro mě byla pastva pro oči, komplexní prostředí jsem si opravdu užíval, stejně tak jako nepřátelé, kteří se samozřejmě stávají s přibývajícím časem těžšími. Některé modely byly navíc opravdu působivé (vězeň se sešitýma očima byl perfektní). Takto bych mohl pokračovat fakt dlouho.

Toto krátké shrnutí je zejména pro nováčky a nepolíbené dílem RE4. Nedělejte tu samou chybu jako já.

Drobné mínus bych přiřadil k atmosféře jako takové. Ta bohužel nedosahuje kvalit předchozích dílů, ale je to dáno asi také tím, že se zde obecně nejedná moc o horror jako o survival akční hru. Každopádně jeden z nejlepších remaků, které jsem hrál.

Předem upozorňuji, že jsem online hrál pouze pár zápasů a tam se level zábavnosti vyšplhal kousek výš. Nicméně to není nic, kvůli čemu bych volal do rádia.

FC24 jsem si koupil jako následovníka poslední FIFY s vírou, že se snad něco změní. Vždy jsem byl spíš fanoušek kariéry, než online hraní. Nicméně tady to dopadlo otřesně. Výsledky jak v basketballu (finále LM jsem vyhrál 16:3, ale předtím jsem prohrál 4:7 s Levante), AI si hraje jak se jí to zrovna zlíbí atd. Pokud prostě chce dát gól, dostanete ho. Většinou je to hned po rozehrání po obdržené brance. To se z AI stává Iron Man na hřišti a z 50% je to vždycky branka vykombinovaná způsobem, kde by i Messi jen hleděl. Pak se ale opět veškeré schopnosti ztratí a jakoby se úroveň přepne o dva levely níž. Samozřejmě do té doby než dáte gól. No a takovým způsobem to lítá celý zápas. Takže s výsledky 0:0 nebo 1:0, 2:1 nepočítejte. To spíš 6:4, 7:5 apod. A to mi bere opravdu obrovskou porci na zábavnosti. Mně arkády obecně nevadí, ale EA dělá reklamu na fotbal a reálnost, o čemž tady opravdu nelze mluvit.

Obecně je jedno plus a to je grafické zpracování, které je obecně na vysoké úrovni.

Rozhodně nedoporučuji těm, kteří vyrostli na sérii PES a brali ji jako takový svatý fotbalový grál. Bohužel ale je tady jedna otázka - Máme na výběr něco jiného?? Bohužel jen těžko... Konkurence žalostně chybí.